Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 12. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog a skladatel. Dobrý den. Vítejte.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Dobrý den. Děkuju pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se zaměříme? Evropský hudební fenomén, odkaz Matky vlasti, většinovou kulturu i osud reliktů někdejších dob. Vítejte u poslechu. Festival Pražské jaro dnes zahájí Vídeňská filharmonie s dirigentem Danielem Barenboimem. Dostává se Má Vlast na evropské výsluní, pane profesore? Mám na mysli to, že slavný dirigent v uplynulých měsících uvedl Smetanovu Mou vlast na několika místech v Evropě.

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já si myslím, že tato kompozice, respektive cyklus symfonických básní, je už nesmazatelně zapsán do povědomí v rámci světového repertoáru. Já bych těžko spočítal, kolikrát jsem sám v životě slyšel Mou vlast naživo, potažmo v nahrávkách. Určitě to byly desítky orchestrů, desítky dirigentů. Nicméně pořád s ohledem na to poselství, na ten duchovní vklad jsou tam určité momenty, které jsou typické pro náš duchovní svět, pro naši kulturu, tak se říkalo, no, je to pro zahraniční publikum trošku nestravitelné nebo nesrozumitelné. Ale já jsem byl svědkem provedení Mé vlasti v Miláně, v Berlíně, v Helsinkách a ta reakce byla naprosto spontánní. Dám malinkou paralelu. Známe Griegova Peer Gynta, kde by to zase mohl být odůvodňováno, že je to striktně jenom severská duchovní oblast. Nikoli. Takže jsem přesvědčen, že Má vlast má samozřejmě už své nezastupitelné místo v symfonickém repertoáru a teď už jde spíš o ten úhel pohledu, s čím přicházejí různí dirigenti. My jsme vytvářeli tradici. Podílel se na ní Václav Talich, Karel Ančerl, Václav Neumann a desítky dalších našich dirigentů. Nicméně byl tam i ten kubelíkovský přesah v rámci působnosti v zahraničí. To je zase velký vklad. A do toho tedy ten pohled ze zahraničí. Pokud se nepletu, tak pan Barenboim si dokonce vyžádal záznam Kubelíkova koncertu v roce 90. Myslím si, že chtěl proniknout nejen do té dobové atmosféry a onoho vnitřního nadšení, které jsme všichni prožívali, ale že se chtěl nějakým způsobme dostat i do té matérie tempových souvislostí a tak dál. Takže ano, Má vlast je fenoménem v rámci symfonického repertoáru, ale dnes už nepochybně v rámci klenotu je to, po mém soudu je to z hlediska formy symfonické básně vůbec nejvyšší stupeň dokonalosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jakým fenoménem, pane profesore, je Pražské jaro? Jak vůbec si stojíme v konkurenci s obdobnými hudebními festivaly v Evropě?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já teď budu malinko osobní, protože, což znamená, že nemusím být úplně objektivní. Já jsem spojil svůj osud s Pražským jarem v roce 92. Je to pětadvacet roků. Dodneška jsem ještě členem správní rady tohoto festivalu. Dvacet let jsem vedl soutěž Pražského jara. Takže nemyslím si, že bych byl úplně objektivní. Na stranu druhou, byl jsem účasten mnoha zasedání v rámci federace světových soutěží, potažmo potkával jsem se za těch pětadvacet let s desítkami kumštýřů po celém světě, kteří mně sami říkali: Prosím tě, vezmi tam mé propagační materiály, předlož to na umělecké radě, dám ti nahrávku. Jinými slovy, Pražské jaro je nepochybně fenoménem v rámci festivalu. Neumím posoudit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím je specifické?