Přepis: Jak to vidí Jarmila Štuková - 23. srpna

Jarmila Štuková
Jarmila Štuková

Hostem byla Jarmila Štuková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u pořadu Jak to vidí. Dnešním hostem je Jarmila Štuková, fotografka, dokumentaristka, dobrý den, vítejte.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Dobré ráno, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké otázky otevřeme? Například kolik peněz i úsilí si vyžádá poválečná obnova Iráku. Jak žijí děti i rodiny, které dlouhodobě věznil a týral samozvaný Islámský stát. Jak se k potomkům džihádistů staví Iráčané. A jaké jsou vůbec psychosociální dopady válek? Inspirativní poslech. Soudy v iráckém Bagdádu od začátku roku řešily stovky případů zahraničních radikálů. Nejméně 280 jich buď odsoudili k smrti nebo na doživotí. Mezi obviněnými je i několik cizinek. Už asi 20 žen ze zahraničí mezi nimi třeba občanky Turecka, Německa nebo Ázerbajdžánu si vyslechla rozsudek s trestem smrti. Stovky lidí podezřelých z příslušnosti k takzvanému Islámskému státu byly zadrženy při postupném místních bašt islámistické sítě. Podařilo se jí tedy opravdu zlikvidovat Jarmilo Štuková? Podařilo se Islamisty vypudit z Iráku, odhalit, zatknout?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Podle mého názoru určitě ne všechny. A protože víte, celá ta investigativa, která probíhala, tak byla ne vždy dostačující. A musím říct, že já jsem naposledy byla vlastně v červnu v Iráku a ocitala jsem se několika místech a třeba v Mosulu jsem mluvila s lidmi, kteří mi tvrdili, že stále jsou infiltrováni příslušníci Islámského státu, byť samozřejmě tvrdí, že s Islámským státem neměli nic společného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže těžko říct nějaké číslo nebo podobně?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Víte ta čísla jsou vždycky trošku, trošku problematická. Já musím říct, že tím, že jsme sledovali válku s Islámským státem od jejího počátku a vždycky jsem se dozvídala nějaká čísla, pak jste najednou na místě a zjistíte, že to je trochu jinak. Tak já se hrozně obávám mluvit v číslech, ale rozhodně si nemyslím, že jsou to nějaký jednotlivci. Jsem si jistá, že se tady bavíme o desítkách, ne-li stovkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zamýšlí třeba irácká vláda konkrétně, co se týče té infiltrace džihádistů do irácké společnosti? Má nějaký plán, jak to třeba řešit?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Víte, ono je to hrozně složité, protože jakým způsobem, teď si vemte, že, že, ta země, kdy tedy skončila válka s Islámským státem se potýká se tolika problémy, že ještě pracovat na tom, že odhalovat prostě všechny ty zločince, kteří se třeba přidávali k Islámskému státu a mají za sebou nějaké hrozné činy, to je opravdu velmi těžké zpětně prostě nějakým způsobem investigovat, pokud nemáte člověka, který na vás přímo ukáže a pokud nemáte důkazy. Stalo se a jsem si, jsem si jistá, že se opravdu, že to jsou fakta, že i byli lidé, kteří byli neprávem obviněni a naopak. Jako opravdu, kdybyste viděla, my jsme byli třeba při ofenzivě na Fallúdži. Pak jsme mluvili s několika ženami, které nám tvrdily, že existují hromadné hroby, protože přišly šíitské milice a uvrhly ty Sunnity, kteří třeba nebyli příslušníky Islámského státu, ale prostě potřebovali žít na tom místě, kde, když se bavíme třeba o Fallúdži, kde tedy Islámský stát zrovna operoval, tak neměli prostě na vybranou a že okamžitě vlastně ty šíitské milice brali jako příslušníky Islámského státu. Takže opravdu tohle si myslím, že je strašně složité vůbec nějakým způsobem jako teďko hodnotit zpětně. Bude to těžké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na to, jak je to problematické, ukazuje i nedávný rozsudek iráckého soudu, který poslal na doživotí Francouze. Tento občan Francie před soudci popřel svou výpověď při výslechu a řekl, že se na Blízký východ vydal jenom proto, aby přemluvil syna k návratu zpět do vlasti. Co se týče rekonstrukce Iráku, ta si vyžádá miliardy dolarů, obrovské úsilí. Co bude klíčové při té obnově podle vás? S čím vším se vůbec aktuálně potýká, politicky, ekonomicky, sociálně?