Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 5. října 2021

5. říjen 2021

Hostem byl Jiří Hlaváč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, mým dnešním hostem je prof. Jiří Hlaváč, pedagog, klarinetista. Já vás vítám, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Dobrý den, děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořit budeme například o kulturní politice, výročí jedné unikátní školy i o odkazu Václava Havla. Přeji nerušený poslech. Václav Havel by dnes oslavil osmdesáté páté narozeniny. Poslední československý a první český prezident, někdejší disident, spisovatel, dramatik ve světě respektovaný státník, mimochodem v prosinci uplyne 10 let od jeho smrti. Pane Hlaváči, co symbolizuje pro vás Václav Havel? S čím vy si ho spojujete?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jej mám spojen s dvojím osobním setkáním. To první bylo, řekněme, skupinové foto. Jeli jsme do Lán někdy v roce 2006 možná 7. Odpoledne před večerním udílením cen Thálie. Manželé Havlovi tam tehdy přijali 3 desítky herců, ale také těch, kteří organizovali, kteří ten večer nějakým způsobem připravovali. To setkání bylo moc milé a hezké a já jsem tam zjistil, že toto je to pravé klima a společnost Václava Havla. Takže to, že byl dramatikem a to, že měl velkou vazbu a součinnost na divadlo, se samozřejmě potvrdilo. On tam působil naprosto bezstarostným dojmem šťastného člověka, uvolněný, pohodový. Střídal debatéry, vůbec se nikdo nezmiňoval o tehdejším politickém dění. Prostě bavilo se o divadle, o kumštu a bylo to moc fajn. Já jsem byl jenom jedním z mnoha, kteří, kteří do té diskuze vstoupili, ale pak jsem měl krásné setkání v roce 2006. A to bylo ryze osobní setkání, protože Václav Havel přijel na ceremonii čestného doktorátu Jiřího Kyliána. Notabene i já jsem tu ceremonii připravoval coby tehdejší děkan školy. A my jsme měli čtvrt hodinu na to, abychom si sedli v děkanské kanceláři a povídali si. On byl absolventem školy, takže věděl mnohé. Dávali jsme dohromady určité indicie, co všechno je nezbytné v rámci kulturního dění připravit, zajistit, naprogramovat. Byla to úžasná debata, protože byl chytrý, vzdělaný, moudrý, byl vtipný. Uměl použít i míru nadsázky. A já musím říct, že od toho okamžiku v mnoha jiných situacích, kdy mě při diskuzi nebylo lehce, tak jsem si vybavil to setkání s Václavem Havlem. Vlastně to byla posila v nouzi, protože i on v té době, kdy v debatě se mnou působil tak uvolněně a pohodově, prožíval nepochybně mnohá strádání spjatá s politickým děním. Takže umět se odpoutat z toho daného okamžiku, z toho okruhu starostí a problémů a užít si tu chvilku s člověkem, od kterého vám nehrozí žádné nebezpečí a žádné úskalí, protože najednou jste na jedné lodi a je vám spolu dobře. Moc na to vzpomínám a musím říct, co žít budu, tak na to setkání nezapomenu. A kdykoliv se potkám s Jiřím Kiliánem, tak mu to taky řeknu, Jiří, díky tomu jsem se potkal na čtvrthodinu v soukromí s Václavem Havlem, a to byl pro mě opravdu silný životní zážitek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Smím-li dodat, kdy jste se zmínil v Lánech, tak já jsem si teď vybavila, jak jsem měl možnost s Václavem Havlem natáčet Hovory z Lán na Copacabaně a v Buenos Aires během velké cesty po Latinské Americe. Pane profesore Hlaváči, výročí narození Václava Havla uctilo titulkem v češtině aktuální vydání sudetoněmeckého týdeníku a nejvyšší představitel sudetských Němců Bernd Posselt označil Václava Havla za nekorunovaného krále evropské občanské společnosti, která nehledě na hranice žije v míru a kreativním soužití. Spolu s lídrem polské odborové organizace Solidarita a prvním nekomunistickým prezidentem Polska Lechem Walesou a papežem Janem Pavlem II. označil pan Posselt Václava Havla za hybatele národů střední a východní Evropy. Mimochodem vyzval německá města, aby po Václavu Havlovi pojmenovala ulice.