Přepis: Jak to vidí Jan Pačes – 10. února 2022

Vladimír KROC, moderátor
Dnešním hostem pořadu Jak to vidí je molekulární genetik Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, dobrý den. Zdravím, dobrý den.

Jan PAČES, molekulární biolog
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Jak častý je přenos covidu ze zvířete na člověka a zpět. Proč Hongkong vyděsili čeští křečci. Jakým způsobem se mohli od člověka nakazit Jelenci běloocasí v Severní Americe. Proč nás, náš svět sklouzává z racia do sentimentu, aneb co na nás prozrazují knihy. Tak to je heslovité shrnutí obsahu příštích necelých 30 minut. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Jak je to s přenosem covidu-19 na člověka od zvířete a zpět? V Hongkongu likvidují tisíce křečků, protože se prokázalo, že tam už nakazili přinejmenším 50 lidí.

Jan PAČES, molekulární biolog
Je to tak. Ono s tím, s tou likvidací křečků je to trochu panika jako vždycky, když se objeví něco nečekaného. Ale ten koronavirus, o kterém už si teď myslíme, že toho víme hodně, tak má také jednu špatnou vlastnost pro nás. A to je, že ten přeskok z jednoho druhu na druhý, původně přeskočil někde od netopýrů bůhvíjak až na člověka. A teďka z toho člověka my zase dokážeme nakazit řadu zvířat. No a jedním z těch jsou křečkové, které dokážeme nakazit velmi dobře. Oni se mezi sebou také dokáží nakazit. To se nám na začátku hodilo té epidemie, protože křečci byli dobrý model, kde jsme třeba testovali, jak dobře fungují roušky. Takový zajímavý experiment.

Vladimír KROC, moderátor
Já si nedovedu představit křečka s rouškou.

Jan PAČES, molekulární biolog
No, protože ty experimenty, jak fungují, roušky se dělají hrozně těžko. To se dělá, můžete to dělat jako fyzikálně, že měříte, jak ty kapičky prolétávají tou rouškou. Ale taková ta biologie je těžká a zase ty experimenty na lidech to se nesmí dělat. Takže ten extrém byl tak, že byli křečci v jedné kleci a křečci v druhý kleci. A tam takhle byl větrák a ten hnal od těch nakažených křečků ten vzduchem k ještě nenakaženým a mezi to se dávaly různý roušky a dívalo se, jak to funguje.

Vladimír KROC, moderátor
No, pro nás to může být zajímavé, protože křečci jako domácí mazlíčci v Hongkongu možná pocházeli z Česka.

Jan PAČES, molekulární biolog
To je hrozně zajímavá právě věc. My to nevíme přímo, že by někdo opravdu koupil křečka tady a dovezl ho tam nebo jak se tam objevil. Ale my ten koronavirus dokážeme docela dobře stopovat geneticky. Sice tím způsobem, že přečteme tu jeho genetickou informaci.

Vladimír KROC, moderátor
A teď vám vstoupím do řeči, protože vy jste přímo sekvenoval a analyzoval ten podezřelý vzorek. Je to tak?

Jan PAČES, molekulární biolog
No, ne ty hongkongské.

Vladimír KROC, moderátor
Aha.

Jan PAČES, molekulární biolog
Ale vlastně české vzorky tady analyzujeme v rámci toho sběru dat České republiky. A tyhle ty vzorky se pak odevzdávají do mezinárodní databáze ze všech států. A také se tam odevzdávají ty vzorky z Hongkongu. A zajímavá situace byla, že když se vzaly ty vzorky z Honkongu a teď to vyšlo ve článku, že prostě ano opravdu dovezeno do Hongkongu tento typ toho koronaviru. Tato varianta byla dovezena ze zvířat. Protože to v Hongkongu tu, ten jev nakažených málo a ten monitoring mají úplně perfektní. Takže věděli, že to tam nedonesl člověk. Zjistilo se teda, že to bylo z těch křečků. Je několik pacientů. No a my, když přečteme tu genetickou informaci, tak na základě toho, které přesně mutace tam jsou, jak se postupně objevují, tak dokážeme opravdu vystopovat pacienta od pacienta, jak ten virus přeskakoval. No a když jsme se koukali do té mezinárodní databáze, respektive oni v tom Hongkongu, tak zjistili, že tím ty nejbližší vzorky všechny pochází z Čech. Potom ty další nejbližší ze Slovenska a další z Německa. Takže geneticky to vypadá opravdu tak, že ten virus postupně takhle přeskakoval z toho Německa do Čech a potom možná přes nějaké dovezené zvíře až do Honkongu.

