Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 28. srpna 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu ‚Jak to vidí‘ je dnes soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Zdravím po rozhlasových linkách do Brna. Dobrý den.
 
Josef BAXA, soudce:
Dobrý den z Brna.
 
Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. – Odsouzený lobbista Roman Janoušek, který má do příštího jara přerušený výkon trestu kvůli závažným zdravotním problémům, chodí bez doporučeného doprovodu na plovárnu, vyjel si na kole nebo navštívil galerii. Zjistil to Vrchní soud v Praze poté, co muže nechal sledovat. Jak časté jsou případy, kdy soud nechá někoho sledovat?
 
Josef BAXA, soudce:
Myslím si, že to jsou řídké případy, ale to neznamená, že ten institut sledování, který v trestním řádu existuje a je k dispozici nejenom, to je typické, třeba policii někde v přípravném řízení, ale samozřejmě je k dispozici i soudu v těch dalších fázích trestního řízení, nemůže být využíván, a může být využíván i častěji.
 
Vladimír KROC, moderátor:
Čili tady musely být nějaké pochybnosti?
 
Josef BAXA, soudce:
Nejspíš ano, protože přerušení výkonu trestu je zase ne úplně pravidelné, typické nebo časté. Je vázáno na některé podmínky. A soud pochopitelně musí mít možnost, jak plnění těchto podmínek ověřit, nikoliv tím, že by ten soudce si někde nalepil vousy a nasadil tmavé brýle a sledoval toho odsouzeného, ale k tomu právě existuje ten nástroj v trestním řádu. Jistě to dělá policie, nedělá to soud sám, ale z příkazu soudu. Myslím si, že to je velmi dobře, protože ukazuje to právě na autoritu těch rozhodnutí, na to, že každý nemůže ty jednotlivé orgány, jak se říká, vodit za nos a že to rozhodování je efektivní.
 
Vladimír KROC, moderátor:
A co to znamená pro odsouzeného? Teď myslím to zjištění, že nedodržuje dané podmínky.
 
Josef BAXA, soudce:
On bude zřejmě muset čelit nějakým nepříjemným otázkám soudu, protože to přerušení trestu, jak jsem říkal, je vázáno na nějaké podmínky, a ty podmínky, pokud se zjistí, že byly porušovány, tak ten soud může samozřejmě zasáhnout a může to své rozhodnutí změnit, může ho nahradit novým, kde vyjde z toho, že ty důvody, pro které byl pán propuštěn z vězení, zřejmě nejsou tak vážné a že se tedy do toho vězení může vrátit a měl by se tam vrátit.
 
Vladimír KROC, moderátor:
Jak složité je posuzování právě u nějakých závažných zdravotních problémů? Co propuštěný nebo podmínečně propuštěný v tomto případě může a nemůže ještě?
 
Josef BAXA, soudce:
Je to odborná otázka. Pochopitelně soud v tomto případě si nevystačí s vlastními znalostmi. Musí se obrátit na odborníky v těchto řízeních pravidelně. Buďto Vězeňská služba a její zdravotnické orgány říkají, jestli s ohledem na ten zjištěný zdravotní stav je schopen ten odsouzený stále být ve výkonu trestu, jestli je mu poskytnuta dostatečná zdravotní péče bez újmy na jeho zdravotní stav, a případně si ještě opatří nějaké posudky, nějaká odborná vyjádření i třeba od jiných lékařů, od nějakých specialistů. Bývá také zvykem, že samotný odsouzený, které se tohoto domáhá, si opatří takové posudky a argumentuje jimi. A pak je to jako každý jiný důkaz. Prostě je to na zhodnocení obsahu a podle toho pak soud rozhodne.
 
Vladimír KROC, moderátor:
V minulém týdnu jsme se dozvěděli, že odškodnění klientů zkrachovalého H-Systemu chce premiér Andrej Babiš řešit nikoliv mimořádným opatřením vlády, ale změnou zákona. Otázka zní: Je správné takto ad hoc měnit zákon?
 
