Přepis: Jak to vidí Jan Kubáček – 3. února 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V následujících minutách se dozvíme, jak některé události vnímá a komentuje politolog Jan Kubáček. Vítejte.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Věnovat se budeme například předvolební kampani na Slovensku či britskému sbohem unii po bezmála půlstoletí. Nerušený poslech. Česká republika se dnes naposledy rozloučí s předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou, který před dvěma týdny zemřel. Smuteční shromáždění se uskuteční v teplickém divadle i v pražském Rudolfinu. Jaroslav Kubera uspěl v komunální, regionální i v celostátní politice. Jakou stopu, pane Kubáčku, zanechal?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak bezesporu člověka, který na jedné straně měl výrazné názory, byl z těch, kde mnozí říkali nesouhlasím s ním, ale respektuji ho, a zároveň byl schopen to podat univerzálně, lidově, optikou selského rozumu, což zejména v tom veřejném dění a v politice je k nezaplacení, to má hodnotu kolikrát opravdu diamantů, protože lidé potřebují rozumět, potřebují se s tím člověkem ztotožnit, případně pokud s tím nesouhlasí, tak vědět, na čem jsou, a formovat si na základě toho názor. A myslím si, že Senát, jak se ukazuje, v něm ztratil i velmi dobrého popularizátora, protože pro mnohé to byl po dlouhé době politik, u kterého tušili, o co mu jde, co bude asi v Senátu zastávat, dařilo se mu na jedné straně bránit hodnoty Senátu, ale zároveň i lidem vysvětlovat, k čemu ta Horní komora je vlastně dobrá, jako má roli v tom českém politickém systému, a že to není jenom jak se říká tetička do nepohody nebo pojistka ústavnosti, ale že to je často i dílna, která vylepšuje zákony a zejména, to se hodně přehlíží, že to je taková politická dílna nebo politická komora, která čím dál více, tím jak tam má regionální politiky, tak čím dál více dává vlastně tématům krajů, regionů, obecně, toho mimopražského světa, dává prostor, dává váhu, a často tam ta politická témata vnáší. Ať ekonomická, tak politicko právní, tak ta sociální. Neboli myslím si, že vedle toho, že jako osobnost a určitý styl politika, bude chybět, tak to se projeví i opět zase na té známosti, povědomí, sebezařazení Senátu u voličů, u občanů napříč republikou. Protože nastoupí, ve vší úctě k jakémukoliv nástupci, opět zase charakterní politik. On byl úžasný, že propojoval ten občanský, civilní, teplický nebo Kuberovský život, i s tou politikou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lišil se od od ostatních politiků.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Jednoznačně lišil. Nejen slovníkem, nejen životním stylem, protože chápu, že pro mnohé to byl politik, který vystupoval ne z mlhy, ale kouřového oparu, který si sám vytvořil, mnohé dráždil i tím, že říkal nepopulární věci, byl to jeden z mála politiků, který byl schopen kriticky pojmenovat i své vlastní domovské, ať ODS, nebo politiky jako profesní řemeslníky, jako povolání, a byl to člověk, který ty názory příliš neměnil, stál si za nimi a dokázal se vymezit i vůči těm nejvyšším, kteří ho přitom respektovali. Nakonec i Miloš Zeman a mnozí další, že prostě své si dokázal prosadit, obhájit, ale najít i kompromis. Nebyl to člověk, který by zabejčený šel do konfliktu jenom proto, aby měl konflikt a měl splněno, aby vedl nekonečné ideologické nebo osobní nebo politické střety, a byl to člověk, který byl schopen najít kompromis jenom tam, kde měl dojem, že to zpochybňuje jeho Kuberovské vidění světa, tak tam se jakoby zatvrdil a to téma si hájil, takže v tomhle ohledu, jak říkám, někdy nás mohl čertit, ale to k tomu patří, ale byla to výrazná nejen stopa, ale výrazná osobnost a výrazný politický styl, politická filozofie, která nám dneska chybí, aby jsme politikovi i rozuměli a abychom si dokázali tak trochu vsadit na to, že ten politik, co říkal před deseti lety bude říkat i za pět let, to není zdaleka standardem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ta kontinuita, i těch názorů, byla mimo jiné důležitá. Předseda ODS Petr Fiala označil Jaroslava Kuberu za výraznou osobnost nejenom této formace, ale také celé české politiky, jak ostatně říkáte i Vy, pane Kubáčku, jak se s tím třeba bude muset vyrovnat Občanská demokratická strana?

