Přepis: Jak to vidí Jan Kofroň – 21. března 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, je tu pravidelný čas na zamyšlení nad děním kolem nás. Zita Senková vás zve k poslechu. Dnešní pozvání přijal Jan Kofroň, politický geograf z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den, buďte vítán.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Dobré ráno a díky za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například význam a poselství mise tří evropských premiérů. Jaká je strategie prezidentů Ukrajiny a Ruska a jaký prvek vnáší do ruské invaze nasazení hypersonických střel. Přeji nerušený poslech. Ruská agrese na Ukrajině trvá dvacátý šestý den. Kyjev odmítá ruský požadavek na kapitulaci obranných sil v Mariupolu. Vicepremiérka dršťková Vereščuková vyzvala ruské vojáky, aby otevřeli humanitární koridor, který by umožnil evakuaci civilistů z města. Ruské střely v noci zasáhly historickou část Kyjeva. Na severu města pokračují těžké boje. Těch dalších zpráv a informací je samozřejmě celá řada. To je nebo byl jenom zlomek. Pane Kofroni, jaký máme obraz války bezmála měsíc od ruské invaze? Co je třeba pro vás zcela klíčové, jak se v tom třeba zorientovat nebo jak ty jednotlivé události informace takříkajíc číst?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Tak v tenhle okamžik to, co asi prostě vidíme je, že Rusům postupně dochází dech, protože měli ne úplně malé ztráty. Měli nějaké logistické problémy. Podle mě jim zbývá tak, řekněme, týden možná maličko víc času, kdy se můžou pokusit o nějakou větší akci ještě. Ale to pravděpodobně již jenom na jednom z těch operačních směrů. Protože jak jsme řekli, prostě těch sil už není tolik. A pokud by se jim to povedlo, tak samozřejmě budou mít nějakou velkou výhodu do vyjednávání. Pokud se jim to nepovede, tak samozřejmě tu výhodu získá Ukrajina. A je možné, že pokud by ty, ta vyjednávání nedopadla, tak se dostaneme do nějaké relativně stagnující fáze té války, kdy ty strany se prostě zakopou a nebudeme vidět žádné velké postupy, ale o to budeme víc vidět třeba dělostřelbu často mířící i na civilní cíle a podobně. Sami jsme se vlastně posunuli od té fáze války, která byla charakteristická rychlými postupem. Poměrně jako velkou snahou dosáhnout nějakého zvratu na bojišti. Takové té fázi, kdy obě ty strany jsou zřejmě relativně vyčerpané. A to tempo té, těch operací se minimálně na několik třeba i týdnů může výrazně zpomalit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Často se spekuluje o tom, jestli opravdu víme nebo tušíme, jestli nemá třeba Rusko ještě nějaká, lidově řečeno, esa v rukávu.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Rusko určitě nějaká esa v rukávu, takříkajíc mít může, ale jsou to nějaká, nějaké důvody, proč je nemůže tak lehce použít. Jedno z es jsou například taktické jaderné zbraně. Ty by dokázaly určitě přivodit zvrat na bojišti, ale jejich použití, to je jako něco tak extrémního, že podle mě ani Rusové do tohohle nebudou chtít vstoupit. Navíc mimochodem v okamžiku, kdyby Rusové použili taktické jaderné zbraně, tak vlastně ten okamžik říkají však kolem, tak si je pořiďte taky. Protože, když je mít nebudete, tak my je na vás dřív nebo pozdějc použijeme, takže naštěstí v tomhle tom si myslím, že ta pravděpodobnost použití něčeho takového, je velmi malá. Poněkud větší šance je na použití chemických zbraní, co jsme viděli třeba v Sýrii. Ale i tam si říkám, že z pohledu Ruska tohle by bylo hodně extrémní řešení, protože potom nějaká šance na normalizace vztahů se Západem, by radikálně klesala. Co ještě Rusko může udělat a to je podle mě to, co teďka ten režim může zvažovat. Rusové vlastně