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já myslím, že to je ukázka jeho působení na lidi a teď lhostejno odlišné víry, odlišného politického nasměrování. On měl v sobě tu míru lidskosti. A to je to, co lidé hledají a rozpoznají. A ne náhodou a podotýkám to, že je Václav Havel dnes vnímán, vnímán jako státník, to není naše zásluha. O to se zasloužil v prvé řadě on sám svými vlastnostmi, ale to jak svět jeho poselství přijal. A já si myslím, že bychom měli v řadě momentů si leccos připamatovat z naší historie. Já dokonce řeknu, že co se týče té míry humanity, já mám Václava Havla ve stejné kategorii jako Karla Čapka, protože oba za svoji míru osobních postojů, osobní statečnosti platili velkou daň, velkou daň. Tam byla společenská represe. Tam byly momenty, kdy politika velela, na tyto lidi se bude útočit. A oni to ustáli všecko s tou mírou osobní statečnosti. Znovu mě to sousloví napadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co v současné době, ať už ve společnosti nebo v politice zůstalo z odkazu, z myšlenek Václava Havla, třeba i z jeho hesla pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Víte, oba sledujeme dění nejen u nás, ale ve světě. A víme, že teď je období, kdy pravdě není zrovna moc přáno. A dodám ještě jeden přídomek. Tomáš Baťa před 90 lety řekl, aby lidský život byl spravedlivý, hodnotný, kvalitní, bylo by zapotřebí, abychom do oběhu dostali jedno platidlo. To platidlo se jmenuje čest. Hospodářská krize nebyla krizí ekonomickou a společenskou ale krizí mravní. Připamatovávejme si i tato slova a myslím si, že Václav Havel byl jedním z těch, který to věděl. No a snažil se dle svých možností a svých sil a schopností to platidlo dostávat do oběhu a dostávat do povědomí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč absentuje toto platidlo morálka?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já si myslím, že je to spjato s tím, vždycky když se uspokojí smysly, já jsem zažil období po roce 68 a období po roce 89. Pravda je vždycky potřebná v okamžiku, když je nouze. A to nouze jak duchovní tak nouze ekonomická. Ale v okamžiku, kdy je lidem dobře, tak mají pokušení. Pokušení je silné a najednou pravda zavazuje. Pravda je morální závazek. Tak už se tváříme, že není zapotřebí. Velmi rychle přijdeme na to nebo už přicházíme, že se bez pravdy nakonec stejně neobejdeme, je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká klarinetista a pedagog Jiří Hlaváč. Do parlamentních voleb v České republice zbývají 3 dny, promítne se podle vašeho názoru do výsledků třeba aféra Pandora Papers, která rozhýbala i světové dění. Podezřelé transakce se mají týkat stovek lidí, je mezi nimi i premiér Andrej Babiš. Čelí podezření, že před lety financoval nákup svých nemovitostí ve Francii přes offshorové firmy. Zjištění mezinárodní skupiny investigativních novinářů dopadají na desítky státníků, ale třeba i známé osobnosti showbyznysu po celém světě.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já se přiznám, že když jsem poprvé zaslechl to, že se znovu objevuje nějaká prapodivná kauza, tak jsem si tehdy položil otázku a vy jste mně jí před tím naším ranním setkáním ještě v civilu malinko připomněla. Ne kdo tam je, ale kdo tam není. Vycházejme z toho, kdo tam není. To jsou ti lidé, kteří onomu pokušení jsou schopný odolávat, takže projděme si onen seznam těch, kteří tam jsou. Ti budou vysvětlovat a budou dokazovat. Zase uslyšíme, že je to všechno v intencích zákona a nebylo nic porušeno. Ale položme si otázku, kdo tam není a proč tam není. A to je odpověď, to je odpověď svůj k svému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kolik místa, pane Hlaváči a jaké návrhy se objevují v předvolební kampani či lépe řečeno v programech jednotlivých stran a hnutí. Návrhy, nápady z oblasti kultury a umění. Víme, že tento sektor kvůli pandemii koronaviru, respektive těm opatřením, která nekončí, trápí hlavně úbytek diváků, návštěvníků, samozřejmě z toho také plynou i podstatně menší tržby.