Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč - 8. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, začíná pořad Jak to vidí. U poslechu vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog a skladatel. Dobrý den vám přeji.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě varuje před tím, že extrémistické názory a radikální postoje mohou prostupovat i běžnou politickou scénou. Jak to vnímáte, do jaké míry je podle vás možné? Podle BIS hrozí riziko, že i standardní politické strany, zejména na komunální úrovni, mohou postupně přebírat rétoriku extrémistů?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
No, já se obávám, že jim dám za pravdu, že jsou tam momenty v tom výstupu, které nepochybně prošly určitou sondou, určitým prověřením těch informací. Faktem je, že té špatnosti je kolem nás nějak požehnaně, je toho strašně moc a určité zájmy tu skupinové, tu stranické, logicky se dostávají i do struktur, které mají možnost něco řídit. To si nezastírejme. Když se podíváme do historie, vždycky tomu tak bylo. Každá z těch stran, která byla do určité doby takzvaně v zákulisí, začala pronikat tak, že infikovala. V okamžiku, kdy začnu infikovat, tak se velmi rychle dostávám i tam, kde chci být. To je na těch klíčových místech, kde už se to řídí, kde se to rozděluje a kde se to strategicky určuje. Myslím si, že v tomto ohledu ta zpráva bude asi dost relevantní. Můj názor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy se obáváte, pane profesore, nárůstu extrémismu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Obávám se toho a mimochodem docela bych doporučil na krásného Stefana Zweiga - Svět včerejška, kde je to popsáno. Tam se všichni podivovali nad tím, jak se jakýsi Adolf Hitler mohl vůbec odvážit, že by si něco nárokoval. Víte, jak to dopadlo. Takže to všechno už tady skutečně bylo a určitá míra lidské liknavosti ze začátku pak k velkému překvapení, že by se to vůbec mohlo udát a nakonec asi ochablosti pozornosti a další moment, pak i té lidské zbabělosti. Pak už se lidé začali bát, protože druhá strana tu moc získala. Já se toho obávám. Není to neaktuální téma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle Bezpečnostní informační služby je na vině této situace nebo toho nárůstu extrémismu v politice bázlivý přístup státu a nekonečné akademické debaty. Kde jsou podle vás tedy ty příčiny? Souvisí to třeba s ekonomickou situací?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já bych řekl, že je toho ve hře víc. Jednak samozřejmě ekonomická situace tomu vždycky nahrává. Pak je ale další moment, je tady jakási expanze i krajních názorů, krajních směrů. Vždycky tomu něco předejde. A v okamžiku, když se to dostane na samotný kraj, už nastupuje ta míra extrému. A extrémismus je vždycky něco, co se vymyká z toho menstreamu, filozofického, politického, sociologického a tak dál a začíná dávat do podvědomí myšlenky, že by to mohlo být všechno úplně jinak, pokud zlikvidujeme tady toto zlo. Zase, jen se to opakuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ale podotýkají dnešní Lidové noviny, tak Bezpečnostní informační služba opomněla zmínit se o tom, že loni na jaře se do médií dostaly odposlechy lobbisty Romana Janouška, které se nyní opět probírají v souvislosti se zatčením, respektive obviněním Víta Bárty. Jasnou odpověď, jakým způsobem ty tajné záznamy dostaly na veřejnost, dosud zpravodajci nepodali.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Nepodali a já si myslím, že nepodají. Tak, jako prezident Obama vysvětloval paní kancléřce Merkelové, že za tím vlastně bylo selhání nějakých lidských faktorů. Já si myslím, že nikdo neodhalí systém, který je vybudován, systém, který je funkční, systém, který je financován a systém, který je podporován. A vždycky je to rovina onoho řízení odshora. To nejde zespodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je z tématu ochrany demokracie věnuje ve výroční zprávě poprvé od jejích zveřejňování. Jaký je to signál?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