Vladimír KROC, moderátor
A znamená to tedy, že křeček a člověk si mohou obousměrně předávat covid-19?

Jan PAČES, molekulární biolog
Ano, to je ta, do teďka to byla taková úsměvná zprava. To je to moc špatná zpráva pro nás. Protože to je to, čeho se vlastně virologové nejvíc bojí. My s tím koronavirem bojujeme jednak technickými a medicínskými prostředky. Ale ten nejdůležitější boj se stejně odehrává mezi těmi druhy. A sice ten virus se snaží na svém povrchu neprezentovat nic, co by náš imunitní aparát rozpoznával a ten náš imunitní aparát se zase snaží rozpoznat toho co nejvíc. Tím dochází k nějaké rovnováze. A ten koronavirus ten nežije mimo. To je naprosto inertní kulička, která vlastně nic nedělá. Takže on bez toho svého hostitele nemůže fungovat. Takže ten tlak našeho imunitního aparátu na něj je konstantní. Ale smůla je, když si právě od toho může oddechnout tím, že skočí do nějakého jiného organismu, který na něj není zase připravený. Tam může rychle nasbírat řadu mutací a pak bohužel může přeskočit zpátky v některých případech. A to znamená, že pro ten náš imunitní aparát je mnohem složitější situace. Vlastně opět došlo k tomu takzvanému zónotickému přenosu.

Vladimír KROC, moderátor
Ale pokud vím, tak zatím je kromě tohoto případu doložitelný přenos koronaviru ze zvířete člověka jenom u norků ne?

Jan PAČES, molekulární biolog
Ano, je to. Ten opravdu dobře doložitelný je u norků. A tam to dopadlo opět velmi podobným způsobem. To se objevilo poprvé v Dánsku. A myslím v Holandsku, kde ty, ten koronavirus někdy v loňském roce chytli norci nebo dokonce už možná předloňském chytli norci na těch kožešinových farmách. A to je samozřejmě, to není žádný, žádná zoologická zahrada. Takže byli velice těsně u sebe. Šířilo se tam jako požár. Právě problém tam byl ten samý jako tady u těch křečků, že ti lidé, kteří se o ně starali, tak se infikovali. Který tam sice na začátku zanesli, ale zpětně to od nich chytili. A tam právě jsme už i objevili takové mutace v tom přeskoku, které se u člověka zatím nevyskytly a které podle všech známek nejsou moc dobré. Dneska už je vidíme v Omikronu, ale tam už nám vznikla tenkrát. A takže tam dokonce to dopadlo tak, že se všechny ty farmy nařízení vlády museli zlikvidovat. To bylo asi 1,5 milionu zvířat.

Vladimír KROC, moderátor
A byl už zaznamenán případ přenosu nákazy od zvířete na člověka ve volné přírodě, myslím toho norka?

Jan PAČES, molekulární biolog
Byl zaznamenán případ těch nebo už norci i ve volné přírodě měli koronavirus. To je pravda, ale ten přenos ne. Ono to není tak jednoduché to zdokumentovat. Tam se to podařilo v tom Dánsku, protože to je opět jedna ze zemí, které extrémně pečlivě monitorují a všechno dobře vědí. Totéž je případ Hongkongu. Kdyby se to stalo třeba v jiném státě a myslím tím i Českou republiku, tak si toho prostě nevšimneme, protože my sekvenujeme malou část těch vzorků. Nemáme zdaleka tak dokonalou, dokonalý monitoring, kdo kdy kde se pohyboval. Ono to z našich zákonů ani nějak zřejmě nejde. Takže kdoví, ale tohle to jsou jediné zdokumentované případy, proto si jich tak hodně všímá.

