Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 1. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a pedagog. Já vás vítám, dobrý den.

K prvnímu máji si vzájemně popřáli Zita Senková a Jiří Hlaváč|foto: Adam Kebrt

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začíná nový měsíc, květen. Na dnešní den připadá Svátek práce, který se poprvé mezinárodně slavil v roce 1890 a během své existence se výrazně různil, proměňoval. Jaký vztah máte vy k němu, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já bych řekl, že je to postaveno na dvou krajních pólech ad 1, v naší rodinné sestavě fotografií a není to album, je to pravdu taková nahodilá sestava, jsou fotografie, na nichž je můj tatínek z prvomájových oslav v době Tomáše a Jana Baťových ve Zlíně. Takže jsem zjistili, že ty alegorické vozy a že ta oslava se ctila i tam v rámci tedy První republiky a tatínek na to vzpomínal velmi rád. A pak byly ty První máje, které pamatuji já také, myslím si, že s výjimkou toho, když jsem byl žákem základní školy, už jsem se dalších průvodů nezúčastňoval, protože v Brně na konzervatoři jsem se vymlouval, že půjdu do průvodu v Gottwaldově a v Praze už to bylo každému úplně jedno, takže to procházelo tak celkem kolem mně. Nicméně nutno říci, víme, že je v tom určitá symbolika a ono se to odstartovalo stávkou v Chicagu v roce 1886. Tam byly tehdy i nějaké úbytě na životech, protože ten požadavek byl na tu dobu překvapující, ale legitimní - osmihodinová pracovní doba, tedy snížení, ale bez zásahu na finanční odměnu. A od roku 1888, už se onen Svátek práce ve Státech slavil celostátně a pokud si vzpomínám dobře, tak od roku 1889, což byla druhá Internacionála, už to bylo oficiálně ustaveno celosvětově jako Svátek práce. Co si o tom myslet, víme jak to probíhá i v současnosti. Některé politické strany to stále vnímají jako určitou oslavu hodnot a ideálů, za nimiž šli v předchozích desetiletích, někdy je to už sice skromnější, ale o to halasnější, faktem je, já to vnímám tak, pokud budeme světit práci jako takovou, jako něco, co člověka posouvá v jeho životě, ale i životě duchovním a citovém, tak samozřejmě ctěme, mně se to moc líbí a myslím si, že to zastavení se nad každodenními povinnostmi a rozhlédnutí se kolem sebe a popovídání si s řadou spolupracovníků a lidí, se kterými se běžně nemohu setkat, že to je báječné, ale jakmile se z ideje stane ideologie, vždycky je to problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste se, pane profesore zmínil o První republice například Tomáš Garrigue Masaryk považoval fyzickou dělnickou práci za něco, co vytváří hodnoty a velmi pozitivně to dotváří celkový étos společnosti. Jaký je dnešní pohled na práci?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Vzhledem k tomu, že je jí sice dostatek, ale je také velká řada nezaměstnaných, tak se logicky na práci díváme jako na něco, co má být završením našeho úsilí, naší kvality, naší erudice a tak dále, já to aspoň tak vnímám. Řeknu i to, mně bude letos 66 let, mám plné právo na to, abych takzvaně odpočíval coby pensista a já pracovat nepřestávám, ale z důvodu, že jsem tak bytostně ustrojený, já jsem člověk, který má rád činnost, činorodost, já mám dokonce rád i to, že mám před sebou určité povinnosti, které chci a musím splnit. Já to mám ve své povaze ve své osobnosti a jdu za tím. Myslím si, že práce, která má smysl, která má nějaký cíl a člověk, když se ohlédne, tak to za sebou vidí, že je něco ohromného, co bychom měli neustále podporovat a zvyšovat úsilí, aby nakonec ta užitelnost každého byla v maximální míře. Pan profesor Masaryk byl moudrý v tom, že nerozlišoval mezi hodnotou té manuální a takzvaně duševní práce. Já to nerozlišuji také. Myslím si, že to co má rozlišovat práci, je její kvalita a její úroveň, jak je odvedena a pak je jedno, jestli je to špičkový neurochirurg, jestli je to pedagog, jestli je to obkladač, jestli je to prodavačka. Mně je to úplně jedno. Ti lidé, pokud odvádějí kvalitní práci, tak jsou vhodní toho, aby byli ctěni úplně stejně bez rozlišení profesního zaměření.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co práce, její důležitost, pro duševní rozvoj?