Josef BAXA, soudce:
Já si to popravdě ani neumím představit. Na jedné straně můžeme říct, zákonem se dá regulovat úplně všechno, ale myslím si, že asi úplně všechno ne, protože zákon jako právní předpis je vyhrazen pro regulaci obecných situací, pro neurčitý okruh adresátů toho pravidla, nějakého příkazu, zákazu a tak podobně, ale zákony by nikdy neměly řešit jednotlivosti, protože při vší úctě k těm osobám, o které se jedná, tedy k těm klientům zkrachovalého H-Systemu, určitě to není jediný případ v této zemi, a v tom uplynulém období, kde jsou ti poškození vystaveni této situaci, a těžko asi si představit, že by na každý takový případ byl přijímán zvláštní zákon, který by je uspokojil a ty jiné by zase neuspokojil. To je cesta, která nikam nevede. Prostě na tohle zákony nepatří.
 
Vladimír KROC, moderátor:
A proč se vůbec ta kauza táhne tak dlouho?
 
Josef BAXA, soudce:
Přiznám se, že to nesleduji detailně. Bylo o tom napsáno, odvysíláno mnoho už v minulosti. Prostě je to asi bohužel jeden z těch smutnějších obrázků toho, jak v těch posledních 30 letech některé věci fungovaly nebo nefungovaly, včetně té délky řízení. Ono žádnému soudnímu řízení ta délka nepomáhá. Věci se komplikují, věci se obtížněji prokazují, svědci zapomínají, důkazy se ztrácejí. Takže to všechno je takový koktejl toho výsledku, na který nikdo nemůže být pyšný, ale zase těžko tady najdeme nějakého jednoho viníka, který za to může. Je to odraz stavu práva, stavu fungování institucí v té době.

Vladimír KROC, moderátor:
U okresních soudů dlouhodobě klesá délka civilních řízení. Loni činila v průměru 276 dní, což je o 22 dní méně než předloni. Trestní řízení se v loňském roce naopak o den prodloužilo, a trvalo tak průměrně 202 dny. Podobné je to u krajských soudů. Máte pro to nějaké vysvětlení? Pro laika to zní strašidelně, 276 dní, a to už je méně než předloni. Je to statistika.

Josef BAXA, soudce:
Tahle čísla vždycky potřebují nějaká vysvětlení, nějaké komentáře. A zejména je třeba ta čísla posuzovat v nějakých dlouhodobějších časových řadách několik let zpátky a zajímat se o to, jestli se ta situace zhoršuje, zlepšuje. Jako každý průměr... Je v tom schováno nějaké velmi krátké řízení, které skončilo za pár dnů nebo za pár týdnů, stejně jako řízení, která trvají dlouhé roky. A ten průměr je tím průměrem jako ve všem jiném. Ještě jsme nemluvili o řízeních před správními soudy. To je v současné době vůbec nejvážnější problém co do délky řízení. Tam je to, myslím, před těmi krajskými soudy, přes 500 dnů. To je úplně neúnosné. A nemluvím o Nejvyšším správním soudu, kde se ta situace vinou zatížení tohoto soudu dlouhodobě velmi zhoršuje, ten počet běžících řízení je několikanásobný ve srovnání s několika málo minulými lety. Statistika se dá komentovat ze všech možných úhlů pohledu. Třeba u správního soudnictví můžeme říkat: Ano, je to výraz větší důvěry lidí v soudy, více soudí, takže je to pozitivní. Ale pak samozřejmě ta soustava na to musí nějak reagovat, aby to kapacitně zvládla, aby ta délka řízení byla v rozumném, reálném čase, aby lidé nečekali roky. Pokud jde o ta trestní řízení nebo civilní řízení... Víte, ono když se ty soudy tak nějak vzchopí, více se soudí a více věcí se rozhoduje, tak se ta statistika krátkodobě i zhorší, protože právě do té statistiky se dostanou ty věci, které třeba trvaly velmi dlouho, ale do statistiky délky řízení se dostanou až tehdy, když jsou skončeny. To znamená, že doku ty věci „leží“, tak v té statistice nefigurují, ale dostávají se tam až ve chvíli, kdy skončí. A jestli skončí po pěti letech, tak to té statistiky přijde tenhle ten nepříznivý údaj. Takže jsou to důležitá čísla. Rozhodně nemají být podceňována. Ukazují na jakési trendy ve vývoji české justice a v efektivitě ochrany práv jednotlivých občanů. A musí se na to reagovat ať už legislativně, personálně, materiálně. To všechno ano. V minulosti se tyhle věci příliš nesledovaly. Myslím si, že je dobré, že od jisté doby už se pravidelně veřejnost může seznámit s těmito čísly. A jak říkám, je třeba je vidět v dlouhodobých trendech a z toho pak dělat nějaké závěry.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak trochu to vypadá jako sever proti jihu, protože tady čtu, že nejkratší řízení je na jihu v Českých Budějovicích, to bylo v obvodu krajského soudu, a nejdelší naopak v obvodu ústeckého soudu. Může to být tím, jak třeba ten daný soud je veden?

