Přepis: Jak to vidí Jiří Pondělíček – 4. března 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, hostem pořadu je amerikanista Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den, vítejte v našem vysílání.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Dobré ráno, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například to komu a proč chybí Donald Trump. Mají a chtějí na něj i nadále sázet republikáni? Jak postupuje formování federální vlády a jak se budou dál vyvíjet vztahy Washingtonu a Rijádu, přeji nerušený poslech. Bývalý americký prezident Donald Trump poprvé veřejně promluvil po odchodu z Bílého domu. A to na výroční politické konferenci konzervativců na Floridě. Většinu svého projevu opakoval, že vítězem voleb je on, nikoliv Joe Biden. Také opakoval, že volby byly zmanipulované. Uzná, pane Pondělíčku, Donald Trump někdy svou prohru?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já se domnívám, že neuzná, protože vlastně součástí té jeho politické image je to, že on je vítěz, nikdy neprohrává. Takže on to prostě ani uznat nemůže tom. Navíc mluví k těm vlastně k svým skalním příznivcům, kteří ho prostě podporují opravdu externím způsobem. Ta malá část dokonce až tak, že kvůli němu byla ochotná vlastně napadnout Kapitol, takže já myslím, že vlastně i kvůli nim, už kvůli nim on vlastně ani uznat prohru nemůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdo jsou vlastně ti lidé, ta skupina, kdo Donalda Trumpa bezvýhradně podporuje, kterým chybí, z jakých oblastí, jestli to lze říct nějak konkrétně nebo je to prostě, jak se říká, napříč tou společností?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ono je to opravdu spíš směs, pokud budu brát tedy, pardon ty, ty voliče, kterým chybí, kteří by ho volili znovu nebo kteří by chtěli, aby v roce 2024 kandidoval, tak samozřejmě to nejde jednoznačně říct, protože to budou nějaké 2/3 republikánů, kdy teďka se ucházel o nominaci, nebo kdyby ten nominační proces začínal dnes. Tak si myslím, že ho zcela jistě vyhraje, ale ta nejradikálnější část, ti lidé, kteří se účastnili toho útoku na Kapitol, tak to je, to je směs různých milic, které jsou namířené proti federální vládě, plus vyznavači toho konspiračního, nové konspirační teorie QAnon. Tak jsou to prostě lidé, kteří žijí v tak trošku paralelní realitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rezonují, pane Pondělíčku, ještě události ze 6. ledna, z útoku na Kapitol, do jaké míry?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já se domnívám, že ano, určitě je to pořád, pořád velké téma. Ono i k tomu přispívá i to, že vlastně americký kongres chce nebo ošetřuje vlastně ty události, včetně tedy selhání té policie nebo ostrahy kapitolu, včetně tedy snahy vyšetřit roli nějaký ostatních republikánů v podněcování teda těch nepokojů. Takže je to samozřejmě pořád přetrvává. Ale myslím si, že pro, pro ty Trumpovy fanoušky už to úplně velkým tématem nebude. Oni se soustředí ti nejradikálnější příznivci /nesrozumitelné/, tak se soustředí na dnešní datum, protože podle, podle nich dnes by měl tedy prezident Trump znovu být uveden do úřadu a stát se prezidentem Spojených států amerických a Joe Biden by měl mít zatčen, protože ta konspirační teorie samozřejmě jede dál a snaží se nějaké nově vysvětlit to, proč se nenaplnila ta očekávání, která slibovala v minulosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na té víkendové akci prezentoval Donald Trump výsledky výzkumu pořízeného pro zmíněnou konferenci konzervativní politické akce. A podle těch čísel jsou prý Donald Trump i takzvaný trumpismus mezi konzervativci stále mimořádně populární. Co o tom víme, jaká je tedy prokazatelně popularita, obliba Donalda Trumpa ve Spojených státech?