Přepis: Jak to vidí Jiří Pondělíček – 8. března 2022

8. březen 2022

Hostem byl amerikanista Jiří Pondělíček.

Jan BURDA, moderátor
Jak reaguje americká vláda i společnost na ruskou invazi na Ukrajině? V čem se přístup vlády Spojených států v současné chvíli liší od dob studené války? Jak velkou podporu Spojené státy poskytují Ukrajině, ale i svým evropským spojencům Severoatlantické alianci. A jaký dojem vzbudil první Bidenův projev o stavu Unie z minulého týdne? Americký pohled na rozkolísaný svět nám dnes zprostředkuje Jiří Pondělíček, amerikanista z Univerzity Karlovy, vítám vás.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Dobré ráno.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Nejde začít jinak, jak reaguje americká společnost na ruské napadení nezávislého státu Ukrajina?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Je tam zřetelný posun ve vnímání toho problému. Já jsem viděl nějaké průzkumy veřejného mínění z doby těsně tedy před invazí provedené společností /nesrozumitelné/ od 19. do 22. února. To znamená opravdu pár dní před tou samotnou invazí a potom vlastně v tom prvním týdnu a jsou tam zřetelné posuny v podpoře, ať už sankcí, vyzbrojování Ukrajiny i třeba posílání jednotek nebo posilování jednotek NATO na tom východním křídle. Vlastně jediné, co se příliš nepohnulo, tak je podpora pro přímé nasazení amerických jednotek, což je ale logické. Je to něco, co Joe Biden vlastně kategoricky odmítá už dlouhou dobu. Tak tam to číslo tuším se pohnulo jenom z nějakých 16 %, kteří byli pro před invazí na 19, kteří jsou pro teďka. Jinak ve většině těch případů opravdu ty posuny tam jsou poměrně znatelné.

Jan BURDA, moderátor
Zdvihla se ve Spojených státech nebo třeba také v Kanadě nějaká větší lidová vlna solidarity, anebo je pro Američany válka v Evropě příliš daleko?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Určitě byly nebo vznikly nějaké charity, které vybírají prostředky, nicméně samozřejmě třeba na rozdíl od nás nebo Polska, kteří jsme blízko, takže k nám ti uprchlíci přímo proudí a je možné třeba jezdit pomáhat na tu hranici nebo se starat o uprchlíky tady. Tak samozřejmě to je něco, od čeho jsou Američani až příliš vzdáleni. Jak moc silná je ta vlna toho, nějaké té lidové solidarity, tam si netroufnu odhadovat. Protože přece jenom pro Američany ta zahraniční politika většinou nebývá úplně středem, středobodem jejich zájmu. Takže myslím si, že, že by to úplně vyvolalo nějakou, nějakou celonárodní bouři, tak to asi ne. Ale, ale některé ty posuny tam jsou znatelné a je to dobře.

Jan BURDA, moderátor
Budu citovat amerického prezidenta Johna Bidena. Myslel si, že západ a NATO nebudou reagovat. Myslel si, že nás může rozdělit, ale Putin se spletl. To řekl prezident, šéf Bílého domu v už zmíněném projevu o stavu Unie. Na úvod ocenil Ukrajince, včetně ukrajinské velvyslankyně ve Washingtonu. Následně členové kongresu, kteří byli často oděni třeba v barvách ukrajinské vlajky, tak tleskali ve stoje. Na kolik výjimečné je, že americký prezident začne projev o stavu Unie, který je určen především americkým občanům, tak začne cizí zemí?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Je to, jak říkáte. Ta zpráva o stavu Unie je vlastně nějakým skládáním účtů především z té domácí politiky. Samozřejmě vzhledem k tomu, jak čerstvá a jak významná ta událost je, protože já se skutečně domnívám, že útok na Ukrajinu je věcí, která mění v mezinárodní systém nebo hrozí /nesrozumitelné/ mezinárodní systém možná víc než 11. září. Tak je asi logické, že se tomu musel věnovat. On se tomu věnoval tuším prvních asi 5 nebo 6 minut. Už jenom to, že to zvolil vlastně na začátek jako téma kterým, kterým otevře, je něco, něco bych řekl výjimečného. Takže vlastně až potom přišli, přišlo takové to klasické obligátní chlubení se svými úspěchy v oblasti infrastruktury, případně tedy nastínění nějakých dalších plánů v oblasti daní. Takže svědčí to o tom, jaký význam ta administrativa, ale vlastně možná celý, celý kongres nebo nejenom ta moc výkonná ale i zákonodárná té krizi nebo té válce přisuzují.