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Samozřejmě, protože vidíme to na malých dětech. Pokud bychom je nezaměstnávali adekvátně k tomu, co už jsou schopni pochopit, tak zjistíme, že se ten růst zastaví. A jestliže se to stane u malých dětí a logicky se to stává u dospělých a pak je tam ten další moment. Já myslím, že každý z nás chce prožít opakovaně a třeba každodenně stav, kdy se v práci něco povedlo. To je satisfakce, to je odměna za to celé úsilí, za soustředěnost. Velmi často i za nervové vypětí. Samozřejmě, to je odraz do naší duše, to je odraz do toho, jak vnímáme své okolí, své spolupracovníky, ale následně i podstatu práce jako takové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké by mělo být současné poselství Svátku práce?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Ctěme poctivé úsilí každého kdo dává svůj um ve prospěch těch druhých, pracovat pro sebe, to nic neznamená. Pracovat pro druhé, to je smysluplné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před 10 lety se Česká republika stala členem Evropské unie. Co jsme z vašeho pohledu za tu dobu, za tu jednu dekádu dokázali?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
To je velmi komplikovaná otázka. Samozřejmě pocitově bych řekl, dokázali jsme se začlenit a stali jsme se součástí celku, který má jistě svá pravidla, má také své problémy. Nemyslím si, že tam nejsme chápáni jako někdo, kdo je tam jako pozorovatel. To jistě ne. Na stranu druhou, obávám se, že jsme nedali to, co jsme dát mohli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čekal byste více aktivity?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Čekal bych více aktivity, čekal bych i víc invence. Myslím si, že jsme se přizpůsobili tomu, že je nám oznamováno, co všechno bude, jak bude a tak dále, jenže a teď se dostávám do citlivé situace a na tenký let. My bychom řadu těch našich myšlenek, podnětů a impulsů mohli asi snáze prosadit, kdyby za námi bohužel nebyl ten deficit morálně mravní. A jestliže se někde zavedeme do podvědomí jako lidé, kteří dokáží vytunelovat i nemožné, jako lidé, kteří dopracují výši státních zakázek do stratosférické sféry mnohdy i pro ty ostatní členy Evropské unie, jestliže se sami zařadíme mezi státy, kde je velké nebezpečí z hlediska přepadení, okradení a tak dále, to všechno o něčem vypovídá. Obávám se, že my jsme nepodporovali myšlenku, že máme Evropě dávat svůj příklad. Příklad v tom, co je funkční, co je kvalitní, co je přenositelné i pro ty mnohem větší státy. Kdybychom se stali báječným lektorem, báječným pedagogem ve smyslu osvěty, tak bychom jistě byli vnímání a chápáni úplně jinak. Ty hodnoty tady nepochybně jsou, byly a jsou. Jsem o tom přesvědčen, ale jde o to, aby to obecné mínění bylo nakloněno tomu, co je hodno pozornosti a ocenění. Víte, že se pozastavuji nad tím, že mě média informují o tom, jestli pan Jonák po 18 či 19 letech opouští vězení. Nevím, co je na tom obdivuhodného. A na stranu druhou mě neinformují o tom, že vyšel báječný překlad nového románu nebo nový román nebo byla premiéra nové symfonie. Já si myslím, že my sami se dostáváme do situace, kdy neoceňujeme kvalitu, kterou generujeme a oceňujeme jakousi míru senzacechtivosti, ať to stojí co to stojí. To je špatně, to je špatně. Tomu svět netleská a nikdy tleskat nebude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to jsme do Evropské unie před těmi 10 lety vstupovali jako premiant.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Vstupovali jsme jako premianti, přesně, ale možná,že jsme si v něčem dokonce toho premiantství přeci jen podrželi. Já si myslím, že je potřeba vždycky sundat brýle mámení v tom, že je všechno úžasné, ale také černé brýle, že je všechno špatně. Já si myslím, že je tady pořád řada momentů, které fungují, máme špičková pracoviště, vědecká pracoviště, lékařská pracoviště, umělecká pracoviště, a tak dále. Máme špičková pracoviště. Dejme jim, prosím pěkně, zelenou v tom, že o tom také budeme informovat naši veřejnost. O tom co je kvalitní, světem respektované a ne o tom, jestli někdo opouští věznici po 18 letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V učebnicích pro střední školy se mimo jiné píše, že proces evropské integrace je v nejvlastnějším zájmu