Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 24. října 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková, dnešním glosátorem v pořadu Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Já Vás vítám. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Děkuji pěkně. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se například nad vnímáním svobody, smyslem cen či pravém fanouškovství. Inspirativní poslech. Třetina respondentů nad 40 let věří, že Sametová revoluce změnila jejich život k lepšímu. Ukazuje to průzkum, který si nechal zpracovat projekt Paměť národa od NMS Market Research. Čtvrtina oslovených si myslí, že rok 1989 v jejich životě nic nezměnil. Pesimističtější jsou lidé se základním vzděláním. Průzkum rovněž ukázal, že zhruba třetina lidí starších 40 let věří, že za socialismu bylo lépe. Nejčastěji kvůli jistotě práce i sociální péči. Podotýkám, že průzkum se konal letos v srpnu, a to mezi tisícovkou respondentů z celé republiky. Jak Vy, pane profesore, čtete tyto výsledky? Co si myslí oslovení respondenti?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, já začnu možná malinkou výhybkou a vrátím se k té otázce. Jiná statistika říká, že je 10 % světové populace, která je zásadně spokojená s tím, jak žije, kde žije a jaké má možnosti. 10 %. 10 % je zásadně nespokojeno v jakýchkoli podmínkách, za jakékoliv situace. Vracím se tady k tomu průzkumu. Pokud ten dotaz bude prodloužen o zkušenosti lidí, jak řešili bytovou problematiku, jakým způsobem museli dávat dohromady finanční obnos, který by jim zaručil kvalitu bydlení, tak mohou být skeptičtí ze zkušeností, že existovala forma státního bydlení, kde náklady byly zásadně jiné a tak dále. Rovněž. Je-li někdo velmi vážně nemocný a musí měsíčně doplácet vysoké částky na léčbu, může být nespokojený při onom srovnávání. Já jsem dneska shodou okolností narazil ráno ještě v novinách na článek mladého advokáta, zaujalo mě to, že je rovněž rodákem ze Zlína. A on tam říká, já si neumím představit, že bych se při jakékoliv cestě na tzv. "západ" musel dovolovat někoho, jestli mě vůbec pustí nebo nepustí. Já si neumím představit, že o svém životě bych nerozhodoval tak ve smyslu kde budu následně pracovat, kde budu žít, v jakém prostředí. Já myslím, že tady ta statistika vypovídá a zpracovává určitou míru zkušeností, kterou lidé mají, dál jestliže se dnes, zmínila jste lidé, kterým je 40 a více, no před 30 lety jim bylo 10, oni to zažili jen velmi okrajově, ve škole možná, takže nechme prosím pěkně tu kompetenci na každém, máme svůj rozum, máme svůj život, máme své zkušenosti, máme své představy, máme tu možnost porovnávat, i se zahraničím, a hledejme spíš to, co by se zásadně vrátit nemělo, a naopak, hledejme i to, co nefunguje tak, jak by fungovat mohlo. Já jsem v nějakém jiném článku narazil mimo jiné, při této statistice, také na vyjádření, a to bylo neúprosné, jaké množství šancí jsme za těch 30 let nevyužili a doslova je promrhali. To je myslím si dneska ta základní otázka, udělejme analýzu, vyhodnoťme a varujme se toho, co zásadně je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak já se Vás zeptám, pane profesore, co by se podle Vašeho názoru nemělo vrátit?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No já jsem to naznačil, rozhodně ta míra, že by měl někdo, a s tím 10 milionů mých spoluobčanů, znovu určoval kam smím a nesmím vycestovat, kdy smím a nesmím, za kým mohu jet, za kým nemohu jet. Nemělo by se vrátit to, že by se personální politika vedla podle příslušnosti k jakékoliv politické straně. Nemělo by se vrátit to, aby velmi schopní lidé dlouhodobě dopláceli na neschopnost svých nadřízených. To všechno tady bylo, známe, čímž nechci říct, že to dneska není možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co nefunguje jak by mělo?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No já si myslím v prvé řadě komunikace mezi lidmi. Je tady stále jakýsi pocit nadřazenosti, řada v uvozovkách "šéfů", dává najevo svým podřízeným, že jsou opravdu něco víc, to je zásadně špatně. Další moment. Já si myslím, že by stát měl vynaložit určité úsilí, aby své občany chránil před podvodníky. Tady vznikala řada podvodných firem, tady vznikaly podvodné subjekty, které půjčovaly peníze, řadu nešťastných dostaly do situací, které dnes řeší exekutoři, stát má vůči občanům také určité povinnosti. Má zajistit základní prevenci v tom, že podvodné prostředí se nemůže stát prostředím, které začne ovlivňovat pravidla hry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jeden ze studentských vůdců Sametové revoluce, Martin Mejstřík, představitel tehdy stávkového výboru studentů, ve své knize vzpomínek mapuje ty události jak před listopadem 1989, ale také po něm, ostatně i samotný průběh, a on mimo jiné v té knize, respektive ve svém deníku, který si vedl 15 let píše, cituji: "Je těžké, tak strašně těžké přejít přes poušť do svobodné země. Ještě jsme stále na cestě."