Jan BURDA, moderátor
Spojené státy společně s Kanadou uzavřely svůj vzdušný prostor pro ruské dopravce. Jaké další sankce vůči Rusku teď platí, na koho a jsou ve hře další restrikce? Jejich zpřísnění ještě?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Tak ty sankce, pokud vím, tak významné ruské banky jsou odstřiženy od toho systému SWIFT. Sankcionováni jsou konkrétní představitelé ruského režimu, především tedy ti, kteří se nějakým způsobem podíleli nebo podílí na tom napadení Ukrajiny. V Rusku byl, a to je možná ta hlavní věc vzhledem k tomu, že Rusko se snažilo připravit na nějaké západní sankce dlouhodobě především tím, že si vytvořilo poměrně rozsáhlé devizové rezervy. Tak tou hlavní bych řekl sankcí je to, že tyto devizové rezervy, které jsou drženy v Americe a v zemích Evropské unie, tak byly zmrazeny. Takže Rusko s nimi de facto nemůže nakládat. Je to jako, kdyby je nemělo pro tyto účely. Co se týče dalších sankcí, pak tam ještě jsou tedy nákupy nebo financování vlastně nákupů ruských nerostných surovin. Což je vlastně něco, co fungovalo možná až moc dobře z pohledu Spojených států amerických. Oni se ale i Evropy, oni se snažily vlastně oba, obě tyto země nebo Evropská unie jako tedy ne jedna země, ale jedna entita snažili vyhnout sankcionování právě těch nerostných surovin. To znamená zákaz dovozu ropy a plynu, ale podle zpráv, které mám, tak ty ruské tankery plné ropy teď bloudí po oceánech a nikdo jí nechce, protože se všichni bojí toho, aby nějaké ty sankce neporušili, právě obchodováním s někým nebo právě v důsledku tedy omezení financování. Takže to, co je na stole ještě, co by se dalo zpřísnit z ekonomických sankcí, tak určitě je právě třeba úplný zákaz, úplně odstříhnutí Ruska od světových trhů s ropou a s plynem. Ale myslím si, že to asi v současnosti není na stole.

Jan BURDA, moderátor
Americký ministr zahraničí je teď na návštěvě v Evropě. Budu citovat Spojené státy, v příštích dnech posílí svůj vojenský kontingent v Litvě o dalších 400 vojáků. To řekl ve Vilniusu šéf americké diplomacie Blinken. Funguje NATO tak, jak má? Cítí evropští spojenci podporu?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Jak to vidí evropští spojenci, to asi v tuhle tu chvíli já říct neumím. Já nějaké průzkumy třeba z Pobaltí neznám, ale myslím si, že NATO vlastně zareagovalo správně už v roce 2014 na tu okupaci a následnou anexi Krymu a vytvoření těch, těch útvarů na východě Ukrajiny Ruskem podporovaných. Že vlastně tehdy začalo to posilování východního křídla, zřízení té vlastně předsunuté nějaké vojenské přítomnosti to /nesrozumitelné/. Kterou teď vlastně Amerika posiluje. Ta reakce je podle mě správná. Je tam jasná snaha tedy tak, jak vlastně říkali všichni představitelé, jasná snaha naznačit, že tedy samozřejmě vůči Ukrajině žádný závazek nás nepojí. Ale v případě, že by, že by se Vladimir Putin rozhodl třeba zopakovat něco podobného v Pobaltí, takže to skutečně povede k aktivaci toho pátého článku. Je to vlastně, samozřejmě ty síly je otázka, jestli byly schopny zastavit nějakou velkou invazi, ale je to je, je to spíš vlastně věc, která dává najevo to odhodlání Spojených států amerických Evropu bránit.

