Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 6. června 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem v pořadu ‚Jak to vidí‘ je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zastavíme se například u výročí vylodění v Normandii a také u protestů na našich náměstích. Připojte se k poslechu. Tři čtvrtě století dnes uplynulo od jednoho z nejznámějších válečných dnů historie Dne D. 6. června 1944 se v Normandii vylodily spojenecké jednotky a otevřely tak západní bojovou frontu proti nacistům. Válečným veteránům, kteří se před 75 lety zapojili do spojeneckého vylodění, vzdali včera hold britská královna Alžběta II., americký prezident Donald Trump a další státníci. Co se vám, pane profesore, vybaví, když se řekne operace Overlord?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Musím říct, že jedno setkání, které bylo v Austrálii, když mě po koncertě na společenském setkání vyhledal muž, který mi řekl, že se narodil už v Austrálii, nicméně českým rodičům. Při řeči jsme dospěli také k tomu, že byl přímým účastníkem vylodění v Normandii. Nevím, jestli v kontingentu kanadském, americkém nebo jestli Australané byli začleněni do jiné formace. Ale ta podstata: On mi řekl: Já z toho mám celoživotní nejsilnější zážitek, protože poprvé v praxi jsem s někým jiným než s mými rodiči mluvil česky a zjistil jsem, že je to živý jazyk, že to není jen nějaký jazykový artefakt. Druhá věc – on mi řekl: Víte, já jsem do dneška nepochopil tu dokonalou logistiku celé akce, kdy se to všechno střídalo ve výsadcích leteckých, po vodě, a ono to fungovalo. Říkal, občas jsme si sice překáželi, ale jinak to mělo dokonalou organizaci a nedocházelo k něčemu, kdy by opravdu byly situace nepředvídatelné či nezvládnutelné. A teď to podstatné: Ti hoši tam neprošli snadným údobím a on mi řekl: Já jsem v tomto období uzavřel několik přátelství na celý život. A já jsem s těmi lidmi byl v kontaktu až třeba do jejich úmrtí. To je moment, který člověka strašně zaujme, protože situace byla taková, jaká byla. Na jednu stranu euforie, už to začalo, na stranu druhou to, co jsem zmínil, ono logistické zvládnutí celé organizace, ale za třetí, on tam byl prostor i na ty obyčejné lidské pocity, na ten stav, kdy jsem sice v ohrožení života, ale chovám se jako kamarád, chovám se jako člověk, který chce někomu druhému pomoct. Jsem ten, kdo dává jistotu někomu dalšímu. Jinými slovy, bylo to úžasné. A navážu: Já jsem se pak po mnoha letech potkal s panem generálem Fajtlem a ten pocit byl úplně stejný. Noblesní, pravdivý člověk, který též popisoval ty události jako něco, co poznamenalo jeho život ve smyslu té absolutní korektnosti a spolehlivosti. A končím: Když mi bylo asi 12 nebo 13 let, tak mi tatínek dal k přečtení knížku Clay-Eva volá Londýn. Vůbec nevím, kdo byl autorem. Ale znám tři jména – Šikola, Štokman, Bartoš. Tři výsadkáři, kteří byli ve výsadku z Anglie rovněž na území okupovaného Československa. Shodou životních náhod jsem pana Bartoše potkal v Lanžhotě, kde žila jeho rodina, a byl jsem svědkem, byť jsme spolu napřímo nemluvili, toho, jak uvažoval, jak reagoval, jak se vyjadřoval, jak se smál. Rovněž to byl člověk, který měl neuvěřitelnou míru noblesy a takové lidské opravdovosti. Jinými slovy: Vracím se k tomu, všichni, kteří prošli, a lhostejno, jestli při výsadku v Normandii nebo byli do toho válčeného území nasazováni jinou formou, měli něco společného – odhodlání, čestnost, korektnost a opravdovost. Rysy, které dneska tak zásadně postrádám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Britská panovnice Alžběta II. mimochodem včera vyzdvihla i dlouhověkost této generace, ke které se sama řadí.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Určitě. Možná, že v tom bylo jakési posílení té víry, té odhodlanosti, kterou jsem zmínil. Ale my víme oba, že ne všichni po návratu prožili život, který byl nějakým způsobem satisfakcí za to, co vykonali ve prospěch své vlasti. Ale to už je další kapitola, kterou se zdaleka nemůžeme chlubit tak, jak se můžeme chlubit naší účastí při osvobozovacích akcích za druhé války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že umíme náležitě ocenit, uctít památku vojáků, kteří položili životy za osvobození Evropy?