Vladimír KROC, moderátor
Časopis Nature publikoval článek o tom, že se od člověka nakazili koronavirem Jelenci běloocasí ve Spojených státech. Máte představu, jak k tomu mohlo dojít?

Jan PAČES, molekulární biolog
To je ta největší záhada. Protože u těch křečků to je jasný, to je mazlíček, to je mazlíček a toho si ten člověk prostě chová nebo je s ním v jedné místnosti, kapénková infekce, to je jednoduchý. Ty norci to je zase podobná situace. Tak mají ošetřovatelé, kteří jsou s nimi v poměrně těsném kontaktu. Ale jak se to děje ve volné přírodě, jak se může jelen teda nebo vysoká nakazit vlastně od člověka, není úplně jasné. Hlavně proto, že to v tom, tam to nejsou ojedinělé případy. U těch norků i u těch křečků to může být ojedinělý případ, oni jsou pak, protože jsou ve skupině, tak už si to pak předávají mezi sebou. Ale u těch jelenců v té severní nebo východně Americe, tam to má v některých státech 80 % jedinců. A ty se jako mezi sebou zase v té divoké přírodě tak často nepotkávají. Takže tam zřejmě k tomu k tomu přenosu dochází opakovaně. Nevím o nikom, kdo by navrhl nějaký dobrý mechanismus. Jediné co víme, že to hodně koreluje s loveckou sezónou. Takže to je nějak od lovců.

Vladimír KROC, moderátor
A pokud vím opačná cesta, nákaza člověka od jelence prokázána zatím nebyla?

Jan PAČES, molekulární biolog
Ne to nebyla.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes popularizátor vědy molekulární genetik Jan Pačes. Posloucháte pořad Jak to vidí. Jedna z vědeckých teorií, jak se dostal Omikron tedy momentálně u nás nejrozšířenější varianta koronaviru mezi lidskou populaci je, že to mohlo být z krysy na člověka. Jak by k tomu podle této hypotézy mělo dojít?

Jan PAČES, molekulární biolog
No, to je přesně to, čeho se jako obáváme při tom /nesrozumitelné/ přenosu. Ono těch hypotéz, jak vznikl Omikron, je víc. Ta nejvíce, řekl bych uznávaná nebo ta, co má nejlepší podporu. Ta je spíš ta, že to vzniklo v nějakém dlouhodobě nemocném, chronicky nemocným pacientům, ale v té Africe, kde ten monitoring je skutečně minimální a kde i ta péče je malá a celkově ta hygiena tam není na takové úrovni. Tak ten kontakt se zvířaty je tam mnohem větší. A my bavili jsme se o křečcích, bavili jsme se o těch jelenech o norcích, ale víme o mnoha dalších zvířat, které se mohou, které se mohou nakazit. Oni je pak třeba mezi sebou tak nešíří kočkovité šelmy. V pražské zoo to měly gorily, kočkovité šelmy taky. A také víme, že to mohou mít i hlodavci. No a jedna z těch hypotéz, proč si ten Omikron právě pořídil tolik těch mutací najednou jakoby skokově, že se objevil zničehonic, tak hodně zmíněný je ta, že nějakou dobu přežíval a tam se soudí, že to nejspíš byly krysy nebo nějaké myšice. A v nich se šířil, nasbíral si ty mutace a potom přeskočil zpátky na člověka.

Vladimír KROC, moderátor
Vy jste říkal v úvodu, že o tom koronaviru už toho poměrně dost víme, ale když to poslouchám, tak zas tolik toho není, tedy s jistotou myslím.

Jan PAČES, molekulární biolog
A my toho víme hodně, ale ono vědět a umět s tím správně zacházet, není vždycky úplně totéž. A tak, že to že existuje ten /nesrozumitelné/ přenos, to není novinka. To jsme věděli, to jsme věděli od samého začátku. Že ten jeho receptor je schopný se vázat i na jiné buňky, než jenom na ty buňky plísní, to také víme. Takže řekl bych, že to nejsou neočekávatelné objevy, ale problém je, že bychom potřebovali, aby se to nedělo a v tom už teda tápeme, jak to zařídit, aby se to nedělo.