Jan BURDA, moderátor
Zaregistroval jste nějaké komentáře, ať už v médiích politického nebo mezi demokraty republikány v americké politice na to zvažování Finska a Švédská, že by do Severoatlantické aliance vzhledem k tomu, jaká je současná situace a co se děje v Evropě, že by do něj mohli vstoupit?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Já se domnívám, že tady ta možnost je na stole. Neslyšel jsem, že by k tomu, že by vůči tomu byl, byl nějaký odpor. Mnozí představitelé NATO se vyjadřovali tak, že v podstatě vzhledem k tomu, že ty armády samozřejmě dlouhodobě spolupracují a vlastně jak jak Finsko, tak Švédsko si tady tu možnost dá se říct, držely v záloze právě i tím, že se snažily udržovat ty standardy NATO. Tak v podstatě u těchto zemí, kdyby projevili skutečně zájem, tak v podstatě ten proces by mohl být velice rychlý. Takže nemyslím si, že by tam byly minimálně třeba ze strany Spojených států amerických, si myslím, že tam by nebyly asi závažnější překážky vůči přijetí těchto dvou zemí. Samozřejmě přijetí jakékoliv země musí schválit všechny členské země NATO. Takže nemůžou asi hodnotit, jestli by opravdu všechny byly pro, ale ze strany Spojených států amerických myslím, že by ta překážka nebyla.