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, pan Mejstřík byl moudrý a moudrý neustále. Tato slova plně podpořím. Je to tak, je to tak, jsme na cestě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Japonský císař Naruhito oficiálně usedl na trůn. Komentátoři shodně psali v tom duchu, že ceremonie byla více než jenom velkolepá podívaná, že to symbolizuje kontinuitu země mezi minulostí a budoucností. Jak Vy se na to díváte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No pan premiér Babiš v jednom rozhovoru řekl, že to byl zážitek na celý život. A já se trošku podívám na tu japonskou specifikaci, protože Japonci jsou národem, který umí udržet určitou míru hodnot, určitou míru specifikace, kvality. Já jsem jako pedagog měl možnost pracovat s řadou japonských mladých hudebníků, a to jak při výuce na univerzitách, tak při výuce na krátkodobých mistrovských kurzech. To, co je společné, a podotýkám jak v Japonsku, tak když žijí třeba v evropském prostředí. Oni mají v sobě zafixováno vrozenou úctu k autoritám. To není nic předstíraného, oni si svrchovaně považují starších, zkušených, vzdělaných lidí, od kterých mohou čerpat. Kdykoli jsme si povídali o jejich budoucnosti, oni věděli velmi dobře, že vstup do praxe nebude nijak jednoduchý, ale na stranu druhou nepůsobili odevzdaným dojmem, že vlastně neví, co s nimi bude. Oni uměli stanovit určité priority, za nimiž byli ochotní jít. Systematicky, houževnatě, pokorně, skromně, prostě měli cíl, měli perspektivu. Dál. V Japonsku jsem opakovaně byl a poznal jsem i to kulturní zázemí, to, že milují evropskou hudbu a speciálně Dvořáka, Smetanu, dneska už i Janáčka, Martinů, všichni víme, ale otázka zní proč. Co je na tom tak fascinuje. Tento nový císař dostal mimo jiné vizitku, že jeho období bude obdobím krásné harmonie. Japonci milují krásnou harmonii. A nejen v životě, ale i v umění. Oni instinktem dokáží vycítit. No a mimo jiné, někde jsem si vyčetl, a dal si to dohromady s letitou informací, kterou mi kdysi řekl Petr Messiereur, legendární primárius Talichova kvarteta, že jeden z korunních princů s nimi hrál ve Dvořákově kvintetu. A tady jsem si ujistil, ano, pan Naruhito je houslista a violista. Asi to byl on. Řeknu teď jednu myšlenku, která se odvíjí z mých životních zkušeností a mého nasměrování. Člověk, který přijme a pochopí harmonii, kterou nabízí Dvořák, má nakročeno k tomu, aby pochopil souvislosti života ve velmi širokých vazbách. A já si myslím, že on, s ohledem na 59 let věku, má zkušenosti, má mnoho sil, energie, že bude přicházet i s tím, aby v tomto bláznivém světě, říkám to znovu, bláznivém světě, který baží po úspěchu a penězích, kdy přijde s protinázorem, prosím pěkně, krásná harmonie může být v nás, může být kolem nás, můžeme ji nějakým způsobem zprostředkovat, můžeme ji přenášet, ale můžeme ji také vyvolávat. Můžeme být u jejího vzniku. No, nechť se mu to podaří. Při inauguraci privolávali, včetně japonského premiéra, nechť žije 10 tisíc let. Já se k tomu přidám. Nechť ta myšlenka krásné harmonie žije deset tisíc let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nový císař pronesl, během toho ceremoniálu, formulu stejnou jako jeho otec Akihito před téměř 30 lety, zavazuje se plnit povinnosti v roli symbolu státu, v souladu s ústavou, a být vždy blízko svému lidu. Jaké tóny, pane profesore Hlaváči, slyšíte tady v naší kotlině?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, tady tyto tóny bohužel slyším ojediněle, ale já si myslím, že Japonci, vracím se k tomu, co jsem řekl, přirozená úcta k autoritám. Oni mají přirozenou úctu ke svému státu, ke své zemi, ke své kultuře, a logicky, vybírají si i z té světové nabídky. A já chci stále věřit tomu, že se ještě dožiju světa, v němž ta míra krásné harmonie, tedy úcty k člověčenství, úcty k přírodě, úcty k pravdě, k hodnotám, že se to musí vrátit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kdo u nás, v České republice, jednak pro, asi většinu populace symbolizuje autority, i když je mi jasné, že to může být také individuální, a jak asi přistupujeme k autoritám? Co by jste řekl?