Přepis: Jak to vidí Jan Kubáček – 30. března 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Jak to vidí vám nepřetržitě nabízí pohledy rozmanitého spektra stálých hostů souvislostech. Dnes bude aktuální události komentovat politolog Jan Kubáček. Já Vás vítám, dobrý den.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Přeji krásný den, dobrý den všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude například to, jak pandemie ovlivní příští politickou kulturu, zdali vzroste poptávka po odbornosti, no a rozhodně nezůstane jen u těchto otázek. Jsem ráda, že jste se připojili k poslechu. V přímém přenosu sledujeme nejenom vývoj pandemie koronaviru, ale také kroky politiků. Mezi některými to začíná i skřípat, na sociálních sítích se do sebe o víkendu pustili ministr vnitra Jan Hamáček a šéf rezortu zdravotnictví Adam Vojtěch. Střetli se o to, kdo nese odpovědnost za nedostatek zdravotnického materiálu v zemi, zejména v domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních. Jak to Vy vidíte, pane Kubáčku, a komentujete?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak přichází únava, to je bezesporu první aspekt, já myslím, že mnozí posluchači, posluchačky, pociťují stejné, na toto nejsme zvyklí, aby jsme de facto byli ponořeni už několik týdnů do velmi omezeného režimu životního, natož pracovního, rodinného, a samozřejmě, také je tady velmi ožehavé téma, velmi symbolické, a to je obecně nedostatek ochranných pomůcek, ochranných roušek, respirátorů, politici si uvědomují, že jestli něco bude s touto epidemií spojeno, tak jednak nebývalá změna našeho životního stylu, a do budoucna i pracovního, ale samozřejmě, symbol doma tvořené roušky, vymýšlených nových konceptů respirátorů, vzedmutí neuvěřitelné občanské solidarity, ale zároveň neustále s tím nedostatku ochranných pomůcek pro ty nejdůležitější. Na jedné straně lékaře pečující, na druhé straně právě pro ohrožené skupiny seniorů, rizikových pacientů pod zátěží a jejich pečovatelů. A samozřejmě, žádný politik si nechce vylosovat toho pověstného Černého Petra, že za to může, proto takové rychlé reakce, proto ve světě on-linu, proto často i emočně zabarvené, protože všichni teď prožíváme velmi emocionální období, takže takové to klasické vyjednávání, taktizování, tiskové zprávy, tiskové brífingy, vyčkávání na vzájemné vysvětlení, jde stranou, protože teď se bojuje opravdu o momentální dojem a o to, kdo za to může. Proto to sledujeme mnozí na Facebooku, online světě, Twitteru, a proto ty rozbroje v řádu vteřin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vám, pane Kubáčku, je jasné nebo je vůbec jasné tedy, kdo za co prokazatelně nese odpovědnost? Byly logicky správně rozděleny kompetence, kdo měl co zajišťovat, rozdělovat, distribuovat a tak dále. Mimochodem, v rozhovoru pro Lidové noviny premiér uvedl, že vláda chystá změnu v čele Ústředního krizového štábu, to rozhodnutí by mělo padnout v pondělí, a chce, aby ho vedl ministr Hamáček.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak ono, samozřejmě, řekněme si otevřeně, první, nikdo toto neprožil. Prostě od období španělské chřipky a rovnou jedním dechem říkám, buďme rádi, že se neopakuje případ španělské chřipky, že to není taková pandemie, tak ničivá, jsme vlastně podobnou zkušenost nezažili. Toto nemá podobnost ani s tisíciletou velkou vodou. Zároveň se ukazuje, že ten nouzový stav, neboli najet na model ohrožení živelnou pohromou, měl přijít dávno předtím, měl přijít opravdu o deset dnů dříve, protože jsme mohli mít prostě ochranných pomůcek násobně více, mohli jsme využít toho, že ještě se dalo něco nakupovat, mohli jsme být jedni z prvních, ale víte, jak to je, na ten čas vyhodnocování ten moment přijde, pevně věřím, že tady se poučíme našimi zkušenostmi po povodních prodělaných, nebo izraelskou zkušeností, že zkrátka se projdou všechny krizové plány, projde se to, co fungovalo, co je potřeba vylepšit, kde naopak byly velké rezervy, a v podstatě se to sestaví do doby budoucí, tak trochu