Jan BURDA, moderátor
Spojené státy mají ve svých dějinách vždy určitá období, kdy jsou v izolaci a chtějí být v izolaci. Teď to nehrozí, teď se o tom nemluví a dá se říci, že co se týká té jednoty spojenecké v rámci NATO, je dobře, že teď je ve funkci prezident Biden?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Ono ta, ten izolacionismus fungoval vlastně po větší část těch amerických dějin. Dá se říct, že to, co přišlo po druhé válce, tak spíš byla z historického pohledu nějaká výjimka než, než pravidlo. Mluvilo se hodně o tom, že vlastně ta ochota voličů ve Spojených státech amerických, je nějakým způsobem nadále se výrazně angažovat ve světě klesá. A to nejenom u republikánů, kde samozřejmě možná jejich nejvýraznějším reprezentantem byl právě bývalý prezident Donald Trump, ale i u demokratů, kde třeba Bernie Sanders mluvil o tom, že Amerika musí přestat utrácet takové peníze za zbraně a za angažmá ve světě a měla by se soustředit na domácí priority. Myslím si, že v tomto ohledu buďme rádi, že je prezidentem Joe Biden aspoň ti z nás, kteří tedy si přejí další angažmá Ameriky v NATO a v Evropě, protože v poslední době se objevily informace od Johna Boltona, bývalého poradce pro národní bezpečnost Donalda Trumpa, že Donald Trump prý v tom druhém volebním období zvažoval vystoupení Ameriky z NATO. Takže ta jeho rétorika, kterou někteří říkali, že je jenom platná spojence na to, aby, aby tedy konečně dávali na svoji vlastní obranu dostatečné částky. Takže možná skutečně byla projevem nějaké hlubší jeho nedůvěry nebo, nebo odstupu vůči, vůči NATO a možná taková poslední perlička při večeři se sponzory své, své, své kampaně. Tak Donald Trump údajně navrhl, že by Amerika měla přemalovat znaky na amerických stíhacích letadlech, bombardovat Rusko a obvinit z toho Čínu a počkat, až se Rusko a Čína pustí do sebe. Takže myslím si, že to je známka toho, že ten člověk opravdu neví, o čem mluví a buďme rádi. Oni by ho samozřejmě brzdili asi lidé okolo něj, tak jako koho brzdili lidé jako /nesrozumitelné/ a Mike Pompeo během těch čtyř let jeho prvního mandátu. Ale buďme rádi, že, že to není potřeba.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se a říká Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Spojené státy mají velmi důvěryhodné zprávy o záměrný ruských útocích na civilisty na Ukrajině. Oznámil americký ministr zahraničí Anthony Blinken, které už ho, už jsem dnes se citoval. Je na návštěvě v Evropě. V pořadu stanice CNN uvedl, že Washington tyto zprávy schraňuje, aby mohl podpořit případné vyšetřování válečných zločinů. Příklad z pondělí, jeden z mnoha podle agentury Kyjev Independent, ruský letecký útok na pekárnu ve městě /nesrozumitelné/ západně od Kyjeva, zabil 13 civilistů. Dá se očekávat, že Spojené státy budou dlouhodobě se zasazovat o vyšetření možných válečných zločinů?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Já se domnívám, že určitě a nejenom Spojené státy. Domnívám se, že i mnohé evropské země na to budou tlačit. Samozřejmě otázka je, zda se podaří některé ty původce tady těch činů potrestat, protože samozřejmě Rusko je určitě nevydá k mezinárodnímu stíhání. Zajímavé to bude třeba v případě onoho ruského pilota, který byl sestřelen a zajat, já si bohužel nepamatuju jeho jméno. Který se podílel vlastně na té ruské bombardovací kampaň v Sýrii a Ukrajina už řekla, že ho předá vlastně mezinárodním institucím, aby mohl být souzen. Ta o tom, o tom, že Rusko bude víc tedy jaksi bombardovat města a vzhledem k absenci nějaké chytré munice, tak samozřejmě to povede k velkým civilním ztrátám, tak to se spekulovalo vlastně už potom, kdy se ta, kdy se ta invaze nebo ta kampaň vlastně zadrhla v těch prvních několika dnech, tak se mluvilo o tom, že Rusko prostě přejde na tu svojí taktiku, kterou uplatnilo v Čečensku nebo i v Sýrii. Kdy prostě ta města bude bombardovat tak dlouho, až se, až se vzdají. Ale jsou tam, jsou tam opravdu hrozivé věci, když Červený kříž například zveřejnil, že koridor, evakuační koridor pro civilisty z Mariupolu, který byl dohodnut vlastně v rámci těch jednání Ruska s Ukrajinou, tak byl podminovaný ruskými silami. Tak to je opravdu, to je opravdu něco, nad čím, nad čím zůstává rozum stát.

Jan BURDA, moderátor
Co o invazi ruské armády na Ukrajinu říkají a píší američtí vojenští analytici?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Oni se ve většině podle mě věnují nebo právě aspoň to, co jsem četl, tak ve většině se věnují právě tomu selhání té ruské, ruské kampaně a důvodům, proč to tak je. Všímají si jednak tedy samozřejmě toho, že skutečně asi Kreml propadl nebo uvěřil té své vlastní propagandě o tom, že Ukrajina není svébytný národ a že vlastně nebude bojovat. Sázeli zjevně na to, že Zelenský uteče v prvních několika dnech z Kyjeva. To tím vlastně zlomí morálku Ukrajinců a pak budou schopni tu zemi rychle ovládnout. Nic z toho se nestalo. Zároveň tedy samozřejmě vidíme třeba ohromné selhání logistiky. Ten ohromný konvoj před Kyjevem, který stojí, tak já jsem četl zprávy o tom, že vlastně on stojí proto, že vlastně jemu čelu už dávno došlo palivo dokonce i baterie, protože pardon, samozřejmě využívali vysílačky a další elektroniku. Ta, ta schopnost ruské armády, vést nějaké komplexní bojové operace, ať už do vzduchu nebo na zemi a zásobovat je, se zdá být výrazně nižší, než jak, jak to Vladimir Putin vlastně prodával nebo nejenom on, ale jak to Rusko prodávalo, jak se mnozí analytici na západě, na západě domnívali. Koneckonců většina, většina těch názorů ještě před invazí byla, že Ukrajina se nebude schopná držet třeba déle než 72 hodin. Ti optimističtější mluvili o tom, že padne do týdne. Tak to se taky nestalo. Ten postup ruský na mnoha osách postupu se vlastně zastavil v tuhle tu chvíli. Takže, takže rozhodně to lze hodnotit jako, jako logistické ohromné selhání ruské armády, které skutečně tedy budí, bych řekl velký zájem a překvapení.

