Přepis: Jak to vidí Jan Kulveit – 15. února 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den, Zita Senková vás vítá u poslechu. Pozvání přijal Jan Kulveit, vědec, který se na oxfordské univerzitě zabývá modelováním vývoje celosvětové pandemie. Přeji vám dobrý den, vítejte na vlnách Dvojky.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například to, které faktory rozhodnou o tom, jaká bude trajektorie pandemie v České republice. Na základě čeho lze modelovat další vývoj, či jakou roli hraje protiepidemický systém, přeji nerušený poslech. Jak se pan Kulveite, osvědčil protiepidemický systém PES? Vy jste jeho spoluautorem. Řekla bych, že politici si Psa docela ochočili. Vláda si tu metodiku upravuje. Jak to vidíte?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
No, to je dobrá otázka. Já si myslím, že u toho jakoby otázka, kterou těžko zodpovíme, ale je hrozně důležitá, je, jak by to vypadalo bez toho Psa. To jak to vypadalo jako by předtím, tak si myslím, že naznačuje, že by to bez toho Psa nebylo lepší, ale spíš ještě horší, že ten pes aspoň co teda snad způsobil je, že té politické diskuzi dal jako trochu víc struktury a trochu víc pohledů nad realistické odhady. Takže aspoň ta diskuze byla o trochu víc strukturovaná. Ty opatření se v prosinci třeba jakoby nezavedly v tu dobu, kdyby ten byť upravený Pes jako říkal, že se mají zavést. Tak podle mě to spíš ukazuje, že jako bez toho Psa by to pravděpodobně se ty opatření jako zavedly třeba ještě, ještě později a podobně, že v tomhle tom ten Pes se zdá, že to alespoň jako by táhnul na tu správnou stranu, ale ale samozřejmě tak ten jako hodně zajímavé vidět, když se vloží nějaké jako odborné vstupy do toho politického procesu, tak se z toho vypadne. Nutno říct, že ta odborná část jako jakoby z hlediska klinického modelování na Psu, tak náš podíl na tom je hlavně ten index rizika. Ta tabulka opatření co, co většina lidí chápe pod tím Psem, co se jako zavře a tak. Tak vždycky za to odpovídalo a napsalo to a vytvořilo už od začátku ministerstvo zdravotnictví, takže to byla taková jako politici odborná věc vždycky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomenu, že vy jste, pane Kulveite, jedním z vědců, které loni oslovil již bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, abyste pomohli vytvořit systém, na základě kterého by vláda mohla přijímat protiepidemická opatření. O co konkrétně jste se s kolegy opíral?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Ten systém vlastně je třeba říct, že má tři části. Jedna je ten index, druhá je to tabulka opatření a třetí jsou nějaká pravidla, jak ty opatření zavádět. Na začátku motivací bylo o trochu zvýšit predikovatelnost toho, co se bude dít pro veřejnost, aby tam nebylo tak, že vlastně každé 3 dny se něco zavede a vlastně se potom jako obtížně orientuje. Navíc tak jednou z motivací bylo, že vlastně na podzim a na začátku října a na konci září tak bylo vidět, že vlastně, když ta epidemická situace je jako evidentně špatné, evidentně je třeba něco, něco zavést. Tak vlastně jako začnou ty politická jednání. Teprve začne jako jakoby dohadování, který obor to takříkajíc jako zaplatí a co se stane. To vláda třeba se snaží projednat s těma zasaženýma skupina. Tak tady ty procesy od okamžiku, kdy je epidemiologický jasné, že je něco třeba přijmout do okamžiku, kdy to začne platit, tak to často jakoby mohlo způsobovat problémy třeba jako týden nebo 10 dní. Za 10 dní ta epidemie stihla jako narůst ohromně. Takže část tý motivace pro ten systém obecně bylo to, aby se takříkajíc ta politická jednání odehrála jako v klidu předem, aby potom neprobíhalo jakoby to permanentní jednání o to, co se stane. To bych řekl, že se úplně nepodařilo, že když by ty politici vlastně se drželi toho, co si tam i dojednali, při té tvorbě toho systému, kdyby se tam jakoby odstranila část tedy těch držení těma vyjednáváníma. Ale