jako pojištění, že se někdy říká pojišťujeme se proto, aby se nedej bože nic nestalo, a tak tedy doufám, že ten krizový plán bude první pojistkou, aby se podobné neopakovalo, ale prostě musíme počítat s tím, že ten svět je složitější, tím, jak je globalizovaný, tak je velmi urychlený, a ukazuje se, že ta společnost potřebuje krizové plány, potřebuje ale také vědět sama o sobě, kde má ty silné stránky. Zažili jsme úžasné vzedmutí společnosti, lidé našli k sobě cestu, pomáhali neskutečně, ukázalo se, že český člověk a jeho pověstná česká hlava a zlaté ruce stále nevymizely a dokáže nejen si pomáhat, ale dokáže vymýšlet spoustu netušeného, dokáže nahrazovat ty ochranné pomůcky. Ukázala se tady úžasná obětavost, na jedné straně lékařů, právě pečovatelů, ale i lidí z běžných sektorů služeb a práce, ukázala se mimochodem také hodnota průmyslu, že se potvrzuje, že prostě sázení se jednostranně jenom na služby, nemá budoucnost. Ukázalo se také, že je potřeba mnohé rezervy řešit národně neboli připravit si zázemí, protože to platí jako v životě, když vy máte dobrou spíž a manželku hospodářku, tak to nenahradí nikdo v okolí, ani v široké rozvětvené rodině, já to štěstí mám, přeji to i všem ostatním a podobné je potřeba i u té České republiky, mít prostě rezervy, mít strategické služby řešené i v rámci národního přístupu českých firem, protože po světě, a teď se to přesně prokazuje, to nedokážeme sehnat, a mimochodem, také jedno pozitivní, ukazuje se, že se zase obnovuje hodnota rodiny, protože teď se přesně potvrzuje, že jestli nějaká jakoby jednotka přirozená, funguje pospolu, a její hodnota se vedle charakteru mnohých lidí, právě ukazuje v zátěži, tak je to rodina, tak jsou to nejbližší, neboli možná, i v 21. století se zase vracíme zpátky ke kořenům a k té podstatě, že je prostě potřeba dbát o ty mezilidské vztahy, o ty nejbližší, protože nikdo jiný vám je nenahradí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, ty personální změny, očekávané v čele Ústředního krizového štábu, jsou podle premiéra Babiše spojeny s organizací té chytré karantény, která začíná platit dnes na Moravě. Můžeme, pane Kubáčku, tedy očekávat v brzké budoucnosti i změny v politice? Pokud ano, v čem? Budeme volat po jakém typu politiků?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Bezesporu změny budou, budou hluboké, budou dlouhodobé, budou o nich si myslím už, jak podzimní volby krajské a senátní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud se budou moci konat.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak, přesně tak. Nedojde k nějaké druhé vlně nebo k nějakému jistému latentnímu riziku, poučení teď Francie pro nás je velmi silné, kde vlastně trvali na prvním kole komunálních voleb, a naopak to vedlo k tomu, že násobně pomohli pandemii koronaviru ve Francii. Rozhodně tím budou ovlivněny sněmovní volby. Mám pocit že, a zkušenosti z těch jakoby prožitých živelných pohrom v minulosti, jak v českém prostředí, tak v zahraničí potvrzují, že se budou hledat jednak energické osobnosti, které jsou schopné rozhodovat, ale které mají znalost, které mají to expertní zázemí. V minulosti jsem měl dojem, že se tak trochu na experty začalo zapomínat, respektive začali být vnímáni pohrdlivě, negativně, naopak, byli hledáni takoví ti slovy Járy Cimrmana "sekáči", kteří se nezakecají a hned rozhodují. Myslím si, že tentokrát bude zase volání po tom, aby ten člověk byl energický, byl schopen zvládnout stres, ale zároveň měl znalost, byl schopen pracovat s experty, byl schopen pracovat s informacemi, rozhodovat se, to si myslím, že bude první velká změna, druhá velká změna, že posílí stát. Došlo prostě k takovému obrovskému ekonomickému výpadku, a podnikatelskému, že toto už energičnost lidí, samostatná aktivita, nedokáže plně nahradit neboli mnohem více do toho bude promlouvat stát, bude to de facto takový ten, v lepším případě bankéř, který na začátku bude schopen sanovat, pomáhat, držet určitá pravidla, i ekonomické a právní hry, takže myslím si, že prostě se státem musíme dál počítat, bezesporu se posílí význam bezpečnosti, určitého bezpečnostního izolacionismu, a všeho s tím spojeného, není to jenom otázka hranic, ale bude to i otázka právě takových jistých národních kapacit. Důrazu na strategický průmysl, udržování know-how v rámci českého státu, mimochodem, posílí věda, a obecně, hodnota vzdělání, a to dokonce na dvou úrovních. Myslím si, že mnozí si to teď uvědomují, když mají doma děti, a už X-tý týden zvládají něco jako domácí učitelství, ale zároveň my to teď vidíme v případě vysokoškolských pracovišť, středních odborných, vyšších odborných škol, které nám náhle pomáhají nejen v přípravě dezinfekčních prostředků, ale vymýšlí se tady nové druhy respirátorů, ochranných roušek, Liberec je teď de facto nano metropolí světa, rozhodně evropského prostředí, takže vidíme, že to má smysl, a že tam je velká praktická hodnota vzdělávání, vědomostí, schopností aplikovat v praxi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nemohlo už hodně z toho, co jste teď, pane Kubáčku vyjmenoval, už být realitou?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Mohlo, mohlo, ale víte, jak to je, my si prostě potřebujeme kolikrát šlápnout do té studené a mokré a špinavé kaluže, myslím si, že každý si tím prošel, každému se říkalo, neskákej tam, je špinavá, hluboká, i jako společnost jsme si na to museli šáhnout, náhle se ukázalo, že prostě svět, který funguje jenom na Má dáti, Dal, na nejnižší možné ceně, na de facto outsorcování, nahrazování, tvoření čehokoliv za nejnižší přidanou hodnotu, de facto co nejdál od evropského prostředí, prostě nemá smysl, nefunguje, mnozí říkali, že končí i doba rodiny, nějaké mezigenerační solidarity. Vidíte, máme to tady velice rychle šokovou terapií zpátky, takže ta facka je silná, je výchovná, ale možná ještě stále relativně milosrdná, protože když si vezmete, čím si lidstvo prošlo, jakým typem pandemií, tato patří stále ještě k těm rozumnějším, zvládnutelnějším, takže buďme rádi, možná, že ta facka přichází teď, ač bolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politolog Jan Kubáček. Pandemie pozastavila či zrušila konání celé řady velkých akcí, kulturních, festivalů, slavností, veletrhů, olympijských her a tak dále. Nelze vyloučit, jak už jsme možná i naznačili, že proškrtá i kalendář plánovaných politických událostí, třeba voleb, například hlavní opoziční kandidátka, Kidawová-Blońska, na polskou prezidentku, vyzvala k bojkotu květnových voleb hlavy státu. Podle ní je pořádání voleb za takové situace hazardování se životy, no a spekuluje se o tom, do jaké míry by mohl koronavirus nějak ovlivnit, ohrozit prezidentské volby v listopadu ve Spojených státech. Někteří tamní politologové navrhují tzv. korespondenční hlasování. Co si o tom myslíte?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Bezesporu do toho koronavirus promluví, teď se ukazuje, že to je de facto nejvážnější nejen symbol, ale politický hráč, protože nám vyměřuje čas, který stále ještě přesně neznáme, a víme, že ty dopady budou hluboké, ono to korespondenční hlasování se teď nesmírně vlastně posiluje, i ostatně v Polsku, velmi narychle, nečekaně a problematicky, posílila vlastně možnost korespondenčního hlasování. Problém je, že vždycky, když se přijde s novinkou, která je neprozkoušená, není s ní zkušenost, nemají ji lidi, jak se říká, osahanou, nemají čas si promyslet, uvědomit si její dopady, její význam, tak se často stává takovým nečekaným žolíkem, který ještě tu politickou soutěž může zproblematizovat. Ať to dopadne jakkoliv a pokud budou mnozí politici trvat na původních termínech voleb, tak z toho vzejde politická elita, která bude mít velmi složitou nízkou důvěru. Bude už od počátku vlastně zvolena tak trochu kontroverzně, jak se říká na truc, s tím cejchem, že rozhodně ten mandát nebude tak silný, protože i ta účast nebude tak reprezentativní, a dá se také očekávat, že to bude zneužívat politická konkurence, politická opozice. Neboli ti, kteří říkají, máme možnosti najít vhodné, klidné termíny, dát tomu čas, a umožnit volbám být racionální, rozhodováním racionální události, u které se dá přemýšlet, mají pravdu, protože volby, které nepovedou ze zklidnění, ale de facto povedou k napětí a napnelismu, které se jen tím zvýrazní a prodlouží, protože ten mandát bude standardní těch politiků časový, rozhodně ničemu nepomohou, protože jestli něco bude potřeba, tak aby ta společnost trpěla, v dobrém slova smyslu, souhrou, týmovým přístupem, vůlí respektovat se, zklidnit emoce, být mnohem racionálnější, chvíli opravdu táhnout za jeden provaz, protože bude rozhodovat o velmi zásadních tématech, co na dva roky, na pětiletí, ale možná na deset, dvacet let dopředu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Krize způsobená nemocí Covid-19 rozpoutala také debatu o úpadku globálního vlivu Spojených států, o schopnostech této země hrát jaksi roli lídra, v časech krize, jak si vede v tomto prezident Donald Trump a vůbec celá administrativa?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Zatím ne šťastně, až mám tak trochu pocit, že dělá zase vše pro to, aby to jeho vítězství bylo opravdu do poslední chvíle otevřené, respektive s velmi odřeným, nejenom ušním boltcem na levé straně, ale i na pravé straně, a to v situaci, kdy Donald Trump před tři čtvrtě rokem, vítězství dostával na zlatém podnosu. Chová se jako kovboj a chová se v tématu velmi nebezpečně, kovbojsky, střelecky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co tím myslíte? Z čeho vychází?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Velmi sebevědomě, velmi sebevědomě, nepromyšleně, málo naslouchá odborníkům na epidemie, myslím si, že ve výsledku některými rozhodnutími vlastně vyostřuje tu pandemii v Americe, a může ho to velmi potrestat. Buď tím, že společnost znervózní a není vůbec jisté, jaké voličské skupiny nakonec k volbám přijdou. A navíc i tím, že to je téma, které si dovede představit opravdu každý Američan, a dokáže na základě toho posoudit akceschopnost americké hlavy státu nebo naopak selhávání, takže myslím si, že Donald Trump si příliš neuvědomuje, že teď se nebavíme o nějakém vzdáleném zahraničním bojišti, o nějakém sebevědomém nátlaku v ekonomické diplomacii, ale bavíme se o emoci, o zdraví, o tom nejcennějším, co máme, o zdraví našich nejbližších, nás, a o ekonomickém zdraví budoucího amerického trhu a amerického státu. Prostě zbytečně vyhrocuje to, že ten americký stát není v téhle oblasti příliš akceschopný, má velké problémy se zdravotním pojištěním a tím poskytování zdravotní péče, a nepromyšleným vyostřováním a zrychlováním té pandemie, vlastně vytváří obrovský náraz na rezervy a péči amerického státu. Neboli myslím si, že fakticky z toho dělá ještě větší problém a více to vyostřuje, než by nutnost chtěla, a může být také americkým voličem potrestám nižší podporou a nebo taktizováním, tím, že prostě část amerických voličů zůstane doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zmínil jste se o ekonomické diplomacii. Existuje už i termín roušková diplomacie. V uplynulých měsících Čína, kde loni vypukla koronavirová epidemie, poptávala ochranné prostředky z celého světa, včetně České republiky, i my jsme vyslali do Číny humanitární pomoc. Teď se ta karta obrátila, a vlastně svět je, co do zdravotnického materiálu, silně závislý na Číně, byť jak už jste sám, pane Kubáčku zmínil, třeba mnoho našich firem nebo univerzit vyrábí například výměnné filtry z nanovláken a tak dále. Ředitel Centra studií současné Číny, na univerzitě v Pensylvánii, pro list New York Times řekl, cituji: "Vývoj zboží, které je v současnosti nad zlato", míněno tedy roušky, respirátory, ochranné pomůcky a tak dále, "se stává součástí čínského vlivu ve světě". Co si o tom myslíte? Jak přistupovat vůbec nyní k Číně?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je to absolutní pravda, ale řekněme si korektně, že by to udělal každý stát, prostě politika je velice prozaická velice pragmatické řemeslo, každý stát v momentě, když má nějakou silnou devízu, tak ji používá v diplomacii, používá ji jako vývozní artikl, posilování svého vlivu, někdo sází na zdravotnickou pomoc, ač to je ta z těch bohulibějších, řeknu, podobně uvažuje například Kuba, některé státy evropské, některé státy takhle využívají humanitární pomoc, některé vědu, některé právě v podstatě ten životní styl, ten spotřebismus, live style, musíme s tím počítat a upřímně, pokud chceme čelit jakémukoliv státu, který chce využívat například parametry humanitární pomoci jako nátlak, tak jediné poučení je tyto strategické rezervy podporovat v českém prostředí. Neboli, ale to je i to B, všem, kteří teď kritizují Čínu či jiný stát, že zneužívá situace, tak musí potom ale být ochotni podpořit zákony, které dají šanci strategickému průmyslu, například v oblasti hygieny, zdravotnictví, výzkumu, lékárenství, tvorby léčiv, dát jiné parametry, prostě nemůžeme tlačit nutně a ryze na cenu, protože pak skončíme stejně tak, že budeme závislí na Indii, Číně či jiném státu. Neboli nastavuje to úplně jiné uvažování o naší soběstačnosti, o strategických zájmech, mimochodem, podobná debata by si zasloužila vést v oblasti potravin, zemědělství, vůbec jako plnohodnotného, celé řadě dalších záležitostí, které souvisejí s našimi životy, prostě když to know-how pustíme, když rezignujeme na české ruce, na český mozek, a řekneme si, svět to za nás vyřeší, tak samozřejmě budeme většími vazaly, a je úplně jedno, jaký stát to bude, protože logicky se takový stát objeví a té situace využije, takže je to velké poučení a buďme rádi, že se ukazuje, že stále mezi lidmi to know-how je, ta vůle ho objevovat, velmi rychle aplikovat v praxi, protože to nás teď zachraňuje. Teď to v podstatě je opravdu o desítkách aktivních lidí, aktivních vědců, aktivních firem, které velice rychle jsou schopny, doslova z hodiny na hodinu, měnit výrobu a pomáhat. Nejsou to ty miliony kusů jako v Číně, ale je to ta naše šance o českou regeneraci a o šanci v budoucnu v tom složitém světě obstát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I to si zaslouží potlesk.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Politolog Jan Kubáček a jeho názory mají nyní prostor nadále, v době krize, jsme jaksi infikováni tou nejistotou, pane Kubáčku. Jaké jistoty, naopak, máme? Co by jste řekl?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak když se podíváme na to, co se prokázalo, že má smysl, tak vedle toho, jak jsem vzpomínal, ta hodnota rodina, tak bezesporu se ukazuje, jakou máme hodnotu a všem patří dík, v oblasti zdravotnictví, v oblasti péče, v oblasti hygieny, že je tady dlouhodobá tradice, a hlavně, obětavost, ze strany mnohých, protože kdyby to bylo jenom o znalostech, o tradici, o tom, že máme i odborníky, kteří ale nechtějí riskovat, tak máme krásnou hodnotu, jak se říká, do výkladní skříně, ale v reálu nám nepomáhá. Tady se ukazuje, že spousta lidí je ochotna riskovat vlastní zdraví, přes absenci kvalitních ochranných roušek, kvalitních respirátorů, kvalitního zázemí, přesto do toho jdou, pomáhají, nerozhlíží se, další hodnota se ukázala, prostě v mnoha profesích jsou lidé, kteří buď velmi rychle přesídlili, začali pomáhat nebo prostě napnuli chování svých firem, nehledě na nejistou budoucnost, a v podstatě pomáhají, mění výrobu, pomáhají seniorům, pomáhají rizikovým skupinám, chronickým pacientům, za to obrovský další dík. Prostě ta obětavost v společnosti je úžasná, a mimochodem, podívejte se, je to už nějaký čtvrtý týden v podstatě a stále vytrvává. Často se mluví o tom, že nadšení vydrží pár hodin, že tou vlajkou máváme maximálně při sportovních událostech, ale tady se ukazuje, že v nás je něco stále velmi hodnotného, schopnost pomáhat, schopnost být soudržní, vydrží týdny. Kéž by jsme na tom stavěli až i voda pověstná, epidemie opadne, rozhodně by s tím měli počítat politici, rozhodně by jsme měli právě tyto rezervy zapojit do našeho strategického uvažování o nás samých a do budoucích krizových plánů, protože se zase prostě potvrzuje, že když ne my sami, tak nikdo okolo nás, jediný, nepomůže, protože to prostě nedokáže logicky nahradit, no a určitě je tady ta ukázka i hodnoty vzdělání. Myslím si, že teď mnozí rodiče si uvědomili, že ta škola není úplně nic jednoduchého, že ten učitel také nemá ustláno na růžích, a mimochodem, také se nádherně ukázalo, jak my investujeme do mezilidských vztahů. Prostě kdo doma pomáhá peklu, tak teď už ho má několikátý týden, kdo naopak pěstuje nějaké vzájemné respektování se, uznání, dát šanci všem, jak se říká generacím, dát jim hlas, tak ještě přežívá, ač už možná počítá hodiny, do otevření škol, takže i to vzdělání si kuriózně o své řeklo, zkrátka ukazuje se, že takové ty trvalejší hodnoty se dokázaly velice rychle probít, ozvat se, prosadit si svou, na některé jsme už i zapomněli, a pak přišla prostě tato facka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jednu trvalou hodnotu máme, a to už hodně dlouho, sto let, a to je naše státní vlajka.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je to pravda, je to pravda, je to tohle krásný symbol, unikátní symbol, protože my i skrze vlastně tu symboličnost těch barev, máme jednu z nejdelších tradic v Evropě, ale i v rámci světa, mimochodem, zajímavé je, tam dvě pikantérie, které se příliš nevědí, že byly dvě období, kdy jsme měli tak trochu vlajku jinou, v době jakoby samostatného vývoje, a to je po roce 1969, kdy vlastně ta česká část federace neměla svou vlajku, a potom mimochodem taková zvláštnost, od roku 1990 do roku 1992 jsme měli českou vlajku, ale málokdo ví, že byla velice podobná té původní slovanské, té případně polské, kde byly dvě rovnocenné polohy bílá, červená, taky jsme téměř ji nezaznamenali, čímž to mimochodem ukazuje, jaká je hodnota v té naší vlajce československé, přijaté v roce 1920, 30. března, jak dokázala přetrvat, jak byla symbolem v časech velmi těžkých a rovnou říkám, zaplať bůh, přetrvala i v té české stopě, té české cestě samostatnosti, že dál zůstala tím symbolem a hlavně se ukazuje, že platí nejen v jakémkoliv období, ale že její jakoby univerzalita a barevnost, dokáže oslovovat i po těch více než sto letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I nyní získala naše státní vlajka další symboliku v těchto nesnadných časech celosvětové pandemie.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je to pravda, je to pravda, stala se velkým symbolem, podobně jako teďka právě takové to české know-how a schopnost v nesnadném období velmi rychle na koleně vynalézat, hlavně pro praxi, takže prostě ukazuje se, že je na co stavět, a je mimochodem hezké vidět, že má univerzálnější uplatnění nejen v době nějakého výjimečného světového úspěchu sportovního, kulturního charakteru, ale i v dobách tíživých si na ni dokáží lidé vzpomenout, a dokáže neustále symbolizovat tu jistou týmovost, takže kéž to, co teďka zažíváme v těch dobách těžkých, si dokážeme přenést i do těch dob slunečných, protože to potřebujeme, a mimochodem, taková perlička, když se tady o tom bavíme, mnozí kolegové a odborníci, epidemiologové mi říkali, že máme vsadit na jednu věc, tak tímto s dovolením pošlu adresu i posluchačům, posluchačkám, jediné, co prý pomáhá, tak prosím optimismus a slunce, takže dívejte se co nejvíce do slunce, je to nejuniverzálnější, dokud nepřijde vakcína, naprosto absolutní, funguje, takže prosím, co nejvíce úsměvů a co nejvíce pracovat s pozitivním a co nejvíce do slunce se dívat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Doporučení politologa Jana Kubáčka. Já Vám za to děkuji a přeji Vám hezký den.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Krásný den všem a prosím, pevné zdraví všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra nabídnu pohled biochemika a rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy. Zita Senková se loučí, zůstaňte, pokud možno, i nadále ve společnosti Českého rozhlasu a buďte zdraví.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.