Přepis: Jak to vidí Jiří Hošek – 22. srpna 2019

Hostem byl komentátor Jiří Hošek.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ze studia zdraví Věra Štechrová. Na události minulých dní se dnes podíváme s šéfkomentátorem Televize Seznam a bývalým londýnským zpravodajem Českého rozhlasu Jiřím Hoškem. Dobrý den.

Jiří HOŠEK, novinář:
Hezké ráno.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Dnes to bude o taktice britského premiéra Johnsona při brexitových jednáních, o tajné zprávě o pobrexitové Británii, o tom, že prezident Trump si přece jen nekoupí všechno, co chce, a taky o fotbale a jeho temnější stránce. – 31. říjen, to je den, do kterého má podle nového britského premiéra Borise Johnsona Spojené Království opustit EU. Ten den se blíží, Johnson proto zvyšuje svoji politickou aktivitu. Včera se sešel s kancléřkou Angelou Merkelovou, dnes se schází s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Johnsonův cíl je jasný, přesvědčit unii o nutnosti škrtnout z návrhu dohody o odchodu takzvanou irskou pojistku. Ta říká, že do doby, než se najde jiná alternativa, nevznikne mezi Irskou republikou a Severním Irskem klasicky kontrolovaná hranice. Jiří, jak se ta jednání zatím Borisi Johnsonovi daří? Ono to jednání s Angelou Merkelovou skončilo včera docela překvapivě.

Jiří HOŠEK, novinář:
Je třeba říct, Věro, že ta tisková konference se konala ještě před pracovní večeří paní Merkelové s Borisem Johnsonem. Daleko víc by mě zajímala tisková konference až po tom setkání. Nicméně máš pravdu, že bylo určitým překvapením, jaká slova volila Angela Merkelová, ale když to zasadíme do určitého kontextu, tak bych asi použil citát šéfredaktora Financial Times Lionela Barbera, který říká, že si musíme uvědomit, že Německo a Francie opravdu teď ukazují extrémní součinnost a že to mají rozdělené tak, že paní Merkelová hraje hodného policajta a dneska Emmanuel Macron bude hrát toho zlého policistu. Hodný policista řekl: Ne, milý Borisi, nemáš šanci, brexitová dohoda bude taková, jaká je. Ber, nebo nech běžet. Ale naopak řekla, že skutečně existuje možnost, že by se dokonce během 30 dnů dala reálně vyjednat alternativa k té irské pojistce, ale k tomu je třeba říct, a to média interpretovala různým způsobem, že ten míč je na britské straně. To znamená, britská strana by musela přijít s nějakým fungujícím plánem, jak tu pojistku, jak je zahrnutá v té brexitové dohodě, nahradit. A vůči tomu už jsou lidé skeptičtí, ale má pravdu v tom, že paní Merkelová neřekla ne.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Jak vychází Borisi Johnsonovi ta taktika vůči EU, že na rozdíl od minulé premiérky Theresy Mayové on hrozí tím odchodem z unie bez dohody?

Jiří HOŠEK, novinář:
Ono je to strašně ovlivněno tím, co jsi říkala v úvodu, že ten čas se děsivě rychle naplňuje. 31. říjen je teď nejbližší datum odchodu Británie z EU a velmi omezená akceschopnost britského parlamentu, Evropského parlamentu všech možných institucí. Teď víme, EU v podstatě v srpnu naprosto nefunguje. Britský parlament až do třetího září má parlamentní prázdniny. Potom ještě bude mít další pauzy kvůli výročním konferencím. To všechno svým způsobem hraje Borisu Johnsonovi do karet, že lidé se s ním chtějí bavit. On určitě dostal nějakou dobu, dostal nějakou šanci. Ale k tomu bych řekl, o co vlastně Johnsonovi jde. Já mám velmi silné podezření, že on celá ta jednání s EU bere jako součást svojí předvolební kampaně před parlamentními volbami, které se budou konat nejspíš ve velmi dohledné době, a on taky vidí průzkumy předvolební v Británii, kde evidentně funguje ten „Boris efekt“, že lidé slyší na toho nového premiéra, a podle těch posledních čísel, která jsem viděl asi před 48 hodinami, by teď, kdyby se konaly volby, Konzervativní stranu volilo 42 % lidí, což je enormní číslo, a hlavní opoziční stranu, Labouristy, jenom 27 %. Takže to určitě Borise Johnsona v těch jeho krocích velmi posiluje.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ty mluvíš o předčasných volbách, ale ony nejsou jisté, ony hrozí. Ve kterém případě by mohly nastat?

