Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 1. dubna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vítejte u pravidelného zamyšlení o dění kolem nás. Zita Senková přeje příjemný den všem, kteří si nás naladili a samozřejmě také mému dnešnímu hostu. Je jím prof. Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog, dobrý den, vítejte.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Děkuji pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budeme se věnovat například klasice básnické umění, vyslancům naší kultury, plánování v době epidemie, i Mé vlasti Bedřicha Smetany v nových hudebních barvách, nerušený poslech. V Itálii začaly oficiální oslavy 700. výročí úmrtí národního básníka Danta Alighieri, symbolický start byl 25. března, kdy v tento den ovšem v roce 1300 to byl mimochodem Velký pátek, začala imaginární pouť Danta z pekla přes očistec do ráje. Autorovi světoznámé božské komedie byl věnován literární večer v sídle italského prezidenta Mattarella, ze slavného díla recitoval oscarový herec Roberto Benigni v toskánštině, protože Alighieri svou epickou báseň nepsal v latině, jak bylo tehdy zvykem, ale v Lidovém dialektu z rodného Toskánska. Pane profesore, Hlaváči, jaký máte vztah k tomuto autorovi a jeho slavnému dílu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, tak já myslím, že jako většina těch, kteří se zajímají o literaturu, mimochodem úplně shodou náhod mám Božskou komedii v knihovně vedle Machiavelliho vladaře, a pak jsem si uvědomil, že to není úplně náhoda, protože jednak Dante byl velkým inspirátorem, ale byl tam i ten moment důležitý. Já myslím, že komedie tak byl původní název. Vím, že přívlastek božská, dodal až Bokačo, který mimochodem stejně jako /nesrozumitelné/ Dantem Alighierim velmi, velmi ovlivněn. Vracím se tedy k té úvaze, je to svým způsobem filozofické zamyšlení nejen nad životem, ale i nad rovinou politických vztahů, proto ta blízko s tím Machiavelli. Když jsem si přečetl Božskou komedii, vrátím tam ten, tu rovinu trojího zastoupení panter, lev a vlčice. A mimochodem Dante sám používá princip trojverší a někdo se odvolává na to, že je v tom dokonce symbolika božské trojice, to nevím. Ale vím to, že průběh pekla očistila nakonec i ráje, je svým způsobem během našich životů i v současnosti. Dante jako 3 styčné rysy vytyčil pýchu, je tam rovina zatvrzelosti, je tam rovina domýšlivosti. Podívejme se kolem sebe, jak se s těmito vlastnostmi setkáváme, jak určují náš život, jak je proměňují, jakým způsobem je poznamenají. To všechno je vlastně naprosto nadčasové a nutno říci, že Alighieri a navážu na vás, na tuto toskánštinu. Alighieri je často považován za zakladatele spisovné italštiny. A on vlastně chtěl tím, že zpřístupnil jazykově to dílo i lidem, kteří neovládli, neovládali latinu, tak chtěl dát jakési gesto a požehnání, ano, zamyslete se prostřednictvím mé knihy nad sebou samými, nad svým životem a už jsem v pomyslné hudební kvótě. Vím, že Dante Alighieri zásadním způsobem poznamenal i myšlení třeba Johna Miltona, ale také Jana Amose Komenského.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Exemplář komedie, Božské komedie najdete v domácí knihovně mnoha Italů. V minulém století dokonce uměli lidé i bez vzdělání recitovat desítky veršů z paměti. Tak mě napadá, jak my bychom asi pane Hlaváči obstáli, co se týče znalostí alespoň úryvků z naší nejméně bohaté klasické literatury.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já myslím, že bychom obstáli jako v mnoha jiných podobných disciplínách, ale tomu bychom mohli věnovat někdy celý pořad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak mimochodem dovolte jenom poznámku o tom, jak si Italové považují, váží Danta. Svědčí i aktuální roztržka, totiž literární kritik Arno Wildman v německém deníku Frankfurter Rundschau v eseji naznačuje, že ačkoliv Alighieri povznesl italštinu do nových výšin, tak děti ve školách podle něj prý nemají žádnou šanci pochopit verše z Božské komedii, za což si vysloužil teda velkou kritiku.