Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 26. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a skladatel. Vítejte u nás, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Povolební inventura, rétorické přísliby či otázka, kdo ztělesňuje státní svátek, nejenom o tom bude řeč v následujících minutách, nenechte si je ujít. Aféra s neuděleným řádem Jiřímu Bradymu rozklížila politickou scénou, dostala se také do některých světových médií. Co jsme se vlastně o sobě dozvěděli o nás společnosti, o politicích, pane profesore? Jak vy tomu celému rozumíte, vyznáte se v tom?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já se domnívám, že vždycky, když se objeví nějaké nedorozumění, tak je to otázka, aby si aktéři hned všechno vysvětlili. Takové to vzkazování přes další a další přináší rizika. Jednak k tomu někdo dodává další komentář, ale také jiný pohled, než to třeba původně mělo mít. A pak je další moment, já si myslím, že 28. říjen je pro každého z nás určitým svátkem nejen státnosti, ale suverenity. A já bydlím shodou okolností na ulici 8. listopadu, to je klíčové datum spojené s bitvou na Bílé hoře, první zásah do té míry suverenity národa jako takového. A mohl bych dodávat další data, která všichni známe, to není podstatné, ale já si myslím, že suverenita stojí na myšlence, že mohu svobodně vyjádřit svůj názor a postoj při zachování slušnosti, objektivity a korektnosti. To jsou pro mě základní postuláty. Pokud něco z toho chybí, začíná to být velmi polemické, a to je prostor k tomu, aby se toho někdo ujal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chybí tady, promiňte, něco z toho triumvirátu, který jste jmenoval?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já si myslím, že chybí to základní, že to objasnění, jak to vzniklo, co všechno se událo, tady není. Já jsem ho ani neslyšel, ani nečetl. To je, myslím si, základní problém. No, a pak je ještě něco, každý člověk touží po informacích, ale my žijeme v době, kdy chceme i informace, které už opravdu zasahují do práva občana v tom, že nejen utajená data, ale mám své soukromí, mám svůj civilní život. Čili v okamžiku, kdy se to nemá dotýkat výkonu mé práce, mé funkce, tak bych o tom nemusel, neměl a nechtěl hovořit, to je mé právo, to je moje míra suverenity. A zase, já si myslím, že nedorozumění, které bylo na počátku a nejen této konkrétní situace, řady jiných situací, které nás v posledních letech provázejí, že je to o tom, že buďto vznikne neochota, nebo dokonce kaplic a přetahovaná jedné strany s druhou, kdo to nakonec nějakým způsobem vymanévruje a přivede do jakéhosi zdárného konce, neříkám vysvětlení, to je mně líto, protože 28. říjen má být mimo jiné spojován také s pravdou, která, jak víme, vítězí. Pan Ješ mi jednou říkal - tak není zvítězí. Já vím, že tam není zvítězí, ale chci věřit myšlence, že pravda vítězí. To je pro mě, prosím pěkně, celý postulát nejen této, ale řady jiných kauz, ale to je pro mě i poselství pro 28. říjen. Chci žít jako suverénní občan v suverénním státě, ale chci žít v pravdě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Množí se, jak víme, odřeknutí účasti na tom slavnostním pátečním ceremoniálu na Pražském hradě u příležitosti státního svátku 28. října. Ještě v pondělí vicepremiér Bělobrádek na Twitteru prosil o názor, cituji - mám nejít na Hrad, zatleskat generálovi Klemešovi, když si to jistě zaslouží, kvůli někomu jinému, mám se stát rukojmím? Co si vy, pane profesore, myslíte vlastně o tom bojkotu účasti na ceremoniálu ve Vladislavském sále? Naopak předseda poslanců hnutí ANO, pan Faltýnek řekl, že s kolegy na Hrad půjdou, protože jde o svátek republiky, nikoli pana Zemana.