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Řeknu to jedním souvětím: Někdy ano, někdy ne, někomu ano, někomu ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Francouzský prezident Emmanuel Macron včera četl dopis na rozloučenou, který svým rodičům napsal před popravou teprve 16letý francouzský odbojář Henri Fertet. Dovedeme si vůbec představit, co to je položit život za vlast?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já jsem zase byl vtažen do osobní události. Moje někdejší pedagožka, která by mimochodem 4. června oslavila 99. narozeniny, ale dožila se 96, mi řekla: Jiří, já jsem maturovala z němčiny, ale v okamžiku, když za heydrichiády popravili mého prvního manžela, už jsem německy nikdy nepromluvila. Dovedeme si představit, co to všechno obnáší, protože ti lidé dávali to nejcennější, a to je lidský život. Ale uvědomme si, jim bylo mezi 20 a 30 roky. To byli lidé, kteří měli život před sebou, to byli lidé, kteří měli své vztahy, měli své plány, měli už svoji profesi, měly svoji budoucnost. A oni stejně s pocitem toho, že je to jejich občanská čest, to udělali. To je úžasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do Česka dorazil druhý audit právníků Evropské komise týkající se střetu zájmů v české politice. Zatímco ten první, který přišel na dvě ministerstva minulý týden, se týkal jen aktivit premiéra Babiše, ve druhém je podle zdrojů Hospodářských novin zmiňován i ministr zemědělství Miroslav Toman. Podle deníku, který se odvolává na důvěryhodné zdroje z vládní administrativy, jsou závěry i toho druhého nálezu stejné jako v prvním dokumentu. Vy také, pane profesore, sledujete vývoj kolem předběžného auditu Evropské komise a také atmosféru nejen v Praze, kde se v úterý shromáždilo podle údajů organizátorů až na 120 tisíc protestujících, kteří žádali demisi jak premiéra, tak i ministryně spravedlnosti Benešové a také pojistky pro nezávislost justice. Co si o tom všem myslíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
To je velmi komplikovaná záležitost, ale teď budu mluvit jako člověk, který by sám řešil situaci tímto postupem. Jsem-li veřejně činná osoba, jsem veřejnosti také odpovědný za to, co dělám, jak to dělám, jakým způsobem dokážu objasnit, vysvětlit či obhájit své kroky. Jestliže dojde k situaci, k níž došlo, tak dávno předtím, než se budeme dohadovat v Poslanecké sněmovně, měla být tisková konference, kde by se na počátku řeklo novinářům: Promiňte, nebudou v tomto případě dotazy, protože celá záležitost je v šetření, celá záležitost se musí nějakým způsobem analyzovat, vyhodnotit, pak se k tomu dá oficiální stanovisko a pak se můžeme bavit. Ale v tom začátku vám chci sdělit: Můj názor na celý problém je takovýto, já jsem učinil tyto a tyto kroky, nejsem si vědom toho, a říkám to s plnou závažností tohoto sdělení, včetně dalších právních kroků, že bych pochybil a provinil se. V případě, že se moje vina prokáže, budu na to okamžitě reagovat rezignací. Myslím si, že toto by byl postoj a postup odpovědného člověka, který si je vědom toho, že nejde jen o jeho osud, ale je ve hře i to všechno, co pro veřejnost reprezentuje a co znamená. Je mi líto, že jsem se nikde nedozvěděl, že se něco takového uskutečnilo. A pak situace, v níž se nacházíme, to už je přestřelka. Když jsem se na tu Poslaneckou sněmovnu díval, tak tam mnohdy šlo o to jen vystřelit, bez toho, že najdu cíl. To je po mém soudu zbytečné, ale dobře, došlo k tomu. V tom případě je jediná možná varianta řešení, a to je, nechme uplynout čas, v němž se to všechno musí rozložit, analyzovat, probrat, vyhodnotit a tak dál a my dáme oficiální sdělení. Po odeslání oficiálního sdělení do Bruselu by měla následovat další tisková konference, ve které by se oznámilo, co do Bruselu posíláme. To je po mém soudu postup, který je legitimní, který má svůj systém, má svoji posloupnost, a tudíž i relevantnost.