Přepis: Jak to vidí Jiřina Šiklová – 17. září

17. září 2014

Hostem byla socioložka Jiřina Šiková

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je doktorka paní Jiřina Šiklová, socioložka, dobrý den vám přeji.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začneme, paní Šiklová, vzpomínkou na pana Petra Příhodu, komentátora, dlouholetého spolupracovníka Českého rozhlasu, který v neděli zemřel. Vy jste se léta obře znali. Jak vy budete na pana Příhodu vzpomínat?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Za prvé on nebyl jenom komentátor. On byl psychiatr, velice dobrý psychiatr a my jsme společně vlastně pracovali na stejné Praha 4, on byl v Jeremenkové a já v Thomayerově nemocnici. Vedle toho Petr Příhoda, že mu tak říkám, tak se věnoval historii a psal s Petrem Pithartem a Milanem Otáhalem takovou velice zajímavou knížku, která se jmenovala Podiven, který tedy vyšla až po převratu a je vlastně o období vztahu Čechů, Němců v 19. století. Myslím si jinak, že to byl nesmírně dobrý člověk, otec tří dětí a tak co ještě se dá o něm říci jiného?

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když už jste se zmínila o tom, on to mimochodem podotýká v nekrologu Daniel Raus, že texty pana Příhody měly vždycky etický prvek, protože jak už zaznělo, vedl Ústav lékařské etiky, přednášel na Univerzitě Karlově. Jako roli hraje podle vás, paní doktorko, v dnešním světě v naší společnosti etika této kategorie?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Měla by hrát mnohem větší, nežli hraje. Etika je ale jen nauka obecně o morálce, ale měla by to být zvnitřněná etika, tedy zvnitřněné morální principy a to už je horší. Nedá se tedy o etice jenom mluvit jako o disciplíně, ale mělo by se podle těch principů, které jsme přijali, které patří k naší kultuře, tak také jednat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jednáme tak?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Obávám se, že nejednáme. Řekněte mi, kdo kdy někdy něco neprovedl, za co se stydí a to asi tak bývá. A je dobré si to uvědomit. Má myslím, že je dobré si to uvědomit i v souvislosti, že jsme za svůj život trošku odpovědní, nejenže bychom mohli někomu vyčítat ten za to může. Kdysi vlastně málo špatně vychované děti se domnívají, že za to, že oni žijí špatně, takže za to mohou jejich rodiče. Když už jsme dospělí, tak za to obviňujeme třeba politiky. Já si nedělám iluze o těch politicích, ale zase, neuvědomím-li si, že mnohé z toho mohu sama nějakým způsobem ovlivnit, tak vlastně dávám sama jenom tu vinu těm druhým a je to takové nedospělé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pohodlnější, možná.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě, daleko pohodlnější, protože pak nemusím hledat chybu u sebe, nemusím zpytovat svědomí, abych použila tento termín a pak navíc, a pak tedy ani nemusím něco napravovat, že za to mohou ti druzí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cítíte třeba vy, pořád přednášíte, setkáváte se s lidmi na různých akcích třeba v rámci univerzity třetího věku. Ten přístup, jak se třeba mění, proměnil?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Bohužel tento přístup jako oni za to mohou, je často. Včera jsem byla třeba v Náchodě, tam je univerzita třetího věku v knihovně a ty knihovny dělají opravdu zázraky, sdružují lidi, dávají tam dohromady věkové skupiny, většinou starších lidí, kteří by vlastně nikam nepatřili. Ale samozřejmě, že se tam člověk setká s diskusí a určitými už předem vytvořenými názory, tedy předem vytvořenými soudy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předsudky?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To jsou předsudky, vy jste mi to vzala z pusy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou ty nejčastější, se kterými se setkáváte, třeba i nyní v poslední době?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak například politici jsou zlí, proto nepůjdeme k volbám. Já se jim na to vykašlu. Kdyby tady nebyli Romové, bylo by to lepší. Když se to vysvětlí, tak si ti lidé uvědomí, že to asi nebudou takové důvody a když jim dokonce řeknete, že tedy vlastně tahle ta země se má tedy dobře, že se to nedá říci, že všechno se rozkradlo, tak většinou ti lidé potom to uznají.