Přepis: Jak to vidí Jan Kubáček – 18. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Jak to vidí vám nepřetržitě nabízí pohledy rozmanitého spektra hostů, v souvislostech dění kolem nás bude dnes glosovat politolog Jan Kubáček. Já Vás vítám. Dobrý den.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Krásné pondělí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Promění zkušenost s nouzovým stavem dosavadní politickou kulturu i legislativu? Měli by se politici, v době krize, vzdát svého platu? A jaká by měla být jazyková dovednost vrcholných politiků v 21. století? Jsem ráda, že jste se připojili k poslechu. Po více než dvou měsících skončil v Česku nouzový stav. Pane Kubáčku, splnil svůj účel?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak bezesporu splnil, protože společnost obstála, nedošlo k žádnému zásadnímu výkyvu. Myslím si, že svého druhu byl pro nás i výchovný v tom ohledu, že jak byl dvouměsíční, tak jsme pochopili, měli čas pochopit, co se skrývá pod nouzovým stavem, jaké má dopady, jak ovlivňuje život, chod státu, já pevně věřím, že něco podobného v brzkém čase nezažijeme, ale zároveň jsme měli možnost zažít i to, nebo uvědomit si, že to není katastrofický stav, že to je spíše určitá změna řízení, že má jinou váhu, rozhodování společnosti, synergie společnosti, rozhodování politiků, a jsem velmi rád, že tento nouzový stav byl spojen i s nečekanou spoluprací společnosti, kdy se často mluvilo o tom, že společnost je rozpolcená, rozhádaná, rozdělena na dva až více táborů a objevilo se tady něco, sice v nesnázi, a to tvoření roušek, vzájemná výpomoc, ale na tom se společnost dokázala shodnout, takže věřím, že vedle prožitého dvouměsíčního nouzového stavu, i určitým symbolem bude to, že ta společnost se dokázala, nepanikařila, dokázala poměrně racionálně chovat, a hlavně dokázala spolupracovat a táhnout za jeden provaz. Kéž by nám to vydrželo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co v té legislativní rovině? Promění tato zkušenost s nouzovým stavem nějak tu dosavadní, jednak teda politickou kulturu, ale i legislativu, třeba jestli bude muset dojít ke změně krizové legislativy. Nějak nově definovat zákon o bezpečnosti, zákon o veřejných zakázkách pro budoucnost.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Bezesporu ovlivní ten nouzový stav, a ten prožitek, protože zatím vlastně jsme to měli vždy spojené s povodněmi, se silným větrem Kyrillem, jenom v určité části republiky, teď zažíváme něco, co je vlastně velmi titěrné, neviditelné a dokázalo nám to ten život otočit naruby, a to několikrát, a to nás povede také k tomu, že asi si budeme zvykat na určitou jakoby krizovou část vlády, a rozhodování odborníků, neboli, že tady nebudeme zažívat rizikové týmy, IZS systém, jenom v mimořádných situacích, ale že bude plnohodnotnou součástí politického rozhodování, že nás to také možná povede k tomu, abychom si vydefinovali rychlé rozhodování, to, co fungovalo, co naopak bylo na obtíž. Mělo by nás to také vést k tomu, aby ta státní byrokracie, státní rozhodování, bylo co nejvíce digitalizované, co nejvíce přehledné, srozumitelné, bylo schopné rychle rozhodovat, protože i to je klasické, jak babičky říkají, kdo rychle dává, dvakrát dává. A i to je toho součástí. Takže myslím si, že si asi budeme muset udělat určitý větší pořádek v tom, co fungovalo, co potřebujeme za bezpečnostní rozhodování, za bezpečnostní prvky, kde je koho "místo", a jak jakoby racionalizovat, profesionalizovat to rozhodování, jak politiků, tak úřadů, tak integrovaného záchranného systému, protože ten obstál na výbornou, takže naopak je potřeba ho více zapojit a více využívat jejich silných kvalit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co znamená v praxi zrušení, konec toho nouzového stavu? Co to přinese pro územní samosprávy, kraje, obce, třeba co se týče i zařizování ochranných pomůcek?