Jiří HOŠEK, novinář:
Britská pravidla počítají se dvěma možnostmi. Ta standardní cesta je, že si rozpuštění parlamentu a vypsání voleb odhlasují minimálně dvě třetiny všech poslanců dolní sněmovny. To je jedna cesta. Cesta druhá, kterou se chce vydat Jeremy Corbyn, je vyjádření nedůvěry Borisi Johnsonovi. Kdyby v takovém hlasování Boris Johnson prohrál napoprvé, tak začne běžet nějaká 14denní lhůta, a v ní je několik možností, co by se mohlo stát. Boris Johnson by mohl třeba nějakým způsobem přeházet svůj kabinet a bylo by nové hlasování o důvěře té samé vládě, tomu samému premiérovi, nebo by mohla Konzervativní strana, což je krajně nepravděpodobné, vygenerovat někoho jiného, anebo třetí možnost, po které volá Jeremy Corbyn, je, že by se on pokusil sestavit vládu a on by se pokusil získat důvěru té vlastně provizorní vlády, že by to nebyla žádná dlouhodobá vláda, ale jenom vláda, která by dovedla Británii do těch předčasných voleb. Ale zase, když se podíváme na kalendář, takový postup by nějakým způsobem, pokud to souvisí s brexitem, měl smysl jen tehdy, kdyby se ty volby konaly někdy na začátku října, což už by teď bylo strašně složité zorganizovat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Pokud se budou konat až po tom brexitovém termínu, kdy pravděpodobně Velká Británie odejde z EU, tak proč si Boris Johnson myslí, že by pro něj byly výhodnou, pokud přijmeme to, že po brexitu nastane určitý zmatek a Boris Johnson jako premiér za něj bude zodpovědný? Nehledě na to, že on byl ten velký zastánce odchodu Británie z EU.

Jiří HOŠEK, novinář:
To je velmi správná otázka. Myslím si, že Boris Johnson vzhledem k tomu předpokládanému chaosu si nemůže přát, aby se ty volby konaly příliš dlouhou dobu po tom 31. říjnu, kdy si lidé řeknou, že ty dopady brexitu jsou velmi velké na jejich životy, že jim to opravdu snížilo ten komfort. Ale myslím si, že Johnson bude komunikovat to, že lidem řekne: Přece si nepřejete zpackaný brexit, a ještě Corbyna. – Z těch průzkumů jasně vychází, že i když spousta lidí Johnsona nesnáší, tak pořád ho vidí výrazně víc lidí jako svého premiéra, než vidí Jeremyho Corbyna. A když Corbyn do voleb půjde a bude vědět, že ten brexit se stal, tak mu to vyrazí strašně moc karet z ruky, protože on by si teď představoval, že půjde do voleb s tímto: Když mě zvolíte, když budu premiérem, já vypíšu referendum a jedna z možností bude setrvání Británie v EU. – Ale když to datum bude už po 31. říjnu, tak to se mu prostě zhroutí.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Když mluvíme o tom případném zmatku po tom odchodu Británie z EU, tak v premiérském sídle Downing Street v neděli způsobil pozdvižení únik té důvěrné vládní analýzy o dopadech brexitu bez dohody, který by podle toho dokumentu mimo jiné způsobil nedostatek paliva, potravin, léků. Co konkrétně v té analýze zaznělo, z čeho vychází, jak je stará nebo nová?

Jiří HOŠEK, novinář:
Myslím si, že je dost nová. Ti vládní členové se to snažili bagatelizovat tím, že tohle, co jsi jmenovala, je ten nejhorší možný scénář, který by nastal. My musíme zdůraznit a říct našim posluchačům, když se někdo ohání občas nějaký přechodným obdobím, že kdyby byl tvrdý brexit, tak žádné přechodné období nebude. To znamená, ten „průšvih“ nastane hned prvního listopadu. Vychází to z toho, že by v podstatě britský stát, i co se týče toho režimu na hranicích, byl ve velmi chaotické situaci. On nemá připravený nějaký systém, který by měl odzkoušený. Víme, a to je z pohledu Čechů ještě daleko víc alarmující zpráva, že britská vláda uvažuje o tom, že by opravdu ze dne na den skončil volný pohyb osob občanů členských států EU. Nevíme, jak by to dělala třeba vůči lidem, kteří v Británii dlouhodobě žijí, ale ještě nemají zažádáno o ten status usedlíka, přitom tam třeba 10-15 let žijí, do jaké té fronty na hranici nebo v přístavu by se postavili. A vychází to z toho, že se předpokládají velké dopravní komplikace. To jsou ty problémy se zásobováním. Samozřejmě by to bylo asi velmi komplikované s dovážením čerstvých potravin ze zemí EU, nějaké zeleniny z Francie, Portugalska, Španělska, Itálie a tak dále. Takže já si myslím, že to není „project fear“, to není projet strachu, ale to může být projekt velmi reálný.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Je teď v Británii nějaká reálná politická síla? Ty už jsi zmínil Corbyna. Ale je reálná taková, která by dokázala zabránit v tom brexitu bez dohody? Protože parlament to být může, ale také nemusí.

