Přepis: Jak to vidí Jiří Pondělíček – 30. června 2021

30. červen 2021

Hostem byl amerikanista Jiří Pondělíček.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes amerikanista Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý den.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Co přinesla cesta amerického prezidenta do Evropy, jaké jsou vztahy USA - Izrael. Jak se Washington vypořádá s íránskou jadernou hrozbou a jak vážná je situace s imigranty na hranicích Spojených států s Mexikem? Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Není teď po, řekněme, nevypočitatelném Trumpovi za uměřeného Bidena americká politika poněkud nudná?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já bych řekl, že nudná není, ale samozřejmě to každodenní tvítování nebo to čekání, očekávání, co zase prezident na Twitteru napíše a ta každodenní dramata, tak to samozřejmě ustoupilo do pozadí. Biden je určitě předvídatelnější a v tomhle ohledu asi se dá říct i nudnější, ale těch zajímavých věcí, co se tam děje, je pořád dost. Koneckonců vy jste je v tom úvodu zmínil, takže...

Vladimír KROC, moderátor
Pojďme k nim. Americký prezidenty, tedy nový americký prezident po summitu zemí skupiny G7 prohlásil, že obnovuje důvěryhodnost USA. Otázka zní jak?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To samozřejmě ukáže až budoucnost, jak k tomu konkrétně dojde. Faktem je, že ta americká politika za Donalda Trumpa byla více orientovaná jaksi dovnitř i vlastně ten jeho přístup k zahraniční politice. Amerika především America First bylo heslo, které vlastně spíš mělo mluvit k domácímu publiku než, než k tomu zahraničnímu. On se tím také ne vždycky úplně řídil, protože si myslím, že hodně v té zahraniční politice nechával na těch lidech ve svém týmu, ať už to byl nejdřív Rex Tillerson nebo posléze lidé jako Mike Pompeo, James Mattis. Takže to třeba ve vztahu k Evropě a k Rusku nikdy nebylo naplňováno úplně tak asi, jak by si někteří ti prezidentovi fanoušci přáli. Ale faktem je, že ten jeho přístup byl takový, že vlastně i se spojenci třeba evropskými spojenci byl ochoten jít do konfliktů, kterým se třeba ty předchozí administrativy vyhýbaly, což občas asi nebylo úplně na škodu, například ten projekt Nord Stream, který vlastně kritizovali i předchozí Nord Stream 2, který kritizovaly i předchozí americké administrativy, tak vlastně teprve za Trumpa došlo k nějaké razantnější reakci nebo například, co se týče toho závazku dávat na armádu 2 % HDP, který přijali vlastně země NATO, to je taky věc, na kterou si stěžovali snad všichni američtí prezidenti, že Evropa nedává na svou obranu dost a až možná ten Trumpův možná trošku buranský a nebo přímý přístup, kdy vlastně řekl, no, když se nebudete chtít bránit sami, tak možná vás nebudeme bránit ani my, tak aspoň trošku třeba zafungoval. Takže určitě ty vztahy byly napjatější nebo Trump byl ochoten hnát to daleko víc až na samou mez. Biden je v tomhle tom uměřenější a myslím si, že v tomhle tom se trošku vrátíme do toho předchozího období.

Vladimír KROC, moderátor
A co by jste řekl, že zejména přineslo to aktuální setkání zemí G7?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
G7 hodně mluvilo o Číně, ale také Rusku. Já si myslím, že právě Čína je vlastně věcí nebo zemí, která pro ty západní země je v současnosti asi největší výzvou nebo největším protivníkem v tom jedenadvacátém století. G7 vlastně už předtím opakovaně mluvilo o tom, že jim nejde o Čínu jako takovou, ale o její přístup k mezinárodnímu právu, k těm mezinárodním pravidlům, ať už se to týká například svobodné plavby v /nesrozumitelné/ oceánech nebo různých obchodních pravidel, a tak dále. Té zvyšující se agresivitě Číny prostě bude potřeba nějakým způsobem čelit. Austrálie v poslední době zažila velice nepěkný nátlak ze strany Číny, který byl podpořen tedy nějakými ekonomickými embargy, tuším, na víno a na další produkty. Takže G7 si myslím, dává tady tím i trošku najevo, že přece jenom Rusko se stává čím dál tím víc především regionálním problémem, kdežto Čína je problémem globálním.