poslali přímo do těch bojů primárně to, co oni nazývají kontraktníky. To znamená víceméně profesionální vojáci. To, že občas se z někoho stal nebo ne občas ale docela často se z některých branců staly kontraktníky tak, že jako si tam někde asi zmlátili. To už trochu jakoby jiná věc. Ale principiálně oni se snaží držet toho, že do té zóny bojů neposílají brance. Oni by mohli udělat to, že prostě začnou zóny bojů posílat brance. Doplní tím ty ztráty těch bojujících jednotek. A to samozřejmě by pro Ukrajinu byl problém, protože tam samozřejmě najednou ta početní převaha Rusů v té celkové velikosti armády, začne hrát roli. Takže to je jedna z cest, kterou by teoreticky mohli použít. Ale tam je menší problém v tom, že oni první týden v podstatě té své populace říkali, že o válku nejde. No a chcete-li mobilizovat pro válku něco tak extrémně, tak jaksi musíte říct té populaci, že je válka. To vidíme, to vidíme teprve v posledních dnech či týdnech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Není to speciální vojenské operace, v uvozovkách, jak tomu pořád Kreml říká. Prezentuje to vlastně před ruským národem. Mimochodem, co znamená, pokud něco zásadního, pane Kofroni, použití, nasazení hypersonických střel?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Upřímně řečeno, za prvý my nevíme, jestli opravdu byly použity, protože některé ty záběry, které Rusové dávali s tím, že se jedná o hypersonické střely nebo údery pomocí těchto střel, tak byly později vyvráceny. To znamená, já to nedokážu potvrdit ani vyvrátit. Ale předvším jako ve válce, kde v zásadě máte jako obrovský množství zničené techniky a infrastruktury, a to pomocí klasického raketového dělostřelectva, pomocí eskanderů a podobně. Tam to, že něco zaučí, zaútočíte takovouhle střelu, to už je relativní marginálie. Může to mít, můžete mít nějaký smysl v tom, že tím ukazují, že ta střela, pokud jí skutečně použili, je připravená k operačnímu použití a může to být nějaký způsob tlaku na západ nebo vyslání signálu. Podívejte se, tohle to máme, my jsme schopni v případě potřeby vás zasáhnout. Tam samozřejmě by ten efekt byl, ale z pohledu té samotné války na Ukrajině, tam bych byl relativně skeptický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vladimir Putin se v pátek objevil na veřejnosti na moskevském stadionu Lužniky. Vystoupil během oficiálních oslav osmého výročí anexe Krymu. V ochozech bylo podle odhadu 80-200 000 lidí. Pane Kofroni, ptám se, jak vlastně je to vůbec možné, nebo jak to na vás působí, když jsme ještě před několika dny vídali ruského prezidenta osamoceného, za dlouhatánským stolem, kde na jeho konci byl třeba francouzský prezident Macron nebo jiní. Ba dokonce jeho nejbližší spolupracovníci jsou od něj na těch fotografiích, na těch záběrech několik metrů vzdálení a najednou vlastně v takovémhle davu.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Já si a musím říct, já nejsem prostě kremrolog. Nejsem rusista, to znamená, já tady jenom budu spekulovat. Můj odhad je takový, že on cítí, že prostě potřebuje nějakým způsobem zvýšit tu domácí podporu pro tu válku, musí mobilizovat aspoň část těch příznivců, které má. Protože přece jenom se zdá, že i v Rusku samotném se ta válka nesetkala s úplně velkým nadšením. Zejména v těch demografických skupinách tak, jak by v případě potřeby proto válku byly nejpodstatnější. Takže já to vnímám tak, že on vyhodnotil, že to riziko z nějaké nespokojenosti uvnitř země, je výrazně vyšší než to, že se od někoho nakazí například covidem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mohou mít oligarchové podle vás a nechci vás tlačit do nějaké teda politologické analýzy, ale třeba vliv na Vladimira Putina? Hovoří se o těch protestech v ulicích, které sílí, jestli by se třeba, pokud by k tomu došlo, podařilo svrhnout Vladimira Putina? Ať už tlakem ulice nebo spíše nějakým tlakem seshora, pučem v armádě.