Vladimír KROC, moderátor
Z Dánska k nám přišla nová subvarianta Omikronů BA2. Podle Světové zdravotnické organizace pravděpodobně nevyvolává vážnější průběh onemocnění covid-19 než původní varianta Omikron. Může nás tohle to ukonejšit?

Jan PAČES, molekulární biolog
Ona je to pořád, on je to pořád Omikron. Ty varianty Omikron už dneska jsou 4. Se různě vyskytují a vypadá to, že už tam teda vzniklo to BA2, která se šíří zase maličko rychleji než ta původní BA1. Ale ten rozdíl je relativně malý. Takže jsou si podobné. Ten Omikron to je pro nás takové trochu štěstí, protože opravdu se stalo to, co se zatím nestalo u žádné z těch předcházejících variant. Sice, že sice se šíří rychleji, ale nezpůsobuje tak těžká onemocnění. Teď je prostě velká otázka, jestli to takto zůstane. To znamená jestli Omikron převáží a bude se nadále ten koronavirus chovat tak, jak se chová teď Omikron. Což by nebylo nic krásného, ale dobře s tím by asi ta společnost dokázala fungovat. Anebo jestli z něj zase vyvine něco dalšího anebo teda těžšího /nesrozumitelné/ jestli bude horší. Anebo jestli zase někde nečekaně z nějaké takové oblasti, kde není proočkováno, kde není monitoring neobjeví nějaká varianta, která bude jiná než Omikron. Zase na to naše ty, ty naše protilátky nebudou dobře zabírat. A zase se dostaneme do nějaké vlny a budeme, samozřejmě na začátku, ale budeme opět v nepříjemné situaci.

Vladimír KROC, moderátor
Dánsko jako jedna z prvních unijních zemí už nepovažuje covid za kriticky nebezpečný pro společnost. Jak tomu rozumíte?

Jan PAČES, molekulární biolog
No, rozumím tomu tak, že oni si to mohou dovolit. Dánsko naprosto skvělé monitoruje. Vedlo celou dobu tu pandemii, přestože bylo zasaženo velmi silně. Vedlo tu pandemii velmi dobře. Obyvatelstvo má velkou důvěru ve vládu, takže když vláda nařídí nějaká opatření, tak to obyvatelstvo je dodržuje. Proto ta vláda může nařizovat opravdu minimální opatření. A navíc jsou proočkování. Přes 95 % lidí, kteří mohou být očkováni, očkování jsou. Takže jo, tam si to můžou dovolit. Protože taky vědí, že když by se ukázalo, že ten /nesrozumitelné/ příliš vážný, takže když vláda řekne, no musíme zase zavést nějaké ochranné opatření, tak to tam bude fungovat.

Vladimír KROC, moderátor
Povídáme si ve dne nebo pardon, kdy, kdy přestala platit většina opatření u nás. Jak to vy osobně hodnotíte?

Jan PAČES, molekulární biolog
V okamžiku, kdy se k tomu rozhodlo Dánsko, tak bylo celkem jasné, že do dominovým efektem dopadne na zbytek Evropské unie, že nakonec začneme rozvolňovat všichni. Některé státy jsou na tom trochu lépe s očkováním, teda respektive skoro všechny jsou na tom výrazně lépe než my. A tam asi to bude fungovat dobře. A určitě se blíží jaro a potom léto, kde ta situace tam hodně pomůže to počasí, a to koronaviru bude málo. Takže čas na rozvolňování v principu je. Ale ty jednotlivé týdny, kdy se to udělá, mohou ještě hrát docela významnou roli v tom, jak rychle to klesne na nulu a tudíž kolik lidí bude nemocných. Jak to dlouho bude v těch nemocnicích zaplněno. To si myslím, že ta Česká republika maličko předbíhá dobu. Že by ještě nebylo špatné chvilku počkat. Ale tak to je, tak uvidíme.

Vladimír KROC, moderátor
Viroložka Ruth Tachezy například vlastně hodnotí postoj vlády, jako svým způsobem rezignaci.

Jan PAČES, molekulární biolog
No, to je myslím velmi, velmi trefné přirovnání.