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Víte, jenom jste to řekla, mně vždycky úplně začne tlouct srdce, protože k té zemi mám, musím říct vztah docela už velký, jak tam jezdím dlouhodobě. A všechny ty vlastně pilíře, ať už se bavíme ekonomické, ať se bavíme politicky nebo bavíme se i teďko o těch psychosociálních dopadech vlastně na, na místní obyvatelstvo. Prostě všechny jsou důležité. Těžko říct, co je kruciální. Já, protože jsem člověk, který je hodně takový prosociální, tak vidím jako kruciální a nejvíce problematickou právě tu psychologickou, ten psychologický dopad především na ty, kteří byli uneseni, kteří dlouhodobě byli vězněni. Na stranu druhou, když si jenom vzpomenu, jak vypadá dneska město Sindžár, jak vypadá město Mosul. Představte si zdestruované celé čtvrti opravdu, kde není téměř nic, jsou srovnány tyto čtvrti se zemí a jenom ta jejich obnova, to se bavíme opravdu o milionech dolarů. Zároveň politicky teď vyhrál, vyhrál volby Muktada Sadr, což je člověk, který dlouhodobě používá velmi řekněme protiíránskou a protiamerickou rétoriku. To samo o sobě přinese také další problémy, protože se očekávalo, že vyhraje současný ministr Hajdar Abádí, který tedy byl až třetí vlastně. Do toho, do toho druhý byl zase Hádí Ámirí, což je představitel, hlavní představitel šíitských milicí /nesrozumitelné/. Takže i politicky to bude problém. Proběhlo kurdské referendum. Kurdové očekávali, že opravdu se odtrhnou od Iráku, protože stáli a svět je sledoval neustále víceméně i adoroval za to, že byli kolikrát jediní, kteří stáli proti Islámskému státu velmi hrdinně. Takže jenom těch problémů jako opravdu každá vlastně řekněme ta oblast si zaslouží hodinový rozhovor jenom, abychom vůbec dokázali říct, kudy se to třeba bude ubírat dalším směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před několika měsíci si do Iráku přijel vyzvednout vnuka jeho dědeček z Německa, rodiče 14. měsíčního chlapečka, který se narodil ještě na území ovládaném Islámským státem. Oba pocházejí ze Senska. Jsou Němci, sedí v Arbílu ve vyšetřovací vazbě kvůli podezření z terorismu. Kolik takových osudů a příběhů, příkladů přinesla válka, jaký osud vůbec čeká děti džihádistů a jejich matky?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
To je, to je velmi závažné téma, kterým jsem se zabývala teď nedávno právě v Iráku. A víte, oni vlastně zase máme několik typů nebo několik vlastně těch lidí, kteří tedy ať už jsou to děti nebo jsou to dospělí, kteří prostě buď byli věznění nebo to jsou ty děti, které se narodily džihádistům a ke každému se samozřejmě tomu dítěti přistupuje trošku jinak. Něco jiného jsou Jezídé, které Islámský stát používal, když to byli chlapci jako dětské vojáky, ženy jako sexuální otrokyně, těch jsou tam opravdu stovky. Když přijdete do uprchlického táboru a povídáte si o těch zkušenostech, tak vidíte v těch dětech vysokou míru traumatizace. Někteří nejsou schopní ani povídat o tom, co se jim stalo, protože se snaží vytěsnit ty své zážitky. Taky samozřejmě záleží, jak dlouho byli věznění, kolik jim je let. Já jsem třeba, dám jenom 2 takové případy. Jeden 15letého chlapce, který byl používaný Islámským státem právě jako dětský voják. Více než dvacetkrát bojoval i na frontových liniích. Má poraněnou ruku, je to, je to chlapec, který, když si s ním povídáte, tak, tak sem tam jako začne mluvit trochu šíleně. Se začne z ničeho nic smát a naopak pak se pohrouží do takového zvláštního smutku. Má hrozně smutný oči. Opravdu, kdybyste ho viděla, tak je to, říkáte si, že ten člověk musel nebo ten chlapec musel prožít neskutečné věci a ten utekl po 4 