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Tak musím říct, že jako tohle to není, není, řekněme, fokus mé expertizy. Takže je to zase spekulace, ale oni ti diktátoři jsou schopný přežít jako leccos jo. Tlak z ulice ano, to teoreticky možné je, ale to by muselo trvat řadu a řadu týdnů nebo spíše měsíců. To se bavíme o něčem, co může být na pořadu dne někdy v září, v říjnu tohohle roku něco takového. Nemyslím si, že to je na pořadu dne zítra nebo za měsíc. U těch oligarchů já si nejsem úplně jistý, jist, do jaké míry oligarchové v tenhle ten okamžik ještě jsou pro Putina tak podstatný. Ač ono se zdá, že se obklopil spíše lidmi z toho silového aparátu. Ale jak říkám, tady už prostě nutně spekulujeme a je, můj dojem je, že, že on tyhle ty lidi už tolik nepotřebuje, jako třeba někdy kolem roku 2002, 3, 4, kdy samozřejmě on s nimi musel hrát nějakou hru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled Jana Kofroně, politického geografa, z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Chci, aby mě teď slyšeli všichni, obzvláště ti v Moskvě, přišel čas si promluvit, obnovit územní celistvost Ukrajiny a vrátit spravedlnost. V opačném případě budou ztráty Ruska takové, že vám bude trvat několik generací, než se z nich vzpamatujete. To řekl koncem minulého týdne ve svém videu poselství ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Pane Kofroni, jak vnímáte vlastně, mohlo by dojít konečně teda k jednání Rusko - Ukrajina? Vidíme, že dosud se sešli, pokud se nepletu, čtyřikrát a vlastně k žádnému zásadnímu průlomu to nevedlo.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Podle mě ty jednání prostě budou jako pokračovat tak jako ve většině válek. Otázkou je, jestli se skutečně na něčem dohodnout. Tady budou podstatné dvě věci. Aby se dohodly ty strany, tak obě musí vlastně cítit, že už nejsou schopny na tom bojišti způsobit nějaký zvrat nebo nějakou změnu, která by v nějakém, řekněme, relativně krátkodobém horizontu, která by jim poskytla výhodu vůči té druhé straně. Tak, aby prostě měli lepší vyjednávací páku na toho druhého. Jak jsme řekli, to Rusko se pomalu do téhle té pozice asi blíží. S tím, že s tím, že pokud se Rusům nepovede něco opravdu zázračného, tak oni mohou mírně vylepšit své pozice. Mohou prostě obsadit nějaký kus dalšího území. Ale zdá se, že už nic radikálního v tenhle okamžik nepředvedou. A zároveň ale jim narůstají ztráty ekonomické a samozřejmě i ty vojenské. Z pohledu Ruska by asi pomalu začalo dávat smysl, uvažovat o nějaké cesty, jak z toho konfliktu vycouvat. Protože se jim to bude už jenom prodražovat. Otázkou je, jak to vnímá Ukrajina, jestli Ukrajinci to vnímají tak, že ještě mají nějaké síly, mohou třeba provést nějaký protiútok a zase tím si tu situaci zlepšit. Anebo jestli z druhé strany to je také klidně možné, to začnou vnímat tak, že pokud budou boje pokračovat ještě týden, dva a Rusů se něco málo povede, tak se jejich situace třeba na jihovýchodě stane mnohem problematičtější a ta jejich vyjednávací pozice se ještě zhorší. Zároveň s tím ale hraje nebo zároveň s tím jde ještě jedna věc. Zelenskyj v tomhle tom okamžiku má poměrně výraznou západní podporu. A teď je otázkou, jestli on kalkuluje nebo nekalkuluje s tím, že takhle výrazná míra podpory tu bude i za měsíc nebo za dva. Pokud by on kalkuloval s tím, že on prostě tu západní podporu bude mít, děj se co děj a bude jí mít prostě i za měsíc za dva. Tak on může