Jan KUBÁČEK, politolog:
ODS bude chybět, jako značka, jako člověk, který byl v ODS, ale zároveň byl srozumitelný i nevoličům ODS, respektive byl atraktivní i pro takové ty měkké nebo váhavé voliče ODS, bezesporu v tomhle ohledu bude chybět, na druhou stranu, někdy jsem měl pocit, že to vedení ODS je vlastně z něho nešťastné, protože funguje jim navzdory, říká často názory, které jim tak nekonvenují a nejsou úplně jako součástí jejich směřování a jejich strategie a vlastně nepotřebuje je, protože si tu podporu vydupal zespoda a držel si ji doma, prostě pochopil, že politik je silný jenom do té doby, dokud ho respektují doma a dokud ví, kde je doma a jaké jsou témata jeho obvodu, to se mu dařilo, ne vždy se to dařilo vedení ODS, a o to víc někdy v té Praze byl vnímán jako takový ten host, který ideálně pobude krátce a zase se bude vracet domů, takže myslím si, že někteří si kuriózně i oddechli, ale krátkozrace, protože teď jim bude chybět přesně ten srozumitelný, lidový, ale v tom dobrém slova smyslu, politik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Velká Británie oficiálně přestala být členskou zemí Evropské unie, po 47 letech. Část britské veřejnosti slaví, část truchlí. Co se nyní, pane Jane Kubáčku, bezprostředně 3,5 roku od tohoto osudového referenda pro Brity změní? Protože Británie přešla do takového toho přechodného období, které potrvá do konce letošního roku. Změní se tedy něco už konkrétně?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Změní, protože teď nás vlastně čeká ten rozvod. A ti, co procházeli rozvodem, tak Vám vždycky řeknou, že to je ta nejbolestivější etapa, protože teď teprve začíná to handrkování o ty detaily, o tu další v uvozovkách "domácnost", o ty drobnosti, které ale ovlivňují ten život dál. Neboli teď teprve začne ten lítý boj, hodně právní, hodně symbolický, diplomatický, silných prohlášení mezi Evropskou unií a jejich zástupci, tedy i naším zástupcem a Spojeným královstvím. Samozřejmě obě dvě strany budou chtít na jedné straně ukázat svaly, já pevně věřím, že obě dvě strany si nakonec uvědomí, že se potřebují, že přece jen v našem zájmu je mít dobré, blízké vztahy s Velkou Británií, nejen díky trhu, je to v tom obrovská symbolika, já nebudu zastírat, že patřím mezi ty, kteří říkají škoda, budou nám Britové chybět, protože mnohé věci viděli velmi podobně a početností, byly pro nás nesmírně silným spojencem, protože teď už je to o středně silných státech, které podobně uvažují jako my, čili chybět nám budou i strategicky, symbolicky a v těch tématech, no ale teď se samozřejmě začne řešit ekonomika, ta je pro nás nesmírně důležitá, neb jsme pro exportní, ekonomicky hodně orientovaná země, ostatně to Vám v každém druhém městě potvrdí firma, která nějakým způsobem svého druhu, a nemusí to být jenom přes automobily, v podstatě do Británie nebo skrze Británii vyváží do toho angloamerického světa, takže já pevně věřím, když budu optimista, tak řeknu, jak to často bývá, velká část už je předjednaná, předpřipravená a politici budou mít velkou vůli se nakonec dohodnout. I z toho titulu, že teď naštěstí Británii a ty klíčové státy evropské, nečekají volby, takže nepotřebují dělat úplně nutně kohoutí zápasy. Na druhou stranu, samozřejmě, každá z těch stran bude chtít ukázat svaly, takže očekávám, že to bude hodně protnuto takovými silovými prohlášeními, ostatně, posluchači jistě zaznamenali už o víkendu, vlastně poměrně silná prohlášení Borise Johnsona, buď vezmete tuto variantu nebo žádnou. Myslím si, že něco podobného půjde i z té evropské strany, ale pevně věřím, že nakonec se dostaneme do nějaké podobné situace jako například Evropská unie s Kanadou, to znamená bude to bližší vztah, nebude to ten vztah úplně bezprostřední, intenzivní, jako máme například s Norskem, Švýcarskem, Lichtenštejnskem, Islandem, ale bude tomu blízko. Teď je ta zvláštnost, která je důležitá i, a jen ji tak zpopularizuji, protože samozřejmě, mnozí posluchači tam mají rodinné příslušníky, děti na studiích, nebo tam svého druhu fungují jejich firmy, výhodou je dvojí, jednak, že do konce roku v podstatě se nic nemění, pouze to, že Británie tedy už neposílá peníze do společného rozpočtu, a nehlasuje, už tam nemá svoje zástupce, už tam nemá svoje úředníky, ale jinak všechna pravidla fungují zatím dál, s mírnými modifikacemi a naštěstí jenom s mírnými, no a pro nás, pro Čechy, je důležité, že jsme naštěstí patřili i mezi první zemi, nebo první země, které si velmi rychle dohodly vlastně stejné podmínky s Brity, i kdyby došlo k tvrdému Brexitu, takže zaplať pánbu pro domácnosti by se zatím nic měnit nemělo, ale pro politiky naše samozřejmě je zásadní úkol patřit k těm, kteří budou rozumní a budou říkat prosím, udržme ty vztahy, zbyly ty dobré, protože ono to může být jak v tom vztahu, že nakonec můžeme mít k sobě velmi blízko i po tom rozvodu, a nikdy není vyloučen návrat domů, nikdy není vyloučeno, že nakonec ta Británie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dovedete si to představit?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Já v to tajně doufám, protože si myslím, že přijde tak turbulentní doba a takové výzvy, že stejně pochopíme, že některé věci se musí řešit společně, a že sice u souseda, ale prostě ta tráva není zelenější, neboli že možná i Britové sami zjistí, že se ten ráj na zemi bez Evropské unie nekoná, a my mimochodem zase zjistíme, že lepší je si udělat pořádek doma, čili dobře vyjednávat v Evropské unii než si neustále říkat, tak mě je to jedno, necháme to být, čím hůř, tím lépe, pak kdyžtak bouchnem dveřmi, protože se ukazuje, že to nemá smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nechci Vás chytat za slovo, ale koná se s Evropskou unií ráj na zemi?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Nekoná, nekoná, ale ono to je, já v tomhle nahlížím velmi pragmaticky, je to prostě klub, a v klubu samozřejmě, vždy v ideálním případě vezmou polovinu Vašeho chování a druhou polovinu musíte nechat na rohožce před domem. Dle přání hostitele. Náš problém je, že my do toho jdeme extrémně trucovitě, namísto toho, aby jsme do toho šli jako Nizozemci, Dánové, což jsou mimochodem velikostně menší země, Dánové méně lidnatí, Nizozemci mají o pět milionů více, ale zkrátka to jsou státy, které dokáží si vyjednat své, velmi trpělivě, systematicky, opravdu takovou včelí pílí, tak my máme takový ten tatarský způsob, že my buď všechno a nebo nic. Neboli buď boucháme dveřmi, ale nejsme příliš, a nebo jsme příliš submisivní, takže nám by velmi prospělo, kdyby jsme si řekli, probůh, vždyť patříme mezi ty středně silné, cynici by řekli středně slabé, ale pod náma jsou slabší, a konečně s tím začněme racionálně pragmaticky fungovat, protože i kdybychom byli mimo, vzhledem k tomu, že jsme exportní země, tak vždycky budeme potřebovat si ty pravidla obchodu vyjednávat, neboli vyjednávali bychom je stejně s Evropskou unií, ale mnohem složitěji a táhli by jsme za kratší konec, takže není to ani naivismus, ale není to ani ta černá skepse, protože i ten život je někdy přesně uprostřed.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co udělat pro lepší asertivitu České republiky?

Jan KUBÁČEK, politolog:
No myslím si, že kdybychom začali konečně uvažovat, řekl bych dokonce tak, jak to mezi občany je, já si myslím, že tady už zaplať pánbu nejen, že narostla sebevědomá generace, ale i mnozí pochopili, že opravdu ten svět není od extrému k extrému, zaplať pánbu, a začínají si ti lidé si zase sebe vážit, ono to samozřejmě souvisí hodně i se životní úrovní, to je klasická poučka, která funguje všude na světě, že čím jste bohatší, tím se více ceníte, ale také se o sebe více bojíte, a myslím si, že politici by už měli začít na to nahlížet opravdu jako naši kolegové, už vzpomínaní, třeba ti severští, to znamená znát svou cenu, a býti důvtipnými, to znamená neustále budovat partnerství, protože tím vlastně máte možnost si prosazovat své, protože čím více máte partnerů, tím jste aktivnější, a upřímně, když to umí Rakušané, když to umí Dánové, když to umí Nizozemci, tak proč bychom to neuměli my. Já mám pocit, že my jsme vždycky byli velmi dobří vyjednavači, čili vrátit se k podstatě a k sebevědomí zdravému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve Spojených státech tento týden skončí po pěti měsících drama kolem republikánského prezidenta Donalda Trumpa, kterého se demokraté neúspěšně snažili odvolat. Sehraje pokus o ústavní žalobu, tzv. impeachment, pane Kubáčku, roli v prezidentských volbách, které čekají Ameriku v listopadu?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Bezesporu sehrají, myslím si, že kuriózně demokraté sami teď zjišťují, že je vlastně pro ně nepříjemnou, protože jestli to zafungovalo, tak mobilizaci Trumpových voličů, kteří přesně najednou na to, jsme v obklíčení, chtějí nám sebrat prezidenta, chtějí nám sebrat hlas, taky tady slýcháme od některých politiků, že to je pokus o vytlačení z politiky všemi prostředky, tam to slyšíte úplně obdobně, takže jestli to ve výsledku někomu pomůže, tak nakonec Donaldu Trumpovi, protože stmelí takové ty váhavé voliče, a voliče, kteří chodí velmi málo k volbám, protože mají pocit, že nemají koho volit, že se na ně nepamatuje, že Bílý dům je stejně nepotřebuje, neboli Donald Trump, díky vlastně demokratům, získal poměrně důležitý mobilizační prvek, takové to koště, které smetlo jemu takové některé váhavé voliče, kteří říkali, ale vždyť on je takový jako prostořeký, příliš bouchá do stolu a co z toho. Ve výsledku se toho příliš nezměnilo, je to vlastně spojené s bohatý, protože když se podíváte kuriózně na jeho vládu, tak to jsou všechno velmi dobře zalobované firmy, velmi pevně vsíťované do toho amerického byznysu, ale přesto právě skrze některá témata Donald Trump neustále cílil k těm svým věrným a prezentoval se hodně jako právě takový ten politik z lidu, politik, který ví odkud je, kdo ho volil a kuriózně demokraté impeachmentem, a tím, že stále ještě nepřišli s tím opravdu jedním výrazným protikandidátem, tak mu vlastně ty váhavé stmelili a dali jim důvod, proč tam zase jít a proč to vnímat jako osudovou bitvu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nedomysleli to demokraté?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Já si myslím, že demokraté to hlavně překombinovali, podcenili, že se jim děje to, co se jim děje v podstatě i v kampani. Každá americká, samozřejmě, ty americké volby jsou trochu jiného ranku než známe z Evropy, ale platí, že je to vždycky soutěž mnoha kandidátů, jenže demokraté trpí na to, že jednak velkou roztříštěností a demokraté tentokrát přišli s variantou, že vlastně radikální nabídka může být atraktivnější pro ty voliče. Tím se úplně roztříštili, poměrně se odtáhli od řady takových těch věrných voličských skupin, nedaří se jim to dohnat, a v podstatě teď už jenom pasivně reagují, a zejména, a to si myslím, že je největší chyba, že reagují tak, jak často to ti opozičníci prohrávají, že vlastně říkají jenom, že ten soupeř je špatně, ale nejdou do témat, která jsou důležitá pro jejich voliče, neboli nevysvětlují, Váš politik, Váš kandidát, kterého jste podporovali, případně budete podporovat, je špatně, protože Vás to omezí v peněžence, v životě, v právu, v obchodě, vzdělání, zdravotnictví, sociálno, tak a tak, ale vlastně končí jenom s tím prostě Donald Trump je špatně, protože je špatně, a my říkáme dlouhodobě, že je špatně, a je to vlastně ještě symbol navíc zahraničních mocností, proto je špatně. No to samozřejmě spoustu voličů ve výsledku, je to červený hadr a naopak, staví na barikádu Donalda Trumpa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není tento model, řekněme, tak trošku fenoménem i v Evropě? Ostatně i v České republice.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je, je, a myslím si, že je hlavně fenoménem toho, že spousta politiků přestala jezdit mezi lidi a hlavně zajímat se o strasti, trable, ale i radosti a takové ty plány na budoucno svých cílových skupin. Neboli často to dělají tak, jak to sami vidí, jak to cítí, případně jak jim to jejich odborníci, často z velkých měst, radí, kteří samozřejmě, že často jsou postaveni také na logice čím déle, tím lépe, a zapomínají ke komu promlouvají, s kým pracují, kdo je vlastně ten, který fakticky rozhoduje o jejich politické kariéře, to znamená politik, volič. Mají prostě pocit, že to jakoby uondají, že to utlučou nebo že to tak jakoby upovídají, abych neříkal to nehezké ukomunikují, ale zkrátka, že ty voliče jako přesvědčí tím masírováním, přesvědčováním, tím, že jim budou nahazovat jiná témata, jenže se ukazuje, že voliči ne vždy se tímhle nechají zlomit, až dneska ta témata jsou fakt někde jinde, a hlavně, že jsou na ulici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě jedna otázka, ke Spojeným státům, pane Kubáčku, zmobilizuje nakolik voliče téma blízkovýchodního konfliktu, víme, že Donald Trump před týdnem zveřejnil 80 stránek svého vidění jak vyřešit spor mezi Izraelem a Palestinci, to řešení vidí ve vytvoření nezávislé Palestiny, po boku Izraele, podle Trumpa zůstane Jeruzalem nedělitelným hlavním městem Izraele, což vlastně odporuje těm Palestinským představám.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Velmi dobře jste to vystihla, že to je v podstatě volební téma, do volebního programu úžasné, pro velkou část amerických voličů je to důležité téma, protože ti jsou spíše proizraelští, případně drží ty pozice jakoby prokřesťanské nebo proevangelické, neboli je to spíš vysílání do Ameriky, zajímavé je, že to je tentokrát takový dvojí souběh voleb, jak těch amerických prezidentských, tak mimochodem třetích předčasných, což je naprosto neuvěřitelné, třetích předčasných v Izraeli, i to samozřejmě pomáhá Benjaminu Netanjahuovi. Takže je to nový fenomén, který jsme příliš nezažili, že v podstatě budování státu už může být součástí volební kampaně, a mimochodem, tak si myslím, že to i skončí, že v podstatě se doboduje posledním dnem volební kampaně a realita všedních dnů bude zase úplně jiná a bude zapomenuto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politolog Jan Kubáček. Slovenskou politikou minulý týden otřásal další skandál. Šéf parlamentu a vládní Slovenské národní strany, Andrej Danko, od září roku 2013 komunikoval s Alenou Zsuzsovou, jednou z obžalovaných v případu předloňské vraždy novináře Jána Kuciaka a její snoubenky, žádal od paní Zsuzsové fotografie a chtěl se s ní setkat. Záznamy komunikace měl podnikatel Marián Kočner, který čelí obžalobě, že si vraždu novináře měl objednat. Informace o nich předala slovenským médiím Mezinárodní síť investigativních novinářů. Promítne se i tento skandál, pane Kubáčku, do slovenské předvolební kampaně?