letech. Vemte si, že 4 roky je vězněný, neví nic o svých, o svých rodičích. Nemůže, nemůže si stěžovat, protože jakmile by začal plakat nebo jakmile by se začal projevovat nějak jeho stesk po rodině, tak by okamžitě byl lynčován za to, takže ten byl šťastný, když se vrátil, ale je to kluk, který chtěl studovat historii, je to kluk, který předtím měl vlastně takový řekněme hezké vidiny do budoucna a dneska jenom sedí před tím stanem a nedělá vůbec nic. Vedle toho jsem mluvila se 7letým Ajhamem, klukem, kterým byl takový hodně živý. Víceméně ho vychovává teď torzo jeho rodiny. Jeho rodiče zřejmě už nežijí, jsou nezvěstní, ale zřejmě už nežijí. A to je chlapec, který mi pak of record, když jsme byli pak sami spolu, tak vyprávěl o tom, jak se mu velmi stýská po rodině Islamistů, která ho vychovávala, protože si vemte, on byl téměř 4 roky vězněný a nic jinýho nezná. A byly mu 3 roky, když ho někdo unesl a ještě to nebylo tak, že byl jako jiní chlapci v takovém řekněme domě, kde jich bylo třeba dohromady 100 někde 60, někde 80. Ale on byl sám v rodině, která se o něj starala. Ta matka ho přijala za vlastního a i když vlastně denně musel studovat Korán a neustále matka ho školila v sunnitském Chalifa. To je jak je důležitý sunnitský Chalifa a tak dále. Tak vedle toho získal bratra, který sice nebyl jeho biologickým bratrem, ale přijal ho. Já jsem viděla dokonce video, které natočil pro Islámský stát, aniž by mi to řekl. To bylo pak náhodou, jsem se k němu dostala, když jsem pak rešeržovala právě jeho případ a nebo případ těchto dětí a úplně vás zamrazí, protože ten chlapec je frustrovaný a stýká se mu hodně a umím si představit, že do budoucna může být rekrutem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký postoj mají právě k těmto dětem, ačkoliv sama jste popsala, že těch případů, kdybychom tu dali do nějakých kolonek, je opravdu mnoho. Mají úřady, vidí třeba, teď jste řekla možný rekrut potenciální nebezpečí v dětech džihádistů, kteří byli vychováváni k téhle té myšlence Islámského státu?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Samozřejmě vidí, protože zase těch dětí, které se narodily právě díky znásilnění, je mnoho. Zase přesná čísla nevíme. Já sama už musím říct, četla několik různých analýz a prostě velmi se liší. Četla jsem dokonce docela zajímavou studii ženy, která si přímo dělá Ph.D vlastně na válečná traumata těchto dětí a ona říkala, že vlastně se potkala i s těmito, s těmito rodinami. A problém je, že vláda moc neví, jak se k tomu stavět, protože vemte si, že podle iráckého práva dítě přísluší nebo respektive jeho, jeho příslušnost státní je získávaná po otci. To znamená, že když člověk, který je příslušníkem samozvaného Islámského státu, jaké to dítě má mít tedy občanské příslušenství? Je to velmi nebo občanskou příslušnost. Je to velmi těžké. Existují, já tedy se přiznám, že jsem v nich nebyla, vím o jednom ašrámu, kam jsem se snažila dostat, ale to prostě nebylo možné. Je to vlastně takový sirotčinec právě pro děti, které se narodily džihádistům, tedy matkám, které nebyly ani příslušnicemi Islámského státu. Byly znásilněny a vrátily se do komunity. Jsou to především Jezídky. A komunita je nepřijala. Řekla, že se, že pokud tedy chtějí se vrátit, tak ale musí bez toho dítěte, protože pochopitelně oni tvrdí, že v něm cítí toho ďábla, cítím v něj prostě toho Sunnitu, který pak se může mstít. A vemte si, ta válka trvala přece jenom dlouho. A to, co si prožili Jezíde na vlastní oči, to bylo natolik, to bylo opravdu velmi často explicitní peklo. Takže logicky pak se bojí, co z takového, z takového potomka vyroste. A stát neví, jak se k tomu, jak se k tomu teď postavit. Mluvila jsem třeba i s jedním Američanem, který dlouhodobě pracuje s Jezídkami, které mají tyto zkušenosti a říkal, že vlastně, když sám pak viděl ty děti, které, o které se víceméně nikdo nestará a které tam jenom tak jako ledabyle, ledabyle existují, přežívají přesně tak, přežívají, tak to z nich bude. To bude velký problém a může to také znamenat samozřejmě bezpečnostní hrozbu do budoucna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak pohlíží možná už jste částečně na to odpověděla na ženy, na matky těchto dětí nebo vůbec na partnerky islamistických teroristů.