Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 27. listopadu 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu. Zdravím Vás po rozhlasových linkách do Brna. Dobrý den.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Dobrý den z Brna.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Bývalý politik David Rath, který si odpykává trest za korupci, neuspěl s návrhem na zrušení části trestního řádu upravující rozhodování o podjatosti. Ústavní soud po dvou letech odmítl stížnost spojenou s návrhem na škrty v zákoně. Můžete vysvětlit, o co šlo?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Myslím, že pan Rath nesouhlasil s úpravou, která byla před lety zavedena do trestního řádu, podle níž o případné podjatosti soudce rozhoduje on sám. Je to opravdu vlastně dost nestandardní řešení, protože platí odjakživa, že nikdo nesmí být soudcem ve své vlastní věci. Trochu si pamatuji, bylo to na začátku 90. let, kdy tato úprava se do trestního řádu dostala, bylo to v situaci, kdy příliš věci nefungovaly a obžalovaní měli tehdy v oblibě ty námitky podávat, protože než se o nich rozhodovalo, a rozhodovali tehdy nadřízené soudy a tak dále, tak uplynulo hodně času a nebyly řídké případy, že třeba díky tomu se ty věci nestačily projednat, obžalovaní byli propouštěni z vazby a tak podobně. Proto tehdy zákonodárce sáhl k tomuto nestandardnímu řešení, aby se to urychlilo, že podali námitku podjatosti obžalovaní, rozhodne o ní ten, jehož podjatost je namítána. Je tam sice opravný prostředek, ale jeho podání nebrání tomu, aby to řízení dál projednávalo. Tohle zřejmě se panu Rathovi nelíbilo a proto se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení té úpravy, a jak známo, Ústavní soud mu nevyhověl.

