Přepis: Jak to vidí Jan Kofroň – 20. října 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté, dobrý den, je tady pravidelný čas pro zamyšlení nad děním kolem nás, k poslechu zve Zita Senková. Mým dnešním hostem je Jan Kofroň, politický geograf z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Buďte vítán, dobrý den.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Dobrý den, díky za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás mimo jiné na to, jak se do bojů na Ukrajině promítne částečná mobilizace, kterou před měsícem vyhlásil ruský prezident. Chce Vladimír Putin, aby se do války přímo zapojilo i Bělorusko a chce to i Alexandr Lukašenko? Nakolik reálné jsou jaderné hrozby Kremlu a bereme je vážně? Přeji nerušený poslech. Ruský prezident Vladimir Putin včera vyhlásil na okupovaných územích Ukrajiny stanné právo. Týká se to čtyř oblastí, které se Rusko pokouší anektovat. Stanné právo předpokládá zákaz vycestování občanů mimo Rusko, evakuaci části lidí i úřadů, kontrolu pohybu lidí a tak dále. Jak se na to díváte, pane Kofroni, přitvrzuje Putin?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Určitě ano, ono se zdá, že on asi některé ty méně populární kroky jako byla třeba mobilizace, jako je to stanné právo, tak nějakým způsobem postupně dávkuje, aby nemusel v jeden okamžik říct, tak zavádíme mobilizaci, krom toho zavedeme mobilizaci i třeba já nevím ekonomiky nebo převedení na válečný stav, zároveň stanné právo, že to bylo asi trochu příliš. Takže to takhle trošičku rozkládá. Ono to samozřejmě jako z vojenského pohledu prostě dává smysl na, v těch oblastech probíhají boje. Takže pochopitelně pokud Rusko chce anektovat ta území a pokud se necítí úplně jisté v kramflecích, co se teď cítit určitě nemůže, tak prostě tohle to jsou kroky, které by v zásadě dělal asi každý. Samozřejmě ukazuje to na nějaké problémy na ruské straně. Zároveň to ale ukazuje i na to, že ten režim, řekněme, tu operaci bere mnohem seriózněji než třeba v prvních týdnech, kdy skutečně doufali, že bez nějakého velkého odporu, bez nějakého zvláštního vlastně nasazení nebo vypětí sil, budou schopni tu válku ukončit pro ně velmi příznivým způsobem s malými ztrátami. Teď je jasné, že tohle to prostě neplatí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rusko masivně útočí na ukrajinská města také drony íránské provenience. Může to nějak výrazně ovlivnit situaci, další průběh ve prospěch Rusů?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Takhle v nějakém horizontu třeba dvou, tří čtyř týdnů, tak tohle to nehraje nějaký, nějakou velkou roli. Prostě tam jde o to, že tyhle ty údery, řekněme, strategického typu, tak my víme z literatury, že oni nemají schopnost rychle měnit situaci na bojišti jo. To prostě z toho důvodu, že ta kauzální vzdálenost nebo časová vzdálenost mezi tím, když zasáhneme nějaký cíl, třeba elektrárnu nebo prostě nějakou, nějaký význam železniční hák, který je ale velmi daleko od té fronty, tak než se ten efekt přenese někam na frontu, tak to bude trvat, řekněme, dny, spíš týdny. Ten nepřítel nebo ten, tady obránce ukrajinský může najít cesty, jak ten problém vyřešit. To znamená ten efekt nemusí dostavit vůbec. Na druhou stranu samozřejmě dlouhodobě, pokud by se Rusům podařilo výrazně poškodit, zejména tu, řekněme, elektrickou infrastrukturu Ukrajiny, tak to minimálně povede k tomu, že ta ekonomická situace a humanitární situace Ukrajiny se bude prostě zhoršovat. To je pochopitelné. Samozřejmě to nějakým způsobem bude pro Ukrajinu zvyšovat cenu té války. Ale přímo na frontě tohle to v následujících prostě dvou až čtyřech týdnech neovlivní skoro nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono dopad, teď to zní obrazně, ale i doslova to už tedy má, protože tím cílem je ukrajinská energetická infrastruktura, která už je, tuším, ze 30 % se uvádí podle většiny zdrojů poškozená. Ostatně jak už včera prohlásil ukrajinský prezident Zelenský, Ukrajina bude muset vlastně z tohoto důvodu poškození ode dneška pravidelně vždy na několik hodin vypínat elektřinu. Bude to mít, blíží se zima, ráno bylo podle agentur, konkrétně v Kyjevě byly 3 stupně. Bude i to hrát roli vlastně co se týče těch bojů a nadcházejících měsíců?