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já si myslím, že jednak tou svojí historií. Vzpomeňme na prvním ročníku Leonard Bernstein a také Rafael Kubelík. To se obecně ví. Druhá věc, Praha jako taková je spojena s obrovskou kulturní tradicí. Tři století jsme nějakým způsobem byli schopni ovlivňovat evropské hudební dění. Obecně se soudí, že Praha je jedním z hudebních center Evropy. Takže to má samozřejmě svůj podklad. Ale je tam i velká míra organizační kvality, nepochybně, je tam profesionalita. Já jsem za těch pětadvacet let poznal nejen oba porevoluční ředitele, pana doktora Olega Podgorného, který pak předčasně zemřel, a stejně tak stávajícího ředitele inženýra Romana Bělora, ale celý ten tým, který připravoval, organizoval, zajišťoval festival. Je to opravdu na míře profesionality, ale i laskavosti, přátelské atmosféry. To všechno dělá dohromady image festivalu, který jistěže z pozice třeba finančního krytí nebude zcela srovnatelný se Salzburgem či Edinburghem, ale nepochybně v té další garnituře, Berlín, Budapešť, Varšava, Praha obstojí. A to je, myslím si, ten klíčový moment, že v jakýchkoliv podmínkách, v jakékoli ekonomickém či politickém zajišťování. Festival Pražské jaro vždycky byl schopen do Prahy přivézt nejen kvalitní interprety, ale také tisícovky posluchačů, kteří jezdili skutečně jenom za hudebním festivalem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste na Pražském jaru opakovaně vystupoval. Lze popsat, pane profesore Hlaváči, ty pocity?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
No, to bylo pro mě vždycky, vždycky docela těžké, protože já už jsem řekl, že si festivalů nesmírně považuji a navíc, já jsem jej považoval a považuji dodneška za vrchol festivalového dění u nás a ta konfrontace se zahraničními kumštýři je vždycky zavazující. Jinými slovy, šel jsem tam s pocitem, že rozhodně bych nechtěl nějakým způsobem svým výstupem zpochybnit špičkovou úroveň festivalu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl jste trému?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já jsem byl po celý život naštěstí vybaven jakousi dispozicí, že jsem měl trému, řekněme, do půl hodiny před začátkem koncertu. Pak už mě to vždycky přešlo. Ale jistě, že ano. A byl to velký pocit odpovědnosti, protože jsem si byl vědom toho, že za těch jedenáct výstupů, co jsem na Pražském jaru za život absolvoval, že jsem tam přicházel vždycky s jakousi mírou poselství. Jednou jsem chtěl připamatovat výročí Karla Krautgartnera, jindy jsem chtěl připamatovat výročí mého někdejšího pedagoga, profesora Říhy. Takže já jsem tam nešel sám za sebe ukazovat, jak hraju na klarinet, ale vymýšlel jsem dramaturgii, která nějakým způsobem měla zapadnout do kontextu festivalu, měla se v něčem možná i vymykat, to byl případ, když jsme dělali Oliviera Messiaena, Kvartet pro konec času a tak dál. Čili já jsem hledal a vymýšlel. Ale ano, šel jsem na to pódium vždycky s určitým pocitem i dojetí. Já jsem si toho moc považoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Součástí Pražského jara je i stejnojmenná hudební soutěž. Už jste prozradil, že jste 20 let stál v jejím čele. Jaký je o ni zájem mezi mladými hudebníky z celého světa?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Je obrovský. Každoročně se musí dělat anonymní předvýběr, než se vůbec ustaví třeba ta sestava. Měli jsme spočítáno, že maximálně můžeme přijmout 60 účastníků do prvního kola, aby se to vůbec dalo potom časově zvládnout. A mimochodem, byly obory jako flétna, kde se hlásilo třeba 240 účastníků. Průměr 180, 190. Jinými slovy, každý třetí až čtvrtý, který se hlásil, byl nakonec do té soutěže vybírán. Soutěž dál, zase nezapomeňme, ona přivedla na svět v tom interpretačním povědomí osobnosti jako potom Maurice Bourgue, James Galway. Tam začínala skutečně špička vynikajících kumštýřů, kteří záhy poté dosáhli světového renomé a světové důležitosti, významu. Takže v Praze skutečně začínala elita. Víte sama, že úplně v těch prvních ročnících tam byl i Mstislav Rostropovič. A to všechno dál se nabalovalo a navazovalo. Soutěž, a to mohu říct z vlastní zkušenosti, tím, že Pražské jaro spoluzakládalo i tu světovou Federaci mezinárodních hudebních soutěží, kdykoliv jsem přijel na zasedání této federace, Pražské jaro za celou dobu těch dvaceti let bylo považováno za jednu z klíčových evropských soutěží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
16. května převezme z rukou paní primátorky čestné občanství města Prahy jedna z veličin naší hudební interpretace i pedagogiky, profesorka Zuzana Růžičková. Jak to vnímáte právě v tom kontextu probíhajícího Pražského jara?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