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Jméno nevyslovím z důvodu ne, že bych byl opatrný, ale protože si netroufám v tuto chvíli tak jasně vyselektovat, kdo všechno splňuje ty parametry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak třeba obecně.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Obecně. Já si myslím, že lidé, kteří po desetiletí odváděli vynikající práci na mezinárodní úrovni, lidé, kteří uměli kolem sebe šířit míru korektnosti, spravedlnosti, objektivity, lidé, kteří byli ochotni obětovat své vlastní pohodlí, ve prospěch myšlenky či idey, která jim za to stála, hodnotově stála. Lidé, kteří umí chránit naši svébytnost v tom, že jsme národem vzdělaným, chytrým, přemýšlivým a chci věřit i tomu, že pracovitým a poctivým, ale musíme k tomu být vedeni. Jiným slovy, teď jsem se z té uličky dostal, každý člověk, který umí přemýšlet za jiné, a není to v rámci stranických doktrín, a není to v rámci jednoho volebního prohlášení, které mě zavazuje na chvilku k čemusi. Lidé, kteří mluví konkrétně jasně, a svým životem, dokázali, že uměli to prostředí kolem sebe velmi pozitivně ovlivňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V pondělí 28. října si připomeneme výročí vzniku samostatného Československého státu. Dovolím si vsuvku, nepřijdete ani o živé vysílání pořadu Jak to vidí. Opět ale tady na veřejnosti můžeme sledovat debatu o tom, kdo dostal pozvánku na udílení státních vyznamenání na Pražském hradě, kdo nikoli, kdo tam půjde, nepůjde. Co z toho vyplývá?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Vyplývá z toho, že je tady stav velké rozklíženosti, že velmi často rozhodují důvody osobního rázu, kdo se komu znelíbil, a naopak, kdo se komu velmi zalíbil. To je špatně. Já si myslím, že tam by měl být výkvět osobností, které ad jedna, reprezentují tento stát v rovině, o které jsem se před chvílí zmínil. Které navazují i na ten někdejší odkaz prezidenta Masaryka. Kteří uměli s tou pravdou věru zacházet, nikoli šermovat, prostě lidé, kteří jsou špičkovými osobnostmi nejen v profesním, ale i v tom občanském životě. Jsou velmi zásadoví, o jejich názor se můžete opřít, já řeknu jednu jméno, Petr Pithart. Pro mě Petr Pithart.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Státní cenu za literaturu získal dramatik, spisovatel a vrchní zemský rabín Karol Sidon, laureátkou státní ceny za překladatelské dílo se stala romanistka Anna Kareninová, jejíž jméno je spojeno s překlady francouzských a italských knih i filmů. Ministr kultury Zaorálek ocenil ještě dalších šest umělců, z toho jednoho in memoriam, a to za přínos v divadle, v hudbě, ve výtvarném umění, architektuře a v kinematografii. Jak se díváte vůbec na ocenění tohoto druhu? Vypovídá to něco o současném stavu naší kultury?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Tady, shodou okolností, v tom výčtu osobností, které byly oceněny, velmi často zaznělo, že je v tom zohledněna jejich celoživotní práce. Úplně náhodou, teď se nechci chlubit, ale jednoho z oceněných, pana profesora Chválu, doprovázela při té inauguraci vlastně i má řeč, protože mě požádali, abych o profesoru Chválovi také něco řekl. Tak já zopakuji, to byly lidé, Jiří Menzel, a řada dalších, kteří dlouhodobě odváděli práci na velmi vysoké úrovni. Lidé, kteří pamatovali i na své nástupce, Jiří Chvála vychoval tisícovky dětí, z nichž mnozí se stali profesionálními zpěvákmi nebo profesionálními hudebníkmi, ale hlavně, i ti kteří se jimi nestali, už měli v sobě