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Tohle to, co se týče toho přímého boje, tak nebude hrát zas tak velkou roli. Samozřejmě čas od času nebo v některých případech přerušení té energetické soustavy samozřejmě může poškodit i některé vojenské, jak to říci, no prostě vojenské.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Objekty.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Objekty, cíle nebo instalace takto. Na druhou stranu většinou ty vojenské a řekněme instituce mají nějaké záložní zdroje energie. To znamená jich se to dotkne na konci relativně méně, než například škol, nemocnic, civilního obyvatelstva a tak dále. Jo samozřejmě tu řadu ekonomických provozů tohle to znamená reálně stopku, nebo prostě výrazné omezení činnosti. Takže v tomhle tom ohledu to nějaký efekt má. Zároveň je ale potřeba říct, my jsme vlastně víme z historie, že tohle to vlastně strategické bombardování ve většině případů není schopné zlomit morálku populace. Jo ta populace prostě tady na to nereaguje většinou tím způsobem, jak si přeje ten útočník. To znamená u té populace to spíš vede k zatvrzení, než k tomu, že by začala nějakým způsobem couvat nebo přála si vyjednávání. Jak říkám, trochu jiná situace v dlouhém horizontu, kdy skutečně, když by ty ekonomické škody byly opravdu jako masivní, ale to se nebavíme o týdnech ale opravdu o měsících, tak samozřejmě tam kalkulus z toho, co je ještě výhodné, co není výhodné pro tu vládu, tak se samozřejmě může začít měnit. Ale jak říkám, i třeba Američané doufali v Iráku, že zničením energetické soustavy nebo výrazným omezením, takže prostě to bude mít nějaký psychologický efekt na tu populaci, nemělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co víme, pane Kofroni, o momentálním stavu ruské armády? Před měsícem vyhlásil Vladimir Putin částečnou mobilizaci. Byly stavy doplněny, splnil, nebo splní, to asi teprve teda uvidíme ten příkaz smysl? Možná jenom dodám, že šéf Kremlu včera nařídil vyplácet novým vojáků v přepočtu 78 tisíc korun měsíčně, jak uvedla agentura Interfax.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Což je v Rusku několikanásobek průměrného měsíčního platu. Každopádně v případě té mobilizace je třeba si uvědomit 2 věci. Ta první věc je, že ty rezervisté vlastně, nebo že je můžeme rozdělit do několika kategorií. Někteří z nich končili třeba i povinnou vojenskou službu nebo profesionální kariéru před několika málo měsíci nebo lety. Tyhle ty lidi jde určitě poslat na tu frontu relativně rychle za předpokladu, že je dokážete identifikovat, protože oni prostě ty schopnosti mají. Tak jako, kdyby vy jste teďka přestala s vaší prací z jakéhokoliv důvodu a za půl roku by se někdo ozval, prosím vás, máme tu zajímavé, nebo ne zajímavé, máme tu místo, musíte jít nám pomoci. No, vy byste pořád ty schopnosti měla. Samozřejmě tohle platí, i když se bavíme o měsících, možná roku, dvou v okamžiku, kdy se bavíme o třeba pěti letech, tak samozřejmě tam už ty schopnosti, jak si určítě každý student vzpomene, tak rychle mizí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pokud ovšem ti lidi neuprchli /souzvuk zvuků/ v tomto případě.