Přepis: Jak to vidí Jan Kubáček – 19. prosince 2022

19. prosinec 2022

Hostem byl politolog Jan Kubáček.

Jan BURDA, moderátor
Dobrý den, do Česka míří nový americký velvyslanec. Spojené státy a Rusko si vyměňují vězně a svět se na summitu v Montrealu snaží zabránit kolapsu přírody. To jsou některá z témat pro Jiřího Pondělíčka, amerikanistu z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Hezký den.

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Dobré ráno.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve Jan Burda. Novým velvyslancem Spojených států v Česku bude investor Bijan Sabet. Zastavme se u něj, protože on měl slyšení, bylo to veřejně oznámeno. Ministr Lipavský za Piráty řekl, že to je hotová věc, že bude novým velvyslancem Spojených států v Praze a v České republice, kdo to je?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Je to, nebo respektive takhle, tam jsou, ta otázka má dvě, dvě roviny, kdo je Sam, tedy Bijan Sabet a proč by měl být velvyslancem v Praze. Já bych začal možná u té druhé části. Amerika prostě na rozdíl od většiny zemí světa, tak byť má profesionální diplomatický sbor, tak mnoho těch lidí na pozicích velvyslanců jsou ti, kteří prezidentovi nějakým způsobem pomáhali v kampani nebo patří mezi jeho spojence, je to jakási odměna. BIjan Sabet patřil k podporovatelům Joe Bidena, takže proto je velvyslancem. Koneckonců to byl případ i Stephena Kinga, který byl velvyslancem za bývalého prezidenta Donalda Trumpa. Takže není to něco nového. On sám získal slávu především tedy jako investor v moderních firmách nebo v těch technologických firmách, což je prostředí, ve kterém se vlastně celou svoji kariéru pohybuje a on napřed vlastně i působil na různých řídících pozicích ta jeho investiční firma Spark Capital, tak investovala do mnoha úspěšných firem mezi jinými litr Twitter, Slike Tambor a podobně. Takže má rozhodně dá se říct lidově čuch na, na na úspěch v tomhle ohledu. Jak se to projeví na jeho velvyslancování, to je samozřejmě druhá věc, protože většinou tito lidé nemají nějakou velkou nebo v některý případech nemají vlastně skoro žádnou zkušenost s diplomacií, takže teprve uvidíme. Ale třeba minimálně v té technologické rovině třeba si vyhlédne v České republice nějaké firmy, které by podpořil, byť to samozřejmě je mimo jeho působnost velvyslance.

Jan BURDA, moderátor
Mezi prioritami pana Sabeta, nového velvyslance ve Spojených státech v Praze bude a teď cituji, následování odkazu Václava Havla v ochraně lidských práv a novinářských svobod anebo rozvoj americko-české bezpečnostní spolupráce včetně podpory vyjednávání o českém nákupu amerických stíhaček F35. To je tedy jeho hlavní agenta?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Tak to je, samozřejmě v současnosti je to hlavní téma. Je jasné to podpora Ukrajiny, do které se Česká republika zapojuje velice, velice výrazně. A to znamená bezpečnostní oblasti samozřejmě nás s Amerikou v tomhle pojí společné zájmy. Ten nákup stíhaček F35, který byl ohlášený, tak samozřejmě je už jenom svým rozsahem, tak je důležitou součástí agendy velvyslance, protože samozřejmě ono to bylo ohlášeno, ale já jsem četl, že vlastně ani švédský výrobce Gripenů se nevzdává, že nabízí tu vlastně modernizovanou verzi. Já nejsem odborník na zbraně, takže nemůžu tady byl posuzovat, jaká je lepší.

Jan BURDA, moderátor
Případně je to velice asi atraktivní lukrativní zakázka pro každého výrobce.

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Určitě, určitě to tak je. Pravda zároveň je, že myslím, že /nesrozumitelné/ si momentálně nemůže stěžovat na nedostatek zakázek, protože právě ty stroje F35 jsou teďka poptávané ve více místech světa. Ale samozřejmě úkolem velvyslance je i podporovat vlastně ty americké firmy, pokud, pokud mají příležitost někde se uchytit. Takže myslím, že kromě třeba těch F35, tak určitě další důležitou součástí agendy bude rozšíření atomové elektrárny v Dukovanech, pokud na ten tendr tedy dojde.