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já bych se v tomto případě přiklonil k tomu názoru, že je to svátek republiky. Byl dávno před kterýmkoliv z prezidentů i po roce 89 a já si myslím, že chovejme v sobě úctu aspoň k určitým osobnostem a k určitým událostem, které byly pro náš národ a pro náš stát naprosto klíčovými, to je mé zaujetí nebo můj postoj a možná i mé vysvětlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan posluchač Kamil mimo jiné píše, že by naše společnost měla diskutovat o tom nejdůležitějším a teď vyjmenovává právo a trest, bezpečnost naší země, jak vnitřní, tak i vnější, soběstačnost, rodina, školství, morálka, disciplína, ekonomika bez plachet. Tak třeba /nesrozumitelné/.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Názorná ukázka, že pravda vítězí. Já moc děkuju panu Kamilovi, má svatou pravdu, stojím za tím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme na povolební inventuru politických stran. Co vy vlastně, pane profesore, očekáváte od politiky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já se domnívám, že určitá sebereflexe vždycky po něčem, co se událo, řekněme, co bylo klíčovou událostí nebo klíčovým momentem, že je nezbytná. Ale nevidím důvod, proč to má být v rovině až jakéhosi pranýřování v tom, aby se zpovídali veřejně, co všechno se pochybilo a co všechno bylo špatně. Já se domnívám, že ta vnitřní sebereflexe pro každého člověka, ale i pro každého z těch, kteří zastupují nějakou funkci, je nezbytná. Já z oblasti sportu znám situace, kdy mnozí komentátoři dopředu už tomu kterému trenérovi vzkazovali, jak by měla vypadat ideální fotbalová jedenáctka. Zdůvodňovali, proč ten hráč tam být nemůže a naopak tento tam být musí a dokonce znám i momenty, kdy mnozí pak volali po tom, aby byl ten trenér konečně odvolán. Zatím to nedošlo tak daleko, že ho odvolávají přímo, ale mně to něco připomíná. Tady se jedná o členy různých politických stran či uskupení, kteří byli zvoleni, byli zvoleni částí našeho národa, naší populace a ti lidé v rámci svého mandátu mají právo na to, aby jej dokončili až do konce, pokud se nestane něco, co je v rozporu s právem, se zákonem, s morálkou a tak dál. To, že někdo je schopen vystoupit veřejně a říci - pochybil jsem a dávám svoji funkci všanc, to je pro mě jenom možná trošku v rovině jakéhosi gesta, ale nemyslím si, že je to nezbytné, to je na úvaze každého tak, jak to vnímá, tak, jak to cítí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte teď někoho konkrétního na mysli?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Ale tak něco takového řekl pan Filip a něco takového řekl pan Kalousek, to tak prostě je. Ale já si myslím, že ta podstata je v tom, a zase jsme u té suverenity, že je v tom, abychom uměli vyhodnotit celek jako celek a pokud s ním jsme nespokojeni, abychom své stanovisko. Zase budou další volby. A víte, že se pozastavím nad tím, když se někde objevují politici, kteří věru v té veřejné službě napáchali teda už podstatně dost zla a jsou znovu nominováni a znovu se ucházejí o důvěru občanů. Já si myslím, že důvěru má někdo naplnit skutky a činy, ale my jsme těmi, kteří mohou říci - pane či paní, s vámi už ne, vy jste naši důvěru zklamal či dokonce opakovaně zklamal, to je ten moment, kdy mám to právo rozhodování. A dál, já si myslím, že ano, inventury v pořádku. Nemusím si, jestli musí být zrovna zveřejňovány, ale nechť se to promítne do určitých programů, které mají ty konkrétní strany plnit a nikoliv do jakýchsi pseudopříslibů, abych uchlácholil rozhašené osazeno jako o tom to být skutečně nemá, že nemusím zveřejňovat své know-how, je logické, to není důvod, a nemusím, myslím, postupovat ani míru nějaké takové veřejné, veřejného sebemrskání, ale zachovejme korektnost v tom, že umíme přijmout porážku, umíme ji přijmout s hlavou nahoru, umíme si z ní vzít ponaučení, protože chceme být příště