Přepis: Jak to vidí Jiří Pondělíček – 1. prosince 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal Jiří Pondělíček, z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vás zdravím, dobrý den.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Věnovat se budeme například čtyřsetleté tradici, současnému postavení původních obyvatel Ameriky i jedné analýze DNA. Přeji nerušený poslech. Spojené státy se chtějí na novou variantu koronaviru připravit testováním, očkováním, případně vývojem upravených vakcín proti covidu-19. Šéf Bílého domu prezident Joe Biden včera Američanům představil plán, jak zvládnout variantu omikron. Podle něj je důvodem k obavám nikoliv však k panice. Pane Pondělíčku, jak Američané vůbec v těch posledních dnech reagují na nejnovější vývoj, co se týče vlastně této nové varianty, která se objevila?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Na to ohlášení nové varianty omikronu, která má být výrazně nakažlivější, tak zareagoval vlastně nejdřív Wall Street, a to jiným propadem akcií, který se už zřejmě podařilo, podařilo vyrovnat. Řekl bych, že to možná trošku i reflektuje tu náladu ve společnosti. To znamená, bylo tam nejdřív nějaké znepokojení. Teď nějaký mírný optimismus nebo uklidnění, že to snad nebude, nebude tak zlé. Ony ty zprávy jsou takové rozporuplné nebo samozřejmě ta infekčnost to je asi bezesporu, že ta varianta je infekčnější. Nicméně některé zprávy přímo z Jihoafrické republiky mluví o tom, že by snad nemusela být tak ničivá. To znamená ta smrtnost na ní by mohla být nižší než třeba u delty, což by byla vlastně dobrá zpráva. Takže myslím, že zatím je to určité vyčkávání. Ten recept, který Joe Biden představil, tak si myslím, že se nějak výrazně neliší od toho současného, současného postupu. Americká vláda bude dál se snažit tlačit na očkování. Dál se bude snažit dodržovat kapacity testování, trasování. A navíc v posledních několika týdnech podepsala smlouvy za miliardy dolarů, na nákup vlastně nějakých zatím ještě, nebo ne oni to nejsou experimentální léky, jsou to podobně jako vakcíny, mají to nouzové schválení v použití. Jsou to nové, nová, nová antivirotika od například i společnosti Pfizer. Takže s pomocí vlastně tady těchto, tady těchto nástrojů si myslím, že se budou snažit vyrovnat s tou pandemií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže zatím nechystají Spojené státy nějaký nový lockdown?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ono to půjde těžko uskutečnit, což si uvědomuje zřejmě i Joe Biden, protože vlastně ty lockdowny jsou v gesci jednotlivých nebo guvernérů jednotlivých států. Takže je to, bylo to vidět třeba během léta, kdy Florida si, Florida si někdy v srpnu, dejme tomu na přelomu srpna a září prožila zatím asi nejničivější vlnu koronaviru, ale tamní guvernér republikán /nesrozumitelné/ odmítal jakákoliv, jakákoliv opatření. Vlastně dokonce je i celostátní výnosem zakázal a prezident s tím nemohl vlastně dělat vůbec nic. Takže prezident by asi teoreticky mohl nařídit nějakou uzávěru federálních úřadů, parků a různých dalších institucí. Nicméně k takhle extrémnímu kroku si myslím, že se zatím, zatím nechystá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Minulý týden Američané hodně cestovali a také se setkávali, na rozdíl od toho loňského roku, kdy spíše teda nějak distančně slavili velký svátek, Den díkůvzdání. Poslední čtvrtek v listopadu už 400 let si vlastně připomínají oslavu první úrody, o kterou se dělili poutníci, první američtí osadníci a původní obyvatelé Ameriky. Loni vlastně ještě nebyly schváleny vakcíny proti covidu. Takže vynahradily si to ty rodiny a přátel letos, pane Pondělíčku?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já aspoň myslím, co jsem viděl ta data předběžná, tak to cestování se nevrátilo úplně do normálu, ale bylo vyšší než než loni. Nicméně samozřejmě tam můžou hrát roli i jiné vlivy. Přece jenom i Ameriku zasáhlo, zasáhla vlna zdražování. A to jak zdražování třeba energií, životních nákladů ale i třeba paliv, což pro mnoho Američanů určitě byla citelná rána, pro jejich plány cestovat na Den díkuvzdání, protože velká část Američanů nebo nejsou jenom Američané, kteří létají za svými příbuznými na Den díkůvzdání, ale mnoho jich jezdí autem, byť třeba na docela velké vzdálenosti a mnoho z nich si to zjevně letos muselo odpustit, spíše, spíše z těch finančních důvodů, ne že by se třeba báli nákazy a tak dále. Já bych jenom chtěl upozornit, ta tradice je komplikovanější. Ono jde ta, v tom, v té moderní podobě jakou Američané znají, tak to neprobíhá 400 let ty oslavy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jistě.