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Tam je jeden moment důležitý. Je to samozřejmě archaický text a i mnoho překladatelů a já jim za to tleskám, se nesnažili doplnit při překladech ten slovník o nová výraziva. Tak je docela možné, že děti, které už přece jen používají trošku jiné slovesné tvary, že se s řadou těch momentů v tom originále, v té archaické podobě nesetkali. Ale ještě jeden malý dovětek. Já jsem jenom shodou životních náhod měl také italského švagra a ten natočil filmový dokument hraný dokument právě o Dantem Alighieri, potažmo zpracován i Božskou komedii a z těch málo setkání osobních vím, že vždy tvrdil, že jsou dva pilíře světové literatury, a to je Božská komedie a Goetheho Faust.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dnes se 92 let dožívá spisovatel Milan Kundera. Loni mu vyšly tři důležité knihy. Jedna od něj, povolil překlad svého posledního románu Slavnost bezvýznamnosti, překlad do češtiny, protože ho napsal ve francouzštině a vyšly o něm také dvě biografie. Asi není mnoho spisovatelů, pane Hlaváči, kteří by jako Milan Kundera strhávali na sebe desetiletí tolik pozornosti.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Není, to je pravda, ještě bych dodal, myslím si zasloužené pozornosti, protože on je též v určitých momentech předělem, mezníkem, hranicí. Mám taky jednu osobní zkušenost či poznatek. Poznali jsme se díky Janu Novákovi v Brně v 66. roce, pan Kundera je o 19 let starší. Mně bylo 18, jemu 37. Faktem je, že na mě jako na pozorovatele zvenčí působil jako člověk, který se zajímá o mnohé a mimochodem, když se v Brně inscenovala dvojice Aristofanovy jednoaktovek, Ženský sněm a jezdci. Pan Kundera přišel na několik zkoušek a myslím si, že důvodem bylo pouze to. Přiznám se, že už nevím, kdo udělal překlad, ale tam byl nádherný v tom textu nádherné jinotaje. Athény byly předloženy jako Achtény, protože se tam stále lkalo a naříkalo a bědovalo. A zřejmě to byl moment, který Kunderu upoutal. Faktem je, že on na mě působil dojmem člověka velmi přemýšlivého, ale na stranu druhou i určitě hravého a hra se slovy ostatně je i průvodním rysem jeho tvorby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pan Kundera je také znalcem a milovníkem Leoše Janáčka, dočetla jsem se.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Nepochybně, protože tatínek, pan profesor Ludvík Kundera, se věnoval Janáčkově odkazu velmi zásadním způsobem. Mimochodem bývali rektorem Janáčkovy Akademie múzických umění a logicky Milan Kundera, který vyrůstal v tom múzickém a také nejen literárním ale hudebním prostředí, musel osobnost Janáčka vstřebat a teď provokativní otázka, jestli dokonce Janáček pro něj nebyl tou osobností, která vystoupila, řekněme, z regionálního významu do celoevropského, potažmo celosvětového kontextu. Možná, že si tehdy Milan Kundera řekl, nepovedu žádné žabomyší války na malém teritoriu. Zkusím dobýt svět a ono se to povedlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaksi v České republice vůbec připomínáme nebo možná i oceňujeme, doceňujeme velikány v oblasti kultury a umění?