Josef BAXA, soudce:
Může to být i tím, ale není to úplné. Severní Čechy a jižní Čechy, to jsou v malé ČR přece jenom trochu jiné světy. Jižní Čechy – stabilní obyvatelstvo, justice je také dlouhodobě personálně stabilizována, kvalita života – velká, kriminalita – nepříliš vysoká. To znamená, to jsou všechny faktory, které umožňují, aby potom ty soudy soudily v těch normálních podmínkách. Severní Čechy, to je něco úplně jiného. Vysoká kriminalita, velké sociální problémy, migrace obyvatelstva (myslím teď domácí migrace), soudy jsou dlouhodobě neobsazené, pak jsou obsazovány třeba ne vždycky těmi nejkvalitnějšími soudci. To jsou všechno faktory, které kulminovaly někdy před deseti, patnácti lety postupně, a to jsou ty trendy. Postupně i v těch severních Čechách se situace zlepšuje, ale ten batoh, balík, těch případů zkrátka se nějakou dobu ještě bude zpracovávat.

Vladimír KROC, moderátor:
A jakou roli v těch dlouhých soudních řízeních hrají sofistikované obstrukční procesy, procesní postupy obhájců? Tu formulaci jsem si vypůjčil z argumentace Ministerstva spravedlnosti.

Josef BAXA, soudce:
Pokud jde o trestní obhajobu, určitě není první povinností obhájce snažit se o to, aby to řízení proti jeho klientovi proběhlo co nejrychleji. Prostě je tady ústavní právo na obhajobu a je věcí toho obviněného, je věcí jeho obhájce, jaký způsob obhajoby zvolí – jestli to bude obhajoba pasivní nebo jestli to bude aktivní obhajoba. Prověřování obhajoby, vyvracení obhajoby... To samozřejmě vyžádá nějaký čas. To, co je problém, jsou skutečně obstrukce, které vedou k tomu, že soud nemůže soudit. Trestní řád má na tohle mechanismy, jak těm obstrukcím čelit, jak na ně reagovat, jak jim předcházet, ale asi ne vždycky se to daří. Připomenu, že stále mluvíme o tom, že má být nový trestní řád, protože ten dosavadní pochází z r. 1961. Všichni ministři spravedlnosti říkají: Kdy už bude? – Ten nový stále není. Jistě jsou určitá řešení nebo určité recepty na to, jak trestní řízení zefektivnit. Ale říkat, že za všechno můžou protivní obhájci, bych nechtěl, protože dělají svoji práci a právo na obhajobu patří, znovu říkám, mezi základní ústavní práva, je to komponent spravedlivého procesu a varoval bych před nějakým jeho omezováním zájmů zkracováním trestních řízení.

Vladimír KROC, moderátor:
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová vybídla státní tajemnici slovenského ministra spravedlnosti Moniku Jankovskou k rezignaci. Podle médií si Jankovská psala s Mariánem Kočnerem, který je obviněný kromě jiného z objednání loňské vraždy novináře Jána Kuciaka. Jak to na vás zapůsobilo?

Josef BAXA, soudce:
Slovenská situace je i v ČR poměrně známá. Je to logické. Víme více o svých sousedech než o jiných. Je to dáno i naší společnou minulostí a společnými problémy. A pokud jsme někdy nespokojeni s českou justicí, tak stačí se podívat východním směrem a je vidět, že ta slovenská justice má mnohem, mnohem větší problémy a je vlastně skutečně součástí toho celkového společenského problému nedůvěry veřejnosti v právo, v instituce, v soudy. To, že se prezidentka Čaputová k tomu vyslovila, to je, myslím, naprosto na místě. Ona je ostatně velmi orientovaná, protože je to právnička, je to advokátka, slovenskou justici dobře zná – jak se říká, vidí pod sukně. Ta její slova jsou velmi vážná, zároveň jsou velmi konkrétní, naprosto přesvědčivá, srozumitelná. Myslím si, že i postoj prezidentky je tady součástí řešení toho problému znovuobnovení důvěry lidí ve spravedlnost. Prezidentka Čaputová řekla doslova, že spravedlnost se na Slovensku stala zbožím, se kterým se obchoduje, a toho obchodu se bohužel účastní i orgány činné v trestním řízení, soudci a tak dále, ti, kteří by měli naopak dbát na prosazování práva, prosazování spravedlnosti. Takže ta situace je tam velmi bolestná. A myslím si, že její řešení bude dlouhodobé. Ale je dobré, že se s tím řešením už započalo, a nejenom těmi projevy, ale i konkrétními činy. Myslím si, že je to z druhé strany velmi povzbudivé.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak snadno se může spravedlnost stát zbožím? Ptám se, do jaké míry to souvisí s tím, že to společnost toleruje, nebo jak to souvisí třeba s obecnou morálkou.