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Víte, to je taky velmi zajímavé, protože strašně záleží. Vy, když přijedete nebo vy, když jsi čtete vlastně o tom, jakým způsobem přesně se nahlíží, ať už tedy na znásilněné ženy, které za to nemohou, že jo, které byly jenom jaksi, jak už jsem říkala těmi sexuálními otrokyněmi anebo pak jsou ty ženy, které naopak prostě jely za těmi Islamisty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrovolně.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
A jsou to ty ženy, které samozřejmě by okamžitě rády vrátily, oni to nikdy neřeknou explicitně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom do toho vstoupím, nedávno tady byla vlastně vaše kolegyně Lenka Klicperová, novinářka, fotografka, která právě navštívila s Markétou Kutilovou tábory, kde jsou nyní takové ty královny Chalífátu, ženy které profitovaly z toho systému fungování Islámského státu.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Těch je samozřejmě také hodně a to bude velký problém. Vemte si, že ani jejich země nechtějí zpátky a tohle to je další z problémů, které, kterým dnešní Irák čelí, ale já tedy musím říct, že jsem se hlavně zaměřila právě na ty oběti, na ty, kteří si to nevybrali a připravujeme takový projekt právě psychosociální pomoci na místě s vynikajícími psychology, kteří by školili místní pracovníky, jakým způsobem pracovat s těmito traumatizovanými dětmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve světě bylo loni kvůli válečným konfliktům, násilí a pronásledování na útěku 68 a půl milionu lidí, což je rekordní údaj pátý rok po sobě. Asi polovina běženců jsou děti. To jsou oficiální údaje úřadu vysokého komisaře pro OSN pro uprchlíky. Více než pětina jsou Palestinci, ostatní jsou především z 5 zemí. Ze Sýrie, Afghánistánu, Jižního Súdánu, Barmy a ze Somálska. Z pohledu absolutních čísel nejvíce uprchlíků přijalo Turecko, které má na svém území nejméně 3 a půl milionů běženců, hlavně Syřanů a z pohledu poměrů k domácí populaci, je uprchlíky nejvíce zatížen Libanon. I tam jste byla Jarmilo Štuková vlastně v období voleb, které se konaly v Libanonu.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Byla jsem tam po volbách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po volbách.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Byla jsem teďko v červenci s mým mužem Andrejem. My jsme byli jak v Jordánsku tak v Libanonu. Jestli dovolíte, tak bych začala Jordánskem. Máte naprostou pravdu, že Libanon je velmi zatížen vlastně. Jedna čtvrtina obyvatel dnešního Libanonu jsou uprchlíci právě. Takže samozřejmě na mnoha místech vidíte, jakým způsobem se těžce země potýká právě s takovým náporem uprchlíků, ale vraťme se jenom, jenom tedy, jestli dovolíte k tomu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
K tomu Jordánsku, protože my jsme do Jordánska přijeli právě v době, kdy na hranicích bylo zadrženo asi 270 tisíc uprchlíků, kteří prchali z bombardovaného Dará, z provincie Dará, z města Dará a tam jsme vlastně poprvé viděli, jakým způsobem se Jordánsku k tomu postavilo. Kdy řeklo, nezlobte se, ale my už nemůžeme, my už máme prostě oficiální čísla hovoří o 700 tisíců uprchlíků, kteří jsou ale registrovaní. Jinak to číslo je mnohem větší. Mluví se až o 1 milionu 400 tisíců uprchlíků. A musím říct, když se pohybujete po té zemi, tak bych rozhodně věřila tomu vysokému číslu. Problém je, že dnešní Jordánci byť samozřejmě cítí, že je potřeba pomáhat bližnímu, a protože především, především