Vladimír KROC, moderátor
Na druhou stranu, když se na to díváme zpětně, ono se říká a tím nechci říct, že je po bitvě, ale po bitvě je každý generál. Nebyli jsme na sebe příliš přísní. Neukazuje se, že spousta těch opatření, která tady byla, bylo zbytečných. Protože přitom, když se podíváme, kolik přibývá počtu nakažených, tak třeba před rokem by to byla obrovská panika. Dneska jsme naprosto klidní.

Jan PAČES, molekulární biolog
No tak nevím, jestli jsme naprosto klidní, ale dobře. Já si myslím, že i sami jsme si tady na těch minulých vlnách ukázali, že když se udělají pravidla včas a dostatečně silná, tak trvají krátkou dobu a nezasáhne to ani zdraví obyvatelstva, ani tolik ty finance. Když je uděláme pozdě, anebo špatně, anebo nedodržujeme, tak to dopadne hůř. Ale jinak nutno říct, že Česká republika celou dobu měla pravidla v podstatě výrazně mírnější než okolní státy. Náš právní systém pravděpodobně, já nejsem právník, náš právní systém asi nedokáže v našem /nesrozumitelné/ není možné zavést některá opatření, která byla dobrá. Vidíte, že u nás například ty covid pasy a jejich využití bylo zrušeno, přestože ve zbytku Evropy to normálně funguje a lze, aby to fungovalo. Já jsem byl na horách v Rakousku a prostě s tím tam nebyl žádný problém. Prostě člověk ukáže tu tečku nebo něco a všechno funguje. Nikdo s tím nemá nejmenší problém. Takže to je možná taky záležitost vlastně toho konkrétního státu, jak dokáže implementovat ty věci. A to myslím taky souvisí s tím s rezignací té vlády, že oni sami řekli, že vlastně nechtějí ta pravidla opravovat. Protože upřímně řečeno nevědí, jak je udělat tak, aby to prošlo potom před nějakým správně Ústavním soudem.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s molekulární genetikem Janem Pačesem. Jedno z vysvětlení, proč poněkud málo úspěšně bojujeme s pandemií, možná našli vědci analýzou milionů knih. Zjistili totiž, že ačkoliv se to možná nezdá, racionalita je na ústupu už několik desetiletí.

Jan PAČES, molekulární biolog
Já jsem tím byl velmi překvapen. Protože v těch školách jsem byl ještě v době, kdy na tomto grafu ta racionalita stoupala. Možná bych mohl říct, jak se to vlastně měřilo. A je velmi obtížné, jak změřit racionalitu v té literatuře. A je to docela chytrý takový způsob, a sice oni i z novinových článků nebo z časopisů, ale hlavně z knih, a to z odborných, ale i z beletrie. Prostě celý ten profil, tak studují výskyt různých slov a měli kategorii slov, která jsou spíše spojená s racionalitou. Třeba jako důkaz nebo data nebo tak. A potom ta, která jsou spíš spojená jako s náladou, ne přímo s iracionalitou ale s emocemi. A teď se koukají na jejich výskyt a opravdu zjistili, že do osmdesátých let minulého století výrazně v té literatuře postupně přibývala ta slova, která jaksi ta z té kategorie racionálních. A od té doby to velmi významně padá. Dobře, tak třeba už v té literatury je tolik, že už to se i ředí. Ale zároveň začne nabít platná významu na frekvenci ta slova, která tu racionalitu příliš nepodporují. A vidíme to nakonec i v té společnosti, kde vlastně k tomu šťastnému žití někdy je mnohem důležitější ten sociální a sociální schopnost, než třeba nějaká ta přírodovědecká bych to tak řekl. Ale je to zajímavé a ten dopad nakonec pak na fungování té společnosti vidíme dobře v té pandemii. Přesvědčit obyvatelstvo, aby dělalo nějakou věc, o které racionálně víme, že je dobrá, kdybychom jí dodržovali, že by to dobře fungovalo. Tak se ukazuje, že v některých státech je nemožné.

Vladimír KROC, moderátor
Čili racionální argumenty asi nefungují. Není cestou najít účinný, účinnou emoci, kterou probudíte vlastně, dejme tomu, něco jako odpovědnost nebo jak se zeptat.