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ale spíš až od 19. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se tedy vyvíjela ta tradice?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je otázka, o jakém díkůvzdání vlastně vůbec chceme mluvit, protože díkuvzdání bylo vlastně poměrně silnou náboženskou tradicí v různých puritánská sektách už předtím, ale spíše než nějaká velká oslava a velká hostina. Tak, tak šlo vlastně spíš o dny strávené v modlitbách. Často bylo součástí naopak půst, který pak teprve tedy mohl být třeba ukončen nějakou hostinou. A bylo to dávání díků bohu. To díkůvzdání, které znají Američané dnes, tak je založené na, na mýtu o tedy tom setkání těch domorodých kmenů nebo i jednoho kmene příslušný kmene /nesrozumitelné/ a puritánů, které tedy oni zachránili před hladem tím, že je naučili pěstovat, pěstovat tamější plodiny. Ono se to zakládá částečně na pravdě, protože je pravda, že /nesrozumitelné/, kteří Angličané viděli jako možné užitečné spojence v boji proti svým jiným, tedy domorodým rivalům, tak jim dovolili usadit se na, na, na, na tom území, a dokonce je tedy naučili, jak obdělávat plodiny. Nicméně na to první díkuvzdání oni pozváni nebyli. A přišli tam, až když se z té, z té osady začala ozývat střelba. Protože součástí té jejich dohody bylo i to, že si vlastně obě komunity budou pomáhat v oblasti bezpečnosti. Takže na té, na té hostině se najednou objevilo asi 90 indiánských válečníků ozbrojených. Ti teprve zpětně tedy vlastně dostali nějaké pozvání sami, sami přinesli potom zpětně nějaké jídlo a té hostiny se účastnili. Ale rozhodně to tedy neodpovídá tomu úplně mýtu, který se, který se potom okolo toho vybudoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem Joe Biden 15. listopadu pozval do Bílého domu 570 kmenových náčelníků. Jaký je vůbec pohled původních obyvatel na Den díkůvzdání?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Jejich pohled je spíše negativní, protože třeba právě i pro ty potomky kmene /nesrozumitelné/, kteří stále tedy žijí v nové Anglii, tak i třeba nějaká ta dočasná politická aliance, kterou jejich předkové s Angličany uzavřeli, tak vlastně nedopadla dobře. Potom došlo k velké, velké válce mezi indiány a kolonisty o pár, o pár dekád později. Byla to takzvaná válka krále Filipa. Což byl vlastně možná nejkrvavější konflikt mezi kolonisty a domorodými obyvateli. A následovalo několik set let různých omezení, nuceného vystěhovávání a podobně. Takže oni to díkůvzdání nemají příliš důvod slavit. Četl jsem hezký článek od jednoho právě příslušníka kmene /nesrozumitelné/, který říkal, pojďme díkůvzdání slavit, ale pojďme se zbavit toho škodlivého mýtu a pojďme se soustředit na to, co nás skutečně spojuje. A tím, co podle něj potomky kolonistů a potomky domorodců spojuje, tak je právě jídlo. On tam velice krásně popisuje, jak vlastně všechny ty, všechny ty pokrmy, které se na díkůvzdání konzumují tradičně, tak vlastně vychází z těch surovin, tam místních vlastně vychází částečně z tradice domorodých kmenů, částečně z tradice, z tradice kolonistů. Myslím tím způsoby úpravy a že právě jídlo by mohlo být to, a to, vlastně ten původní smysl. To znamená, poděkovat za hojnost a poděkovat za to jídlo zemi, bohu. Tak, aby mohl ten, ten nový smysl toho svátku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A myslíte, že takto to Američané všichni nebo teda většina vnímají. Jak jste to popsal to poděkování.