Jan BURDA, moderátor
Mají Spojené státy a Ruská federace stále v provozu krizovou linku mezi Washingtonem a Moskvou pro případnou korekci vojenských incidentů s přesahem k možnému použití jaderných zbraní. V médiích se teď uvádělo poté, co Putin na začátku té ruské agrese na Ukrajinu vyhrožoval nepřímo použitím jaderných zbraní. Tak a poté i přímo, tak se uvádělo, že ta linka byla obnovena, ona byla někdy zrušena nebo stále funguje?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Ono ne, ono tam je trošku zmatení pojmů. Ta linka, která momentálně funguje, tak vlastně přímo linka mezi vlastně velitelstvím amerických sil v Evropě a velitelstvím ruských sil, čili je to na vojenské báze. Je to vlastně, skutečně to není něco, co by museli projednávat prezidenti. Je to skutečně vlastně snaha vyhnout se nějakému, nějakému náhodnému konfliktu třeba letadel. Protože letouny NATO stráží vlastně ten vzdušný prostor. Třeba právě pobaltských zemí, tak vzhledem k blízkosti ruského vzdušného prostoru vzhledem k enklávě Kaliningradu, tak samozřejmě hrozí nějaký, nějaký nezáměrný konflikt a podobně. Koneckonců vlastně měly mezi sebou ruské americké síly tu horkou linku v Sýrii, kde to bylo vlastně ještě komplikovanější. Protože obě letectva vlastně operovala na stejném nebi. Prováděla nálety. Každý, každá samozřejmě na jiné cíle, ale vlastně dá se říct, souběžně prováděla tu kampaň. Tam Rusko hrozilo po tom raketovém útoku, který tehdy nařídil Donald Trump, tu reakci na použití chemických zbraní syrským režimem. Tak Rusko hrozilo, že tu linku zruší, ale nikdy to neudělalo. Je prostě v zájmu obou zemí, aby, aby tyhle ty konflikty nějakým nezáměrným způsobem neeskalovaly. Jinak samozřejmě, jak je to s přímou komunikací prezidentů, tak dneska ty možnosti jsou samozřejmě daleko jiné, takže asi není potřeba mít tu horkou linku ten, ten červený telefon. To bylo samozřejmě zřízeno po zkušenostech z karibské krize, kdy ta komunikace byla samozřejmě velice ztížená a zpomalena tím, že všechno bylo potřeba vlastně předávat, předávat přes ty zastupitelské úřady a vlastně ta komunikace mezi Chruščovem a Kennedym nemohla být, nemohla být bezprostřední.

