Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 13. května 2022

13. květen 2022

Hostem byl Jiří Hlaváč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je prof. Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Vítám vás po čase opět v Jak to vidí.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Děkuju pěkně. Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobré ráno. Zamyslíme se například nad uměním jako společným jazykem pro lidi různých kultur i nad rolí mecenášství. Přeji nerušený poslech. /znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
/nesrozumitelné/ vynikající domácí zahraniční interpreti i vycházející hvězdy klasické hudby. To vše a mnoho dalšího nabízí až do 3. června mezinárodní hudební festival Pražské jaro, který včera slavnostně zahájila Smetanova Má vlast, již tradičně, letos ovšem v provedení ojedinělého ansámblu West-Eastern Divan Orchestra. Pane Hlaváči, jaké pocity jste si odnesl ze včerejšího zahajovacího koncertu?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Musím říci, že doznívají ještě i v tuto chvíli, a těch momentů, které mě tak zaujaly, inspirovaly, bylo několik. Za prvé, já jsem včera absolvoval malé jubileum, protože od roku 90 jsem navštívil, slyšíte dobře, 30 zahajovacích koncertů Pražského jara. Takže jsem slyšel různá nastudování, různá pojetí, různá provedení, tady mě zaujal jeden důležitý moment. Mladý dirigent, který zastoupil onemocnělého avizovaného Daniela Barenboima, Thomas Guggeis, má 28 let, je, pokud jsem se dozvěděl správně, je asistentem pana Barenboima, což znamená, že orchestr zná, neměl jej před sebou poprvé, znal samozřejmě i problematiku partitury, věděl, jak pracovat s jednotlivými harmoniemi, jak pracovat s jednotlivými sekcemi orchestru, bylo vidět, že i v tomto věku ten orchestr zvládá s patřičným nadhledem a noblesou. Mně se vybavila i ta dlouhá řada našich legendárních dirigentů, kteří vytvářeli, řekněme, určitou tradici. Václav Talich, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Václav Neumann, abych šel do bližších vod, Jiří Bělohlávek, Vladimír Válek, Libor Pešek, Petr Vronský, mohl bych pokračovat. Každý z nich tu Vlast tvořil s vizí sebe sama, ale na stranu druhou s ohledem na onu zmíněnou českou tradici. Včera nikoliv. To byl skutečně takový nádherný původní pohled na partituru, myslím si, že ten německý základ u pana dirigenta byl evidentní, ale orchestr reagoval skutečně na sebemenší pokyny. Byla krásná atmosféra. Logicky, bylo plno a vzhledem k tomu, že po dvou letech jsme seděli bez roušek, tak to mělo i tu typickou uvolněnou, příjemnou atmosféru. Musím říci, že to pro mě byl velmi silný zážitek, orchestr je poskládaný z mladých lidí ze Španělska, z Izraele a také z Palestiny. Oni mají k sobě evidentně plný respekt, mají k sobě úctu a teď, kam celou tu úvahu směřuju. Možná, že nejen ten večer a tento počin by mohl být důvodem k velkému zamyšlení politiků a všech, kteří hledají neustále rozmíšky vedoucí až k válečným stavům, protože tady bez ohledu na ideologii, kterou kdo zastává, víru, míru školení, oni vytvořili skutečně jednolitý, homogenní, krásný hudební celek. Co víc si přát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeňme, že tento orchestr a svým způsobem je to ještě něco víc, je to jakýsi projekt, mohli bychom říct, založil již zmíněný Daniel Barenboim v roce 1999, je to světoznámý dirigent, klavírista, se svým přítelem Edwardem Saidem, což byl palestinsko-americký literární vědec, a jak říkáte, ten projekt podporuje dialog lidí různých kultur, a řečeno slovy pana Barenboima, náš projekt možná nezmění svět, ale je to krok vpřed.