Vladimír KROC, moderátor
Jakou, řekněme, novou perspektivu má díky přístupu Bidena Severoatlantická aliance?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tam bych řekl, že je to docela, docela podobné. Spojené státy nebo respektive Biden osobně se často říká, že je jedním z těch posledních transatlantických romantiků, je to politik, který vlastně vyrostl v době té studené války, kdy ten závazek Ameriky tady v Evropě byl naprosto nezpochybnitelný. Jak jsme viděli za prezidenta Trumpa, tak to tak úplně automatické není a teď to není jenom záležitost Trumpa jako jednoho politika, ale ten počet těch voličů, a to voličů obou stran, kteří třeba nevidí úplně smysl v tom, v tom americkém angažmá v Evropě nebo v NATO, tak se prostě zvyšuje. Vždycky tam nějaká ta izolace mystická kliká nebo izolace mystické křídlo bylo v obou těch stranách, ale mezi voliči to zřejmě je čím dál tím víc populární. Takže NATO bude muset najít, si myslím, nějakou novou roli právě asi i ve vztahu k Číně tak, aby to pro Ameriku to spojenectví dávalo nějaký smysl.

Vladimír KROC, moderátor
Co víme o setkání amerického prezidenta Bidena s britskou královnou Alžbětou II., bylo to jenom formální?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tak setkání s britskou královnou jsou zdvořilostní. Britská královna samozřejmě nemá pravomoci, které by jí umožňovaly nějakým způsobem výrazně promlouvat do třeba právě zahraniční politiky, a tak dále. Takže spíš opravdu zdvořilostní setkání.

Vladimír KROC, moderátor
Globální očkovací kampaň, dá se to označit za jedno z hlavních témat Bidenovi osmidenní cesty po Evropě?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Bylo to také jedno z výrazných témat. Amerika je momentálně v situaci, kdy má přebytek vakcín, protože počet lidí, kteří by byli ochotní se nechat očkovat v Americe, rapidně, rapidně poklesl. V některých státech nejsou schopni vlastně vyočkovat dávky, které dostávají, někde se, někde prý došlo k tomu, že se některé dávky zkazily. Amerika díky tomu přislíbila tedy, že věnuje globálně na boj s covidem půl miliardy dávek vakcín, které tedy měla, měla nakoupené. Ono to dává smysl, já tady samozřejmě nejsem ani epidemiolog ani virolog, ale četl jsem názory, že bez toho, aby tedy západní země pomohly těm zemím třetího světa co nejrychleji proočkovat alespoň ty nejohroženější tak, že ta pandemie globálně prostě vyřešit, vyřešit nepůjde.

Vladimír KROC, moderátor
Abychom shrnuli to úvodní téma, jak se mění podle vás americké zahraniční postoje za nového prezidenta?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ono já bych tady trošku rozlišil rétoriku a ten skutečný přístup. Ono samozřejmě, co se týče těch rétorických vystoupení, tak prezident Trump byl často bombastický, často přeháněl, jak jsem říkal, dovolil si jít až na samou mez. Na druhou stranu, například velmi pozitivně mluvil o Vladimiru Putinovi nebo Kim Čong-unovi. To od Joa Bidena asi čekat nemůžeme, ale v mnoha těch věcech ta politika konzistentní je, i když se podíváme například na politiku vůči Rusku a Trump na to často poukazoval, když se mluvilo vlastně o té ruské kampani, která mu měla pomoci do Bílého domu, tak říkal, proč by to Rusko dělalo, podívejte se, moje administrativa je vlastně tvrdší na Rusko, než byla ta předcházející. Poukazoval třeba na to, že právě až za jeho administrativy byly Ukrajině dodány smrtící zbraně v rámci té vojenské pomoci, což je pravda, ale je to, jak jsem říkal, on prostě tady to trošku nechával na těch lidech, co byli, co byli pod ním, ať už to byli, ať už to byli třeba sankce proti Rusku, které Spojené státy, nebo to vyhoštění diplomatů, které Spojené státy provedly, například po kauze Skripal, a tak dále, kdy vlastně administrativa postupovala nějakým způsobem a Donald Trump často na veřejnosti mluvil trošku jinak, což vzbuzovalo potom samozřejmě nedůvěru nebo nějaké zmatení v té světové veřejnosti. Takže myslím, že ta skutečná politika, například vůči Rusku i vůči Číně bude z větší části dosti podobná, ale můžeme čekat výraznou změnu té rétoriky.