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já se obávám, že málo, možná tam vsunu ještě dopředu žalostně málo. Je to velká škoda, protože vedle Milana Kundery půjdu dál František Listopad. Život spojený s Portugalskem, ale úžasná služba české kultuře. On překládal Skácela, zpřístupnil řadu dalších českých básníků, díky portugalštině i mnoha milionům čtenářů po celém světě. Stejně tak Karel Husa, vynikající hudební skladatel, který coby dirigent propagoval i díla jiných českých autorů, do čela bych dal Bohuslava Martinů. Stejně tak bych mohl se zmínit o Karlu janovickém, jsme v rozhlase. Dlouhá léta vynikající spolupracovník BBC v Londýně a on udělal úžasné pořady, v nichž skutečně osvětloval českou kulturu, českou hudbu, českou literaturu. Je mně to líto, protože když si budeme povídat s mnoha lidmi různých oborů, tak se obávám, že ta tři jména, která jsem zmínil vedle Kundery, František Listopad, Karel Husa a Karel Janovický, že jim moc říkat nebudou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled na aktuální události s námi sdílí prof. Jiří Hlaváč, pedagog a klarinetista. Divadla či orchestry v celé Evropě nadále streamují své produkce. Co to, pane Hlaváči, přináší pro umělce, teď z takové té praktické nebo prozaické stránky, protože my díky těm přenosům, televizním kamerám, vidíme až do not. Vidíme zblízka interprety, jejich obličeje, rozpoznáme detaily na kostýmech, řekla bych dokonce, že je to pro ně, dovedu se vcítit částečně, i když vlastně to není možné, protože nejsem umělkyně na scéně, ztráta jisté intimity, jak to vnímáte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, je to přesně, jak to říkáte. Navíc je tam důležitý moment, člověk v rámci svého výstupu potřebuje svůj prostor. Já vždycky říkám, že to je hájemství a přiznám se, že jsem nebývale rád, když jsem byl vystaven momentům, kdy pódium bylo tak blízko, že jsme si posluchači pomalu dýchali do tváří. Je tam něco, co je, řekl bych mnohem až diskriminující, protože hudební sdělení nebo umělecké sdělení, ono se to týká stejně tak herců, recitátorů, vyžaduje určitou míru intimity. To je to sebeubrání se do sebe. A je to ta rovina svého rozpoložení, svého citového vkladu, a to všechno vyžaduje opravdu tu míru určitého odstupu. Tady, a to je zas pozitivum, je to, řekněme, jakási sonda do prostředí, které jinak není moc zpřístupněno divákům a posluchačům. Je to takový ten moment, že se dívám do tváře někoho, koho rád poslouchám, ale najednou zjišťují, jak se mu dělají krůpěje potu na čele, jak prožívá vypětí, jak prožívá trému, jak prožívá i to, že a teď to, co je mnohdy posluchačům a divákům utajeno. Přijdete do sálu, kde je přetopeno, s konstatováním bohužel klimatizace nejde. Ale ono to nikoho nezajímá, jestli se vám potí ruce, jestli se vám špatně dýchá. Vy jste tam od toho, abyste v daném okamžiku odvedli optimální výkon. Takže ano, pokud to teď budeme brát jako určité polidštění profese, která je v něčem utajena tak dobře, ale budu první nebo mezi prvními, který zatleská, když se vrátíme zpátky do vztahu, který byl po staletí budován a který má svojí funkčnost a který má svojí logiku a má svojí nezastupitelnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Spokojíme se maximálně s tím divadelním kukátkem.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
S divadelním kukátkem a dál. Uvědomme si, že díky moderním technologiím vznikla řada dokumentů přímo z natáčení, toho kterého díla, úžasný dokument Leonard Bernstein, když natáčel ve Side story. To je vhled do té materie a do toho prostředí, ale že by takovým způsobem měl potom být vnímán i finální produkt, tedy finální provedení, to si nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Aktuálně nicméně budou muset se interpreti jaksi naučit hrát více na kameru.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Samozřejmě to je zas trošku taková provokativní otázka, jestli je i disciplína, záměrně volím to slovo, kterou je klasická hudba, jestli tedy dostane ten rozměr obecné show, což znamená, že pak tam bude pohybová složka. Budou tam důležité kostýmy, už to nebude standardní koncertní oděv, budou tam kostýmy. No, bude se používat samozřejmě různé osvětlení. Bude se hrát s barvou. To všechno je, je pravděpodobné a je možné. Ale pořád by tam v čele toho všeho měla být, řekněme, niternost sdělení. Zase malinká /nesrozumitelné/, víte v okamžiku, když budu poslouchat Bachovu fugu, tak já k tomu opravdu nepotřebuju žádnou kulisu, protože jeho kontrapunktické mistrovství mě uvádí do úžasu i v současnosti a velmi často, když se soustředím na sledování těch jednotlivých hlasů, tak na konci toho všeho je jenom ta nepochopitelná, pro mě nepochopitelná otázka, jak ho to vůbec mohlo napadnout. To je neuvěřitelné, co lidský mozek je-li požehnán genialitou, co všechno je schopen vytvořit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bach teda bylo požehnáno.