Přepis: Jak to vidí Jiří Pondělíček – 10. listopadu 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté, příjemný den přeje Zita Senková. Vítám vás u pořadu Jak to vidí. Mým hostem je Jiří Pondělíček, amerikanista z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podrobně se budeme věnovat jak jinak volebnímu souboji demokratů a republikánů, možným dopadům výsledku hlasování do Kongresu na současnou administrativu Joea Bidena, ale i na pozici exprezidenta Donalda Trumpa a probereme také třeba trendy v americké politice. Přeji nerušený poslech. Amerika stále sčítá poslední hlasy v kongresových volbách, byť někde je už sečteno a je už rozhodnuto. Někde na to rozhodnutí si ještě počkáme, třeba ve státě Georgia do 6. prosince. Pane Pondělíčku, volili reprezentanti do Kongresu i guvernéři. Bylo to vlastně hned několik voleb, jaký byl zájem?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Zájem o volby se zdá, byl poměrně velký alespoň na poměry těch poločasový voleb. Těch, kdy vlastně se nevolí prezident, které obecně většinou mívají tu účast větší než, než tady ty vlastně říkají /nesrozumitelné/, to znamená takové jako v tom na důležitém roce, dá se říct. Ale zájem byl pravděpodobně na mnoha místech velký, což bylo vlastně vidět už z těch dat o počtu lidí, kteří volili vlastně dopředu, ať už korespondenčně nebo, nebo vlastně vhodili svůj hlas do těch připravených schránek, kam můžou vlastně několik, v některých státech několik týdnů dopředu vlastně ty hlasy dávat a ta data už naznačovala dlouho dopředu, že ta účast pravděpodobně bude vysoká, takže to úplně není velké překvapení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdybych shrnula to hlavní, co zatím čteme ve všech komentáři a analýzách, tak je to určitě to, že se nekonala žádná rudá nebo červená vlna, že ty volby dopadly jistým zadostiučiněním pro Joe Bidena a že vítězem těch voleb je staronový floridský guvernér Ron DeSantis.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já bych řekl, že všechno tohle platí, byť samozřejmě co týče těch praktických dopadů, nebo co týče rozložení těch sil, tak republikáni pořád ještě mají vlastně šanci ovládnout obě komory Kongresu, což by pro ně bylo dobře. Ale tam ta, to co je pro ně znepokojivé, a to proč se demokraté radují, je spíš to, jak málo vlastně se republikánům podaří vyhrát. Je asi momentálně už téměř jasné, že republikáni ovládnou sněmovnu. Myslím, že v tuhle chvíli mají potvrzený nějakých 210 křesel a na většinu potřebují 218, ale musíme si uvědomit, že prostě ty, ty volby v poločase prvního mandátu prezidenta, tak jsou vždycky příznivé pro tu opoziční stranu, pro tu stranu, která nemá Bílý dům. A historicky pokud by republikáni skutečně, jak to teď vypadá, získali nějakých 224 křesel dohromady, 225 to znamená, znamenalo by to, že oproti roku 2020 posílili asi o 11, 12 křesel, což je historicky strašně málo. V roce 2018 posílili demokraté o více než 40. V roce 2010 republikáni o více než 60 křesel. Takže pokud by ten zisk oproti tomu roku 2020 byl takhle malý v roce, který by měl přát, navíc ještě o to, že prezident Biden není příliš populárním prezidentem a většina Američanů v průzkumech říká, že není spokojena s tím, kam země směřuje a zároveň Ameriku trápí inflace, která je nejvyšší za posledních 40 let, tak pokud ani vlastně v takto příznivém politickém klimatu nedokážou republikáni vyhrát výrazným rozdílem, tak to samozřejmě pro ně znamená potenciální problém, vyhrát v letech ty, kdy to politické klima jim nebude tak nakloněno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
