Přepis Jak to vidí Jan Krajhanzl – 1. října 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je sociální psycholog Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií. Buďte vítán, dobrý den.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prolistujeme především studii České klima 2021. Zamyslíme se nad otázkou, jak řešit ochranu klimatu, zda máme respektované osobnosti, které by dokázaly oslovit veřejnost. Zda a čeho jsme ochotni se vzdát. Přeji nerušený poslech. Před půlrokem vznikla ekologická organizace Greenpeace. Skupina 12 aktivistů vyrazila lodí z kanadského Vancouveru k břehům Aljašky s cílem překazit jaderné pokusy. Do uzavřené oblasti se sice nedostali, vyvolali ale obrovský ohlas veřejnosti, který donutil tehdy americkou vládu testy ukončit. Pane Krajhanzle, s čím vy si spojujete Greenpeace? Když se řekne Greenpeace, co si vybavíte?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já si na prvním místě asi vybavím konkrétní lidi, které znám u nás v České republice, kteří vlastně v Greenpeace pracují a pro nás Greenpeace je třeba i zajímavým tématem jako do našich výzkumů, protože vlastně my se zajímáme nejenom o postoje lidí k problematice životního prostředí, a zajímá nás vlastně, jak vnímají i samotné aktivisty a aktivistky. A tam je pro mě velmi zajímavé, jaká je tady třeba velká setrvačnost jako nějaké jeho pověsti, řekněme, Greenpeace oproti tomu, co oni dneska doopravdy reálně dělají. Myslím, že dodneška, když se zeptáte takhle úplně náhodně nějaké skupiny lidí, co jsou Greenpeace, tak vám řeknou to jsou vlastně neuvěřitelně radikální jako aktivisté, možná ekoteroristé nebo něco takového zazní. Myslím, že to jako dávno už vlastně není pravda. Oni samozřejmě jako dál si uchovávají nějakou svoji metodu přímé akce, ale dobré je říct, že ty akce jsou ve všech případech nenásilné, nikdy neohrožují vlastně zdraví ostatních a zároveň vlastně myslím, že během těch let se vlastně výrazně rozvíjela i ta jejich činnost v dalších oblastech. Oni jsou dneska velmi aktivní třeba v nějakých návrzích konkrétních politických. Myslím, že je hodně zajímavé třeba i to, že vlastně nejsou třeba dotováni žádnými vládami, žádnými vlastně koncerny, ale vlastně mají všechny ty příspěvky od jednotlivých lidí, takže myslím si, že z tohohle hlediska jako lidé si je spojí s nějakými opravdu těmi jejich /nesrozumitelné/ začátky, že to má velkou setrvačnost, ale vlastně dneska ta organizace už má velmi jako komplexní činnost a vlastně nejenom jakoby říká - tohle je špatně, ale velmi často vlastně navrhují konkrétní věci, konkrétní řešení, ostatně zástupci Greenpeace byli třeba součásti uhelné komise.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se například v praxi projevilo to, co má tato ekologická organizace v názvu, tedy propojení ochrany přírody a odzbrojení nebo míru?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já si myslím, že to bylo velmi aktuální vlastně v době, kdy hrozil jaderný konflikt, že vlastně vy jste zmiňovala tu jejich první akci, která vlastně vstoupila jako do historie, kdy vlastně byly činěny vlastně nějaké atomové pokusy Spojenými státy americkými a oni proti tomu bojovali aktivně, ale vlastně dneska už témata se týkají sucha, změny klimatu, snižování biodiverzity a podobně. Myslím, že dneska už ta jejich expertiza je velmi jako někde jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Řekl byste, pane Krajhanzle, že se, co se týče postoje nebo vztahu k této organizaci liší přístup zemí v západní Evropě a na východě?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Myslím, že jo, že pořád je to pro nás nějaká novinka, že pořád vycházíme, říkám, z nějakých trošku starých informací. Zajímavé nicméně je, že my, když jsme se třeba teďka v tom našem posledním výzkumu, který jste zmiňovala, České klima 2021 lidí ptali, jak vnímají nejrůznější aktéry, kteří se vyjadřují nebo jsou jinak aktivní v té problematice ochrany klimatu, tak organizace Greenpeace skončila jako druhá toho celkového žebříčku za mezivládním panelem pro klimatickou změnu. Byla velmi úspěšná v tom, že jí znala nějakých, řekněme, 45 % české veřejnosti, což podobně známá byla třeba Greta Thunberg, ostatní organizace byly všechny méně známé. A když lidé měli vlastně známkovat tu organizaci, oni měli druhé nejlepší hodnocení. Ano, řada lidí zejména, pokud třeba méně sledují zpravodajská média, tak prostě pořád ještě mají o nich jako, řekněme, nějaké spíše představy staršího data, ale zároveň jako vlastně ta organizace jako navzdory těm třeba starším představám, tak je vlastně relativně jako pro řadu lidí dneska důvěryhodná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O co Greenpeace v současnosti usiluje?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
To by bylo nejlepší ptát se zástupců Greenpeace, ale věřím a jako, že neustále ty jejich aktivity se vlastně shodují s tím, s čím začínali před těmi vlastně 50 lety. A to je vlastně zachovat ten svět v té rozmanitosti života, ve které současné tzn. to je vlastně ochrana života, jak lidí, tak vlastně ochrana i flóry a fauny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na jakou agendu se Greenpeace, když jste i říkal, že i spolupracujete do jisté míry, soustředí v České republice?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Myslím, že v České republice je opravdu velké téma jako zastaralá česká energetika, i když se teďka podíváme třeba na české emise skleníkových plynů v posledních letech, tak zatímco celá Evropa snižuje, tak my jsme mezi lety 2014 a 2019 ty emise dokonce zvýšili. Dostali jsme se čtvrté příčky s emisí na hlavu v Evropě, jsme se dostali na třetí příčku, takže oni velmi intenzivně se zabývají tím, jakým způsobem posunout energetiku do jedenadvacátého století, jak to udělat udržitelně třeba pro regiony, které jsou závislé na uhlí a jakým způsobem to udělat samozřejmě bezpečně z hlediska přenosové soustavy a z hlediska dodávek elektřiny a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Pane Krajhanzle, vy jste spoluautorem rozsáhlé studie České klima 2021. Mezioborový tým vědců a vědkyň z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a organizace Green Dock zkoumal sociologické, psychologické, komunikačně otázky ochrany klimatu a z toho velmi rozsáhlého průzkumu vyplynula celá řada zajímavých odpovědí, ke kterým se postupně dostaneme, ale zejména to hlavní asi je shoda většiny obyvatel respondentů na tom, že změna klimatu probíhá, že jí způsobil člověk a že je třeba jí řešit. Je to hlavní sdělení průzkumu velkým posunem?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já se domnívám, že už i předchozí výzkumy naznačovaly, že se tady nám něco jako poměrně výrazně mění. Vybavuju si výzkum zhruba 2 roky starý, který už ukázal, že česká veřejnost poskočila třeba ze všech evropských zemí nejvíce vlastně v jejich jako nějaké míře znepokojení klimatickou změnou. To se tušilo, myslím, že i výzkum Českého rozhlasu, na kterém spolupracují kolegové Buchtík, Prokop a Tabery, tak vlastně ukázal, že tady, tady je vysoký konsenzus, co se týče vnímání toho problému. Ale myslím, že ten náš výzkum už ukazuje, že opravdu není důvod se dále, řekl bych, zdržovat popisem toho problému, když ten konsenzus je takhle silný. Dokonce jsou tady asi jenom 4 % lidí, které bysme mohli označit jako klimaskeptiky, kteří zpochybňují změnu klimatu. Takže daleko důležitější je posunout se k té diskuzi o řešení té změny klimatu, protože tam vlastně se ukazuje, že česká veřejnost se orientuje velmi slabě, že sice řadu politik podporuje, ale má o nich jako velmi nízké povědomí a s tím souvisí i potom třeba nízká míra informovanosti o té debatě, která takhle v té klimatické problematice probíhá. Anebo třeba informace o vůbec nějakých základních třeba faktech, které tam jsou, tzn. myslím, že my jsme trošku ukázali pojďme už přestat řešit donekonečna, jestli se otepluje nebo neotepluje, ta debata by v mnohém byla podobná tomu, jestli země je placatá, anebo kulatá, ale pojďme se bavit o tom vlastně, co s tím vlastně reálně v České republice můžeme dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A právě v tom není ta shoda, jak to řešit. Proč je vlastně tak složité se shodnout na tom, jak situaci řešit, je tolik protichůdných názorů?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já si myslím, že to je jako přirozené, že nás vlastně v té oblasti ochrany klimatu čeká jedna z největších transformací, která tahle společnost zažila za poslední možná nejenom dekády, ale možná i století. Myslím, někteří autoři to přirovnávají k průmyslové revoluci. Samozřejmě, jakým způsobem to uchopit, jakým způsobem třeba se postarat o situaci v uhelných regionech? Tak to samozřejmě velké, přirozeně velké politické téma, a to si myslím, že experti a expertky mohou dodávat nejrůznější jako scénáře, mohou dodávat různé analýzy, a tak dál, ale nakonec to samozřejmě musí být rozhodnutím jako demokratické většiny v téhle zemi a vlastně nějakých politiků a političek, kteří ty rozhodnutí budou realizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se u nás v České republice hovoří o klimatu?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já možná na začátek řeknu, jak se nehovoří. Myslím, že už vlastně fakt je tady absolutně okrajový ten názor, že změna klimatu neprobíhá, že to už je vlastně prakticky nerezonuje. Ti, co jako rádi říkali dříve, že změna klimatu neprobíhá, tak se dneska přesunuli k tomu, že rádi opakují, že Česká republika je příliš malá, nebo že emise Evropské unie jsou příliš nízké na to, abysme se tím zabývali, což si vlastně myslím, že je dobré si říct, že to je jako poměrně argumentační faul, protože vlastně Česká republika, když se podíváme na emise České republiky, tak na hlavu, když to přepočítáme, tak Česká republika má vyšší emise než třeba Čína, Indie, a dokonce Velká Británie nebo třeba Německo. Co je teda překvapivé, takže ty emise se dokonce v posledních letech jako trochu i zvýšily, zatímco ostatní země je snižují. Druhý způsob, tak to si myslím, že je takový ten velmi katastrofický, takové ty jako, jak se říká, země v plamenech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Alarmisté.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Ano, topící se lední medvědi, zoufalé podmínky prostě v zemích třetího světa. To si myslím, že samozřejmě člověk může chápat ten emocionální náboj a jsou cítit jako takhle na dálku, ale zároveň je dobré si říct, že řada lidí v naší zemi jsou to pro ně příliš vzdálená témata, která vlastně jsou pro ně i emočně vlastně vzdálená potom. Mají tendenci se předtím spíš zavírat, jak ukazují třeba i různé studie. A pak si myslím, že je ten třetí způsob a ten je takový jako realistický, myslím, že pořád je menšinový, ale myslím si, že má velkou perspektivu do budoucna řekněme nalít tomu českému publiku jako čistého vína a říct jako podívejte - pro Českou republiku to nebude jednoduchý proces, my jsme opravdu jedna z nejprůmyslovějších zemí celé Evropy. Máme jedny z nejvyšších emisí a opravdu tady musíme zásadně třeba přebudovat českou energetiku i český průmysl, ale zároveň je to taky pro nás jako řada lokálních příležitostí, znamená to třeba, že budeme méně montovnou více mozkovnou, znamená to, že třeba budeme jako výrazně třeba mít čistější ovzduší v regionech, jako je Ústecký kraj nebo Moravskoslezský a podobně, nebo pokud třeba se zaměříme na rozvoj elektromobility, tak i třeba tady v okolí magistrály u Českého rozhlasu to vidím, tak možná se nám může dost zásadně zlepšit vlastně ta rozptylová situace. A samozřejmě i celá řada dalších měst tím jako výrazně trpí, takže vlastně mluvit s lidmi jako otevřeně, upřímně, realisticky o tom vlastně, co je potřeba udělat, ale zároveň, co nám to úplně reálně přinese.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké existují způsoby komunikace, jak to uchopit?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Myslím, že nepřeberně. My jsme v tom našem výzkumu testovali asi 5 nebo 6 vlastně způsobů, jak komunikovat a ukázalo se nám, že pro tu část publika, která, je řekněme, angažovanější v těch tématech kolem změny klimatu, takže pro ty je důležitější slyšet právě, jakým způsobem třeba můžeme díky ochraně klimatu mít třeba právě tišší a klidnější města, nebo jakým způsobem třeba budou potom produkovány, řekněme, v méně chemickém zemědělství třeba zdravější potraviny, nebo jaké profese se budou rozvíjet třeba v téhle nové ekonomice. Myslím, že ale zároveň je důležité mluvit i s těmi, kteří mají, a řekněme si oprávněné obavy z té změny klimatu, respektive i z ochrany klimatu, a to jsou skupiny, které vlastně se nám ukázalo v tom našem výzkumu, že velmi dobře reagují na to, když jim říkáte - my opravdu to 3× si rozmyslíme, než začneme, řekněme, třeba rušit některá jakoby pracovní místa, některá odvětví, zároveň s tím budeme připojovat nějakou spravedlivou transformaci, tzn. nové pracovní příležitosti pro lidi z těchhle těch oborů. Myslím, že velmi důležité je taky ukázat, že to nejsou žádný hokus pokusy třeba na naší energetické soustavě, že to je potřeba udělat opravdu jako velmi opatrně, zachovat ty dodávky a samozřejmě i cenu těch dodávek maximálně právě pro ty odběratele, pro ty domácnosti, tzn. vlastně zdůrazňovat velmi to bezpečí a tu promyšlenost té akce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se podle těch faktů z průzkumu třeba liší lidé podle různých klíčů, ať už je to věk, vzdělání nebo je to město, venkov, co se týče právě přístupu k tomu, jak hovořit o klimatu?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
My se těmito tématy s mými kolegy z Masarykovy univerzity zabýváme řadu let s Tomášem Haberou a s Renatou Svobodovou a vlastně opakovaně se nám ukazuje, že tyhle ty sociodemografické charakteristiky jsou relativně okrajové, že vlastně rozdíly mezi věkem nejsou moc velké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nehraje to roli?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Je malá, je malá. To samý rozdíly v pohlaví nebo rozdíly třeba podle stupně vzdělání. Daleko silnější vliv má vlastně nějaké, řekněme, kulturní zázemí těch lidí, jestli jsou to čtenáři bulváru nebo čtenáři nebo posluchači zpravodajských médií, jako mají třeba politickou orientaci, jestli jsou třeba spíš liberálně zaměření a víc třeba se dívají na trendy na Západě, anebo třeba mají i jiné politické přesvědčení nebo třeba i v tomhle konkrétním případě, jestli mají sami zkušenost nějakou vlastně s nějakými pohromami spojenými se změnou klimatu, jako jsou třeba povodně nebo sucho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Více než polovina dotázaných vašeho průzkumu připouští, že může změnit svůj způsob života. Jak konkrétně si to představují respondenti, jinými slovy, pane Krajhanzle, co všechno jsme ochotni změnit, možná si i připlatit, čeho jsme ochotni vzdát se?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Možná je dobré říct, že zrovna na téma vzdávání ten výzkum ukazuje, že toho opravdu není mnoho, že je tady jako poměrně malá skupina lidí, kteří jsou ochotni si třeba připlácet vyšší ceny za výrobky udržitelné nebo klimaticky šetrné, kolem 14 % odhaduji a stejně tak v tom výzkumu nám se ukázalo, že ještě menší procento lidí je ochotno třeba platit vyšší daně třeba kvůli ochraně klimatu, což dává určitý smysl, ale zároveň to, co nám ten výzkum ukázal, vy na to narážíte, tak je vlastně jako ochota těch lidí nějakým způsobem změnit svůj životní styl, nikoliv životní úroveň, to jsou 2 různé věci, také by neradi měnili, ale vlastně nám se ukázalo, že řada lidí je s tím životním způsobem jako vlastně nespokojená, že když se jich ptáme, jak třeba hodnotí životní styl dneska většiny společnosti, tak nám přes 50 % lidí odpovídá, že vlastně se jim ten životní styl většiny společnosti spíše nelíbí. A když se jich potom ptáme, jestli by oni sami změnili svůj životní styl tak, jak jste zmiňovala, přes 50 % lidí říká, že oni sami by svůj životní styl změnili. To potřebujem ještě zkoumat v dalším výzkumu a budeme se tím dále zabývat, ale ono se často mluví o tom, že vlastně to, co se přehřívá v dnešním světě, není jenom klima, ale vlastně že ona se trošku přehřívá i ta společnost, že vlastně takový ten jako věčný důraz jako na výkon, na konkurenceschopnost, a to jako všechno zvládnout rychle, efektivně, obstát na to v té konkurenci na tom trhu, a tak dál, že pro řadu lidí je vlastně jako poměrně únavný a stresující. Já myslím, že jako pro nás, kdo takhle pozorujeme tu situaci, tak se to docela hezky ukázalo třeba teďka, když vlastně přicházel covid do České republiky před rokem a půl, kdy vlastně ještě předtím, než přišly ty bohužel tisíce mrtvých, kde vlastně jenom přišel ten první lockdown a lidé se zavřeli ve svých domovech a na svých chalupách a podobně, tak vzpomeňme si na to období někdy toho března 2020, kolik lidí to přivítalo s nějakou radostí a s nějakým jako uklidněním. Teďka nemluvím o hospodských a podobně, ale mluvím o těch lidech, kteří nemuseli najednou chodit do těch kanceláří a tak,, protože najednou cítili nějaké vlastně zpomalení a nějaké vlastně velké jako zklidnění a myslím si, že takhle možná někdy se mluví o tom, že fakt celá ta společnost má nějakou horečku nebo je nějak jako přehřátá, že možná jako a tam my jsme mířili i těmi našimi otázkami a vlastně byli jsme až překvapeni, kolik lidí to takhle reflektuje, že vlastně možná, pokud bychom ta témata ochrany klimatu nespojovali jenom s těmi uhelnými elektrárnami, ale třeba o tom, že nějakým způsobem je to prostor i proto třeba žít víc v nějakém lokálním měřítku, být jako v užší vazbě s lidmi kolem sebe, pracovat na blízko a podobně, že by to třeba řada lidí takovýhle, řekněme, zpomalení toho života přivítali. Neříkám, že všichni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ptám se i proto, že z vašeho průzkumu vyplynulo, že 70 % respondentů se považuje za ochránce přírody a asi 48 % za ekology, tak, co proto chtějí lidé udělat?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Ti lidé samozřejmě to vnímají nějak intuitivně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A možná, pane Krajhanzle, co si představit pod tím, když řeknu, že se považuji za ochránce přírody?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Je to přesně velmi subjektivní kategorie. My jsme vlastně to nedefinovali a neříkali jsme lidem - ochránce přírody znamená, považujete se za ochránce přírody nebo ne, ale my jsme vlastně to nechali na lidech, za koho se prohlásí, protože to nás bylo velmi zajímavé vlastně dotknout se subjektivního ztotožnění se. Ta data jsou vlastně nejzajímavější ve srovnání s dalšími položkami, na které jsme se ptali. Tam třeba máme, je to nějakých 28, 29 % lidí, kteří se považují za pravicově orientované. Za konzervativně orientované se považuje asi nějakých 26 %, za liberálně orientované 24 % a za levicově orientované 14 %. Když si to takhle postavíme vedle sebe, tak najednou vidíme, o kolik vlastně nálepka, sebenálepka ekologa nebo ochránce přírody předbíhá tyhlety politické nálepky a já jsem si sám jako říkal, jestli vlastně třeba tohle vůbec ty politické strany, které teďka vstupují do toho předvolebního boje, jestli tohle vlastně vůbec vědí, že jako lidé spíš, než aby se identifikovali napravo nebo nalevo, liberálně nebo konzervativně, že se daleko spíše sami sebe identifikuji jako ochránce přírody nebo ekology, ať už tím myslí cokoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Na kolik atraktivní je téma ochrany životního prostředí, změny klimatu, jak pro respondenty, tak i pro média?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Tam je docela zajímavý rozdíl přesně tak, jak se ptáte, protože nám naše výzkumy už od roku 2015 ukazují, že pro českou veřejnost je téma přírody téma číslo 1 mediální. Když jim dáme k dispozici 30 nejrůznějších témat, kde jsou věci jako historky ze života slavných lidí, zpravodajství jako sport, seriály na pokračování a podobné věci a zároveň je tam ta příroda, tak se vlastně ukazuje už od toho roku 2015, že příroda je pro ty lidi vlastně nejinkluzivnější, nejzajímavější téma. Nějakých 80 % lidí říká, že je to téma zajímá. Na druhém místě pro zajímavost je zdraví a na třetím místě už je životní prostředí, což je zase, myslím, překvapivé. Tam je nějakých 69 %. Myslím, že když se podíváme do toho českého mediálního terénu, tak tam tohle úplně nevidíme, že by ta česká média tohle reflektovala a že by vlastně tímto způsobem nabízela vlastně ty mediální obsahy, aby vlastně zaujala tu veřejnost právě, co se týče třeba jejich zájmu o přírodu nebo o životní prostředí. Vím, že třeba i řada redakcí a myslím, že to neplatí pro Český rozhlas, třeba propouštěli svoje environmentální redaktory a postupně vlastně tady ty témata přebírala jejich domácí redakce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přitom se, že vám do toho vstupuji, hodně hovoří zejména v posledních týdnech, měsících o zelené politice Green Deal.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Ano, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimo jiné. Samozřejmě těch témat je celá řada.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já si myslím, že samozřejmě ta česká média, to bych si dovolil takovou drobnou prognózu, že se ukáže, že ta situace je neudržitelná, protože nejenom ta naše data, ale myslím, že i další výzkumy a vůbec sledování té problematiky ukazuje, že ten zájem o tato témata tak intenzivně roste, že není možné to úplně uspokojivé řešit v rámci domácí redakce, že to chce vlastně jako specialisty, kteří mají vlastně velmi dobrý background nejenom v přírodních vědách, ale i v ekonomii a v těch sociálních vědách, které s tím souvisí a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Do jaké míry podle vás s tím, kolik máme známých respektovaných osobností v České republice, které by právě osvětlovaly ty otázky klimatu, ochrany klimatu, osobnosti, které by dokázaly oslovit veřejnost a nějak srozumitelně, jak se říká, nehezky česky asi komunikovat tuto problematiku, možná se tady nabízí i nějaký ekvivalent, nakolik srozumitelně lidem vysvětlovali politici, ale i vědci třeba pandemii koronaviru?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já s vámi souhlasím. Opravdu v současné době v té české veřejnosti a ta data to ukazují, prostě chybějí známé a populární osobnosti, respektované osobnosti, které by uměly nějakým širším skupinám společnosti to téma změny klimatu, ochrany klimatu vlastně přinést. Máme tady, myslím, jako řadu osobností, které jsou zajímavé, ale bohužel třeba nejsou tak jako všeobecně známé a je tady celá řada jako, řekněme, mluvčích, kteří velmi dobře umí jako pojmenovat ty věci odborně nebo třeba popsat i ty ekonomické jako témata, která s tím souvisí, ale bohužel nám tady ještě chybí lidé, kteří by byli vlastně, řekněme, nějak rozpoznatelní, známí v tom jako širším společenském kontextu. A myslím, že tam to pořád ještě na svoji osobnost čeká. Možná ještě doplním jednu věc, která může překvapit, dlouhou dobu se považoval za nejznámějšího českého mluvčího ke změně klimatu Václav Klaus starší. Ten náš výzkum vlastně ukázal pro nás 2, řekl bych, až jako překvapivé, možná i šokující věci. První věc je, že jenom 25 % české veřejnosti zná výroky Václava Klause v oblasti změny klimatu a druhá věc je, že Václav Klaus z těch zhruba 15 osobností a institucí, na které jsme se doptávali, tak dostal od té české veřejnosti za svoje výroky v oblasti ochrany klimatu u těch, co ho znali, úplně nejhorší známky. 50 % veřejnosti vyhodnotilo výroky Václava Klause v oblasti změny klimatu pětkou jako ve škole, dalších asi 16 % mu dalo čtyřku, ale zase je nutno říct, že ta česká veřejnost je třeba podobně kritická a ne teda tak intenzivně kritická jako k Václavu Klausovi, ale třeba i ke Gretě Thunberg. Tam myslím průměrná známku měla něco kolem trojky nebo něco podobného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nakolik je tato švédská aktivistka známá?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Ta měla asi dvojnásobné skóre než Václav Klaus, tzn. bylo to něco kolem 47, 48 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na kolik sledují vůbec respondenti průzkumu České klima 2021 aktivity, výroky české vlády právě v ochraně klimatu?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Česká vláda dopadla z těch aktérů, o kterých se bavíme, zdaleka nejhůř. Třeba premiér měl 10 %, že 10 % veřejnosti české zná jeho výroky, 90 % je nedokáže třeba identifikovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tady se ovšem nabízí, pane Krajhanzle, asi zásadní otázka, jaká je klimatická politika České republiky?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
To je samozřejmě velmi náročné hodnotit, ale když bych šel po výsledku, když bych nehodnotil proces, ale hodnotil bych výsledek, tak teďka si myslím, že je poměrně důležitá zpráva, která proletěla před týdnem jako médii, která opravdu ukazuje, že mezi lety 2014 a 2019, což je období, za které už máme k dispozici data, tak zatímco ostatní země v Evropské unii, naprostá většina z nich jako snižovala své emise, tak Česká republika své emise snížila. My jsme se dokonce dostali ze čtvrté na třetí příčku v Evropě z hlediska emisí na hlavu, na našich 10 000 000 obyvatel. Tzn. ty výsledky jsou poměrně slabé a ukazuje se, že samozřejmě my pořád ještě dost výrazně žijeme z toho, řekněme, omezování, utlumování průmyslu, které tady přišlo na začátku devadesátých let a které znamenalo opravdu robustní snížení emisí. Ale myslím, že v příštích letech se ukazuje, že bude opravdu potřeba nějaká poměrně jako jasná politická akce v této oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je tady i nějakým generační nechci říkat spor, ale rozdíl právě v tom přístupu?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
To, v čem se ty generace trošku liší, tak je třeba to, že starší lidé více se snaží chránit životní prostředí ve svých domácnostech a jsou poměrně dost kritičtí třeba k různým akcím, jako jsou třeba klimatické stávky, demonstrace, blokády a podobně. Naopak mladá generace tu příliš zas tak neužije na nějaké domácí, domácí ekologii a daleko vstřícněji se staví právě třeba k tématům nebo nejenom k tématům, ale přímo k akcím, jako je právě třeba nějaká klimatická stávka nebo demonstrace. Zajímavé i je, že se tam vlastně odrážejí rozdíly nejenom v postoji ke změně klimatu, ale že vlastně mají trošku rozdíly i v identitě, zatímco právě starší lidé se velmi často identifikují sami sebe, jak jsme o tom bavili jako ochránce přírody nebo ekology dokonce, tak vlastně mezi mladými tohle jako velmi ustupuje do pozadí. Ti se vlastně považují třeba za demokraty nebo něco podobného, ale tady ty vlastně nálepky jako, které nějak směřují k ochraně životního prostředí, tak oni příliš sami pro sebe nepoužívají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze říct, co by mohlo nějak zásadně ovlivnit debatu o změně klimatu v České republice?

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Já si myslím, že právě bude strašně důležité, jestli si ochrana klimatu najde svoje důvěryhodné respektované autority, které by o ochraně klimatu s nějakou širší českou veřejností mluvili v příštích letech. Myslím, že je hodně důležité ukazovat, jakou má třeba vazbu právě ochrana klimatu ta globální třeba s českou krajinou. Česká republika a česká veřejnost má velmi hluboký vztah k české krajině, to se nám ukazuje napříč výzkumy, že opravdu ten sentiment k té české krajině je tady velmi hluboký. A je důležité si uvědomovat, že třeba i zemědělství a další vlastně věci třeba i doprava má dopady nejenom na právě globální měřítko změny klimatu, ale má dopady i třeba na to, jak ta naše česká krajina vypadá a stejně tak je důležité, myslím ukazovat řadu jako šikovných českých lidí, kteří vlastně rozjíždějí nejrůznější podnikání nebo prostě aktivity třeba v regionech, abysme si nemysleli, že ochrana klimatu je něco, co sem přichází odněkud z Bruselu, ale tady je dneska spoustu lidí, prostě je na Strakonicku, na Ostravsku, v Jeseníkách a podobně, kteří vlastně se tou ochranu klimatu autenticky vlastně zabývají a zkoušejí vlastně aspoň v tom svém regionu, v té svojí třeba vesnici něco posunout, takže myslím, že by bylo dobré tyhle ty lidi více ukazovat, abysme viděli, co v tom jako dokážou, jak se říká, ty zlaté české ručičky a někdy i hlavičky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Doporučuje psycholog Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií. Děkuji za váš čas a za vaše informace a fakta a přeji vše dobré. Na slyšenou.

Jan KRAJHANZL, sociální psycholog, Masarykova univerzita Katedra environmentálních studií Fakulta sociálních studií
Děkuji mockrát za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.