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak na jednu stranu určité zklidnění, přece jen už nebudeme v situaci, jak se říká, toho povodňového rozhodování, toho obklopení se mimořádnými událostmi, na druhou stranu, také určité zpomalení, protože já se obávám, že to jakoby vydechnutí s koncem nouzového stavu, povede k tomu, že někteří úředníci zase dojedou do takového předkrizového módu typu ono to nepospíchá, není to tak urgentní, potřebujeme čas, bude to různé posouvání. Bylo by úžasné, kdyby jsme si z toho odnesli právě takovou tu schopnost akceschopného energetického rozhodování, ideálně tahu na branku a takového toho velmi rozumného, racionálního, selského přístupu k rozhodování běžné operativy, protože vlastně bude potřeba dokoupit řadu ochranných prvků na, doufejme, jenom hypotetickou druhou vlnu, bude potřeba uzpůsobit chování těch úřadů, a hlavně jejich rozpočtů, protože bude se škrtat, omezovat, stahovat opasek státních financí, čili na jedné straně, takové to už příjemnější normálno, ale neustále pod jistým tlakem toho, abychom byli připraveni na případné rizikové situace v brzku do budoucna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Často se hovoří o tom, že se vracíme do normálu, že i vlastně ten konec nouzového stavu bude začátkem politické normality, teď je otázka, pane Kubáčku, co to je politická normalita? Bylo vše opravdu v pořádku?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Já se právě bojím, že nás to politické normality zase bude znamenat takové ty žabomyší spory, ty kohoutí zápasy, často na banálních tématech. Bylo by skvělé, protože samozřejmě ta různice musí být patří k parlamentnímu rozhodování, k demokracii, k tříbění názorů, ale bylo by skvělé, kdybychom si z toho odnesli, že jsou prostě témata, nad kterými se nespekuluje, nezpochybňuje a hledají se společná řešení. Něco, jestli to nazveme národní zájem, společenský zájem, ochranu společnosti, je to jedno, jaké téma nebo slovíčko pro to najdeme, ale tam by bylo ideální, aby to bylo, jak se říká, nepsané pravidlo, že tam se hledá nejlepší možné řešení a neokopávají se kotníky, tak doufejme, že ten prožitek byl tak unikátní, tak silný, a stále s takovým jakoby krátkým varováním, že ono se taky může něco podobného, ještě v nějaké vlnce, zopakovat, že třeba to povede k tomu, že prostě o některých věcech se nehádáme, a snažíme se je vyřešit, pokud možno rychle, týmově, prospěšně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nastává realita.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I politická. Mezi třeba vládou a opozicí, tam ten smír vydržel hodně krátce.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je to pravda, to nám nevydrželo ani ten nouzový stav, v podstatě, po nějakých třech týdnech, kdy se trochu ukázalo, kam ten vývoj směřuje, a že zaplať pánbu se chce říci, nepůjdeme cestou italskou, španělskou, americkou, ruskou, a mohl bych doplňovat jiné státy, tak už nám začalo to klasické takové to středoevropské okopávání, taková ta přetahovaná, ale myslím si, že politici začínají zjišťovat, že ono to tu veřejnost, ono to nikdy moc netáhlo a nebavilo, ale tentokrát si myslím, že ta nevole je velká, protože společnost je samozřejmě trochu otupělá, unavená, z toho mimořádného režimu. Teď začíná řešit budoucnost, co bude, jakou bude mít životní úroveň, jestli se a jak moc bude muset uskromnit, jaká bude perspektiva ekonomiky a zaměstnanosti, a dalších otázek, takže si myslím, že na takové to kibicování, popichování, okopávání, nebude tolik vůle, a to i přesto, nebo možná i právě proto, že se blíží volby. Tam je možné, že to část voličů může politikům, zvláště hašteřivým, pro nic spočítat, a to velmi nepříjemně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V souvislosti s očekávaným hospodářským poklesem, navrhnou sociální demokraté snížení platů ústavních činitelů, ta změna by se měla týkat ministrů, poslanců a senátorů. Platová základna by měla dosahovat maximálně pětinásobku minimální mzdy. Jak se díváte, pane Kubáčku, na tento návrh, on není první, týden před tímto návrhem přišla, respektive vláda sociální demokracie a hnutí ANO odmítla podpořit návrh hnutí Trikolóra na půlroční odebrání platu poslancům a senátorům, v souvislosti s koronavirovou pandemií.