nakonec to teda častějo ne úplně dodržovali nebo to, nebo se rozhodli, že to zas zkusí dohodnout a předávat nějak jinak. Ale jako nutno říct, že ten Pes vznikal na konci října začátkem listopadu. Ten systém jako nepočítal třeba se současnou situací teďka v únoru. Kdy se nám šíří jako několik nových mutací, které měnily vlastnosti. V současnosti bych třeba podle toho systému ani nedoporučoval postupovat, protože ty mutace tu situaci změnily dost zásadně. Já vlastně ani ten index, ani ta opatření nejsou stavěná na tu britskou mutaci například, který tu máme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A měl by se ten protiepidemický systém tedy upravit, kvůli šířící se britské mutaci? Hovoří se také o dalších, jako je jihoafrická nebo brazilská. Měl by se prostě změnit? Mimochodem, když spolu hovoříme, my náš rozhovor předtáčíme tak. Tak cení zuby fialový pes, byť ta situace je vlastně lepší, měli bychom být ve čtvrtém stupni, nikoliv v pátém.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
To je právě třeba to, co bych řekl, že se takhle říct teďka nedá. Kvůli tomu, že na mnoha místech Česka už převažuje nebo velmi brzy bude převažovat ta britská mutace. Tak, i když ten index rizika ukazuje něco těsně na hranici čtvrtého a pátého stupně, tak ve skutečnosti ta situace je jako špatná. Naopak by bylo potřeba zavést opatření, která jsou jako ještě přísnější než to, co je ten současný stupeň 5. Je to tím, že vlastně potlačit nebo nějak zbrzdit tu britskou mutaci je těžší, čili i když ten počet nakažených jakoby nevypadá třeba tak jak děsivě. Vlastně by bylo potřeba jakoby přísnějších opatření, čili v současnosti bych nedoporučoval se tím /nesrozumitelné/ určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co vám pane Kulveite, jaká opatření by dávala v této aktuální situaci smysl?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Už teď je ten život víceméně nebo výrazně utlumen. Je tady v podstatě částečný lockdown.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Jedna z věcí, kterou my navrhujeme dlouhodobě je, že se musí stát něco se situací ve firmách a v průmyslu, kde teďka ta opatření jsou tak jakoby nerovnoměrná, že je zakázáno spousta věcí, ale vlastně je tam často taková jako nesmírně obecná výjimka, že z důvodů zaměstnání se to jako, jakoby povoluje, a když se podíváme třeba na Británii nebo i na Česko na jaře a řadu dalších zemí, tak vlastně tam se víc využívá home officů. V těch firmách pokud běží, tak se i jakoby čistou víc dodržují ta protiepidemická opatření a víc se tam testuje. Takže my navrhujeme ten výrobní sektor zastavit, ale je potřeba motivovat, aby se více testovalo. Třeba od nějaké velikosti firmy dát jako povinnost. Aby se teda všichni testovali, když prostě nedodržují každá opatření, no a motivovat to, aby kdo může pracovat z domova, tak aby pracoval z domova. Často tam jakoby je motivace těch zaměstnavatelů je, že ta práce z domova má třeba o trošku nižší produktivitu. Tak by to stát mohl zas třeba jako nějak kompenzovat tímto jakoby doplatit nebo podpořit náklady těch zaměstnanců na home office tak a tak. Tak to je jeden směr, v kterém se dá ta situace zlepšit. Druhý směr je, že je potřeba teda masivněji testovat, že to testování je vlastně jako jeden z nejlevnějších zkušební co s tím dělat. Jinak oceňuju, že vláda přijala tu podporu, jakoby větší podporu pro lidi, kteří jsou nuceni se izolovat a být v karanténě. To se dá doufat, že by části lidí teda pomohlo, aby se skutečně mohli izolovat, třeba z důvodu nějaké finanční tísně do té práce nechodili. A ještě co si myslím, že tomu jakoby chybí, tak je nějaká vysvětlující kampaň, že je potřeba, když se podívám na jaksi hustoty různých jako plakátů a výzev a samolepek, k tomu ta opatření dodržovat a vysvětlení, proč je dodržovat v Británii a když to porovnám s Českem, tak vlastně v Česku zdaleka tolik nějakých výzev a vysvětlení, proč je potřeba, tak zdaleka tolik jich nepotkávám. Tak to mi přijde, že v tom jsou taky rezervy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Před pár dny ministr zdravotnictví Jan Blatný konstatoval, že dosavadní opatření přestala fungovat. To tedy ale jinými slovy znamená, že přece jenom zabrala dosud, co se tedy porouchalo z vašeho pohledu?