Vladimír KROC, moderátor
Ještě mě napadlo, jak hodnotíte zpětně schůzku Biden - Putin v Ženevě?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já tady v tom ohledu jsem víc opatrný, ono opravdu taky se dá říct, že nevíme, protože vlastně nebyla ani společná tisková konference po, po tom oba dva politici mluvili o nějakých náznacích. Joe Biden řekl, že tam vidí příležitost pro stabilnější vztah Spojených států a Ruska. Nicméně sám řekl, že bude záležet na několika příštích měsících, jestli dojde k naplnění těch kroků, o kterých se politici bavili, nicméně neřekli, jaké ty kroky byly. Takže určitě bude dobré sledovat, jak se bude vyvíjet situace ohledně Ukrajiny nebo například v Sýrii a v těch dalších neuralgických bodech, nebo jestli se třeba podaří obnovit jednání o té smlouvě o zákazu raket krátkého a středního doletu, to by byly nějaké náznaky, že skutečně dochází ke stabilizaci toho vztahu, ale zatím opravdu je brzo a jediné, co můžu říct je, že nevím, jestli k nějakému zlepšení dojde, jestli něco skutečně podstatného bylo dojednáno.

Vladimír KROC, moderátor
Amerikanista Jiří Pondělíček je hostem pořadu Jak to vidí. Joe Biden při své pondělní schůzce s izraelským prezidentem Rivlinem prohlásil, že nedovolí, aby Írán získal jadernou zbraň. Je to v jeho moci?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To je velká otázka. Pokud se Írán rozhodne tu jadernou zbraň získat, tak jí velice pravděpodobně získá. Ono koneckonců už v době, kdy byla podepsaná ta Obamova jaderná dohoda, tak vlastně já nebyl příliš daleko od testování jaderné zbraně. Ta dohoda vlastně znamenala jenom nějaké zmrazení toho programu, nikoliv jeho úplné, úplné zrušení. Takže Írán vlastně pořád je v pozici navíc teďka vlastně ohlašuje, že bude vlastně obohacovat uran na vyšší, vyšší tedy procentuální obsah toho U-235, což ho zase přibližuje té bombě. Takže myslím si, že pokud se Írán opravdu rozhodne, tak to časové okno je natolik krátké, že opravdu jediné, co by asi Spojené státy mohly udělat, by byl vojenský úder a nemyslím si, že úplně je tam politická vůle k tomu, protože představa, že režim, který už takhle vlastně je sužován různými sankcemi, by se zastavil kvůli nějakým dalším sankcím, nedovedu si to moc představit.