občanů České republiky, studenti jsou také vyzváni, aby sami se zamysleli nad tím, co je to suverenita, jaké jsou výhody, nevýhody, členství, v čem vy je vidíte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Víte, ta otázka, co je suverenita, já to převedu do mého světa. Bude sedět 110 členův České filharmonii, každý je suverénní v tom, že ovládá svůj nástroj, má svou uměleckou vizi, má svoji představivost, svoji koncepci, a v okamžiku, když přijde pan dirigent XY, nastoupí jeho představa a jeho koncepce a těch 110 individualit se má stát týmem, který chce tu představu z realizovat. Ale dodržují čistou hru, tedy ladí. Jsou přesní, jsou v tempo rytmu, jsou in ve smyslu vnitřního obsahu a co víc, vůbec jim není zatěžko, když to všechno skončí, aby povstali a i oni úklonou hlavy poděkovali panu dirigentovi, který to vlastně všechno dal dohromady. Já si myslím, že tedy jsem řekl čtyři ponaučení, která by se dala aplikovat i do světa mezinárodních vztahů, a politických vztahů, je někdo, kdo přijde s koncepcí, ti ostatní mají být tak erudováni, aby byli schopni tu koncepci pochopit a zrealizovat a dále nemějme k tomu svých postranních úmyslů, co bych já dělal, kdybych stál na jeho místě a ve čtvrtém momentu, prosím pěkně, nezáviďme těm, kteří jsou šikovnější, rozhodnější nebo pracovitější, než jsme my. Vezměme si z toho příklad a zkusme ten handicap, to manko nějak dorovnat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chce to trochu doladit.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Chce to doladit, duši, doladit duši.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z průzkumu vycházejí i Češi jako největší euroskeptici na straně druhé jsou ale třeba v Polsku nebo v Maďarsku euroskeptické proudy sice slabší, ale zase o to víc vyhrocenější, xenofobní. Z čeho pramení ten český euroskepticismus?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já bych byl zase velmi pragmatický a na zemi. Po 10 letech manželství už se objeví nějaké vady na kráse na jedné i na druhé straně. Míra zamilovanosti patrně skončila a než naskočí ta míra přirozené úcty a radostí z toho, že můžeme být spolu, tak ono to chvilku bude trvat. Já zatím nevidím nějaký povahový rys nebo národní rys ve smyslu, že jsme neustále ti, kteří remcají a maj připomínky. Já myslím, že ne. My jsme vtipní a jsme veselí, někdy jsme samozřejmě takoví, kteří trošku šťourají, ale proč ne. Já se domnívám, že jsme ti, kteří se umí velice dobře zapojit do jakékoliv rojny vztahů. Ostatně zase nezapomínejme, byli jsme 300 let v rámci monarchie rakousko-uherské. A já , když se dnes podívám na mentalitu Rakušanů a nás, já v tom nevidím tak zásadní rozdíly. Je tam bodrost, je tam žoviálnost, je tam vtip, je tam nadhled, humor, veselost, to tam všechno je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to tedy ten humor, ironie nebo smysl pro humor, ironie, čímž jsme mimo jiné obohatili a obohacujeme Evropu? Čím ještě?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já si myslím, že ano. Vzpomeňme si. Čím ještě, já si myslím, třeba zatím se o tom nemluví. Vezměte si, co všechno desetimilionový národ je schopen vymyslet a přinést do řekněme, celosvětového dění. Určitě. My jsme invenční, my jsme módním slovem velmi kreativní. My jsme přizpůsobiví v tom, že umíme zvládat nové technologie, umíme k tomu přiložit i jaksi svůj nápad, jak to oživit, jak to řešit třeba jiným způsobem. Já si myslím, že máme řadu cenných vkladů pro ono pomyslné manželství v eurounii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je tedy, pane profesore, ten náš potenciál v Evropě?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já chci teď zase říci něco, co by mělo být osvětou pro řadu mocných této země. Je to to, čemu se kdysi říkalo zlaté české ručičky, ta šikovnost, a je to duchovnost. My jsme přemýšliví. Já jsem třeba měl před časem a opakovaně debatu s hokejovým trenérem Luďkem Bukačem. Mimochodem už jsem zmínil i to, že si pročítám třeba jeho metodické příručky a že mě fascinuje, jaká je blízkost mezi sportem a uměním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A také, promiňte, připomínkujete.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