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Myslím si, že téma obecně, zmražení, či racionalizace platů poslanců, senátorů, vládních představitelů, je na místě, zjednodušeně, politických reprezentantů této země. Já bych se velmi přimlouval, aby nebylo mimořádné, aby nebylo jenom teď, na několik měsíců nebo až se vrátíme do těch časů stabilních, předkoronavirových, byl bych pro to, aby to zůstalo systémově, a systémově v tom ohledu, aby bylo navázané na určitá zaměstnání ve společnosti. Protože smutnou pravdou je, že pokud ty násobky nebudou vedeny například od platů pracovníků v sociálních službách, pečovatelů, zdravotníků, tak se nikdy nepohneme v odměňování těchto profesí, které jsou pro společnost nesmírně důležité. Politici o nich rádi mluví, rádi těmto pracovníkům poklepávají na ramena, a tím to skončí. Nikdy vlastně nesáhnou do toho systémového principiélního odměňování, takže já bych byl velmi pro to, podobně jako v mnoha firmách, institucích, kde logicky ten zaměstnavatel si uvědomuje, že růst bude jenom když bude mít produktivní motivované zaměstnance, tak by bylo ideální, kdybychom si řekli jaké jsou pro nás důležité profese, a od nich bychom napočítali určitý násobek, a nádherně by se na politicích ukázalo a motivovalo je to, aby dělali maximum pro to, aby se ekonomice dařilo, aby se těmto profesím dařilo, protože by automaticky, přirozeně rostl jejich plat, nebyly by okolo toho ty tahanice, jestli ano, ne, jestli skokově nebo jakou formou, a mělo by to konečně nějakou srozumitelnou linku, a motivační prvek v sobě, vůči veřejnosti, ale zvláště politikům, protože rázem by jim to už nebylo jedno, už by nebyli tabulkou, ale byly by nějakou jako reálnou hodnotou, a možná by začali uvažovat i o zákonech a dalších opatřeních, trochu odlišně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje politolog Jan Kubáček. Českou vnitřní politiku čím dál víc zaměstnává neustále eskalující spor s Moskvou o sochu maršála Koněva, kterou z Dejvického náměstí do depozitáře poslal starosta Prahy 6. To ale, jak víme, není jediný předmět sporu. Odstranění sochy sovětského maršála kritizoval před pár dny Vojtěch Filip, předseda KSČM a místopředseda Poslanecké sněmovny pro ruský armádní deník Krasnaja zvezda. Pražské komunální politiky nařkl z neofašismu, současně pochválil ruskou vládu za to, že nenutí místní úřady v Rusku ke svolení se stavbou pomníku československým legionářům, padlým v boji s ruskými bolševiky. Ministra zahraničí, Petříčka, pan Filip vyzval k okamžité rezignaci nebo k jeho odvolání. Jak si vysvětlujete slova místopředsedy Poslanecké sněmovny?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak ono, ta socha, která už tam v podstatě není, se stala dneska už předmětem úplně jiného boje, my už se vlastně nebavíme o roli maršála Koněva, o jeho rozporuplné pozici v historii, o tom, že to byl na jedné straně úspěšný generál, který ale logicky fungoval prostě po politickém zadání státu, který reprezentoval, sovětského Ruska, Sovětského svazu, na druhou stranu, já se přiznám, tady krátký podotek jenom přidám, že tady by hlavní slovo měli mít odborníci, historici, já bych byl spíš pro vysvětlující velkou ceduli u takové sochy, než že bych ji různě posunoval, protože to stejně ničemu neprospívá, a vlastně odsouvá i tu debatu o historii, protože takovýchto osobností, které dokázaly zazářit, ale dokázali mít za sebou i velmi rozporuplnou, často krvavou linku, je spousty, a v armádním prostředí obzvlášť, ono prostě najděte vojáka, který vždy každého jenom pohladil a rozhodl mírovým slovem a mírovým rozhodováním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O co tedy jde, pane Kubáčku?