Vladimír KROC, moderátor
Přitom ale Bidenova vláda se snaží oživit tu zmíněnou dohodu Íránu se světovými velmocemi z roku 2015, od které před třemi lety Donald Trump odstoupil. Jak tomu rozumět, že na jednu stranu jakoby výhrůžka, na druhou stranu snaha o diplomacii?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ten Bidenův postup bych řekl obecně vlastně také třeba vůči Rusku mluvil velice tvrdě nebo vůči Putinovi, konkrétně prohlásil o něm, že je to zabiják, prohlásil, že tedy vlastně jakékoliv třeba zasahování do těch amerických voleb nebo jakékoliv porušení těch mezinárodních pravidel se setká s tvrdou odpovědí, ale zároveň tedy podal pomyslnou ruku a řekl, že si myslí, že přesto jsou schopni se na spoustu věcech domluvit nebo jsou oblasti, kde ta spolupráce bude výhodná. Jestli to uspěje, to opravdu těžko říct. Já myslím, že.. Já myslím, že Írán vnímá tu atomovou zbraň jako svého svým způsobem pojistku právě proti třeba nějakému vojenskému útoku a snaze o změnu režimu. Hodně, hodně se tady v tom případě mluví o Muammaru Kaddáfím, který se na nátlak Západu vzdal tedy vývoje jaderných zbraní a spousta těch režimů i třeba Severní Korea, tak si z toho vzala ponaučení, že Kaddáfí se těch jaderných zbraní vzdal a kde je mu teďka konec. Takže domnívám se, že ta snaha je dlouhodobá, je asi naivní předpokládat, že by se Írán nějakým způsobem toho dobrovolně vzdal. Jenom bych chtěl říct, že tam s tou dohodou v roce 2015 nebyl ani problém v tom, že by Írán jí nedodržoval, co se týče těch jaderných zbraní, ten problém byl spíš v tom, že ta dohoda samozřejmě kromě tedy těch bezprostředních bezpečnostních cílů měla i nějaký, dá se říct, nadřazený nebo vyšší politický cíl a tam byla naděje, že Írán tu hospodářskou obnovu nebo to znovuzapojení do toho celosvětového systému ekonomického využije ke zlepšení života obyvatel, k nějaké, k nějakému, nějak podpoře ekonomického růstu, a že se vlastně normalizuje nějakým způsobem, a to se nestalo. Írán ty prostředky, které získal, často využíval vlastně k zásahům v těch okolních zemí, ať už to bylo v Jemenu, nebo v Sýrii, nebo podpora třeba hnutí Hizballáh v Libanonu, a to je právě jeden z důvodů, proč tedy republikáni tvrdili, a to nebyl zdaleka samozřejmě jenom Trump, proč republikáni tvrdili, že ta dohoda vlastně není, není dobrá, protože říkali, že byť Írán plní třeba ty konkrétní závazky, tak tady v tom vlastně ten hlavní cíl, nějaká normalizace, toho režimu naplněn nebyl.

Vladimír KROC, moderátor
Biden řekl, že se těší na brzké setkání s novým izraelským premiérem Naftalim Bennettem. Na jaké úrovni jsou současné americko-izraelské vztahy?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já se domnívám, že pořád velice dobré. To skutečně. To, že Donald Trump a Benjamin Netanjahu si rozuměli opravdu - opravdu velice dobře neznamená, že teďka nutně dojde k tomu, že se ty dvě země rozhádají. Tam ta tradice podpory nebo ta tradiční podpora Izraele je dlouhodobá, byť samozřejmě v demokratické straně sílí hlasy, které jsou k té podpoře Izraeli kritické, nicméně myslím si, že ještě bude chvíli trvat, než by nějakým způsobem mohli získat většinu a ta podpora třeba v Republikánské straně je pořád dosti neochvějná. Je možná dobře v tomhle ohledu, že nastupuje nový izraelský premiér, protože Benjamin Netanjahu byl pro americké demokraty velice kontroverzní postavou právě i s ohledem nebo kvůli událostem týkajících se té íránské jaderné dohody, on na půdě amerického Kongresu vystoupil proti ní, byl velmi kritický vůči Baracku Obamovi, demokraté to vnímali nikoliv neoprávněně jako zásah do nějaké do americké vnitřní politiky, něco, co by si úplně izraelský premiér dovolit neměl a jako podporu republikánů, kteří samozřejmě tomu nadšeně tleskali, takže je možná i dobře, že k té změně došlo, protože je otázka, jak by, jak by ty vztahy vypadaly nebo respektive jaká důvěra by mohla panovat mezi Netanjahuem a demokratickým prezidentem Bidenem.

Vladimír KROC, moderátor
Jedinou odpověď na konflikt mezi Izraelem a Palestinou je podle Bidena vytvoření dvou samostatných států, jak řekl v regionu, nezavládne mír, dokud okolní státy neuznají právo Izraele na svou existenci. Je to ve Spojených státech převládající názor?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To je dlouhodobá americká pozice, ta se skutečně nemění. To volání po tom dvoustátním řešení, koneckonců i ta Trumpem navržená dohoda, která byla pro Palestince krajně nevýhodná, tak oficiálně nebo na povrchu mluvila o tom, že tedy se jedná o zřízení dvou států, takže ani přestože ten její skutečný obsah byl vlastně trošku jiný a opravdu z Palestiny by se stal nějaký závislý stát, nikoliv samostatný stát, tak oficiálně nebo ostentativně mluvila o tom, že tedy drží tu politiku dvou států. Takže to je, to je opět neměnné.