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já myslím, že úplně ne, protože to takhle samozřejmě ono ten svátek, myslím dnes už pro spoustu lidí nemá úplně nějaký velký politický náboj. Ten také v té současné podobě vlastně byl uzákoněn během občanské války a bylo to jednak tedy nějaká snaha povzbudit morálku národa. Jednak byl to vlastně takový trošku, byla součást, byla to součást toho kulturního souboje o americké kořeny, jestli důležitější pro tu americkou tradici byli ti puritánští osadníci na severu a nebo ti osadníci okolo nebo /nesrozumitelné/ dnešní Virginii. A tady ten svátek měl vlastně zase podpořit ten narativ o těch, o těch puritánech, kteří přijeli tedy osídlit tu novou zemi. Nicméně myslím si, že dneska už to takhle mnoho lidí nevnímá. Jak jste správně řekla na začátku, ten svátek je hodně, hodně založený na setkávání i širších rodin. Takže řekl bych, že dneska pro většinu obyvatel, tak už to možná ten ani původní, ani ten význam z 19. století nemá a jde opravdu spíš o to, setkat se s rodinou, najíst se a popovídat si.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, je to pořád, tedy pane Pondělíčku, ten slavný krocan, sladké šťouchané brambory dýňové, pekanové koláče?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ano, to se, to jídlo se opravdu moc nemění. To je právě, na to poukazoval i v tom článku, že vlastně, jestli je v té tradici něco poměrně stále, tak je to právě tohle to, že to jsou vlastně všechno pochutiny, některé jsou tam, jsou tam domácí. Takže já myslím, že to, to menu se samozřejmě někdy výhledově měnit může, ale zatím to nevypadá, že by byly nějaké nové silné trendy v tom, co by to mělo nahradit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jiří Pondělíček z Katedry severoamerických studií při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jakou politiku ve směru k původním obyvatelům prosazuje Joe Biden? Kromě toho, jak už jsem řekla, že pozval do Bílého domu kmenové náčelníky, tak vlastně jako vůbec první americký prezident vyhlásil za federální národní svátek den domorodého lidu, a to na 12. říjen, což je vlastně výročí objevení Ameriky v roce 1492.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je to, je to vlastně bych řekl snaha o nějakou vstřícnější politiku těm domorodým obyvatelům. Nicméně není to jenom otázka politiky prezidenta. Já si myslím, že ta, ta nálada, nebo to vnímání se v Americe postupně mění na všech úrovních. Zajímavé v tomhle ohledu je, byl, byl třeba, bylo třeba rozhodnutí Nejvyššího soudu poměrně nedávné v případu, který se týkal tedy u indiánských rezervací nebo u zemí, která byla přiřknuta těm domorodým obyvatelům na, ve státě Oklahoma. A to rozhodnutí, to rozhodnutí bylo ve prospěch těch původních obyvatel nebo těch domorodců, kterým americká vláda před tady vyhnáním z východu nebo odsunutím z východu slíbila půdu a pak to podle rozhodnutí Nejvyššího soudu nedodržela a kongres stále nerozhodl jinak. Takže vlastně rozhodl o tom, že velká část východní Oklahomy je indiánským území nebo indiánskou rezervací. Takže ten, ten přístup se postupně mění. Je otázka jak, jakým směrem se to vydá dál. Mnohé ty původní nebo ty uznávané kmeny, federální uznávané kmeny se snaží o to, aby vlastně s nimi vláda Spojených států amerických jednala nikoliv jako s nějakými podřízenými národy. Ale aby třeba právě vztahy s nimi mělo v gesci state department, tedy ministerstvo zahraničí a nikoliv, nikoliv ten úřad pro indiánské záležitosti a tak dále. Tak to si myslím, že to se asi v dohledné době nestane, ale ten posun a ta snaha zahrnout ten jejich příběh, nebo zohlednit ten v tom celoamerické příběhu právě i roli těch původních obyvatel je, je, je silnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké je tedy jejich postavení ve společnosti?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
To se, to se, to se v historii měnilo. Ono vlastně i se dá říct, že to bylo kmen od kmene. Některé kmeny dostaly příležitost, aby, aby jejich příslušníci tedy byli americkými občany dřív. Nicméně až ve dvacátých letech dvacátého století došlo k tomu, že vlastně byly, byly alespoň na papíře vlastně zrovnoprávněni příslušníci kmenů. Staly se plnoprávnými americkými občany. Zároveň ty kmeny, pokud jsou tedy federálně uznávané a pokud mají tedy svá území. Tak se dá říct, že jsou v mnoha ohledech v pozici jednotlivých států. Mají třeba vlastní soudy na svém území vykonávají vlastní třeba nebo na jejich území platí vlastní trestní