Přepis Jak to vidí Jan Krajhanzl – 25. října 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude půl deváté, dobrý den vám přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání je sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl, zakladatel a ředitel Institutu 2050 a také pedagog Masarykovy univerzity katedry environmentálních studií fakulty sociálních studií. Ráda vás vidím, dobrý den, vítejte.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se Češi stavějí k ochraně životního prostředí a takzvanému Green Dealu a co vůbec vědí o přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Postoje, obavy i očekávání lidí mapoval výzkum Česká netransformace 2022, do kterého se podíváme. Nabídneme také zjištění výzkumníků, jak se slovenská veřejnost liší v pohledu na přírodu, klima a transformaci od té české. Přeji nerušený poslech. Co si Češi myslí o klimatických změnách a jak se jim hodlají přizpůsobit, nebo jejich dopad zmírnit, tak to před rokem shrnul projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodou, klimatická změna. Téma zpracovali také sociologický ústav STEM a komunikační centrum Institut 2050. Výsledkem je výzkum Česká netransparentně, to ne je v závorce. To asi už mnohé naznačuje, pan Krajhanzle?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Ano, my jsme dlouho v týmu přemýšleli, jakým způsobem zvolit vlastně výstižný název pro ty výsledky, které jsme vlastně reálně z těch dat jako vyčetli. A ukázalo se nám, že ten český postoj k té transformaci je vlastně takový jako ambivalentní. My tam máme vlastně velký zájem proto něco dělat, pro ochranu klimatu. Česká veřejnost si dneska už jako rozhodně uvědomuje, že změna klimatu je závažný problém, který je potřeba řešit. Vlastně na to jsme upozornili i v našem výzkumu České klima 2021 před rokem. Ale zároveň vlastně je tam jako řada jako oba, řada jako nejistot, třeba i vlastně nepřesných informací, které se týkají toho co bude obnášet pro ty lidi ta transformace. Takže, když si to vždycky jako nějak jako představuji, tak to vidím jako takovou chodbičku, kde lidé vlastně jako vědí, že do jedněch dveří, která by směřovala ke statutu quo. To znamená nechávat ty věci tak, jak jsou. A dále vlastně třeba destabilizovat klima, tak vlastně jít nechtějí, nechtějí v nich pokračovat, ale zároveň se velmi jako přešlapují na prahu těch druhých dveří a velmi váhají, jestli transformovat, nebo netransformovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale už našli tu chodbičku?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Už našli tu chodbičku, už nebloudí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobře, jak respondenti vůbec vnímají změnu klimatu?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Tak změnu klimatu si lidé dneska přirozeně spojují s tím, co je často i diskutováno v médiích. To znamená sucho dominantně, povodně, přívalové deště, letní vedra a podobně. Uvědomují si, že třeba změna klimatu souvisí se stoupající hladinou oceánů a podobně. Zároveň jako řada lidí třeba neví, jak rychle se otepluje Česká republika. My jsme vlastně ptali na nějaké znalostní otázky. A třeba jenom velká menšina české veřejnosti si uvědomuje, že třeba Česká republika se při té změně klimatu otepluje de facto dvakrát rychleji, že ten globální jako vývoj, to znamená Česká republika se za posledních 60 let oteplila asi o 2 stupně, zatímco ten celosvětový průměr je asi 1 stupeň.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké místo má mezi těmi tématy kolem životního prostředí, ochrany přírody takzvaný Green Deal, Zelený úděl?