Vladimír KROC, moderátor
Rivlin byl na poslední zahraniční cestě v prezidentském úřadu začátkem července. Po sedmi letech ve funkci skončí a nahradí ho Jicchak Herzog. Může to něco změnit na vztazích těch dvou zemí?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já nejsem úplně odborníkem na izraelskou politiku, ale nedomnívám se, že ten vztah je úplně závislý na těch jednotlivých osobnostech. Možná ta výjimka Benjamina Netanjahu, o kterém jsem mluvil, byť i tam si myslím, že by nutně bylo, bylo by to třeba komplikovanější a nevedlo by to k nějaké radikální změně těch vztahů. Takže nemyslím si, že změna v úřadu prezidenta nějakým způsobem ten vztah výrazně promění.

Vladimír KROC, moderátor
Posloucháte pořad Jak to vidí dnes s amerikanistou Jiřím Pondělíčkem. Spojené státy čelí největší migrační vlně za posledních 20 let. Na Bílý dům se kvůli tomu snáší rostoucí kritika. Viceprezidentka Kamala Harrisová, která má téma na starosti, se minulý pátek vydala na společnou hranici s Mexikem. Podle posledního průzkumu považuje 80 % Američanů ilegální přistěhovalectví za zásadní problém. 55 % z nich přitom volá po obnově restriktivních opatření z doby vlády někdejší hlavy státu Donalda Trumpa, co to znamená pro Joea Bidena?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Joe Biden na to určitě musí reagovat, protože spolu třeba s nárůstem zločinnosti ve Spojených státech, tak je to jedno z témat, které republikáni určitě budou chtít použít v těch volbách poločasových, takzvaných v roce 2022 a tady ty dvě témata se zdá, že mají potenciál, aby republikánům ty volby vyhrála. Takže nějakým způsobem tu situaci bude muset řešit. Je otázka, jestli ten nárůst Joe Bidenovi o tom, že je sezónní, což úplně není pravda. Nicméně uvidí se, jestli ten trend třeba poklesne, někteří, někteří vědci, kteří se zabývají migrací, tak psali o tom, že teď to není ani tak podpořeno změnou nějaké americké politiky, která opět není nějak dramaticky odlišná. Pokud odhlédneme třeba od separace rodinných příslušníků, tak opravdu ta, to procento těch, kteří ten azyl nedostanou a jsou rychle vráceni, je vlastně pořád stejné. To znamená, není to tak, že by najednou americká vláda řekla máte otevřené dveře, ale že tou příčinou je z velké části třeba koronavirová pandemie, která zvýraznila ty ekonomické problémy ve spoustě těch středo a jihoamerických zemích, zemí, které momentálně také produkují velké množství uprchlíků nebo i třeba uprchlíci, kteří už z té země utekli, ale z těch ostatních amerických zemí se přesouvají dále na sever, tak je Venezuela. Od nástupu prezidenta Madura se odhaduje, že zemi opustilo 6 milionů lidí, což v případě země, která je takhle bohatá na ropu, a přitom je v tak jako silném ekonomickém rozvratu, je opravdu, opravdu na pováženou. Počet Venezuelanů žijících v Americe se už vlastně v roce 2018, tuším, zdvojnásobil oproti předchozím číslům. Takže, takže těch příčin je samozřejmě mnoho. Já asi nejsem úplně schopen říct, do jaké míry se třeba na to může podepisovat nějaké, nějaké drobné změny americké politiky, ale důležité je, jak to budou vnímat voliči a ti voliči evidentně i podle čísel, která vy jste tady zmiňoval, tak si to spojují tak, že prostě za Trumpa těch zadržení na hranici bylo méně a teď je jich prostě více, a tu příčnou linku tam vidí velice jasně.

Vladimír KROC, moderátor
Americko-mexickou hranici překročilo na 50 000 dětí bez dospělého doprovodu, jaký bude jejich další osud?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tam hodně záleží, jestli se třeba podaří najít nějaké jejich příbuzné ve Spojených státech amerických. Koneckonců vlastně i s tímto, s touto nadějí třeba často rodiče ty děti na tuhle nebezpečnou cestu vysílají.