Jiří HOŠEK, novinář:
Parlament to být může a nemusí a Johnsonovi hraje hrozně do karet to, že ten Corbynův plán, který jsem naznačil, se nesetkal s nějakým ultra velkým nadšením. Oni jsou někteří konzervativní poslanci, kteří by rádi namazali Johnsonovi schody a kteří se snaží zastavit ten brexit bez dohody, ale opravdu si nepřejí mít Jeremyho Corbyna v čele té provizorní vlády. Dokonce se ten postup nelíbí ani šéfce liberálních demokratů, která by teoreticky měla s Corbynem být v této věci na jedné lodi, protože ta říká, že jí to všechno nevychází matematicky, že to je příliš velká utopie. Ale ta šance se, Věro, jmenuje parlamentní spolupráce těch protibrexitových stran. My jsme to viděli v doplňovacích volbách v jednom malém velšském okresku, ve kterém v r. 2017 kandidát Konzervativní strany vyhrál o propastných více než osm tisíc hlasů. A když si liberální demokraté řekli se Stranou zelených a velšskou stranou Plaid Cymru, že ty druhé dvě zmiňované strany nepostaví svého kandidáta, aby opravdu koncentrovali síly na toho kandidáta, který je spolufavoritem a mohl by vyhrát, tak kdyby se něco takového stalo v celonárodním měřítku, ale muselo by to obsahovat zase labouristy, tak by byla asi šance v těch parlamentních volbách uspět, ale vrátím se k těm průzkumům veřejného mínění – bylo by to hrozně málo pravděpodobné.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Americký prezident Donald Trump dnes oznámil, že ruší zářijovou cestu do Dánska, a to proto, že mu dánská premiérka Mette Frederiksenová odmítla prodat Grónsko. Dánští politici jsou ze zrušené návštěvy, mírně řečeno, udiveni. Tématem rozhovorů měla být mimo jiné situace v Arktidě. Znamená to, že jediným důvodem té Trumpovy chystané návštěvy Dánska byla tedy koupě Grónska nebo se Trump prostě urazil tím hlasitým odmítnutím prodat mu ostrov?

Jiří HOŠEK, novinář:
Když se budeme opravdu řídit tou komunikací Donald Trumpa, ať už na Twitteru, nebo tím, co říkají mluvčí Bílého domu, tak jemu opravdu vadilo, jakým stylem dánská vláda řekla, že mu Grónsko neprodá. Podle Trumpa se to dalo říct nějakým jednoduchým „ne“ a nedoprovázet to těmi jízlivými komentáři, které často zpochybňovaly Trumpovo duševní zdraví a podobně. Ale celé to působí neuvěřitelně bizarním dojmem. Abychom pana Trumpa malinko na několik vteřin hájili, tak je fakt, že ten návrh nebyl v podstatě oficiálně podaný na stole, ono to uniklo přes Wall Street Journal, ale určitě Donald Trump měl šanci říct: Ne, já to úplně takhle nemyslím. To není něco takového. – Naopak on celou tu operaci nazval Real Estate Deal, to znamená jakýmsi obchodem s nemovitostmi – jako když bys měla vyměňovat byt za byt, jako bys kupovala nějaký dům. A to si myslím, že vůči Dánům bylo velmi urážlivé. A myslím si, že to zrušení té návštěvy... To neměla být nějaká jenom pracovní cesta na schůzku s paní Frederiksenovou, to byla státní návštěva na pozvání dánské královny. To je věc, která se domlouvá strašně dlouhou dobu. A že to Trump nějakým tím vrtochem „vy jste mi nedali Grónsko, tak já na vás kašlu“...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ale ono by asi bylo o čem jednat, protože právě v Grónsku je americká vojenská základna. Navíc americký ministr zahraničí Mike Pompeo v květnu dokonce vyjádřil znepokojení nad tím, že se o Grónsko příliš agresivně zajímají Čína a Rusko. I přesto se Trump rozhodl nejet...

