Přepis: Jak to vidí Jarmila Štuková – 26. července 2016
Hostem byla Jarmila Štuková.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a poslech pořadu Jak to vidí v letní cestovatelské verzi přeje Zita Senková. Vítám u nás ve studiu fotoreportérku a dokumentaristku Jarmilu Štukovou. Dobrý den.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se vydáme do těžce zkoušených zemí, kde aktuálně pracujete na dvou projektech. O čem konkrétně jsou? Začněme tím prvním, ten se týká Kurdistánu.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Ano, ten se týká Kurdistánů a přímo Pešmergů, což jsou tedy bojovníci, kteří teďko stojí proti Islámskému státu na předních frontových liniích právě v tom Kurdistánu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo jsou Pešmergové?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Pešmergové, to je, to jsou vlastně jediné ozbrojené síly kurdské. Je to taková neoficiální armáda, která se zformovala ve 20. století, začátkem 20. století a jak už jsem říkala, nyní úspěšně bojuje proti Islámskému státu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy právě v té oblasti jste s manželem Andrejem realizovali nebo realizujete koncept Oči Pešmergů. Předpokládám tedy, jde o jejich pohled, jejich vidění celé té situace? Jak vy jste je poznali?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Tak tím, že my už vlastně jezdíme do Kurdistánu několik let, tak jsme si, jsme si řekli, že v rámci právě toho konfliktu probíhajícího se především mluví o uprchlících, mluví se o tom, jakým způsobem tedy islám bude trápit tu naši, řekněme, evropskou kulturu, a chtěli jsme na druhou stranu ukázat i ty, kteří právě stojí proti Islámskému státu, kteří úspěšně bojují a chtěli jsme s nimi udělat rozhovory, chtěli jsme ukázat jejich motivace a proto jsme odjeli tedy do Kurdistánu. Působili jsme na několik frontových liniích nedaleko Mosulu, Kirkúku a Sindžáru. A tam jsme vždy vzali různé, různé tedy ty Pešmergy a ti nám pak povídali, proč se přidali k Pešmerze, co je pro ně Pešmerga, já nevím, jak cítí celý ten boj proti Islámskému státu. A teďko vlastně připravujeme takové krátké video a příběhy o těch jednotlivých bojovnících.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jste se dozvěděli od těchto lidí? Jaký je tedy jejich pohled na tu celkovou situaci? Co si od toho všeho slibují?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Tak pro Pešmergy musím říct, že to je takový jednotný jejich hlas, je nejzásadnější mít vlastní samostatný irácký Kurdistán, protože se cítí být národem a je pro ně dneska už velmi složité vrátit se, řekněme, do starých kolejí a tudíž bydlet vedle třeba sunnitských nebo šíitských Arabů. A pro nás bylo velmi zajímavé to, když jsme se bavili především o těch motivacích, protože většina Pešmergů má bohatou tradici, řekněme, v Pešmerze, už jejich otcové či dědové působili v této kurdské jednotce. A bylo velmi zajímavé, když, když třeba mluvili o cti, mluvili o tom, že si nedovedou představit, že by nestáli na těch frontových liniích, byť třeba zrovna především tedy v počátku toho boje proti Islámskému státu byli příšerně vyzbrojení, měli opravdu jenom kalašnikovy nebo nějaké staré samopaly, ale byli odhodláni, opravdu tam stáli. A my si asi vzpomeneme, že kdy Islámský stát v roce 2014 vstoupil do Mosulu, tak irácká armáda uprchla, nechala tam zbraně, které pak používal právě Islámský stát v boji a Pešmergové byla jediná síla, která pak bojovala proti Islámskému státu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomněla jsem si, že vlastně při té loňské vlně uprchlíků do Evropy mnozí poukazovali na to, podivovali se nad tím, že vlastně mezi těmi lidmi opticky převažovali mladí lidé a ptali se, proč vlastně nezůstali doma, ať už v Sýrii nebo jinde a nebojovali za svobodu své vlasti. Co tomu vy říkáte, Jarmilo?