spoléhat na to, že v dlouhodobém horizontu on bude schopen postupně tu svojí situaci zlepšovat, jak jsme řekli, tomu Rusku už budou narůstat jenom ztráty. On asi zpátky nedobyje všechna ta území. To je, to je pravděpodobně nerealistické. Ale můžou, může Rusku způsobovat takové ztráty, že pro Rusko potom bude výhodné, přistoupit i na takovou dohodu, kterou by třeba v tento okamžik ještě neakceptovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co víme, pokud ano, o těch strategiích, ať už Volodymyra Zelenského nebo i Vladimira Putina v této chvíli?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Tak přímo o nich osobně podle mě toho zas tolik nevíme, protože.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hlavně, aby to věděli oni.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Hlavně, aby to viděli oni. A jedna jako ze spekulací je, do jaké míry třeba vůbec Vladimir Putin je schopen správně číst tu situaci i na bojišti, protože v těchhle těch personalistických režimech ta míra informovanosti těch nejvyšších vůdců, není zas tak nejlepší. Protože ono skoro všichni se jim snaží dodávat jenom dobré a pozitivní zprávy. Takže oni mohou přeceňovat tu svojí relativní sílu. Ale bacha na to, že samozřejmě tohle to se může týkat do nějaké míry i Zelenského. Jenom připomínám, že Zelenskyj velmi dlouho odmítal jakoukoliv možnost invaze. On zmobilizoval velmi pozdě. Takže i on může žít v nějaké fikci, třeba v tomhle tom případě a neříkám, že to tak nutně je. Ale klidně se může stát, že za dva měsíce ta podpora západu bude výrazně slabší nebo začne ochabovat. A v ten okamžik ta jeho pozice se zhorší. Uvědomuje si on tohle? To já nedokážu říct. Má on tady o tom správné signály? Opět to je velmi těžké jako odhadnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mohl právě ten moment, pane Kofroni, když jste řekl, že vlastně nechtěl mobilizovat, jaksi podnítit Rusko nebo mu v uvozovkách, pomoci k tomu, že se teda odhodlal k té invazi?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
To je strašně zajímavá otázka. Já si jí sám kladu, nemám na to jednoznačnou odpověď. Myslím si, že ano, Rusům to jako nahrávalo v tom smyslu, že oni si udělali nějakou analýzu prý předtím a tam jim vyšlo, že se Ukrajinci nebudou bránit. Podle všeho ta analýza byla jako úplně zcestná. A tohle to ten fakt, že Zelenskej jako nechtěl mobilizovat, tak oni mohli číst tak, že vlastně Zelenskej sám cítí, že se ti lidé nebudou bránit. A na druhou stranu, na druhou stranu se zdá, že ti Rusové se rozhodli k tomu útoku zřejmě už někdy třeba v lednu nebo možná ještě o něco dříve. Což tam zas jde říct, že ta mobilizace by hrála spíš nějaký, nějakou sekundární roli, že prostě se rozhodli ještě předtím než pro Zelenského dávalo opravdu smysl zmobilizovat. Ale je možné, že něco takového tam bylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná ještě, pane Kofroni k tomu strategickému hledisku, kdy jste říkal, vlastně kam až vojensky nějak konvenční válka vlastně by se to mohlo dostat. Tak by mě taky zajímalo, například ukrajinské úřady potvrdily, že ztratily přístup k Azovskému moři. Je ještě teda mimochodem naděje, nějak zvrátit tam ten vývoj?