Jiří HOŠEK, novinář:
No, je to zvláštní. Je to samozřejmě nesmírně strategická lokalita, nejenom bezpečnostně. Mimochodem ta vojenská základna v Thule je součástí toho amerického protiraketového deštníku, takže i z tohoto hlediska je to nesmírně důležité. Ale Grónsko se teď stává strašně zajímavou končinou z hlediska nerostného bohatství. Když teď odtává ta ledová čepice, tak se obnažují další a další naleziště železné rudy, mědi, zinku a podobných komodit. Ale opravdu ta komunikace pana Trumpa je více než úsměvná, a až neuvěřitelná, že se takhle mocný člověk chová takovýmto dětinským způsobem.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Pravdou je, že dřív se země prodávaly. Vím, že v minulosti USA odkoupily území, třeba Aljašku...

Jiří HOŠEK, novinář:
... Louisianu...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Takže to není tak úplně neobvyklé, i když samozřejmě podání je velmi neobvyklé.

Jiří HOŠEK, novinář:
Ano. A ono ani není neobvyklý ten zájem Američanů o Grónsko. Ten začal už dokonce v 60. letech 19. století. Potom byla odmlka. A potom byla oficiální nabídka ze strany tehdejšího amerického prezidenta Harryho Trumana těsně po skončení druhé světové války, v r. 1946. Tuším, že tehdy ve výši sto milionů dolarů. Takže to není nějaké úplné sci-fi, že by se podíval na mapu a řekl si: Hele, tohle nám ještě nepatří, je to relativně blízko Spojeným státům... Co kdybychom to zkusili? – Ale ten způsob té komunikace je neobyčejně zvláštní, a ještě i to, jakým způsobem se teď Trump začal do Dánů strefovat – že použil slovíčko nasty ohledně paní Frederiksenové a její komunikace, že se začal do Dánů strefovat ohledně jejich výdajů na obranu, což je v případě Dánska 1,35 % HDP, což není jednak špatné číslo... Začal se strefovat do dánského odhodlání coby členského státu Severoatlantické aliance, což mi připadá taky nevkusné, když si třeba uvědomíme, že v Afghánistánu mají Dánové na počet obyvatel vůbec ty nejvyšší ztráty. To Trump vůbec netuší.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Jak se ale samotnému Dánsku Grónsko vyplácí nebo nevyplácí v tuto chvíli?

Jiří HOŠEK, novinář:
Nevyplácí, protože musí dánská vláda opravdu pumpovat dost peněz do Grónska. Dánsko je samozřejmě země, která není barbarská, co se týče těžby toho nerostného bohatství. To se pořád bavíme spíš o budoucnosti. To znamená, tuším, že dvě třetiny rozpočtu Grónska jsou opravdu závislé na injekcích z Dánska. Na to, jak je to obrovský ostrov, tak je velmi řídce osídlený. Má 56 tisíc obyvatel.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
(Takže taková Opava.

Jiří HOŠEK, novinář:
Nevím, jestli Opava, ale ty to máš určitě vyčtené.) Ale to je taky něco, co je smutné, že Trump mluví o nějaké výměně kus za kus nebo odkupu a vlastně se ignorují pocity těch Gróňanů. Že by se jich třeba někdo zeptal...? Že by se někdo zeptal těch Dánů...?

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ono o Grónsku tu mluví vlastně, jak jsi říkal, Dánsko a USA, ale Grónsko má autonomii, a to poměrně širokou, jestli se nemýlím. Je to tak?

Jiří HOŠEK, novinář:
Je to tak. A zase: Je to takové o nás bez nás, variace na to, co známe velmi dobře z naší české nebo československé historie. A to zase Trumpa staví do velmi nelichotivého světla.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Nedělní fotbalové utkání na Letné mezi Spartou a Baníkem skončilo poměrně ošklivě. Po zápase začaly výtržnosti – mezi diváky létaly sudy od piva, několik fanoušků napadlo pořadatele a hasiče. Při potyčce bylo zraněno pět pořadatelů a zasahující policista. Podle policie je teď sedm fanoušků podezřelých z výtržnictví, dalších 19 fanoušků je podezřelých z přestupku. O tom, jak zvládnout to fotbalové násilí na stadionech, se mluví léta. Proč se to pořád děje?