Vladimír KROC, moderátor:
Jemu šlo, pokud vím, také ještě o pasáž trestního řádu, která říká, že stížnost proti negativnímu rozhodnutí o vyloučení soudce z konkrétní kauzy řeší bezprostředně nadřízený orgán, ale je tady problém u Nejvyššího soudu, který je vrcholem justiční soustavy a nadřízený orgán nemá. Nicméně předseda Senátu Nejvyššího soudu Vladimír Veselý tehdy uvedl, že součástí soudcovské profese je schopnost odolávat tlakům a nelze prý pouhým odkazem na vyjadřování kohokoliv z politické scény dovozovat, že je nutné vyloučit celý Senát z projednání konkrétní kauzy, podobnou logikou by mohli být vyloučeni, podle něj, všichni soudci v Česku. Dá se to zestručnit tak, že Davidu Rathovi šlo pouze o obstrukci?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Tak, možná je to silné slovo, možná že chtěl prostě prověřit opravdu ten systém v každé jeho skulině a jeho slabém místu, ale obecně platí, samozřejmě, že soudci musí být nestranní, nesmí mít žádný vztah k věci, k účastníkům, prostě to je jeden z takových těch zásadních komponent spravedlivého procesu. Nikdo nesmí být, jak se říká, soudcem ve své vlastní věci a i ve věci, na které by mohl mít nějaký vlastní zájem, takže samozřejmě je-li tam nějak definován nějaký vztah k té věci, k nějakým osobám, účastníkům řízení a podobně, nebo když ten soud rozhodoval v jiné fázi řízení, tak rozhodovat nesmí. Na druhé straně, ty věci pochopitelně musí někde končit, protože jistěže namítnu-li podjatost soudce Nejvyššího soudu, nakonec, co mi brání v tom, abych namítl podat všech soudců Nejvyššího soudu, a všech soudců v celé České republice. Ta věc by neměla řešení, takže někde to musí asi končit a tak rozumím slovům kolegy Veselého z Nejvyššího soudu, i u Nejvyššího správního soudu máme podobné situace, kdy někdo podá námitku podjatosti a hned ji doprovodí tím, že i ti, kteří budou rozhodovat o námitce podjatosti, tak jsou podjatí, prostě byl by to případ nevyřešený, takže tady je postavena dlouhodobá praxe, že tyto vysoké soudy v podstatě musí být na takové úrovni a není tam skutečně shledán nějaký důvod, který by speciálně je vylučoval z pojednání, tak prostě rozhodují konečně.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže není to tak, že by náš právní řád byl příliš měkký, že vynalézaví advokáti mohou případ protahovat téměř do nekonečna?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Ne, myslím si, že ne, i když jistě jsou to, vidíme, že ty námitky jsou nezřídka podávány opravdu jen tak z plezíru, nejsou příliš odůvodněné nebo to jejich odůvodnění je velmi absurdní, ale není to něco, co by jako zásadně zdržovalo soudní řízení v České republice.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono to nebylo poprvé, co se ústavní soudci zabývali z popudu Davida Ratha otázkou podjatosti kvůli spolitizování, jak on tvrdil a zmedializování kauzy. Chci se zeptat, jak se soudci brání tomu, aby velká medializace konkrétního případu, je třeba i podvědomě neovlivnila?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Je to součást jejich profesionality, protože soudce samozřejmě má, a nejenom, že si to někde přečte v zákoně, povinnost nepřihlížet prostě k těmto věcem, ale soudce musí, a proto je také nadán nezávislostí, proto také vlastně už v Ústavě se můžeme dočíst, že nikdo nesmí zasahovat do nezávislého soudního rozhodování z vnějšku, a na druhé straně, můžeme říci nebo, že tím nejslabším článkem může být soudce sám, pokud sám jaksi není dostatečně integrovanou osobností, není dostatečně odborně vzdělán, není dostatečně jaksi hodnotově uspořádán, tak pak jistě může být sám tím nejslabším článkem, ale já věřím tomu, že většina soudců takových není a že dokážou odfiltrovat, ať už pozitivní reakce, třeba veřejnosti nebo konkrétních nějakých osob, nebo i ty negativní, že soudci prostě se nenechají takto ovlivnit, ani zastrašit, ani nějak, bych řekl, nějakou tou jakoby, příslibem nějaké popularity, ovlivnit v tom, aby rozhodovali jinak, než mají, to znamená nestranně.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem je dnes Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu, v brněnském studiu Českého rozhlasu. Vy jste se na Nejvyšším správním soudu nedávno zabývali také podjatostí, v tomto případě pracovníků Finanční správy, kteří měli být motivováni příslibem výplaty mimořádných odměn, když tzv. "něco najdou". K jakému závěru jste došli?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
No my jsme velmi zkritizovali praxi, kterou před časem zavedla Daňová správa. Naštěstí mohu říci, že už od ní upustila, ale nějakou dobu ta praxe existovala, že v podstatě vydala takové ty příslib mimořádných odměn pro své zaměstnance, pro ty tzv. úřední osoby, které byly, podle našeho názoru nastaveny zcela nevhodně. Protože i když u úředníků nemůžeme mluvit o nezávislosti jako u soudců, ale požadavek, aby nestranně rozhodovali, aby nebyli podjatí, tam platí beze zbytku, tak je jasné, že ti úředníci mají postupovat podle zákona. Tady, v daném případě, to byl daňový řád a prostě jeho smyslem a účelem je i správně stanovit daň, zabezpečit její úhradu, ale správně, nikoliv co nejvyšší daně. A k tomu má, pochopitelně, směřovat i případná motivace těch úředních osob, ale tady ta motivace byla taková, když bych to zkrátil, čím více vyberete, tím více si vyděláte. A my jsme to opravdu podrobili velké kritice, protože jsem hluboce přesvědčen, že funkcí kontroly, a nejenom Daňové správy, ale obecně v těch orgánech veřejné správy, není primárně trestat nebo nějak účelově obtěžovat ty kontrolované subjekty, a myslím si, že ta kontrola má být přítomna, ale jestliže po té třeba i důkladně provedené kontrole, je tím výsledkem nic jsme nenašli, tak prostě nesmí to být považováno za nějaký debakl, vždyť to může být naopak docela dobré povzbuzení, může to být důkaz o fungování práva, o tom, že právo je respektováno, na straně tedy, řekněme, těch státních orgánů, na straně těch kontrolovaných, zase může dojít k takovému pocitu, no tak vidíte, a přestože to právo je složité, nestabilní, nesrozumitelné, já si svoje povinnosti dokážu splnit a teď vlastně stát to zkontroloval a řekl, je to v pořádku, takže to myslím, že opravdu není žádný debakl a musíme prostě i tak na to nahlížet, a jestliže, znovu říkám, jestliže Daňová správa svého času přijala předpis, ve kterém řekla, zase zjednodušeně řečeno, čím více najdete, tím více si vyděláte, nebo na těch mimořádných odměnách, tak to je prostě naprosto nevhodná motivace, protože ten úředník, který by měl ctít zákon, postupovat nestranně, prostě marná sláva, bude nějak přemýšlet a bude vystaven nějakému vnitřnímu dilematu, no dobře, tak když nic nenajdu, tak si nic nevydělám navíc, a tak podobně.