těmi, kteří budou vítězit, to je, myslím si, to podstatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl byste tedy, pane profesore, že politické strany nedovedou, nejsou schopny nějaké sebereflexe, nedovedou vyvodit nějaké důsledky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já to pořád čtu, že toho nejsou schopny. Chci věřit toho, že jsou tam osobnosti, které toho schopny jsou a že budou nějakým způsobem působit i na své spolustraníky, aby se našla ta míra ochoty a také té schopnosti vyhodnotit své konání, vyhodnotit své chování a vyhodnotit výsledky své práce, ty jsou konkrétní, ty se dají skutečně konkretizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Omlazuje se vůbec nějak naše politická scéna? A když se podíváme třeba jenom na členské základny těch hlavních politických stran, tak je to úplně nesrovnatelné, jaké to bylo třeba za první republiky. Dnes to je v řádech tisíců. Ubývá, myslíte lidí, nechci vám ale nic podsouvat, kteří se chtějí angažovat.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já se obávám, že ubývá, na stranu druhou, když jsem teď v rámci těchto krajských a senátních voleb a já jsem si pročetl kandidátky všech, nejen mého bydliště, nebo mého okrsku, ale k čemu jsem se dostal. Já si myslím, že je tam patrná i míra určitého omlazování, jsou tam i mladší lidé. Samozřejmě jsou tam matadoři, kde řeknu bez jakéhokoliv trýznění, že je to trošku za výsluhy, to tak je, ale na stranu druhou je tady rovina další generace, která do toho už vstoupila a věřme, že pro řadu mladých lidí, kteří se třeba věnují i cíleně studiu politiky, politologie a tak dál, že to bude jedno z životních témat, že se budou chtít věnovat i aktivní politické činnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad vám teď nevezmu váš optimismus, pane profesore, ale podle průzkumu OECD deklarovalo u nás v Česku bezmála 60 % lidí ve věku mezi 15 a 25 lety nezájem o politiku.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Pro mě těch 15 je trošku skorých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To určitě.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Kdyby to bylo 20 až 30 nebo těch 25 až 35, tak bych to bral velmi vážně. 15 až 25 let pro tuto činnost je opravdu velmi brzy myslím si.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo vůbec i v tom smyslu, že lidé se začínají zajímat o to dění, že se začínají nějak orientovat třeba v tom spektru. Možná si číst jen tak ty programy a podobně.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Zito, když jsem měl 15, 18, tak jsem se zajímal o úplně jiné záležitosti, to říkám zcela otevřeně. A spíš by mě zajímala chytrá a hezká děvčata a sport, než to, že bych se zajímal o to, jestli se někdy budu chtít angažovat v politice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak přitáhnout tedy mladou generaci k tomu zájmu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Osobním příklad, osobním příkladem, a zase jsme u toho, co už jsem tady řekl. Je to o té slušnosti, je to o té objektivitě, je to o té korektnosti a je to o tom, že svým životem chci a budu žít tak, abych demonstroval, že pravda vítězí. Dosaďme si za to i to, že místo pravda může být spravedlnost, místo spravedlnost může být míra objektivity, mohu dodávat, ale jako chci žít v prostředí, které mohu sám nějakým způsobem ovlivnit. Já řeknu jeden příklad z vlastního života, říkám tomu nezadat si. Já jsem byl před X X lety sám účastníkem rektorské volby a mohu říci, že jeden ze senátorů, který se nota bene zavázal k tomu, že bude objektivní a bude velmi korektní, se do mě od počátku lidově řečeno trefoval a já jsem nepřijal tady tuto hru, já tomu říkám pavlačová diskuse a v okamžiku, když volba proběhla, proběhla v můj prospěch, záhy byla anulovány proto, že