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Green Deel je samozřejmě dneska velmi zpolitizované téma, ale vlastně ještě předtím než začnu mluvit o těch kontroverzích, kterého pro veřejné mínění provází, tak bych možná zdůraznil, že ti lidé oni mají opravdu velmi, velmi jako vysoký nedostatek informací, že vlastně, když budeme i pátrat třeba na české veřejné, veřejném prostoru, na politické scéně, kdo vlastně přináší nějaké relevantní informace, kdo by vlastně veřejnost orientovali. Kdyby byl nějakým průvodcem třeba tím procesem transformace, který souvisí i s nějakým jako našemi závazky mezinárodním a tak dál. Tak vlastně vidíme, že tady těžko, těžké najít takovéhle vlastně mluvčí, kteří by o tom komunikovali s veřejností, a to se potom samozřejmě ta neznalost, ta neznalost základních i faktů se přenáší i do té, do té celé řady jako obav a nejistot, které to téma provázejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Souvisí to nějak s důvěrou vůči státu, institucím, státní správě, potažmo v Evropské unie, Evropské komise, nebo je to spíš prostě to téma se jaksi nehezky česky nekomunikuje, prostě nemluví se o něm dostatečně, dostatečně srozumitelně?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Určitě to bude všechno spojené. My jako víme z dat, že vlastně tu českou veřejnost si můžeme k tom Green Dealu rozdělit zhruba na 3/3 podle těch dat, která máme k dispozici. Ta 1/3 souhlasí s cíli Green Dealu a byla by případně i dokonce pro jejich jako posílení. Třetina by ráda Green Deal případně zrušila, nebo oslabila v těch cílech. A třetina vlastně váhá, nemá na to jako jasný názor. My vlastně vidíme, že určitě na tom podílí i nějaká míra nedůvěry v ty státní instituce, kde vlastně můžeme rozlišit i třeba dva druhy nedůvěry. Ta nedůvěra je, jestli ten stát to dobře zorganizuje, jestli se mu to podaří vlastně prosadit způsobem, který by vlastně byl nakonec pro běžné lidi vlastně prospěšný. A potom je druhá myšlenka, jestli ti nahoře, ať už jsou to třeba čeští politici a političky nebo třeba Evropská unie, tak jestli na ty obyčejné lidi dostatečně myslí, že se tam prolínají data. Nejsme si jistí, jestli to nejsou trošku Kocourkovští a jestli to udělají dobře a zároveň jestli vůbec na nás myslí. Jestli vlastně jako nezapomínají na to třeba co, jak vypadá náš běžný život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nevím, jestli jste zkoumali i třeba nápady těch jednotlivých respondentů, jak oni by si představovali konkrétní plány?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
To je velmi dobrá otázka, když se ptáme vlastně v dotazníkovém šetření, tak zjistíme, že ti lidé s celou řadou věcí souhlasí. Některé jasně odmítnou, ale vlastně vidíme, že tam je velká podpora pro obnovitelné zdroje, nebo že tam je třeba velká podpora pro zateplování šetrnější aspoň v krajině. A když se těch lidí zeptáte otevřenou otázkou, to znamená, podívejte když, pokud bychom chtěli snížit naše emise skleníkových plynů na nulu, jakým způsobem byste to udělali. Tak se nám vlastně ukazuje, že ti lidé tam mají jako velkou mlhu a že vlastně v té mlze si představí takové ty jednoduché věci typu, musíme ještě mnohem víc třeba třídit odpady. Měli bysme zasázet mnohem více stromů, ale vlastně nejsou zorientování a zase si myslím, že to není jejich chyba jo, že to je vlastně trošku jakoby nějaká vizitka třeba toho veřejného prostoru českého, že vlastně nemají dostatek informací, co jsou ty kroky, které je reálně potřeba podniknout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V podstatě, jinými slovy moc tomu nemyslím to špatně nerozumí, nedovedou si to dobře představit.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Já si myslím přesně, jako je to trošku jako kdybysme byli třeba v nějaké terapii u doktora, ale ten doktor s námi nesdílel úplně základní informace, jako co nás čeká, jak se to bude vyvíjet, jaké jsou třeba nějaké vedlejší účinky třeba té terapie, která nám byla nasazená a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Váš výzkum identifikoval 6 názorových skupin lidí, což je určitě velká škála postojů. Co ty jednotlivé skupiny a respondenty charakterizuje?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Tak máme tam vlastně nějakou škálu názorů, tedy 5 skupin vlastně od nějakého vlastně velkého nadšení z transformace ze Zelené dohody pro Evropu až pro odmítání. To, co by možná někoho mohlo zaujmout je, že i třeba ty dva, ty dvě skupiny, které leží proti sobě, tak jsou si v některých ohledech podobné. Jsou to třeba skupiny, které jsou občansky poměrně dost angažované. Vlastně i ti největší popírači i ty největší, řekneme, příznivci a zároveň vlastně se objevuje poměrně jako majetkově zajištěni než ty ostatní skupiny. To znamená neplatí, že by třeba lidé, kteří mají hlouběji do kapsy, byli nejvíce proti třeba dekarbonizaci, ale vlastně je zajímavé, že jsou to lidé, kteří vlastně spíš, jako jsou zajištění, ale nějakým způsobem vlastně s těmi věcmi spíš ideologicky nesouhlasí. Máme tam i malou skupinu vlastně sedmiprocentní, která vlastně ta témata prakticky vůbec nevnímá, nesleduje. Nemá na to jasný názor. Kdybych to vlastně shrnul, protože dá se to všechno dohledat na internetu pod tím názvem našeho výzkumu Česká netransformace 2022. Tak máme tady zhruba polovinu veřejnosti, která vlastně jakoby spíše drží palce a očekává, že vlastně ty přínosy dekarbonizace budou pro Českou republiku spíše vlastně jakoby pozitivní ty dopady. A naopak tady máme vlastně skupinu, která je vlastně k tomu zdrženlivá, anebo to odmítá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Překvapilo vás něco, pan Krajhanzle?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Překvapilo mě, jak dokonale je ta česká veřejnost rozdělena v těch názorech na Zelenou dohodu, jak, jak jsem mluvil o těch třetinách. Tak to nás poměrně překvapilo. Překvapilo mě i to, že třeba, když se ptáme na horizont příštích pěti let, tak názor většiny veřejnosti je vlastně jakoby negativní, jsou to spíše obavy. To znamená nějakých 11 % očekává zlepšení života v České republice. 40 % očekává zhoršení, když už se zeptáme na horizont 10, 20 let, tak už převažují ti lidé, kteří si myslí, že Zelená transformace přinese České republice spíše zlepšení než zhoršení. Podobně mě třeba zaujalo, že byť v řadě ekonomických otázek ta veřejnost má vlastně řadu otazníků a obav, tak když se ji zeptáte, co myslíte jak ty věci, které se sem plánují v rámci Zelené dohody pro Evropu, ovlivní vaši spokojenost se životem. Tak 30 % lidí si myslí, že to zvýší jejich spokojenost se životem a 25 % lidí si myslí, že sníží, ale vlastně převažuje i ten pozitivní hlas, tak to třeba pro mě bylo vlastně překvapení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čeho jsme nebo respondenti vašeho průzkumu schopni a ochotni se třeba vzdát nebo trochu omezit, ve jménu tedy ochrany životního prostředí?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Je dobré si říct, že tady ta rétorika, vlastně nějaký jako utahování opasků nebo v podání některých jako mluvčích i takové jakoby pojďme teďka kvůli té zvyšující se hladině oceánů a tajícím ledovcům si jako vydat tou cestou jako krve, potu a slz, jak se říká. Takže vlastně příliš jako nefunguje, co víme z těch dat. Ono se ukazuje, že a myslím, že v tom je vlastně nějaká příležitost proto jako přibližovat české veřejnosti, že to, co by podle měl každý člověk v České republice vědět, tak by mělo být co to pro něj pro jeho život může reálně znamenat. To znamená, když vyrazíme nejenom tady v Praze do centra města, ale když třeba vyrazíme někde v Ostravě nebo někde třeba ve Strakonicích, jako kousek kde bydlíme a podobně. Zeptáme se lidí, co pro vás bude znamenat jakoby třeba dekarbonizace, co třeba nějaký postup ne jako přechod na elektromobilitu. Co pro vás bude znamenat třeba přechod na obnovitelné zdroje. Co pro vás bude znamenat třeba, že do České republiky přijdou stovky miliard jako korun, které budou jako k dispozici pro modernizaci české ekonomiky. Tak ti lidé samozřejmě vlastně se dívají a nevědí, vůbec jako si to neumí představit. A to si myslím, že