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Víte, to je obrovsky složitá otázka. Já musím říct, že jsem se bavila s mnoha mladými lidmi, musím říct, že na frontových liniích jsem viděla mnoho velmi mladých kluků, kteří třeba předtím studovali a když byla napadena jejich vesnice nebo jejich oblast, tak se odhodlali sami vzít tu zbraň, byť byli třeba předtím pacifisté, nikdy v životě zbraň nedrželi a bojovali účinně. Na druhou stranu jsem se i bavila právě s lidmi, kteří prchali a říkali, že vlastně oni bojovat nejenom že nechtějí, protože je to pro ně velmi náročné. Vemte si, že jste opravdu člověk, který je intelektuál, koncipován úplně jinak než tak, aby držel zbraň a někoho, někoho byl schopen zabít. To je opravdu jako velmi náročná otázka. A musím říct, že taky vemte si, odkud ty lidé prchají, co znamená rodina, a to je velmi velké procento rodin jsou tradiční. Představa, že uprchne jenom, já nevím, matka s dcerou je pro tamější mužskou populaci nepředstavitelné, protože na mnoha oblastech vychází žena jen v doprovodu mužského, nějakého příslušníka rodiny, takže tam těch aspektů je několik. Já bych řekla, že dívat se na to jenom prismatem toho, že mladý člověk utíká a nebojuje, je, je příliš jednoduché.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to z vašeho pohledu vypadalo na těch frontových liniích, tam, kam vy jste měla možnost se podívat?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
My jsme přímo usilovali o to, být na opravdu těch předních frontových liniích, protože vidět druhou, třetí linii, kde vlastně ti mužové jsou v záloze a nebojuje se, tak asi složitě můžete mluvit o tom, jak probíhá boj proti Islámskému státu, a to se nám opravdu povedlo. Byli jsme na těch prvních frontových liniích. Představte si to jako takové opravdu klasické zákopy, kde jsou pytle s pískem, kde ti, ti muži spí pro nás samozřejmě zase pro Evropany v příšerných podmínkách, spí tam na zemi v takových provizorních, jak to říct, příbytcích a vlastně vždycky tam jsou, záleží samozřejmě podle toho, jak těžké boje jsou. Pokud nejsou třeba těžké, je to spíš taková ta pozice, kdy jenom chrání tu linii a sem tam probíhají boje, tak to vypadá, že, to vypadá tak, že jsou tam 14 dní Pešmergové, pak jdou zase 14 dní domů, kde se živí třeba jako taxikáři, protože bohužel nedostávají dostatečně peněz na to, aby se mohli tedy uživit jenom díky tomu, že stojí na těch frontových liniích a pak se zase vrací na frontu. Někdy, někdy tam zůstávají, pokud tedy se ty boje zhorší. Vaří si tam čaj, to je zásada každé frontové linie, kamkoli přijedete, tak dostanete přeslazený čaj a vždy pak se rozváží jídlo. To, to už se tam domlouvají ty Pešmergové mezi sebou a někdo vaří a pak rozváží jídlo ostatním.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte válečné zkušenosti válečné fotoreportérky a dokumentaristky Jarmily Štukové.
/ Písnička /
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pohled fotoreportérky Jarmily Štukové na život v těžce zkoušených zemích světa vám přináší dnešní letní cestovatelská půlhodina. Mě by zajímalo, Jarmilo, jaké další příběhy jste v Kurdistánu na severu Iráku ještě zažila? Zmínila jste se o městech Kirkúk, Mosul, Sindžár. Jak se tam žije?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
No, kromě tedy toho, že jsme tam se tedy bavili s těmi Pešmergy, tak jsme, tak jsme se bavili i s místními tedy uprchlíky, kteří třeba uprchli ze Sindžáru a musím říct, že to jsou pro mě vždycky mnohem složitější věci, než ta samotná válka. Většinou, když se vracíte z těchto zemí, tak se vás každý ptá nebojíš se a to musí být náročný, když tam přece jenom se střílí a tak dále ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, když jste líčila tu frontovou linii přední teda, nevím, jak bych se já zachovala v takové situaci. To je asi samozřejmě nepřenositelná zkušenost.