právo a tak dále a tak dále. Ta, ta, ta diskriminace nebo ty potíže v současnosti samozřejmě nejsou dané jenom tím, co je napsáno v nějakých zákonech a nějakou dáno legislativou, ale mnoho těch problémů, kterým ty komunity čelí, tak jsou spíš ekonomického rázu. Ta území jsou málo rozvinutá. Je tam většinou mizerná infrastruktura. Někteří domorodí obyvatelé měli problém třeba hlasovat ve volbách, protože tam oficiálně neexistují adresy. Takže byl problém ztotožnit ty jejich volební lístky. Těch problémů je samozřejmě celá řada. A pokud by se Joe Biden a jeho administrativa odhodlali, je skutečně nějakým způsobem řešit, tak si myslím, že by to byl pozitivní krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ptám se i proto, že například podle amerického centra pro kontrolu a prevenci nemocí je úmrtnost na covid-19 mezi původním obyvatelstvem Spojených států více než 2× vyšší než u ostatních Američanů. Pane Pondělíčku, existují i na třeba v tomto směru nějaká osvěta, podpůrné programy i sociální, když bych se teda vrátila celkově v podstatě k postavení původních obyvatel.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Ono to, ono to souvisí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Všechno se vším vlastně.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tak, ale, ne, že ta, ta, ten nepoměr třeba v počtu úmrtí, tak souvisí určitě s vlastně sociální situací, s nedostupností zdravotní péče pro mnohé příslušníky těch původních kmenů. Koneckonců podobná diskrepance je pozorovatelná třeba v případě bílých Američanů, Afroameričanů. Byť si myslím, že není tak, tak drastická. Souvisí to s těmi sociálními, ekonomickými problémy, o kterých jsem, o kterých jsem mluvil. A samozřejmě co se týče třeba očkování, které tu počet, počet úmrtí snižuje. Tak tam je zase určitě problém nějaké důvěry ve vládu ze strany těch původních obyvatel nebo příslušníků těch kmenů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vědci díky inovativní metodě DNA našli nedávno potomka nejslavnějšího indiána, a to díky vzorku vlasů. Legendárního náčelníka Siouxů, sedícího býka se podařilo potvrdit, že v jižní Dakotě skutečně žije jeho pravnuk Ernie Lapoan. Jak reagovali vůbec potomci i on sám vlastně jednou z posledních vůdců svobodně žijících indiánských kmenů?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Já jsem zaznamenal různé reakce, většina samozřejmě nějakým způsobem to kvitovala pozitivně. Já si netroufnu říct, že přímo slavili. Ono je to důležité si uvědomit, že vlastně pro ty, pro ty příslušníky těch federální uznávaných kmenů, tak slovo kontinuita bych řekl, že je klíčové. Vlastně ty, oni musí, oni musí dokázat nějakou kulturní ale i jaksi biologickou, dá se říct kontinuitu, aby byly, aby byly ty kmeny uznány. A je to vlastně další důkaz pro ně o nějaké nepřetržité, nepřerušené historii, na kterou se můžou, na kterou se můžou odkazovat. Četl jsem i názory, že vlastně je to ideální příležitost k nějakému smíření. Samozřejmě náčelník sedící býk byl ten, kdo porazil George Castra v bitvy u /nesrozumitelné/. Takže i proto vlastně je, dá se říct nejslavnějším příslušníkem domorodých, domorodých obyvatel žijících na území Spojených států a že právě tedy jeho potomek nabízí ideální příležitost, jak vlastně dojít k nějakému smíru symbolicky po všech těch letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V pařížském Pantheonu, kde jsou uloženy ostatky významných francouzských osobností, symbolicky včera spočinula legendární Josephine Baker, americká zpěvačka, tanečnice, účastnice také protinacistického odboje. Rodačka z Missouri, která se ovšem proslavila ve Francii, v Evropě 30. listopadu před 84 lety se Bakerová stala sňatkem s francouzským průmyslníkem občankou Francie. Její ostatky na přání rodiny zůstávají v Monaku. Ona v rodné na Americe takové popularity jako v Evropě vlastně nikdy nedosáhla, i když po druhé světové válce se tam více prosadila. Ale angažovala se třeba i v oblasti občanských práv. Vystoupila společně s Martinem Lutherem Kingem ve Washingtonu. Jak podle vás, pane Pondělíčku, máte-li tedy informace nebo nějakou zpětnou vazbu, třeba rezonuje tato slavná umělkyně ve Spojených státech?