mandát jednoho ze senátorů nebyl platný. Tak jsem ctěnému senátu tehdy poslal dopis, že jsem, že si připadám, jako člověk, který doběhl maratonský běh, vyhrál v něm, a tam mu bylo oznámeno, že se běh bude opakovat, protože jeden pořadatel nemá platný registrační průkaz a že se takovýchto maratonských běhů už jednou provždy nechci zúčastňovat. Řekl jsem na počátku, říkám na konci, nezadat si, nezadat si. Platí to pro politiky, platí to pro občany, platí to pro mě, platí to pro vás, pro kohokoliv jiného, nicméně mě taky něco zajímá, jak vy budete slavit 28. říjen?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem nečekala, že se zeptáte. Asi vás překvapením, ale doufám, že budu v Norimberku na výstavě o Karlu IV.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Krásné, krásné, tleskám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Když jste se, pane profesore, zmínil o Senátu, tak těch voleb nedávných se zúčastnil opravdu jenom zlomek voličů a objevilo se volání po zrušení horní komory, třeba v tom smyslu se vyjádřil pan prezident nebo vicepremiér Babiš. Co tomu říkáte? Podle některých je Senát příliš drahá pojistka v demokracii?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
No, já už jsem si zas někde vyčetl, že Senát stojí zhruba tolik, co stojí prezidentská kancelář, potažmo vše spojeno s ní. Takže, co tomu říkám? Pojistka je vždycky dobrá, pojistka je dokonce nutná, nejen u nás v bytě z hlediska elektroinstalace, pojistka jako taková je nezbytná. Musím ale vědět, že pojistka je funkční, že ta pojistka vykonává to, co od ní očekávám a já bych tady nebyl tak skeptický, protože vím, že ze Senátu se vrátila řada zákonů do Poslanecké sněmovny nebo návrhů k tomu, aby byly doplněny, přepracovány a tak dál. To se ukazuje, že jako pojistka funguje, jenže, pokud bude Senát sestavován z osobností, řekněme, stejně očekávané kvality a výkonnosti, jak to bereme v Poslanecké sněmovně a o ní nikdo nepochybuje, jak jsem si zatím nestačil nikde vyčíst, tak, a nebude to z hlediska Senátu jenom jakousi výsluhovou zásluhou, tak samozřejmě ano, nevidím důvod, proč by pojistka měla být odstraněna. Co tím kdo sleduje? Nechci-li pojistku, tak mám nějaký úmysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Již za dva týdny bychom měli znát jméno nového amerického prezidenta nebo prezidentky. Kampaň byla plná agresivity, tajných nahrávek, chování voličů je pro sociology i politology zcela nečitelné. Jak vy si, pane profesore Hlaváči, čtete zatím v tomto příběhu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já jsem se na část jedné debaty podíval. Musím říct, že mě opakovaně zamrazilo z jedné i ze druhé strany, co všechno je možné použít jako argumentaci pro výpady, které věru, myslím, nebyly opodstatněné a pak mě zmátlo něco, s čím si stále hraji ve své hlavě a přemýšlím nad tím, dvě osobnosti ze světa hereckého, tedy řekněme šoubyznysu žijícího v Americe, znající prostředí, znající předchozí prezidenty, znající práva, znající zákony a tak dál, se vyjádřily na adresu jednoho z kandidátů, člověk zcela nedůvěryhodný, hloupý, dokonce Robert de Niro použil termín idiot, což se tedy hodně pozastavuji a oproti tomu jiný herec /nesrozumitelné/ řekl - kandidát je naopak člověkem konstruktivním, je člověkem, který je schopen dát Americe nové impulsy, novou budoucnost. Tak teď, když si to dám na misky vah a není to jen míra sympatií a antipatií, ti lidé k tomu zaujali své stanovisko, řekl bych věcné, chci věřit tomu, že odpovědné a ono se tak zásadním způsobem rozchází. Co to bude dělat v hlavách voličů, nejen jejich výroky, ale potažmo to hodnocení dvou tak odlišných osobností s odlišnou zkušeností, s odlišným možná i vyjadřovacím apetitem, to jsem věru zvědav. Na stranu druhou někde už na počátku jsem zaslechl