No, jaký je to signál? Může to být jenom úhybný manévr, aby se ukázalo, jak jsme pozorní, ale věřme tomu, že by za tím byla i ta deklarovaná snaha, aby se to prostředí začalo čistit, aby bylo velmi akceschopné, aby umělo vysvětlit, aby umělo zdůvodnit a aby to umělo nějakým způsobem všechno korigovat a odstranit. Věřme tomu. Já jsem optimisticky a pozitivně naladěný člověk a vždycky jako v první fázi chci vnímat dobro a pak nastoupí deziluze, ale s tou se umím taky vyrovnat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, že ta příští zpráva výroční bude už o něco pozitivnější?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Chci tomu věřit, ale víte, že by mi ani nevadilo, kdyby byla pozitivnější, bude mi stačit, když bude ještě pravdivější než tato. Ať je reálná, ať je reálná, ať zobrazí to všechno, co je tady už nějakým způsobem evidováno, co je mapováno a co už musí mít i nějaké výstupy, což znamená, co všechno to v dopadu na stávající společnost, co všechno to způsobilo a jak to působí dál. To mně bude stačit, s tím budu spokojen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsou to ale vlastně často věci, které, o kterých víme. Ale je přehlížíme.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Víte, já jsem před časem vedl takovou zvláštní debatu s mým kamarádem na téma syn našeho jednoho společného známého učinil podvod, velmi zásadní, v mých očích neomluvitelný a ten kamarád, které znám jako muže pevných správných názorů mi říkal, no, ale ono za tím vždycky může být trošku něco jiného a tatínek z toho byl velmi nešťastný a tak dál a tak dál. Ne. Tam se musí říct kategoricky, toto je ta míra přestupku a toto je ta míra trestu. Pan Dostojevskij to nazval Zločin a trest. Tady se zločiny konají a trestá se povážlivě málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás nejvíce ohrožuje demokracii?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Asi my sami. Asi my sami. Protože je v tom ten moment, kdy si zvykáme na nějaké mechanismy, které se nám nelíbí. A pak se začneme tvářit, že se s tím nedá vůbec nic dělat, pak je nám z toho divně, no a pak za určitou dobu se zvedne nějaká vlna nevole, která buď zademonstruje nebo udělá i nějakou míru revolučního, revoluční akce. Ale v podstatě my sami. A víte, že někdo moudrý říkal: demokracie není dokonalým systémem, ale lidé zatím nic lepšího nevymysleli. Už to je premisa, že je tady něco, co jsme asi nepochopili, co jsme asi zdaleka nevyužili a s čím neumíme zacházet. Takže ano, začněme každý u sebe, buďme pravdiví, buďme opravdoví, ctěme profesionalitu druhých, spoléhejme na to, že každý bude mít čisté poctivé úmysly a budeme za chvilku v ráji na Zemi, to není problém. Ten problém je opravdu v nás, to není systém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořil o tom zločinu a trestu, tak jsem si jenom vzpomněla příklad ze sportu. Trenér Plzně pan Vrba před druhým zápasem s Bayernem Mnichov pouštěl tu hroznou prohru 5:0 hráčům dvakrát. Podruhé za trest, jak říkal. Aby s poučili. Jsou politici poučitelní?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To je otázka, to je otázka. Já jsem se v tom prostředí nepohyboval nikdy tak, abych mohl říct, že jej znám. Obávám se, že většina z nich je nepoučitelná, většina z nich přijala určité doktríny, určité principy, které jsou pro ně takříkajíc určující a navíc je tam samozřejmě ten systém, který má cosi zakrýt. Víte, já jsem se tak v uvozovkách bavil těmi geniálními rozhovory 5 pánů ze sociální demokracie ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte na mysli schůzku v Lánech?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