A také připomínkuji. No, ale tam je ten moment, že on stále zdůrazňuje to, jak my jsme v té hře nápadití. Jsou dneska momenty, které se dají natrénovat, ale pak přijde ta situace, která vyžaduje jinou myšlenku. To není podvědomá reakce, prostě někdo má tu invenci a vymyslí něco, co sebe připravenější soupeř nepředpokládá, čili nápaditost. My máme tu schopnost improvizace a máme tu schopnost vyřešit jakoukoliv situací jinak, než to řešili ti ostatní doposud. Takže neubíjejme tu míru nápaditosti v nás hloupostmi, kterými nás velmi často politici častují a pak je druhá věc. Dejme prostor tomu duchovnímu rozvoji. Jinými slovy, začněme se skutečně starat o to, čemu se ve světě říká silná střední třída, ekonomický duchovně. To je něco, co v mých očích tady naprosto absentuje. Je to škoda a ta střední třída má jednu další důležitou vlastnost, ona je filtrem ona zachytí všechno, co by tu společnost nějakým způsobem nemělo poznamenat. Takže držme se toho, co nám bylo vlastní vždycky, buďme nadále duchovním národem. Buďme národem nápaditým vynalézavým, ale buďme také národem, který se nebojí toho,že má silný střední potenciál, který zachytí řadu nešvarů, které nás v tomto období velmi trápí včetně toho morálně mravního defektu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ovlivníme tím i směřování Evropské unie?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Ovlivníme tím směřování Evropské unie velmi výrazně, ale jen taková zajímavost, víte, já když jezdím po světě a učím na těch různých kurzech nebo hraju, my si s kolegy hudebníky v zahraničí nepovídáme jen o Mozartovi nebo Beethovenovi, mluvíme o životě. Mluvíme o tom, v čem žijeme, jak žijeme, co nás těší, co nás trápí a musím říci, že my máme pořád respekt, který v tom počátku nastolil Václav Havel tou bezprostředností a takovou tou mírou, řekněme, citlivé empatie. Pořád nás vnímají jako národ a stát, který má všech pět pohromadě. Já jsem za to strašně rád a to, že se mi někdo zeptá, jak na soutěži Pražského jara řeším ten který problém, a ptají se mě lidé z Mnichov anebo ze Ženevy, tak pro mě je to ne potěšitelné za mě samotného, za tým lidí, s nimiž spolupracuji, ale za to, že jsme stále vnímáni jako velmi gramotný člen toho evropského společenství. To je, myslím si, velká cena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je první máj, lásky čas. Láska je evidentně nevyčerpatelná inspirace.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Zaplaťpánbůh, přejme dalším pokolením, aby to tak vždycky zůstalo. Já jsem se samozřejmě nad tématem lásky zamýšlel mnohokrát v životě, nejen zamlada, když jsem byl zamilovaný každý týden a vždy do někoho jiného, ale samozřejmě i teď s tím velkým odstupem. Víte, že vedle té lásky je půvabnější, nejhledanější mezi mužem a ženou, tak je tam i láska rodičovská. Samozřejmě děti milují své rodiče zase jinou podobou, ale je tam třeba i láska k přírodě, někdo má lásku velkou lásku k víře, někdo má dokonce velkou lásku k práci, tedy k tomu, co dělá a že to může dělat, já jsem se shodou okolností teď potkal na chodbě s Jiřím Černým, který natáčel nějaký pořad, který byl věnovaný Karlu Zichovi. A Jiří Černý mi řekl: "No, Bůh nás musí mít strašně rád, když nám dovolil dělat celý život muziku." Je to láska, tak co s tím jako s inspirací? Samozřejmě láska otevírá oči. Je to jiný zorný úhel. Člověk ztrácí určitou míru setrvačnosti nebo určitou míru stereotypu a začne vnímat i řadu souvislostí, které mu třeba do té doby unikali. Pak je tam přímý citový náboj, ta angažovanost, kdy člověk prostřednictvím lásky zažívá něco výjimečného a stejně tak začne ten citový náboj dávat i do toho všeho, co dělá dál. Do dalších vztahů, ale stejně tak třeba do své činnosti. Nepřekvapuje mě, že řada básníků, literátů, hudebníků, výtvarníků, sochařů prožívali vždy velmi silné citové vztahy, a to vyústilo do nějakého velmi výrazného a třeba i dlouhého období. Je to start, je to prostě něco, co kumuluje naši vnitřní energii a touhu a citlivost a všechno dále. Ale pak je tam ten moment, který bych spojil s tím Karlem Hynkem Máchou a to je láska nás zároveň zavírá do své samoty, protože ne každý má potřebu to křičet do celého světa. Vyrovnává se s tím stavem vnitřně a to otevírá