K čemu to přičítáte vlastně to, že republikáni neuspěli tak, jak doufali?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ty analýzy bude možné dělat až budou k dispozici kompletní výsledky, ale zatím se zdá nebo alespoň ta předběžná analýza tam bych viděl 2 faktory. Jeden může být, že právě díky tomu, že je možné volit vlastně před termínem voleb, ať už osobně nebo poštou a vlastně ještě před měsícem ty průzkumy byly vůči těm nebo pro demokraty daleko příznivější. Ten poslední propad začal opravdu někdy ve druhé půlce října nebo v polovině října. Tak je prostě možné, že spousta lidí odevzdalo hlas prostě v jiné fázi té volební kampaň v době kdy, která demokratům přála lépe. A zároveň bych řekl, že se ukazuje, že Donald Trump se stává jakýmsi, jakýmsi balvanem na noze Republikánské strany. On má pořád ve straně velkou moc, 92 % kandidátů kandidáty, kandidátek, které podpořil v primárkách v rámci strany, tak ti zvítězili, ale v těch volebních obvodech, kde se ty strany u moci střídají, kterých není tolik ani ve sněmovně ani v senátu, tak tam se zatím jeho kandidátům příliš dobře nevede. On se sice chlubí, že nějakých 190 podpořených kandidátů zvoleno bylo a jenom nějakých 16 ne. Ale ono právě těch 16 může být klíčových, protože to jsou ty obvody, kde se vyhrávají volby celkově jo, kde se získává většina. To znamená, že kandidáti, které on podpoří, tak mohou mít menší šanci potom v těch všeobecných volbách právě proto, že ta jeho rétorika sice uspokojuje tu jeho pevnou voličskou základnu, ale už nepřiláká nikoho moc navíc a možná dokonce odrazuje umírněné republikány.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinými slovy, pane Pondělíčku, myslíte, že Donald Trump jaksi už narazil na svůj potenciál oslovovat další a další voliče?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já si myslím, že si za to trošku může sám. Já jsem koneckonců napsal komentář na jaře 2021, že Donald Trump sice republikány ovládá, ale už jim nemá co nabídnout, protože se neustále vrací k těm prohraným volbám v roce 2020 a vlastně pořád bojujete ty minulé bitvy. A já myslím, že to je ten hlavní problém, že nějaká vypjatá rétorika, to by asi mnoho lidí bylo ochotno skousnout, ale prostě v okamžiku, kdy Amerika čelí problémům, kterým čelí, tak si myslím, že mnoho umírněných republikánů a především těch nerozhodných voličů nebo těch nezávislých voličů, tak nechce slyšet o tom po padesáté, že Donald Trump si myslí, že vyhrál volby v roce 2020 a že byly ukradeny. Ale chce slyšet, co pro ně republikánská strana udělá, jaké má plány, jak chce zkrotit inflaci, ceny energií a tak dále a to jim prostě Donald Trump nabízí. Ono to bylo vidět i na tom setkání vlastně poslední možný večer v Ohiu, kam přijel Donald Trump podpořit /nesrozumitelné/, který nakonec to senátní křeslo získal. Ohio je republikánům nakloněné a Donald Trump tam mluvil 100 minut nebo téměř hodinu a půl, že /nesrozumitelné/ se dostal k mikrofonu na minutu. A většinu času Donald Trump mluvil o sobě, o volbách v roce 2020, o tom jak byl skvělým prezidentem, ale vlastně skoro vůbec nic neřekl o tom, co republikánská strana pro voliče udělá do budoucna. Takže si myslím, že to je ten hlavní problém a může si za něj vlastně jenom Donald Trump sám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude po těchto volbách, pane Pondělíčku, více zářit hvězda guvernéra Floridy Ron DeSantise bez nebo třeba i Marka Rubia? Pokud se nepletu, tak Donald Trump právě DeSantise nijak zvlášť nepodpořil.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já myslím, že u DeSantise je to nesporné, u Marka Rubia uvidíme. On sice teda také vyhrál poměrně velkým rozdílem, ale za prvé Trump ho podpořil. Za druhé tam se to vlastně asi docela očekávalo. Nicméně u DeSantise ty minulé volby byly poměrně těsné nebo ten rozdíl byl v řádech jednotek procentních bodů, teď to bylo 20 %, tuším. Takže skutečně se právě může chlubit, že to byla právě jeho politika, která vlastně voliče na Floridě přesvědčila. Nejenom, že se mu u od Donalda Trumpa nedostalo pomoci, že ho nepodpořil, ale on vlastně v posledních několika dnech, týdnech, tak