Josef BAXA, soudce:
To je naprosto správná otázka. Koneckonců jde vždycky o tu atmosféru ve společnosti, atmosféru, která je charakterizována tím, jak lidé přistupují k pravidlům – jestli jsou připraveni pravidla dodržovat, převážně dodržovat, i když se jim to takzvaně nevyplácí, i když se, jak se říká, nikdo nedívá, s akcentem na to, že ta pravidla jsou důležitá, anebo jestli tady máme (a já si myslím, že spíš, bohužel, platí to druhé) velkou toleranci k nedodržování pravidel. My vidíme jistě takové ty vážné případy, ale jde o ty případy obecné. A přece třeba ke korupci je tady docela velká společenská tolerance. Jsou lidé, kteří si neumí představit (ale i v běžných věcech, na úřadech, u lékaře, ve škole), že by něčeho dosáhli bez toho, že by tam měli známé, že by se na to někdo podíval, že by to nějak obstaral, zařídil. Prostě nevěří v to fungování pravidel, fungování institucí bez toho, že by tomu nějak pomohli. A je jedno, jestli nějakou protislužbou nebo přímo nějakým úplatkem. Ta tolerance tady prostě je. A v tomhle prostředí, v této atmosféře bohužel procházejí potom i ty vážnější případy porušování pravidel. Nevyhýbá se to pochopitelně ani celé té veřejné sféře, kde řada těch veřejných činitelů, ústavních činitelů se chová způsobem, který nesvědčí o úctě k pravidlům. A tím zase dávají „vzor“ těm běžným lidem, kteří si říkají: Když oni, tak proč ne já? – A tak podobně.

Vladimír KROC, moderátor:
Dlouho se táhlo odvolávání a jmenování ministra kultury. Často se psalo o tom, že prezident je mimo ústavu a že to bude vzor chování pro jeho nástupce. Myslíte si to také?

Josef BAXA, soudce:
Nemyslím si to. Nemyslím si to. Nevycházejme z toho, že když někdo s pravidly zachází neuctivě nebo nedbale nebo je dokonce nějak vědomě demonstrativně nedodržuje nebo porušuje, tak že všichni ostatní v budoucnu, kteří budou v podobné situaci, ho budou následovat, budou se chovat stejně nevhodně nebo ještě hůře. Nedá se nic dělat. Nemysleme si, že když někdo plivne na zem v místě, kde se to nepatří, že to znamená, že od té doby tam může kdokoliv a kdekoliv taky plivat. Naopak to může vzbudit úplně opačnou reakci. Může se ukázat právě na případ neúcty k pravidlům, kdy si pak ta společnost nebo ti jednotlivci, ti další činitelé, aktéři, si řeknou: Ta funkce, tohle, se musí vykonávat úplně jinak, než jsme viděli a slyšeli a čeho jsme byli svědky. – Takže i třeba špatná zkušenost může vést do budoucna k vyšší citlivosti. A tyhle ty ústavní havárie můžou třeba způsobit do budoucna, že budou všichni si hledat takové činitele, o kterých bude nesporné, že budou mít úctu k pravidlům, úctu k ústavě a že nebudou v první řadě myslet na sebe a testovat, co všechno si můžou dovolit a co jim projde a kdo na ně nedosáhne, ale že naopak budou přemýšlet nad tím, jak ústavu naplnit životem, jak dát ten vzorec chování, jak vytvořit dobré zvyklosti. To všechno může přece nastat, není to nereálné.

Vladimír KROC, moderátor:
Když někdo demonstrativně roztrhá ústavu na protest proti tomu, jak s ní zachází hlava státu, jak to hodnotíte?