Vladimír KROC, moderátor:
To je srozumitelné, na druhou stranu, jak tedy mají nadřízení motivovat pracovníky k tomu, aby nepřistupovali ke svým povinnostem řekněme formálně, vlastně nic se nestane, když nic nenajdou, tak ani nic nehledají.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
No je to samozřejmě složitější kontrolovat kontrolory, jestli kontrolují. Je to složitější, ale znovu říkám, primární funkcí kontroly je zjistit, jestli věci fungují a ne prostě, víte, oni tyhlety motivace, když budete policisty motivovat, čím více pokut vyberete, tím budete mít vyšší platy, když budete soudce motivovat, čím více osob odsoudíte nebo čím vyšší tresty uložíte, a tak podobně, to prostě nikam nevede, to se úplně křiví to základní, to znamená ten zákonný podklad pro postup všech těchto úředních osob, který prostě má být tak, aby naplňoval smysl a účel zákona, a znovu říkám, když se vracím k Daňové správě, smyslem a účelem správy daně je správné zjištění a stanovení daně, což může být opravdu jako že to je všechno správně, přestože tomu předcházela důkladná kontrola, a ejhle, všechno je to správně. Takový člověk by měl být třeba i odměněn, protože důsledně postupoval, plnil své povinnosti, a neměl by být odměněn, nebo naopak, ty protažené obličeje by neměly nastat v situaci, no, tak ono je všechno v pořádku, bohužel, nic jsme nenašli.

Vladimír KROC, moderátor:
Co se dá dělat.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Co se dá dělat.

Vladimír KROC, moderátor:
Dnes si povídáme s Josefem Baxou, soudcem Nejvyššího správního soudu. Předseda Ústavního soudu, Pavel Rychetský, zkritizoval na úterní justiční konferenci v Senátu současnou podobu soudní soustavy, především výraznou asymetrii u okresních soudů. Některé okresní soudy mají desítky soudců, kdežto u jiných je počet soudců v řádů jednotek. Co s tím?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
No, je to jistě taková zkratka, kterou pan předseda Rychetský na té konferenci zřejmě vyslovil, ale tím nechci říct, že to není důležité téma, je to opravdu otázka zásadní, koncepční, jestli naše justiční soustava je vnitřně tak dobře organizována, aby vlastně v každém tom článku, u každého toho soudu, posledního Okresního soudu v pohraničí, stejně jako u Nejvyššího soudu nebo jinde, aby práva šla, jak se říká, aby tam nevznikaly nějaké poruchy, aby se tam nehromadily případy, aby tam to řízení nebylo zbytečně dlouhé, ve srovnání s jiným soudem. Bohužel, ta dnešní situace je charakteristická zase jiným výrokem, že máme vícerychlostní justici, že máme soudy a soudce, kteří pracují v reálném čase, v dobré kvalitě a není v tom žádný problém, a pak máme dlouhodobě, máme různé agendy, máme různé regiony, kde tohle neplatí. A soudce si, účastník řízení, nemůže vybrat, on nemůže jít tam, kde se mu zdá, že to funguje a že toho svého rozhodnutí se dočká v rozumné době. To je zase z jiných důvodů jaksi na ústavní úrovni řečeno, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci a toho soudce a soud prostě Vám stanoví zákon, takže si ho nemůžete vybírat. A pak je tedy věcí státu, aby to soudnictví zorganizoval tak, aby to všude šlo přibližně stejně. A to prostě není, to prostě není, a to si myslím, že je dlouhodobý dluh. Je to otázka, jak se nastaví i procesní předpisy, které vlastně stanoví s jakým případem, k jakému soudu, tomu, či onomu, okresnímu, krajskému, vrchnímu a kde, v jakém místě tedy, jak se stanoví tzv. příslušnost soudu, a tam si myslím, že to stojí za opravdu zásadní zamyšlení, a také je zamyšlením to, jestli soudní organizace, která právě vlastně je uspořádána do těch dnešních stále 86 okresních soudů a osmi, a možná v budoucnu 14 krajských soudů nebo vrchních soudů, dvou nejvyšších soudů, jestli je to to nejlepší pro tu vnitřní dělbu činnosti celé té masy případu, která do justice ročně přichází.