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Teď je potřeba si uvědomit, že těch lidí, kteří končili tu službu relativně nedávno, je relativně málo. A samozřejmě ok, jde poslat na tu frontu poměrně rychle a ten efekt může být v jejich konkrétním případě relativně velký. U toho zbytku je potřeba, aby prošli nějakým prostě výcvikem nebo minimálně výcvikem, který jim připomene ty, ty schopnosti a pomůže jim trochu se do toho zpátky dostat. A tady se bavíme o tom, že je nerealistické očekávat nějaký výraznější efekt. Dříve jak, řekněme, po čtyřech až šesti týdnech od vyhlášení té mobilizace. Protože jenom dostat ty lidi na nějaké sběrné místo, tak je posunout do výcvikového tábora, pak zajistit instruktory, kterých Rusko prostě už zřejmě ani nemá tolik. To všechno si vyžaduje nějaký čas. A pak je nutno ještě transportovat do oblasti těch bojů, a to se vůbec nebavíme o nutnosti prostě doplňovat je ve smyslu techniky, materiálu, zásob a tak dále. Takže tam prostě bych čekal, že pokud uvidíme nějaký efekt, tak to bude trvat ještě další, řekněme, 2-3 týdny minimálně. To, co vidíme teď, to jsou takové ty vlastně první pokusy tam narychlo někoho dostat. A teď co je z našeho pohledu možná jako zajímavější. Ta zajímavá vlastně otázka zněla mají to Rusové nějakým způsobem přeprat připravené, nebo teďka vlastně po tom, co Putin řekl, bude mobilizace, tak vlastně ty úřady začaly běhat v kolečku, šílet a říkat Ježíš Marja, co teďka s tím budeme dělat. A ono to vypadá spíš na tu druhou alternativu. Byť připomínám, že ta mobilizace je chaos. Všude byla aspoň trochu chaosem, pokud se nebavíme o Izraeli nebo Finsku, kteří oni jsou přece jen trošku jiní než, než, řekněme, Rusové. Ale i třeba my, ale to už nechme stranou. Každopádně my třeba víme, že Rusové byli schopný poslat na frontu lidi, kteří nebyli, řekněme, nějakými specialisty. To znamená nejsou v té první kategorie, o které jsem mluvil. Což ukazuje na nějaký chaos. Podobně máme třeba zdokumentované případy, kdy bývalý důstojník /nesrozumitelné/, to znamená, řekněme, nějaká obdoba našich, řekněme, průzkumných praporů, tak byl ustanoven velitelem tankového praporu. Byť ten jako kariérní důstojník by měl mít nějaké povšechné povědomí o, jak, jak té funkci a řekněme, chování toho tankového praporu, tak i třeba o těch speciálních jednotkách. Tak ale je jasné, že prostě, pokud někdo 5 nebo 10 let dělal u průzkumného praporu, tak prostě velet tankovému praporu, zejména ještě lidem a rezervistům, kteří také už jako, řekněme, nejsou úplně state of art, nejsou, nejsou to vysloveně lidé, kteří by, kteří by byli profesionály v tomu oboru /souzvuk zvuků/. Tak to může být docela divoké. Jo, že prostě tam, tam je vidět, že tam nějaká míra chaosu je. To znamená místo toho, aby efektivně využívali těch schopností lidí, které mají, tak se vlastně snaží tak trochu s prominutím splácat dohromady nějaké útvary narychlo. Doufají, že to bude fungovat. Samozřejmě je také faktem, že my prostě vidíme jenom výsek té ruské mobilizace a samozřejmě, že uvidíme typicky věci, které jsou buďto extrémně nedaří, to znamená vypadá to tam otřesně, je tam spousta chyb, protože i v tom Rusku potom budí nějaké vášně. Je to zajímavé mediálně. Anebo potom Rusové budou rádi prezentovat ty věci, kde to naopak funguje naprosto skvěle. Protože to je to vlastně jako jejich výkladní skříň. Takže jenom upozorňuju na to, že samozřejmě to, co vidíme je, má nějaký /nesrozumitelné/, je to nějakým způsobem přece jenom trošku zkreslené. Takže opatrně na to, že jenom proto, že v nějakém konkrétním útvaru to vypadá hrozně, tak to nemusí znamenat, že to tak bude vypadat všude. A stejně tak proto, že v nějakém jiném útvaru o pár kilometrů dál to vypadá naprosto špičkově, tak to rozhodně neznamená, že to tak bude vypadat všude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Důležitý je ten celkový obraz.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak říkáte. Pane Kofroni, mimochodem byl by, pokud by nedej bože se někdy snad dotkla mobilizace, nebo musela by být vyhlášena, vyhlášena v České republice, byl by to také teda, nakolik jsme my připraveni?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