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jsem si pročetl, vy tomu říkáte volební programy, já tomu řeknu, já jsem si pročetl listinu slibů a chvály, takže u řady těch subjektů. No, o kultuře se vyjadřují, když už tak víceméně rámcově, protože už vědí, že neplnění způsobí, že lidé z oblasti kultury dokáží být hlasití a dokáží se ozvat a dokáží připamatovávat. Takže opravdu kultura je tam zastoupena jen rámcově s tím, že bude podporována. Neřekne se v jaké velikosti nebo v jakém rozsahu. Bude samozřejmě také nabízena v rovině mezinárodní konfrontace a tak dál. To jsou opravdu sliby, které slibem nezarmoutíme, se říká. Takže je to tam, aby tam něco takového bylo, ale že bych našel něco, co by mě velmi zaujalo, nenašel jsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co byste vy osobně postrádal, co je podle vás, řekněme, největší bolestí, slabinou tuzemské kultury, umění?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já se domnívám, že ten samotný přístup, protože kultura je to, co nám dělá výbornou reklamu všude ve světě, víme to. A dokonce i v případě kumštýřů, kteří už dávno nežijí, tady je odkaz, duchovní odkaz. My se na to stále odvoláváme. Stále říkáme, ale my jsme kulturní národ s obrovskou kulturní tradicí. No, tak se k tomu chovejme s tou patřičnou pozorností, aby se sled nepřerušil, a aby i ti, kteří za 100 let budou lamentovat nad tím, co jim nabízejí jejich politici, aby řekli, ale 21. století bylo z hlediska kultury znovu ukázkou toho, jak jsme vyspělý, jak jsme kvalitní, starejme se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kolik toho mimochodem a kdy politici nejvíce splnili z těch slibů, když jste hovořil o té listině.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já si myslím, že vždycky, když se jednalo o to přelomové, byl to ten devadesátý rok, přelomový nejen ekonomicky a společensky ale i v té rovině kultury. Protože do té doby bylo preferováno to, co šlo takzvaně v té ideologické linii. Takže to se otevřelo samozřejmě, řekl bych, že ano. Možná to trvalo těch prvních 5-6 let, pak už se zjistilo, že zazněl ten šílený názor, že dobrá kultura na sebe vydělává sama. To je opravdu myšlenka hodná pseudogenia, ať jí vyslovil kdokoliv a víme, kdo jí vyslovil. Takže to nejde, to opravdu nejde, protože něco, co je nadčasové a má mít výpovědní hodnotu i po mnoha letech, tak to je záležitostí celé společnosti. A celá společnost má přiložit ruku k dílu. Kumštýři jsou ti, kteří to mají realizovat, ale mají mít vytvořený podmínky. Víte, že se starám o odkaz Bohuslava Martinů. Ujišťuju vás, v roce 29 ukončí, bude ukončeno to období autorském, podle autorskou zákona ochranné lhůty. Takže už nebude za uvádění díla Bohuslava Martinů nic spojeno s tantiémami. Ale já bojuju už 10 let s myšlenkou, která tady je, ale ten Martinů, proč by měl být podporován z hlediska státu? Na co si vydělá, tak to se udělá. A to je naprosto zcestné. My máme opravdu pro svět 4 hvězdí, které se jmenuje Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů. To je realita, ale my se tváříme, že se nás to zas tolik netýká. Ten Martinů se hraje po celém světě stejně jako ten Janáček a všude je spojeno, že je to český skladatel. A my se tváříme, že jako no a co. On nám dělá úžasné renomé, úžasné. Přispívá k tomu, že jsme světem chápání jako kulturní národ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Očekával byste tedy větší finanční podporu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Samozřejmě /souzvuk zvuků/, očekával bych to, že stát řekne ano řadu, věcí prostě bereme za své, protože to je náš skladatel, náš skladatel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zahajovacími koncerty, když jsme se tedy dostali k hudbě, pane Hlaváči, otevřeli novou sezónu, jak Česká filharmonie tak i rozhlasoví symfonici, symfonický orchestr Českého rozhlasu. Určitě spolu i s dalšími soubory v naději, že bude lepší než ta předchozí. Bude hlavně prezenční a v těch hledištích budou moci být pokud možno 100 % diváci.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jsem se mimochodem v ten pátek večer před koncertem setkal se členy /nesrozumitelné/ a jim nevídaně zářily oči, že budou hrát, že opravdu tam zase bude publikum a že navíc hrají krásný program, i když byla programová změna, ale já jsem si všimnul, co s lidmi z mé branže udělá ta skutečnost, že mají komu hrát. Mají komu hrát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Změnilo vás to?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Naprosto, naprosto, protože je tam znovu ta míra té vnitřní soustředěnosti, té vnitřní touhy, té vnitřní tvořivosti, protože vidím někoho, byť má roušku, ale z očí a z gesta rozpoznám, jak ti lidé reagují. To je zásadní proměna. Věřme a já jako věřící se budu modlit, aby už ta situace nebyla změněna, a aby herci, hudebníci, měli komu hrát, potažmo výtvarníci, aby byli navštěvovány jejich výstavy, protože oni se chtějí podělit. Nemůžou hrát pro sebe. Já se chci o to co jsem naštudoval podělit. A to je, bez publika je to nemožné, opravdu je to možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Změnila se podle vás a teď vůbec nemám na mysli dopady pandemie generace současných skladatelů, možná interpretů.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Změnila a já řeknu kacířsky v mnohém, ale je to dobře, protože každá změna přináší jednak nové, nový pohled, nový úhel pohledu, což je strašně důležité a pak je tam další věc, přichází i, řekněme, nová energie, nová vitalita, která zabrání tomu, aby už to nefungovalo jenom v rovině jakýchsi stereotypů, naučených stereotypů. Ano to je nová krev, to je oživení, to je nová alternativa. Je to východisko, ano tleskám tomu, jsem to mluvil velmi rád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jiří Hlaváč, skladatel a pedagog. Akademie múzických umění v Praze slaví 75 let své existence. 27. října tehdejší prezident republiky Edvard Beneš podepsal dekret, ve kterém potvrdil založení vysoké školy, která v českém prostředí dosud neměla obdoby. Už od roku 1945 Akademie múzických umění vzdělává studenty v divadelních, filmových a televizních, hudebních i tanečních oborech. Vy pane Hlaváči, jste pedagogem, profesorem hudební fakulty. Co nabízí škola v současnosti?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je hezká otázka. Já si myslím, že vedle rozšířeného počtu výukových předmětů, oborů, tak je tam samozřejmě ta úžasná výhoda, kterou já jsem jako student nepoznal. Naše škola má kolem čtyř desítek podepsaných mezinárodních smluv. Což znamená přijíždí pedagogové a studenti ze zahraničí a naši vyjíždějí na tyto školy. Ta konfrontace je strašně důležitá. Další moment dneska se běžně už razí myšlenka, aby tyto školy měly určitou součinnost s jinými uměleckými subjekty. Já jsem to v době svého děkanování zkoušel navázat s Národním divadlem, později se podařila Česká filharmonie, symfonický orchestr FOK a nejen to, že se tam zřídily akademie, což znamená, že naši studenti mají možnost přímé praxe v kvalitních ansánblech a mohou sledovat, jaká výstupní kvalita se od nich v těchto tělesech očekává. To je strašně důležité, protože to, že vám i vyučující řekne, no hraješ moc hezky, to je motivující, ale ten rozhodující soud je pak někde až v té praxi. Takže to je nepochybně velká novinka. No, další moment, je tam už dneska běžná praxe, že nové kompozice, které píší naši studenti, jsou hrány našimi studenty instrumentálních a vokálních kateder, což znamená, že oni slyší okamžitě v praxi to, co napsali. To býval velký problém, protože se psalo, ale ono se to na