si z něj dokonce utahoval. Dokonce mu dal přezdívku, jak to má ve zvyku u svých oponentů, říká /nesrozumitelné/, čili to je takový jako někdo, kdo předstírá, že se chová ctně. Takže myslím si, že skutečně ta rivalita byla vidět částečně už před volbami a DeSantis může oprávněně tvrdit, že měl prostě lepší výsledky než kandidáti podpořený Donaldem Trumpem. A v tom roce, který nakonec pro republikány nebyl tak dobrý, jak asi čekali, tak on je možná jednou z málo, mála světlých výjimek. Takže ta jeho pozice určitě posílila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje amerikanista Jiří Pondělíček. Podívejme se společně, kde mají, respektive si udrželi oba tábory, demokraté i republikáni své bašty, kde ztratili, kde třeba nově získali?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
V Senátu to zatím vypadá, že si nebo takhle už je jasné, že demokraté získají Pensylvánii, kde, kterou doposud reprezentoval, tohle křeslo drželi republikáni. Naopak se zdá, byť ještě není sečtené, nejsou sečtené všechny hlasy, zbývá asi 20 % sečíst, takže uvidíme, ale zatím o 2 %, 2 procentní body vede republikán /nesrozumitelné/ v Nevadě, kterou do teď reprezentovali naopak demokrati. Zatím to ale vypadá, že všechno ostatní ta senátní křesla, tak asi udržela jedna nebo druhá strana. Spekulovalo se třeba o Severní Karolíně, Wisconsinu, že by mohli demokraté získat od republikánů nebo že by výsledky by tam mohly být těsné, to se nepotvrdilo. Ve sněmovně zatím, pokud vím, tak ty odhady jsou, že republikáni sebrali demokratům asi 11 nebo 12 křesel, ale zároveň o 4 nebo 5 přišli, nebo přijdou. Což ukazuje na to, ono samozřejmě ještě tam je mnoho těch obvodů, které zbývá sečíst, jsou ty, kde ty výsledky jsou poměrně těsné. Takže se ještě uvidí, ale, ale vypadá to, že demokrati nebo demokratická strana masivně neztratila ta předměstí, která získala v roce 2018, ne že by tam ten výsledek byl nějak jako dobrý, ale, ale obecně republikáni doufali, že vlastně tam ten výsledek úplně otočí. V roce 2018 právě na těch předměstích z těch asi 43 křesel, které demokraté získali v roce 2018, tak většina byly ty před městské obvody, kde voliči houfně opouštěli republikány a zatím se nezdá, že by se houfně vraceli, což, což republikáni doufali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče senátu, 3 státy rozhodnou, jak bude vypadat Arizona, Georgia a Nevada.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je to tak, jak už jsem říkal, v Nevadě momentálně vede republikán, ten náskok je moc malý na to, aby bylo možné už teďka říci, že vyhraje. Zároveň si myslím, že má šanci větší než, než tedy jeho demokratická protikandidátka, která obhajuje křeslo senátorské. V Arizoně se zdá, že to bude Mark Kelly, to znamená obhajující senátor za demokratickou stranu, což by znamenalo, že skutečně o té většině rozhodnou až ty, až to druhé kolo, tomu říkají /nesrozumitelné/, vlastně druhé kolo voleb, dá se říct senátních v Georgii, protože ani jeden z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu hlasů. To už je teďka jasné, byť myslím, že zbývá sečíst posledních pár jednotek procent, tak je jasné, že teď už ani jeden z kandidátů tu hranici nepřekročí. Takže pokud by to skutečně dopadlo tak, jak výsledky teď naznačují, to znamená Nevada, republikánská Arizona demokratická, tak se rozhodne v Georgii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mohou být demokraté opravdu spokojeni?