To je vlastně geniální otázka, já jsem rád, že ji kladete, protože my se tu samozřejmě smějeme třeba těm Rusům, jak jim to nefunguje, jak povolávají třeba lidi bez jedné nohy a podobně. Což samozřejmě působí, kdyby to byla taková tragédie, tak ono to působí komicky. Ale vemte si, že vlastně my s nějakou větší mobilizací reálně moc jsme nepočítali dlouho. Vlastně dlouho jsme neměli ani moc rozvinutý institut aktivních záloh, to máme až v posledních letech. Takže to, co my bysme určitě zvládli, je povolat aktivní zálohy. Určitě bysme asi zvládli povolat, povolat část lidí, kteří ukončovali jejich vojenskou kariéru před pár lety. A věřím, že pokud by byl materiál, výstroj, ale kdybysme měli sáhnout hloubš, tak pravděpodobně tam už by byl problém. Už jenom takový drobný detail. Vemte si anebo spíš otázka, je to tak, že třeba naše vojenské zprávy mají registr osob, které by mohly povolat s tím, že ten registr je propojený třeba s registrem invalidních důchodů. Protože logicky nemá smysl povolávat invalidního důchodce a podobné detaily. To znamená tohle to je určitě oblast, aby se naši politici měli věnovat a nejde o to, že budeme budovat nějakou armádu po vzoru Sovětského svazu to v žádném případě, ale mít alespoň nějakou předpřípravu ve smyslu, kdyby bylo potřeba povolat dalších 10-20 tisíc osob v horizontu několika týdnů nebo měsíců, jak bychom to vlastně řešili a byli bychom to schopni vyřešit bez všech těch, řekněme, poněkud komických komplikací, které vidíme na té ruské straně nebo by se nám to víceméně zopakovalo. Takže já bych si dovolil tvrdit, asi i u nás bysme viděli spoustu, spoustu v lepším případě komických, v horším případě tragických momentů. A je to určitě bod pro zamyšlení a zlepšení celkového fungování. Ostatně ministryně obrany v posledních týdnech tady o té věci začala mluvit a začala říkat, podívejte se, tohle to je bod, kterému se musíme minimálně organizačně věnovat. Nejde o to teďka bychom někoho skutečně povolávali, ale udělat si nějakou tu, řekněme, byrokratickou administrativní přípravu, aby to pak nebylo jako vysloveně děsivých chaos.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ministryně obrany Jana Černochová by chtěla například posílit také pravomoce vojenské policie a zpravodajské služby. Pro větší ochranu objektu chce využít vojáky, kteří nyní pomáhají s ochranou hranic kvůli nelegální migraci. Takže jak říkáte, pane Kofroni, určitě je zapotřebí se tomu věnovat. Posloucháte pořad Českého rozhlasu Dvojky, dnešním hostem ve studiu je Jan Kofroň, politický geograf z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko nedávno prohlásil, že Ukrajina se prý chystá zaútočit na jeho zemi. Zároveň oznámil vznik smíšených bělorusko-ruských vojenských jednotek. Hledá Minsk záminku pro přímou účast ve válce?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Já si to nemyslím a z pohledu Lukašenka by účast na válce byla extrémně riziková. Vemte si, on vlastně prohrál volby a teď nejde o to, že by je jenom prohrál v tom smyslu, že by, že by prostě mírně zmanipuloval. Podle všeho i lidé, kteří vlastně stranili Lukašenkovi, tak přiznávají, Lukašenko volby prohrál. Jeho armáda má prostě klasickou konstrukční nebo braneckou po dobu. To znamená, on si vlastně nemůže být ani příliš jistý nebo vůbec jistý loajalitou těch vojáků, protože jeho spíš typicky podporují starší lidé, nikoliv mladší, když už na to dojde. A v té armádě jsou v průměru spíš mladší lidé. To znamená můj tip je, že on byl schopen dát dohromady třeba 2 možná 3 posílené prapory loajální a ty teoreticky poslat někam na Ukrajinu. Jenže když z té armády stáhnete loajální a té armádě ještě vydá, takříkajíc ostré náboje, tak v ten okamžik, ta jeho pozice bude extrémně extrémně riskantní. Takže já to vnímám spíš tak, že on samozřejmě musí rétoricky a nějakým způsobem vycházet vstříc Rusku, zároveň on si uvědomuje, že kdyby Rusko totálně