Jan BURDA, moderátor
Mimochodem post velvyslance Spojených států v České republice byl relativně dlouho neobsazený. To je běžná praxe anebo se něco přihodilo?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
No, není to úplně běžné, ono trvalo než vlastně prezident Biden vůbec nominoval Sabeta a potom co, k čemu došlo vlastně v létě a teď byl teprve potvrzen Senátem. Není, nejsme v tom sami, několik dalších velvyslanců Senát vlastně potvrdil až teďka v tom prosincovém sezení, ale je pravda, že vzhledem k těm událostem, vzhledem k ruské agresi proti Ukrajině a vlastně významu spolupráce těch dvou území, tak samozřejmě to vyvolávalo, řekl bych zdvižená obočí to, že tady pořád vlastně nemáme velvyslance, byť naprosto věřím tomu, že vlastně Šarže Dafér ambasády, tak rozhodně i vzhledem k tomu, že teda já mám pocit, že se tam vystřídali 2, 2 lidé v té funkci za tu dobu. Takže oba byli kariérní diplomati a tudíž nemyslím, že by jako z toho praktického hlediska to nějak utrpělo, ale samozřejmě ten symbol toho, že tady velvyslanec není, tak nějakou váhu má.

Jan BURDA, moderátor
Znamená to, že například u další spojenecké země našich severních sousedů v Polsku by to, by to nebylo možné, že by tam tak dlouho, tak dlouho velvyslanec nebyl? Já se i ptám na to, jak americká diplomacie obě, například Česko a Polsko jsou členské země Severoatlantické aliance, jak vnímá Českou republiku a třeba i jiné zaměření Evropy v rámci toho partnerství a spojenectví?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Tak samozřejmě jsou významnější země, které myslím, že by si asi prezident nedovolil nechat neobsazené takhle, takhle dlouho. My pořád jsme malá země, byť říkám teď v současnosti v té bezpečnostní oblasti myslím, že jsme velice důležitým partnerem. Ty vztahy se možná i trochu zlepšily s nástupem nové vlády. Myslím, že Polsko je významnější jednak tedy samozřejmě svojí velikostí ale i tím, že Poláci bych řekl to spojenectví transatlantické, transatlantické budovali velice sebevědoměa velice vědomě bez ohledu na to, kdo byl, kdo byl zrovna u moci. A dokázali si tím vlastně získat důvěru Američanů. Teď samozřejmě právoa spravedlnost může mít nebo vláda pod vedením práva a spravedlnost může mít různé výhrady k nějakým sociálním otázkám. Víc si určitě rozuměli Trump, s Trumpem třeba co se týče vztahu k manželství homosexuálů a tak dále. Samozřejmě polská vláda anebo k potratům. Polská je vláda proslulé konzervativní, ale Poláci myslím většinou docela dobře dokážou tady ty postoje nepromítat do té zahraniční politiky. A uvědomují si, že to spojenectví samozřejmě je otázka generační, nikoliv, nikoliv jedné vlády nebo několika volebních období. A podle toho se i chovají. Myslím, že dobře to bylo vidět třeba na případu toho zrušeného radaru tady v Čechách, kdy je pravda, že česká společnost dávala najevo, že o to příliš nestojí. Vláda vlastně ani nebyla v tomhle příliš aktivní, si myslím aspoň třeba ve vyjednávání nějakých náhrad. Za to Poláci vlastně, když ten projekt zrušen, tak dokázali Ameriku částečně dotlačit a vyjednat si přesto rozmístění alespoň části nějakého náhradního systému. Takže oni jsou, bych řekl bližší spojenci nejenom, že jsou větší ale i v tom smyslu, že dokáží často lépe spolupracovat.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Jiří Pondělíček, amerikanista z Univerzity Karlovy. Spojené státy a Rusko si vyměnily vězně a podle zákulisních informací jednají o další podobné akce. Já připomenu, že je to zhruba týden od výměny americké basketbalistky Britney Greinerová za ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta. A Spojené státy Rusko tedy by měly jednat i o další podobné výměně, to avizoval poradce Bílého domu pro národní bezpečnost tedy Sullivan. Spojené státy by prý rády získaly, vyměnily, získaly bývalého amerického mariňáka Paula Whelena. No, jak to číst, jak časté jsou podobné výměny lidí, kteří jsou vězněni na jedné nebo druhé straně?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Tento rok šlo vlastně už o druhou výměnu. K té první došlo v dubnu, kdy byl vyměněn Trevor /nesrozumitelné/, který byl k Rusku obviněn z útoku na policistu a byl vyměněn za ruského pilota Jarošenka, který byl zase obviněn v Americe nebo odsouzen v Americe za pokus propašovat do země kokain. Takže ta jednání samozřejmě probíhají to že, to že se ty země nedokáží shodnout, nebo že ty země samozřejmě vzhledem k té současné situaci asi těžko budou jednat o mnoha věcech týkajících se bezpečnostní uspořádání neznamená, že se nemůžou dohodnout na tady těch dílčích věcech. Takže ta jednání bych řekl, nejsou nijak neběžná nebo vzácná. Samozřejmě tady, tady hrálo velkou roli to, že samozřejmě propuštění slavného Viktora Buta, obchodníka se zbraněmi, který navíc inspiroval ten, ten slavný film Obchodník se smrtí, tak prostě v Americe vyvolávalo, vyvolávalo větší emoce než třeba ta dubnová výměna, kdy to nebyl žádný slavný, ani na jedné straně žádný slavný člověk.