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tady si myslím, že dneska už je to v podstatě symbolická hra, symbolická přetlačovaná, kdy zúčastnění politici doslova všech azimutů, si uvědomují, že čím to vlastně budou více hrotit, čím více z toho budou dělat problém, tak ti mají šanci zmobilizovat své tvrdé jádro, takže kuriózně dnes vlastně je to výhodné jak pro předáka komunistů, tak pro předáky antikomunistů, protože si v podstatě opevní ty své věrné skupiny, udržují určité téma ve sporu, a pokouší se zmobilizovat, jak pro svou značku, pro své jméno, a vlastně už se neřeší ani podstata sporu. Na druhou stranu, řekněme si, že ta váhavá část, která také k volbám chodí, která nemá ráda konflikty, může být na chvíli taková zklamaná, opuštěná, orientuje se na jiná témata, ale mám pocit, že teď ti politici jsou v situaci, že jak jim klesla podpora veřejnosti, tak se snaží velmi rychle zmobilizovat své takové ty tlampačovité stoupence, a s tím, že doufají, že je to jakoby vrátí do hry, a pak si říkají, budou korky B, C, D, ale je to v podstatě už teďka opravdu takový velmi symbolický tanec, který, jak to tak bývá, prospívá všem nacionálům, kteří tam jsou zúčastnění, protože ty boxerské konflikty přetahované milují, protože v podstatě to publikum jim to upevňuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ten spor, nebo ty tanečky, pane Kubáčku, ukončí, protože šéf ruské diplomacie, Sergej Lavrov, v pátek dokonce prohlásil, že bude nezbytné památník, na základě závazku z česko-ruské smlouvy z roku 1993 obnovit. Česká strana to odmítá s tím, že by tento případ, dvoustrannou dohodu odmítáte, že by tento případ to smlouvu dvojstrannou, porušoval.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Já si myslím, že politici zanedlouho najdou jiný konflikt, v kterém jakoby dál budou pokračovat. Bohužel, jak to bývá, tak to samozřejmě neprospěje nejen vzájemným vztahům, ale neprospěje to těm kompromisním politikům, těm kompromisním představitelům, kteří mají tendenci racionalizovat jednání, nacházet smír, nacházet nějaké rozumné řešení, protože těm se do toho kolbiště už bude těžko vstupovat, a ty vášně budou na obou stranách, a to vždy chvíli trvá než to uhasíte. Myslím si, že to obecně není dobře, protože je nebezpečné zapomínat na náročné chvíle pro Evropu, a zkreslovat to vidění světa. Upřímně řečeno, ona Praha a republika obecně, by si zasloužila památník, který by ocenil konečně české povstalce, pražské povstání, ale obecně i v mnoha povstáních lokálních, městečkách, městech, po tehdejším Československu, protože tam spousta lidí velmi tragicky zahynula a v podstatě pak se o nich cíleně nemluvilo. Bylo by možná ideální v tomhle principu najít nějaké smírné gesto, a možná ten konflikt nakonec převtělit do nějakého pojmenování, že tady také mimochodem umírali ve velkém poštu rumunští vojáci, o těch se v podstatě nemluví, a po sovětské Rudé armádě jich měli největší počet padnuvších na území tehdejšího protektorátu. Zkrátka bylo by dobré, aby buď se to přeneslo teď do úrovně nějaké debaty historiků a nebo ty čelní představitele, na úrovni ruské a české vlády, se dohodli na nějakém variantním řešení, které by právě rozšířilo tu paměť a nějaké to oficiální řešení, jestli památníkem, připomenutím v mnohem více, a ideálně všech bojujících za osvobození našich zemí. Zasloužili by si to velmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komentátor Jiří Leština nedávno napsal, že nynější krize by se mohla stát šancí pro účastníky příští prezidentské volby. Vidíte už nyní nějaké potenciální kandidáty?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Ono několik jmen padá, dokonce ti kandidáti sami o sobě mluví, že jsou připraveni býti povoláni do státní služby, a reprezentovat stát. Musím říct, že u nich mě trochu překvapilo, že právě když už se tak jakoby samonominovali na kandidáty na hlavu státu, ač pokud nedojde k nějaké nepředvídanosti, tak vlastně prezidentské klání nás čeká až v roce 2023, tak přece jen právě, v takových mimořádných situacích, událostech, by stálo za to, aby se k tomu postavili čelem, pojmenovali, jak by se chovali, vystupovali, co by očekávali od hlavy státu, případně jak by měla kooperovat, jaké úkoly by měla dávat vládě, já jenom připomenu, že česká hlava státu je zároveň vrchním velitelem armády. Takže logicky by součástí toho IZS, toho integrovaného záchranného systému, toho jakoby strategického uvažování, a pomoci v terénu, měl prezident či prezidentka, být plnou součástí. Asi to dělají takticky pro to, aby už do nich nikdo nestřílel, nezpochybňoval, nerozebíral jejich názory, ale myslím si, že by, tím, jak ta výjimečnost byla hluboká, tak ta česká společnost by nezapomněla na ty z kandidátů, kteří by otevřeně řekli toto by byl můj postup, toto je moje patero.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není to ještě brzy, z Vašeho pohledu?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Ukazuje se, že spíše je, že samozřejmě by to mohlo nahrávat těm, kteří takticky vyčkávají na ten rok, rok a půl před samotným prezidentským kláním, kdy do toho chtějí vstoupit plnohodnotně, protože samozřejmě ti, kteří by první promluvili, tak by do značné míry otevřeli svoji, jak se říká intelektuální, názorovou, hodnotovou spíž, a mohli by to mít příliš rychlé, zevšednělé, omezené, na druhou stranu, říkám i to B, přinejmenším dvě, tři jména tady padají, kandidátů, kteří říkají jdeme do toho, a ti možná nějaký svůj stručný postoj měli prezentovat, protože bylo to záhodno, a byla to opravdu výjimečná koronavirová potopa, takže možná tam to zaznít mělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministryně financí a místopředsedkyně vlády, Alena Schillerová, odmítá spekulace, že prý neumí anglicky, na Twitteru, nicméně přiznala, že její angličtina není nejlepší na světě. Kauzou jazykových dovedností šéfky státní pokladny rozvířily minulý týden Hospodářské noviny, podle kterých se Alena Schillerová prakticky nedomluví anglicky, a z tohoto důvodu se nezúčastnila schůzek s videokonferencí s Bruselem, pouze měla být přítomna jedné ze sedmi. Přitom víme, že na těch videokonferencích se jedná o peníze. Jaký je na to Váš pohled, pane Kubáčku?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Tak samozřejmě, výbava, jazyková výbava dobrá, taková ta neformální výbava politika je obrovskou výhodou. Jednak si může vytvářet své osobní vztahy, neformální, se svými protějšky vládními, z jiných zemí, to dělá hodně, protože politika je o emocích, je velmi psychologická, takže to, jestli se dokáže dohodnout, jestli se chápou jako partneři, vnímají se i trochu lidsky, velmi pomáhá tomu výsledku je to velmi užitečné. Ono tady si myslím, že to je dozvuk hodně takové i trochu postkomunistické mentality, protože já sám mám zkušenost, že mnozí poměrně umí, ale mají takový ten předsudek, že to nebude úplně ideálně správně, že nejsou v tom tak dokonalí, že by se jim to mohlo nepovést, že by to mohlo nějakým způsobem srazit jakoby jejich autoritu. Přitom kuriózně, znám delegace jiných národních států, kde ta jazyková zoufalost je opravdu velmi vysoká. Já si spíš myslím, že se sebepodceňujeme, že se někdy zbytečně v tom blokujeme, potencionálně, psychologicky, ale jednoznačně platí úspěšný politik, když dokáže komunikovat v jednom velmi dobře, světovém jazyku, když dokonce ve dvou, tak je to značka paráda. Já bych jenom s dovolením, možná paní Senková, přidal jednu kompetenci. Vy jste nádherně říkala pro 21. století, výborná kompetence světový jazyk. Já bych přidal, že mě u politiků v současnosti chybí to, co by možná voliči také velmi ocenili, že vedle té jazykové vybavenosti, oni by se mohli trošku vrátit do tzv. jazyka srozumitelnosti, neboli lidštiny, schopnosti vysvětlovat, empaticky lidem prezentovat své cíle, protože mám pocit, že nám často utíkají do takové hatmatilky jednak eurokratických výrazů nebo byrokratismu nebo svých oborů, v domnění, že jsou intelektuální, v domnění, že neumíme chytit za slovo a tím pádem jim všechno projde, nebo v domnění, že se to tak patří. A myslím si, že 21. století potvrzuje až to současné dění, že pokud lidé něčemu nerozumí, tak to nepovažují za důležité, nevěnují tomu náležitou pozornost, a politici ztrácí. Takže vedle té velké školy světových jazyků bych ještě doporučoval otevřít jeden obor, a to je lidština, srozumitelnost v deseti krocích, a bylo by dobré, aby si toto zase politici oprášili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná méně těch anglicismů v češtině, a pořádná angličtina.