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Vždycky, když mi někdo říká: Všechno se rozkradlo, tak já dávám takovou ošklivou otázku a říkám: Prosím vás a co jste okradl vy? On říká: Já nic. A tak já říkám: No, tak všichni nemohli krást.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímalo by mě, vy už jste to možná naznačila. Čím argumentujete, jak vysvětlujete lidem třeba jaký je váš postoj?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak například argumentuji tím, jak to vypadá v zahraničí a že se naše země je sice o něco chudší, ale ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi je jedna na nejvyšší ekonomické úrovni. Ve srovnání tedy s takzvaně západními nebo kapitalistickými zeměmi jsme na tom sice hůře, ale uvědomme si, že jsme tam měli mezeru více jak 40 let a to také je důležité, že jsme byli tak schopní, že jsme byli schopní po roce 1989 vlastně náš export orientovat místo do Sovětského svazu, který neměl peníze, aby nám platil, tak jsme ho byli schopni orientovat na Západ a obstáli jsme, to jsou přece docela dobré argumenty, nemyslíte?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vracím se ještě k panu Příhodovi. V jedné ze svých glos se mimo jiné zamýšlel nad tím, zda naše zaostávání nemá spíše příčiny psychologické a citovala bych dál, to může být pravda, ale ta nám bez hlubšího porozumění skoro nic neříká. Mohla by nás nasměřovat k otázkám typu jací jsme, jak vnímáme svět a sebe v něm, oč nám skutečně v životě jde, koho tím myslíme, když říkáme my. Proč jsme ztratili zájem o veřejný prostor, o společnou věc, res publica.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to byly myšlenky Petra a často se o nich mluvilo. U nich se dělaly v bytě taková setkání, kde se vždycky mluvilo o nějakém problému a to si myslím, že bylo velice důležité a Petr byl jeden, kdo byl to, co by se řeklo spiritus agents těchto setkání. Ten etický prvek, ten morální nebo moralizující, tam bezesporu byl a také v tom hrála velkou roli jeho manželka, která měla nebeskou trpělivost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí srovnával životní úroveň v roce 2002 a 2012. Ty výsledky hovoří o tom, že před dvěma lety byla polovina domácností spokojena se svými příjmy, zatímco ta druhá pociťovala špatnou finanční situaci. Velmi spokojených a velmi nespokojených za 10 let přibylo. O čem to podle vás svědčí, paní Šiklová?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak svědčí to za prvé o tom, že tady probíhá to, co je naprosto běžné. Tedy na Západě, že totiž se rozvírají nůžky a jsou větší sociální rozdíly mezi lidmi, tak to prostě je. Ale ráda bych řekla jednu věc. Celkově ta úroveň není tak špatná. Těch minimální příjmů, kteří jsou opravdu lidé, kteří mají minimální příjmy, těch opravdu není zase tolik, a jsou to většinou pravda starší lidé, kteří už neměli možnost si nějakým způsobem obstarat ty peníze. A to je tak asi všechno. Jen bych chtěla říct, že takové to trvalé zbídačování, jak se lidé bojí, jak to půjde dál, tak to je, víte trošku zjednodušené, protože ti bohatí mají zájem, aby si to ti chudí to co oni vyrobí, koupili, proto musí snižovat ceny a nemohou tedy tady někoho nebo určitou vrstvu nechat úplně zbídačit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle průzkumů nicméně narůstá počet sociálně vyloučených domácností. Je možné čím zvrátit tento vývoj?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Jedině tím, že tedy nebudeme tyto lidi ostrakizovat, nebudeme je dávat do zvláštních třeba tím, že nebudou moci platit nájem, takže je nebudeme dávat třeba na okraj města, protože pak se vytváří jakási ghetta, ne tedy ghetta, jako to bylo ve středověku, kde by ti lidé byli zavíráni, ale ghetta ve smyslu sociálním a tam se de facto reprodukuje nižší životní úroveň a z toho se dostat, je obtížné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu tedy vede vlastně to rozevírání těch sociálních nůžek, možná to vidíme i jak se říká, že se vlastně ztenčuje ta nebo ztrácí střední vrstva takzvaná.