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Bach byl požehnán.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Stoprocentně. V Berlíně před pár dny v rámci pilotního projektu proběhlo několik divadelních představení i koncert berlínské filharmonie za účasti otestovaného publika. Němci si od toho hodně slibovali. Ovšem nyní je to alespoň prozatím pase, protože Německo od března na etapy postupně rozvolňovalo, byly otevřený třeba i muzea, galerie, ovšem čísla infekce koronavirem exponenciálně rostou a rozjela se v Německu třetí vlna. Lze tedy vůbec, pane profesore Hlaváči, něco plánovat a jak? Je to stále složité.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To víte jako v životě, plánovat můžete a bůh se směje. Tak to je, takže ano jistěže profesionální soubory, dramaturgové, ředitelé musí plánovat a musí vést určitou vizi, jakým způsobem se budou odvíjet jednotlivé sezóny, jakým způsobem se bude profiloval výběr dirigentů, sólistů, repertoáru. To všechno je důležité skutečně plánovat, tam ad hoc nefunguje. Ale na stranu druhou je tam samozřejmě stále ta otázka, kdy se to bude moci realizovat v těch normálních pro mě až bych řekl legitimních podmínkách anebo do jaké míry to stále půjde v rovině experimentu. Zatím vycházíme z faktů, že publikum je velmi vstřícné i pro tuto podobu. Publikum je velmi chápavé, velmi tolerantní, ale i to všechno má svoji hranici, takže stane-li se to stereotypem a stane-li se to tím, že už není nic jiného, tak to samozřejmě bude vadit a vadit zásadním způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S prof. Jiřím Hlaváčem, klarinetistou a pedagogem hudební Akademie múzických umění se teď podíváme na to, jak plánuje mezinárodní hudební festival Pražské jaro. 76. ročník má 12. května otevřít barokní soubor Collegium 1704 a myslím si, že bude určitě zajímavé poslechnout si Mou vlast Bedřicha Smetany. Na dobové nástroje a v duchu interpretačních zvyklostí 19. století.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Tak já půjdu po počátku té otázky. My jsme shodou okolností před několika dny měli zasedání správní rady Pražského jara. Bylo to rovněž jen v rovině distanční účasti. Nicméně já jsem byl a taky jsem tam poděkoval vedení. Já jsem byl ohromně mile překvapen tím, jak se připravuje celý ročník, jaké jsou úvahy o tom, co všechno se může nasnímat a jakým způsobem to dál potom zprostředkovat. No a logicky zaznělo tam i to, že by se díky Václavu Luxovi, že by se objevila Má vlast i v té původní verzi, což už mimochodem na Pražském jaru před takřka třemi dekádami proběhlo. Vzbudilo to zájem i rozpaky proč. Protože my jsme navyklý na velký symfonický orchestr velkého obsazení. Smetana to původně plánoval v redukované podobě. Dál vidíme, jak se proměnila sonorita, zvláště dechových nástrojů od Smetanovy éry. Takže je to tišší, je to intimnější, je to komornější. Pokud v tom někdo bude hledat tu míru, řekněme, až gigantického rozměru, zvuku, velkých gest, velkého projevu, tak může být zklamán, ale ta hudba v sobě chová i tu míru, zase použiju slova intimity, jemnosti lehkých barevných a dynamických odlišností. A to všechno může samozřejmě vyjít. Navíc to zmíněné někdejší uvedení proběhlo ve Smetanově síni. Tady to bude nasnímáno a víme oba, že v tomto případě může ta rovina zvuku být zpřístupněna, vylepšena, doplněna a tak dál a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Symfonický orchestr Českého rozhlasu chystá na 12. duben ze studia 1 klarinetový koncert a dur Wolfganga Amadea Mozarta. V Praze byl poprvé uveden, pokud se nepletu, před 230 lety, a to ve Stavovském divadle a sólistkou koncertu bude Anna Paulová vaše studentka. Už jste do pilovali poslední detaily?