muslimové to cítí jako nutnost, takže říkají na jednu stranu, ano my jsme v počátku samozřejmě otevřeli hranice a chtěli jsme tady uprchlíky. Na stranu druhou teď se potýkáme s velkou nezaměstnaností, s problémem, že ty řekněme práce, které, za které jsou, které jsou méně placené nebo, že si můžou vůbec dovolit dnešní, dnešní zaměstnavatele právě třeba snižovat honoráře kvůli tomu, že je tam tolik uprchlíků nebo platy a to cítí Jordánci jako velký problém. Zároveň se tam potýkají s ekonomickými problémy, které jsou vidět na mnoha místech, takže my jsme udělali takový, nazvali jsme to takový koncept vlastně, že nás zajímalo, jakým způsobem se vůbec ta populace tedy staví k uprchlíkům a chtěli jsme tam lidi z různých sociálních tříd. Chtěli jsme tam studenty a tak. A bylo zajímavé, že jsme se zeptali 10 takových jako rozličných, rozličných obyvatel Jordánska a 5 řeklo, že by otevřelo hranice a 5 řeklo, že ne, takže 50:50. Přesto jsme byli překvapeni, že i když země se, je takhle zatížená, tak přesto ta míra solidarity je pořád obrovská. To bylo vlastně zajímavé, že my jsme si mysleli, že drtivá většina řekne, že ne, ale nebylo to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obávají se třeba Jordánci toho, že by se mohli objevit v těch skupinách uprchlíků třeba infiltrovaní radikálové, jak jsme o nich hovořili v souvislosti s Irákem?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Obrovsky. Téměř vlastně na tuhle otázku nebo tuhle otázku jsme kladli mnoha lidem a musím říct, že drtivá většina říkala, že se bojí právě té infiltrace. Je tedy pravda, že teď zase přeskočíme do Libanonu. V Libanonu proběhly nedávné volby. Hizballáh vyhrál poprvé vlastně teďko po 9 letech. Teprve byly volby pardon v Libanonu a vyhrál Hizballáh. A je velmi zajímavé vidět, jakým způsobem zase společnost nahlíží právě na toto vítězství, protože víme, že Libanon opravdu je země, která je občanská a libanonská válka trvala od roku 75 až do devadesátých let. Opravdu bylo to velmi, velmi dlouhé a ničivé. A opravdu ty tenze mezi muslimy a křesťany jsou tam jasné. Byť mně se třeba líbilo, že podle, podle libanonského práva šéf parlamentu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čele vlády Sunnita.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Ano, přesně musí být Sunnita. Šéf parlamentu musí být Šíita, že vlády Sunnita. A prezident maronický křesťan. A říkala jsem si, tak právě tohle rozvrstvení možná ty síly pak rozvrství a přece jenom v té zemi vytvoří nějaký řekněme klid, ale není to tak. Opravdu záleží strašně v jaké čtvrti se pohybujete. My jsme byli třeba i v takových exponovaných čtvrtích v Bejrútu jako je /nesrozumitelné/ počkejte, ježiš, teď jsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak teď vám nepomůžu, kde jste byla.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Počkejte, teďko já všechny ty jména, tak se do toho samozřejmě někdy zamotám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak třeba je to čtvrť, kterou ovládá kdo?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Jsou to šíité a je velmi známá právě tím, volil, drtivá většina místních obyvatel volila právě Hizballáh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdo volil Hizballáh?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Volili to právě především šíité pochopitelně. Protože je to, je to, je to šíitská skupina. Ono teda známe je vlastně to šíitské duo Amal a Hizballáh, které spolu kooperují a právě, když jsme byli v této čtvrti v Bejrútu, tak tam všichni mluvili o tom, že třeba Lebanese Forces, které vede Samir Geagea, který je řekněme tak nechvalně proslulý právě svými velkými represemi proti muslimskému obyvatelstvu, tak, tak ti se obávají, aby náhodou se prostě nedostal více k moci ten Samir Geagea, který právě díky volbám, byť se tady vlastně v českých médiích nebo v médiích obecně mluví o tom, že vyhrál Hizballáh, ale ono zase tolik křesel navíc nezískal. Mnohem víc vlastně získal právě ten zmíněný Samir Geagea, který získal dvakrát tolik křesel v parlamentu. A to je, to je právě pro ty, pro ty šíity velký problém, protože mají strach, jakým způsobem bude pak Geagea a jeho Lebanese Forces vůbec jako reagovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak silný je Jarmilo Štuková podle vás premiér Saad Hariri a vůbec vysvětlilo se, proč se ocitl tak nějak a nehlásil se ze Saúdské Arábie před nějakým časem?