Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 20. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem v Jak to vidí bude profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, hudebník a pedagog. Dobrý den, já vás vítám.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Děkuju pěkně, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem bude dnešní rozhovor? Například o kouzle mluveného slova, roli hudby v médiích i o tom, co se stalo ze sportu. Inspirativní poslech. Do éteru se po 70 letech vrátila živě vysílaná rozhlasová hra, Český rozhlas Dvojka odvysílal v přímém přenosu hru Arthura Conana Doyla Sherlock Holmes ve státních službách. Studio 2 ještě živé vysílání her tady na Vinohradské v Praze pamatuje. Jak se vám zamlouvá, pane profesore, toto spojení?

Čtěte také

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
No, zamlouvá se mně moc, protože já jsem shodou okolností ráno se tady potkal s paní produkční a ptal jsem se jí, jak dlouho se známe a spočítali jsme, že je to víc než 30 let, ale já pamatuji práci legendárních režisérů, pana Henkeho, pana Melče, pana Weinlicha a věřte, že řada těchto momentů byla spjatá i s živým vysíláním, protože se dělaly třeba pořady ve spolupráci s Lyrou Pragensis, kde živá hudba, živý text a samozřejmě nebyla tam účast ruchařů a dalších komponentů typických pro živé vysílání, ale protože jsem sám na sobě mnohokrát zažil živé přenosy koncertů a jsem na to navyklý a tady jsem zmínil i tu součinnost v rámci mluveného slova, mně se to vždycky strašně líbilo. A musím říci, že vznikne atmosféra, kterou nemůžete simulovat při klasickém natáčení, protože každý má nějaký svůj vnitřní tep, vnitřní temperament, vnitřní rozpoložení vnitřní fantasií a ta míra tvořivostí, té bezprostřední tvořivosti na místě je opravdu jedinečná, takže já jsem byl velmi potěšen touto myšlenkou a doufám a předpokládám, že nezůstane jen u jedné inscenace, že rozhlas tu a tam jako určité retro ohlédnutí do své historie nabídne třeba obdobné projekty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A asi to bude kratší časový úsek, troufám si odhadovat, než dalších 70 let.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Věřme tomu, protože je to skutečně i pro posluchače, nejen, že je to atraktivní a lákavé, ale je to spjato s tou jedinečností. Je to jedinkrát a byl jsem, byla jsem u toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkáme tomu vlastně experiment, v současné době vidíme v různých zemích kolem nás v posledních letech podobný, nechci říct trend, ale podobné počiny živě vysílaná rozhlasová hra. Kdysi dávno na úplně samém počátku, pokud se ale nepletu, tak to bylo z nouze ctnost, protože pořídit záznam bylo velmi náročné.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Navíc. Samozřejmě neexistovalo něco jako playback, takže herci a hudebníci byli zvyklí hrát naživo a mimochodem já vzpomenu na houslistu Josefa Suka, který mně vždycky s pietou ukázal gramofonovou desku, kterou měl po svém dědečkovi skladateli Josefu Sukovi a tam je Toscaniniho nahrávka, tuším, že je to s Bostonskou filharmonií, kde je jedna uhertira Gioachina Rossiniho, Gioachina Rossiniho, a je to virantel, a Pepula vždycky, když jsme si to poslechli, na to řekl - ježíš, ti za to uměli vzít. Byli zvyklí natočit to dvakrát, třikrát za sebou a výsledek byl hotový. Nestříhalo se. Vybrala se nejlepší varianta. Je to určitě úžasná věc a já si myslím, že i pro součinnost toho týmu je to moc důležité, probouzí to míru pospolitosti, vzájemné důvěry a schopnosti se poslouchat trošku jinak, protože nám tady teď svítí červená a pokud by zhasla, tak je jasné, že vysílání není. To samé je v rámci těchto projektů, takže když je živý přenos, máte kontrolu v tom, že je tam ona pověstná červená, to stimuluje člověka do trošku jiné roviny soustředěnosti a jsem tady zmínil i jiná rovina tvořivosti, vynalézavosti, reakce jeden na druhého. Ta bezprostřednost v tom, že někdo přede mnou zahrál nebo v případě herců řekl repliku trošku jinak než na zkoušce a já mohu reagovat. To víceméně ten klasický záznamový systém tolik nedovoluje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je ten adrenalin ta červená ve studiu.