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Já se obávám, že vojenskou cestou už ne. A kdyby toho byli schopní, tak to měli udělat prostě před týdnem, možná týdnem a půl, dokud ten ruský koridor byl relativně tenký. Teď od Mariupolu, který je obklíčen k těm vlastně oblastem, které, které Rusové okupují někde u Doněcku, je cirka 100 kilometrů. To a to je jako poměrně velká vzdálenost a provést tam nějaký protiútok, je, je docela nepravděpodobné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prezident Zelenský loňským vyzval například v sobotu švýcarskou vládu, aby zmrazila bankovní účty ruských oligarchů. Kritizoval i společnost Nestlé, která sice v Rusku omezila činnost, ale z ruského trhu se zcela vlastně minulý týden ještě nestáhla. Tady bych se ráda dostala pane Kofroni i k těm dalším videoposelství Vladimíra Zelenského. Už jsme se zmínili o tom, že promluvil i v Německu. A tady bych řekla nejenom poslancům Bundestagu, ale jaksi do duše vyzval kancléře Scholze, aby strhl zeď. Začne Německo nějak teda přestavovat svou bezpečnostní politiku nebo co bude následovat? V reakci třeba na jeho velmi ostrá slova. Mám teď na mysli ukrajinského prezidenta.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Já si myslím, že z širšího pohledu Německo skutečně začne přepracovávat svůj bezpečnostní politiku, ale to se nemusí přímo dotýkat Ukrajiny. Jo jde očekávat, že Německo skutečně třeba zvýší výdaje na obranu. Neříkám nutně, že to bude přesně tak, jak si před nedávnem odsouhlasili. Těch 100 miliard euro se nemusí materializovat. Ale podle mě nějaké zvýšení tam bude. Jestli to ale povede anebo jestli dojde k tomu, že Německo se nějak skutečně rozhodně postaví za Ukrajinu, podobně jako třeba Česko, Polsko a podobně, tak tím si úplně jistý nejsem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak celkově vnímáte ta videoposelství Volodymyra Zelenského? Tady pracuje hodně s metaforami. V podstatě každý ten videoproslov, ať už šlo o Velkou Británii nebo Spojené státy. Ostatně i Izrael byly jaksi šité na míru.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Určitě jako v téhleté oblasti ti Ukrajinci podle mě to dělají jako velmi šikovně, velmi dobře. A je vidět tam nějaká jako míra profesionality. Zároveň já nejsem expert na, na tyhle ty informační věci a na, na politický marketing. Takže zůstanu jenom u tohohle, že to jako opravdu vypadá to velmi jako profesionálně, schopně udělané. A co je samozřejmě otázkou, jaký to bude mít reálný efekt. Protože zase musíme si říct, že na druhé straně sedí politici. A ti politici přece jenom jsou tady na to do určité míry zvyklý. A úplně bych jako nesázel na to, že oni po jednom takovémhle projevu změní svůj přístup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak to vidí host dnešního vydání pořadu Jak to vidí, politický geograf Jan Kofroň z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zastavme se, pane Kofroni, ještě u mise tří premiérů, u cesty tří vrcholných politiků Evropské unie, ministerských předsedů České republiky, Slovinska a Polska. Polsko mělo vlastně dva zástupce, ať už teda současného premiéra a taky bývalého pánů Morawieckého a Kaczynského do Kyjeva, kde se setkali, jak víme s prezidentem Zelenským, s jeho spolupracovníky. Co ta návštěva, jaké to bylo gesto?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Tak určitě to bylo gesto solidarity. A bylo to asi i gesto toho, že tyhle ty země nebo země jako, řekněme, střední Evropy, takže přece jenom mají k té Ukrajině výrazně blíže, než některé třeba západní země. A určitě to bylo i gesto osobní odvahy ze strany politiků, kteří tam jeli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Také se docela v tisku debatovalo, jestli vedení Evropské unie tu misi dostatečně ocenilo, co si o tom myslíte?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