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ve spojených státech byl takový, bych řekl, že dosti klesla právě po těch nepokojích, ona klesla i mezi republikány, ale vlastně pořád je pravda, nebo pořád lze říct, že je jednoznačně většinová, že větší část republikánů si přeje, aby Donald Trump nějakým způsobem pokračoval. Je zajímavé tam během toho, během té konference se odehrával vlastně takový, takové hlasování neformální a tam byl docela zajímavý rozdíl, že zatímco vlastně Trumpova politika získala podporu přes 95 %, přes 95 %, těch vlastně účastníků konference, tak jenom něco přes, něco okolo dvou třetin z nich si přálo, aby zrovna, konkrétně Donald Trump tedy v roce 2024 o prezidentský úřad usiloval znovu. Takže možná do jisté míry ta jeho politika je populárnější než on sám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je ten trumpismus, nebo co si pod tím tedy představit?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To je otázka, co přesně ti lidé tím myslí, protože každý asi trošku ten trumpismus bude definovat jinak. Donald Trump sám řekl, že trumpismus to jsou skvělé obchodní smlouvy nebo smlouvy o mezinárodním obchodu, že to je silná Amerika, silná armáda, pevné hranice a tak dále. Samozřejmě co znamená trumpismus jako takový. Ono já si myslím, co se týče otázky konkrétní politiky nebo konkrétního programu, tak to vždycky byla spíš opurtunistická záležitost. To co prostě mohlo přinést a vlastně to co nějakým způsobem rezonovalo, tak se prezident Trump snažil využít k tomu, aby tedy oslovil, oslovil a mobilizoval svojí základnu. Pro mě je tím nejdůležitějším prvkem, je asi ta vlastně opravdu neuvěřitelná arogance, s jakou Donald Trump a jeho nejvyšší přistupují k těm ústavním pravidlům, zvyklostem a k těm vlastně tradicím americké politiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze očekávat tedy, že Donald Trump jen tak z té politické scény nezmizí, protože je patří asi i mezi ta pravidla nepsaná, že většinou se hlavy státu stáhnou, alespoň na čas z politiky, někteří úplně, někteří se zase naopak vrací.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ano, máte pravdu, že většinou se ti bývalí prezidenti toho politického boje účastní potom spíš nepřímo, když třeba podporují v kampani nějaké, nějaké kandidáty, kandidátky svojí strany. Vlastně je to dáno i tím, že málokterý, málokteří prezidenti se vlastně ucházeli o znovuzvolení poté co, poté co jaksi v úřadu skončili. Příkladem může být Theodore Roosevelt na začátku dvacátého století. V 19. století se do politiky takhle vrátil John Quincy Adams, ale bylo to vlastně na nižší úroveň. On poté co přestal být prezidentem, tak se skutečně ucházel o křeslo v kongresu, které získal, ale to je opravdu výjimka. Většinou ti bývalí prezidenti nechtějí, tedy vlastně sestoupit na tu nižší úroveň. U Donalda Trumpa to vypadá, že on opravdu začal teďka nějakým způsobem snahu o to, aby mohl v roce 2024 kandidovat. Tím prvním krokem bude konsolidace strany do voleb v roce 2022. A tou konsolidací myslím tady především to, že on se bude snažit zbavit se vlastně veškerých těch republikánských politiků, které vnímá jako, jako nespolehlivé. Jako ty, kteří se postavili proti němu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je těch 7 republikánů, kteří pokud mám správné číslo, hlasovali proti Donaldu Trumpovi. Nedávno, jak víme, přežil už druhý pokus o takzvaný impeachment neboli ústavní žalobu.