Josef BAXA, soudce:
Je to gesto, je to projev. Máme svobodu projevu. Já neznám přesně detail té příhody, o které mluvíte. Ale možná, že ten člověk si říkal: Když někdo s tou ústavou zachází jako s tím (jak se říká) trhacím kalendářem, tak já ukážu, že to můžu dělat také, protože nikdo není nad zákonem, nad ústavou. – Je to jenom taková ukázka toho, jak by se to asi nemělo dělat, ale je to takové zrcadlo.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď použiju opět citaci: „Veřejnost nezajímá, jaké funkční období budou mít státní zástupci, ale zejména to, aby veřejná žaloba fungovala nezávisle a aby se potírala kriminalita.“ To jsou slova nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Potřebujeme novelu zákona o státním zastupitelství, která by měla zavést funkční období pro funkcionáře, změnit systém jejich výběru?

Josef BAXA, soudce:
Myslím si, že pokud jde o ty vedoucí státní zástupce, tak omezit jejich funkční období časem není nic škodlivého. Je to obvyklé. Koneckonců předsedové a místopředsedové soudů v této situaci jsou už 11. rokem. Bylo stanoveno funkční období, ti funkcionáři se mění po uplynutí těch období. Takže v tomto směru si myslím, že systémově to není špatně. To, co je problém, bohužel přetrvávající, je, že vždycky se zdůrazní nutnost přijetí toho zákona v naprosto nevhodné době. Vzpomeňte si, že s novým zákonem o státním zastupitelství se přišlo v r. 2013 nebo ještě předtím, kdy tady došlo k zásahu policie a státních zástupců na Úřadu vlády, byla vyvolána politická krize, pád vlády a tak dále. Tehdy říkat „potřebujeme nový zákon o státním zastupitelství“ s tím odůvodněním... Bylo jasné, že to bylo odsouzeno k zániku. Podobná situace je ale bohužel i teď. Jestliže celá země sleduje, jestli předseda vlády bude nebo nebude obžalován a jestli se bude nebo nebude zodpovídat z trestného činu, z něhož je obviněn, před soudem, tak v tuto chvíli aby vláda připravovala a posílala do parlamentu zákon o státním zastupitelství, který nějakým způsobem reguluje funkční období vedoucích státních zástupců, to je zase, řekl bych, ta nejnevhodnější chvíle. Pro přijímání takových zákonů, a zákon o státním zastupitelství k nim patří, jsou třeba klidné časy a chladné hlavy. Jde o změnu pravidel a to se musí dělat s nějakou perspektivou a nepersonifikovat a nedostávat se do podezření: My ten zákon nechceme, protože chceme udržet nějaké ty současné figury na jejich židlích anebo je tam nechceme udržet, chceme se jich zbavit a ten zákon nám v tom pomůže. To je vždycky velmi podezřelé. Proto v takové chvíli radši nedělat nic. Já jsem si kladl otázku, jestli je dneska vůbec možné v té rozjitřené situaci nějakého vedoucího státního zástupce odvolat, ale skutečně z důvodu, že je třeba pasivní nebo že dělá chyby a tak dále, to, co se běžně v minulosti dělo, bez toho, že by právě tady bylo podezření, že tím chce politická sféra zasahovat do činnosti v konkrétních trestních řízeních. Je to těžké.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak jste si odpověděl? – Je to těžké.

Josef BAXA, soudce:
Je to těžké, no. Takže nedá se nic dělat. I státní zástupci nebo ti vedoucí státní zástupci si musejí zvyknout na myšlenku, že v té funkci jsou do nějakého času. Ale jistě jde o ty technikálie, jak dlouhý ten čas bude, jaké bude přechodné období, kdo o tom bude rozhodovat, v jaké proceduře, ...

Vladimír KROC, moderátor:
Jste optimista v tom smyslu, že se dočkáme těch klidných časů, kdy bez podezření se bude moci přistupovat k nějakým změnám?

Josef BAXA, soudce:
Přes všechno, co jsem řekl a co jsem zažil, jsem ještě optimista, a myslím si, že klidné časy přijdou. Ale ony nepřijdou samy. Je to na nás, abychom se snažili o to, aby ty klidné časy nastaly, a ta úcta k pravidlům, o kterých jsme tady mluvili, aby se zvyšovala.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to vidí soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Josef BAXA, soudce:
Rádo se stalo. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.