prohrálo, tak on prohraje také. A v jeho případě by to znamenalo vězení, možná smrt, těžko říct. Takže on samozřejmě nějak, do nějaké míry Rusko podporuje. Určitě to, co oni tam dělají, tak bude vázat nějaké ukrajinské síly. Co si ale spíš dokážu představit, že třeba ti Rusové, kteří příště na to místo, tak zároveň mají fungovat jako pojistka právě proto, aby ten Lukašenkův režim zůstal relativně stabilní. Samozřejmě, že pro Rusko by bylo ideální, kdyby Bělorusko bylo schopné zaútočit směrem třeba na Kyjev. Ale já se domnívám, že ta běloruská armáda jak morálně, tak ale i třeba technicky není ve stavu, aby něco takového provedla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle amerického prezidenta Joea Bidena je riziko jaderné apokalypsy nejvyšší od kubánské krize v roce 1962. Jak se pane Kofroni, díváte na to ruské strašení jaderným úderem? Je zapotřebí brát to vážně bereme to vážně?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Takhle určitě bych to nepodceňoval a teď přijde ale velké ale. To ale spočívá v tom, že ano je pravda, že oproti posledním 30 nebo možná 40 letům ty šance nebo pravděpodobnosti, odhadované pravděpodobnosti na nějaký jaderný úder, ať už demonstrativní nebo skutečně někde v oblasti třeba bojů, jsou výrazně větší, než co byli, pravděpodobně několikanásobně. Na druhou stranu se tu pořád bavíme aspoň podle většiny kompetentních /nesrozumitelné/ anebo prognostiků, případně i analytiků o velmi malých procentech. Bavíme se třeba o tom, že v horizontu roku by k něčemu takovému mohlo dojít s pravděpodobností, 1, 2 možná 3 %. Což na jednu stranu nevypadá nějak děsivě, a tak bychom to měli i vnímat. Zároveň neznamená to, že to je čistá 0 jo. To znamená, máme tu potenciálně extrémně nebezpečnou událost, která je sice velmi málo pravděpodobná, ale právě díky tomu, jaké by mohla mít dopady, tak není možné si říct, tak se to nestane a nebudeme to vůbec vnímat. A zároveň já si myslím, že třeba většina západních politiků dokázala v tom uplynulém půlroce velmi dobře vlastně vybalancovat tu snahu pomoci Ukrajině a zároveň ale nepřekročit ten práh, kdyby ta možnost na nějakou eskalaci, včetně té jaderné překročila nějakou únosnou míru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pokud by chtělo Rusko splnit své hrozby, použít jadernou taktickou zbraň, poznáme nějak bezpečně, pane Kofroni, ty náznaky, že to k tomu směřuje, že se zvyšuje ta pomyslná, to jedno procento pravděpodobnosti třeba na 10, na 20?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Těch 10, 20 už bylo fakt jako relativně extrém, to znamená bysme se bavili opravdu o mnohanásobku toho současného stavu. Asi by byly nějaké příznaky, ale úplně bych na to, na to nespoléhal. Protože samozřejmě část nebo takhle většina těch jaderných zbraní, které Rusko má, tak jsou v nějakých v centrálních skladech. To znamená, aby tam zřejmě byla snaha je odvézt. A není asi úplně pravděpodobné, že zejména ty menší taktické jaderné zbraně jsou už teďka někde u jednotek. To znamená nebo někde poblíž zóny operací. To znamená, že tam nějaký krok by zřejmě byl potřeba, zřejmě bysme tohle to byli schopni zaregistrovat. Zároveň říkám, asi bych na to úplně, úplně nespoléhal. Kdyby se Rusko chystalo do nějaké, do nějakého, řekněme, většího použití jaderných zbraní nebo by se obávalo, že ten jeden úder by nestačil třeba demonstrativní, tam samozřejmě ta šance na odhalení takového kroku by velmi rychle rostla. Jenom upozorňuju na jednu věc. Ono to není tak, že by třeba i ty taktické jaderné zbraně v tomhle okamžik měly nějaké konkrétní jednotky v oblasti bojů. To znamená není to tak, že by nějaký velitel, protože má pocit, že ta situace se mu vymyká zpod rukou, nebo vidí nějaký lákavý cíl, takže by je mohl zasadit. Takhle to není /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to vlastně funguje, jaký je postup, řekněme?