Vladimír KROC, moderátor
Ostatně já jsem četl, že 80 % zadržených dětí má ve Spojených státech nějakého příbuzného. Čili je to vlastně plán.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je to, je to, je to vlastně součástí toho, že ti rodiče se snaží těm dětem poskytnout lepší život a věří, že pokud prostě už tam žije třeba jejich strýček nebo nějaký jiný příbuzný, takže ta jejich situace bude jednodušší za prvé tedy, že snáze získají azyl, což bych rád připomněl, že samozřejmě je právem každého člověka požádat o azyl, a že zároveň tedy případně to příbuzenstvo ty silné příbuzenské vazby, které tam jsou, takže jim usnadní nějakým způsobem start v té, v té nové zemi.

Vladimír KROC, moderátor
Jaké jsou ale podmínky v těch uprchlických táborech. Údajně se tam nekontrolovaně šíří covid-19, server BBC tvrdí, že děti v těch centrech čekají na lékařskou pomoc několik hodin, v některých případech se jí ani nedočkají. Anonymní zdroje mluví o sexuálním zneužívání, a tak dál.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ty podmínky jsou určitě problematické. Ta zařízení jsou, zčásti se jedná prostě o to, že ta zařízení absolutně nezvládají kapacitně. Ono koneckonců je vidět, že prostě ta vlna je obrovská, největší za posledních 20 let. Takže ten systém není úplně připraven na to se s takovým množstvím lidí nějakým způsobem potýkat. A pak tam jsou samozřejmě ty druhotné problémy, ti lidé a především tedy děti nebo mladí nedospělí, tak jsou samozřejmě v extrémně zranitelné situaci v těch táborech, takže asi není překvapením, byť to samozřejmě nechci nějak obhajovat, asi není překvapením, že se třeba můžou stávat terčem nějakého zneužívání. Tam je otázka, do jaké míry je to systematické, to bych řekl, že asi spíš budou, bude záležitost jednotlivců, ale samozřejmě vzhledem k tomu jakou moc nad těmi zadrženými mají, tak je to, je to velice problematické.

Vladimír KROC, moderátor
Jak se federální vláda tady snaží odradit nelegální migranty zejména ze zemí střední Ameriky?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Kamala Harrisová se vydala na cestu do Latinské Ameriky, navštívila Mexiko, Guatemalu, opakovaně ona i prezident Biden říkají, že ti uchazeči o azyl nebo migranti nemají přicházet do Ameriky, že budou odmítnuti, což ta čísla zatím docela podporují, opravdu většina těch lidí, co je zadržená, tak je poměrně rychle vrácena. Mluví o tom, že Amerika bude investovat v těchto zemích tak, aby se tam ty ekonomické podmínky zlepšily, aby ti lidé nemuseli odcházet. Nicméně to je v každém případě, ať už to bude fungovat nebo ne, tak to je prostě dlouhodobé řešení, než se to nějak projeví, tak to můžou být roky, možná desetiletí, to samozřejmě nemůže změnit tu současnou vlnu a určitě to nemůže zmírnit ty obavy těch amerických voličů.

Vladimír KROC, moderátor
Intenzivní, dlouhotrvající, rekordní, bezprecedentní, anomální a nebezpečné, tak popisuje americká Národní meteorologická služba historickou vlnu veder, která postihla severozápad Spojených států u pobřeží Tichého oceánu. Jak se s tím Severní Amerika vypořádává?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tam je velký problém, že vlastně ta infrastruktura, například třeba vodovodní, tak je v rukou jednotlivých států. Takže prostě pokud je v nějakém státě sucho, tak ty možnosti nějaké přeshraniční pomoci nebo vyrovnání třeba, jsou velice - velice omezené. Navíc to není za poslední desetiletí zdaleka první sucho ve Spojených státech amerických, ta sucha se opakují poměrně cyklicky a zdá se aspoň teda podle článků, které já jsem četl, že vlastně intenzita a trvání těch suchých období se zvyšuje. Takže to bude samozřejmě velký problém. Kalifornie třeba má velké zkušenosti už s tím suchem. Bude se určitě snažit nějakým způsobem omezit používání vody, ať už tedy domácností nebo, nebo zemědělství, ale nějaké krátkodobé rychlé řešení momentálně nevidím.

Vladimír KROC, moderátor
To byl amerikanista Jiří Pondělíček z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, děkuju za rozhovor, na shledanou.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Děkuju za pozvání, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser