Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 5. března 2019
Hostem byl mediální teoretik Jan Jirák.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Dnešním glosátorem, mým hostem je prof. Jan Jirák. Dobrý den. Já vás vítám.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Dobrý den vám i posluchačům.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S mediálním teoretikem zaostříme na jeden televizní hit, nečekanou favoritku i na nepsané pravidlo, že po volbách je před volbami. Připojte se k poslechu. – Seriál lámající rekordy. Takový byl Most! z dílny režiséra Jana Prušinovského a scénáristy Petra Kolečka. Stal se nejúspěšnějším komediálním seriálem České televize posledních let. Čím to, pane profesore, že si získal takovou pozornost?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že tam sehrálo roli víc věcí najednou. První, asi taková ta nejobecnější, je, že, jednoduše řečeno, seriály jsou teď v módě. Televize obecně investují hodně do seriálové tvorby a zřejmě je dost lidí, kteří si na to zvykli a seriály akceptují. To je takový ten nejobecnější pohled. Seriálová tvorba je populární. Ten Most! sám o sobě podle mého soudu...
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... byl v něčem výjimečný, že strhl takovou pozornost, vyvolal takové diskuze a stal se oblíbeným? Ta sledovanost opravdu trhala rekordy.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že byl jiný v tom (ale je to jenom můj dojem), že tematicky opustil Prahu a střední Čechy, že nabídl prostředí, které může být celé řadě diváků blízké, ale přitom se nepohybuje v tom tradičním, řekněme, pragocentrickém schématu. Navíc to byl konečně seriál, myslím si, že spolu s Okresním přeborem, u kterého si mohli lidé říct: No, konečně si děláme legraci sami ze sebe. Na té obrazovce jsme tak trošku my. Vím, že to zní téměř jako samozřejmost, ale... Tohle je něco, co u nás není tak běžné. Já se to pokusím vysvětlit na vlastní zkušenosti: Měl jsem štěstí před mnoha lety, že jsem se podílel na překladu a úpravě seriálu Haló, haló!, což byl britský seriál, který si dělal legraci z anglického a francouzského odboje za druhé světové války, což vypadalo téměř svatokrádežně. Překládal jsem to s řadou dalších lidí, byla to moc hezká práce. Celou dobu jsem si říkal, proč nevzniká něco takového u nás; proč si nedokážeme dělat legraci z věcí, které jsou nám, řekněme, důležité, vzácné, hodnotné; proč nevznikne seriál, ve kterém by si dělaly televize legraci z chartistů nebo z britských letců druhé světová války... Nebo čehokoliv.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A k čemu jste dospěl?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Dospěl jsem k tomu, že zřejmě tuhle tu rovinu sebeironie nebo té ochoty dělat si ze sebe legraci zřejmě tak úplně nemáme. Zdá se mi, že v takových typech seriálů, jako byl Okresní přebor nebo jako je teď ten Most!, se tomu ale přece jen trošku blížíme.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Seriál byl výjimečný také z hlediska tzv. odložené a internetové sledovanosti, tedy toho pozdějšího zhlédnutí mimo vysílací čas. Je to také nějaký nový trend mezi diváky?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ukazuje se, že to je zřejmě cesta, kterou ty tradiční televize budou muset jít, aby si udržely patřičnou pozornost. Jde v podstatě o to, že poskytovatelé připojení k televiznímu signálu jinému než ze vzduchu umožňují spustit si něco s odstupem jednoho, tří, sedmi dnů. A přibývá diváků, kteří chtějí něco vidět, ale nemusí mít v danou chvíli čas, nemusejí mít na to náladu, můžou si vybrat, na co mají náladu, a to tady zřejmě sehrálo roli, protože to sledování Mostu vypadalo trošku, jako když se valí sněhová koule. Přibývalo těch, kteří o tom slyšeli, kteří se k tomu vrátili, to odložené sledování jim to umožnilo, a tím se vlastně zvyšoval ten počet diváků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Herec Martin Hofmann, který si v seriálu zahrál hlavní roli Luďana, věří, že Most! by mohl propojit lidi, dát jim větší nadhled. Co očekáváme od seriálů obecně?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
To je velmi různé, záleží na typu seriálu. Asi u seriálů, které jsou komediálního charakteru a jsou takříkajíc ze současnosti a z našeho prostředí, mám pocit, že nejvíc čekáme, že sami na sebe nahlédneme trošku s nějakou nadsázkou, s nějakým nadhledem, s nějakým odstupem. Myslím si, že je obecně známá věc, že umět si ze sebe udělat legraci, je osvobozující a očišťující. Člověk z toho vyjde lépe, když se dokáže zesměšnit. V tomto směru jsem ale vůči tomuto seriálu mírně rezervovaný, protože tady mám trošku pocit, že to nebylo dělání si legrace ze sebe, že Most! a jeho obyvatelé figurují v tom seriálu trošku jako exotické prostředí, jako kdybychom je nahlíželi trošku zvenku. I když rozumím tomu, že sami se s tím dokázali, aspoň část z nich, identifikovat, tak tenhle ten pocit toho pohledu zvenku a té určité exotičnosti si myslím, že celkově to vyznění toho seriálu přece jenom mírně oslabuje.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak pro vás osobně, pane profesore, vyznívá zatím další nový seriál šestidílná Zkáza Dejvického divadla?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Nevím, co od něj mám čekat. Nemám o něm podrobnější informace. Dejvické divadlo je pochopitelně pozoruhodný jev, nepřehlédnutelný v české divadelní scéně. Trošku se obávám, že to bude opět, abych to řekl symbolicky, návrat do Prahy, což nepochybně bude. Ale v podstatě se na něj docela těším, protože pokud lze soudit, tak projekty spojené s Dejvickým divadlem vždycky měly svůj vtip a svoji svéráznou a docela zajímavou poetiku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem jedním z kultovních amerických seriálů 90. let byl Beverly Hills 90210. Herec Luke Perry, kterého v něm proslavila role Dylana, včera podlehl mozkové mrtvici. Když se podíváme třeba do Spojených států, co je typické pro tamní seriálovou tvorbu, to je přímo fabrika na seriály...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Podle mého soudu asi ten nejvýraznější rozdíl a to, co vám dovoluje říct, že to je fabrika, je to, že je to skutečně jaksi průmyslově řízená výroba, která dokáže vyhodnotit, jestli ten či onen projekt je ekonomicky úspěšný, a pokud ano, tak dokáže rozeběhnout mašinérii, která natočí další řadu, další řadu, další řadu... To u nás do té míry vůbec není. Je to nakonec vidět i na tom, že tady mají úspěch poměrně málodílné seriály, seriály o několika málo dílech, a rovnou deklarované jako něco, co nebude pokračovat. Ty nejrůznější minisérie se u nás objevují... Natáčení, a nepočítáme takové ty nekonečné seriály vztahové, nějakých dalších pokračování je spíše výjimečné. A koneckonců si myslím, že s tím u nás není příliš úspěch. Když myslíme na Nemocnici nebo na Sanitku, tak to nebylo úplně ono.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už k nám dorazila nebo se rýsuje tzv. quality TV? Tam je cílem diváka nejenom pobavit, ale jaksi ho přimět k přemýšlení...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že v některých projektech se ta quality TV objevuje, tedy tato představa, že se dělá nějaké hlubší dílo. Já jsem trošku rozpačitý z toho, že... Myslím si, že prvky quality TV u nás byly přítomné už kdysi dávno. Objevovaly se v celé řadě televizních inscenací, které měly charakter v podstatě slušných divadelních her, před r. 1989. To, co je asi na quality TV nové, je to, že se snaží blížit i filmovému vyjádření, že i obrazově a vizuálně se snaží být náročnější než ta inscenační televizní technika.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na Slovensku se příští týden uskuteční první kolo přímé volby hlavy státu. Za favorita je označována 45letá Zuzana Čaputová, právnička a občanská aktivistka. Jak si vysvětlujete ten obrovský nárůst popularity paní Čaputové? Ještě před několika týdny byla pro většinu Slováků, řekla bych, docela neznámá...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tam se asi podařilo jednak překročit ten práh pozornosti, dokázala z té pozice téměř neznámého člověka se dostat do středu pozornosti... A koneckonců když se podíváte na komentáře, které přicházejí ze Slovenska, tak vidíte, že vesměs to, co je na ní oceňované, je to, že komunikuje s veřejností jiným způsobem než ostatní kandidáti. Když se podíváte do komentářů, tak se tam objevují výrazy jako bezprostřední, dokáže oslovit, je autentická... Čili kdybychom si to přeložili do nějaké srozumitelnější mluvy, tak se tím říká: Zdá se, že tohle je kandidátka, která umí předvést, že vystupuje sama za sebe a není, řekněme, projektem žádných marketingových týmů. Jestli je nebo není, to je jiná věc. Ale dokáže zaujmout tou autentičností. Navíc to zviditelnění, které prodělala, bylo spojeno s poměrně silným příběhem: Aktivistka, která se nevzdává a která umí bojovat... Dokázala se předvést jako někdo, kdo je silný a stojí si za svým názorem. Myslím si, že tam skutečně hraje roli to, že přišel člověk s alternativním pohledem na svět a s alternativní nabídkou ne té standardní marketingové politické rutiny, ale s jiným nábojem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nepracují také ostatní kandidáti s tím, řekněme, marketingem?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ale nedaří se jim. Já bych jedovatě řekl, že se obávám, že ostatní kandidáti pracují s marketingem až příliš, že už to nejsou osobnosti autentické, ale jsou to produkty marketingového myšlení. Myslím si, že v tomhle tom ta kandidátka je přece jenom trošku jiná.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A výsledek politického marketingu politických stran, asi...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
To ano, to pochopitelně tam hraje roli.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Paní Čaputová je aktivní na sociálních sítích. Třeba před pár dny zveřejnila fotografii svého přítele a napsala v takovém obsáhlejším velmi osobním vyjádření, že před útoky, se kterými počítala a počítá, ji nejvíce chrání upřímnost. Mění to, pane profesore, nějak – třeba tento jeden konkrétní příklad – nárok na kandidáty? Ukazuje, co už nestačí, aby se, ať je to kdokoliv, probojoval do druhého kola nebo zvítězil, a vůbec uspěl?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ono bohužel v té zvláštní chemii, které se říká prezidentské volby, asi nerozhoduje jenom to, jaký je ten kandidát a co dělá, ale k jeho úspěchu nebo neúspěchu přispívají i kroky ostatních kandidátů a celkový kontext, celkové klima, ve kterém se to jednání odehrává. Tady asi zase sehrává roli ta nejsilnější zbraň – upřímnost. Asi sehrálo roli to, že prostě bylo výrazně jiné prohlášení, než která produkují ostatní kandidáti. Ale jenom pro ilustraci: Obávám se, že třeba v kontextu českého prostředí by to takový efekt nemělo, už proto, že naše dřívější zkušenosti s chováním kandidátů slovo upřímnost trošku oslabily v tom slavném sloganu: Myslím to upřímně. Takže neexistují absolutní recepty na to, jak se věci dají dělat. Vždycky hraje roli ta momentální situace.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si, že by paní Čaputová mohla mít větší šance zabodovat než před pár lety Iveta Radičová? Kdybychom možná srovnali tehdejší kampaň a tu současnou, ačkoliv to určitě souvisí s celkovou politickou atmosférou na Slovenskou a s mnoha dalšími faktory...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já nejsem odborník na slovenskou scénu, pochopitelně, ale je tam několik dost významných rozdílů, které hrají roli. Jednak ty dvě kandidátky nemají mnoho společného. Paní Čaputová přece jenom přišla se silným příběhem. Předcházející kandidátka se spíš zkoušela opírat o svou politickou a odbornou erudici, a to zřejmě úplně nerezonovalo. Navíc to Slovensko je přece jenom jiné. Má za sebou období poměrně vzedmutých vášní, občanských protestů, zvýšeného kritického zájmu o politickou scénu, a to je něco, co může přispívat k zájmu kandidáta, který vystupuje jako jiný než ti ostatní, který se vyčleňuje z té řady. Ale nikdo v tuto chvíli pochopitelně neví, jaký ten výsledek reálně bude. Navíc se teď pohybujeme v té tmě, protože už se nedají zveřejňovat výsledky průzkumu veřejného mínění, respektive volebních preferencí, a to je něco, co si myslím, že by stálo za to připomenout. Ty průzkumy veřejného mínění nebo volebních preferencí se tváří jako informace o tom, koho bude lidé volit nebo koho si myslí, že budou volit, ale ve skutečnosti zveřejňování těch výsledků fakticky může to voličské chování ovlivňovat. Čili není to nějaký neutrální záznam, je to aktivní vstup do té předvolební scény.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže je dobře, že v podstatě dva týdny před tím prvním kolem už na Slovensku není možné zveřejňovat žádné průzkumy?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já nevím, jestli je to dobře. Možná ano, možná ne. Kdybych měl být hodně radikální, a teď se mi zhroutí všichni kolegové, kteří se tím živí, mám pocit, že nejlepší by bylo vůbec ty průzkumy nezveřejňovat. Teď si představte tu situaci, ve které slovenský volič je. Informace už nedostává a musí v jakési informační tmě odhadovat, co se asi bude dít dál. Tam je několik možností. Někteří si řeknou, ona to má stejně jisté, tak tam ani nepůjdu. Třeba. Jiný se řekne – ona má hodně hlasů, ale já ji nechci, tak půjdu volit – a může to radikalizovat ty, kteří skutečně paní Čaputovou nechtějí. Takže těch možností je víc a všechny jsou založené na tom, že tady jsme dostali nějakou informaci a teď už žádnou nemáme. Takže je otázka, jestli je to dobře. Opravdu nevím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Český prezident Miloš Zeman je ve své funkci rok, mám pochopitelně na mysli druhý mandát. Poprvé se funkce hlavy státu ujal složením slibu 8. března 2013 a druhé funkční období zahájil přesně o pět let později. Další přímá volba se u nás uskuteční v roce 2023. Přesto své ambice kandidovat už nyní naznačuje nebo nevylučuje hned několik potenciálních adeptů. Je to výhoda nebo nevýhoda, deklarovat už nyní svůj zájem? Proč se ti potencionální kandidáti začínají objevovat už nyní?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Nevím, jestli je to výhoda. Dokonce ani nevím, jestli je to jejich vůle. Mám pocit, že je do toho trošku vmanévrovala média, novináři tím, že se začali vyptávat, kdo by asi tak mohl kandidovat, a asi není náhodou, že to vyptávání přichází teď před těmi slovenskými volbami, protože jeden z takových známých mediálních mechanismů je ten, že když se někde něco děje, tak média mají tendenci přinášet zprávy o podobných událostech v jiných zemích. Když je u nás povodeň, jedeme na jiné povodně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem ve Spojených státech je Donald Trump v polovině svého mandátu a už nyní má 14 vyzyvatelů z demokratů, takže to je téma asi všude.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ale asi je to i to, že jakmile jedna kampaň končí, hned začíná ta další, a to je toho asi dost výrazným projevem. Navíc ta volba příští za ty čtyři roky bude zvláštní tím, že to bude druhá první volba. Že podruhé budeme volit prezidenta do prvního období... Protože to, co jsme si vyzkoušeli na tom prvním období od roku 2013, tak to bylo dost tápání, a ukázalo se, že spoustu věcí politici, veřejnost ani média nemají promyšlené. Jen si vezměte, kolik diskuzí bylo kolem toho, že Miloš Zeman má lepší postavení do druhé volby než ostatní kandidáti, protože předtím byl prezidentem, že si mohl takříkajíc dělat kampaň. Ale to je podle mého soudu naprosto samozřejmá součást toho faktu, že byl prezidentem. Pokud prezident z první volby půjde do té druhé, tak vždycky bude v jiné pozici, vždycky bude v pozici obránce hradu, zatímco ti ostatní jsou v pozici dobyvatelů hradu. Takže my uvidíme za ty čtyři roky, jak to dopadne, protože budeme opakovat to z roku 2013.