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Já jako chápu, jak to myslel, ale ono to není tak, že by přestala fungovat, kdyby ta opatření přestala fungovat, tak to si nikdo nedovede moc představit, jak by to tu vypadalo. Ty opatření jakoby fungujou, ale nefungujou dostatečně. Je to asi jakobysme jsme jeli v autě, které má jakoby mírně porouchané brzdy. Prostě jedeme z kopce a když jakoby vší silou, i když ne vší silou, i když jako šlapeme na brzdu, tak to moc nebrzdí. Ale když bysme teda jakoby dali tu nohu z té brzdy úplně, tak by to teda začalo svištět mnohem víc. Takže tady v tom smyslu se dá říct, že ty opatření jakoby fungují jo. Když by, když by tady ta opatření nebyla a nedodržovala aspoň tak, jak se dodržují, no tak opravdu už prostě to zdravotnictví zkolabovalo a u nemocnic by opravdu byly ty mrazáky a tak. Takže ty opatření jakoby fungujou ale nedostatečně. Co bysme potřebovali, tak tam chybí nějaký prostě 20, 30 % brzdění takříkajíc. Ale nutno říct, že ta britská mutace přirozeně je takhle na vrcholu zimy. Tak má reprodukční číslo jako opravdu vysoké, kdyby tu žádná opatření nebyla, tak se ta epidemie zvládne nejspíš třeba zdvojnásobit za týden. Nás vlastně stojí jakoby hrozně omezení a práce a úsilí. Už jenom o udržení takového mírně se zhoršujícího stavu. My navrhujeme je, že prostě udržovat tady ten jakoby mírně se zhoršující stav, je jako hrozně nepříjemné a nepohodlné, že by bylo lepší zkusit teda na ty brzdy jakoby dupnout vší silou a tady z toho stavu se dostat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čím teda je to to větší, masivnější testování, jak v zaměstnání, ve firmách, tak i celoplošné testování nebo co ještě lze udělat?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Ta kampaň, to vysvětlování, je rozdíl i řekl bych v přístupu veřejnosti, když to porovnám s Británií, tak prostě v Británii jako nedodržovat ty opatření tak je něco, na co se jako hledí kriticky až jako s opovržením ještě někdo nedodržuje v Čechách. Je to spíše bráno, že vlastně to jakoby nedodržovat je až jakoby normální pro spoustu lidí. Tak jako jeden problém je v tom vnímání toho, že něco, co jako je postupně se zhoršující problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ten přístup společnosti k tomuto.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Jako přístup společnosti. Já bych řekl ta společnost mi přijde, že jakoby nechápe do nějaké míry ten princip, že čím víc lidí to dodržuje dobrovolně a čím víc lidí opravdu nepodniká soukromé návštěvy, nejezdí sáňkovat nacpaným autobusem a tak, tak čím víc ta společnost to dodržuje dobrovolně, tak tím méně se toho musí prostě nějak striktně zavřít nebo zakázat. Čím víc to společnost spolupracuje, tak tím ty opatření můžou bejt víc založené na dobrovolnosti. Potom ty další věci to co jsem jmenoval. Už se podařilo přijmout ty kompenzace pro toho, kdo je v karanténě. Teď by bylo potřeba zlepšit trasování, zvýšit testování a skutečně se jakoby musí něco stát v těch firmách. Řadu sektorů, průmyslu, ta krize nestála nic. Naopak je část sektoru průmyslu, která nejspíš poroste ještě. Tak jakoby není možná, aby ty náklady a ty omezení byly distribuovány tak jako nerovnoměrné. A skutečně v té oblasti toho soukromého života tak bych řekl, že ta vláda vyčerpává možnosti co zakázat. Ještě by se dalo zakázat, co se zvažovalo, a to všichni slyšeli v médiích. Tak jsou nějaké omezení cestování, například na 15 km od bydliště nebo to se ještě teda jako dá zakázat. Dají se zpřísnit ty zákazy vycházení, to oproti tomu