No, tak já řeknu ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Symbolické.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já řeknu Zuzanka, protože jsme po léta přátelé. Mimochodem, byla se mnou po celou tu dobu, kterou jsem zmínil, i v oné soutěžní komisi. A dál, my jsme spolu působili v obdobné komisi mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga. Takže já znám její myšlení, její způsob uvažování opravdu do detailu, byť nás dělí, řekněme, generace věkem, tak my jsme myšlením byli naprosto na stejné vlně. Myslím si, že ocenění tohoto rázu je naprosto příznačné, protože Zuzana se stala velkým reprezentantem české interpretační školy pro svět a jak víme, většinu svého života, byť pocházela z Plzně, prožila v Praze. To je typický čestný občan této metropole a já jsem moc rád, že je to spojeno právě s tím obdobím, kdy probíhá pražskojarní festival a soutěž. Mimochodem, 15. května, den před tím, se bude, budou předávat ceny laureátů letošního ročníku a jak znám Zuzanku, byť oslavila 90. narozeniny, tak tam bude účastna a bude se velmi zajímat o pocity vítězů a laureátů. No a o den později se potkáme ve stejné Brožíkově síni a ona bude přebírat čestné občanství hlavního města Prahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte, pane profesore, budoucnost Pražského jara? Jak by se měl, mohl dál vyvíjet?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
S ohledem na to, jak je Pražské jaro vnímáno i v tuzemsku, teď mám na mysli podporu, která je dána například státem z hlediska ministerstva kultury, potažmo města, tak tady jsem naprosto klidný. Myslím si, že Pražské jaro bude mít vytvářeno podmínky pro to, aby existovalo nadále. A dokud budou i mezi mladšími lidmi nástupci těch, kteří jsou tam teď, kteří budou vynalézaví, budou pracovití, houževnatí, soustředění, není důvod se o Pražské jaro obávat. A co mohu říci s velkou radostí, já jsem samozřejmě zašel i na sekretariát soutěže, byť už se mě to pracovně netýká, ten tým je omlazený, ale to fandovství je tam stejné a já jsem přesvědčen, že totéž se odehrává i v rámci určitého obměňování personálií v rámci festivalu. Nebojím se. Pražské jaro je v dobrých rukách a je velmi dobře zajištěno a zaštítěno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hudbě se intenzivně věnovala i Marie Terezie, rakouská arcivévodkyně. Jako jediná členka vládnoucího rodu Habsburků dokonce vystoupila i jako operní pěvkyně. Hudbě dala novou společenskou roli, postavení, změnila také její vnímání. Zítra, 13. května, uplyne 300 let od narození jediné ženy v čele habsburské monarchie, která se do dějin zapsala jako její největší reformátorka. Co vás na této ženě, pane profesore, nejvíce zaujalo?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já prozradím, že aniž jsem tušil, že si budeme povídat na toto téma, tak jsem už před časem začal číst knihu Franze Herreho, kterou bych mohl označit za monografii Marie Terezie a tam jsem se dočetl několik momentů, které mě ohromily. Z hlavy teď budu říkat. Byla navyklá vstávat denně v půl páté, v šest hodin navštěvovala pravidelně ranní mši, v sedm hodin posnídala se svojí rodinou. Následovaly tři hodinové rozpravy s velvyslanci, kteří přijeli do Vídně. Poté byla krátká půlhodinová pauza, takové intermezzo. Následovalo setkání s kancléřem. Připomenu kancléře Kounice, s nímž se řešila nejedna problematika. Potom byl společný oběd. Znovu pracovní setkání, už s týmem těch, kteří spoluvytvářeli její vnitřní či zahraniční politiku. Mimochodem, v této knize jsem si vyčetl, že se musela též pravidelně věnovat výuce německého jazyka, protože mluvila archaickou němčinou a byla upozorňována na to, že prostí poddaní jí vůbec nerozumí, takže se učila německy. Skvěle mluvila francouzsky. Tím, že do Rakousko-Uherské monarchie spadalo i Toskánsko a Uhry, no, tak se učila i italštinu a snažila se vpravit i do základů maďarštiny. Následovala znovu tedy