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Určitě a další věc, já jsem se včera dozvěděl, že tento orchestr samozřejmě v čele s panem Barenboimem už absolvoval desítky vystoupení po celém světě na špičkových festivalech, takže nebylo to náhodné uskupení, které se sešlo v Praze na jedno provedení Mé vlasti. A bylo to skutečně znát. Hráli s ohromnou pohodou a to přijetí bylo, bych řekl, nejen impozantní, končící samozřejmě potleskem vestoje, ale byla krásná atmosféra mezi hledištěm a mezi pódiem. A poprvé za celý svůj život jsem viděl, že nikoliv jen dirigent, ale celý orchestr se v jednu chvíli otočil a uklonil se návštěvníkům, kteří byli na /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže můžete bilancovat těch 30 pražských Jar.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Můžu bilancovat, samozřejmě vzpomínám na též legendární vystoupení studentů, absolventů pražské konzervatoře s Jiřím Bělohlávkem, které se uskutečnilo v rámci výročí založení pražské konzervatoře. Taky krásný koncert. A legendární Libor Pešek s liverpoolskou filharmonií. Mimochodem, včera jsem si povídal s mým kolegou klarinetistou Nicholasem /nesrozumitelné/, který je členem mezinárodní poroty, a ten v tom pražskojarním koncertu s Liborem Peškem a s liverpoolskou filharmonií seděl na pódiu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, známe finalisty právě ve vašem oboru, pane Hlaváči, klarinet, vlastně ta interpretační soutěž Pražského jara, vy jste 20 let předsedal právě této mezinárodní soutěži. Jaká je letošní účast, jaká úroveň je jednotlivých kandidátů, účastníků nebo co očekáváte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Je tam několik zajímavostí. Jednak, když se podíváte na sestavu finálových účastníků v obou kategoriích, tak dvoutřetinová převaha žen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Klarinet a fagot.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Klarinet a fagot. A dvoutřetinová převaha žen. Ze šesti finalistů jsou 4 ženy a 2 muži. U klarinetu mě to nepřekvapuje, u fagotu ano, protože ten nástup feminizace tam probíhal trošku později, ale jak vidno, hra na fagot už zvládla veškeré ty nástrahy, které vyžadují, řekněme, i fyzický potenciál. Obě kandidátky, finalistky, Korejky, mimochodem, to je neuvěřitelné. Obě mají stejné křestní jméno i příjmení /nesrozumitelné/, tak je pořadatelé rozlišují pouze datem narození. Takže máme ve finále /nesrozumitelné/ 1996 a také /nesrozumitelné/ 1999.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak snad nejsou dvojčata.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Ne. Asi ne. A tím třetím k nim je Japonec /nesrozumitelné/, no a v mém oboru máme zastoupení i my, Anna Syslová tedy z České republiky, pak je tam Tchaj-wanka /nesrozumitelné/, no a Francouz /nesrozumitelné/. A já se moc těším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dívám se na web Pražského jara, lze obě nadějné mladé umělkyně odlišit bezpečně, řekla bych, pane Hlaváči, jak je letos vůbec tedy koncipováno Pražské jaro?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
No, po těch dvou covidových letech, kdy se většina koncertů konala v rámci streamových přenosů nebo televizních přenosů, tak už jsem zmínil, zaplaťpánbůh, je to všechno zase naživo. Ta koncepce je poměrně jednoduchá. Obrovská škála, jednak žánrová, stylová, nepletu-li se tak, i s těmi veřejnými koly soutěže to dá dohromady zhruba třicítku výstupů, které jsou skutečně jedinečné. Takže zmínil jsem dramaturgicky standardní zahájení, nicméně s tím novým a nádherným obsazením mladými lidmi, oproti tomu závěrečný koncert 3. června, klasika, Vídeňští filharmonici s dirigentem Andrisem Nelsonsem, ale zase zajímavá dramaturgie /nesrozumitelné/, pak je tam Šostakovičova Devátá symfonie a Dvořákova Šestá symfonie. Zmíním taky Gürzenich-Orchester Köln, to mě moc zajímá, François Xavier Roth, což je dnes jeden z velkých světových dirigentů, /nesrozumitelné/ Zimmerman, další hvězda, takže ano, no, ale je tam pěvecký recitál Markéty Cukrové s Gottliebem Wallischem u klavíru a zmíním i Českou filharmonii s Davidem Robinsonem, ti dělají /nesrozumitelné/, je tam též premiéra Michala Rataje a znovu Čtvrtá symfonie. Jsou večery věnované i jazzové hudbě, nové hudbě, alternativní hudbě, hudbě, která má už svoji, řekněme, říká se, poučenou interpretaci, takže je to široká paleta. Myslím si, že pro každého, kdo se zajímá o dění v oblasti hudby, je ta nabídka skutečně impozantní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Řadu akcí, řadu koncertů bude pochopitelně živě vysílat také Český rozhlas Vltava.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
/znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve studiu Českého rozhlasu je nadále klarinetista a pedagog prof. Jiří Hlaváč. Jakou náladu nejenom včera, ale vůbec v posledních týdnech, pane profesore, pozorujete v publiku? Ptám se i záměrně proto, že například Seznam Zprávy, tento server, nedávno přinesl článek, kde popisuje a rozmlouvá vlastně s různými umělci i s pořadateli, kteří si jaksi posteskli na menší zájem diváků, než vůbec očekávali po tom rozvolnění. Už neplatí žádné restrikce a zdá se, jak se píše v tom článku, že mnozí šetří, přestávají kupovat lístky, propad hlásí velké arény, malé kluby, samotní umělci. Jak to vnímáte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Já myslím, že ve hře je víc faktorů. Nejen to, že si lidé během covidu tak trošku odvykli a zvykli si i na ten servis záznamových vystoupení či přímých přenosů, ať už formou rozhlasu, či televize, ale tam je ve hře ještě další aspekt, já si myslím. 2 roky covidové, takzvaně v krátkém žargonu to zas tolik neznamená, ale já si myslím, že byla zásadně poznamenána určitá vstupní generace těch, kterým před dvěma lety bylo těch 18, 19 a začínali vstupovat aktivně i do té posluchačské obce. Obávám se, že tady je to dost narušeno, a sám jsem zvědav, jak to bude pokračovat. Před časem jsem si povídal s mým kamarádem z Vídně a on mně řekl, že i tam je něco nevídaného, že i koncerty Vídeňských filharmoniků, potažmo představení ve vídeňské Opeře, kde z 90 % je to všechno abonmá, tak najednou jsou prázdná místa. Lidé se bojí, i když je vyhlášen stav příměří, co se týče covidu, lidé ztratili možná určitou přímou potřebu té účasti, ale dál, já jsem zmínil aspekt těch mladých, ano, ale ta starší generace zestárla o 2 roky také. A já sám za sebe řeknu, že v 71 jsem vyvíjel jinou posluchačskou aktivitu, než vyvíjím ve 73. Je to opravdu zásah. Ale jsem chronický optimista, já věřím, že bude zase restart se vším všudy. Dnes samozřejmě správně zmíněné okolnosti, nárůst cen, všeho, na co se podíváme. Ano, tak lidé začali šetřit a kultura je jedním z těch prvních momentů, kde se to nějak promítne. Takže omezíme četnost návštěv kin, divadel, koncertů a vybereme si skutečně jen to, co nás enormně zajímá, už nebudeme experimentovat. Myslím, že to je to správné pojmenování. Není čas a ani prostředky a potenciál na experiment. Jde se na zajištěné a vedené jistoty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budeme zvažovat, co si můžeme dovolit vzhledem k finanční situaci a situaci domácností. Hovořili jsme a budeme hovořit i v Jak to vidí právě mimochodem v průzkumu, který probíhá se sociology pro Český rozhlas. Pane Hlaváči, ovlivnily vás jako umělce ty uplynulé 2 roky? Možná, když se podíváme také s odstupem času, jakou roli hrálo umění do toho roku nebo do března 2020.