je velký základní problém. To znamená, já bych pokud by někdo měl na srdci, jakým způsobem to přiblížit lidem, tak si myslím, že je důležité přestat o tom mluvit jako o nějakém, řekněme, skautské modrém životě, kde musíme plnit nějaké dobré skutky. Ale vlastně daleko lépe jim představit, podívejte, tohle je třeba pro regiony, na které se dlouho zapomínalo v těchhle věcech taková a taková konkrétní příležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Odkryl nový výzkum i to, koho třeba respondenti považují za autoritu, které důvěřují, protože pamatuji si, když jsme probírali právě ten váš loňský výzkum České klima 2021, tak mezi těmi odpověďmi bylo právě to, že lidé postrádají nějakou osobnost, které by i důvěřovali, která by měla tu schopnost vysvětlovat dobře ta témata.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Ano, bohužel jako pořád trvá, že česká veřejnost nevidí tady vlastně ambasadory a ambasadorky toho tématu, kteří byli vlastně jako populární, který by byli známí, kteří by uměli to téma dobře jako vysvětlovat. Vlastně jsou tady, řekněme, jednotlivci, ale je jich známo, zasahuje spíš nižších desítek procent.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou tedy, promiňte.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Ale jsou, jsou velmi okrajový a říkám je jich jako pár a vlastně pořád ten dosah asi není takový, jaký by byl potřeba, pokud má někdo nějaký celospolečenský jako souhlas, konsenzus na tom jako co, vlastně jak k tomu přistoupit v těch příštích let. Ale to, co bych možná zdůraznil, my jsme to chytili ještě za trošku jiný konec. Ptali jsme se těch lidí, koho by si přáli více slyšet ve veřejném prostoru, kdo jim tam chybí. Bylo zajímavé, a to nás asi nepřekvapí, že asi 67, 68 % by tam ještě víc rádo slyšelo odborníky experty, ale zároveň a to myslím, že už je překvapivější, tak zhruba polovina veřejnosti by tam daleko častěji ráda slyšela chudé lidi, lidi z venkova, mladé lidi, ochránce přírody. A to si myslím, že možná jsou skupiny, které jako se v té české veřejnosti podle těch dat, která máme k dispozici zdají, že vlastně v tom veřejném prostoru neobjevují tak často, jak by bylo potřeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje environmentální a sociální psycholog Jan Krajhanzl. Kam se vlastně, pane Krajhanzle, společnost za ten rok posunula? Jak už jsme naznačili, tak loni z toho výzkumu vyplynulo, že Češi a Češky životní prostředí chránit chtějí, nicméně neshodnou se na tom jak.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
My děláme ty výzkumy veřejného mínění už řadu let a vlastně máme i nějaké časové řady. To znamená můžeme poměrně podrobně sledovat, jak se ty názory české veřejnosti proměňují během času. A dá se říct, že někdy od roku 2015 tam byl poměrně jakoby jasný a razantní nástup. Řekněme více proenvironmentální, více pro klimatických vlastně názorů, který vlastně vypadaly jako až jako nezadržitelně. A je dobré si říct, že myslím, že nyní poslední rok, rok a půl se dostáváme do období, kdy ty názory začínají stagnovat. Kdy vlastně už jakoby to dále nestoupá ta křivka. Řekněme, drží se na těch hodnotách. Možná dokonce v některých ohledech i mírně klesá, a to zejména ve věci, které se týkají nějakých obecných sympatií, k ochraně přírody a životního prostředí. Ale to, co mě zase přijde zajímavé je to, že když se podíváme na konkrétní podporu opatření. To znamená, jestli ti lidé fandí třeba obnovitelným zdrojům, úsporám, zateplování, šetrnějším hospodaření krajiny, tak tam vlastně ta podpora jako zůstává a drží se. Stejně tak se vlastně neustále drží i přes tu částečně třeba stagnaci nebo pokles, tak se pořád drží vlastně zájem o to samotné téma klimatu. Pořád vlastně v čase platí, že více než 50 % lidí říká, že téma změny klimatu je pro ně zajímavé, což je mimochodem daleko více než je třeba sport, politika, život slavných osobností, VIP, celebrity a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímají se o klimatickou změnu více Češi, nebo Slováci?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