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je to těch 7 senátorů, ale nejenom oni zároveň je k tomu 10 tedy členů Sněmovny reprezentantů nebo členů a členek sněmovny reprezentantů je tady významně nebo vysoce postavené republikánské političky /nesrozumitelné/, která hlasovala už ve sněmovně vlastně pro Trumpův impeachment. A patří mezi ně /nesrozumitelné/, který se sice tedy nepostavil proti prezidentovi při tom hlasování, ale zároveň, zároveň vystoupil potom veřejně a vlastně za tu jeho roli při těch nepokojích ho dosti výrazně zkritizoval. Následně tedy Donald Trump se pustil zase do /nesrozumitelné/, který byl dlouhou dobu předsedou té republikánské většiny v senátu, takže opravdu těch lidí, kterých se bude chtít zbavit, je poměrně dost a někteří na vysokých pozicích. Takže myslím, že to je, tam teďka směřuje to jeho hlavní úsilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Republikáni ztratili Bílý dům, většinu v senátu a už v minulých volbách také většinu ve Sněmovně reprezentantů. Mají, pane Pondělíčku, stále důvod i nadále sázet na Donalda Trumpa nebo budou hledat a najdou jiného kandidáta, se kterým půjdou do těch voleb v roce 2024?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já se domnívám, že to ukážou až ty volby v roce 2022 a máš černý scénář pro mnoho republikánů je, že ta strana vlastně ty volby nebo ta strana se během těch voleb sjednotí, ale zároveň, že prostě ty většiny zpátky nezíská ani třeba ve sněmovně, ani, ani v senátu. V senátu to budou mít těžké už jenom proto, že obhajují 20 křesel, kdežto demokraté jenom 14. Navíc už žijí 4 republikánští senátoři, prohlásili, že ta křesla nebudou obhajovat. V americké politice je docela běžné, že ti, kteří obhajují křeslo, mají určitou shodu, takže v senátu se to pohybuje někde mezi 80, 90 procenty ta míra úspěšnosti obhajoby mandátu. Takže to budou mít minimálně v senátu velice náročné. Já si myslím, že možná i někteří republikáni možná na těch vyšších úrovních je jich hodně, by se chtěli Trumpa zbavit nebo to zkusit bez Trumpa, ale oni prostě nemají momentálně možnost, protože Donald Trump je pořád ve straně dosti populární, byť říkám ta jeho popularita po těch nepokojích klesla, tak pořád je nadpoloviční nebo o podpory nadpoloviční většiny republikánů a tudíž pokud on sám bude nějakým způsobem jít do podoby té politiky nebo do fungování strany mluvit, tak prostě ho budou muset poslouchat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jedna věc je obliba, popularita Donalda Trumpa v republikánské straně. Druhá je vliv, jak silný je vliv Donalda Trumpa?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
No, on ho momentálně vykonává nepřímo přes vlastně ty, kteří nějakým způsobem usilují o jeho podporu v těch primárkách. Musíme si uvědomit, že ty americké volby vlastně začínají už výběrem kandidátů stranických a vlastně Donald Trump a jeho, jeho synové a ty jiní političtí podporovatelé vlastně volají potom, aby ti republikáni, kteří z jejich pohledu nebyli Trumpovi dostatečně věrný, byli potrestáni tím, že proti nim v primárkách bude postaven nějaký silný kandidát či kandidátka, které potom tady samozřejmě bude prezident podporovat. To je ta snaha o sjednocení strany. Takže ten vliv je vlastně vykonáván takhle nepřímo, ale ta hrozba, ta hrozba toho, že tady v primárkách by museli čelit nějakému silnému protikandidátovi na mnoho těch členů, zvláště ve sněmovně funguje a je to především proto, že mnoho těch volebních okrsků sněmovní tak jsou takzvaně bezpečné, bezpečné okrsky, kde prostě tradičně vítězí jedna nebo druhá strana, ale opravdu s vysokou mírou jistoty, že ty výsledky jsou třeba 80 ku 20 procentům v posledních několika volebních cyklech. Takže v podstatě, když vyhrajete primárky, tak máte to přesto jisté. Naopak zároveň samozřejmě je jasné, že voliči v tom okrese jsou velice silně vyhranění pro tu jednu stranu a pokud ten, pokud prezident Trump, bývalý prezident v té straně je pořád dosti populární, tak pokud se vystaví proti vám, tak máte velkou šanci, že v těch primárkách prohrajete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Spekulovalo se o tom a Donald Trump ostatně k tomu také přispěl, že založí vlastní stranu.