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je otázka komunikace obecně politiků, médii směrem k veřejnosti, protože dnes, řekla bych, se mnoho z těch sálů, které známe, i já si to dobře pamatuji, kde se konaly a pořád ještě konají tiskové konference, přenáší na sociální sítě. Andrej Babiš například stejně jako další politici, a nejen čeští, jsou aktivní na Twitteru, kde komentují průběžně celý den, výroky médií. Reagují, média reagují na ně a tak dále.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já na to odpovím trošku politicky diplomaticky. Na Twitteru mohu zveřejňovat to, co je určeno veřejnosti, ale nikoliv své osobní pocity a nikoliv to, jak uvažuji a jak budu reagovat. To je s odpuštěním holá hloupost. A takové kroky a tato zveřejnění dělají lidé nepříliš bystří, nepříliš zásadoví a lidé, kteří v podstatě kličkují, hledají, kudy z toho všeho ven.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Podle premiéra se demonstranti mýlí a křičí nepravdy. Organizátor protestů Mikuláš Minář, předseda iniciativy, tvář Milionů chvilek, se chce prý podle Andreje Babiše jen mediálně zviditelnit. A není to pro něj partner pro jednání. Jak vy toto cítíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Je to de facto pořád to, o čem jsem už hovořil: Chybí oficiální vyjádření, které je závazné pro každého, kdo se s ním seznámí. Pak nemusím pokoutně něco osvětlovat, obhajovat, hájit sebe sama... Prostě tohle mně zásadně chybí. A svým způsobem je to, já to tak chápu, určitá ignorance vůči veřejnosti, resp. vůči veřejnosti, která mě nezajímá. Jinými slovy vůči té, která mě nevolila, té, která za mnou nebude stát. A to je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak se díváte na ty protesty v ulicích?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Protest je legitimní projev, což říká i pan premiér, naší demokracie. Samozřejmě oba víme, že jsou protesty, které vzniknou zcela samovolně, protože už ta situace dozrála k tomu momentu... Pak jsou protesty, které jsou organizovány, iniciovány, řízeny, vedeny... Ale pořád je to projev určitého nesouhlasu či souhlasu (mimochodem jsou i demonstrace, na nichž se naopak vyslovuje velký souhlas a podpora) ... Čili je to legitimní projev postojů lidí, kteří chtějí vyjádřit své zásady, svůj způsob uvažování, svůj názor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co to vypovídá o občanské společnosti? Letos si připomínáme 30 let od sametové revoluce...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Vypovídá to o tom, že ti, kteří tvrdili, že občanská společnost je u nás totálně pasivní, se spletli. Je aktivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nechci vás tlačit do nějaké politologické úvahy, pane profesore, ale jakými dalšími způsoby třeba kromě demonstrace, protestů lze obecně dosáhnout nějaké změny?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Buď jsou ty postupy, řekněme, rychlejší, a to je demonstrace, rychlejší a viditelnější, a pak jsou ty pozvolné. A myslím si, že v tom, mimochodem, novináři konají, protože jak vyjádřili mnozí chytří, novináři jsou oněmi hlídacími psy demokracie, a tak to má být, to je v pořádku. Čili umějí najít i to, co je ukryto nebo ukrýváno. Umí to odhalit. A umí se za to postavit. To je jedna cesta. Čili určité odhalování něčeho, co má být zakryto naším očím. To je první věc. Druhá věc: V pravidelných intervalech chodíme volit. Tam či onam. Přemýšlejme nad tím vším, co je nám předkládáno, co už mají ti všichni za sebou. To je to přímé ovlivnění. Já jsem před časem slyšel v televizi vyjádření nějakého třicetiletého „holobrádka“ (už jsem starý muž), který se vyjádřil, že volby do Evropského parlamentu jeho nejsou hodny, že on jim nevěnuje pozornost. Promiňte, ale to jsme se dostali někam, kdy to není jenom ignorantství a hloupost, ale je to jakýsi projev vnitřní nadřazenosti, že to je jakési uskupení, které se mého života nedotýká. No, dotýká se nás to 24 hodin denně a 365 dnů v roce!