... ano, se svým předsedou. To byly vzkazy prapodivného rázu, protože buďto je něco nefér, prostě jsem udělal faul a pak je korektní, abych se omluvil a řekl, prostě já to jinak hrát nedovedu, čili já to hrát nebudu. Anebo začnu zpochybňovat pravidla hry, zápas hokejový by nemusel trvat 60 minut, pro mě i 62, či 65, krosček, to byste mě nemuseli zrovna pískat, protože já prostě jsem jinak fyzicky stavěný. Vždycky na každý přestupek můžeme najít tisíce zdůvodnění, ale je to ten moment toto a znovu můj oblíbený profesor Cepl, nesmí, nedělá, nesluší. Tady udělali něco, co se nesmí, co se nedělá a co nesluší. A tváří se, že vůbec nic nestalo a pan prezident se k tomu vyjádřil opožděně s tím, že nebyl nejmenší důvod tuto schůzku utajovat. No, kdyby nebyla nikým utajována, tak nedostala ten podtext, který dostala. To je celé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ČSSD čeká teď v neděli klíčové jednání širšího vedení, na kterém se rozhodne, zda strana neúspěšné pučisty potrestá, či nikoliv. Včera už sám rezignoval místopředseda Zdeněk Škromach, který se účastnil té utajované schůzce v Lánech. Co se bude dál dít, jak vidíte ten další vývoj v sociální demokracii?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To je dobré, to je otázka na prognostika. Já bych tady s chutí řekl, že tento stát doplatil mimo jiné i na to, že měl řadu špatných prognostiků a skoro bych řekl špatný prognostik je na počátku špatným prognostikem v mých očích něco jako špatná kartářka, ale chce za to podstatně vyšší odměny a vyšší bonusy. To je jediný rozdíl. Já si netroufám prognostikovat, já nevím, jaké je klima v té straně, nevím, jaké jsou tam mocenské, jak jsou mocensky rozloženy síly. To se ukáže v neděli. Ale faktem je, a to je myslím zavazující, že v neděli se buď vydá nebo vydá morálně mravní memorandum. A pokud splní tři M, ta strana může nějakým způsobem fungovat dál. Pokud ne, je to mnohem povážlivější, než si kdokoliv z nás myslel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
První dámě, manželce prezidenta republiky Ivaně Zemanové se nelíbí, že si někteří lidé v diskusích i třeba televizní pořad dělají legraci z člověka upoutaného na invalidní vozík, cituji dál z rozhovoru, který poskytla pro dva deníky: "Považuji za rouhání a ztrátu úcty k prezidentské autoritě." Ptá se také, kam se poděla elementární úcta k hlavě státu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To je, to je otázka. Víte, já jsem za svůj život se setkal či viděl tuším 8 prezidentů, našich prezidentů a u každého z nich byla ta autorita budována na odlišných momentech. Samozřejmě hlava státu je vždy spojená s určitou glorifikací a váže se to samozřejmě na to postavení. Je to jediná, nejvyšší funkce a tomu musí odpovídat i patřičná míra osobnostní vybavenosti. A já si myslím, že 50 % té úcty unese právě ten post a 50 % dodává ta autorita, která je právě nese. Já jsem se mimo jiné potkal i s někdejším prezidentem Litvy, Landsbergisem, což byl mimochodem výtečný pianista, pedagog na Vilnijuské univerzitě, byl to ohromě noblesní člověk a bylo to v Portugalsku, v Lisabonu a když jsme se dostali v debatě i na tu jeho prezidentskou misi, tak on mi řekl, to je naprosto něco jiného než jakákoliv činnost, kterou jsem do té doby vykonával. Byl jsem zvyklý na veřejnou kontrolu, byl jsem zvyklý na veřejnou činnost, protože byl koncertním pianistou, ale to všechno, co je v podtextu spjato s tou prezidentskou funkcí, si neumí člověk představit, dokud ji nezačne vykonávat. To je faktum, které chci zohlednit i v odpovědi na tuto otázku. Ale pak je další moment, vemte si, že patrně to síto při hodnocení opravdových osobností je neúprosné a tak bych mohl říci, že do dneška má velkou míru úcty a respektu John Fitzgerald Kennedy, už je to legendární, stejně tak Charles de Gaulle a tak dál. Z těch našich prezidentů, ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí, to byl a bude v té novodobé historii Václav Havel. A ne proto, že byl první. On byl tou osobností, která na sebe strhla nejen pozornost, ale taky zodpovědnost. On byl ten, který vystupoval v zahraničí s jasně