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
U těch, řekněme, taktických jaderných zbraní, teď se nebavíme o těch strategických, protože, řekněme, je velmi nepravděpodobné, že by Rusové chtěli demonstrovat schopnost použití jaderné zbraně pomocí toho, že by otáleli. Jak říkám třeba tu strategickou jadernou zbraň, kde je navíc ještě nějaké riziko, že ta druhá strana to je třeba USA, si neuvědomí, že to je jenom demonstrativní úder někam nad oceán. Ale budou obávat, že ten úder přímo na ně, takže odpoví a ta eskalace je rázem na světě. A to si myslím i Rusové si uvědomují. Takže se tu spíš bavíme o těch taktických jaderných zbraních. To znamená pokud by se k tomu dohodli, rozhodli, Putin vydal rozkaz, nebo souhlas s použitím, tak by to následně šlo přes asi náčelníka generálního štábu, který by učil konkrétní způsob provedení a postupně by ty rozkazy šli níž, minimálně bavíme o dvou, o třech stupních. A pak by nějaký velitel, řekněme třeba nějakého jižního vojenského okruhu získal možnost použití jadernou, jaderné zbraně, využil bych třeba tomu střelu a Iscander, ale jak říkám, musel být ji vzít nejdřív z nějakého centrálního skladu. To bu někam dovezl poblíž, řekněme, té zóny bojů, zaměřil na nějaký cíl. Je možné, že neobydlený záměrně, aby to bylo fakt jenom demonstrativní a následně odpaloval. To znamená jako není to tak, že by si Putin řekl a já to teď zmáčknu, zmáčknu nějaký červený knoflík a raketa vyletí, takhle to, takhle to nefunguje a zejména u těch taktických jaderných zbraní tam, tam vysloveně ne. Tam bude několik stupňů velení, které s tím v zásadě musí souhlasit a musí provést aspoň nějaké formální úkony.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Stále jsme v hypotetické rovině /souzvuk zvuků/, ano zdůrazňujeme to. Pokud by náhodou došlo teda, Rusko by sáhlo po jaderném arzenálu, jak by asi na to, pane Konfroni, zareagovaly Spojené státy, Severoatlantická aliance, možná už jste to naznačil. Já bych tady citovala bývalého šéfa CIA Americké ústřední zpravodajské služby generála Petraeuse, který v rozhovoru pro ABC News řekl, jaká by byla ta reakce. Zničení všech ruských konvenčních sil identifikovatelných na bojišti, na Ukrajině, na sporném Krymu, anektovaném Ruskem a lodí v Černém moři. Na to nelze nereagovat, ale nebude se to rozšiřovat, není to jaderné za jaderné, není zájem o jadernou eskalaci. Ono to vlastně koresponduje i s vašimi slovy.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Tohle asi je jasné, že prostě nebo, nebo spousta lidí by si měla přiznat, že prostě kvůli tomu, že by Rusové zaútočili jaderně na Ukrajinu, tak ta šance, že by někdo jaderné odpovídal Rusku, je velmi malá. A je to jako celkem pochopitelné. Zároveň jako na druhé straně vlastně té pomyslné škály je nedělat nic, což by samozřejmě ale vedlo k tomu, že nějakým způsobem normalizujeme použití té jaderné zbraně. Problém je ten, že i to třeba, o čem jste tady mluvila, tak samozřejmě, že i tam je nějaké riziko další eskalace jo. Takže, že bych řekl, já vím, jak budou reagovat. Já to nevím a problém je ten, že prostě to byla tak vzácná událost, něco, co se vlastně nikdy nestalo doposavad s výjimkou vlastně situace, kdy ty jaderné zbraně měla jenom 1 strana, když USA bombardovaly Japonsko, že prostě najít nějakou hezkou analogii nebo ne hezkou, ale nějakou příhodnou analogii, je vlastně strašně těžké. Takže já se, já si nedovolím říct, jak by to na konci dopadlo. Můj tip je, že by to nedopadlo tak, že by byla snaha použít jaderné zbraně proti Rusku, protože tam ten eskalační potenciál byl enormní. Zároveň ale ty politici by podle mě měli velmi silný důvod pro motivaci udělat aspoň něco, protože kdyby neudělali nic, tak samozřejmě tím tak trochu říkají, ok, tak tohle to je vlastně cesta vpřed a to by, to by si jim mohlo velmi rychle vymstít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názory Jana Kofroně, politického geografa z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas i postřehy a přeji vše dobré, na slyšenou.

Jan KOFROŇ, Institut politických studií, Fakulta sociálních věd, UK
Vám také, děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.