Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 17. března 2020

17. březen 2020

Hostem byl Jiří Hlaváč.

Jan BURDA, moderátor:
Dobrý den od Jana Burdy. Jak boj s koronavirem nakonec dopadne na českou kulturu? Učitelé hledají způsob, jak dále vzdělávat své žáky na dálku. Co je k tomu potřeba a je všechno zlé pro něco dobré? A v čem bychom jako společnost po skončení současných trablů s koronavirem mohli být lepší a odolnější? To jsou některá z témat příštích minut na Dvojce ve společnosti profesora Jiřího Hlaváče, klarinetisty a pedagoga. Vítejte.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Dobré ráno.

Jan BURDA, moderátor:
Je to týden, co vláda v reakci na šíření koronaviru rozhodla nejprve o omezení kulturních akcí a následně o jejich úplném zastavení. V tuto chvíli v zásadě na neurčito se zrušily hudební a divadelní produkce, promítání v kinech, festivaly a další. Hlediště i jeviště jsou prázdné, ačkoliv řada umělců se snaží své diváky a posluchače oslovit alespoň prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Nezanedbatelné jsou také ekonomické ztráty. Například ředitel pražského Národního divadla, Jan Burian, v České televizi řekl, cituji: "Máme odhad, že do konce března bychom na vstupném vraceli přes 20 milionů korun. To ale není celá ztráta. Běžně se vstupenky doprodávají i v den představení. Jaký to, podle Vás, pane profesore, může mít dopad na kulturní instituce?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, já myslím že Jan Burian to naznačil, nicméně to je jedna stránka mince. V nákladech se očekává to, že se připravují inscenace, ty jsou už připraveny v okamžiku, když přijde třeba ono zastavení, takže návrhy kostýmů, scény, dokonce kostýmy někde zrealizovány, premiéra kvazy odložena, ale tam je další velký problém, problém v čase. Ti herci, kteří byli nasmlouváni na ten daný termín, už nemusí mít volno ve svém pracovním kalendáři v těch následujících obdobích. Čili jsou to věci, které jsou krátkodobější a pak dlouhodobější. Napadlo mě třeba, když jsem dnes jel ráno do rozhlasu, jestli se uskuteční 7. května, v rámci Pražského jara koncert berlínských filharmoniků. S takovým ansámblem domlouváte termín řadu let dopředu. Není nikde dáno, pokud se koncert nezrealizuje, že se tady Berlínská filharmonie objeví v tomto roce či v příštích dvou, třech letech, to je prosím pěkně, ona realita. Stejně tak grantové příspěvky, Vy požádáte o příspěvek, někdy město, někdy stát a předkládáte svůj návrh, který zohledňuje počet akcí, plánovaná návštěvnost, výnosy a tak dál, v okamžiku, když se to nezrealizuje a vy už rovněž jste do toho museli vložit, máte hotovou dramaturgii a řadu dalších věcí, no tak ten příspěvek, není-li vyúčtovatelný, se musí vracet. Tam je opravdu řada momentů, které budou v příštích měsících zatěžovat mysl řady odborníků, jakým způsobem to vlastně řešit, jakým způsobem se k tomu postavit. Co je otázka etická a co je otázka faktická. To jsou ty finanční prostředky. Uvidíme, já to pořád vnímám i tak, že je to vlastně sonda do naší společnosti, se vším všudy, a každý problém, který se nějakým způsobem řeší, podle způsobu, jak rychle a s jakou efektivitou se to podařilo, ukáže samozřejmě i naši reálnou podobu. Takže ano, kulturní oblast s tím má a bude mít velké problémy. Na stranu druhou, chci věřit a jsem součástí tady této umělecké brandže a pohybuji se v ní. Chci věřit tomu, že se najdou východiska, která budou hodna naší společnosti a budou vykazovat to, co jsem zmínil, dle umělecké dimenze i tu rovinu etickou a tu rovinu morální, protože kultura to bude potřebovat. Ostatně, budeme to potřebovat my všichni.

Jan BURDA, moderátor:
Neobáváte se, pane profesore, že po odeznění té současné krize, budou zkrátka potřebovat pomoc různé oblasti společenského života, že na kulturu dojde třeba až v poslední řadě? Kdybych nastínil ten černý scénář?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
A no jistě, samozřejmě, že se obávám, protože víme, jakým způsobem je kultura podporována a dotována, i v tom klidovém stavu, takže jistěže se znovu objeví řada názorů a řada momentů, že to je sekundární problém, který se odloží, až se vyřeší to podstatné. Ale ta praxe ukazuje a ukáže znovu, že tomu tak není a že společnost, která je rozvíjena, nejen po stránce vzdělanostní, v rovině celkového zdraví a celkové kondice, ale i té mentální duševní vyspělosti, že tato společnost odolává mnohem lépe a mnohem snáze i takovýmto krizovým situacím. Je to levá a pravá noha. Pokud nechceme chodit pouze po jedné, uvědomme si, konečně, jakou roli kultura hraje.

Jan BURDA, moderátor:
Kultura má svoji hodnotu, ta zrušená představení, ačkoliv pochopitelně, nikdo z nás nezpochybňuje nutnost těch opatření, ale přicházíme o hodnoty, řekněme, zážitkové nehmotné, ale samozřejmě, že kultura, včetně třeba i památek, přichází také o peníze. Jak se mimochodem v té souvislosti díváte na přijetí toho současného stavu ze strany umělců? Protože ti mají na jednu stranu nabité diáře, na druhou stranu jejich povolání je ze své podstaty velmi nejisté, což mnozí, nebo téměř všichni, právě v těchto dnech a týdnech, poznávají.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, teď se zasmějeme oba, já myslím, že kdyby jste se před X staletími zeptal Michelangeliho nebo později Beethovena, že by jste dostal stejnou otázku, jako řeknu já teď, nebo odpověď. Víte, kultura je dána daným okamžikem, ale jede ve velkém časovém předstihu, takže mnoho z děl, která ve své době nenašla uplatnění, tak se stala následně v desetiletích a staletích chloubou tu divadelní, tu hudební scény, to je realita, kumštýři mají v sobě velkou míru posedlosti a odhodlanosti, bez těchto vlastností vůbec tu profesi není možné vykonávat. A umí se zakousnout a umí překonat těžká období. Bylo to, je to, bude to a já chci věřit tomu, že se s tím zase popasujeme se ctí, protože každý kumštýř je si vědom toho, že posláním jeho života je dávat, to braní je opravdu sekundární. Na stranu druhou, teď, když mě budou poslouchat mnozí kolegové, řeknou, no jo, chlapče, ale složenky nepočkají. To je pravda, prosím pěkně, čili reálné výdaje životních nákladů jsou stále stejné, bez ohledu na to, jestli zpíváte, nezpíváte, koncertujete, hrajete, vystavujete, ale je tam ta mentální posila, že my jsme opravdu vybaveni tou trpělivostí a vybaveni tou mírou určitého sebezapření, překonávat těžké chvilky. Kumšt je přináší neustále. Kytice na pódium, to je jenom marginálie, která se stala součástí jakéhosi společenského rituálu. Ale satisfakcí je to, že buď si řeknete, ta práce se mě povedla, koncert či představení bylo hezké, jsem rád, že jsem u toho asistoval, nebo naopak, odcházíte se zatrpklým pocitem, že se to nepovedlo, a máte z toho jenom těžké svědomí.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, který je dnes hostem půlhodinky Jak to vidí na Dvojce, je dnešním glosátorem. Pane profesore, další téma opět souvisí s děním kolem nás a s děním posledních dnů a týdnů, vlastně už se dá říci. Veřejnoprávní televize velmi rychle připravila a spustila projekt UčíTelka, kde pedagogové oslovují děti na nucených prázdninách. Jak se Vám, jako zkušenému hudebnímu pedagogovi, zatím ta forma programu líbí?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já se přiznám, že jsem se včera s velkým zájmem díval na ten rozjezdový blok, ze dvojího důvodu. Ten první, sám vyučuji na vysoké škole a vztahy s mými pedagogy a s mými studenty, jsou samozřejmě na trošku jiné rovině, na stranu druhou, já jsem si říkal, no tak máme tady různé soutěže, ocenění, pedagogové, Český Amos, jak z toho potenciálu budeme vybírat. Já musím říci, že jsem byl doslova nadšený, jakým způsobem ta hodina byla vedena. Já jsem vysledoval tři tedy různé třídy, různou výši tedy, těch nároků paní učitelky, které tam pracovaly se třemi, čtyřmi žáčky. Jistěže, byl to vybraný vzorek těch, kteří zohledňují už vědomostní základ pro tu danou třídu, ale paní učitelky pracovaly s ohromnou empatií, trpělivostí, soustředěností, vynalézavostí, byl to opravdu takový interaktivní proces, který si myslím, že na školách, i základního typu, má tímto způsobem fungovat. Zase jsem si vybavil toho Komenského Škola hrou, kde na té myšlence to stálo, no a musím se dotknout i toho druhého momentu, proč mě to zajímalo. Já jsem v nějaké upoutávce zahlédnul také Honzu Franze, který tam vystupoval coby režisér toho pořadu, a protože jsem jej znal z doby, kdy dělal asistenta režie Janu Bonaventurovi, tak mě zajímalo, jak ten Honza Franz pracuje, a byl jsem také nadšený, takže musím říci, že půjde-li to v tomto režimu, v tomto duchu, tak je to inspirativní. A teď nejen pro žáky, kteří se budou dívat doma u televizních přijímačů, nejen pro jejich pedagogy ze základních škol, protože i oni si v tom mohou najít řadu momentů, které mohou být inspirací, ale hlavně, ono je to inspirativní i pro rodiče, kteří s těmi malými žáčky zůstali teď doma a nějakým způsobem je učí. Je to taková ta domácí výuka, ale i ta může být vedena interaktivně, i ta může být vedena velmi, velmi zajímavě, a svým způsobem je tam řada inovačních momentů, které nestojí jenom na televizní vizualizaci, prostě je to o nápaditosti lidí, znovu opakuji, já jsem viděl tři vstupní hodiny, vždycky po těch 40 minutách, a já jsem byl nadšenej.

Jan BURDA, moderátor:
Žáci a studenti ale též, teď už myslím pochopitelně na děti starší, dostávají zadání od svých učitelů, v současnosti e-mailem nebo po různých těch komunikátorech, po sociálních sítích. Není taková forma výuky v současnosti řekněme více interaktivní než televizní vysílání, není vhodnější?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Víte, je tam ještě ve hře jedna věc, navážu. V době, když jsem byl děkanem hudební fakulty, tak se na mě obrátil jeden představitel jedné korejské univerzity s tím, že by měli zájem, aby se na naší fakultě namontovaly kamery, tedy monitorovací systém a naše výuka by byla přenositelná i na onu korejskou univerzitu. A tam se objevil jiný moment. A sice, my chráníme i svoji výslednou metodu, know-how, které se vytváří postupně, vytváří je osobnosti, a určitě je řada pedagogů, v naší práci, tak atraktivní pro zahraničí, že by stáli o ty telemosty a přímé přenosy, jenže výuka stojí také na té vztahové rovině a od pedagoga, vedle toho, že Vám poradí, co máte udělat Mozartovi, přejímáte i jeho reakci, jeho způsob myšlení. To, jak umí zareagovat na Vaše podněty. To je myslím nepřenositelné. Takže já si myslím, že je to dobrý prostředník z hlediska těchto vypjatých situací, ale pro ten běžný režim, pro tu běžnou výukovou normu a ten běžný výukový proces, nechme to v režimu, kdy vznikají skutečně vztahy mezi spolužáky, mezi sebou, ale také mezi jejich pedagogy. Víte, že já, ač už jsem starší pán, že po letech vzpomínám na řadu mých učitelů ze základní devítileté školy, a řadu jejich reakcí mám uchovány v sobě a reaguji obdobně, takže já si myslím, že ta vztahová rovina, ten přímý kontakt s živým učitelem, je nezastupitelný.

Jan BURDA, moderátor:
Tedy, protože v současnosti jsou uzavřené i základní umělecké školy, tak dá se třeba hrát na nástroj? Alespoň chvíli učit na dálku nebo alespoň tedy ty mladé hráčky a hráče, nějakým způsobem motivovat?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Nejen že dá, svým způsobem, ale já prozradím i něco, co bude možná překvapením, i naše fakulta je zavřena pro výukový proces, no hold studenti, kteří se buď připravují na soutěž, nebo mají plánovaný výstupní koncerty, chodí ke mě domů, a my pracujeme stejně, tak, jako by se to odehrávalo na půdě školy.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, který je dnes hostem komentátorské půlhodinky Jak to vidí na Dvojce. Jdeme k dalšímu tématu. Říká se, a Vy jste na to už vlastně několikrát narazil během uplynulých minut, že všechno zlé je pro něco dobré. Můžeme se z té současné krize kolem šíření nového koronaviru, který způsobuje onemocnění Covid-19, nějak poučit? Víte, třeba v ekonomice, ale i v běžném životě, vyjdeme nakonec odolnější?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Děkuji, ta otázka je velmi trefná a velmi chytrá. Víte, to všechno, co teď prožíváme, je malý políček tomuto světu, to není knockout, ale je to políček, protože my jsme z pozice konzumní společnosti vsadili na to, že za a) jsme neohrozitelní, za b) když si vytvoříme patřičné finanční portfólio, tak jsme velmi svobodní a děláme si, co chceme, za třetí, otevřený svět, takže budu jezdit i tam, kde se sice nedomluvím, a nejedu tam kvůli určitým kulturním hodnotám, ale je to in, měl bych tam být a tak dál. Ta míra určité bezbřehé rozpínavosti a svým způsobem, použiji to slovo, nadutosti, tak to je ukázka toho, že se k tomu běžnému životu stavíme velmi lhostejně. A teď půjdu dál. Tady se před měsíci objevilo hnutí mladých lidí, kteří upozorňovali na to, jak zacházíme s naší planetou. Řada upozornění se vázala na to, že v životě se mám zeptat na to, co jsem schopen dát, a ne donekonečna brát. To je ten Kennedy, zeptejte se, co jste ochotni udělat pro Ameriku a ne co bude Amerika dělat pro vás. To je připamatování toho, že lidská společnost, má-li se cítit pospolitě a bezpečně, musí respektovat a dodržovat určité zásady a určitá pravidla. Hygiena mezi ně patří, ale ono tam patří i duševní hygiena. Ono tam patří i ta míra vzájemnosti, ochoty řešit a poslouchat problémy druhých a ne až to začne ohrožovat mě samotného. Vracím se do kódy ano. Já jsem přesvědčen, že tato situace, která zaskočila miliardy lidí této planety, přinese i tu výstupní kvalitu, že to nebude jenom o tom požitkářství, ale že to bude o tom životě, který má být bezpečný, má být pro všechny na planetě lidský, tedy humánní a má dávat dohromady i určitou míru bezpečné perspektivy. Víte, když se to všechno spustilo, tak jsem si vybavil tu scénu před desetiletími, když německý amatérský pilot přistál se svoji čestnou na Rudém náměstí. A ten pyšný, nabubřelý režim, se zatřásl v základech, protože nezachytili radary, a to všechno, co se proklamovalo, my jsme nedotknutelní, dostalo taky ten políček. Takže já to beru ano, je to dobré varování a je na nás, abychom si uvědomili všechny souvislosti a co všechno může přinést ta naše míra ledabylosti v dalších letech. My musíme změnit svůj způsob uvažování a musíme změnit, a zcela zásadně, životní styl.

Jan BURDA, moderátor:
Na druhou stranu, bude, nebo nakolik, podle Vás, bude potřeba, po odvolání těch současných opatření, nutných opatření, nakolik bude potřeba pohlídat si to, aby lidské svobody se vrátily opravdu v plné míře a všude?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Taky dobrá otázka. My budeme nuceni na to všechno dozírat s plnou účastí a s plnou odpovědností. Víte, jestliže se koronavirus zastaví, a já chci věřit v relativně krátký úsek, možná měsíců, tak ten návrat do běžného, bezpečného a reálného života, bude trvat nepochybně celý rok, možná dokonce léta. Ale ano, ta míra nazírání na svobodu každého z nás, je základem, tato situace nahrává tomu, že by to mohlo být zneužitelné, ale prosím pěkně, vraťme to k tomu Nerovi a Caligulovi, ano, pád Římské říše, ale na stranu druhou to vždycky tu populaci posunulo někam dál, protože si uvědomili nové nebezpečí a nová úskalí. To tady bylo je a bude, ale věřím tomu, že najdeme zase východisko.

Jan BURDA, moderátor:
Říká Jiří Hlaváč, klarinetista, hudební pedagog v pořadu Jak to vidí na Dvojce. Pane profesore, v uplynulých dnech nás, žel, opustily dvě výjimečné dámy. Zemřela Dana Zátopková, olympijská vítězka z Helsinek 1953 a Eva Pilarová, zpěvačka mnoha populárních písní a tvář slavné éry Divadla Semafor. Rád bych Vás požádal o několik vět.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, já jsem měl to štěstí v životě, že jsem se s oběma dámami poznal, s paní Zátopkovou při setkání českých olympioniků, kam mě pozval tehdy Alfréd Strejček, to setkání bylo krásné v tom, že paní Dana byla otevřený, upřímný člověk, který nepotřeboval mít kolem sebe nějakou glorifikaci toho, co všechno, z hlediska sportovních úspěchů, má za sebou. Byla velmi vtipná, byla velmi společenská a mě se u toho nejvíc líbilo to, že ona si uchovala určitou rovinu dívčího půvabu a nazírání na svět, byť to, když jsem se s ní poznal, znamenalo, Emil už nežil, takže paní Dana se blížila k osmdesátce svého věku, byla velmi přející. Myslela na mladé lidi. Ona neustále se snažila být nápomocna dění, atletickému dění, sportovnímu dění u nás. Já vím, že někde předseda Olympijského výboru, pan Kejval, řekl, že v okamžiku, když měli složitá jednání, tu s politiky, tu s ekonomy, a zdálo se, že to bude skoro neprůchodné, tak jako ikonu brali sebou Danu Zátopkovou a ono to působilo. Ono to vždycky přineslo ten rozměr, že i ta druhá strana řekla ano, my tady tento projekt rádi podpoříme, protože paní Zátopková je pro nás dostatečnou zárukou. Byla to jistota, byla to spolehlivost, byl to opravdu krásný člověk, a já jsem nakonec rád tomu, že i ten závěr jejího života proběhl relativně bez nějakých velkých výkyvů, mám na mysli, že neztratila zcela pohyblivost, nebyla odkázána na nemocniční lůžko a neustálou opateru lidí kolem sebe. Ona si uchovala svoji lidskou důstojnost až do samotného závěru. S Evou Pilarovou jsme se znali trošku víc, protože jsme se potkávali pravidelněji, už jsem se nepotkali za studií na brněnské konzervatoři, protože ona byla o osm let starší, takže jsme se minuli. Na stranu druhou, vím, když začala ještě svá studia na Janáčkově akademii muzických umění, ona je nakonec ukončila, ale ten důvod byl takový, ona už měla jasné o svém nasměrování, profesním nasměrování. Byl to neskutečně pracovitý, houževnatý člověk, byl to kumštýř, který vedle oblasti populární hudby, vstupoval suverénně i do oblasti jazzové hudby, byla to osobnost, která udržela vysokou výkonnost po celá desetiletí a když jsme se potkali naposledy a bylo to na Pražském hradě, při společném koncertu, který tehdy, ten cyklus připravoval prezident Klaus, tak jsme se po koncertě potkali všichni účinkující v salónku, tedy i s prezidentským párem, a Eva tam mluvila o tom, že připravuje výstavy svých fotografií, tam jsem se dozvěděl, že se fotografování věnovala opravdu cíleně. Co tím chci říci. Byl to člověk, který vnímal život kolem sebe ve velmi širokém rozsahu a vedle hudby byla muzická, ona se zajímala o architekturu, literaturu, výtvarné umění, fotografii, zase, osobnost, která poznamenala, nejen svoji dobu, ale věřím tomu, že českou populární hudbu, i v tom nadčasovém rozměru.

Jan BURDA, moderátor:
Domnívá se Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, který se dnes podělil o svůj pohled na věc, svůj pohled na svět a na aktuální dění, ale samozřejmě, i filozofický pohled na to, co bude dál, s posluchači Dvojky Českého rozhlasu. Pane profesore, děkuji Vám a v příštích dnech a týdnech vůbec přeji vše dobré. Někdy příště, na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Hodně zdraví, hodně spokojenosti a ať to všechno v dobré mysli zvládneme.

Jan BURDA, moderátor:
Jiří Hlaváč a za pozornost děkuje také Jan Burda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, projektový manažer ČRo

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.