Jiří HOŠEK, novinář:
Já bych, Věro, ještě jenom doplnil... Akorát jsem byl právě vtažen do debaty o tom, co se v neděli na Spartě mezi sparťany a baníkovci stalo. Na ostravských fanouškovských fórech se ty události líčí dost odlišným způsobem. Tam bych jenom ještě dodal to, že evidentně tam došlo i k některým excesům ze strany pořadatelské služby. Přehnaná agresivita, ať už verbální, nebo fyzická. Údajně i někteří policisté se nechovali úplně v rukavičkách, včetně toho, že ten kotel baníkovců nečítal jenom dospělé muže, byly tam ženy i děti. Víš dobře, že v neděli bylo velmi teplé, až horké počasí, a došlo tam k použití slzného plynu z bezprostřední blízkosti. Jeden z fanoušků Baníku taky utrpěl zranění. To znamená, ono to taky nemůžeme vidět úplně černobíle. Ale dlouhodobě samozřejmě zápasy Sparty s Baníkem jsou velmi rizikovou kategorií. Navzdory tomu, co jsme oba řekli, nějaký extrémní exces to nebyl. Už jsme viděli na českých stadionech mnohonásobně horší věci. Ale je to běh na dlouhou trať z hlediska legislativy. Já jsem se na tohle téma opakovaně bavil třeba s mluvčím Sparty Ondřejem Kasíkem, což je člověk, který má v této věci obrovský přehled. I právě o tom, jaká je situace jinde ve světě. A tam jsou opravdu velké mezery i ohledně toho, co může udělat třeba samotný klub – jakým způsobem může postihovat ty pachatele nějakých přečinů na tom samotném stadionu. Pak do toho vstupuje ještě ta věc, že český fanoušek nechce nebo málokdo chce, aby každé problematické utkání bylo pod dohledem nějakých desítek nebo stovek těžkooděnců, policistů na koních, policistů se psy, kteří se budou sápat na fanoušky nebo na hráče. To jsme viděli při posledním zápase, ve finále, MOL Cupu, ligového poháru, kdy v podstatě tam psi skákali na hráče, kteří se radovali ze zisku té trofeje. Takže ono najít tu rovnováhu není žádná legrace. ČR rozhodně není úplně na chvostu zemí, které mají s tímto problém. Ale určitě se shodneme na tom, že ta situace není úplně ideální.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ono vždycky je na začátku, zřejmě, pár pseudofanoušků, kteří začnou... Existuje u nás něco jako black list těch opravdu ultras, těch, kteří se tam chodí prát a které ten fotbal zas až tak moc nezajímá? Protože vím, že třeba v Británii se s tímhle dokázali poměrně dobře vypořádat.

Jiří HOŠEK, novinář:
U nás ty black listy jsou pořád v plenkách. Jsou určité zákazy vstupů na stadion, které se, obávám se, dají v českých podmínkách obejít, oblafnout. Zase to povědomí o těch tvářích není takové. A hlavně v Česku pořád taky hodně prodej těch lístků je anonymní. V Anglii je to tak, že v podstatě se ví velmi přesně, kdo sedí v sektoru 57 v řadě 13 na sedadle H70. V Anglii se to po katastrofálních zkušenostech udělalo takovým represivním způsobem, že je opravdu black list, který čítá stovky, ba tisíce jmen lidí, kteří už třeba nesmějí nikdy v životě na fotbal v Anglii. A nesmějí ani na fotbal v zahraničí. To znamená, to jsou nějací výtržníci, kteří mají za sebou něco velmi nepěkného, co provedli v Itálii, ve Francii nebo jinde. A ti třeba ve dnech, kdy anglický národní tým hraje nějaký mezistátní zápas nebo hraje na mistrovství světa nebo Evropy, musejí odevzdat na nejbližší policejní stanici pas, a dokonce se tam musejí pravidelně hlásit, aby bylo vidět, že neopustili do svoje teritorium.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Kritici toho řešení ve Velké Británii říkají, že sice na stadionech v Británii je klid, ale že se ti rowdies přesunuli třeba právě do zahraničí a do ulic. Je to tak?