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To já si myslím, že nevím do jaké míry to bylo myšleno vážně, ale pokud by to udělal, tak by to spíš, byl spíš krok ze zoufalství, protože pro něj si myslím je daleko vhodnější pokusit se ovládnout tu republikánskou stranu, než si zakládat vlastní stranu. V té historii americké politiky neznáme vlastně případ úplně úspěšné třetí, třetí strany nebo úspěšné v tom smyslu, že by třeba dokázala získat úřad prezidenta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nedozrál ještě čas na třeba tuto novinku?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já se domnívám, tak samozřejmě byla v období té americké politice, kdy ty strany vznikaly a zanikaly s větší frekvencí. To je, dejme tomu, těch prvních 80, 70, 80 let těch dějin americké republiky, zhruba tedy do období před občanskou válkou, ale od té doby se sice nějaké třetí strany vždycky objevovaly, některé třeba měly poměrně i slušnou podporu voličů v řádech aspoň desítek procent, ale díky tomu volebnímu systému, tak často nedokázali získat nějakou velkou, nějaký velký vliv třeba ve sněmovně, v senátu, natož potom třeba získat úřad prezidenta. Vlastně nejúspěšnějším kandidátem na prezidenta třetí strany byl právě Theodore Roosevelt, ale ani on přes tu svojí vysokou popularitu vlastně v dresu progresivistické strany nedokázal, nedokázal ten prezidentský úřad dobít, takže myslím si, že to by bylo spíše tady pro stávky jako prezidenta, kdyby se snažil založit svojí vlastní stranu, protože kdyby přilákal nadpoloviční většina republikánů, tak by to prostě na většinu celkově v celé té voličské obci nestačilo. Takže daleko snadnější pro mě je, pokud si chce konsolidovat svojí moc nad republikánskou stranou teď v roce 2022 a potom s touto sjednocenou stranou nějakým způsobem se pokusit atakovat prezidentský úřad v roce 2024, pokud o to bude stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O dění ve Spojených státech hovořím s amerikanistou Jiřím Pondělíček z Institutu Mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Donalda Trumpa předvedl nový šéf Bílého domu demokrat Joe Biden nejhorší první měsíc v úřadě ze všech amerických prezidentů, jak je hodnotíte vy?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tak samozřejmě Donald Trump se vždycky vyjadřuje přepjatě. On vytvořil tu nejlepší ekonomiku v dějinách světa, což samozřejmě není pravda. Vždyť ten ekonomický růst poměrně solidní, tak tato /nesrozumitelné/ vyjádření prostě neodpovídají pravdě. A úplně stejně je potřeba vnímat jeho komentář Joe Bidenovi. Já myslím, že to se dalo očekávat už 20. ledna, kdy v úřadu konce končil, že prostě těch prvních 100 dní označí za naprosté, naprostou katastrofu, naprosté fiasko. Já si myslím, že jsou tam věci, které lze ocenit v domácí politice. Myslím, že se prezidentu Bidenovi podařilo akcelerovat distribuci a výrobu těch vakcín. Oni vlastně na to použili ten zákon z doby studené války /nesrozumitelné/, momentálně ten sedmidenní průměr je, tuším se blíží k 2 milionům podaných vakcín denně v tom sedmidenním průměru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Očkuji třemi vakcínami, pokud se nepletu?