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, ta se ztrácí všude na Západě se ztenčuje a ztrácí, přitom z té střední vrstvy se rekrutují obvyklé lidé, kteří tu společnost vedou. Ti, co se narodí do bohatých rodin a opravdu bohatí jsou, ti obvykle nejsou tak prestižní a nemají v sobě tolik prestiže, jako právě ti lidé z té střední vrstvy. Je to škoda, ale tohle to, že to takto vypadá v takzvaném kapitalismu, promiňte, že používám tyto termíny ideologicky podbarvené, tak to už tedy konstatoval Karel Marx v 19. století. To už je víc jak takových 160 let nejmíň, a pořád ten systém nějakým způsobem funguje. Jaká bude budoucnost, já nevím. Řekla bych, že dnešní společnost je v tom směru problematická, že žije bez perspektivy, bez vize, žije jen v jakémsi opakování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Občas se i v této souvislosti říká, že vlastně tím, jak jsme vstoupili do Evropské unie nebo Severoatlantické aliance a podobně, jaksi že jsme ztratili nějakou vizi, teď ostatně si připomínáme v tomto roce 25 let od sametové revoluce. Myslíte, že opravdu nemáme žádnou vizi, perspektivu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že nemáme vizi. Navíc, kde může být jakési opakování toho, co jest. Nebo dostávání se o schůdek výš, ale opravdu vize, čeho chci dosáhnout, ten kopec, ta špička, nebo ten ideál, ten tady není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O co bychom měli ale, paní doktorko, možná i z toho sociologického hlediska, psychologického, usilovat jako společnost, jedinci.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak já si osobně myslím, abychom žili tak, abychom byli sami se sebou ve své skupině, ve své rodině spokojení. Ale to je taková všeobecně platná otázka. Když tedy budu spokojen, tak potom nebudu asi pořád říkat: Já mám málo. Já si někdy myslím, že lidé opakují, že jako mají nedostatek prostě proto, protože s tím, co mají, nejsou spokojeni. Doktorka Librová z brněnské univerzity to kdysi nazvala jakousi tedy dobrovolnou skromností. Možná, že kdybychom si tu dobrovolnou skromnost zvolili, takže by se nám třeba lépe žilo, protože bychom měli více času na prožitky něčeho, co je pro nás vzácné a já se obávám, že mnozí lidé, když mají volný čas, tak se ho snaží okamžitě zbavit tím, že mají a musí něco prožít, protože jen tak uvažovat sám o sobě nebo něco tvořit, je určitě náročnější nežli hubovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebylo by, paní doktorko, špatné zvolnit trochu tedy naše tempo?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že by to bylo, ale někdy to tedy nejde, anebo člověk to dělá tak, aby se právě nemusel tedy nad sebou samým zamyslet. Někdy si to myslím, že to patří na mě také.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Studie, ze které jsem citovala, která srovnávala tedy ty dva roky nebo období 10 let, tak se zaměřila má to i v názvu na subjektivní vnímání životního minima, dostatečnosti příjmů, životní úrovně domácností a chudoby. Tady bych se zastavila u toho slůvka subjektivní, protože to nemusí třeba ještě, co myslíte, odráže tu realitu?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ne, to určitě neodráží. Závisí to na tom, co má člověk a co považuje za určité potřeby. Základní potřeby, to už je v Maslowovi, Abraham Maslow, ale tak jako tam je o tom, že jsou potřeby bezpečí, zajištění potravy a tak dále, ubytování nebo tak. Tyto problémy máme většinou zajištěny, ale právě proto, že vidíme, že ten druhý je má zajištěny lépe, na vyšší úrovni, tak po mnoha věcech toužíme. A to se nám asi nesplňuje. Měli bychom také uvažovat o tom, že nebudeme věčně mladí a tedy, že bychom si měli představit, jak jednou budeme staří, jak budeme žít ve stáří, koho chceme mít kolem sebe, kde chceme žít, co nám bude vyhovovat a toto řešit ne až na poslední chvíli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu se formuje takzvaný protistresový zákon, podporují ho odbory, zaměstnavatelé, psychologové, jeho součástí má být například přísné a plošné omezení, proč a kdy lze kontaktovat zaměstnance po pracovní době. Jak vám to zní tento návrh zákona. Jde o to třeba vypnout po pracovní době mobil, ignorovat pracovní e-maily?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, je to určitě možné, ale myslíte si, že to může fungovat? Ten stres není totiž jenom negativní, ale má i pozitivní náboj. Je taková knížka už hodně dlouho napsaná, někdy to už bude dneska půl století a napsal ji akademik Charvát Život, stres a adaptace. A tam říká velice jasně, že život bez stresu by byl život bez podnětů. A že tedy by nebyl ničím, co by opravdu mělo cenu prožívat. Že tedy stres, když je pozitivně překonaný, to znamená, že se nám to podaří, tak je obrovskou satisfakcí. Nebrat tedy stres jenom jako negativní věc a uvědomit si, že i ten stres je něco,co máme ve vlastních rukou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když ale toho stresu pozitivního buď je ho příliš anebo s ním nedovedeme pracovat, prostě se to přehoupne?