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Určitě, určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není nad kouzlo živého vysílání. Jakou roli má v audiovizuálních médiích hudba, ke které jsme se dostali, pane profesore.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Já si myslím, že klíčovou. Když se podíváte na portfolium programové nabídky různých stanic, pokud nejde o stanici, kde de facto nonstop půjde zpravodajství, tak zjistíte, že hudba je tam buďto v rovnováze 50 na 50, či v procentech dokonce trošku většinová. Je to důležitý moment, protože jednak vám poskytne jako posluchači určitý mezičas, abyste si promyslela to všechno, co jste zaslechla, co jste zaznamenala. Já znám řadu posluchačů, kteří si dokonce dělají poznámky a pak se k tomu vrací. Další moment je tam stav, kdy chcete buďto podpořit určité sdělení v náladě nebo naopak chcete udělat určitý kontrast, chcete udělat jasný předěl. Hudba je k tomu, myslím si, ideální, ovšem jako se vším ostatním je velkým uměním, dramaturgickým uměním s hudbou pracovat. Pokud by to mělo být jen v roli jakési výplně onoho mezičasu, tak je to samozřejmě možné, ale stává se to klišé a řada posluchačům mně potom řekne víte, to je pak jakási zvuková kulisa. Ale pokud se pracuje s hudbou velmi cíleně, což znamená, že vznikne nějaký plán, hudební plán, který buď v návaznosti na styly, na žánry a tak dál toto všechno umí velice šikovně posluchači nabídnout, tak zjišťujete, že vzniká neustále jakýsi uzavřený tvar, kdy dokonce i ze zpravodajství je možné udělat ucelený programový blok. A to všechno hudba umí. Dál, nezapomeňme na to, že máme neuvěřitelné množství stylů a žánrů, které dnes můžeme běžně poslouchat a díky Felixi Mendelssohn-Bartholdymu, kterej přišel s oním nápadem, že se nebude hrát jenom hudba jeho vrstevníků, ale že se ohlédneme, proč našel v archivech úžasné věci Johanna Sebastiana Bacha a chtěl to všechno vrátit zpátky do posluchačského povědomí. Odtud se samozřejmě začaly ty nůžky otevírat dál, kdy nebudeme hrát jenom jeden žánr a můžeme velice krásně promíchat šanson, jazz, taneční hudbu, poslechovou hudbu, klasickou hudbu, ale znovu opakuji, záleží na vynalézavosti onoho dramaturga. A já dokonce vám prozradím jedno mé tajemství, poněvadž jsem hravý, že mnohdy, když poslouchám nějaký text, nějaké mluvené slovo, tak já si k tomu sám doma vyberu hudbu, kterou bych pod tím chtěl poslouchat. A to spektrum je strašně široké. Ode mě se očekává, že budu ctít a milovat Mozarty a Beethoveny, ale také Ellingtony, Basie, protože jsem se tomu celý život věnoval, ale já miluju Jacquese Brela, já poslouchám velmi často Édith Piaf, Erica Claptona, poslouchám velice často Beatles, Elvise Presleyho ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je žánrová pestrost.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
To je žánrová pestrost. Nicméně vždycky je to podloženo na tom, že je to hudba, která je invenční, která opravdu není tuctová, má nápady, je krásně zpracovaná a má onu míru hudební profesionality. Další věc u zpěváků lhostejnost operních nebo rovina populární hudby, já chci rozumět textu. Takže zásadně neposlouchám, kdyby byli oceněni sebevíc, neposlouchám ty, kterým nerozumím. A myslím si, že je to logické a teď se dostávám k tomu podstatnému, jak mozek zpracovává text i hudbu současně. V tom případě to, co jsem zmínil, je tím ideálním ukazatelem. Jestliže nerozumím melodii, ale držím se textu, tak mě to mnohé promíjí. Jestliže je nádherná melodie nebo nádherná hudební stavba, a já moc nevnímám, nerozumím textu, tak mě to zase něco překryje, ale tam, kde není invence a ještě nerozumím textu, to je balast. To věru poslouchat nepotřebuju, a to je ta míra ponaučení pro všechny, kteří pracují v tom živém prostoru se slovem a s hudbou. Srozumitelnost, invenčnost a míra určité duchovní blízkosti, ono to spolu musí souviset.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často v poslední době slýcháme, že mnoho lidí si jaksi ordinuje takzvaný mediální či lépe řečeno informační půst, prostě nečtou noviny, neposlouchají rozhlas, nedívají se na televizi, vypouštějí jaksi informace, nebo si je striktně dávkují. Bylo by to něco pro vás, pane profesore, jak vy vlastně pracujete s informacemi?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Já se přiznám, že jednak chápu ty, kteří potřebují toto vysazení, má to logiku a lidská duše a lidský mozek je uzpůsoben tak, že může zachytit věru neuvěřitelné množství informací. S některými z nich si potom nevíme rady, ale na stranu druhou nesmí to být ordinováno jako nutnost, takže znovu opakuju, chápu ty, kteří řídí auto a odmítají, aby tam někdo poslouchal rozhlas. Ale na stranu druhou můj případ to nikdy nebyl. Já jsem hrozně zvědavý člověk a mnohdy se ráno probouzím jenom proto, jestli už se něco nestalo zase, co bych rád, rád věděl. Další věc, já se prostřednictvím těchto informací mohu dostávat i do světa, do kterého bych jinak nevstoupil. Najednou slyším rozhovor s kosmonautem, slyším rozhovor se špičkovými vědci. To je přece jenom svět, který je mně trochu utajen a já pořád hledám souvislosti. Co je tam podobného s mým světem, co jsem opomenul, co bych se měl doučit, kde bych měl nějakým způsobem začít uvažovat trošku jinak. Takže mediální půst je dobrý u těch, kteří potřebují čas na to, aby si vyhodnotili určité informace, nebo chtějí mít jenom období, kde skutečně ta hlava se nemusí těmito informacemi zaobírat. Na stranu druhou u těch, kteří jsou stále aktivní a zvědaví, jako jsem já, tak samozřejmě mám momenty, to bych lhal, mám momenty, kdy přijdu kolikrát večer domů, celý den na mě někdo mluvil, já jsem celý den odpovídal, já jsem celý den musel být soustředěný, nezapnu ani rozhlas, ani televizi, vezmu si knížku a strávím velice krásný večer. To chápu. Je to, myslím si, přirozené, je to lidské.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje několik knih na téma mediálního půstu. Například podle autora Johnsona informace i jídlo jsou stále levnější, hojnější a po hříchu i méně kvalitní, cituji jeho slova, proto bychom se měli více starat o to, čím se vlastně ládujeme, řečeno lidově. Ono totiž taková informační obezita je na rozdíl od té fyzické neviditelná.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Já teď řeknu větu, za kterým si citlivým velmi omlouvám. Víte, nevhodně volená strava může způsobovat velké zažívací problémy ústící průjmem. Špatně volená rovina příjmu informací může vytvářet v duši něco obdobného, akorát to není tak vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vyvážené, pestré informační potravy, abych zůstala u tohoto příkladu, příměru, se podle vás, pane profesore, dostává konzumentům informací, co byste řekl?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Víte, že se mi stejné otázky dostalo při nějakém sezení v parlamentu a já jsem tehdy odpověděl, že se domnívám, že je otázkou profesionality těch, kteří mně informace sdělují, aby nepouštěli informace neověřené, neověřené, či dokonce nepodložené a nepravdivé. Já chci věřit tomu, že poslouchám informace relevantní. Nutno říci vybírám si, vybírám si, ale tady upřímně řečeno s chutí poslouchám Radiožurnál a nikdy jsem nepochyboval o tom, že bych dostával jak ze zahraničí od našich zpravodajů, tak u tuzemska, že bych dostával informace, které nejsou ověřené, tudíž nejsou pravdivé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Legenda československé lehké atletiky Dana Zátopková oslavila 95. narozeniny. Olympijská vítězka v hodu oštěpem z Helsinek 1952, dvojnásobná mistryně Evropy, 13násobná mistryně republiky, držitelka posledního světového rekordu v hodu dřevěným oštěpem. Úžasné jubileum a úžasná dáma.