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ano, ano, tuším, že třemi ono, ono teď tam se mluvilo myslím o zase nějakém schválení další vakcíny, ale abych pravdu řekl, teďka úplně nevím, jak ten schvalovací proces probíhá nebo respektive jestli, jestli už tato povolení bylo uděleno té čtvrté vakcíně. V době kdy prezident Trump opuštěl úřad, tak ten průměr byl okolo 900 000. Takže je to nějaký milion denně víc, takže v tomto ohledu se dá určitě omluvit o úspěchu. Co se týče, co se týče například ekonomické politiky, tak to vypadá, že se demokratům podaří protlačit ten stimulační balíček, který by měl vlastně zvednout ty rozhodnout podpory v nezaměstnanosti pro ty lidi zasažené, zasažené tedy tou ekonomickou krizí, vzniklou v důsledku pandemie. V zahraniční politice si myslím, že v něčem Biden Trumpa navazuje. Možná by to asi úplně nepřiznal. Je to, pro nás bych řekl naštěstí nebo politika, kterou je potřeba pochválit, že to setrvá podpora Tchaj-wanu. Je to určitě dále důsledná politika vůči Číně. Nejdřív spekulovali, že by Biden mohl rychle nebo tedy poměrně rychle zrušit ta cla, která, která Donald Trump zavedl, ale k tomu se Biden zjevně nechystá. V něčem se od svého předchůdce výrazně liší. Je to například vztah k Rusku, kdy minimálně v té rétorické rovině, tak je Biden daleko, daleko ostřejší nebo daleko důraznější. Odsoudil například uvěznění Alexeje Navalného. On řekl, že vlastně končí doba, kdy se Amerika nebude vyjadřovat nebo kdy bude mlčet, pokud bude napadána hackerskými útoky nebo bude napadána integrita jejich voleb. Se mluví o tom, že budou zavedeny sankce za ten hackerský útok /nesrozumitelné/, za který už podle /nesrozumitelné/, takže tam v této oblasti je asi daleko ostřejší. Ta změna, vy jste to tady už vlastně zmiňovala v tom úvodu. Změna se určitě rýsuje i třeba v oblasti Blízkého východu, konkrétně Saúdské Arábie, ale i třeba Izraele a dalších zemí, zemí v oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná bych se zastavila právě u této země Saúdské Arábie. Podle nedávno odtajněné zprávy amerických tajných služeb saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salman schválil operaci s cílem zajmout nebo zabít novináře a kritika Rijádu Džamála Chášakdžího, který byl v roce 2018 brutálně zavražděn na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu. Jeho ostatky se dodnes nenašly. Americká vláda po zveřejnění odtajněné dokumentu ohlásila cestovní i ekonomické sankce proti zainteresovaným osobám, jak by se ty vztahy, pane Pondělíčku, mohly měnit mezi Washingtonem a Rijádem? Protože je to pro Ameriku Saúdská Arábie tradiční spojenec, ale zároveň je tam nejenom tedy případ tohoto novináře, který třeba byl spolupracovníkem významných amerických médií, ale třeba otázky lidských práv a podobně.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ono já jsem četl jeden komentář, kde vlastně tu novou politiku nebo tu snahu o novou politiku vůči Saudské arábii přirovnali k provazochodectví, což mně přijde poměrně výstižné, protože na jednu stranu jsou tady přesně ty problémy, o kterých jste mluvila, k tomu se dá ještě počítat například Saudskoarabská intervence v Jemenu, kterou vlastně Trumpova administrativa bezvýhradně podporovala. Biden řekl, že to končí a zároveň tedy prohlásil, že bude jaksi zkoumat zda se skutečně dojde k prodeji zbraní v Saudské arábii, který už byl vlastně domluven. Takže určitě tam bude snaha to nějakým způsobem nedat Saúdské Arábii úplně zadarmo a tlačit na změny, které tedy si Amerika přeje. Zároveň ale jak jste správně podotkla, Saúdská arábie je významným a tradičním spojence v oblasti. Je určitě protiváhou tady nějakým mocenským choutkám Íránu, což bude určitě taky důležitá věc, se kterou se bude muset Joe Biden vypořádat. Takže úplně opustit Saúdskou arábii nebo úplně si jí rozhněvat, vlastně taky nebude, nebude moci. Ta snaha nebo to provazochodectví spočívá v tom tedy, nějakým způsobem odhadnout tu míru, do které ten americký tlak může být nějakým způsobem produktivní. To znamená vyvolat žádoucí reakci a naopak nepřekročit tu hranici, kdyby se Saúdská arábie vlastně rozzlobila a mohla by se geopoliticky orientovat potom na nějaké jiné, jiné partnery.