co je v Česku, tak opravdu ještě leckde v Evropě měli jako daleko přísnější lockdown. To se dá, ale já bych spíš než to nějak jakoby dál zpřísňovat v oblasti toho soukromého života. Tak bych tlačil na to, aby v oblasti toho zaměstnání a průmyslu to testování bylo jakoby povinné. Například buďto, že si i tam budou dodržovat jako stejná omezení, třeba na počet lidí a respirátory jako jinde. No anebo budou lidi na home office nebo se tam bude pravidelně testovat. To mi přijde, že je jako spravedlivé, funkční a pokud stát na ty testy přispěje, tak si ani nemyslím, že by to průmysl nějak zatěžovalo výrazně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ptám se experta na modelování a globální rizika z oxfordské univerzity Jan Kulveita. Veřejnost je zahlcena statistikami, grafy, čísly, odbornými výrazy. Co by podle vás měla sledovat? Mnoho lidí oficiálním číslům dostupných třeba na webech ministerstva zdravotnictví nebo české vlády dokonce ani nevěří. Šíří se dezinformace, co by nám mělo, pane Kulveite, pomoci v orientaci? Jsou to odhady reprodukčního čísla. Myslíte, že lidé tomu rozumí?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
To je asi jak kdo. Spíš si myslím, že jako část problémů je taková, že máme často tendenci věřit tomu, co by se nám hodilo takříkajíc. Například bysme všichni byli rádi, kdyby tady pandemie jako nebyla. Tak část lidí místo toho připustit si, že tady problém máme. Bohužel jako se s tím neumíme popasovat. Prostě nějak jako zadarmo, levně, bez omezení. Tak vlastně mně přijde, že zaujmout postoj, že prostě není možné jako strčit hlavu do písku a na tu realitu je potřeba čelit prostě s otevřenýma očima. Tady s tím přístupem se kdokoliv dokáže v tom zorientovat. Jo ty čísla samozřejmě není cílem asi, aby každý jako rozuměl všem prostě 20 statistikám, které se někde zveřejňují. Ale existují jako kvalitní informační zdroje. Třeba jako Český rozhlas dělá výborné pořady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Děkujeme.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Například Honza Konvalinka to vysvětluje pěkně nebo Daniel Stach na České televizi.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Nebo řada dalších novinářů nebo, protože zdroje kvalitních informací jsou. Spíš si myslím, že ve skutečnosti pro spoustu lidí nejsou problém to, že by ty informace si jakoby neuměli najít, ale vlastně bych řekl, že spousta lidí by z důvodů, které jako radní trochu, tu realitu jakoby vidět nechci. No, tak mám od lékařů z nemocnic příběhy typu, že někdo, když je jako hospitalizován, tak se jim jako omlouvá, že tomu nevěřil, že to teda teďka jakoby pociťuje na vlastní kůži. No, tak to prostě bohužel jako je dost smutné. Ale jedna z věcí je opravdu se na to dívat tak, že snažit se dobrat toho, jak to skutečně je, a ne tak jak by se mi to jako líbilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou Britové jiní?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Neřekl bych. No, já myslím, že Británie v tom je několik odlišností. Jednak Británie prošla poměrně špatnou první vlnu epidemie už na jaře. Kdy Británie měla mnoho desítek tisíc mrtvých na jaře, a to, co se v Čechách nastalo až na podzim, přetížená intenzivní péče a prostě zoufalé hlasy z nemocnic, nemají kam ty pacienty dávat nebo je nemusí převážet různě složitě a tak. Tak tohle to v Británii nastalo už na jaře. No a tím bych řekl, že v Británii jako v létě úplně v podstatě absentoval proud zpochybňovačů existenci toho viru nebo v Čechách prostě v létě jako byl vybujela jako řada takových ohlasů. Kde si myslím, že pro řadu lidí to bylo jako velmi jednoduchou a snadnou cestou prostě k jako ohromné popularitě a do médií, kde prostě tady jako řada lidí tvrdila, že ten virus třeba zeslábl nebo že prostě ta česká reakce byla přehnaná nebo že to je mediální virus a podobně. Tak to jakoby v Británii po těch mnoha desítkách tisíc mrtvých, tak kde prostě řada lidí už poté jarní vlně v Británii znala někoho, kdo onemocněl nebo kdo měl vážný průběh. Jako britský premiér měl vážný průběh a tak. Tak to jako v Británii nebylo, že by v srpnu někdo vysvětloval, že to je nějaká jako mediální výmysl nebo že ten virus zmizel. V tom si myslím, že ta situace je trochu jiná, že bohužel, bohužel v Čechách prostě v tom část veřejnosti tak nějak jakoby nechala dezinformovat, bych tak řekl. No a část lidí teďka s tím se stále podle mě snaží tu situaci tak nějak jako spíš nevidět, než vidět