zaseto, že je tady hudba, je tady kultura, je tady duchovně rozměr jejich životů, a oni to přijali za své. Tady ten moment vyústění ceny mají zohledňovat kvalitu, mají zohledňovat tu míru dlouhodobé skvělé výkonnosti, vyrovnané výkonnosti, mají zohledňovat i to, že uměli ovlivnit svým vlivem nastupující generace a mladší lidi, kterým dali do vínku nějaké poselství, a čtvrtá věc, ti, kteří si nezadali ve smyslu, že byli poplatní momentálnímu vkusu, něčemu, co se tzv. dobře prodávalo, oni opravdu uměli jít svojí cestou a tu cestu uměli jednoznačně pojmenovat a taky obhájit. To je úžasné. Já před osmičkou oceněných mohu sám, jako jejich kolega z kumštu, jenom smeknout a říct, dámy a pánové, děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, nejenom v souvislosti s nejnovějším laureátem Nobelovy ceny za literaturu, rakouským spisovatelem Petrem Handkem, se znovu otevřela debata, jestli lze oddělit dílo, ať už je to spisovatel, skladatel, a tak dále, od jeho politických názorů, politického přesvědčení, nebo angažovanosti.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Když půjdeme hodně daleko do historie, zjistíme, že fungovaly oba modely. Že byli výteční umělci, které deseti a staletí už ověřili, kteří v tom občanském životě vedli prapodivné způsoby a praktika, a naopak, byli ti, kteří opravdu byli čistí jak v té rovině uměleckého sdělení, tak v té rovině občanských postojů, ale žili v odlišných dobách, v odlišném politickém klimatu, žili v odlišných, i sociálních podmínkách, každý jak umí, jak mu jeho svědomí přikazuje a jak mu jeho svědomí dovolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve studiu je se mnou klarinetista a pedagog, profesor Jiří Hlaváč. Po Praze omezí tzv. bublináře a vystoupení ve zvířecích kostýmech také Český Krumlov. Tam se totiž po zákazu v metropoli začali maskoti přesouvat. Jak Vy vnímáte jednak samotný zákaz, a také řekněme pouliční vystoupení, ať už hudební, artistická a nebo divadelní. Podle magistrátu pražského to není umění nýbrž byznys. Konkrétně tedy ty plyšové pandy a bublináře.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já jsem před časem ve Vídni četl článek, který mě zaujal, a tam se řeklo, že magistrát Vídně se rozhodl, aby Vídeň v prvé řadě sloužila obyvatelům. Že zájem o turisty jest zájmem druhořadým. Mimochodem, ale z deseti Vídeňanů v té statistice devět říkalo, že jim turisté v nejmenším nevadí. Proč o tom mluvím. Protože to, co jste zmínila, bubliny a to dál, to je velmi často rovina, kdy se podsluhuje tzv. zahraničním turistům. Něco, co to má zatraktivnit. Já si myslím, že to na ulici nepatří. Navíc, víme oba, že se nejčastěji pohybují v těch turisticky nejatraktivnějších místech, což je Staroměstské náměstí, Nerudova ulice, Královská cesta a tak dál, to je něco, co není patrné ani v Benátkách, kde jsem byl hodně zvyklý na různý cirkus, to prostě je už za tou hranou přijatelnosti, a vkusu, a v tomto případě si myslím, že úředníci magistrátu hlavního města Prahy zareagovali sice pozdě, ale zareagovali dobře, a dokonce mě to jde i v tom kontextu s tím postoje Vídně, a tady řeknu jednu zbožnou myšlenku. Jednak historické konotace a určitá příbuznost, ale i velikost toho města, Dunaj, Vltava, všechno je svým způsobem podobné, prosím pěkně, dávejme dohromady hlavy chytrých Vídeňanů a hlavy chytrých Pražanů a najděme východiska, která jsou skutečně odpovídající renomé toho města, jeho významu, jeho historie. A ne tomu, že jakási logistická obchodní skupina se znovu rozhodla, že do Prahy přivleče něco.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A zatraktivní metropoli návrat tramvají?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