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Je to, je to, je to hodně hodně závislé na tom, koho a kde se budete ptát. On ten důvod, proč nebo jeden z důvodů, proč Josephine Baker nikdy vlastně v Americe minimálně tedy v tom meziválečném období nikdy nějakou velkou slávu nezískala. Tak bylo jednak tedy samozřejmě její rasový původ a jednak tedy provokativnost těch vystoupení, která byla teda pro některé Američany moc. Ale já jsem jenom chtěl říct, že ona nebyla zdaleka jedinou, jedinou Američankou tmavé barvy pleti, která tady v Paříži vlastně nebo ve Francii našla liberálnější prostředí a daleko vřelejší přijetí. Týká se to, ať už se to týká různých muzikantů jazzových a tak dále, kteří během toho meziválečné období prostě z Ameriky odcházeli do Evropy, kde byli daleko víc /nesrozumitelné/ oceňováni. Ale i některých obyčejných lidí, jsou vzpomínky třeba veteránů z první nové války. Veteránů černé pleti, kteří vzpomínali na to, jak vlastně pro ně bylo jako zázrak, když v Paříži mohli chodit všude, kam se jim zlíbilo a do normálních kaváren, protože v Americe vlastně v té době panovala na americkém jihu tvrdá segregace. Tohle pro ně rozhodně nebylo běžné a někteří se potom rozhodli po válce raději zůstanu ve Francii, než se vrátí do Spojených států amerických. Takže ta debata vlastně bude muset zahrnovat i tohle to kousnutí do toho hořkého jablka těch, co toho neblahého odkazu rasové diskriminace ve Spojených státech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje amerikanista Jiří Pondělíček. Bude pro Spojené státy a v tuto chvíli zejména pro šéfa tamní diplomacie Anthonyho Blinkena, který je v rize dalším jaksi oříškem situace kolem Běloruska a Severoatlantické aliance dalšího postupu.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Bude to, bude to nejenom Bělorusko, ale i tedy ta současná situace na hranicích Ukrajiny, kam Rusko stahuje desítky nebo stáhlo už desítky tisíc vojáků. Ta, ta současná rozepře nebo ta současná napjatá situace je docela nepřehledná. Je těžko soudit, co přesně tím Moskva sleduje, ale ty obavy, které mají tedy ne jenom Ukrajina, ale právě i pobaltské státy, které jsou členy NATO je, že skutečně může jít o nějakou předehru k vojenské akci, která by se nemusela týkat jenom Ukrajiny, která ještě není členem NATO nebo zatím nechci říkat ještě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
A pobaltské státy, které tedy členy NATO jsou, NATO vlastně se vyjádřilo, že už další agresi vůči Ukrajině tolerovat nebude. Byť to samozřejmě není přímý závazek nějaké vojenské akci. Ale zdá se, že tu situaci bere vážně. Britové stáhli do Německa svojí obrněnou divizi, která tam vlastně byla od druhé světové války a teprve nedávno se vrátila domů do Británie. Mluví se o dalším posilování vojenské přítomnosti na tom východním křídle NATO. I kdyby, i kdyby šlo jenom nějakou snahu o diplomatický tlak ze strany Moskvy, tak ta situace právě díky tedy zvýšenému napětí a zvýšenému počtu vojáků, tak samozřejmě s sebou nese riziko nějakého nevypočítaného kroku nebo nějakého špatného odhadu a bohužel by mohla přerůst v nějakou ozbrojenou konfrontaci i v případě, že si jí třeba ani jedna ze strany nepřejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dojde tedy nebo už dochází v podstatě k navyšování té americké vojenské přítomnosti v Evropě.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Tak ono k ní dochází vlastně už od konce mandátu bývalého prezidenta Obamy, který jako první vlastně začal posilovat americkou vojenskou přítomnost v Polsku. Polsko je v tomhle ohledu velice spolehlivým spojencem Ameriky. Donald Trump v tom pokračoval. Joe Biden v tom bude pokračovat také. Amerika má vlastně v Evropě dislokovány zbraně, aby tedy, to především těžké zbraně, aby, aby bylo možné, když tak jenom poměrně rychle sem dopravit tedy vojáky vycvičené k jejich používání, jestli dojde k nějakému stálému posílení třeba v pobaltských státech teďka. Myslím, že zatím ještě nic přislíbeno nebylo, ale určitě bych to nevylučoval. Amerika se bude snažit uklidnit ty své spojence a zároveň odstrašit, odstrašit Rusko k nějaké agrese.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jiří Pondělíček z Katedry severoamerických studií při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vám hezký den.

Jiří PONDĚLÍČEK, amerikanista, Institut mezinárodních studií FSV UK
Děkuji za pozvání, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková zve k dalšímu poslechu pořadů Českého rozhlasu Dvojka. Nenechte si ujít samozřejmě aktuální zprávy v 9, no a po nich jako tradičně Dva na Dvojce, příjemný den.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.