obrovskou míru vnitřní fantasie. A tak mě nepřekvapuje, že potřeboval v noci chodit na Bezděz, protože cítil tu intimitu přírody, cítil tu intimitu, kterou měl v sobě a potřeboval, aby s něčím souzněla. S někým to měl vyzkoušeno, ale dokonce s něčím, čili je tam i jakýsi přenos řekněme vnitřní energie do dalšího prostoru a to je to, co člověku dává pocit, že je součástí toho světa. Já jsem mockrát v životě prožil stav určitého osamění, ale úplně programově, když jsem potřeboval cvičit a připravovat se na něco, tak jsem vypínal telefony a rušil jsem všechny schůzky a chtěl jsem být sám se sebou. Ale v okamžiku, když se na tom koncertě něco podařilo a 2 tisíce posluchačů se pozvedlo, tak já jsem to nevnímal, že to je potlesk a že to je vygradování mého úsilí, já jsem to vnímal tak, že v tom okamžiku několika desítek minut jsme byli jedním celkem a že s řadou těch lidí, s nimiž si nikdy v životě nepromluvím, jsem prostřednictvím hudby mohl hovořit. A to je stav, který já jsem nepoznal nikdy v ničem jiném a jestliže zná někdo, já jsem to nepoznal, stav, kdy se oprostíme od zemské tíže, tak já jsem to poznával přes to umělecké sdělení, protože ta míra jenom těch pohledů, té soustředěnosti, té vnitřní atmosféry, která v tom sále byla, napovídala, že v tom okamžiku opravdu jedno jsme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejen o lásce a nejen mezi kapkami deště vyprávěl ve svých snímcích legendární režisér Karel Kachyňa, který se narodil přesně před 90 lety. Jakou poetiku nacházíte právě v jeho filmech?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
Já musím říci, že lituji toho, že jsem se s panem Kachyňou nikdy nesetkal. Protože já jsem si vytvořil pomyslně dvojici českých režisérů vedle pana Kachyni je tam i Jiří Krejčík, s nímž jsem mohl opakovaně hovořit a ta škála, žánrová škála je neskutečná. Od komedií, které hýří gagy, až po hluboce intimní sdělení o tom, jak ten který člověk vnímá život, do něhož byl zasazen. Já jsem za svůj život viděl od pana Kachyni Kočár do Vídně, Ucho, Hanele, Fany, Kráva, Už zase skáču přes kaluže, Sestričky, Práče, Duhovou kuličku, Krále Šumavy, Setkání v červenci, Zlatí úhoři, Smrt krásných srnců, také Pozor vizita. Každý z těch filmů je úplně jiný. Ale co bylo stejné. Já, když jsem odcházel z biografu, tak jsem měl vždycky pocit, že jsem se účastnil něčeho, co pro měl bylo vnitřním svátkem. Ten člověk mě vždycky obdaroval. Úplně jinak, jednou to byla krásná košile, jindy to byl prsten, někdy to byly boty, někdy to byly kapesníky, ale vždycky v tom byla originalita dárce, který mě chtěl seznámit se svým věděním světa, ale dokonce se chtěl podělit u řadu jeho vnitřních prožitků, které si myslím, by nikdy nikomu neřekl. A to je to úžasné, co dělá tvůrce tvůrcem, že vidí, vstřebá, pojme, zpracuje a předá dál. Kachyňa byl skvělým vypravěčem, ale on byl svým způsobem i hlubokým filosofem. Byl mistrem okamžiku a na stranu druhou uměl vytvořit dlouhé sekvence, kdy držel nás diváky v pozornosti a doslova jsme přestávali dýchat, takže tvůrce, jakých je málo, ať si říká kdo chce, co chce, já vím, jak mu mnozí odborníci vytýkali Krále Šumavy. To je mi úplně jedno, protože Kachyňa měl skutečně vzácnou poetiku a já, kdybych měl k těm dvěma, které jsem zmínil, předat třetího, tak bych dodal Františka Vláčila a vytvořím škálu, kterou by nám mohla po mém soudu závidět italská, francouzská i americká kinematografie, tři neuvěřitelné osobnosti, tři tvůrcové, kteří dali nejen našemu, ale já myslím, světovému filmu obrovské podněty, obrovské impulsy a něco, co je nepřenositelné. Je to dědictví a budu rád, když to takovým způsobem budou vnímat i další generace. Já panu Kachyňovi děkuji za mnoho nádherných okamžiků v kině a mimochodem několik jeho filmů jsem si koupil i na DVD a když je mi třeba hodně smutno, sázím na Kachyňu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, skladatel a pedagog. Děkuji vám za poetické vyprávění a přeji vám i všem posluchačům krásný první máj a všechno dobré.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, skladatel, pedagog
--------------------
A já přeji práci, lásku, fantasii, kreativitu a to čím vynikáme - humor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.