To je zase velká otázka, já pamatuji dobu, když po Václavském náměstí tramvaje jezdily, pak zase nejezdily. Tady se teď tedy mluví o tom, že je to ta horní část, to ukáže praxe, nicméně ale magistrát v tomhle případě se odvolává rovněž na tu vídeňskou ideu, že to má v prvé řadě posloužit občanům hlavního města.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A metropole do třetice. Fotbalisté Slavie včera prohráli ve třetím ze šesti zápasů základní skupiny Ligy mistrů nad slavnou Barcelonou 1:2. Přesto si od sportovních komentátorů vysloužili slova obdivu, dokonce i španělský tisk chválí Slavii za sebevědomý fotbal proti favorizované Barceloně hrála víc srdcem než hlavou. Jak to působilo na Vás?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já jsem, musím říci, to sledoval až do konce, a nejen proto, že jsem fanoušek kopané a že se mě stávající přístup a způsob prezidenta Slavie moc líbí, to je o obětavosti, odhodlanosti, ti, řeknu kluci, ti hráči, mají v sobě opravdu srdíčko tam, kde má být, ale jedna věc mě velmi překvapila a to, že nakonec rozhodla vlastní branka, to se všechno může přihodit, ale já jsem byl fascinovaný tím, že světový velkoklub, a tady mužstvo, které je z české kotliny, které aspiruje na to, aby bylo mezinárodně úspěšné, na stranu druhou nechci mluvit o srovnatelných rozpočtech, nesrovnatelných rozpočtech, to je úplně jiná kapitola, ale já jsem byl ohromený tím, že ti Slávisté nezaostávali ani v té rovině jaksi herní ekvilibristiky, práce s míčem, to, že byli včas na místě, to, že to uběhají, to už víme všechno, já až se mě dme srdíčko a prsa tady ve studiu, já jsem byl nejen potěšený, ale já jsem byl zase hrdý na to, že čeští fotbalisté jsou schopni odvádět výkon, za který člověk musí zatleskat. A výsledek mě nezajímá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co vlastně symbolizuje fotbal? Třeba na tom poslední mistrovství světa, televizi, se dívalo 3,5 miliardy lidí.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Je to samozřejmě dneska obrovský fenomén, nejen sportovní, ale i obchodní, společenský, víme, jakým způsobem se dnes fotbal prezentuje. Nejen přímé přenosy, máte možnost sledovat ze záznamu cokoli, co se kdy odehrávalo, srovnávat generace hráčů a tak dál. Já si myslím, že, a tady možná budu trošku odvážný v tom tvrzení, že je to v současnosti jeden z těch momentů, který svět opravdu spojuje. Ne globalizuje ve smyslu obchodní taktiky, ale spojuje. Najednou i ti španělští fanoušci zatleskají českým fotbalistům, které, upřímně řečeno, ve Španělsku neznají. Já jsem se dozvěděl, že do padesátky nominovaných, z nichž se bude vybírat držitel příštího Zlatého míče, nebyl nominován ani jeden český fotbalista. A z těch, které jsme včera viděli na španělské straně, 6, 7, 8, já to nevím, ale určitě, to o něčem vypovídá, ale tady ten moment fotbal ukázal, že umí přiblížit k sobě názorově, ale i citově lidi, kteří by k sobě jinak vůbec cestu nenašli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A řekl by jste, že se mění nějak to fanouškovství? Přežilo to pravé? Protože třeba, jak píše nejnovější vydání Reflexu, tak na Západě ubývá těch skalních na úkor bohatších.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
To je těžká otázka, jestli přežije. Já chci věřit tomu, že ano, protože ten klubismus není jenom o tom, že si dám červenobílou šálu na krk a jdu křičet, když se vyhrává. Já tam chodím, i když tomu klubu se nedaří. Jinými slovy, vede mě to i k tomu, abych pochopil, že lidský život má vlny, přízně - nepřízně, úspěchu - neúspěchu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání profesor Jiří Hlaváč. Děkuji Vám za to. Mějte se krásně. Na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Děkuji a hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra budu hovořit s politoložkou Vladimírou Dvořákovou. Zita Senková přeje dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.