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Jak jsem říkal, z praktického hlediska samozřejmě ten problém, kterému musí čelit, to znamená, že ztratili většinu v Kongresu, tak toto se nemění. Tam je vlastně z tohohle pohledu se dá říct jedno, jestli ta většina je velká, nebo malá. Zároveň, ale určitě minimálně z toho psychologického hlediska prostě čekal jsem výprask. Republikáni to ohlašovali dopředu, průzkumy to věštily nebo větštily. Ono je pravda, že ty průzkumy často byly patrné právě kvůli tomu, že výsledky byly v mnoha obvodech poměrně vyrovnané, takže ono stačilo málo a skutečně mohla přijít nějaká republikánská vlna počtu křesel, ale prostě pro demokraty je to teďka momentálně spíš psychologická vzpruha. Byť samozřejmě pro Joe Bidena bude i nadále nebo i s tou relativně malou republikánskou většinou bude pro něj obtížné cokoliv prosadit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem ve svém prvním projevu po volbách Joe Biden řekl, že Američané vyslali jasnou zprávu, že chtějí zachovat demokracii a také včera řekl, že zvažuje nebo plánuje tedy opět kandidovat na post prezidenta. Oznámí to až poté, co si to rozmysli v příštím roce. Donald Trump také uvažuje, že by do toho šel a oznámí případnou kandidaturu, pokud se nepletu 15. listopadu.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to odhadujete?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já si myslím, že Donald Trump určitě ohlásí kandidaturu, protože už vlastně několik měsíců ty voliče své tak jako dráždí, že to, že, že kandidovat bude. A teď navíc, když ohlásil to konkrétní datum, tak by to působilo trapně, kdyby, kdyby tu kandidaturu neohlásil. A navíc si myslím, že on ji vlastně chtěl ohlásit už před volbami. Spekulovalo o tom, že tehdy vlastně ho přemluvili představitelé Republikánské strany, aby to nedělal, aby se mohla ta volební kampaň soustředit právě třeba na ta ekonomická témata, aby to nebylo vlastně o Trumpovi. U demokratů uvidíme, protože já si myslím, že Joe Biden by asi sám rád kandidoval, ale je pravda, že není příliš populárním prezidentem. To znamená může čelit v primárkách vyzyvatelům a může čelit docela obtížnému souboji, což nebývá běžné. Většinou pokud úřadující prezident se rozhodne ucházet o nominaci, tak víceméně poměrně hladce vyhraje. Jediný, jediný, jediná výjimka z tohohle pravidla byl Gerald Ford, který v roce 1976, kdy byl prezidentem, ale on vlastně nevyhrál žádné volby, on byl viceprezidentem spíš tak jako náhodou, tak v roce 1976 se ucházel tedy o republikánskou nominaci do toho volebního souboje. A vyhrál jenom poměrně těsně nad Ronaldem Reaganem, který potom později tuhle nominaci získal v roce 1980. Ale jinak většinou, pokud se úřadující prezident rozhodne kandidovat, tak tu cestu v primárkách má umetenou. Já si myslím, že vzhledem k nějakým obavám z Bidenova vysokého věku, vzhledem k jeho nepříliš velké popularitě, tak i pokud ohlásí, že kandidovat bude, nebo že se bude ucházet o nominaci, tak ho může čekat poměrně náročný souboj v primárkách. A to samé se dá říct o Donaldu Trumpovi, pokud se rozhodne Ron DeSantis kandidovat, což momentálně také vypadá poměrně pravděpodobně. Tak bych řekl, že Donald Trump je pořád asi mírným favoritem, ale rozhodně ho čeká výrazně těžší souboj, než možná ještě před týdnem si sám myslel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče demokratů, pane Pondělíčku, koho mají jaksi tato strana v záloze? Koho by mohli místo Joe Bidena tedy vyslat do toho souboje?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To je otázka, protože vlastně v roce 2020 se mluvilo o tom, že by to mohla být Kamala Harrisová. Koneckonců je to vlastně i takový tradičních mezistupeň, stát se viceprezidentem, viceprezidentkou, pak se ucházet, ucházet o prezidentský úřad. Viděli jsme to třeba u Ala Gora v roce 2000, který byl viceprezidentem Billa Clintona, byť tedy samozřejmě jemu se nepodařilo ten úřad získat, ale vyhrál primárky. Myslím, že demokratická strana bude asi spíš se koukat mezi guvernéry, úspěšné guvernéry, případně senátory. Spekuluje se o /nesrozumitelné/, který se vlastně o nominaci demokratickou už ucházel, byť neúspěšně v roce 2020. Mluví se o některých úplně, úplně nových tvářích. Slyšel jsem i spekulace o guvernérce /nesrozumitelné/ z Michiganu. Ale nevím, jestli ona sama má zájem. Ale je pravda, že ona čelila poměrně silným útokům ze strany Donalda Trumpa a opozice, a to svoje křeslo, na pardon, guvernérské obhájila. Takže možná z tohohle pohledu by byla také vhodnou kandidátkou, ale ty, ty primárky začnou vlastně až za rok a půl plus minus rok a 4 měsíce asi, takže počkejme si. Myslím si, že ty kandidáti a kandidátky, že to budou deklarovat teprve postupně, že Joe Biden a Donald Trump to budou možná výjimka v tom, jak brzy oznámí ten svůj úmysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Po volbách i před volbami, jak se říká. Pane Pondělíčku, proč není Joe Biden uvedl tolik oblíbený?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já si myslím, že je to částečně tím, že podobně jako republikáni, byť možná ne do takové míry, tak i demokraté vlastně jsou trošku rozdělení. Musíme si uvědomit, že díky tomu, že ty hlavní politické strany v Americe jsou 2, tak se jedná o poměrně široké koalice voličů, které jsou poměrně ideologicky rozkročené. A mnozí především ti progresivní voliči nebo progresivnější voliči, tak Joe Bidenovi vyčítají, že nešel dál, že nebyl ambicióznější při prosazování té své agendy. Joe Biden se například brání odstranění toho, těch, toho takzvaného /nesrozumitelné/, to znamená možnosti obstruovat v senátu. Vlastně snažil se vždycky prosazovat ty věci nějakým způsobem, aby to nebylo úplně na sílu. Byť některé ty zákony samozřejmě byly prosazeny čistě podle stranických linií, ale vzhledem ke konzervativním senátorům, jako byl /nesrozumitelné/ nebo /nesrozumitelné/, tak to měl a té těsné většině, tak to měl vždycky docela obtížné. Takže myslím, že někteří, zvláště progresivní demokrati jsou z něj vlastně zklamaní, že doufali, že bude, že bude víc transformačním nebo bude více akčním, reformní prezident. A zároveň momentálně samozřejmě určitě mu škodí vysoká inflace. Ta jeho popularita dostala velkou ránu při tom zpackaném stažení z Afghánistánu a vlastně od té doby se nevzpamatovala. Takže možná i tady ty otázky prestiže v zahraniční politice, že v tom hrají roli. Myslím si, že prostě byť některé ty legislativní úspěchy se mu upřít nedají, tak celkově ten jeho obraz není obraz úspěšného prezidenta. Byť to možná není úplně vždycky si myslím oprávněné vůči němu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Komentuje Jiří Pondělíček, amerikanista z katedry severoamerických studií při fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zítra 11. listopadu si opět připomeneme Den veteránů. Slaví se celosvětově u příležitosti konce první světové války. Symbolem svátku se staly květy vlčího máku, které má na klopě svého saka také dnešní host Jak to vidí Jiří Pondělíček. Ty květy pokrývaly hroby padlých vojáků, vojáků padlých na západní frontě. Pane Pondělíčku, jaksi tento den a vůbec veterány a hrdiny a další bojovníky za svobodu připomínají ve Spojených státech?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Amerika Den veteránů slaví také. První světové války se sice účastnila jen poměrně krátce, ale to datum tedy nějakým způsobem ctí. Ve spoustě měst jsou slavnostní průvody, které mají uctít vlastně památku nejenom těch, těch veteránů z těch starší válek, ale aspoň i ty moderní novodobé veterány. Mnoho lidí navštěvuje ty vojenské hřbitovy nebo hlavně to je tedy především ten, ten, ale ten /nesrozumitelné/, který vlastně leží na druhé straně řeky /nesrozumitelné/ od Washingtonu ty, ty pak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte, můžeme se třeba krátce aspoň u něj zastavit, protože má velmi zajímavou historii.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