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme u té účasti, byla o něco vyšší, než se předpokládalo, ale vůbec nebyla valná.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Byla taková, jaká byla. To je taky projev.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve Spojených státech začíná předvolební prezidentská kampaň. Momentálně, zdá se, v ní dominují dvě témata – regulace velkých technologických firem, jako je třeba Facebook, Google a další, a také boj se změnou klimatu. Tato agenda je hodně výrazná i v Evropě. Ostatně ukázalo se to právě i ve volbách do Evropského parlamentu. Toto téma – boj se změnou klimatu – „zvedl“ i favorit demokratické kandidátky Joe Biden. Myslíte si, že klimatická změna, vztah k životnímu prostředí, problémy, kterým čelíme nejen u nás, třeba sucho, a tak dále, budou spolurozhodovat o vítězi?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já chci doufat, že ano. Já jsem jednou při našem setkání zmínil, jak jsem se prošel v průvodu těch mladých lidí, kteří rovněž demonstrovali za maximální vstřícné kroky vůči matičce Zemi. A pak se mně povedlo to, že jsem asi po čtrnácti dnech jel do hudební fakulty a na spodní části Malostranského náměstí bylo znovu setkání mladých lidí. Já jsem tam s nimi pobyl takových třicet, čtyřicet minut. A musím říci, že mě to mnohdy až dojalo. Nejen to, jaký je jejich zájem. To jsou mladí lidé, kteří mohou mít spoustu jiných zájmů – takzvaně si užít mládí, takzvaně se pobavit... Ale oni dávají svůj věk, svoji energii ve prospěch něčeho, čemu se říká budoucnost. A když 18letý člověk umí přemýšlet nad tím, co bude za dvacet, třicet let, tak je to ohromné, protože v té době už mu bude padesát a už bude muset reagovat trošku jiným způsobem. Já tomu moc chci věřit. Jen se bojím toho, aby „naivity, odhodlanosti a čestnosti a pokornosti" těchto mladých znovu někdo, například nějaká politická strana, nevyužil pro své zájmy a nevyzbrojil se potenciálem lidí, které ještě nezklamal. Toho se bojím. Jsem otevřený a upřímný. Na stranu druhou chci věřit tomu, že jsou mezi nimi zvídaví, chytří, prozíraví a že to zavčas dokáží rozpoznat a upozornit na to. Takže ano, jsem přesvědčen o tom, že klimatické řešení problémů je jedním z centrálních problémů na celé planetě, že se to musí stát postupem času prioritou řešení, vedle těch, které už řešíme, což je to, jak se uživíme, jak zlikvidujeme odpad... Ale že ta vstřícnost vůči Zemi, kterou nemůžeme donekonečna rabovat a likvidovat, bude sílit. Chci tomu věřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co myslíte, pane profesore, má ta současná mladá generace, ačkoliv to je taky sporné, co si pod tím představit (jakou věkovou kategorii), nějaký významný rys, kterým se opravdu liší od třeba nás, když jsme byli mladí?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Myslím si, že ano. A dám teď takový časový rozptyl: Moje vnučka bude mít teď v červnu čtrnáct a mí studenti na fakultě jsou mezi 21 až 24 lety. Čili bavme se v tom úseku 14 až 24 let. Myslím si, že mají ohromný zájem o to, co se děje ve světě. My jsme tady byli svorně uzavřeni státní hranicí a informace, které se k nám dostávaly, byly patřičně profiltrovány... Z velké části chodily pouze z jedné oblasti světového dění. A tak dál. Takže to je první věc: Mají tu schopnost vnímat celosvětové dění a celosvětový problém. Další věc: Je to zajímá, se tam jet podívat. Ne si o tom přečíst, a ne se podívat na Facebook, ale jet tam...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A mohou se tam podívat...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