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já bych to řekla asi takhle, já se dost honím, ale mám pocit, že se honím sama.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, to je to zvolnění tempa.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je možné, ale já, když se honím sama, sama sobě si třeba vymýšlím úkoly a tak dále, tak je to méně pro člověka pro subjekt namáhavé nežli kdybych měla pocit, že mě někdo honí a to je podstatné, protože to neděláte dobrovolně. Proto je možné třeba dobré dávat v tom Německu, že se nemá tomu dotyčnému volat, nebo že by měl mít dvojí telefon, jeden služební a jeden soukromý, to všechno je možné. Ale jaksi, že bychom se tím zbavili stresu, by asi bylo škodlivé. Mohli bychom se zbavit negativního stresu vyvolaného přílišným otravováním z hlediska našich nadřízených.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jde o to tedy, kdo je zadavatelem toho stresu a jakého.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Přesně tak, kdo je zadavatelem stresu a jaký ten stres je a jestli nás může jeho naplnění toho stresu uspokojit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste někdy, paní doktorko, pocítila ten pracovní stres, který byl už opravdu za hranou?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ale ano, určitě a většinou si přiznám, že jsem si ho vymýšlela sama nebo že jsem něco chtěla dodělat, dopsat, odevzdat, a tak dále, že já mám od svého dětství takové lístečky a v diáři napsáno, co musím udělat. Mám tam seznam těch věcí. A většinou začínám tak, že odškrtávám pro mě nejsnadnější věci. To,co mohu seškrtnout, protože jsem to splnila. Ale to mi nikdo neříká. Já ve svém věku bych dneska opravdu mohla spočívat na kanapi, a já nevím, co bych tedy dělala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To by vás nebavilo asi.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To by mě nebavilo, určitě bych našla spoustu a spoustu nemocí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co udělat pro naše duševní zdraví?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, stanovit si, co chci třeba udělat, co chci dosáhnout, co si chci přečíst. Já si třeba do dneška poznamenávám knížky, které si chci přečíst, protože na ně zapomenu, nebo co chci vidět v televizi nebo co chci vidět. Nekoukám jen tak plošně na tu televizi nebo nekoukám a neposlouchám jen tak plošně rozhlasové vysílání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte, paní doktorko, mimochodem na fakt, že naše eurokomisařka Věra Jourová bude mít na starosti portfolio, které je vám velmi blízké a to je spravedlnost spotřebitelské otázky a hlavně rovné příležitosti.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Je to určitě správné, že to někdo má. Já to považuji, protože jsem zakladatelka Gender studies, že se to také týká, ale myslím si, že ona s tím asi spokojená nebude, protože by žádala a chtěla by mít jakýsi prestižní vyšší post. To je přesně to, ženám se v těchto funkcích apozicích dávají takové úkoly, které souvisí ne přímo vlastně s rodinou a s těmito sociálními otázkami. Tak to je, já to neodsuzuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že by byl třeba pro tuto agendu vhodnější, lepší muž?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Nevím, já se jenom pamatuji, že jednou jsem dělala legraci si a říkala jsem: No, když, tak já bych chtěla být ministryní války a kolega a myslím si, že to byl právě Petr Příhoda říkal: "Jiřino, neříká se ministryně války, ale když tak obrany."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, tak. Třeba Německo má ministryni obrany.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, je to tak přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom jsem chtěla ještě dovětek, jestli z těch reakcí, jestli to byla prohra našeho lobbování v Bruselu, nepřišlo, že vlastně podceňujeme toto portfolio, co se týče spravedlnosti rovných příležitostí?