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Ovlivnilo zásadně. My jsme tady o tom spolu i mluvili, to první, co jsem zaznamenal, no, výuka, která měla být online, je v případě uměleckých disciplín, alespoň po mém soudu, svým způsobem hodně deklasována. To je najednou jakási rovina poskytování informací. Takže umělecké školství dostalo patřičný políček. Ta činnost, ta běžná praxe, přípravy nových premiér, připravujete premiéru 4 měsíce a ona se pak neuskuteční, protože někdo v souboru onemocněl nebo se vyhlásila karanténa a tak dál. To je na psychiku všech účastníků strašné, a stane-li se to 2× a po sobě, tak máte pocit, že to už je režim, který takhle bude jednou provždy, a člověk, ať chce, nebo nechce, uzavírá logicky i to své cítění a vnímání svého okolí a uzavírá se víc a víc sám do sebe. Další aspekt, který přibyl, a to je ta rovina té finanční lability nebo ekonomické lability. Samozřejmě. Protože chceme si udělat radost, tak si koupíme lístky na hezký koncert. No, ale když na to nemám, tak si tu radost prostě udělat nemohu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V programu mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro nechybí ani mimořádný koncert na počest, respektive podporu Ukrajiny. Uskuteční se v kostele svatého Šimona a Judy, představí se kyjevští sólisté, jak ke svým kolegům z Ukrajiny přistupují naše tuzemské kulturní instituce?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Já myslím s otevřenou náručí. Je to evidentní a je to ve všech sférách. Teď se nechci opravdu v ničem lišit, protože každá sféra má určitou danou četnost těch přímých kontaktů, živých kontaktů a to se všechno využívá. A pak jsou takové ty ukryté, o kterých nemusíme vědět, tomu nikdo nezatleská, poskytne se vybavení knihovny, poskytne se studijní materiál a tak dál, a tak dál. To je ohromně cenné. Znovu opakuji, že čeští kumštýři jsou v tomto směru příkladní a umí pomáhat všem kolegům po celém světě a každoročně, kontinuálně, neustále, považujeme to dokonce za součást našeho příběhu. Tak to má být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mnoho děl, i hudebních, se zrodilo ve výjimečných situacích, dobách i za válek a své zkušenosti i z těch konfliktů a především ze své dlouholeté práce zahraničního zpravodaje, ať už Českého rozhlasu, nebo České televize, popsal ve své knize můj bývalý kolega Miroslav Karas. Byl také nedávno hostem v Jak to vidí a vy jste se začetl s chutí do knihy jeho vzpomínek na práci novináře. A odkud bych asi tak byl, titul.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Já jsem poté knize sáhnul, řekněme, ze dvojího důvodu. Jednak Miroslava Karase sleduji dlouhou dobu a vím, že on ví, co mluví, což je pro mě primární, a pak druhá věc. Pod dojmem všech událostí, které vyústily až do té agrese vůči Ukrajině, on v tom prostředí žil x let a myslím, že v té knize píše, že to bylo 2 361 dnů, co prožil v Rusku. To je neuvěřitelné. No, ale on měl čas si všímat relativně i drobných odchylek, které v té společnosti byly a jsou, které vždycky do něčeho vyústí, on byl ten, který uměl rozpoznávat základy ruského života v současnosti nejen v Petrohradě a v Moskvě, ale i na Čukotce a ve Vladivostoku. Prostě hledal úžasné souvislosti. Mimochodem jeho novinářský kolega Jakub Szántó o té knize řekl, že je to jako jízda na horské dráze. Já jsem na horské dráze nikdy v životě nejel, ale prozradím, že je to jízda na horské dráze, která vyžaduje nejen velkou dálku odvahy, ale i velkou dávku sebezapření, protože nečte se to lehce. A on mě provádí i mě důvěrným prostředím. Je tam jedna kapitola věnovaná jeho opakovaným setkáním s vnukem maršála Stalina. A vnuk, který sám je divadelním režisérem a změnil příjmení nikoliv z obavy, ale protože cítil mnohem větší úctu ke své matce než ke svému otci, tak přijal její jméno, nicméně je to strašně zajímavý vhled do osobnosti člověka, kterého jedna generace znala jako generalissima a druhá generace jako diktátora, a co vlastně je ukryto mezi tímto. Osobnostní. Dál je tam popsán ten šílený útok, kdy jeden ze sólistů, tanečníků souboru velkého divadla si objednal fyzický útok na svého nadřízeného. Skončilo to tak, že útočník údajně sám od sebe zvolil jako zbraň kyselinu, ten postižený absolvoval následně 30 operací, skončilo to tedy vynesením trestů, toho, kdo objednával, 8 let, toho, kdo realizoval, 10 let, ale zase