To je docela jako dobrá otázka. Samozřejmě mě tahle ta debata přijde trošičku, trošičku bizarní. Zejména ve vztahu k tomu, že Evropská unie sama má často obrovskou tendenci, se stavět do pozice nějakého morálního hráče. Já neříkám, že to je úplně dobře. Ale v okamžiku, kdy si tohle to začneme říkat, že jsme jako normativní mocnost, tak potom druhý okamžik říct těmhle těm třem, z mého pohledu statečným lidem, kteří tam nebo politikům, kteří tam jedou, že neměli dostatečný mandát. Tak já na to koukám s mírným jakoby údivem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tento týden přijede do Evropy americký prezident Joe Biden. Ve čtvrtek se v Bruselu setká se zástupci Severoatlantické aliance a také s lídry Evropské unie a zemí skupiny G7. V pátek se pak ve Varšavě má sejít s polským prezidentem Andrzejem Dudou. Jak, pane Kofroni, vy vnímáte vlastně postoj Spojených států v této ukrajinské agresi?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Jako postoj Spojených států je nějakým způsobem determinován, řekněme, dvěma nebo třemi faktory. Faktor číslo jedna, který si tady musíme prostě říct. Evropa už není pro USA číslem jedna, co se týče priorit. Tím je prostě jihovýchodní Asie a už to tak bude na dalších já nevím 50 let možná 40, nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jste si jist?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Jsem si celkem jist ano. Prostě nečekejme, nečekejme to, že USA budou považovat Evropu za stejně významnou jako v době studené války. A s tím souvisí, že z pohledu USA nedává příliš smysl, zabřednout do tohoto konfliktu, minimálně ne víc, než bude opravdu nezbytné. Samozřejmě jiná věc je, kdyby ten konflikt eskaloval. Ale, řekněme, si jako na rovinu. Jak je významná Ukrajina z pohledu USA? No v podstatě nijak. To zní jako hrozně, ale v zásadě to tak je. Abychom si dali příklad. Ukrajina byla součástí Sovětského svazu po celou studenou válku. A přesto Spojené státy z té studené války nakonec vyšly vítězně. To znamená jakkoliv hrozné by to bylo, i kdyby Rusko pohltilo Ukrajinu z pohledu USA, tohle to nebude nějaká fatální ztráta. Že my to tady samozřejmě ve střední Evropě vnímáme jinak, protože by se nám Rusové dostali velmi blízko k našim domovům. Tak to je pochopitelné, ale nemůžeme si projektovat naše obavy a naše přání do USA. Takže to je první rovina. Druhá rovina je, že USA jasně řekli v téhle té situaci, my prostě nechceme vojensky zasáhnout. To vyplývá z toho už prvního bodu, který jsme řekli. Z části to ale samozřejmě vyplývá i z toho bodu, že v případě Ukrajiny existuje neříkám, že stoprocentně, ale existuje nějaká pravděpodobnost na to, že případný konflikt mezi Natem a Ruskem, by mohl přerůst do jaderné války. Takže, takže ten postoj USA je na jedné straně ohraničen tímto. Z druhé strany ale samozřejmě USA se snaží nějakým způsobem podpořit Ukrajinu. A zároveň nechtějí vzít nebo nechtěli vzít zpátky to pozvání pro Ukrajinu směrem do NATO, které bylo učiněno v roce 2008. To znamená velmi dávno předtím, než vlastně současná administrativa vůbec přišla k moci. A tohle to jsou nějaké základní body, mezi kterými se vlastně USA pohybují. To znamená dodávky zbraní ano, tlak na Rusko ano, ale přímé zapojení ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jaksi zhodnotíte nebo porovnáte spíše, pana Kofroni, tu angažovanost Spojených států a členských zemi Evropské unie, právě co se týče Ukrajiny a ruské agrese? Nesvědčí třeba, ale jde samozřejmě o váš názor, o nechci říct podpoře, ale o postoji Spojených států, třeba i fakt, co se týče Ukrajiny, právě té cesty amerického prezidenta do Evropy?