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je, já děkuju za ten dotaz. To je v takovémto rozměru. Ten koncert je nádherný. Mimochodem troufám si tvrdit a ne jenom proto, že jsem klarinetista, že je to nejslavnější klarinetový koncert vůbec. A že patří mezi řekl bych až koncertní legendy, protože rukopis té skladby se ztratil, a pak vznikaly, řekněme, verze, otázkou zní, jaký byl ten Mozartův autograf. Nicméně co se ví, originál byl pro basetový klarinet, poté ztrátě se vypracovala verze na normální nástroj. Objevili se klarinetisté a já dám do čela i našeho Vlastimila Mareše, kteří si dali tu práci a vedle zvládnutí hry na basetový klarinet, který je altový, který má nádherné, hluboké tóny, tak si dali samozřejmě i tu práci, že vypracovali svojí verzi. Patří sem Sharon /nesrozumitelné/ patří sem Sabine Meyer Anthony /nesrozumitelné/ a řada dalších. Anička Paulová bude hrát na basetový klarinet a de facto bude pracovat rovněž ze svojí verzí. No, jak jsme ve stavu pilování, ona je neskonale vytrvalý, houževnatý, talentovaný člověk. To je taky požehnání od pánaboha. Navíc ona má v sobě míru toho sólistického sebezapření. Ona se těší na publikum, těší se na /nesrozumitelné/. Já si myslím, že ten koncert bude krásný, že to bude provedení, které bude reprezentativní jak pro orchestr a pana dirigenta Spurného, tak pro sólistku. A ještě takový malý dovětek. Ano premiéra byla v Praze ve Stavovském divadle, nepletu-li se 16. října roku 1791. Mozart už na premiéru nepřijel. Jeho zdravotní stav už to nedovoloval. Nicméně skladbu v premiéře zahrál Anton Stadler, což byl moc artu kamarád a navíc člověk, který inspiroval Mozarta mimo jiné i k napsání překrásného kvintetu a dur pro klarinet a smyčcové kvarteto a také k tomuto koncertu a dodatek volná věta tohoto koncertu byla užita ve desítkách filmů vzpomenu vzpomínky na Afriku, francouzský film štěstí ale řada dalších. A pan dirigent Václav Talich vždycky řekl, pořídil nahrávku s Vladimírem Říhou a s Českou filharmonii, že je to hudba osamění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A na Velký pátek před mnoha lety měl premiéru strhující oratorium Johanna Sebastiana Bacha, Matoušovi pašije neodmyslitelně patří k Velikonocům.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Neodmyslitelně patří k Velikonocům a já děkuju za připomenutí Johanna Sebastiana Bacha. Mimochodem za 2 roky budeme-li živi, tak tady budeme vzpomínat na třísté výročí prvního uvedení Janových pašijí 1723. A tady bych řekl jeden důležitý moment. Bach, to byl člověk, který prožil život se vším, co ta škála může nabízet. Včetně toho, že v závěru života ztratil zrak a orientoval se velmi těžce. Vytvořit něco takového jako vedle zmíněných Matoušových i Janových pašijí, je velká /nesrozumitelné/ Braniborské koncerty, temperovaný klavír a desítky dalších věcí, prosím pěkně to je ukázka plnosti lidského života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje prof. Jiří Hlaváč, hudebník. Já vám děkuji a přeji vám hezký den, na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Hezký den a hezké Velikonoce všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a zve na zítřejší sváteční Jak to vidí. Hostem sestry Angeliky bude na velký pátek arch. Zdeněk Fránek, oceňovaný autor církevních staveb. Krásné Velikonoce ideálně ve společnosti Českého rozhlasu.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.