Jan PAČES, molekulární biolog
To je, to je opravdu zajímavá úvaha, jestli prostě, když to nejde jedním způsobem, jestli je dobře to zkusit nějakým jiným. Ale já osobně to nepovažuju za dobrý nápad, protože těch lidí, kteří vidíme, že místo racionality používají emoce. Tím se v politice většinou říká populisti. A já nevím, jestli to je dobrý způsob.

Vladimír KROC, moderátor
Ale funguje.

Jan PAČES, molekulární biolog
No, to je trošku právě ten problém, že funguje. Já si přece jenom myslím, že lidé raději budou dodržovat nějaké pravidla, když jim budou rozumět. Než když, protože ty emoce, když už jednou něčemu porozumíte, tak už jako odporu rozumět tomu je velmi obtížné. Prostě, když něco chápu, tak už to chápu. Ale ta emoce, s tou se dá zase strašně jednoduše pracovat. To co se mi jeden den líbí, tak to se mi druhý den přestane líbit. Myslím, že je to mnohem míň stabilní systém.

Vladimír KROC, moderátor
No, já tady připomenu to, co jste řekl, že zhruba od roku 1850 do roku 1980 se v knihách objevovalo stále více slov spojených s rozumem a uvažováním. A od toho roku 80, čili na prudkému nástupu individuality, intuice a emocí. Vydedukovali vědci, proč to tak je, co se stalo?

Jan PAČES, molekulární biolog
Musím říct, že to byl, co já vím, nedělám sociální vědy, ale co já vím, tak to je jako první opravdu seriózní masivní daty podložený výzkum. Který tohle to říká. Ještě taky si musíme uvědomit, že to je anglosaská literatura. Mě by mimořádně zajímalo, jak by to dopadlo v našem jazyce. Jestli ten, ta naše vlna racionality má stejný peake, jako měla v západním světě.

Vladimír KROC, moderátor
A co odhadujete?

Jan PAČES, molekulární biolog
Já si myslím, že k nám to přišlo později, že přece jenom tady ten důraz na to vzdělání toho typu přírodovědného, technického byl větší. Do dneška to vidíme na tom školství, že je orientováno víc tímhle. Takže já si myslím, že u nás ten, ten pokles přišel později. Ale možná o to je prudší.

Vladimír KROC, moderátor
Jedno z nabízených vysvětlení, když to tady budeme brát globálně je, že to, co jsme považovali za přirozené, tedy ten trend rozumu v periodě 1850 a 1980 byl výjimečný krok. A to lidské myšlení se zase spokojeně vrátil k tomu, co mu vlastně bylo vlastně odjakživa vždycky, iracionality a emocím.

Jan PAČES, molekulární biolog
No, diskuze na, k tomuhle tomu článku je mimořádně zajímavá, ke sledování právě proto, že se tam objevují obrovské množství protichůdných názorů. A já se přiznávám, že když to člověk přečte úplně protichůdné, tak s mnoha z nich souhlasím. A těm českým /nesrozumitelné/ co to teda znamená. Jestli je to opravdu tím, že ta racionalita není přirozený stav. A že vlastně takto společnost může fungovat. Ne na druhou stranu pakliže chceme tu paletu udržet v vchodu, tak obrovské množství lidí, jako tady dneska je. Tak se bez té racionality neobejdeme. Takže i ta, ta evoluce v tom hraje podle mě výhodu, protože vidíme to v té přírodě, že on ten, ten to, ta evoluce funguje, že máme více potomků. A více potomků máme, když jim dokážeme zajistit lepší život a doposavad platilo, že lepší život jim potom dokázal zajistit ten, kdo se lépe dokázal postarat o potravu. Což většinou souvisí s tím, že lépe rozuměl tomu, kde něco nasbírat, jak to poznat, co ulovit, případně jak to pěstovat. Takže ten, ten rozvoj toho mozku těch smyslů, a to jak chápat ten okolní svět, vedl k tomu většímu porozumění. Určitě za posledních 1000 let rozumíme světu mnohem na 10 tisíc, sto tisíc rozumíme světu lépe, než jsme rozuměli předtím. Já nevím, proč by tenhle trend měl skončit.