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Člověk se určitě bojí. Prostě jste, jste někde, kde se bojuje, to neříkám, nehraju si tady vůbec na žádnou hrdinku, ale je to pro mě třeba musím říct, že to je psychicky mnohem méně náročné, než poslouchat příběhy právě místních uprchlíků. Víte, my jsme třeba s kamarádkou Lenkou Klicperovou, když jsme byly v Sindžáru v jednom takovém uprchlickém táboru přímo na hoře Sindžár, tak si představte, že přijedete, je tam velmi náročné se dostat, je to zásadní byrokratický proces, furt někde sedíte v kanceláři, někoho přemlouváte, aby vás tam pustili a když už se tam nakonec dostanete po strastiplné cestě a sedíte v tom jednom z uprchlických stanů a přijde k vám uplakaný starší člověk, který vám ukazuje fotky jakýchsi chlapců a vy se ho ptáte, proč vám to ukazuje, o koho jde a on vám řekne, že to jsou jeho synové, které právě unesl Islámský stát. Nebo sedíte s unesenými jezídkami, které pak tedy uprchly a sloužily příslušníkům Islámského státu jako sexuální otrokyně, praktikovali na ně úplně ty nejhorší sexuální praktiky, které si dovedete představit, tak to jsou jako mnohem, mnohem těžší věci a říkáte si, proč prostě se tohle to děje, jo. Když, když vidíte ozbrojeného vojáka naproti ozbrojenému vojáku, tak víte, že to jsou aspoň ty dvě síly, které proti sobě bojují, ale když pak vidíte ty děti a ještě horší je třeba ty uprchlické tábory. Víte, když najednou vidíte ty děti, které si nemají kde hrát, kde nefunguje žádná psychosociální pomoc, tak si říkáte, co z těch dětí asi vyroste. A ještě jedna věc, to mě teď vlastně napadlo, když jsme pak odjížděly a musím říct, že mi z toho bylo velmi úzko, spoustu těch jezídek, které právě bylo uneseno Islámským státem a jsou znásilňovány, tak stoprocentně přicházejí pochopitelně do jiného stavu a říkala jsem si, co s těmi potomky pak bude? A to jsou pro mě, musím říct, těžký, těžký věci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínila právě o jezídech a jezídkách, tak vlastně OSN nyní před nedávnem vydala zprávu, že odhalila genocidu na jezídech, která trvá už 2 roky ...
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
No konečně. Ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak nevím, asi bez komentáře v této, v této situaci. Kde oni vidí místní lidé svoji budoucnost? Jak ji vůbec vnímají? Rozumí, nebo jak rozumí té situaci, protože pro nás je veškeré ty boje, frakce a tak dále, řekla bych, hodně nepřehledná situace.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
To je úplně nejzásadnější otázka, kterou jste teď položila, protože tu si tam klade úplně každý. Vlastně nikdo už se s vámi nebaví tolik o boji s Islámským státem, ale každý se s vámi chce bavit o budoucnosti. Každý se chce bavit o tom, jak vlastně bude fungovat Irák poté, co bude Islámský stát ne tedy poražen, ale spíš vytlačen, protože si zase dělá ty své filiálky v Libyi a Bangladéši a tak dále. Takže to je kruciální otázka, kterou nikdo neví, jak bude řešena, protože vemte si, že jezídé, kteří předtím žili třeba vedle arabských sunnitů, jakým způsobem bude moct teď se vrátit, když ten strach bude asi velmi složitě, složi..., nebo budou asi, asi se nepřestanou bát svého souseda, který se během velmi krátké chvíle přidal k Islámskému státu. Takže dneska se hovoří o rozdělení Iráku na šíitskou, kurdskou a sunnitskou část, ale kdo to, kdo to bude rozdělovat a všichni si to představují, každý mají, každý má své zájmy, každý si to představuje jinak. Toho se obávám velmi.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohl by, promiňte, mohl by fungovat vlastně pak Irák rozdělený na, na tyto tři části?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Kurdové mluví jednoznačně o tom, že irácký Kurdistán, nikdy k němu neměli tak blízko a prezident Barzání se o to snaží všemi silami. Samozřejmě na druhou stanu vemte si jenom rozdělení Kirkúku, kde je jedna šestina světové ropy. Nedovedu si představit, že by Arabové řekli Kurdům samozřejmě, vemte si ten Kurdistán, ten je váš, teda pardon ten Kirkúk, ten je váš. Takže to ještě bude velmi složité a obávám se, že celý Irák rozhodně si po válce s Islámským státem neodpočine.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je vůbec důvěra v iráckou vládu? Není i to jedna z těch klíčových otázek, když hledáme odpověď na to, proč místní lidí, číst z nich sympatizuje právě s takzvaným Islámským státem?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