Jan BURDA, moderátor
Člověka napadne ihned v takové ty obrázky z dob studené války nebo ze špionážních filmů, kdy někde na mostě si Rusové a Američani mění pro sebe vzájemně důležité lidi. Je toto ten případ, nebo jsou ty výměny, řekněme, tradiční i z dob studené války?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Není to už tak, že by se tedy setkávali a vypouštěli se někde na půlku, na půl cesty se potkali. To byl ten taky filmově zpracován Most špionů. Ale ten, ta výměna probíhá, probíhá často v nějakých neutrálních zemí, tentokrát to byli myslím Spojené a teď nechci se plést, myslím Spojené arabské emiráty, které svolily, že tady budou hostit tu výměnu. To znamená oba, obě země ty vězně dopraví na to místo výměny a tam potom dojde k fyzickému předání obou, čili, dá se říct, že v tomhle tom je to kultivovanější, ale samozřejmě pořád je dojde tedy k výměně v jeden okamžik tak, aby opravdu obě strany ve stejné, ve stejnou chvíli si přebraly ty, ty vězně pod svojí kuratelu. Takže ano částečně se to pořád podobá, ale teďka konkrétně k tomu dochází nebo často k tomu dochází právě v neutrálních zemích, které si s tím svolí.

Jan BURDA, moderátor
Za současné geopolitické situace a napětí je to tak, že například i účelová obvinění těch lidí z druhé strany jsou součástí hry. Já připomenu, že basketbalistka Greinerová byla obviněná z toho, že přechovávala nějaké omamné látky, ale mělo jít v podstatě o látky, které jsou legální. Byla to nějaká náplň do elektronické cigarety a něco podobného.

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Já, abych pravdu řekl nevím jak, jaké, jak o tom mluví zákony v Rusku. Takže nevím jestli ta substance byla, byla podle ruských zákonů legální. Do toho, opravdu tohle komentovat v tomhle ohledu nemůžu. Pravdou je že, pravdou je že v případě právě Trevora Reeda, který byl už vyměnem nebo Paula Whelana, kterého jste zmiňoval, tak Amerika tvrdí, že ta obvinění jsou vykonstruovaná, účelová. A samozřejmě zase to je v těch jednotlivých případech, člověk asi těžko může komentovat bez nějakých znalostí spisu a tak dále. A samozřejmě znalostí nejenom tedy toho spisu, ale musel by asi pravděpodobně být na místě, ale je pravda, že prostě ruská vláda není úplně důvěryhodný partner tady v těch věcech a není rozhodně nepředstavitelné, že americké občany zatkne za třeba nějaký drobný prohřešek nebo asi dokonce k tomu něco přidá tak, aby je potom mohla vyměnit zase za zájmové osoby ve Spojených státech amerických.