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Výzkumný pracovník institutu budoucnosti lidstva na univerzitě v Oxfordu Jan Kulveit a jeho zkušenosti, mají prostor na vlnách Dvojky. Bude se podle vás další kurz evropské, potažmo světové civilizace odvíjet od toho, jak tuto situaci zvládneme? Připomenu, že se věnujete modelování globálních rizik. Patří vůbec pandemie novým typem koronaviru mezi ně?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Oproti tomu čím se zabývám, čím se zabývá /nesrozumitelné/, tak vlastně ta pandemie koronaviru jako nutno říct, že to rozhodně není jako nějaká zhouba lidstva, která by, já nevím, měla potenciál prostě zabít nějakou jakoby velkou část lidstva, to naprosto ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale značná už teda tady není.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Je to tak, že ten koronavirus by možná paradoxně v dlouhodobém horizontu tak by jakoby mohl mít ten pozitivní efekt, že by bylo lidstvo jako lépe připraveno na potenciální další hrozby. Je to trochu vidět i na tom šíření toho koronaviru, že vlastně země, které si jako prošly zkušeností se SARS 1, tak často ten koronavirus zvládly úplně jakoby výborně. A jako země, které jako naše, kde prostě žádné pandemie podobné nebyla asi od španělské chřipky. By podobně jakoby narušující běžný život. Tak vlastně ten koronavirus se zdá, že zvládají o něco hůř. Pokud celá ta krize bude dobré k tomu, že budeme prostě lépe připraveni na další viry nebo i potenciálně nějaké jiné hrozby, které lidstvo čelí. Tak vlastně nakonec dlouhodobě můžete mít tady ten pozitivní efekt, že třeba, když by se objevil nějaký virus, který by byl ještě nebezpečnější nebo zabíjel třeba výrazně víc lidí a byl nakažlivější než ten koronavirus. Takže na to snad budeme lépe připraveni a v ten koronavirus by byl prostě zdaleka nejlepší zastavit úplně na začátku. V principu je asi představitelné, že ten virus mohl skončit trochu podobně jako SARS, že by se prostě izoloval někde blízko svého vzniku a nakazilo by se tím prostě třeba stovky lidí. V tu chvíli by teďka jako žádná pandemie nebyla. Řada lidí by si říkala, že peníze co vynakládáme na tu prevenci pandemií, že jsou jaké zbytečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kde se stala tedy, minulost už bohužel neovlivníme, ale pane Kulveite, kde se stala největší chyba, pokud zůstaneme třeba v Evropě?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Já myslím, že v Evropě bylo několik chyb. Evropa měla minulé léto šanci se toho viru víceméně zbavit. V létě nám v boji s tím virem pomáhá počasí. No a jako je vidět, že jsou prostě celé kontinenty jako Austrálie nebo je vidět vlastně třeba Číně se daří dlouhodobě udržet jakoby úplně bez toho viru. Stejně tak Tchaj-wan, Nový Zéland, řada asijských zemí prostě se naučila fungovat tak, že ten virus si nepustí přes hranice a ten tím jako vevnitř těch hranic žijou normálně, prostě jsou záběry z Tchaj-wanu, kde jsou prostě koncerty pro tisíce lidí, ale přísně se střeží, aby se ten virus nedostal přes tu hranici té zelené zóny. Tady to mohla Evropa podniknout v létě. Mohla se jako celá Evropa pravděpodobně stát takovou zelenou zónou. Kde by ten virus nebyl a hlídat si hranice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že by se podařilo ten virus tímto způsobem tedy eliminovat?