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude Bidenova politika nebo strategie a nejenom v oblasti zahraniční politiky předvídatelná, čitelná?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já se domnívám, že určitě ano, minimálně třeba ve vztahu k těm partnerům, ať už partnerům NATO nebo třeba Evropské unii. Biden si myslím, že nebudou úplně tak rychle měnit své názory nebo respektive vypouštět takové ty balonky jako třeba prezident Trump, když mluvil o speciálních clech třeba na evropská auta. Takže myslím si, že tohle to bude určitě ta dlouhodobá spolupráce stabilnější, protože prostě Biden myslím, že říká daleko srozumitelněji vlastně konzistentní to, čeho by chtěl docílit a co od těch partnerů očekává. Určitě se dá čekat, jak už jsem říkal, zatím to vypadá na pokračování vlastně té Trumpovy politiky vůči Číně důslednější, než byla možná za jeho předchůdce. Byť zároveň trošku stojící na obamovských základech minimálně tedy v otázce vlastně významu Číny jako, jako protivníka. Tam nedošlo ke spoustě věcí, které si možná někteří v Číně slibovali, ať už to bylo třeba zrušení prohlášení bývalého ministra zahraničí Mike Pompea, že vůči ujgurům. Proto v Číně dochází ke genocidě. To zatím americká vláda neodvolala a zřejmě k tomu ani nechystá. Naopak zdá se, podporuje svoje partnery k tomu, aby podobné prohlášení učinili oni. Je to podpora Tchaj-wanu, takže tam si myslím, že ta dlouhodobá strategie bude pořád, pořád stejná. Biden možná trošku naváže na tu Obamovskou snahu, čili v Číně s pomocí partnerů to znamená vybudovat nějaké vnější spojenecké svazky, ať už ekonomické nebo vojenské s těmi zeměmi v oblasti, ale určitě se tam dá čekat konzistentní politika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se k té domácím americké politice, respektive formování federální vlády, protože ta postupuje prý nejpomaleji v moderních dějinách Spojených států více než měsíc po nástupu, na zdraví, Joea Bidena do Bílého domu. Senát dosud schválili jen 13 ze 23 Bidenových kandidátů.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je to, je to, je to tak, jak říkáte je to vlastně i tím republikánským senátem nebo senátem, který je rozdělen mezi republikány, demokraty půl na půl. Ta dynamika americké politiky nebo v senátu je taková, že samozřejmě mnoho těch nebo někteří demokratičtí senátoři zastupují spíše konzervativní státy a oni si nemohou dovolit úplně, úplně bezvýhradně podporovat jaksi veškeré kandidáty své strany. Takže demokraté vlastně nemají tu sílu, aby protlačili úplně, úplně kohokoliv, koho si přejí. Co se týče těch důležitých funkcí, které už byly tady jaksi potvrzeny, tak to je určitě ministerstvo obrany /nesrozumitelné/, ministerstvo financí /nesrozumitelné/ ale zase a ministerstvo zahraničí, ale jsou tam samozřejmě významné posty, kterou dosud nebo na kterých jsou dosud lidé, kteří potvrzení nebyli, například ministr spravedlnosti /nesrozumitelné/ novo město patří mezi ně i ministerstvo práce. Ministerstvo zdravotnictví, které v současné době tedy je velice významné /nesrozumitelné/, pořád potvrzen nebyl. Takže určitě je pravda, že to jde pomalou, ale zároveň to asi bylo možno očekávat vzhledem k tomu, že vlastně republikáni už dopředu řekli, že hodlají vlastně všechny ty Bidenovi nominanty a nominantky velice důrazně tedy pilovat a protěžovat a rozhodně nikomu nic nedají zadarmo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje amerikanista Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas, za vaše postřehy a přeji vše dobré, na slyšenou.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude biochemik Jan Trnka, příjemný a nerušený poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.