stanovenými představami a nikdy neškemral. Havel byl člověk, který svojí přirozenou autoritou získával podporu a podporovatele i tam, kde bychom to vůbec neočekávali. Já myslím, že to je odpověď na to, co všechno tvoří úctu k hlavě státu. Je to stávající moment, je to i ta určitá vize člověka, který ví, jak by ta funkce měla vypadat, co všechno by měla obsahovat, jakým způsobem by měla být vykonávána, no a je tam i ta míra té časové přízně, že nakonec soud rozhodne, ano, toto je ten Masaryk, toto je ten Havel a toto jsou ti ostatní. Tak to bylo, je a bude. A já myslím, že je to spravedlivé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, že je politika v Česku a role hlavy státu nebo tato funkce příliš personifikována?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Je příliš personifikována a je tam druhý moment, to nastavení role. Zmínila jste Pavla Vrbu tak já se z toho udělám malou variaci. Pavel Vrba má svoji váhu a svoji cenu v šatně, v tom, jak připravuje své hráče. V okamžiku, když během zápasu začne vbíhat do hřiště, dvakrát jej vyloučí rozhodčí a posadí na tribunu, ztratí celou svoji váhu, ztratí. Protože se neumí ovládat, neumí se ovládat. Tam je to i otázka psychologie, ustát situace, kdy na mě někdo útočí, ustát situace, kdy nemám potřebu se na někoho vyvyšovat a nemám potřebu dávat svoji převahu ať už duchovní nebo mocenskou v tom případě, to všechno je spojováno s tím, že tato funkce má být vnímána jako něco, co je garantem slušnosti, nadhledu, moudrosti, vize, spravedlnosti, objektivity, říkám toho tolik, že bych mohl kandidovat na prezidenta. Ale nikdy to neudělám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste si tím jistý?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Jsem si tím jistý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Jak to vidí dnes hovoří s profesorem Jiřím Hlaváčem a společně si teď naladíme budoucnost v rámci projektu Česko 2023, do kterého se zapojují naši hosté, naši posluchači a pochopitelně, jak podle vás budou vypadat například koncerty budoucnosti?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Taky hezká otázka. No, kdybych to věděl, tak bych to už dávno dělal a pak bych říkal v historii, že jsem byl první, který to věděl. Ne. Je to všechno samozřejmě jenom určitá představa a zúročení zkušeností, které člověk má. A měl by mít za ty roky, co jsem prožil na pódiích. Stále je to otázka vztahu účinkující a posluchač. Já chci věřit tomu, že stále bude fungovat ta silná citová vazba, že do parterů koncertních sálů budou usedat lidé, kteří sice přijdou poslouchat konkrétního Beethovena už po padesáté ve svém životě, ale chtějí zažít svátek jedinečnosti sdělení toho konkrétního interpreta a že interpreti budou stále přistupovat k publiku s vědomím, že to je finální fáze jejich přípravy a jejich dlouhodobého snažení. Rozdělit se o prožitek, dát někomu něco, co mě může dojímat, co mě může posilovat, co mě může dávat velkou naději v optimismu i pro budoucnost a dát to těm, kteří sami nehrají, ale jsou tak citliví, že to chtějí přijímat. Já jsem včera shodou okolností byl společně s violoncellistou Petrem Nouzovským a violistkou Kristýnkou Fialovou v seniorském domě v Podolí a dělali jsme tam odpolední koncertní vystoupení. To byla tak nádherná atmosféra. A za mnou přišli po tom vystoupení lidé, byli starší než já, lehce, já jsem si uvědomil, že už bych taky v tom seniorském domu mohl být a oni mi řekli třeba, víte v našem životě to, že se mi dostaly slzy do očí a ušlechtilé slzy do očí, pro mě je to nezapomenutelný zážitek, já vám strašně děkuju, víte, já už se do Rudolfina nedostanu, já tolik finančních prostředků nemám. A to je další moment. Mně se to strašně líbí a znovu tedy apeluji i na mé kolegy, ano, když zjistíme, že může být i hudbymilovná skupina, která prostě si nemůže dovolit ze své penze zakoupení permanentky či pravidelných lístků na koncerty, já tam klidně budu jezdit bez nároku