To bezesporu. Tam je, to je právě velmi složité, že vemte si, jak je Irák rozdělen, kolik je tam kmenových vůdců, je tam Kurdistán, respektive to je neoficiální kurdská autonomie, kdy, kdy tedy každý Kurd vám řekne my chceme, my chceme svojí oblast a tak dále. Takže to, že se spoustu sunnitů přidalo k Islámskému státu, protože ho brali jako mnohem lepší ustanovení než, než ve kterém žili předtím, protože Malíkího šíitská, šíitská vláda velmi, řekněme, neadekvátně, neadekvátně komunikovala se sunnity a vlastně i proto sunnité, kteří předtím ano, dobře, byli v armádě třeba Saddáma Husajna, a najednou, najednou byli úplně odvrženi, to taky nejde, jo. Jako přece jenom si musím uvědomit, že v momentě, kdy žijeme v zemi, kde jsou tedy různé národnosti a kde jsou příslušníci různého vyznání, tak je nutné se nějakým způsobem domluvit, což se Malíkímu nepovedlo a proto ta nevole třeba z řad sunnitů byla tak obrovská a spoustu sunnitů se přidalo k Islámskému státu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to nesmírně složitý konflikt. My jsme hovořili o tom, že pracujete aktuálně na dvou projektech. O jednom jsme už hovořily, Oči Pešmergů, a o tom druhém, který se týká subkultury, hned za chvíli.
/ Písnička /
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte naladěný Český rozhlas Dvojku a letní půlhodinu cestování očima známých osobností. Dnes jsou to pohledy fotoreportérky Jarmily Štukové. Vás zajímají takzvané subkultury. Vy už jste fotila, natáčela například parkur v Afghánistánu, boxerku v Kambodži, rappera v Ugandě, o čem jsme ještě hovořily, break dance v Pásmu Gazy. Určitě jsem ještě na něco zapomněla. Je to v rámci projektu One Blood, Jedna krev. Vznikl před 6 lety a řekla bych podle toho, že se vám daří naplňovat, co jste si předsevzali, i s manželem Andrejem.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
No, musím říct, že One Blood je naše takový dítě. Já mám ten projekt nesmírně, nesmírně ráda, protože my jsme si vytyčili ukazovat také pozitiva v zemích, kde právě třeba probíhá nějaký konflikt nebo nějaké sociální problémy, takže my se vždycky snažíme najít nějakou zemi a tam najít subkulturu, která vznikla na Západě, ale nikdo jí tam nijak neimplementoval. Ti, kdo jí tam vyznávají, si jí našli sami například na internetu nebo ji někde viděli a ta láska byla tak rychlá, že se jí tam snaží třeba nějakým způsobem ukazovat a zlepšovat, ale vždycky je to samozřejmě něco úplně jiného, když se kouknete třeba, jakým způsobem jezdí kluci na skateboardu u nás nebo na Západě a jakým způsobem jezdí v Bangladéši, tak to je samozřejmě nesrovnatelné. Ale to, že ti kluci třeba v Bangladéši tam nemají žádné podmínky, ale pořád to zkouší, tak to mi přijde úžasný a proto my tam jezdíme je sledovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Iráku to byl grafiťák Brahman, pokud si dobře vzpomínám. A ze syrského Aleppa před několika lety uprchl Mike, ten žije v Gruzii. Čemu ten se věnuje, jaké subkultuře?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Mike je nesmírně zajímavý mladý, mladý muž, který uprchl právě z Aleppa poté, co tam padla první bomba, tedy před 5 lety, a je to tatér, je to člověk, který jeho největším snem je stát se uznávaným tattoo artist, jak on říká, tím umělcem prostě, a uvědomuje si, že jinde než na Západě to asi nepůjde. Je to nesmírně pracovitej kluk, musím říct, že opravdu asi neznám, když teď přemýšlím, ani okolo sebe někoho takhle zapáleného, kdo by pro tu subkulturu, pro tu lásku k tý subkultuře udělal tolik, co Mike.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak ten celý příběh, který sledujete už déle, pokračuje, pokročil?