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě ho podceňujeme. Já si osobně myslím, že to je velice důležité, to co získala tedy tu pozici paní Jourová. Ale nezapomeňte, že je před volbami. A všechno se využije jako agrese nebo úder proti tomu druhému. Heč, ty jsi chtěl tohle a oni ti to nedali! Uvědomujeme si zase, jak jsem na začátku mluvila, o té nedospělosti, že toto třeba, že to snižuje význam toho jejího postu, je také výraz nedospělosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zastavme se ještě u případu klatovské nemocnice, kdy lékař s bipolární poruchou ubližoval dětem, které léčil. Nejsou snad nemoci, kvůli kterým lékař nemůže vykonávat své povolání přesně dané ve vyhlášce ministerstva?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě je. Ale kdo má chuť si toto přiznat, pokud opravdu svoji diagnózu zná? Já jsem včera právě, protože jsem se domnívala, že to je aktuální otázka, tak jsem se na tento pořad dívala v televizi. Viděl jsem toho člověka, neměl agresivní rysy ten lékař. Navíc, víte, mučení je opravdu potom záměr, který by tedy byl velice toho člověka, toho lékaře tedy obviňující, jestli třeba ten dotyčný lékař aplikoval nějaké injekce a tak dále, já nevím, já u toho nebyla. V každém případě, promiňte, zase je to ta kolektivní odpovědnost. Neříkejte, že ten lékař byl v té ordinaci sám. Kolem něho byli lidé, když by to bylo opravdu mučení, tak měli povinnost už prostě proto, že jsme občané, že jsme lidé, že patříme ke křesťanské kultuře, tak na to upozornit. A že to tak dlouho trvalo, tak asi to nebylo, buď tak hrozné anebo ti lidé kolem byli apatičtí. Nenese tedy vinu jenom ten lékař.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nefungují tedy kontroly zdravotního stavu lékařů, evidentně, protože lékař by měl dokládat tu zdravotní způsobilost. Nicméně se tak neděje, pouze základní prohlídky při nástupu do zaměstnání.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, určitě je to možné, ale zase všechno, když budeme stanovovat zákonem, tak je to stejně dost dobře nemožné, tak asi jako zakázat stres v tom Německu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně, ne všechno můžeme regulovat, třeba jako hluk nebo čistotu ovzduší.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
A nejenom, morální otázky musíme tedy mít nějakým způsobem chuť řešit sami ve svém okolí a na to upozornit. Říci: Co bylo zbytečné, proč si tohle to dělal? Nemyslíte?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vracíme se tedy v podstatě na úvod, co tady zaznělo i v souvislosti s Petrem Příhodou a to je etika?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, přesně, k tomu se tedy vracíme. Já bych spíše řekla morálka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co pro to udělat, paní doktorko?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Nejlépe se člověk učí přímým příkladem, to znamená, že to kolem sebe vidí. Nezdůrazňovat nebo můžeme mluvit o tom, že někdo něco negativního provedl, ale zdůrazňovat také ty pozitivní věci. Když někde zdůrazníte pozitivní věci, lidé si na vás dívají jakože buď nadbíháte někomu, zeptají se a proč to říkáte? Vždyť to je přeci normální. Vlastně nechtějí to slyšet. Lidé chtějí spíše slyšet ty věci negativní a zase se dostáváme k tomu my a oni. Protože, když je někdo negativní, tak já si mohu říkat: No, to bych já nikdy neudělala. Chápete?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co převažuje podle vašich zkušeností?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se domnívám, že převažuje ta touha slyšet to negativní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč ale není přirozenější slyšet něco hezkého, pozitivního, příjemného, co mě naladí, co mě lidově řečeno, nakopne?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Mělo by to tak být. Bylo by to báječné, ale ono to ty lidi tolik nezajímá a nedá se to tak snadno reprodukovat. Nedá se říct: Víš, co se stalo? Tam ten člověk je tak spokojený. Řekněme, jak by to vypadalo? To by asi nikoho nezajímalo. Když řekneme: Víš, co se stalo u nás v baráku? Tak to ten druhý slyší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak doufám, že to dnešní naše povídání s doktorkou Jiřinou Šiklovou bylo víceméně pozitivní. Já vám za to děkuji a budu se těšit příště na slyšenou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já také děkuji.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio