Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 16. října 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den u poslechu rozhovoru v souvislostech vás vítá Zita Senková, dnešním glosátorem je prof. Jiří Hlaváč, hudebník, klarinetista a také pedagog, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaměříme se především na podporu kultury a umění, distanční výuku uměleckých školách a zajímat mě bude i to, zda zkušenost s nouzovým stavem či přetrvávající omezení ovlivní v budoucnosti například i výběr povolání, nerušený poslech. Vládní nařízení uzavřela od pondělí zatím na 14 dní všechna muzea, galerie, divadla a také kina i hrady a zámky, skončily sezónu o několik týdnů dříve, pane profesore, kolik tento sektor, sektor umění, kultury a lidé, kteří v něm pracují, kteří se v něm živí, vydrží?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je samozřejmě otázka, to první bych řekl, my v sobě máme zvláštní druh touhy. Ta přináší odolnost a ta přináší i určitou míru bojovnosti a kverulantství, takže věřím, že budeme pospolití a že budeme čelit i tady těmto nástrahám, jak dlouho?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná, promiňte, že vám do toho vstupuji, připomenu aktuální informaci, na podporu kultury půjde dalších 750 milionů, vláda schválila pokračování toho programu, výzva 2 Covid kultura, umělci a podnikatelé v této oblasti budou moci zažádat o dotaci, podporu budou moci dostat ti, kdo měli kvůli zavedeným opatřením proti šíření koronaviru zbytečně vynaložené náklady nebo nemohli právě kvůli těm omezením pokračovat ve své umělecké činnosti a podle šéfa rezortu Lubomíra Zaorálka je pro jednotlivce určena jednorázová pomoc 60 tisíc korun do konce roku. Ten program navazuje na předchozí projekt, ve kterém bylo vyčleněno 900 milionů korun, ale potenciální žadatele mnoho z nich na to bohužel nedosáhli.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já to dám do určitých souvislostí, já jsem si před časem přečetl informaci, že newyorská filharmonie musela kvůli covidu ukončit svoji sezónu v době, když tak učinila, což byl začátek října, byla ztráta 10 milionů dolarů a do konce sezóny je odhad na dalších 20, prosím pěkně 30 milionů jednoho významného světového uměleckého subjektu, násobme stávajícím kurzem a zjistíme, že se blížíme takřka k oné částce, která je tedy určena pro všechny. V New Yorku stejně je tak zavřená Metropolitní opera a řada divadel na Broadway, možná poprvé v jejich historii. Jednou věcí jsou ty faktické finanční prostředky, které pomohou řešit ty aktuální těžkosti, kdy lidé musí zaplatit nájmy a spoustu výloh spojených se svým životem, ale pak je ten další moment a ten je nevyčíslitelný. Paní intendantka newyorské filharmonie řekla, s řadou hudebníků jsme museli rozvázat pracovní smlouvy a mohu se jen modlit, aby při začátku nové sezóny hrál orchestr ve zhruba stejném složení, v jakém skončil, což znamená řada lidí už se nevrátí, to jsou nevratné škody, ty nejsou vyčíslitelné. Pak je tam ta míra vnitřní trpělivosti. Víte, umíme snášet teplotu do nějakých 37,5, ale těžko 39,5 a to je ten základní rozdíl, jestli je člověk vystavován permanentně existenčnímu tlaku a ten tlak nezeslabuje, naopak sílí, tak to přináší velké problémy a já se odvolám na jeden výrok, kdy zazněla věta, jak umělci tvoří nejkrásnější produkty v okamžiku, když mají nouzi, no velký Franz Schubert a stejně velký Vincent Van Gogh vydrželi ten existenční tlak zhruba jednu dekádu, v níž tvořili, a pak to všechno skončilo, včetně jejich životů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte asi na mysli vyjádření, pana prezidenta v sobotním rozhovoru, pro Mladou frontu DNES, ve kterém Miloš Zeman se mimo jiné nechal slyšet, že, cituji, umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví. Mimochodem podle pana prezidenta krachují jen neschopní, ruku podle něj pro pomoc natahují i podniky, které by zkrachovaly, i nebýt koronaviru.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je trošku jiná záležitost, já teď mluvím o tom, že tento problém se dnes existenčně dotýká desítek, stovek mých kolegů, kteří nic nezpůsobily byly a jsou připraveni a ještě dodám jeden důležitý aspekt, já jsem byl před časem v jednom krajském divadle, krásné představení, krásní lidé, všechno s plnou odhodlaností profesionalitou, ale oni v okamžiku, když divadlo přestane hrát, nemají možnost jiného příjmu, mám na mysli dabing, televizi, rozhlas, natáčení, tam to k nim vůbec nedojde a tam je opravdu ta míra najednou uzavřeného kruhu, z něhož se nedá vystoupit, ani tam ani, zpátky, toho se bojím nejvíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ukázaly ty uplynulé měsíce podle vás, pane Hlaváči, něco o našem vztahu ke kultuře, k umění, k umělcům jako takovým?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já si myslím, že ano, vzpomeňte na moment, když se opatření rozvolnila a lidé byli okamžitě zpátky v divadlech, v koncertních síních, navštěvovali výstavy, takže ta potřeba, vnitřní potřeba kontaktu s něčím duchovním, tady zaplaťpánbůh stále existuje, otázkou je, jak dlouho to všechno v našem životním stylu setrvá a přetrvá, to neumím odhadnout, nicméně stále jsem přesvědčen, že stávající stav, a to je možná moje nejjadrnější odpověď, lidé už pochopili, že právě kultura vedle toho, že umí kultivovat, tak ona je velmi často i ohromným inspirátorem a v řadě románů, filmů zjistíte, že jsou osudy, které byly ještě tvrdší, než jsou ty, které mnohé z nás dneska prožívá a je tam ten plný inspirační prvek, já jezdím za mým kamarádem Alfredem Strejčkem a povídáme si spolu velmi často o osudech kumštýřů, osudech lidí, no a vždycky vzpomeneme dva osudy Martina /nesrozumitelné/ a Tuláka po hvězdách, to je ten moment, kdy se najednou díky své fantazii i snům, představivosti, umím povznést nad ten marasmus, ve kterém bohužel musíme žít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co s námi podle vašeho názoru udělá dlouhodobější absence toho bezprostředního kontaktu s tím živým uměním, samozřejmě máme doma knihy, desky, cédéčka, můžeme díky internetu sledovat online nejrůznější představení nebo prohlížet, procházet se pomyslně digitálně muzei, ale nebudeme mít, nemáme nyní ten přímý kontakt.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Co to vyvolá? Já si nemyslím, že je to jednoznačná reakce, u někoho o to větší touhu a bude čekat, až se znovu ta možnost vrátí a bude se udržovat v kondici tím, že bude číst, bude poslouchat desky, bude se dívat na krásné publikace s výtvarným uměním, s architekturou a tak dál, u někoho může nastat stav určité letargie a potom možná i apatie a ten restart může být mnohem složitější a v některých případech se prostě už nemusí podařit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pozornost teď upřeme na umělecké školství, lze vůbec, případně jak, pane Hlaváči, distančně učit hru na klarinet nebo vůbec na hudební nástroj?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já a v tomto směru nebudu úplně objektivní, já jsem to vyzkoušel opakovaně a dávno před koronavirem, protože například univerzita v Soulu měla velké přání přímých přenosů výuky z mezinárodních kurzu, z univerzit a tak dál. To je jedna stránka mince, kdy vám to zprostředkuje nějakou míru informace, informatiky, jinými slovy, já se zeptám na nádraží, v kolik jede vlak do Chocně, oni mně řeknou čas a k tomu ještě kolej, ze které, to umím poskytnout i v rámci hry na klarinet, co neumím poskytnout, a to je ta interaktivita, ten moment, kdy slyším a vnímám ty nejjemnější niance, podle nonverbálních pohybů a gesty všeho možného, rozpoznám i to, v jakém rozpoložení ten člověk je, já umím tu hodinu traktovat tak, aby měla svoji rovinu poznávací, ale pak i tu rovinu sblížení, protože my jsme najednou v tom okamžiku na tom pomyslném dvojskifu a musíme veslovat najednou, to je po mém soudu nepřenositelné, to je energie, no a pak je další věc, to víme všichni ze svých privátních životů, někdy a to z hlediska přenosu je nemyslitelné, někdy je lépe mlčet a jen se na toho člověk podívat a ono to je mnohem významnější a výstižnější, než vést několikaminutový monolog či dialog a to tedy naprosto odpadá, takže ta vnitřní náplň, to duchovní, co dělá kumšt kumštem, po mém soudu je nepřenositelné, kdyby to bylo, tak prosím pěkně, dneska už si nakoupíte kazety s výukou Vladimira Horowitze a řady dalších, kteří by vám přesně řekli, jak máte hrát tu Beethovenovu sonátu a ještě by vám to názorně ukázali, to je instruktáž, ale to není výuka, výuka je o určitém duchovním propojení a to jinak než naživu nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na kolik, případě v čem se podle vás promítnou ta protipandemická opatření do samotné tvořivosti kreativity?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Toho se bojím nejvíc, já jsem se na to snažil odpovědět, co se stalo v průběhu první války, druhé války, co to udělalo s osobnostmi, které skutku tu tvořivost měly velikou, no, první moment byl, že nastal útlum a bylo vždycky určité období, ve kterém se vlastně nic moc nedělo a pak s odstupem přišla velmi silná tvořivá vlna, některé silné osobnosti dokázaly i pod velkým psychickým tlakem vytvářet skutečně skvostné věci, ať se neodvolávám jen na Schuberta a na Vincenta Van Gogha, dovedu si představit, v čem musel žít Boris Pasternak anebo Dmitrij Šostakovič a tvořili geniální úžasné věci, jenže to je možná dáno těm ojedinělým, až geniálně disponovaným kumštýřům, to není, prosím, pěkně ta škála, která je určena všem, kteří dělají kumšt na vysoké úrovni s velkou poctivosti a tam ten tlak psychický, tlak je naprosto zlomovým momentem, řeknu ještě jednu věc z vlastního života, já jsem mohl přijít na koncert perfektně připravený, měl jsem ideální podmínky na to, abych svědčil, abych zvládnul všechny věci. Stačilo jedno nepříjemné slovo, či pohled, či hádka s někým a ten tvořivý moment byl narušený, protože najednou se zatřásla psychická stabilita a buďto je člověk až cynický a umí to všechno od sebe okamžitě odstřelit, což pro tvořivý kumšt zrovna není ideální stav, anebo se vás to dotýká a pak je to ten moment, kdy vás to opravdu doslova pohlcuje a doslova sžírá, není to příjemný stav.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná nás ta celková situace donutí filtrovat jaksi zprávy špatné, dobré, to podstatné.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To, kdyby se stalo, tak bych řekl, pak v tom případě měla pandemie svůj velký přínos a velký smysl, protože to je základ, naučit se filtrovat to, co je pro nás škodlivé, co je zavádějící, co je povrchní, co je zesměšňující, ztrapňující a tak dál, pryč s tím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V čem tedy mohou umělci a nejenom oni, samozřejmě my všichni nacházet jaksi psychickou stabilitu v tom nestabilním stavu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jsem jednou, když jsem předával ceny Thálie, tak mě tam napadla věta, kterou zopakuji. Charakter a pravda jsou rodiči spravedlnosti, a když mohou být pospolu, tak se hodnoty vrací na své místo, charakter a pravda, a to je ten moment, na který já sázím, jsou tady zkušenosti, stav, který prožíváme, není naprosto nový, byly jiné pandemie, byla jiná závažná onemocnění, nacházeli jsme východiska, ale pořád se držme těch dvou základních postulátů, a to je charakter a pravda, protože přijde spravedlnost, a když přijde spravedlnost, jsou hodnoty na svých místech, to je prosím pěkně moje psychická jistota, na kterou sázím, jinými slovy zítra už nemusí být, tak jak je dnes, může být hůře, ale může být také podstatně lépe, to je moje psychická odolnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ovlivní tato zkušenost s nouzovým stavem, s opatřeními ta nejistota, kterou popisujete třeba i u těch mladých lidí, kteří jsou ještě na středních školách nebo na základních výběr povolání?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Zcela zásadně, zcela zásadně, víte už před zhruba 20 lety přišla taková první selekce, a to je, no hledat povolání, které je společensky atraktivní, které je výnosné, které nabízí i určitou míru, řekněme, stability a profesního růstu a k tomu všemu ještě dovolí nám to i mezinárodní působnost, to se stalo fenoménem, a to jsou odpovědi škol, které praskají ve švech, protože všichni najednou chtějí studovat jenom tyto obory, náš obor, umělecké disciplíny byl v tom předchozím režimu atraktivní v tom, že mnohým dovolil pohyb za hranice, dál byla tady míra možnosti prezentovat výstavy, koncerty, divadelní představení, byli jsme na očích a bylo to takzvaně v očích veřejnosti něco, co má svojí atraktivitu, to je všechno pryč, protože ta atraktivita je dneska v řadě jiných profesí zásadně větší a trvalejší. Já jsem zpozoroval na hudební fakultě, jsem tam 30 let, takže už mám na co vzpomínat, že ta první dekáda byla ve znamení mladých, kteří už měli za sebou konzervatoře nebo jiná střední, jiné střední školy a najednou jel, byl tam ten moment ano, meta, herectví, metou hrát na klavír nádherně, budu jezdit po světě, housle jako Václav Hudeček a tak dál, to pak pominulo, protože nákladovost toho povolání, neprozradím nic, co je mimo rámec, prosím pěkně, jen slušný klarinet, na kterém bych mohl vykonávat nějakou profesní činnost, se dneska cenově pohybují od 80 do 120 000 korun a to je vstupní investice, do toho další náklady, co musím pořídit, notové materiály, do vybavení toho nástroje, to jsou poměrně vysoké částky, čili nákladovost toho povolání je velmi vysoká a dále návratnost, no zruší se pár orchestrů, pár divadel, zjistíme, že pracovní trh se zásadně zmenšil, do toho přicházejí i hudebníci z jiných zemí, kteří se tady předtím neobjevovali a vy zjišťujete, že vystudujete nejdelší studium v České republice, což je 6 let konzervatoře a 5 let Akademie múzických umění a po 11 letech nemáte záruku, že se s tím vůbec uplatníte a tudíž uživíte, je tam velké riziko, ano, takže já sleduji ten odbyt zájemců, který není zásadní a není razantní, ale je pozvolný a je setrvalý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná mnoho lidí bude zvažovat nebo začínajících nyní studentům, zvažovat povolání, které budou moci jaksi vykonávat z domova.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je nový fenomén, je otázkou, jak dlouho je to bude doma bavit a dál, zase je tam úskalí, venku mezi lidmi a v tom prostředí získáváte nejen informace, ale získáváte spoustu nových inspiračních momentů, doma asi těžko, takže všechno má svůj rub a líc a já si myslím, že samozřejmě toto všechno změní zásadně pracovní trh, změní to zásadně i onu volbu povolání pro budoucnost, změní to vztahy a změní to i tu míru, řekněme, onoho profesního růstu, protože začne to, čemu já s oblibou říkám, že se předjíždí v jednosměrkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prostor dnes mají názory prof. Jiřího Hlaváče. Francie se před pár dny rozloučila s ikonou francouzského šansonu Juliette Gréco, která se proslavila zhudebněnými básněmi, například od Jacquesa Préverta, nebo Jacquese Brela, Jean Paul