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Tak Mike tedy nejprve utekl do Gruzie, problém je, že Mike ani nemá problém s tím třeba zůstat v Gruzii, problém je, že se tam na něj místní lidé koukají trošku s nevolí a nikdo mu nechodí do salonu, aby se od něj nechal potetovat. Přitom Mike je velmi talentovaný, musím říct, že je i velmi schopný výtvarník a samozřejmě si strašně dělat ta největší, nejzajímavější tetování, stínovat, hrát si s tou barvou. Ale bohužel tam nemá možnost si koupit ani dobré barvy a nemá dostatek zákazníků, takže se snaží dostat do Evropy. Už čtyřikrát se o to pokusil, nikdy se mu to nepovedlo, a já, aby tady nevypadalo, že jsem strašně pro to, aby všichni prchali do Evropy, to vůbec tak není, ale zrovna u toho Mika tím, že ho znám i osobně a vím, jakým způsobem pracuje, tam musím říct, že myslím, že spoustu lidí by se od něj rádo nechalo potetovat, protože je šikovnej, velmi pracovitej a ještě nesmírně prima člověk. Hrozně fajn.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta situace je, jak víme, není tedy lehká, navíc červenec 2016 se bohužel zapíše nejspíš do dějin jako koncentrace obrovského násilí. Vraťme se ale k vašemu projektu. Jarmilo, podle čeho si vůbec vybíráte ta témata nebo země?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Tak vlastně ta témata přicházejí spíš s těmi zeměmi, protože já si pamatuju, že do Pásma Gazy jsem se chtěla vydat už mnoho let předtím, než jsem se tam nakonec vydala a zajímalo mě, jakým způsobem žijí Palestinci na těch 43 kilometrech pruhu vlastně, který je 5 kilometrů široký. A to, že jsme tam pak našli tanečníky break dance, to byla opravdu náhoda, protože já jsem furt tam chtěla najít nějakou subkulturu a rešeržujete, rešežujete, to jsou opravdu hodiny strávené na internetu, kde sledujete zprávy o té, o té, o tom pruhu tedy, to není zem, o tom pruhu oblasti a nakonec právě jsem našla takovou pidireportážíčku prostě o těch tanečnících break dance a to bylo to, co jsem si říkala to tam musíme udělat. A ono je to vždycky tak, že my na příběhu toho, té dané subkultury, toho daného člověka ukazujeme i, jak si stojí ten stát sám o sobě, s čím se potýká, s jakými problémy, ale vždycky nám jde o ten objektivní názor, tudíž koukat na tu zemi, jak z toho pohledu, ano dobře, jsou tady nějaké problémy, tak z toho pozitivního pohledu a sice čím ta země je prospěšná, zajímavá, jaké má kulturní zázemí a tak dále.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proto také se vydáváte do Alžírska, to je nový cíl vašeho projektu Jedna krev?
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Ano. Do Alžírska to bylo, to bylo úplně podobné, že jsme si říkali jé, my bysme se chtěli podívat do Alžíru a pak jsme si sedli a dlouho jsme sledovali a hledali co, jaká subkultura by nás tam mohla zajímat, a našli jsme, našli jsme death metalové kapely, které tam jdeme, jdeme tedy zkoumat a hrozně se na to těším, protože musím říct, že Alžír je strašně zajímavá země a také jsme si řekli, že my tam jedeme vlastně na 14 nebo 15 dní a řekli jsme si, že si dáme taky 4 dny jenom takový oraz, který myslím, že velmi potřebujeme, protože už si ani nepamatuju, kdy jsem si lehla s knihou, tak si myslím, že aspoň ty 4 dny si tam ještě lehnu u moře. Doufám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neplánujete tedy žádnou jinou, žádnou dovolenou takhle, to jinou škrtám.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Já právě dovolená je pro mě každý, respektive každý volný čas, který já mám, tak se snažím dát do té nějaké zajímavé země a to je pro mě taky, já vlastně dovolenou ani tolik nepotřebuju, ale je pravda, že přece jenom, jak člověk pořád běhá někde s foťákem a kamerou, tak by si taky rád lehl u moře. To se mi povede snad.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No a na africkém kontinentu zůstaneme v Jak to vidí také zítra, mým hostem bude fotograf Martin Frouz. Dnes se ale loučím s fotodokumentaristkou Jarmilou Štukovou, fotoreportérkou. Děkuji vám a přeji hezké léto, na slyšenou.
Jarmila ŠTUKOVÁ, fotoreportérka, dokumentaristka
--------------------
Já také děkuju, na slyšenou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.