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Úžasné jubileum, úžasná dáma. Tady trošku z nostalgií v hlase řeknu, že jsem neměl to štěstí, abych se někdy s paní Zátopkovou naživo setkal, ale řeknu příběh, který myslím, pokud by poslouchala a potěší i ji, já jsem šel jednou s mým tehdy dvouletým synem do Stromovky na obvyklou polední vycházku a Daví tam pobíhal někde kolem mě, a najednou jsem uviděl v dálce, že běží člověk, který mě upoutal tím, že měl sako, takové světlé kalhoty, v podpaží něco, pak jsem zjistil, že je to aktovka, když se přiblížil, ale už na dálku běžel zvláštním stylem. Protože jsem v té době běhával taky, tak jsem zpozorněl, a on přiběhl k nám, zastavil se, pohladil syna po hlavě a řekl mně máte krásného chlapečka. To vám přeju. A běžel dál. A on to byl Emil Zátopek. A ta míra všímavosti, citlivosti, protože chtěl říci někomu něco hezké tak, jak to cítil, tak, jak to v tom okamžiku vnímal, víte, že se domnívám, že to je to, co dělá legendy legendami. Míra nejen určité houževnatosti, píle, vytrvalosti, logicky i přirozené talentovanosti, ale ta míra citlivosti pro okolí a všímavosti. Jestli se od těchto legend máme věru co učit, tak je to právě tento soubor vlastností, které jsem vyjmenoval. A já jsem zaslechl pár rozhovorů s paní Danou a připomněl jsem si někdejší pozvání na setkání olympioniků, kde jsem se poprvé a bohužel i naposledy potkal s Jiřím Raškou. Potkal jsem se s hokejistou Janem Klapáčem, byla tam paní Květa Jeriová Pecková. Ze všech těchto osobností vyzařovaly ony zmíněné rysy, které jsem popsal u Emila Zátopka a které nepochybně má paní Dana. A jen tak mimochodem, vedle narozenin, včerejších narozenin 95. paní Zátopkové připamatovávám i to, že Emil byl narozený ve stejný den a ve stejném roce, takže též by slavil 95. narozeniny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
19. září 1922 se oba narodili a společně strávili více než 50 narozeninových oslav. Paní Dana Zátopková v rozhovoru pro ASC Dukla a iRozhlas.cz mimo jiné řekla, že sport sleduje dodnes a cituji její slova: "Dneska v lidských očích vystoupal v žebříčku sport na důležitosti. Ze sportu se stal důležitý životní doplněk, který potřebuje podporu. Je to fenomén, kdežto za našich časů to bývala spíše zábava." Tolik slova jubilantky.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
To jsou samozřejmě, to je svatá pravda. Ale já dodám ještě jedno své malinké osobní zamyšlení. Víte, možná, že se to odehrálo před nástupem pana Avery Brundage, abych mu nepodsouval něco jiného. Do té doby nebyl sport vnímám jako byznys a tudíž se tam neobjevovaly momenty, které nastoupily potom. Platilo Coubertinovské víc je zúčastnit se než zvítězit. To vůbec už nikoho nezajímá zúčastnit se. Pouze první, druhý ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, jste tak skeptický?

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Jistě, jsem o tom přesvědčený, protože to je otázka velkých peněz. To jsou firmy, které potřebují vítěze, gladiátory, druzí třetí nikoho moc nezajímají. Pak je další věc důležitá. Nastoupilo něco, kdy ti méně disponovaní nebo ti méně odhodlaní si začali pomáhat jiným způsobem. Obecně se tomu říká doping. Víte, mám paralelu. Mnohdy už to není vítězstvím vůle, jak bylo v éře Emila Zátopka, ale vítězstvím zvůle. To jsou velmi, velmi promyšlené sofistikované tahy a postupy, co všechno se udělá. No, a jestliže je to tak daleko, že už jsou státy vylučovány například z olympijského dění, protože je prokázaný státem podporovaný doping, tak to není úlet jednoho či dvou jedinců, to je systém, to je systém. A pak je další důležitý moment a na to jsem opravdu pyšný. Já jsem moc přemýšlel nad osobností Zuzany Hejnové, abych zůstal u atletiky, s jakou vnitřní hrdostí překlenula to, že dvakrát pod pomyslnými stupni vítězů, dvakrát 4 místo, olympijské hry a mistrovství světa, jenže ona svým přístupem, ona svým projevem a tím, že nikdy by nevstoupila na tu pochybnou cestu nějaké pomoci, pseudopomoci, je pro mě opravdu velkým morálním vítězem, tak jako by ten moment. Emil, když končil, taky už nezískal zlatou medaili, ale běžel pro to, že sport pro něj byl pevnou součástí životní filozofie, životní náplně, jeho osobnosti, jeho bytí, jeho způsobu uvažování. Víte, já si myslím, že takto by měly být instruovány děti, když začnou pomýšlet na sportovní činnost a nikoli to, aby jim od začátku někdo omílal, že až se stane přeborníkem republiky ve své kategorii, tak dostane to a to a to. Ta motivace by měla být postavená na něčem úplně jiném.