večerní mše a poté chodila velmi brzy spávat mimochodem, před devátou hodinou. Ale ten život byl vyplněn neuvěřitelně soustředěnou prací. A teď jenom malinká citace z té zmíněné knížky Franze Herreho: "Jelikož poslušně plnila křesťanská charitativní přikázání a jednala v souladu s myšlenkou na blaho státu, poskytovala peníze, které ona uznala, že jsou důležité. Penze potřebným, renty tělesně postiženým, stipendia středně majetným, odškodnění nevinně odsouzeným a bolestné opuštěným manželkám. Nejraději poskytovala výpomoc dětem. A teď osobní vydání Marie Terezie byla poměrně skromná. Její finanční deputát obnášel 153 tisíc zlatých ročně. Na začátku měsíce obdržela 8 tisíc a v polovině měsíce ještě jednou 4 tisíce zlatých, takříkajíc kapesné. Rozpočet na garderobu byl stanoven na 30 tisíc zlatých. K tomu ovšem přistupovaly částky "k nejvyšším rukám" na nezjistitelné účely." Podstata. Marie Terezie se považovala za vrcholného státního úředníka. Za hlavní myšlenku své práce považovalo, považovala blaho svých poddaných, chtěla tomu sloužit. Samozřejmě, byla velmi bystrá, velmi chytrá. Našla cesty k různým reformám, školství, vnitřní, zahraniční politiky a tak dál. Byla to žena, která nebořila, která uměla přestavovat. Důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak současní politici chápou svou státnickou roli?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já se obávám, že tam právě chybí ta základní myšlenka služba blahu. To je základní moment, protože od nejvyšších ústavních se musí oprávněně očekávat, že jsou to zároveň nejvyšší státní úředníci. Ten leitmotiv je o tom, že to musí být o té službě a o té pokoře. Víte, jakmile se objeví někde náznak pomstychtivosti, jakmile se objeví někde náznak, že potřebuju likvidovat své protivníky, tak je to cesta do pekel. A úplně jedno, jestli se to odehrávalo v 18. století nebo v naší přítomnosti. To prostě do výzbroje a vybavenosti, duchovní vybavenosti vrcholových státních úředníků vůbec nepatří. To tam nemá co dělat. Zkusme se někdy vrátit k tomu odkazu a poselství těch Marií Terezií a jejích následníků a třeba tam najdeme nejednu inspiraci. Byla to služba. Byla pracovitá, byla pokorná, byla soustředěná, byla laskavá a přitom dokázala řídit celou říši. To nebylo jednoduché.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, od Marie Terezie jsme neměli tady ani královnu, ani prezidentku, ostatně ani premiérku.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Neměli. Nevím, může to být náhoda nebo naopak to o něčem vypovídá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V německých Drážďanech nedávno otevřeli rekonstruovaný a modernizovaný Palác kultury. Zřejmě žádná jiná budova tohoto saského města nemá tolik napínavou a historií, politikou nabitou historii jako tento objekt postavený podle principů socialistické architektury. Po znovusjednocení Německa nastala velká debata, co s palácem, zda zbourat jako relikt bývalého režimu nebo ponechat. Obdobná debata probíhá také už léta v Norimberku ohledně někdejšího areálu, kde se konaly ony proslulé pompézní nacistické srazy. Jaký je váš pohled, pane profesore? Co s takovými relikty někdejších dob, režimů?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Víte, my jsme tady mnohdy u nás taky řešili, co s někdejším Federálním shromážděním a tak dál. Já bych na to měl jednoduchý návod nebo jednoduchou myšlenku. Bylo to vytvořeno v určité epoše, v určité etapě, vývojové etapě. Nechť je tam tedy soustředěno to, co té etapě odpovídá. V té době vznikaly umělecké artefakty, velmi často velmi ideově zacílené, ale vznikaly určité technologie, vynálezy a tak dál. Já se domnívám, že bylo-li by to všechno tzv. pod jednou střechou a ukazováno i v té dobové architektuře, že by to svým způsobem odpovídalo tomu někdejšímu záměru. Mohu se od toho distancovat, na stranu druhou, pro ty, pro něž je to rovina určité zvídavosti a chtěli by to poznat, mám na mysli i mladou generaci, tak zasazeno v tomto kontextu je to, myslím, velmi přesné, protože