No, tak jestli si to mohu dovolit říct na vlnách Českého rozhlasu, tak slovenská veřejnost je daleko vlastně proklimatičtější v těchhle věcech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V čem se liší v pohledu na přírodu, klima a transformaci od té české, takto zkoumal mezioborový tým vědců z katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity a institutu 2050. Co je to hlavní zjištění? Už teď jste řekl, že asi ten zájem je ve srovnání tedy s českou populací větší. Jaký je teda celkově postoj Slováků k ochraně přírody?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Tam jako možná, když začnu u těch jako nebudu mluvit jenom o číslech, ale začnu u těch obecných věcí, tak třeba pro nás jako zajímavá zkušenost, my máme československý tým, tak vlastně, když jsme připravovali nějakým způsobem výzkum pro Slovenskou republiku, kdy jsme si chtěli i ověřit třeba, jak vychází na Slovensku nějaké otázky, které jsme kladli v Čechách. Tak jsme třeba narazili na to, že nedává příliš smysl na Slovensku se ptát respondentů, respondentek na krajinu. Že vlastně krajina tam není, zatímco když se řekne u nás krajina, tak se lidé tak jako rozzáří, tak vlastně vypadá to, že už jenom to slovo je trošku jako bere za srdce a oslovuje to nějaký sentiment, nějakou nostalgii v nás. Možná se vracíme někam do vzpomínek jako v dětství a k dědečkům a k babičkám a podobně. Vlastně to je pro nás takové citově nabité slovo. Na tom Slovensku to slovo najednou vlastně jakoby je relativně prázdné. Vlastně nemá příliš jako význam. Oni místo toho tam mají ty hory, ty Tatry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tehdy se tedy Slovákovi rozzáří oči?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Ano, ano, to jsou přesně ty věci daleko vlastně silnější akcent třeba na venkov, než máme vlastně. Daleko pozitivněji a sociální venkov a vlastně, když jsme se ptali na scénáře a transformace, jak by si Slováci přáli, aby se vlastně ta transformace vyvíjela v příštích letech, tak vlastně oproti českým hodnotám tak tam byl daleko větší důraz na nějaký další obnovu venkova, rozvoj vlastně venkova, než bylo třeba patrné v českých datech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaká proklimatická ve smyslu tedy ochrany řešením Slováci podporují?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Zase to bude o pár procentních bodů více než je to v České republice a vlastně jak se ty žebříčky poměrně shodují, jako to možná zdůrazňuji ještě i s ohledem na to česká data. Dokonce, když budeme mít v České republice úplně ty největší jako odmítače Zelené dohody pro Evropu, dekarbonizace, transformace, tak i oni podporují vlastně obnovitelné zdroje a další rozvoj obnovitelný zdrojů a úspory. Když se vrátím k těm Slovákům a Slovenkám, tak tam vlastně jakoby na těch prvních místech zase hraje roli, jako podporujeme daleko více obnovitelné zdroje, zateplujme, šetrně hospodařme v krajině. Je tam i daleko větší důraz na nějaké, řekněme, snížený ceny u veřejné dopravy. Je tam velká poptávka stejně jako v České republice po nějakých komunálních a vládních plánech. Co nás v příštích letech čeká, mít nějaký far plán, nějakou mapu, co přijde. Je tam třeba věc, která mě přestává jako bavit a zajímat a to je, že většina veřejnosti i v České republice i na Slovensku by si přála přestat měřit HDP. A místo toho začít jako měřit jako kvalitu života a sledovat vlastně v tom zpravodajství daleko spíše, jak se vyvíjela třeba v posledním roce kvalita života obyvatel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak vůbec hodnotí životní způsob vám, ať už vlastní nebo ostatních?