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to předčasné, ale možná se mezi těmi příštími dobyvateli Pražského hradu objeví někteří, kteří měli zájem i v loňském roce...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Soudě podle některých informací se taková situace skutečně může vyskytnout. Z toho pohledu možná není ten zájem médií o kandidáty čtyři roky před volbami tak úplně nesmyslný, protože já myslím, že největší problém zvlášť v té loňské v té druhé volbě s kandidáty byl ten, že byly trochu rychlokvašení, že to byly trochu narychlo mobilizované postavy, které fakticky měly představovat jenom jakousi alternativu k Zemanovi, ale neměli své, řekněme, autentické osudy, autentické příběhy. Teď ty čtyři roky by mohlo být dost času na to si něco podobného vybudovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O volbě dnes do třetice, ovšem ze zcela jiného úhlu – o volbě či povinnosti očkovat. Po desítkách let se do Evropy vrátily spalničky. Aktuálně hygienici na Trutnovsku zaznamenali zvýšený výskyt tohoto vysoce infekčního onemocnění. Epidemie se šíří hlavně ve Francii, v Řecku, v Itálii. Na Ukrajině bylo loni dokonce zaznamenáno více než 50 tisíc případů. Jak upozorňují hygienici, snižuje se proočkovanost u malých dětí. Zároveň je jen část populace chráněna dostatečně, protože ta vakcína časem jaksi vyvane. Očkovat povinně, pane profesore?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já jsem v tomto asi dost nevím, jestli tradiční typ, nebo jak se mám pojmenovat, ale já mám pocit, že věci, které se týkají ochrany zdraví, by měly být v zásadě povinné. Ta zkušenost, kterou máme z 90. let a následných, kdy bylo v módě odmítat očkování, nechávat to na rodičích, ukazuje, že řada lidí, řeknu to velmi nehezky, nespojuje možnost svobodné volby s úvahami o vlastní odpovědnosti za celek. Prostě zvítězila představa, mám na něco právo, tak si to užiju, vím, co je pro mé dítě dobré. Tyto fráze se objevovaly. Ale teď se ukazuje, že v době snížené proočkovanosti tento, a myslím si, že se to dá jednoznačně říct, nezodpovědný přístup prostě vede k nešťastným koncům. I když pochopitelně hrají roli i jiné faktory, migrace, otevření hranice, to všechno. Ale to není omluva pro to, že tady vzniklo klima, ve kterém podle mého soudu jednání řady rodičů vůči tomu očkování bylo skutečně nezodpovědné, a ve svém důsledku nakonec i ohrožující ty, na jejichž dobro mysleli nejvíc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme u voleb, u povinnosti voleb, tak co volební účast a povinná volební účast? Že se vracím zpět k politice, pane profesore...
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Nemyslím si, že povinná volební účast je to, co by zlepšilo, řekněme, demokratické klima naší společnosti. Já se držím zásady, že nevolit je také forma volby, že když člověk nejde k volbám, tak to nemusí být jenom proto, že radši jel grilovat na chalupu, ale může to být také proto, že tím dává najevo, že nabídka, kterou mu politici předložili, není dostatečná a že by radši vybíral z něčeho jiného.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Má to tedy spíš, kdybychom to dali na misku vah, výhody, nevýhody?
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím, že základní výhoda nepovinné volby je v tom, že je to skutečně věc rozhodnutí, ale pak se musí i ta nevolba interpretovat jako jistá forma volby.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mediální teoretik a profesor Univerzity Karlovy Jan Jirák a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den.
Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Děkuji za pozvání a hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra se můžete těšit na názory spisovatele Pavla Kosatíka. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka