Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 27. července 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Zita Senková vám přeje dobrý den, vítejte u pořadu Jak to vidí. Mým dnešním hostem je prof. Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Hezký den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Děkuju, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme například jedno brizantní stěhování. Zeptám se na to, co s architektonickými relikty nacismu nebo komunismu. A zaměříme se také na to, zda je pro žáky a studenty zdravé chodit do školy tak, jak je v Česku zvykem, přeji nerušený poslech. Pane Hlaváči, v letech na Písecku začala demolice bývalého vepřína, který stál na místě koncentračního romského tábora z druhé světové války. Definitivně tak skončí čtvrt století dohadů o tom, jak s místem naložit. Někdejší majitelé vepřína areál státu předali v roce 2018. Proč se začíná bourat až teď, co si vůbec se o tom celém myslíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Tak vzpomeňme si, že o určitém odkazu obdobných lokalit a obdobných míst, mluvil už pan prezident Havel a stále zdůrazňoval myšlenku, že je tom co napravovat. A že ten étos určité rovnosti, svornosti, bratrství, abych použil tedy tu francouzskou historii, že je na místě a že se to všechno má pojmenovat pravdivě. To je první krok. Druhý krok, udělejme nápravu v tom, že bude vrácena míra důstojnosti a respektu těm, kterým byla odebrána. No a třetí moment to je to poselství pro budoucnost ale i pro naší přítomnost. Chovejme se vždy ke slušným lidem s maximální mírou slušnosti a pokory. A zjistíme, že nerozhoduje jejich společenské postavení, ale jejich kvalita, jejich kvalita lidská a jejich kvalita občanská v tomto případě. Chovejme se s patřičným respektem vůči lidskému životu jako takovému. Ono to všechno má nějaké konotace, které na sebe navazují. Budu-li k slušným lidem, začnou být velmi slušným i vůči prostředí, ve kterém žiji a jsme u přírody. Je to všechno kruh a já si myslím, že Václav Havel tím svým tehdejším výrokem chtěl hlavně říci, prosím vás, na hezké zemi, chovejme se hezky a chovejme se lidsky, chovejme se s porozuměním, s patřičnou míru respektu vůči osobnosti druhého, vůči jeho právům, vůči jeho potřebám, vůči jeho přáním a vůči jeho představám. To je zřejmě ten ideální stav. Teď jsem vyjmenoval, co všechno se má v okamžiku, když se tam zbuduje plánované muzeum a památník, co všechno se má přitomatovávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakým způsobem podle vás je vhodné, připomínat si podobné události, vhodné a možná i nutné?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Víte, občas vždycky v nějakém výročí se udělá jakási rekapitulace a vzpomene se to či ono. Já pořád zastávám názor, že základem toho všeho je osobní příklad. Takže budeme-li se i ve svízelných situacích chovat korektně, slušně, zodpovědně, no, tak to připomenutí bude spíš v rovině symbolické, ale bohužel, protože žijeme, kde žijeme v době, v níž žijeme, no tak musíme připomínat velmi často i ty elementární momenty. A to je, važme si vzdělaných lidí. Važme si lidí, kteří jsou ochotni dávat své vědění do společného zájmu. Važme si těch, kteří uchovali svoji míru nezištnosti a korektnosti. Važme si těch, kteří dávají našemu životu i budoucnost. Už začínám filozofovat, ale my jsme se naučili žít přítomným okamžikem. A víme, že máme svojí minulost a máme svojí budoucnost. Když se naučíme žít v rámci té časové osy, no tak budeme mnohem spokojenější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se to naučit?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, já si myslím, že zase se vrátím k tomu magickému slůvku osobní příklad. Potkáváme se s autoritami, potkáváme se s lidmi, kteří dodržují tady ten řád. No, tak se podívejme, jak se chovají oni ve složitých situacích. Jestli jejich osobní zájem začne navyšovat či naopak. Jestli umí stále hledat to optimální řešení, dívat se, poslouchat, vnímat, to je jednoduché. Učení je vždycky o tom, co umím přijmout a se sdělením. Já mám studenta, kterému stále říkám, je to zvláštní, já všechny učím stejně, tobě jsem nic nezatajil, jim neříkám nic navíc, ale tomu se říká práce s informací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Formou připomínky může být a už se stalo tak mnohokrát i třeba filmové zpracování, když hovoříme o historii. Slavný deník dívky Anny Frankové se dočkal animované filmové adaptace. Tou hlavní myšlenkou snímku, kde je Anne Franková, je most mezi současností a druhou světovou válkou tvůrce vlastně /nesrozumitelné/ Forman použil ten příběh jako jistou záminku k animované paralele s dneškem, jak se vám zamlouvá vlastně tato koncepce?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Mně se ta myšlenka i ta koncepce zamlouvá moc. Dokonce myslím si, že v rámci animace je možné vytvořit i ideální vizuální představu Anny Frankové. Nejsme odkázáni na to, co se dochovalo z fotografií a tak dál. Prostě může vzniknout osobnost a osoba, která je vizualizována i s určitými idejemi současnosti, protože ten odkaz Anny Frankové je tady pořád přítomný. Pořád je lidský život vystavován nějakému násilí, represím. Pořád je stavěn do role žen. Teď si to ty, kdo se musí přizpůsobit a tudíž podvolit anebo naopak je to ta rovina, že jsem ochoten jít až na samotnou mez v tom, že budu hájit své pravdy, své představy, svojí odpovědnost a svojí důstojnost. Anna Franková, byť byla tak mladinká, ona v prvé řadě hájila svojí důstojnost lidskou, dívčí, ženskou, občanskou, hájila důstojnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Město Norimberk definitivně schválilo přestěhování státního divadla kvůli nezbytné rekonstrukci budov, budovy z roku 1905. Najdou operní a baletní soubory dočasný domov na několik let v torzu nikdy nedokončené kongresové haly. Je to jedna z mála dochovaných budov, které připomínají v Německu éru třetí říše. Historicky jak říkají v Německu kontaminované místo, pane profesore, o kterém se desetiletí vedou diskuze. Toto stěhování vyvolává už mnoho týdnů opravdu spektrum emocí, názorů. Někteří to považují za nevhodné, nepatřičné, připíjet si tam třeba na premiéře sektem v tomto místě. Jiní namítají, že dávná historie nemůže ovlivňovat současnost a že je chybou nechat výtvory nacistů nedotčené a tím jim dát nějakou auru. Jak vy to vidíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Ono je to myslím trošku složitější. Já kdykoliv jdu kolem budovy někdejšího Federálního shromáždění, tak to ve mně vyvolává určité asociace a nejen vzpomínky a netoužím po tom, abych do té budovy mohl vstoupit, byť jako návštěvník. Vstoupím-li do budovy Rudolfina nebo Národního divadla, jdu tam vždycky se svátečním pocitem a je úplně jedno, jestli jsem díky určitým okolnostem na pódiu nebo v hledišti. To, že tím prostředím prošly osobnosti, které zásadním způsobem poznamenaly náš kulturní a náš duchovní vývoj. Ten duchovní otisk tam zůstal. Já tomu stále věřím, že ti lidé měli určité fluidum, a to fluidum bylo zachováno. No, tak nedokončená kongres hala. Teď je otázka, jaké fluidum a vrátím ještě další moment. Vzpomeňte, když v Salcburku se objevily 2-3 smrtelné případy v budově, kdy najednou zjistili, že je tam zvýšená radioaktivita a dál nějaké, nějaké příčiny, které vyvolávaly astmatické záchvaty, srdeční záchvaty a tak dál. A ta budova najednou byla tabuizována a všichni se báli. No, tak 3 nebo 4 roky trvalo, než se udělaly všechny nápravné kroky ve smyslu odstranění původních nátěrů, nové nátěry, zdiva všeho možného. A ta budova byla prohlášena za už zdravotně nezávadnou. Dneska se tam koncertuje, ale ta podstata, znám řadu členů vídeňského operního orchestru anebo vídeňské filharmonie. A oni říkají kdykoliv jedeme shodou okolností to salcburské Koncert Hall, tak máme smíšené pocity. My se tam necítíme dobře. No a dostávám se do meritu celého toho problému. Já si myslím, že když kdokoliv a teď mám na mysli jak tu výkonnou složku, tak tu návštěvnickou složku. Když jde do divadla, očekává určitý sváteční okamžik. Je k tomu připraven, má své rozpoložení a chce tam prožít něco, co není zatíženo ani historií ani zatíženo ne ozdobeno, povýšeno, zatíženo. Já si myslím, že bude-li fungovat jenom ta rovina prakticistního rozhodnutí. Ano, my potřebujeme reagovat na to, že ve stávajícím prostoru a stávajících budovách hrát nemůžeme. Limitujme to striktně, je to, prosím, pěkně úsek tří, čtyř sezón. Všichni to tak budou vnímat, je toto prakticistní rozhodnutí. Ale já se obávám, aby nezačal vznikat takový ten podtext. No, vidíte, vždyť vlastně ta prostora má určité parametry, které i duchovně, které vyhovují, toho trošku obávám, protože znám v Německu mnoho přátel a kolegů. A myslím si, že věru nejsou pyšní na to, v jaké historické konotaci Německo ve třicátých a čtyřicátých letech poznamenalo Evropu a celý svět, tak jak poznamenalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak ta impozantní stavba nebyla nikdy dokončená. Konec druhé světové války zmařil tento megalomanský plán Hitlera. Od konce druhé světové války je z velké části prázdná, nachází se tam nicméně dokumentační centrum areálu říšských bývalých sjezdů NSDAP a je tam velmi působivé muzeum. Ono nehledě na tento příklad z Norimberku se nejenom v Německu vede desetiletí debata, co s relikty, ať už nacismu nebo komunismu, co se týče architektury, zda ty stavby zbourat nebo využít. Pokud ano jak?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Zase já myslím, že už historie ukázala, že jakýkoliv extrém je vždycky škodlivý a problematicky. Vy jste to v podstatě pojmenovala. Vznikne-li v tom autentickém prostředí něco, kde budou sbírky, filmy, fotografie, artefakty, osobnosti, které byly zásadně celou nacistickou moci panskou vládou poznamenány řada, řada osobností, velkých osobností a nejen Einstein a řada literátů. Tak ano, ale měla by tam být zároveň k tomu i rovina vyjádření, že tito konkrétní lidé na tuto doktrinu dopláceli a dopláceli tímto způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dodat tam ten kontext.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Jistě dodat tam ten kontext, pak s tím myslím, že není problém. Bude to naopak přihlášení se i k myšlence, že opravdu litujeme toho, u čeho jsme asistovali a co jsme způsobili. A toto je, prosím, pěkně ta odezva, která jde z okolního světa, a tak to je to objektivně vyhodnoceno a pojmenováno s tím bych neměl já problém a ani miliony jiných lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve vysílání Českého rozhlasu posloucháte názory prof. Jiřího Hlaváče, klarinetisty, skladatele a pedagoga. Ministr školství Vladimíra Balaš by rád otevřel diskuzi o tom, zda by žáci a studenti neměli vyučování začínat až od deváté hodiny ranní. Jak se vám to zamlouvá. Vy jste také, jak jsem řekla pedagog na vysoké škole.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já začnu tím, že vedle toho, že jsem pedagog, tak jsem ranní ptáče. Mně nedělá problém vstávat kdykoliv a navíc moje profese byla taková, že někdy jsem ulehal v 9 večer a jindy ve 4 ráno a nebylo to dáno večírky a jiným, jinými okolnostmi. Strávil jsem řadu nocí za volantem. Byl jsem velmi přizpůsobí v té časové amplitudě, kdy jsem pracoval, když řeknu posluchačům, že jsem opravdu zažil momenty, kdy natáčení začalo v jednu hodinu v noci, protože jinak ve studiu nebylo volno například. A nikdo se vás nebude ptát, jak odpovídají vaše bio hodiny a jak se cítíte. To nikoho nezajímá. Takže předesílám, jsem ranní ptáče. Ale uznávám to, že děti, které musí dojíždět do školy a jim začne výuka v těch 8 hodin ráno, že mnohé z nich stávají den co den v 5, v půl šesté ráno, aby se vůbec do té školy dopravily. Dojížděly do ní 20-25 kilometrů, tak je to běžné, to je zvláštní. Všichni teď mluví o tom, že se může začínat v 9 a žádný problém. No, ale ono se bude o hodinu později končit, a to mě zajímá, co všechno to bude, na co to bude působit, protože řada těch dětí už mají zafixované své kroužky. Půjdu ze své profese, mají své, svojí výuku, výuku v základních uměleckých školách, dramatické kroužky, výtvarné kroužky a tak dál. Ty děti navíc budou mít zkrácený ten hodinový čas na to, aby se proběhly, aby si zasportovaly, aby relaxovaly, aby se připravovaly na další den. Takže ano, když někdo přijde s myšlenkou posunout výuku, prosím, pěkně zodpovědně vyhodnoťme i to, že se o hodinu později bude končit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zatím je to jenom rovně diskuzí.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Jistě úvah.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Napadá mě ale i otázka, co třeba děti rodičů, kteří chodí brzo do práce?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je další problém, to je další problém. Děti chodívaly i v tomto případě už chodila řada z nich do družiny a ráno v půl 7 tam byly a tak dál. To je vždycky ta časová osa 24 hodin je dána. No, co to udělá. Vzpomeňme na různou reakci, když se posouval čas. Ty první roky, když se posunul čas, co všechno to způsobilo a stejně tak, když se čas vracel. A je zvláštní, že většina lidí nakonec, když jsem si s nimi o tom bavil, říkali, mně to posunutí dopředu nevadí, mně potom vadí to vrácení zpátky. Takže je to svým způsobem i zásah do našich biorytmů a našich zvyklostí, časových zvyklosti. Ale hraje tam roli i to, co jsem zmínil, a to je skutečně posunutí, ukončení té výuky a zase toho doběhu toho odpoledne a toho dne. To je potřeba všechno velmi citlivě a rozumně vyhodnotit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak byste, pane profesore, vyhodnotil také další debatu, když zůstaneme u školství, zda by měla být plošně povinná výuka dvou cizích jazyků na základním stupni?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já vám odpovím jednoduše, když jsme po devadesátém roce začali jezdit na mezinárodní interpretační kurzy, tak samozřejmě se předpokládalo, že ten pedagog s těmi studenty bude komunikovat. A ono uplynulo nějakých 20 let a jeden můj kolega přijel do Prahy, byl tady pozván na nějaký festival. A řekl, no tak na hotelu se nějak domluvím, ale na ulici a někde mezi lidmi vůbec, vůbec. A já jsem říkal, no tak to víš, jako my jsme vyrůstali v trošku jiných školských podmínkách a tak dále. A on řekl tu větu a tím odpovídám, už jste na to měli 20 let. Jinými slovy ve Švýcarsku děti bez ohledu na to, jestli francouzský, německý kantor, prostě francouzština, němčina, italština, potažmo angličtina k tomu, je tam součástí školní výchovy. Ano, podporuju myšlenku dvou jazyků, protože pro děti to není problém. Já mám vnuky, kteří němčinu a španělštinu nebo angličtinu a dokonce je to baví a učí se rádi a můj syn teď, když vyvezl rodinu na poznávací zájezd do Kanady, tak mně vnuk potom řekl, dědečku nejlepší zjištění bylo, že se domluvím. No, tak to já myslím, že k tomu to má všechno směřovat. Já také nepřečtu Shakespeara a Goetheho v originále, ale musím komunikovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká prof. Jiří Hlaváč. Léto je v plném proudu s ním i festivaly různých žánrů, nejenom těch hudebních. S čím vy si spojujete, pane Hlaváči, právě toto období?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je hezká otázka, děkuji za ní. Jednak jsme všichni navyklý, že existují festivaly, výstavy, přehlídky, semináře, sympozia a tak dál. A ono to má už zavedený časový program. To, co je v případě třeba hudebních festivalů vázáno na jarní a podzimní období, tak většinově se ta návštěvnická obec rekrutuje z abonentů nebo z těch, kteří už tuto akci sledují po léta a prostě mají svojí představu, mají své zkušenosti, zvyklosti, navštěvují. Léto je postaveno na tom, že já si troufám tvrdit, že možná 50-60 % návštěvníků těchto produkcí, jsou turisté, kteří do svého poznávací zážitku chtějí přidat i kulturní vjem. Takže já jsem byl před časem v Luhačovicích a pozoroval jsem. A ať už se hrálo venku na tom překrásném prostoru kolonádní před společenským domem nebo v kostele svaté rodiny nebo v divadle. Vždycky tam byli návštěvníci, kteří buď byli v tom období jako pacienti, při lázeňské léčbě anebo opravdu ti, kteří byli v kempu a na večerní koncert se ustrojili a jako pro zážitek, pro poznání večerních Luhačovic, šli na koncert.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je fenomén, že jo?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je fenomén /souzvuk zvuků/, to je fenomén. Je tam samozřejmě jedinečná atmosféra, musí tomu odpovídat i dramaturgie. Ale je to poznání, že lidé v rámci, řekněme, turistického poznávání toho místa, té lokality, chtějí poznat i kulturní zvyklosti, kulturní tradice. Bylo to moc zajímavé. Já jsem si tam dopřál i jeden výlet na tu Žítkovovou, protože Žítkovské bohyně se staly fenoménem. Taky musím říct, že když jsme tam přijeli a zaparkoval jsem, tak z jiného auta vystoupila paní, která říkala, ano a tady ty bohyně opravdu byly. No, proč o tom mluvím, že každé to místo má nějaké své historické tajemství. Něco se někde odehrálo. V Luhačovicích vedle toho, že Leoš Janáček, no tak generalita úžasných uměleckých osobností. Já jsem zpozornil, že ve výčtu na té jiné kolonádě, kde jsou osobnosti připomatovány, že mně tam pořád chybí Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, kteří zřejmě nebyli nikdy pacienty a nebyli v těch knihách hostů. Ale vím v obou případech, že pánové tam rádi jezdili na kávu a na zákusek, takže navštěvovali i Luhačovice. Ano, je to jiná sestava. Léto dává návštěvníkům mnoho alternativ, mnoho nabídek. No a ti, kteří opravdu jdou po meritu věci a nestráví odpoledne v nákupním centru ale třeba na výstavě soudobé grafiky, no tak ti lidé to přijali jako součást svého letního poznávacího pobytu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nevím, jestli máte nebo míval jste v diáři, to vím, že jste měl v diáři 25. červenec, kdy jste se zmínil o bohyních, tak mi, mě napadl hned soumrak bohů, tetralogie, Prsten Nibelungův, Richard Wagner a tradiční wagnerovské chvíle, chvíle slavnosti v Bayreuthu.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jsem se tam shodou okolností opakovaně dostal do orchestru. Čili poznal jsem to prostředí. Samozřejmě to je pieta, to je i mezi německými hudebníky, kteří usedali do toho orchestru fenomén. Protože jednak Bayreuth má jasně stanovenou dramaturgii. Tam celá ta sestava devíti děl prostě zazní každoročně, střídají se dirigenti, pěvci. Minimálně se střídalo osazenstvo v orchestru, ale je to prostě fenomén. A musím říci, že i tam to bylo zajímavé i na odpolední představení, respektive to byla představení, která stejně končila v 10 večer, ale začínala ve 3 odpoledne. Tak chodily dámy v dlouhých toaletách, pánové bez smokingu velmi často ve fraku. No a 25. července i tam tehdy bývalo 28-30 stupňů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V pondělí 34 večer.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
34. Divadlo slušně klimatizované. No ale v okamžiku, když se vyšlo na louku na tu, na tu přestávku, tak samozřejmě trpěli, ale je to součást právě toho, těch wágnerovských zvyklostí a svým způsobem i té opakovaně každoročně projevované úcty vůči opernímu dílu tohoto skvělého autora.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatoval prof. Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, až mi z toho odešel hlas málem. Pane Hlaváči, děkuji za váš čas. Přeji vám a samozřejmě i posluchačům krásné letní dny a těším se opět, na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Zito, v Bayreuthu odešel hlas nejedné zpěvačce či zpěváku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je úplně nejhorší varianta.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Děkuju, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Krásný den všem, na slyšenou.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.