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Je to pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Český rozhlas dnes slaví své 97. narozeniny. Pravidelné rozhlasové vysílání bylo zahájeno 18. května 1923, ve 20 hodin 15 minut ze stanu zapůjčeného od skautů v Praze-Kbelích. Ukázala i ta současná koronavirová krize, pane Kubáčku, roli veřejnoprávních médií?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Jednoznačně ukázala, ukázala jejich potřebnost. Myslím si, že v některých případech, spíše to platí i u toho vizuálu, ukázala i takovou tu schopnost to přepálit, ale myslím si, že mimochodem nejen koronavirus, ale to 21. století v těch prvních letech nám potvrzuje, že se zase vrací renesance mluveného slova, že na tom neustále něco je, že co je mluvené, vnímáme jako důležitější, je nám to libé nejen sluchu, ale často i přemýšlení nad tím. Myslím si, že zejména v těch krizových chvílích Český rozhlas, předtím Československý, prokázal, že uměl fungovat, informovat společnost, vždy, zaplať pánbu, stál na té správné straně barikády, dokázal se za tu společnost a národ postavit, čili naprosto unikátní chvíle, a dovolte mi, já jsem milovník rozhlasu, abych Vám, zprostředkovaně celé instituci, popřál jen to nejlepší, a ať těch posluchačů přibývá, a hlavně, to dobré renomé a ta úcta zůstává, protože myslím si, že jak mnozí říkali, bude končit určitý typ média, počítali tam i rozhlas obecně, tak ta současnost ukazuje, že naopak, že se mluvené slovo, rádio, zvláště v těch mimořádných situacích, vrací velmi silně na výsluní, a že je trvalým partnerem, a to si myslím, že je úžasná hodnota, takže jenom dobré Vám, i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děkujeme. Ovlivní, podle Vás, ta nedávná zkušenost, budoucnost médií?

Jan KUBÁČEK, politolog:
Bezesporu ovlivní. Nouzový stav, koronavirus, všechny výjimečnosti, které se objevují, sucho, nevyzpytatelnost přírody, živelné pohromy, takové ty všechny prostě extrémní situace, právě posílí roli média, které je dosažitelné, které je vlastně technologicky příjemné, kterému stále ještě dokážeme rozumět a dokážeme ho ovládat, že to ještě stále nemá takovou spoustu klikiháků, které většinou nefungují, neboli myslím si, že právě ta média tohoto typu, tu svoji platnost potvrdila, a myslím si, že o to silněji se vrátí, a budou součástí i si myslím strategického uvažování právě státu, a všech těch mimořádných složek, že si zkrátka řeknou, skrze rozhlas, a tento typ média, má smysl posílat vzkazy společnosti, komunikovat s ní, učit jej, jak zvládat mimořádné situace, býti ji kontinuálním partnerem, takže myslím si, že bezesporu koronavirus, podle mě je jen jeden ze symbolů, který potvrzuje, že tento typ média má smysl a je velmi potřebný pro společnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak obstála média? Podle Vás, právě v těch posledních týdnech.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Myslím si, že to bude také na velký audit, na velké bilancování, protože vedle té kultivační role, a takového toho vysvětlování, jak se společnost má chovat. Mimochodem, vedle toho, že také byla velmi dobrým tlumočníkem, často protichůdných, nepřehledných vyjádření vlády, tak tam zároveň byla linka, která si myslím, že je opravdu na kritickou debatu, takového toho znásobení. Mám dojem, že speciálně na začátku v podstatě tady byly dva životy koronaviru. Ten nějaký pandemický, faktický, a potom ten mediální, který někdy byl postaven na velkém strašení, a možná také přispíval k takové té depresi nebo nervozitě společnosti, ale zaplať pánbu, vyšli jsme posíleni z toho, a je čas bilancovat, přichází slunce, a můžeme přemýšlet o tom, jak jsme se chovali v dešti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Politolog Jan Kubáček, a jeho pohled na svět. Děkuji Vám za to. Mějte se pěkně, na slyšenou.

Jan KUBÁČEK, politolog:
Krásný den, díky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem, bude biolog David Storch. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.