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Dílčím způsobem promítne, samozřejmě bude velmi zásadní, možná až fatální pro Slovenskou národní stranu, která je opravdu na 5 % doslova se pohybuje mírně nad, občas mírně pod, a myslím si, že to samozřejmě mnohé ovlivní v tom, že řeknou, to už je absolutní marasmus, to už nemá smysl, a začnou se možná zase poohlížet, po těch svých původních, což kuriózně na jedné straně pomůže Kotlebovi a jeho Lidové straně Naše Slovensko. To je jeden z nejdelších názvů co známe, Kotlebovci, a na druhé straně části jakoby opozičních skupin, zejména dá se očekávat asi Progresívnemu Slovensku. Problém jediný je, že ono to tu společnost tak polarizuje, že ty výsledky mohou být opravdu velmi nečekané. Z jednoho prostého důvodu, ta naštvanost, ta zklamanost těch poměrů je tak vysoká, že nikdo přesně neví, jak moc to vybičuje ty jakoby opoziční strany, jestli jim voliči přijdou, jestli ji nezklame ta roztříštěnost, neschopnost spolupracovat, což mimochodem je velmi důležité vysílání i k nám, do České republiky, protože ten příběh je velmi podobný, kde se ukazuje, že mnozí voliči chtěli, aby kooperovaly opoziční strany a pak byly ochotny je podporovat i přes některé odlišnosti ideové a politické, a nebo jestli to ve výsledku nepomůže opravdu těm naštvaným na dvakrát, to znamená těm zklamaným protestním voličům a nevoličům, kteří by šli volit Kotlebovce, tedy Naše Slovensko, protože ti mají pocit, že vlastně na ně se úplně zapomnělo, že je zklamal de facto i Smer-SD a že jediné, co na to ještě může pomoci, tak je velké koště. Neboli může dojít k tomu, že tady budeme mít Slovensko rozpůlené. Na jedné straně velmi podobně silný blok různých opozičních stran, a na druhé straně dominantního Kotlebu, a částečně bodující Smer-SD, který už nebude mít výsledek takový jaký měl. Logicky, ono to bylo těžko obhajitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Alespoň podle těch nejnovějších průzkumů preferencí, konkrétně agentury Focus, vládní Smer-SD klesá, zatímco již zmíněná Lidová strana Naše Slovensko Mariána Kotleby roste, a právě se objevují spekulace čím dál více politologů, expertů, že by tzv. Kotlebovci mohli volby i vyhrát. Kde se bere ale ta jejich podpora? Jenom pro ilustraci, v březnu 2016 měli 8 %. Tehdy stranu, podle analytiků, volili Slováci na protest proti systémovým stranám, a zřejmě se to nezměnilo, protože aktuálně se Lidová strana Naše Slovensko pohybuje kolem 13 %, možná až 14 %.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Já když vlastně vycházím třeba s debatou se svými spolužáky z výšky, kteří jsou rozeseti po celém Slovensku a poptávám se, co tam jakoby rezonuje, co jsou ta témata, a speciálně těchto voličů, tak klíčové co z toho je, zklamání z poměrů, špatná kvalita zdravotnictví, propadající se kvalita sociálního systému, nedůvěra celkově k tomu politickému uspořádání neboli takové to dvojí zklamání, neprosadil to Robert Fico a ani vlastně ty opoziční strany, ani jedné to nestálo za to, dokonce těm jakoby levicovým, že by se těmto tématům věnovaly, neboli je to taková vzpoura částečně přehlížených, a částečně takových těch naštvaných, kteří už, vlastně tím, jak neustále se říkalo Kotleba fašista, Kotleba Linkovec, Kotleba nebezpečný politik, a kdo ví za ním co, tak vlastně se to vyprázdnilo, a oni jsou ve fázi, že říkají, nikdo jiný to nespravil, zkusíme volit jeho. Druhá věc je, že stejně jako jejich největší oponent Progresívne Slovensko, tak vlastně Kotlebovci dělají velmi intenzivní kontaktní mobilizační kampaň, opravdu tím Slovenskem jezdí, mluví s voliči a to dělá také své. A je tam to druhé typu zklamání, z těch nových stran, které v podstatě zatím se jenom rozdělují, vědí, proč s tím druhým ne, a nejsou schopni uchopit ta klíčová témata, to znamená tu kvalitu života, neboli zatím se neobjevil vlastně někdo, kdo by to nabízel, jak se říká, mírovými prostředky, mírovou mluvou, standardními prostředky, takže uvidíme, co to udělá, přece jen je tam také velká část voličů, kteří nakonec k těm volbám nedoráží, na druhou stranu také nevíme, jak ten druhý svět dokáže zmobilizovat, to znamená ty liberálnější nebo dejme tomu ty velkoměstské strany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politolog Jan Kubáček. Děkuji za Váš čas i názory a přeji hezký den.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Klidný den i týden přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou. Mým zítřejším hostem bude hudebník, profesor Jiří Hlaváč. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.