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
No, tak jiným zemím se to podařilo, tak já si nemyslím, že v principu anebo se ho nepodařilo eliminovat jako z hlediska celé planety. Ale podařilo by se ho eliminovat jakoby tady pro nás. Problém toho byl, že by to vyžadovalo v době, kdy toho viru už bylo jako zdánlivě málo. Tak to jakoby dotáhnout na tu nulu skutečně, že byly dny v létě, kdy v Čechách bylo prostě třeba jako 50 případů za den. Tak, kdyby prostě se veškeré úsilí, případně i nějaká omezení vrhli na to a podobně to bylo velké části Evropy. Tak kdyby se to samé úsilí, které teďka jakoby věnujeme v zimě, snaze ten virus nějak prostě snížit počet případů z 10 000 na třeba 3000, tak kdyby jako levnější úsilí vlastně, když bysme věnovali v létě na to ten virus ne jakoby udusit k nule a potom, když bysme dokázali opravdu zavřít hranice před tím virem podobně efektivním způsobem jako třeba ta Austrálie. To znamená po příchozích vyžadovat skutečně jako karanténu. Ne že se ty lidi jakoby karanténují na vlastní zodpovědnost doma, ale že je skutečně jako někde, někde ten stát ubytuje a hlídá. Tak prostě je představitelné, že bysme jakoby celou zimu žili normálně. A teď jsme se jako v relativním klidu pozvolna vakcinovali a maximálně by prostě se stalo, že třeba nějaké město by se muselo lokálně zavřít. Jakože tohle to jde, tak to dokazuje jako řada zemí jo. Je nutno si říct, že prostě několik desítek procent lidstva žije v zemích, kde ten koronavirus jakoby není a je pouze jako zvenku hranic těch zemí. Takže se toho tímhle tím způsobem se toho koronavirus zbavit dá. Já si myslím, že je to možná řešení, ke kterému Evropa dospěje příští léto. Kdy nám zároveň už pomůže ta vakcinace. Zároveň teda část lidí bude mít imunitu po prodělání toho viru. Zase naproti tomu jakoby tu situaci budou komplikovat ty nové mutace. Ale, ale vlastně strategie vedoucí k tomu, že z Schengenského prostoru se vytvořila takzvaná /nesrozumitelné/, vlastně místo toho, aby se omezovalo několik set milionů lidí uvnitř, tak prostě se jakoby do přísné karantény umístí jakoby jenom ty lidi, kteří překračují hranice z těch koronavirově nebezpečných zemí. Tak to je, experimentálně se ukazuje, že to je jako nejlevnější strategie, že země, které to tak udělaly, tak jim jako hospodářství roste a že jako normálně. Tak je možné, že k tomu Evropa dospět taky příští léto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled vědce z oxfordské Univerzity Jana Kulveita. Děkuji za váš čas a za vaše postřehy a přeji vše dobré, na slyšenou.

Jan KULVEIT, vědec, Oxfordská univerzita
Díky, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.