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Přiznám se, že toho, když jsme se, když jsme se ptali právě na všechny tyto politické konotace, tak Hariri teď není zrovna předmětem jakýchkoliv debat, protože opravdu, když jedete, ať už, protože každý, každý mluví o politice a spíš se vzpomíná na otce, který byl zavražděn 2005 a na současného, na současného premiéra vlastně se spíš tak poohlíží jakože ano, je tady, je to zase ten současný stav, ale my teď spíše sledujeme, jakým způsobem se bude, se bude udávat směr, jak už jsem říkala Hizballáhu a nebo právě těch křesťanských milic Lebanase Forces, protože to jsou řekněme takové, takový horký, horký původci, kteří by mohli působit problémy v zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se Libanon vyrovnává s tou uprchlickou zátěží?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Libanon se potýká s velkými problémy vlastně, i když jsme se bavili o tom, proč si myslí místní, že vyhrál Hizballáh a proč vůbec volili Hizballáh, byť to byli především tedy šíité, kteří ho volili logicky, tak říkali, že mají pocit, že zmírní korupci v zemi, která je bohužel pořád vysoká. Zmírní nezaměstnanost, kdy oficiální čísla hovoří až o 40 procentech na několika tedy, v několika oblastech. Takže to jsou hlavní pilíře, kteří, které vidí právě místní obyvatelé, ale těžko, těžko říct, protože když vidíte vlastně celou návaznost Hizballáhu na Sýrii a co to může zase způsobit do budoucna, tak uvidíme. Ukáže budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak by v Libanonu dopadl podobný průzkum, který jste s manželem Andrejem udělali v Jordánsku, co se týče nálad, mění se také třeba ta atmosféra pomoci, připravenosti?

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Mění se obrovsky. Libanon vlastně zase, když mluvím o různých lidech, z různých sociálních poměrů, tak hovoří o tom, že by potřebovali vlastně mnohem větší finanční injekci od okolních států, protože nejsou schopni se postarat o tolik uprchlíků. A je pravda, že na mnoha místech i vidíte celé rodiny, které tak žijí vlastně víceméně velmi nuzným, nuzným způsobem života. Ale už i samotní Libanonci, kteří, kteří říkají, že ty konsekvence právě tolika, tolika uprchlíků, že začínají pociťovat. A je tam ta nálada, zase ono záleží, já vždycky se bojím tyhle věci generalizovat, protože opravdu něco jiného je, když mluvíte, mluvíte třeba s rodinou, která je dobře situovaná a která mluví o tom, jací jsou pravověrní muslimové, tak ty říkají, my si ani nemůžeme dovolit myšlenku to vidět jinak, než přijmout uprchlíky. Na stranu druhou vlastně většina lidí, když jsme se pak bavili, říkali jsme ano, tak je to opravdu of record, zajímá nás prostě upřímně, co si myslíte, protože něco jiného je, když nastavíte kameru a druhá věc je, když jí vypnete, tak ty obavy tam jsou jasné a rozhodně říkali, že už doufají, že když ta válka skončí nebo válka skončí, tak doufají, že se uprchlíci budou vracet zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jarmila Štuková, fotoreportérka, dokumentaristka byla hostem dnešního Jak to vidí, děkuji vám a přeji hodně úspěchů, na slyšenou.

Jarmila ŠTUKOVÁ, fotografka a dokumentaristka
--------------------
Na slyšenou, děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším bude gerontoložka Iva Holmerová. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.