si nad tím člověk uvědomí, co všechno je v zemi, která má údajně šestinu velikosti celé zeměkoule, je tam údajně 10 časových pásem, to neumím pochopit vůbec, ale co všechno je možné tam naplánovat a zrealizovat. Je to úžasný vhled do i současné problematiky, protože pan Karas samozřejmě popisuje i události roku 2014, Krym a tak dál, no a mně tam vyvstala jedna myšlenka, až bych se s ním někde viděl, tak se na to chci zeptat, co dělali všichni ti, kteří dnes hořekují, bědují, od roku 14. Protože bylo evidentní, že něco musí následovat. A bylo 7 let na to, aby se hledala opatření, která by svým způsobem omezila či přinejmenším zmenšila ten dopad na najednou nárůst cen plynu, nárůst cen nafty, pohonných hmot a tak dál. Co se dělalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslím, že tuto otázku si svět bude klást ještě hodně dlouho. Pane Hlaváči, za týden 19. května se uskuteční poslední rozloučení s paní Medou Mládkovou, historičkou, sběratelkou umění a mecenáškou. A na parte, které už zveřejnilo Museum Kampa, které ona vybudovala, stojí mimo jiné citát: Přežije-li kultura, přežije národ. Na zadní straně je pak Kupkovo dílo, 4 příběhy bílé a černé z roku 1926. Jak se vy díváte, vnímáte tento životní příběh nejenom ženy, ale svým způsobem i jaksi na pozadí moderních dějin?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Já jsem se s paní Mládkovou 2× sešel naživo, vždycky to bylo velmi milé setkání. Ona byla v soukromí velmi aktivním člověkem s výraznou gestikulací, výraznou mimikou, prožívala všechno intenzivně. Tam je jeden důležitý moment. Víte, nějaký moudrý filozof řekl, že svět se pohybuje dopředu proto, že víc hledá a pečuje o svoji budoucnost než o svoji minulost. Já se obávám, že dnešní svět, a v určitých zemích je to naprosto signifikantní, naopak. Tam se objevují věci, které už se staly, a nikomu to nevadí. Nikdo si z toho nevzal ponaučení. Paní Mládková byla založením Masarykovec. To byl čestný, korektní člověk, který uchoval svoji míru vznešenosti a míru noblesy za jakýchkoliv okolností. Sama říkala, že měla velké štěstí v tom, že se poznala se svým mužem, který ji nasměroval jak v té rovině duchovní, tak samozřejmě i v té rovině existenčního zajištění. A vždycky jí kladl na srdce, že např., jestliže za finanční prostředky se pořídí umělecká díla, mají být zpřístupněna všem. Moc neuznával princip uzavřených soukromých galerií, kam se nikdo nedostane. Paní Mládková v té myšlence pokračovala dál, protože velkou část své sbírky věnovala našemu státu. Znovu s odkazem na ten étos Tomáše Garrigua Masaryka. A já si dokonce myslím, že ona tady i po roce 90 prožila to, co prožila, a že v tom daru je i ten varovně vztyčený prst: víte, většina světových konfliktů není otázkou ideologie a není otázkou ekonomiky. Je to otázkou mravní odolnosti a toho, co umíme morálně a mravně unést. Jak se s tím umíme vyrovnávat. To je veliký dar, který v mých očích dokonce převyšuje i tu skvostnou sbírku obrazů, které paní Mládková našemu státu, potažmo Praze věnovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě mám jednu otázku, na kterou asi nebude možné odpovědět během půl minuty, kdo by se měl vůbec starat o rozvoj kultury? Narážím teď na mecenášství.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Já s tím budu hotov za 10 vteřin. Úplně každý. Každý, kdo ví, o čem to je, a každý, kdo může. Má se zamyslet nad tím, že je to ten duchovní dar.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje prof. Jiří Hlaváč, pedagog a klarinetista. Děkuji za váš pohled a čas a těším se na další setkání. Na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog
Na slyšenou. Děkuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…

Jan Pokorný, projektový manažer ČRo

Jack London Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Koupit

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.