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Jako to je vlastně na tom možná jako nejzajímavější nebo možná nejparadoxnější moment, že USA přesto, že jak jsem řekl, primárně soustředí svoji pozornost vlastně do jihovýchodní Asie. Tak pořád na konci pro tu Ukrajinu minimálně, co se týče její schopnosti se bránit. Udělali mnohem víc než řada evropských zemí. A když si vezměme si ten například Německá, případně Francie, kde dlouho panovala velká nechuť poskytnout Ukrajině jakékoliv zbraně. Neříkám, že nehodnotím to nějak jako normativně, ale jenom upozorňuju na tuhle tu zajímavou věc, že často se tu spekulovalo o potenciální třeba evropské obraně, jakožto náhražce za NATO. Ale vidíme, že vlastně ta Evropská unie v těchhle těch ohledech není příliš jednotná a ty nejsilnější hráči zas tak velkou tendenci nějakým způsobem se vyrovnávat s Ruskem neměli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Polsko je jednou ze zemí, které nejhlasitěji volají po tom, aby Severoatlantická aliance zvážila důraznější kroky, pro zastavení těch bojů na Ukrajině. Dělá NATO dost z vašeho pohledu, pane Kofroni?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Víte co, NATO organizace několika desítek států. To znamená, neexistuje něco jako jedno NATO, nějaký konkrétní, nějaká jedna, jeden konkrétní stát, který by se jmenoval NATO a měl svojí zahraniční politiku. A to je strašně jako podstatné. To znamená na konci to, co dělá NATO, je výslednicí poměrně rozdílných zájmů jednotlivých zemí. V tomhle tom ohledu a pokud vezmeme v úvahu to, že prostě USA nechtějí vstoupit do toho konfliktu napřímo. Což v podstatě znamená, že ani žádný další evropský stát nebude chtít do toho konfliktu vstoupit napřímo, protože nebude mít plnou podporu USA. Tak bych řekl, ano dělám, NATO dělá maximum možného v kontextu tohoto omezení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pokud se nepletu, Spojené státy jak řekl Joe Biden, nechtějí vstoupit napřímo. Nicméně pokud by teda nebyl překročen pouhý centimetr členské země nebo by ruské vojsko nevstoupilo do členské země.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Tak, tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Severoatlantické aliance. Mohou a jak Spojené státy, případně, pana Kofroni, přimět Čínu, aby nějakým způsobem přispěla k ukončení toho konfliktu? Jaká je její politika?

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Já si tímhle tím nejsem úplně jist. Pro tu Čínu vlastně jako dává smysl nebo takto, já si nemyslím, že ten současný konflikt je pro Čínu nějakou velkou tragédii, protože jak jsme si vlastně řekli. USA směřovaly do jihovýchodní Asie a tenhle ten konflikt reálně znamená, že USA se musí mnohem víc zajímat o tu oblast Evropy. A je otázkou, jestli USA na konci nebudou cítit, že potřebují zvýšit svojí vojenskou přítomnost v Evropě. Z pohledu Číny tohle to je vlastně nějaké, nějaká strategická výhra aspoň do určité míry. Samozřejmě na druhé straně stojí to, že tenhle ten konflikt zejména kdyby eskaloval, tak by se na konci mohl obrátit i proti Číně, která říká, že je vlastně neutrální, byť ona je neutrální tak trochu v uvozovkách. Pro Rusko je to velmi podstatné, protože je to prostě pořád pro Rusko význam obchodní partner. Tak jí aspoň z části umožní nahradit některé ty produkty, které se nebudou schopny dostává do Ruska kvůli sankcím Evropské unie. Ale, ale jak říkám, já si myslím, že z pohledu Číny, pokud ten konflikt nebude nějak výrazně dále eskalovat. On vlastně není, není nějakým super velký problémem. Takže proč by vlastně Čína měla teďka zuřivě se snažit o jeho ukončení, protože vlastně, co by tím získala?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ptá se a také analyzoval ruskou agresi na Ukrajině ve světovém kontextu Jan Kofroň, politický geograf z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas i za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Jan KOFROŇ, politický geograf FSV UK
Já děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.