A ta historie je zajímavá, pohnutá. Leží na pozemku, který patřil Robertu /nesrozumitelné/, čili konferenčnímu generálovi v občanské válce. Když občanská válka vypukla, tak /nesrozumitelné/ rodina se vlastně z toho svého sídla v Arlingtonu stáhla a obsadila ho armáda unie, protože on je to vlastně takový kopec, ze kterého vzhlížíte na samotné, samotné hlavní město. Takže samozřejmě má strategickou polohu. A pokud by tam byla rozmístěná atilerie, tak může ohrozit vlastně hlavní město. Takže to místo bylo obsazeno a v roce 1864 tehdejší ministr války /nesrozumitelné/ rozhodl, že právě tady tedy vznikne národní pohřebiště, což bylo vynuceno tím, že ty ztráty v občanské válce byly opravdu, opravdu velké. Pro Ameriku vlastně něco naprosto nevídaného, a tak vlastně vznikla potřeba ustanovit nějaké pohřebiště a možná v takovém symbolickém kroku /nesrozumitelné/ rozhodl, že to bude, že to bude v zahradě, bývalé zahradě muže, který je z jeho pohledu byl za smrt mnoha těch, mnoha těch vojáků odpovědný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký vztah mají Američané třeba k těm novodobým veteránům?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já si myslím, že je to taková trošku schizofrenické situace, kdy na jednu stranu alespoň veřejně si myslím, že veterány všichni podporují a děkují jim. Je tam myslím daleko větší silnější tradice, projevovat vděčnost lidem v uniformě, ať už aktivně sloužícím nebo veteránům. Zároveň ale samozřejmě tam veterána, veteráni čelí mnoha problémům které, kterým asi čelí veteráni všude na světě, což jsou různé třeba posttraumatické poruchy, nedostupnost zvlášť v Americe daná i tedy jaksi systém zdravotnictví, nedostupnost nebo špatná dostupnost zdravotní péče. Oni vlastně dostávají tu zdravotní péči, nebo to mají k tomu přístup přes ty speciální nemocnice pro veterány, ale je to, ten systém je takový těžkopádný, ne vždycky se jím dostane té péče, kterou by asi vždycky potřebovali. Zvlášť třeba psychologické a tak dále. Mnozí z nich mají potom problém s uplatněním v pracovním, pro uplatnění potom v tom civilním životě. Takže bych řekl, že ty problémy budou v mnoha ohledech podobné, byť asi Američané si myslím, že jsou zvyklí veřejně projevovat víc vděčnost těm svým veteránům než třeba my tady ve středu Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rezonuje, předpokládám ve Spojených státech aktuálně a možná to bylo také jedním z těch témat voleb, o kterých jsme hovořili válka na Ukrajině, angažovanost Spojených státu?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To téma je z těch zahraničněpolitických témat nejdůležitější, přesto si nemyslím, že by ty volby nějak rozhodovalo. Ono vlastně až v těch posledních týdnech se to stalo nějakým způsobem předmětem kampaně, kdy vlastně nejprve Kevin McCarthy, což je člověk, který se chce ucházet o funkci předsedy sněmovny říkal, že pokud republikáni vyhrajou, tak tak budou, nebudou chtít na Ukrajině poskytovat další bianco šeky. Pak Marjorie Taylor Greenová, jedna ze skalních stoupenkyně bývalého prezidenta Donald Trumpa. Dokonce otevřeně řekla, že pokud republikáni vyhrají většinu, tak už Ukrajina nedostane ani, ani, ani cent. Ale nemyslím si, že tohle bylo nějaké, nějaké velké téma, které by ty volby rozhodovalo. Byť je pravda, že se dostalo alespoň podle průzkumu společnosti /nesrozumitelné/ mezi, mezi těch 5 nejdůležitějších ke konci té kampaně. A bylo tam vlastně jediné zahraničněpolitické téma, takže určitě z těch zahraničněpolitických témat hraje prim. Zároveň ale na těch prvních třech, čtyřech místech, tak prostě jsou témata ekonomická.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Americké volby i dění ve Spojených státech v souvislostech komentoval pro Jak to vidí amerikanista Jiří Pondělíček z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy katedry severoamerických studií. Děkuji za váš čas, vysvětlení a přeji hezký den, na slyšenou.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Děkuji za pozvání, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.