Jan BURDA, moderátor
Nejsme ve stejné situaci jako v době karibské krize?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Já se domnívám, že ne, tehdy, tehdy ta krize byla, bych řekl významně vážnější, což tedy neznamená, že tuhle situaci chci bagatelizovat, ale ta ruská prohlášení skutečně musíme číst v kontextu toho, například to, že tady ty jaderné síly jsou uvedeny do, do, do stupně pohotovosti. Což vlastně nikdo ani pořádně neví, jak to je. Protože na rozdíl těch amerických vlastně /nesrozumitelné/, což je zkratka /nesrozumitelné/ těch stupňů, tak vlastně mám pocit, že vlastně nikdo neví přesně, jak je to v Rusku. Hlavně podstata těch sil jaderného odstrašení je, že jsou neustále pohotovosti. Protože kdyby nepřítel na vás zaútočil, tak potřebujete reagovat v podstatě téměř okamžitě. Nemáte čas prostě připravovat teprve ty síly na, na nějaký odvetný úder. Takže, takže to je spíš trošku bych řekl zase ze strany Ruska vyjádření, které má spíš západ přesvědčit o tom, že to myslí Rusko vážně. Že si skutečně nepřeje třeba bezletovou zónu nad Ukrajinou a že v tomto ohledu tady je ochotno konflikt eskalovat. Ne, že by to znamenalo, že ho bude okamžitě eskalovat, tedy až do té nejvyšší míry. Čili skutečně tady spíš ty jaderné síly plní roli odstrašení. Tak, jak se koneckonců i i vlastně byly koncipovány.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje ve vysílání Českého rozhlasu Jiří Pondělíček, amerikanista z Univerzity Karlovy. Hostem je Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. A díváme se na, americkou optikou se díváme na napjatý rozkolísaný svět v současnosti. Víte, když jsme si povídali o tom telefonu, o tom pomyslném červeném telefonu na lince Washington, Moskva. Vzpomněl jsem si na slavný film a je to film šedesátých let, slavný /nesrozumitelné/ film. Ona je to taková tragikomedie s /nesrozumitelné/ jsem ve všech rolích. Já mám pocit, že /nesrozumitelné/ tam natočil snad 16 rolí toho generálního štábu. 4 potom /nesrozumitelné/ vystřihl. Tak tam jde o to, že zkrátka omylem kvůli jednomu šílenci vyletí raketa směrem, směrem na Rusko a po této Peter /nesrozumitelné/ v těch mnoha rolích řeší. Je, dostáváme se opět a je to v nadsázce a trochu se bráníme napětí humorem. Dostáváme se opět do takovýchto časů?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Já se domnívám, že ne. Tam samozřejmě jde o to, že ten generál vedoucí vlastně 1 ten bombardovací svaz těch, těch bombardérů, které tehdy vlastně držely neustálou pohotovost nedaleko od cílů v Sovětském svazu, právě jak jsem říkal vlastně ty, ty, ty jaderné síly musí být neustále v pohotovosti. Tak se rozhodne prostě, že prostě stáhne Ameriku do války tím, že tady vlastně ty bombardéry pošle na, na cíle a znemožní vlastně ústředí, aby s nimi komunikovalo a vrátilo je. To znamená, že vlastně donutí ten úder provést plnou silou. Já se domnívám, tam je trošku vlastně i reakce na tu karibskou krizi v tom smyslu, že tehdy se svět ocitl na pokraji jaderné války i díky tomu, že vlastně ta pravidla použití jaderných zbraní byla velice volná. Tehdy vlastně svět unikl jen o vlásek i díky důstojníkovi na sovětské ponorce /nesrozumitelné/, který vlastně byl jeden, byl jedním z těch, kteří tedy měli právo se vyjádřit k případnému použití takzvaných taktických atomových zbraní. V případě tedy té ponorky, tak to bylo torpédo s jadernou hlavicí, které měly použít v sebeobraně. Oni tehdy ztratili kontakt vlastně s velením. Americké námořnictvo v rámci tedy vynucování té blokády je nahánělo. Ti tři důstojníci na palubě se sešli a vlastně /nesrozumitelné/ byl jediný, který řekl ne. Tu jadernou zbraň neodpálíme. Samozřejmě ta eskalace není úplně automatická. Ale faktem je, že kdyby proti americkému námořnictvu byla použita, byť taktická atomová zbraň, to znamená zbraň použitá na bojišti proti vojákům, nikoliv proti městům a civilistům, tak stejně ta pravděpodobné, že by k té eskalaci dále došlo, není vůbec zanedbatelná. Naopak je docela vysoká. Tady to je něco, co vlastně tehdy vyděsilo i samotného Chruščova. Dneska bych řekl, že ta kontrola nad tím, kdy případně by ty zbraně nedejbože byly použity, tak je daleko přísnější a skutečně není, není možné takovéhle nějaké nedorozumění, že by vlastně velitelé na úrovni poměrně nízké mohli rozhodovat o tom, zda, zda ty zbraně nasadí, byť třeba na bojišti.