A mohou! Chtějí. A pak je další důležitý moment: Myslím si, že informacím typu, že je tady řada ohrožených druhů, že se sami dostáváme do velkých klimatologických problémů, věnují daleko větší pozornost, než jsme tomu věnovali my. My jsme si říkali: Nás se to netýká, to je strašně daleko. Kdoví, co bude... Ale jich se to týká. Oni nad tím přemýšlejí. Líbí se mi to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V úterý skončil mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Jak dopadla ta letošní, řekněme, konfrontace naší a zahraniční účasti?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já jsem před několika dny zahlédnul v televizi vystoupení ředitele festivalu Romana Bělora, který dal určité zhodnocení – řekl bych, že velmi fundované a přehledné. Já jsem z toho počtu koncertů viděl, řekněme, čtvrtinu, což je relativně málo, ale také relativně dost. Myslím si, že letošní festival posílil takovou tu míru konfrontace našeho a světového kompozičního a interpretačního umění. Musím říci, že k vrcholům, které jsem stačil zaznamenat, řadím vystoupení orchestru Santa Cecilia z Říma a závěrečný koncert, kde byl symfonický orchestr z Toulouse s úchvatným Debussym a Stravinským. Slyšel jsem skvělé interpretační výkony, potěšilo mě i finále obou soutěžních oborů v letošním ročníku soutěže... Je vidět, že i ten potenciál mladých, kteří se na pódiích objevovali, je velký a je zaručitelný pro to, že, řekněme, v dalších dvou dekádách se tady budou stále objevovat špičkoví kumštýři. Pak je další moment: Pražské jaro se otevírá i jiným žánrům, než jen klasické hudbě. A po mém soudu to dělá chytře. Není to ta rovina podbízivosti a „podlézání“, takzvaně, mladému publiku, abych je dostal do koncertních sálů... V té nabídce se objevují ansámbly, které jsou tu v rovině crossoverů, tu je to část jazzová či jiná... A má to svoji úroveň, která odpovídá tomu standardu, který festival chce mít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná ještě můžeme doplnit i srovnání nejenom umělecké, ale třeba i organizační, společenské...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Myslím si, že tady mám trošku ztíženou pozici, protože já znám prakticky všechny, kteří to v průběhu roku připravují... Vím, jakým způsobem jsou zvyklí pracovat, jak uvažují, jaká je metodika, jaká je filozofie festivalu... Na stranu druhou mám srovnání s desítkami jiných festivalů, ale je to pro mě ztíženo v tom, že zatímco Pražské jaro vnímám v tom kompletu nabídky šesti desítek koncertů, tak když jsem přijel do Salcburku, když jsem přijel do Edinburghu, když jsem přijel do Bostonu na jiné festivaly, odehrál jsem svůj koncert a vnímal jsem to, co se organizačně dotýkalo mé práce, a pak jsem odjel... Odpovím možná trošku šalamounsky: Kdyby to neuměli, tak to nemůže fungovat 74 let. Mimochodem v příštím roce festival oslaví onu pomyslnou pětasedmdesátku, kterou jsme dneska začínali. A já věřím, že tak jako Normandie, tak i Pražské jaro v pětasedmdesáti letech své existence prokáže svoji důležitost, opodstatněnost, kvalitu a rovinu nezastupitelnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nepotřebovala by Praha, pane profesore, přece jenom nový koncertní sál?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Praha potřebuje nový koncertní sál od okamžiku, kdy někdo rozhodl, že Rudolfinum to všechno zachrání. Čili vraťme se v tomto případě o devadesát let. Potřebuje. A je to nezbytné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do toho 75. ročníku to ale určitě nestihneme...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Do 75. ročníku to nestihneme... Mně by stačilo, když by při zahájení 75. ročníku zazněl závazný slib: Za pět let se potkáme v jiném prostředí. A bude reprezentovat českou hudbu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uvidíme. Třeba si to za těch pět let řekneme... Profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog a skladatel, a jeho pohled na svět. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Děkuji. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková. Mým zítřejším hostem v 'Jak to vidí' bude světicí biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.