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Tam jako slovenská veřejnost podobně jako česká je vlastně kritická k tomu, jak žije většina společnosti. Což jako si myslím, že najednou se dostáváme už jakoby najednou k těm tématům jako environmentálním. Tam se dostáváme k těm tématům celospolečenským. Protože vlastně je pro mě jako pro sociálního psychologa svým způsobem fascinující, že v dnešní době většina lidí, když se zeptáte, tak říká, že se jim nelíbí to, jak žije většina lidí ve společnosti, ve které kteří oni sami žijí. Máme ten poměr prostě nějaký jako 63 % se nelíbí, asi 5 % se líbí jo. Vlastně opravdu jako velký, velký rozdíl. A stejně tak vlastně je tam i velké obavy do budoucna. Zase to nesouvisí jenom s environmentálními hrozbami, ale když se zeptáte lidí, jestli děti, které se rodí v těchto letech, budou žít jako v lepším, nebo horším světě, než žijeme my, tak vám vlastně jako obrovská převaha Slováků a Slovenek ale i Čechů a Češek řekne, že vlastně ty děti budou žít v horším světě než ten náš. To znamená, jako žijeme nějak své životy. Děje se tady nějaký běžný politický provoz, ale to všechno vlastně sedí na tom papinově hrnci, kdy prostě jako ti lidé nejsou úplně spokojeni s tím, jak ten život probíhá a mají třeba výrazné obavy do budoucna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze to interpretovat ty výsledky průzkumu, de facto obou průzkumů jako možná touhu části společnosti nějak zpomalit?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Ukazuje se nám to, my jsme vlastně, jako když jsme se poprvé dostali k těmto výsledkům a těmto odpovědím našich respondentů, respondentech, tak jsme vlastně hodně přemýšlí, jakým způsobem to interpretovat. A proto vlastně se tomu věnujeme teďko další průzkumy. A ty nám vlastně ukazují, že opravdu jako je tedy významná část společnosti, která by ráda zpomalila. Možná jsem o tom mluvil při některé z minulých pořadů, ale vlastně část veřejnost prožívá tu dobu jako příliš rychlou, příliš těkavou, příliš vlastně jakoby neklidnou. Můžeme to popsat, že vlastně možná se nám neohřívá jenom jako atmosféra a klima, možná vlastně přehřátá nějakým způsobem i samotná jako společnost. A když budu úplně konkrétní, tak když se ptáme třeba veřejnosti na to, třeba na různé scénáře vlastně transformace, tak zase tam jako vidíme, že třeba 44 procentům Čechů by se líbilo, aby ta, abysme méně nakupovali, méně vyráběli, méně pracovali, ale zároveň aby bylo třeba jako více času na své blízké, více času jakoby na ty věci, které jsou, řekněme, součástí spíš volného času, více času třeba na kulturu, solidaritu nebo ochranu přírody. 44 % to považuje za scénář, který by pro ně byl příznivý. 26 % ten scénář odmítá a už tam máme vlastně převahu. A podobně, když se třeba zeptáme a nabídneme vlastně respondentů úplně jednoduché tvrzení. Jestli souhlasí s tím, že kupujeme příliš mnoho věcí a zažíváme příliš mnoho stresu, tak s tím dokonce souhlasí 71 % té veřejnosti. To znamená vlastně jako obecně se nám ukazuje v řadě věcí, že ti lidé nejsou mimochodem příliš ochotní snižovat svou životní úroveň. Když to takhle pojmenujeme, tak je to pro ně problematické, ale 55 % v České republice a 60, 60 % na Slovensku říká, že by bylo ochotno změnit nějakým způsobem svůj životní styl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jde to napříč třeba generacemi nebo týká se to, teď nechci vám nic podsouvat, ostatně vy máte fakta z výzkumu.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Opravdu nemůžeme říct, že by tady byly nějaké výrazné věkové rozdíly nebo sociodemografické. My vlastně tady ty věci samozřejmě sledujeme v těch našich datech. A samozřejmě takhle vysoká čísla by taky neudělala jedna generace, pokud tam máme 55 % 60, já už jsem mluvil o 71 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to napříč společností. Když se podíváte nebo možná i jako odborník jako sociální a environmentální psycholog Jane Krajhanzle, zamyslíte nad těmi výsledky průzkumů z těch posledních let, vychází vám tam žebříček hodnot české společnosti? Jestli to lze takhle nějak paušalizovat? Možná nevím, do jaké míry to koresponduje s tím, co jste nyní popsal?