Jan BURDA, moderátor
Tak doufejme, že to zůstane pouze námětem slavného filmu Dr. Divnoláska Stanleyho /nesrozumitelné/. Pojďme se, prosím, ještě podíváte na domácí politikou Spojených státu. Já už jsem zmínil, že americký prezident Joe Biden přednesl po svém prvním roce projev o stavu unie. Jaký byl ten projev, jaká témata pro domácí politiku rezonují? Já k tomu připomenu, že pan Biden nebyl před tím projevem příliš populární mezi, mezi Američany.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
No, ta témata samozřejmě, jak jsem, jak jsem už říkal, vždycky je tam takové to obligátní chválení se. Joe Biden vychvaloval ten kompromisní, infrastrukturní balíček, který, který se podařilo v kongresu schválit i s pomocí republikánů. Zároveň tady mluvil o tom, že ty ambice sahají dál. Mluvil o plánech v oblasti daní. Dokonce o globální minimální dani. Řekl bych, že ta témata odpovídala vlastně tomu, co slíbil v kampani. On tam vlastně se snažil provést nějaký přehled toho, co třeba se z té jeho agendy /nesrozumitelné/ podařilo. Což není mnoho tedy, když vlastně vynecháme ten balíček, který už jsem zmínil. Tak nevím, jak moc mu v tomhle tom mohla pomoct domácí politika. Je pravda, že on podle některých průzkumů skutečně ta jeho, nechci říct popularita vzrostla, protože pořád vlastně se pohybuje v červených číslech. Ale, ale byl tam znatelný, měřitelný nějaký posun. Například pokud se nepletu, tak Rasmussen jako jeden z těch, jedna z těch agentur, která mu vlastně přisuzovala lepší výsledky o něco po tom projevu. Jestli to vydrží, to je samozřejmě otázka, do jaké míry tam hraje roli nějaký efekt, takzvaný efekt válečného prezidenta. To znamená, že ten národ se nějakým způsobem sjednocuje za svým představitelem, i když s ním třeba v mnoha věcech nesouhlasí prostě proto, že se cítí ohrožen. To je otázka, myslím si, že uvidíme, do jaké míry to bude trvalé, nebo to bylo jenom přechodné.

Jan BURDA, moderátor
Daří se prezidentu Bidenovi sjednocovat americkou společnost nebo je stále hluboce rozdělena?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Já se domnívám, že bohužel nedaří. Na té politické úrovni si myslím, že ta spolupráce probíhá mnohem lépe, než probíhala za Donalda Trumpa. On opravdu Joe Biden se myslím o ten kompromis s Republikány upřímně snaží v mnoha oblastech. Samozřejmě zároveň je pod tlakem toho levicového křídla své strany, které je nespokojeno s tím, že se nepodařilo prosadit ty návrhy v tom, v té maximální šíři. Ale co se týče tedy obyčejných lidí nebo těch voličů, tak ty průzkumy bohužel nenapovídají o tom, že by k nějakému výraznému tedy sjednocování došlo.

Jan BURDA, moderátor
Říká Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy amerikanista, který dnes věnoval čas Českému rozhlasu, díky.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, FSV UK
Děkuju za pozvání, na shledanou.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.