Vladimír KROC, moderátor:
Tady mohu nabídnout další citaci, právě Pavla Rychetského: "Za optimální model považuji soustavu, kdy v prvním stupni budou působit soudy nalézací, ve druhém soudy apelační a Nejvyšší soud bude působit jako soud výlučně kasační." On tady mluví o třístupňovém nikoli čtyřstupňovém vlastně modelu soudní soustavy, s tím, že soudy druhého stupně by řešily výhradně odvolání. Jak to vidíte Vy? Já vím, že teď jsem Vás možná zaskočil touhle otázkou, ale přemýšlel jste o tom?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Ne, to je věčné téma, prostě my tady máme určitou disproporci, protože procesní předpisy předpokládají to řízení raz, dva, tři v těch třech stupních, nalézací, odvolací a dovolací řízení, to znamená prvostupňové odvolací soudy a soud Nejvyšší. Naproti tomu organizace soudní soustavy není ve třech stupních, ale ve čtyřech článcích, protože některé případy začínají na okresních soudech a pokračují na krajských, jiné případy začínají na krajských soudech, pokračují na vrchních soudech. Jsou z toho pochopitelně různé spory, není zcela jasné, kdo co má soudit, takže se soudí spory o příslušnost tedy soudu, to všechno je dost nepraktické, ale znovu říkám, to je zásadní otázka, která asi se nedá spravit nějakou malou novelou jakéhokoliv předpisu, ale je to opravdu nad tím, myslím si, že by to organizační a procesní uspořádání by se mělo sblížit, že by tyhlety disproporce neměly být, ale cesta k tomu je dlouhá.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili pokud předseda Ústavního soudu mluví nebo vyzývá k překreslení soudní mapy České republiky, tak Vy jste přinejmenším pro tu diskusi o tom.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Určitě ano, protože víte, já jsem viděl tu konferenci jen tak letmo, z dálky, všiml jsem si, jak se tam prostě mávalo statistikami, jak jsme se bili v prsa, že jsme skoro nejlepší v Evropě a budeme ještě lepší. Víte, ono ty statistiky, to je opravdu velmi ošidná věc. Já si myslím, že ať už soudci nebo spíš ti soudní funkcionáři, kteří tohle říkají, že by si mohli udělat jednoduchý test, že by si představili, že by svůj vlastní případ, a složitý případ, ne takový jednoduchý, co se dá řešit od stolu, ale ten složitý případ, na kterém by jim záleželo, jestli by ho svěřili soudu, na kterém působí, a měli by důvěru jak v to kvalitní rozhodnutí, tak v rozhodnutí v rozumném čase, a když si na tuhle otázku poctivě odpoví, tak si vlastně odpoví i na to, jestli ten soud funguje tak, jak občané očekávají.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono to, o čem jste teď mluvil, má vyplývat ze zprávy Evropské unie, že české soudy patří k těm vůbec nejlepším v Evropské unii, a Česká republika náleží do první třetiny zemí evropské osmadvacítky, a to jak, pokud jde o rychlost civilních a obchodních řízení, tak třeba i o efektivitu. Čili Vy na to odpovídáte tím, že ty statistiky nejsou vždycky úplně správně vypovídající.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Přesně tak. Nechci, aby to znělo jako nějaké zbytečné sebemrskačství, ale my dobře víme, v justici, jak na tom jsme, a do té spokojenosti, prostě si myslím, že je ještě dost daleko. Statistiky, víte, když ten člověk konkrétní čeká na svůj rozsudek pět let, deset let, tak ho neuchlácholí žádné statistiky, jak o průměrné délce řízení.