veřejnosti moc neprezentovalo. Takže ano je tam zase ta přímá konfrontace jednak s interprety, potažmo s publikem. Další moment já bych řekl důležitý, je tam i snaha o užší provázanost všech tří fakult, což znamená, že naši studenti mohou posloužit v rámci filmové hudby pro studenty FAMU, kteří dělají své ročníkové, potažmo absolventské filmy a tak dál. Je možné opravdu leccos. Děje se to zaplaťpánbůh a je tam ten další důležitý moment, a to je uplatnitelnost absolventů v praxi. Já to s pýchou říkám, my jsme jako škola zhruba kolem dvou procent takzvaně nedokončeného studia, jakýchkoliv to je úžasný, to je úžasný. A další věc podle různých zjištění víme, že naši absolventi se zcela ojediněle objevují na úřadech práce s tím, že buď by museli rekvalifikovat nebo v tom oboru jsou takzvaně nezařaditelní a nepoužitelní. To je další skvělá vizitka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracíte se nějak právě k té tradici, když hovoříme o výročí?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Vracíme se k té tradici, protože nezapomeňme tou školu vedle Václava Havla, o které jsme mluvili Miloše Formana, Věry Chytilové prošly další úžasné osobnosti. A to jak na divadelní tak na hudební fakultě. A my máme v tom uměleckém odkazu také to, co oni ve své praxi mimo rámec školy co prokázali a dokázali. Takže citovala jste, kdo stál za tím založením, ale v počátku u nás Václav Talich, Václav Holzknecht, a to je zase spektrum toho co tito lidé ve svém uměleckém životě co prokázali a dokázali. Ta míra nadčasového srovnání platí neustále. Já si myslím, že pro stávající dirigenty odkaz Václava Smetáčka, Václava Neumanna, Jiřího Bělohlávka je aktuální, je prostě aktuální. Byť už ani jeden z nich nežije. To samé bych mohl říct já ve svém oboru a potažmo předpokládám řada mých kolegů. Ano já svým studentům běžně říkám, jak vypadaly hodiny v době, kdy se sám studoval. Hodiny individuální, hodiny skupinové, jak vypadala hra v orchestru a tak dál. Je to potřebné, takže myslím si, že i díky tomu, že se stávající generace netváří na své předchůdce s mírou zapomnění, v horším případě opovržení. Ne my to respektujeme, uctíváme, protože řada z nich i pro nás byli těmi ukazateli naší cesty a doufám, že i mnozí z nás se pro tuto generaci takovou jistotou, názorovou jistotou stanou nebo už jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem Akademie múzických umění a její fakulty, pokud se nepletu, je pořád velmi atraktivní pro celou řadu zahraničních studentů. Vám pane profesore, včera začal školní rok, nový akademický rok. Také asi se těšíte na to, že ano?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Pro zasmání, s první studentkou, se kterou jsem se včera pozdravil a potkal, tak to byla Číňanka, která u nás studuje jako zahraniční studentka, mimochodem už mluví česky. Je tady rok a už hovoří česky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Těšíte se jak na studenty tak na kolegy, že se budete vidět ne už v těch políčkách na displeji počítače.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Určitě ano, protože zase jedno zasedání, společné zasedání takzvaně katedry dechových nástrojů, kde nás sedí 15, to je vždycky diskuze, protože každý z těch pedagogů řeší nějaký problém, zeptá se, co si o tom myslíme jako grémium a tak dál. To je nezbytné jo, to je to je jako, když se potkává rodina. Budeme hledat přirovnání. Ano, když se rodina je schopná potkat a popovídat si o tom. Jak, kam by chtěli jet na dovolenou, tak to je přesně to, co je, je to komunita, je to společenství a je to krásné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak ať se vám to podaří Jiří Hlaváč a jeho názory. Zita Senková přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu. Zítra se můžete v Jak to vidí těšit na ekonoma Lukáše Kovandu, příjemný den.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.