hodnocení jednoho předního amerického žurnalisty, který řekl, že Amerika nemá z čeho vybírat, že bohužel došlo k situaci, kdy ani jeden z kandidátů neplní ty základní požadavky pro úspěšný výkon prezidentské funkce, další názor, další argument. Co si o tom myslím? No, ať tak či onak, myslím si, že to bude mít zásadní dopad na vztahovou rovinu jak s Evropou, tedy s námi, potažmo dál s celým světem. Je otázka, do jaké míry se začnou stále víc a víc sbližovat ony tři, tři velcí hráči na světovém poli, tedy Amerika, Čína, Rusko. Do jaké míry Evropa bude hrát svoji roli protihráče, anebo naopak bude vytlačena na okraj zájmu, to je velká otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě k hodnotám, které možná nevidíme, nebo nevím, do jaké míry jsme je docenili, to hodnocení nechám na vás. Před měsícem odešla jedna z nejvýznamnějších osobností tuzemské jazzové scény Karel Růžička, klavírista, jazzový hudebník, muzikant světového formátu.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Já se teď trošku bojím, že budu dojatý, protože osobnost Karla Růžičky mě svým způsobem zasáhla mockrát v životě, jak v tom aktivním hudebním životě, tak v té rovině určitých přesahů. Já jsem si dokonce do své příruční tašky dneska vzal kompaktní disk Karla Růžičky s názvem Nikdy nejsi sám. On tak celoživotně působil. Byl člověkem, který dával kolem sebe pohodu, velkorysost, moudrost, nadhled, laskavost, zase bych mohl pokračovat. Byl tím, kdo uměl spojovat spoluhráče velmi odlišných /nesrozumitelné/, hrával s Laco Déczim a hrával s Petrem Kořínkem a hrával s Petrem Králem a s Tony Scottem a s Tony Constancem a desítkami dalších. Karel byl členem ať jsme v rozhlase, ať to uctíme, jazzového tanečního orchestru Československého rozhlasu, stačil chytit ještě i tu éru Karla Krautgartnera, to je pro mě Karel veliký číslo jedna z hlediska našeho jazzu. Druhý Karel byl Karel Velebný a třetí Karel pořadově byl Karel Růžička. Jejich přínos a jejich význam je naprosto srovnatelný. Já jsem se s Karlem sblížil hodně, když jsme začali osnovovat a iniciovat výuku jazzových disciplín na hudební fakultě. Já jsem o tom kdysi dávno mluvil ještě v Kolíně nad Rýnem s Karlem Krautgartnerem, skoro bych řekl, že jsem mu to i slíbil, že budu-li někdy v pozici, že bych to mohl ovlivnit, že se o to pokusím. Pak se to stalo a Karel Růžička byl pro mě naprosto klíčovým konzultantem proto, nejen, jak se budou vytvářet učební plány, co všechno by v obsahu toho učiva mělo být, ale on přišel s myšlenkou, která je geniální a věřím, že poznamenala výuku zásadním způsobem, aby nešlo jen o výuku instrumentálních dovedností, ale aby tam byl přesah kompoziční a aranžérský. To, co on sám celý život dělal, to, k čemu vedl studenty na Ježkově konzervatoři, na Jazzových dílnách ve Frýdlantě, to, co jim sám ukazoval. Další moment, tam se dělají dodneška společné koncerty pedagogů a studentů. Na rozdíl od těch klasických disciplín. Tam se to tak často nestane, že pedagog sedne do kvarteta a hraje se svými žáky. Karel Růžička to dělal na pravidelných vystoupeních. Nádherné byly i semináře, které byly hodnotící, ale spíš velmi inspirující a motivující. Tam neznělo - tohle děláš špatně. Tam znělo - je potřeba přidat ještě tohle to. Krásné. Karel Růžička byl velikou osobností, věděl to svět, věděla to Evropa, věděla to Amerika. Je mně líto, že už o něm mluvím v minulém času.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A já vám, pane profesore, Jiří Hlaváči děkuji za vaše inspirativní povídání. Těším se na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista
--------------------
Děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se, milí posluchači, můžete těšit na názory psychiatra Cyrila Höschla. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.