Jan BURDA, moderátor
Podíváme se také v dnešním Jak to vidí, komentuje Jiří Pondělíček, amerikanista z Univerzity Karlovy do Montrealu. Tam totiž se zástupci zemí v podstatě z celého světa na konferenci snaží zabránit kolapsu přírody. Česko tam hraje důležitou roli, protože stále předsedá Evropské unii, takže tam zastupuje Evropu jako vyjednavač. Je to náhoda, že tato konference o biodiverzitě a ochraně přírody proti, opatření proti vymírání druhů a podobně se koná v Kanadě?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Takhle oni samozřejmě, jelikož je to konference OSN, tak je snaha, aby ty konference nějakým způsobem rotovaly po těch zemích, že konference, podobná konference o klimatu proběhla v Egyptě v Šarm aš-Šajchu, takže není to tak, že by některé země to měly propaktované zároveň. Montreal je určitě hluboce symbolický, možná i z toho pohledu, že právě v Montrealu dokázali v roce 1987 země dojednat vlastně omezení používání nebo zákaz používání freonů, které tehdy ohrožovaly vlastně ozonovou vrstvu planety. Což byl tehdy vlastně v době končící studené války, kdy se ta důvěra vlastně Sovětského svazu a Spojených států amerických teprve nějakým způsobem začala budovat v době, kdy Gorbačov začal tu svojí přestavbu, to napětí se částečně uvolnilo. Tak tohle bylo vnímáno jako velký úspěch toho mezinárodního společenství, když potom to bylo v roce 89 ratifikováno. Shodou okolností americká vláda tehdy vedená Georgem Bushem starším, tak měla potom velké plány na podobné konference týkající se globální změny klimatu. Tehdy to Republikáni brali daleko víc vážně než teď politici. Takže Montreal v tomhle tom určitě je symbolickým místem. Justin Trudeau alespoň verbálně se k ochraně životního prostředí velice hlásí, byť ty jeho kroky konkrétní třeba co se týče těžby ropy, tak byly často i doma v Kanadě různými ekologickými organizacemi kritizovány. No ta Kanada je v tomhle trošku v schizofrenní pozici, protože jednak na jedné straně sice tedy mluví Justin Trudeau velmi často o výzvách jako globálních změnách klimatu a udržení tedy biodiverzity, ale zároveň prostě Kanada je významným producentem energetických surovin fosilních paliv, a to především tedy ropy, což ji samozřejmě staví do takové schizofrenní situace.

Jan BURDA, moderátor
Nešli bychom rozdělil v přístupu k ochraně životního prostředí k přírodě, zkrátka k ekologii mezi Kanadou a Spojenými státy?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Tam záleží na několika různých faktorech, myslím si, že minimálně ta současná kanadská vláda díky tomu, že je u moci už delší dobu, tak se snažila uvést v život nějaká opatření. Co se týče ovšem těch v současnosti asi nejdůležitějších, což právě je tedy omezení, omezení emisí skleníkových plynů, především tedy oxidu uhličitého. Tak zatím jak americká, tak kanadská vláda prostě vyvažují dva cíle, a to je nějaká energetická bezpečnost a stabilita vlastní země a tedy snaha ty emise oxidu uhličitého omezit, což samozřejmě často jde, jde proti sobě. Proto třeba Justin Trudeau neomezoval tu těžbu ropy, jak by si představovaly ekologické organizace. Proto vlastně Amerika, byť tedy pod Joem Bidenem schválila vlastně nej, nejambicióznější balíček těch klimatických opatření, tak, tak pořád vlastně zatím do současnosti to co nejvíc srazilo americké emise CO2, tak byla ta plynová revoluce. Takže zase vlastně fosilní palivo bylo to, díky tomu, že plyn je prostě čistší než uhlí a v Americe díky levné, díky nízké ceně nahrazoval často i uhelné elektrárny. Takže to bylo vlastně důvodem toho zlepšování, nikoliv, nikoliv nějaká celonárodní samozřejmě lokálně v Kalifornii tomu tak být může nějaká celonárodní expanze třeba obnovitelných zdrojů nebo jiných čistých zdrojů energie.

Jan BURDA, moderátor
Tedy lze porovnat zájem Kanaďanů a občanů Spojených států amerických o ekologická témata, o změnu klimatu, zkrátka jak moc to lidé podporují, anebo odmítají?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Já si myslím, že pokud budeme bavit o občanech, voličích a voličkách, tak v Kanadě to mají ta opatření alespoň co se týče třeba právě ochrany klimatu určitě větší podporu. Zároveň v Americe samozřejmě tou hlavní překážkou nebo tou hlavní opozicí, tak je republikánská stranách a její voliči. Byť i tam alespoň mezi voliči a voličkami Republikánské strany dochází k posunu. I Republikáni a teď myslím voliče a voličky, tak si uvědomují, že globální změna klimatu je problém, který bude potřeba řešit. Ale je tam ohromná generační propast. Jak vyplývá z průzkumu společnosti Pew Research, tak opravdu v té kategorii 65 let a více, tak nějaká, nějaká ochota dát federální vládě pravomoce nebo přiznat jí pravomoce k tomu, aby nebo nějaký ne pravomoce, ona samozřejmě pravomoce má, ale schvalovat nějaké, nějaké konkrétní politiky tady v tom, tady v té oblasti je výrazně nižší než u Republikánů z té nejmladší věkové kategorie. Takže je vidět, že možná je to do jisté míry generační nejenom ideologická záležitost.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Jiří Pondělíček, amerikanista z Univerzity Karlovy. Jak to vidí amerikanista Jiří Pondělíček. Podíváme se teď na začátek příštího roku, proč, protože to ve Spojených státech v té domácí politice ve Spojených státech budou nastupovat nově zvolení členové Sněmovny reprezentantů a senátu, protože máme za sebou, americká společnost má za sebou volby. V jaké situaci připomeňme prosím rozložení sil a jaká je vnitropolitická nálada ve Spojených státech?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
No, momentálně v té dosluhující, v té dosluhující nebo to končící funkční období, tak demokraté měli většinu v obou komorách amerického Kongresu. Byť v senátu to bylo vlastně jenom díky tomu rozhodujícímu hlasu viceprezidentky Kamaly Harrisové. To ty, ti nově nastupující zákonodárci budou ve sněmovně většině většinově republikánští. Byť ta republikánská většina je výrazně menší, než se všeobecně očekávalo. Republikáni sice na počet hlasů vyhráli asi o 2 procentní body. Takže to je výsledek, který si můžou připsat k dobru, ale zároveň ho nepřetavili v tak výrazný náskok mandátů a rozhodně i vzhledem třeba k historickým zkušenostem těch poločasových voleb nebo voleb v poločase prvního mandátu prezidenta, tak se prostě čekalo víc. Když si vezmeme rok 2018, tedy demokraté posílili o víc než 40 křesel. V roce 2010 Republikáni posílili o více 60 křesel. Teď to se bavíme o nějakých 10 křeslech. Takže určitě to je zklamání. Na druhou stranu to nic nemění na tom, že tu většinu ve sněmovně budou. Zároveň si ovšem demokraté udrželi většinu senátu. Byť tedy demokratická senátorka /nesrozumitelné/ velmi brzy po těch, po tom druhém kole voleb v Georgii, ve které vyhrál demokrat Raphael Warnock byl, stal se 51. senátorem tedy, tak oznámila, že se stává nezávislou, ale myslím, že se dá očekávat, že ve spoustě věcech, ve kterých už dříve hlasoval s demokraty, tak s nimi bude hlasovat i nadále. Takže ta situace je taková, že ty strany se prostě budou muset na spoustě věcech být schopny dohodnout. A teď nemyslím nějaké reformy, protože tam ta šance je asi malá, ale už jenom třeba způsob financování federální vlády, rozpočet a tak dále a tak dále. A samozřejmě vhledem k tomu, že v Americe jedna komora nepřehlasovává druhou, není jedna nadřazená druhé, musí všechno projít vlastně ve stejné mínění oběma komorami, tak prostě ty strany budou nějakým způsobem tlačeny k dohodě. Pokud se nedohodnou, mohlo by dojít až vlastně k třeba ohrožení schopnosti Ameriky splácet své dluhy a k technickému bankrotu, což si samozřejmě nikdo nepřeje.

Jan BURDA, moderátor
V Republikánské straně tedy nebyla splněna ta očekávání, která byla tak, jak se počítalo, že by mohli vyhrát. Probíhá mezi republikány tedy diskuze, proč nebo kdo za to může a samozřejmě asi tušíte, kam mířím, protože máme tu Donalda Trumpa a také Roberta Desantise, v což je o generaci mladší politik. Politik, který netají své ambice. Taktéž se pokusit kandidovat na post prezidenta Spojených států. Tedy lidově řečeno, mluví se v Republikánské straně o tom, že ten výsledek nebyl tak přesvědčivý kvůli Trumpovi?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Určitě ty hlasy zazněly a to i z těch vlastně nejvyšších míst. Na druhou stranu samozřejmě Trumpovi příznivci a obránci, tak se okamžitě postavili na druhou stranu a řekli, že to je proto, že vlastně strana nebyla dostatečně jednotná, nenabídla dostatečnou vizi. Co se týče Rona DeSantise, on, on to nepopírá zatím, což samozřejmě v americké politice lze přeložit, jako že kandidovat chce. Ale on se zatím drží myslím poměrně rozumně stranou, protože zatím oficiálně ohlásil kandidaturu jenom Donald Trump. Myslím, že Ron DeSantis trošku doufá, že se, že se v tom Trump trošku vykoupe a sám ztrapní a on zatím nemá potřebu vlastně do toho nějak výrazně vstupovat, protože alespoň podle těch průzkumů mezi Republikány jeho pozice vlastně sílí. Ještě těsně po volbách to bylo tak, že by pravděpodobně s Trumpem vedl vyrovnaný souboj. Teď podle těch posledních průzkumů to bylo téměř 2/3 pro Rona DeSantise a asi 30 % pro Donalda Trumpa. Takže on momentálně může stát trošku stranou, aby nebyl tím, kdo štěpí jednotu strany a počkat si, až ta jeho pozice bude opravdu rozhodující. Uvidíme, jakým směrem se to vyvine. Ono velkým testem bude už vlastně volba předsedy sněmovny, o kterou o tuto pozici se uchází Kevin McCarthy, kterého Trump podpořil, ale přesto mnozí Trumpovi nebo někteří ti Trumpovi zastánci ve sněmovně, tak říkají, že pro McCarthyho ani tak hlasovat nebudou. Takže uvidíme, i to bude možná trošku test Trumpovi síly a významu v té Republikánské straně po volbách.

Jan BURDA, moderátor
Mimochodem v jaké kondici je teď Donald Trump, myslím té politické?

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
On se teď, což je taky vlastně trošku zvláštní, on učinil prohlášení, že chce kandidovat a potom se na nějakou dobu úplně stáhnul. Moc o něm nebylo slyšet. Maximálně na sociálních sítí teď poslední prohlášení, s tím vzbudil spíš lítost a posměch, protože někdy v úterý zveřejnil, že ve čtvrtek učiní velké prohlášení, a to velké prohlášení bylo, že vydává digitální sběratelské kartičky pro své fanoušky, na kterých je vyobrazen jako superhrdina. Což působí jako trošku takový zoufalý, zoufalý krok.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Jiří Pondělíček, amerikanista z Institutu mezinárodních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který byl dnes hostem pořadu Jak to vidí. Díky za váš čas, na slyšenou.

Jiří Pondělíček, amerikanista, FSV UK
Děkuji za pozvání, na slyšenou.

Jan BURDA, moderátor
A za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.