takto to bylo osnovováno, takto to bylo koncipováno a takhle to bylo realizováno. Neměl bych s tím sebemenší, sebemenší problém. Lhostejno jestli u nás nebo v zahraničí. A, mimochodem, v zahraničí jsem pár takovýchto, takovýchto muzeí viděl, navštívil a vypadalo to, řekl bych, velmi přirozeně a velmi schůdně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu se, mimochodem, opět rozproudila debata o tzv. většinové kultuře, chcete-li národní, vedoucí nebo dominantní kultuře, jestli je nutné ji nějak definovat nebo aktivně prosazovat. Ty názory politiků v Německu se docela různí. Konzervativní unie kancléřky Merkelové, CDU plus CSU, ale i Alternativa pro Německo většinovou kulturu prosazují, ostatní strany jsou k tomuto konceptu spíše skeptické. Jde především o to, do jaké míry by se migranti přicházející do Německa měli přijímat německé hodnoty, tradice, zvyky? Co si o tom myslíte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Já to malinko dám do dvojího kontrastu. První, i vy jste nepochybně zhlédla v televizi momenty, kdy byly bombardovány či vyhazovány do vzduchu chrámy, které měly tisíciletou tradici. Jinými slovy, totální neúcta k historickému odkazu. To nemůžeme. To nemůžeme. A na stranu druhou může být druhým extrémem to, že nepřipustím jinou alternativu než to, co mám tady, protože to je to nejlepší. Víme, odkud tyto myšlenky pramení taky. Na stranu druhou, svět, potažmo jeho kultura, si bez ohledu na to, co všechno se odehrávalo, vytvářel určité umělecké a kulturní hodnoty, které byly postaveny na kvalitě. Čas to všechno už nějakým způsobem profiltroval a pojmenoval. Oproti většinové kultuře by mohl zaznít termín menšinová kultura. Víte, že jsou menšinové žánry. Ale z těch menšinových žánrů je tady Bach, je tady Händel, je tady Mozart, je tady Beethoven, ale je tady taky Ellington, je tady Basie a řada dalších. Jejich hudbu poslouchají dnes miliony posluchačů na celém světě, a když to vemu v té celkové genezi, ohlédnutí staletí zpátky, tak už to dá dohromady možná i miliardy. Tak to není menšinová kultura nebo menšinová hudba. Najít to pojmenování, co je tím většinovým v daném okamžiku, jestli to stojí na té, na tom kontinuálním vývoji, jestli to stojí na té historické tradici, jestli to stojí naopak na míře momentálního zájmu a poslechovosti, kdo to rozhodne? Já se přiznám, že se v tomto světě pohybuji 50 let a nad řadou momentů, obdobných otázek jsem přemýšlel a přemýšlím i v současnosti. Neuměl bych najít tu hranici, kde začíná menšina a kde začíná většina. Ale zpátky i k té vaší otázce, jakým způsobem by měli ti, kteří přicházejí do nového prostředí, reagovat. No, určitě ne jako návštěva, která přijde k vám domů, druhý den vám předělá všechno v koupelně, pak vám řekne, že skříňky v kuchyni jsou příliš vysoko, tak si je předělá podle svého vzrůstu, pak vám opraví všechno, co se mu tam nelíbí, vynese rodovou tradici a tak dál. No budete se bránit logicky. Můj klíč na to je jednoduchý. Ať jsem přijel kamkoli, přijímal jsem pravidla té které země. Nepotřeboval jsem ani provokovat a nepotřeboval jsem proti čemukoli revoltovat. Přijal jsem to, protože jsem přijel jako host.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tato debata, konkrétně v Německu, podle vás nutná nebo jenom, jak připomínají trošku jízlivě někteří němečtí komentátoři, jde o předvolební kampaň před zářijovými parlamentními volbami?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Určitě jde o předvolební kampaň, ale já si myslím, že je i nutná, protože ten otazník tady je. A ten otazník bude pokračovat a někdo na něj musí odpovědět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč a jeho názory. Já vám za ně děkuji. Mějte se pěkně. Na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog a skladatel
--------------------
Děkuju, děkuju pěkně. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem sestry Angeliky v nedělním Jak to vidí bude Irena Sargánková, misionářka v Keni. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.