Jiří HOŠEK, novinář:
Je pravda, že jsou některé kluby, které mají velmi drsné fanouškovské jádro. Vzpomínám si, že v loňské sezoně došlo k pobodání fanouška Evertonu v Londýně při zápase nebo právě na straně zápasu proti Millwallu, což je typicky klub, který má velmi drsné fanoušky. Když hrají dva týmy, které se opravdu nenávidí, tak je velké policejní nasazení. A určitě tam hrozí újma na zdraví. Ale jak je dneska Británie prošpikovaná kamerami a tak dále, tak ti největší rowdies a ti lidé, kteří opravdu tam jdou s cílem někomu ublížit, což existuje i v Anglii, to nechci zastírat, tak mají strach, protože ta pravděpodobnost, že by se na ně přišlo, je velmi velká. Připomenu třeba takový exces, který se stal s fanoušky Chelsea v Paříži, jestli si pamatuješ, jak oni vystrkali nějakého černošského v podstatě kolemjdoucího ze soupravy metra, a samo to fanouškovské jádro Chelsea tyhle lidi označilo. Nechtěli být házeni všichni do jednoho pytle. A ti lidé potom neměli jenom problémy ve vztahu ke svému klubu, ale třeba jeden z nich vím, že byl manažer v londýnské City, byl velmi dobře situovaný a jeho firma ho propustila.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
V Británii teď právě řeší tenhle problém. Vím, že dochází k napadání fotbalistů na sociálních sítích. Naposledy to pocítila, tuším, největší hvězda Manchesteru United Paul Pogba. Čím si vysloužil miláček fanoušků jejich okamžitou nenávist?

Jiří HOŠEK, novinář:
Vysloužil si to tím, že neproměnil penaltu za stavu 1:1. Špatně ji kopnul. Brankář mu ji chytil. A ještě to bylo přifouknuté tím, že on je hráč, který už v minulosti několik penalt nedal, a naopak jeho kolega v týmu Marcus Rashford má stoprocentní bilanci. Ti fanoušci si mysleli, že měl tu penaltu kopat Rashford. V podstatě si vylili tu frustraci na Pogbovi na sociálních sítích. Hlavně na Twitteru, který je v Anglii velmi populární. A bohužel tam bylo hodně agresivity. A bylo tam i hodně rasového podtextu.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To ale nebude problém jen fotbalu. To bude zřejmě problém spíš sociálních sítí, a nejenom v Británii.

Jiří HOŠEK, novinář:
Je to problém společnosti. Británie je na tohle velmi citlivá. Ale zase má na to mechanismy. Myslím si, že ti lidé už ty twitterové účty ruší, vmísila se do toho policie. Pokud takový člověk bude dopaden, tak Británie má systém jednání ve zrychleném řízení, kdy takoví lidé když budou ztotožněni, tak budou v řádu třeba dnů identifikováni a odsouzeni k trestu veřejně prospěšných prací, podmíněných trestů. A pokud jsou to recidivisté, tak můžou jít i do vězení.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Abych se na konci vrátila obloukem k prvnímu tématu našeho pořadu, tak odrazí se brexit nějak na britském fotbale? Už jsme slyšela o britském trenérovi, který si stěžoval na videorozhodčího, protože prý ten nápad přišel z EU...

Jiří HOŠEK, novinář:
Je to naprosto neuvěřitelný výplod, který ze sebe vydoloval Ian Holloway, což je anglický fotbalový trenér, který v minulosti trénoval prvoligové kluby a jehož si pozvala televize Sky do studia, a oni tam řešili použití videorozhodčího, aplikaci takového sporného pravidla o hraní rukou v šestnáctce, a on tam ze sebe začal sypat, že jacísi oni (myšleno asi EU, ale samozřejmě to není rozhodnutí EU) mění náš sport, náš anglický fotbal, a my si přece chceme pravidla stanovovat sami. A my, kteří jsme si odhlasovali brexit, už chceme pryč a chceme si ta pravidla narovnat. – Takže on smíchal jablka s hruškami, stal se terčem velkého posměchu. Myslím si, že to video se stalo virálním. Ale to ukazuje takové to malé anglické myšlení, které vidí jakési zlo za hranicemi Británie. My nechceme patřit nikomu, my si tady chceme všechno narýsovat sami, udělat si svoje pravidla a všichni si trhněte nohou.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To řekl na závěr pořadu 'Jak to vidí' komentátor Seznam Zprávy Jiří Hošek. Děkuju za tvůj čas a za to, že jsi tady se mnou byl. Na slyšenou.

Jiří HOŠEK, novinář:
Na slyšenou.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A zítra v tomto čase uslyšíte analytika nových médií Josefa Šlerku. Hezký den přeje Věra Štechrová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.