Sartre o ní napsal, že její hlas má v sobě miliony básní. Múza poválečné pařížské bohémy oslnila také v prosinci 1975 pražskou Lucernu. Je vám blízká, pane Hlaváči, politika šansonu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Nepochybně dál, s pýchou řeknu, že jsem, že jsem Juliette Gréco vyslechl naživo, stejně jako Jacques Brel a Charlesa Aznavour a jsem na to pyšný z těch velikánů jsem neslyšel tedy /nesrozumitelné/, ale nutno říci, paní Gréco a před časem na ní vzpomínal Jan Šmíd v nějaké reportáži z Paříže, ona totiž uměla vzbudit velký zájem těch tvůrčích elementů, textařů skladatelů, což je strašně důležité, ona v sobě musela mít ohromnou barvitost citovou, protože nejen to, že se rychle seznamovala, rychle rozcházela s lidmi, ale na stranu druhou ona musela mít mimořádný cit pro vystižení politiky toho, kterého textu, jeho duchovního obsahu, jeho citového obsahu a pak to samozřejmě uměla takhle vyjádřit, mimochodem vedle toho, jak zpívala velmi sugestivně, ona v tom živém vystoupení ona měla i ohromnou pohybovou kulturu, to byla krásná žena, která měla grácii v pohybu, byla si toho vědoma a uměla s tím výtvarně pracovat, což zase musím říci, že pro mě tehdy to byl jeden z prvních momentů, když jsem zjistil, že šansoniér vedle toho, že sugestivně zpívá a má krásnou zabarvení hlasu a tak dál, tak, že do toho dává i tu míru té vznešenosti a té grácie takové, kterou musím říct mám rád. Pani Gréco, myslím si a doufám, že inspiruje řadu mladých následovníků či následovnic a potvrdila, že šanson zdaleka, zdaleka neřekl poslední slovo. On má opravdu svoje vývojové fáze a skoro bych řekl, že dneska, já to neumím, už bych stěží hledal rozdíl, kde končí šanson a začíná folková balada, protože ono se to všechno už prolíná, jak v textu tak v hudbě, paní Gréco byla nepochybně velkým kumštýřem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A v čem bylo a zůstává kouzlo Johna Lennona, dožil by se 80.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
80 let ano, ano, jednou řekl Aram Chačaturjan, napsal jsem řadu symfonických děl, ale co bych dal za to, kdybych jednou napsal píseň jako je Yesterday. Odpovídám, John Lennon a bylo zjevné, že v tom páru s Paulem McCartneym vytvořili naprostý fenomén, ale nejen řekněme, projevu bezprostředního, ale ta míra tvořivosti, mimochodem oba hráli velmi dobře na klavír, což znamená, že do sebe uměli investovat i v době, kdy to byli bezstarostní kluci, tady dávám do protipólu, že jsem poznal řadu jiných, kteří nehodlali za celý život zvládnout ani to, aby se naučili notovou abecedu, čili oni museli být nesmírně pilní a nesmírně důslední, další věc, Lennon svými postoji a svými názory dokázal někoho provokovat, ale také burcovat, on měl v sobě opravdu tu osobnostní paletu, která dokázala těm lidem ukázat jasně kudy a jakým způsobem by se mělo jít dál a další moment, čeho si vážím taky moc, oba víme, že svojí tvorbou dosáhli taky nejen na, ale na patřičné finanční ocenění, prosím pěkně, on patřil mezi ty, který z toho opravdu nezhloupnul a nezbláznil ses z toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíte v současné hudbě, na současné scéně, už poprosím jenom krátce, nějaké rebely kreativní, jaké byl třeba Lennon?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, já jsem vždycky choval ve velké úctě, ve stejné úctě Erica Claptona, ale dál nevím, já to zas tolik nesleduju, ale faktem je, že fenomén jménem John Lennon bude přetrvávat v dalších desetiletích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí, hudebník a pedagog prof. Jiří Hlaváč, děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vám vše dobré, na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Hezký den, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.