na jakýkoliv honorář, protože se s těmi lidmi chci podělit o to, co mám sám rád a chci tedy vyslovit naději, že za 10 let bude tento systém stále fungovat, že lidé prostřednictvím hudby budou poznávat nejen určité nádherné myšlenky a filosofii, ale, že v sobě budou posilovat to lidství, tu přirozenou potřebu něco dát, něco dát, o něco se podělit. To je myslím si základ a je to ten kontrast proti stávajícímu trendu ve společnosti, která říká, ne naopak, získat, urvat, vlastnit, udělat to jakýmkoliv způsobem, prostě mít. Ne, ne, rozdělme se, rozdělit se. To je moje vize toho, co by mělo za 10 let být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jakou hudbu budeme poslouchat za 10 let a možná také z čeho?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Když se vrátíme o 10 let zpátky a pak ještě jednou 10 let, 1993, 2003, zjistíme, že ty základní principy se zase tolik nemění. Stále je tady tonalita, stále je tady nějaká hudební forma, stále jsou interpreti, kteří hrají na nástroje a teď je ta míra určitého oživení, dobře, tak posílila se ta rovina elektronických nástrojů, je tam samozřejmě řada technických výdobytků, které dokáží nahradit, samplovat lidský hlas, zvuk nástroje, cokoliv, ale stále to neodstraňuje ten základní moment, a to je ta tvořivost. A dám tady takovou paralelu. Vemte si, že kdosi, už před několika desetiletími vymyslel počítačové programy, které by měly porážet i mistry světa v šachu. Jenže ukázalo se, že lidský mozek v určitém momentu udělá vždycky něco, co ani ten dokonalý počítačový analyzátor není schopen zpracovat a objeví se pouze: na toto nemám informaci, nemám podklad. Takže sázejme, že lidský mozek bude stále tvořivý i za 10 let, že to bude hudba, která bude nápaditá, nová, emotivní, která bude dávat lidem pořád ten pocit, že poslouchám něco, co je určeno pro mě, co je jedinečné, ale zacituji, Jiří Berkovec řekl nádhernou větu: Hudba je jako žena. Roztomilostí dětských krůčků zraje do krásy a věkem získává na úctyhodnosti. Moje vize, ať je tady za 10 let hudba, která má radost, krásu a úctyhodnost. A bude všechno v pořádku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dotaz pro vás, pane profesore, od Honzy ze Vsetína. "Proč se v oblasti klasické vážné hudby nevyskytují angličtí autoři v podobné míře jako němečtí, rakouští, italští, francouzští, ruští a například i čeští? Vždyť přece Británie byla velmoc a pochází od nich tolik známých spisovatelů, ale nevzpomenu si ani na jednoho anglického hudebního skladatele z 18. a 19. století."

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
To je otázka samozřejmě dost komplikovaná. Já připamatuji jenom to, že do anglického teritoria vstoupil kdysi i Georg Friedrich Händel a nepochybně tam vykonal ohromné, ohromný kus osvěty, ohromný kus práce, ohromný kus /nesrozumitelné/. No a pak má tazatel pravdu, pak je taková zvláštní dlouhá časová přímka, která nevyznačuje nějaké osobnosti, které bychom zaznamenali v tom světovém kontextu, až moderna Benjamin Britten. Co je za tím? No, jednak může tam být i ten kanál, který to nějakým způsobem začal diferencovat, pak další věc, já si myslím, že je tam i ta míra toho duchovního sváru, či té duchovní nejednoty. Víme, co v Německu, ve zmíněném Německu vyvolalo jak katolické tak protestantské hnutí, byla tam samozřejmě i ta přímá podpora. Já si myslím, že těch otazníků bude podstatně víc. Ale faktem je, angličtí hudební skladatelé 18. a 19. století nevytvořili zdaleka potenciál, který je ve zmíněné literatuře, ale i ve filosofii a tak dál. To je pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Jiří Hlaváč. Děkuji za rozhovor a přeji vám krásný den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Děkuji pěkně, hezký den i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Jak to vidí si můžete naladit opět v pondělí, kdy bude hostem Jak to vidí v půl deváté doktor Josef Baxa. Příjemný den přeje Zita Senková. Na slyšenou.