Vladimír KROC, moderátor:
Problematická situace, podle tedy té zprávy, zůstává zejména ve správním soudnictví, kde délka řízení postupně narůstá. Čím to podle Vás je?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Správní soudnictví je taková popelka české justice, jak se říká oblíbeně, menšinový žánr, protože z celého toho velkého počtu 3 000 soudců, správních soudců, jsou zhruba 4 % nějakých 120-130 v celé republice, soudci jsou vlastně rozprostřeni jednak na krajských soudech, a jejich pobočkách, to znamená na celkem 11 místech, a to je nějakých těch 90 soudců, 30 soudců zhruba je u Nejvyššího správního soudu, a to jsou opravdu malá oddělení, malé úseky, no a správní soudnictví se stává, řekl bych, tak trochu obětí vlastního úspěchu, zdá se, že je to jedna z větví justice, kde lidé věří soudnímu rozhodování, a to samozřejmě přináší i jakousi "chuť" v uvozovkách, soudit se víc než dříve. No a ten systém na to není kapacitně uspořádán, i u správního soudnictví platí to slovo o vícerychlostní justici, takže v Praze a Budějovicích je zcela rozdílná délka řízení, no a samotný Nejvyšší správní soud je už několik let velmi zahlcen agendou, má skoro o polovinu více agendy než v předešlých letech, a to se, bohužel negativně, projevuje na délce řízení. Takže i tady je mnoho otázek, na řadu z nich bychom i znali odpovědi, ale není asi v našich silách sami to nějak, abychom to sami nějak zařídili, znamenalo by to zásahy legislativní nebo organizační, abychom se mohli především u Nejvyššího správního soudu věnovat důležitým případům a trošku odstranili takový ten balast, který bohužel také je součástí naší agendy.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak by situaci mohla pomoci novela soudního řádu správního?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Velmi. V poslanecké sněmovně už je více než rok a půl vlastně docela rozumný návrh takové novely, která rozšiřuje vlastně určitou kompetenci, kterou máme, ať to nezní složitě, institut nepřijatelnosti kasační stížnosti. Je to možnost prostě vybírat si podle rozumných kritérií, ty opravdu důležité případy, a neopakovat pořád znovu a znovu to, co už jsme řekli a na co judikatura našeho soudu dává jasnou odpověď. Tím bychom samozřejmě se soustředili na ty skutečné právní problémy. Dokázali bychom velmi zrychlit rozhodování, a tím dávat, jak těm krajským soudům, tak především i celé oblasti veřejné správy, jejíž rozhodování přezkoumáváme jasné odpovědi, a pozitivně by se to mohlo projevit i na právní jistotě, na množství soudních sporů a tak dále, a tak dále. Ale znovu říkám, je to rok a půl v poslanecké sněmovně, zatím nedošlo k projednávání té novely ani v první čtení, tak jsem trochu skeptický, jestli tam nějaký zájem opravdu pomoci, existuje.