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Takhle jako výzkum hodnot je velmi jako sofistikovaná a složitá záležitost. Protože, když se zeptáte lidí, co je pro ně důležité, tak vám všichni řeknou na prvním místě zdraví. Ale to neznamená, že všichni každý den ráno cvičíme, běháme a stravujeme jenom zdravě. Řeknu vám, že jsou to vztahy, ale pořád spoustu lidí má přesčasy a nenajde si čas jakoby na své děti nebo starší rodiče a podobně. To znamená jako snímat ty hodnoty, které se samozřejmě v sociologických výzkumech zjišťují jenom vlastně tak jednoduše z těch jako, řekněme, deklarativních odpovědí dotazovaných, tak je relativně problematické. Na druhou stranu my jsme nějaké jako, řekněme, specifika české veřejnosti jako za ty léta jakoby pozorovali. My můžeme říct, že třeba česká veřejnost je, řekněme, daleko opatrnější, v něčem jako skeptičtější třeba k nějakým jako velkým ideálům, velkým myšlenka myšlenkám. Možná i v tom dědictví minulého režimu, kdy se řada nějakých velkých idejí jako vlastně tím režimem jako zprofanovala a že vlastně ta hesla byla o míru, v něčem tak pozitivní jako byl mír, tak byla vlastně velmi zprofanovaná, zprofanovaná hesla nebo vlastně o nějakém jako solidaritě a podobně. A ta česká veřejnost je možná jako už jako opatrná i po této zkušenosti, k tomu propadnout nějakým velkým jakoby ideálům. Vidíme tam větší důraz na technokratismus. Pořád jako platí, že česká veřejnost je do určité míry jako kulturu inženýrů. Zase ty kořeny půjdou někam hluboko až do Rakouska Uherska. Je tady silný sentiment k té české krajině, jako opravdu málokde v Evropě bychom našli vlastně tak jako hluboký sentimentální vztah k tomu, co je kolem nás, takové té venkovsko-zemědělské krajině, která nás obklopuje. A souvisí to určitě třeba s tím jakou tady máme hustotu turistických cest. Souvisí to určitě s českým krajinářstvím 19. století a podobně. To znamená a mimochodem ještě možná doplním jednu věc, Češi jsou poměrně opatrní na své peněženky. Jako zase to může souviset i s ekonomickými hledisky. Typicky, že třeba podle metodik sice vychází, že Česká republika má poměrně malý počet jako lidí opravdu v chudobě. Ale, když se na ta data podíváme podrobně, tak uvidíme, že máme velké procento lidí, kteří jsou přímo na hranici chudoby. To znamená nějaká ochota těch lidí za nějaké, řekněme, velké myšlenky, platit ze své peněženky, je zase opět poměrně nízká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak byste možná charakterizoval slovenskou společnost?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Slovenská společnost by nás v některých ohledech jako myslím patrně překvapila. Například se často skloňuje nějaké slovenské vlastenectví nebo někdy až jako nacionalismus. Ale vlastně myslím si, že to není možná úplně jako korektní, protože třeba podle těch dat, která máme k dispozici, tak se třeba s tím, že jsou vlastenci, identifikuje více Čechů než Slováků. Čechů v České republice je to přes 60 %, na Slovensku je to vlastně pod 60 %. Stejně tak tam vlastně máme na tom Slovensku daleko větší vlastně důraz právě na tu ekologii a ochranu přírody, tam zase ta procenta jsou vždycky zhruba o 20 procentních bodu vyšší než, než jinde. Je tam větší vztah k tomu venku, jak jsem o tom mluvil a zároveň myslím, že slovenská veřejnost si o sobě trošku myslí méně než česká veřejnost, že má trošku jako menší sebedůvěru u těchto témat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity v Brně z fakulty sociálních studií a zakladatel ředitel Institutu 2050. Děkuji za váš čas, informace a fakta a přeji vše dobré, na slyšenou.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita v Brně
Děkuji mockrát za pozvání, mějte se hezky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.