Vladimír KROC, moderátor
Tak, když už to takto rozebíráme, jakou roli tedy v evoluci hrají emoce?

Jan PAČES, molekulární biolog
No, pozitivní emoce jsou hrozně důležité, protože oni ty emoce, evoluce se soustředí na, na, na to vybírat nejlepší vlastnosti genomu, a aby se ty vlastnosti toho genomu projevily, tak musí být ve správném prostředí. Vy třeba se říká, že kolik geniálních třeba muzikant žije v Africe, ale protože nikdy neseděli u piana, tak potom to nikdy nikdo nezjistil. Myslím si, že emoce hrají velice důležitou roli právě v tom, že umožňují ten sociální kontakt, a to nejenom u člověka. To platí i pro zvířata, minimálně teda pro savce. Umožní sociální kontakt, který potom třeba dokáže rozvíjet i další vlastností nebo komplexnější vlastnosti anebo i vlastnosti, které nemusí nutně být výhodné pro toho jedince hned v daný okamžik, ale třeba pro jeho rodinu. A rodina to jsou pořád ty potomci. Takže emoce jsou určitě v té evoluci důležité a velmi významně hrají významnou roli v tom vlastně, jak ten člověk dopadne.

Vladimír KROC, moderátor
Často se opakuje, že žijeme vlastně až po uši v takzvané době post faktické, jak tomu rozumíte?

Jan PAČES, molekulární biolog
To mě hrozně rozčiluje tohle to. Je to pravda postfaktická doba, protože lidi hrozně ztratili schopnost rozlišovat mezi tím, co jsou data, co jsou fakta a jak se z toho dělá hypotéza. A co je potom ta v uvozovkách pravda, ta realita. To nejsou vůbec stejné kategorie. Ty se mohou hrozně lišit, protože v datech něco naměříme, ale ne vždycky naměříme všechno a správně. Musíme chápat, jak se ta data naměřila. Pak z toho můžeme udělat fakta a říct, to co jsem naměřil s tímto přístrojem, znamená dvojtečka, já nevím, slunce svítí tak a tak. A pak z toho uděláme jako hypotézu, když slunce svítí, něco to musí to světlo vydávát, tak teď můžeme přijít s nějakou hypotézu. Pak můžeme ověřovat. A pak se z toho udělá jaksi nějaká taková teorie, podle které lze žít. A já tady žádné místo pro ten postfaktická nebo já vlastně nevím, jak by se ten systém, systém mohl fungovat.

Vladimír KROC, moderátor
Než se rozloučíme, máme před sebou poslední minutu, zeptám se, jak odhadujete, že se, protože jsme samozřejmě začínali s koronavirem pandemii, jak se ta situace může vyvíjet dál? Co nás čeká? Vy jste trošku nastínil jistý optimismus. Říkáte, že se blíží jaro, no tak jsme zatím v 10. únoru ale budiž.

Jan PAČES, molekulární biolog
Já už ho vidím.

Vladimír KROC, moderátor
Teď svítí sluníčko, to je pravda.

Jan PAČES, molekulární biolog
Dneska bylo krásné ráno. Je to tak, že určitě si tohle léto oddechneme. A doufejme, že nebudeme příliš si oddychávat, protože na podzim zcela jistě zase přijde vlna respiračních onemocní, tak jako chodí každý podzim. My si nebudeme úplně jistí, jak to bude vypadat letos, protože ta situace je složitější. Budou tady víc virů, bude zase chřipka a tak dále. Takže se to bude hůře poznávat. No a celkově v té perspektivě já nevím, třeba několika let, no tak zatím toto moc na optimismus velký nevypadá, protože každá vlna, která zatím přišla, byla vždycky větší než ta předcházející bohužel a každá varianta, která přišla až na ten Omikron teda byla horší než ta předcházející. Takže tohle to rozhodne. Jaká další varianta, jestli se objeví, a když se objeví, tak jaká to bude.

Vladimír KROC, moderátor
Uvidíme. Hostem pořadu Jak to vidí, byl dnes molekulární genetik Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Děkuju, na shledanou.

Jan PAČES, molekulární biolog
Já děkuju za pozvání, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.