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naší atletice se daří, asi na rozdíl od fotbalu, když se podíváme na aktuální žebříček světové asociace, taky český fotbal na 58. místě za Saúdskou Arábií, Marokem nebo Haiti.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Je mně z toho smutno, protože jsem fotbal hrával na té amatérské úrovni celý život a mám jej rád a ani bych nezpochybňoval to, jestli je to stále ještě u nás sport číslo 1 nebo už není. Ale víte, tam je jeden důležitý moment. Dokud se nestane to, že ti, kteří mají tu moc a ty možnosti, si nesednou a řeknou prosím vás, zavolejme do vrcholových orgánů ty, kteří sami prošli fotbalem ve všech jeho složkách. Mám na mysli osobnosti jako je pan Koller, jako je pan Kuka, jako je Karel Poborský, Vladimír Šmicer, našel bych jich určitě víc, Zdeněk Grygara a tak dál, to jsou lidé, kteří na klubové i mezinárodní scéně na reprezentační úrovni dosahovali výsledků, kdy to nebyla náhoda. Oni mají tu zkušenost, co všechno znamená v rovině přípravy na vrcholné utkání, na vrcholný šampionát. Zúročme zkušenosti těchto osobností a neschovávejme to všechno za bafuňáře, použiju ten termín, pro něž jsou peníze až na 1. místě. To je celé tajemství toho koloběhu. Já jsem byl moc rád, když se do čela fotbalového svazu na chvíli postavil Ivan Hašek, protože jej znám a očekával jsem i tu míru jako jeho osobního příkladu. Víte, jak to skončilo. Takže to, že jsme na 58. místě by pro mě byl důvod, aby se celá ta pseudoelita a generalita uklonila a konečně uvolnila místo těm, které jsem zmínil. Samozřejmě pokud by oni byli ochotni tu káru z toho močálu tahat zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval se zatím nestal novým členem Mezinárodního olympijského výboru. Svou kandidaturu odložil, zhatil ji totiž anonymní dopis adresovaný šéfovi Mezinárodního olympijského výboru panu Bachovi, ve kterém je údajně popsána nedávná dotační kauza v českém sportu spojená, jak víme, s přerozdělováním peněz z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovu do sportu. Pan Kejval požádal o odložení své volby na únorové zasedání výboru při zimní olympiádě. Do případu samozřejmě nevidíme, ale jaký dopad by mohla mít celá tato kauza, pane profesore, na image, pozici českého sportu? Já jenom možná ještě dodám, že poslední členkou Mezinárodního olympijského výboru byla sedminásobná olympijská vítězka ve sportovní gymnastice paní Čáslavská.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Víte, bohužel patřím mezi ty, na které taky někdo občas napsal anonymní dopis. Já si o tom myslím své. Pan Kejval je osobností, která se ujala olympijského výboru, odvedla práci. Překvapuje mě, že na tak vrcholném grémiu jako je Mezinárodní olympijský výbor se tím vůbec někdo zaobírá. Ale dobře, pan Kejval se zachoval velmi korektně, řekl, je to předmětem šetření v okamžiku, když bude vyšetřeno, olympijský výbor bude seznámen s výsledkem. To je fér, to je korektní. Jinak protože čas se pomalu nachyluje, bych řekl, že i v tomto případě nezvítězila vůle, ale zvůle. Už jsem to tady dnes jednou řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč a jeho názory, já vám za to děkuji, mějte se pěkně.

prof. Jiří HLAVÁČ, klarinetista, hudebník, pedagog
--------------------
Děkuju pěkně taky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mým zítřejším hostem bude komentátor Reflexu Bohumil Pečinka. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.