Vladimír KROC, moderátor:
Ze statistik ministerstva spravedlnosti vyplývá, že třeba správní řízení se asi nejčastěji týkají pobytu cizinců azylu nebo daňové problematiky. Loni u krajských soudů trvala v průměru 440 dní. To se zdá strašně moc. Čili i to by se mělo změnit.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Přesně tak. To je opravdu strašně moc, protože na rozdíl třeba od civilního soudnictví, kde to řízení začne tím, že podáte civilní žalobu, tak do správního soudnictví člověk přichází poté, co vlastně absolvoval zpravidla dva stupně ve správním řízení, to znamená už má za sebou v lepším případě několikaměsíční, někdy i několikaleté správní řízení, s jehož výsledkem není spokojen, a teď se začíná soudit, a respektive se bude soudit před správním soudy těch průměrně 440 dnů, a jak jsme si řekli, v tom průměru jsou schována i mnohem delší řízení, to je dost nepředstavitelné, protože představte si, že třeba chcete stavět nějaký dům, a je o to spor, jestli ho můžete postavit i tam nebo onde a v jaké podobě, ta představa, že na tuhle otázku se bude hledat u soudu odpověď několik let, když máte třeba připravené nějaké finanční prostředky, a další kapacity, to je prostě nepřijatelná představa, a tak dále.

Vladimír KROC, moderátor:
Práci soudů by měl, podle ministryně spravedlnosti, Marie Benešové, zkvalitnit a usnadnit elektronický soudní spis. Jak to vidíte Vy?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
A no tak, jistě je to jedna z možností, ale musí se to opravdu dotáhnout, víte, ona ta slavná elektronizace justice už probíhá možná desetiletí. A výsledkem je, že uvnitř justice zůstává papírový svět. My máme elektronické vstupy do justice, elektronické výstupy, ale uvnitř, když by jste viděl naše soudní spisy, tak jsou mnohem objemnější, než byly kdy dřív, protože všechna ta elektronická podání se pak tisknou a kopírují a výsledek je, že soudy hledají nové prostory na spisovny, protože ty stávající už nestačí, takže nechci to shazovat, je to určitě dobře míněné, ale jsem trochu skeptický, jestli se to dotáhne, tak jak vím, že se nedotáhly jiné věci.

Vladimír KROC, moderátor:
Pavel Rychetský, předseda Nejvyššího soudu, Pavel Šámal, na té včerejší konferenci zmínili, že délku soudního řízení ovlivňuje i složitost českého právního řádu. A v té souvislosti zákonodárcům vytkli časté mnohdy protichůdné novelizace právních předpisů a zastaralost procesních kodexů, tedy trestního a občanského soudního řádu, s tím asi nelze než souhlasit.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Tak jistě, to je evergreen, ty kodexy, o kterých je řeč, jsou ze začátku 60 let a počty jejich novel jdou už do stovek, a to už samozřejmě nemá s kvalitou nic společného.

Vladimír KROC, moderátor:
No a ta složitost českého právního řádu, s tou asi těžko něco dělat.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
My to vidíme, ano, je to zase trvalý problém, prostě takové té legislativní posedlosti, kdy se neustále něco novelizuje, mění, doplňuje, a zase nikdo si to nestačí osvojit, vůbec to rozpoznat, osvojit, natož pak se tím nějak rozumně řídit, soudy to také těžko můžou nějak vyložit, protože je to v permanentním pohybu, to všechno pochopitelně by znamenalo zamyslet se nad tím, zvolnit, nechat ty věci usadit tak, aby, víte, i ty nerozumné, i ty s prominutím hloupé zákony se dají rozumně používat. Ten soudce najde v tom smysl a účel, ale musí tomu být nechán určitý čas a prostor, prostě v té zvířené vodě nevidíte na dno, nedá se nic dělat.

Vladimír KROC, moderátor:
Říká v závěru dnešního vydání pořadu Jak to vidí soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, povídali jsme si po rozhlasových linkách do Brna. Tak Vám přeji krásný den a budeme se těšit zase někdy příště. Na shledanou.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu České republiky:
Rádo se stalo, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
Posloucháte Český rozhlas Dvojku, přeji příjemný poslech dalších pořadů. U mikrofonu byl Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.