Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 3. května 2018

Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D.

Hostem byl Jan Jirák.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, vy budoucí novináře učíte kromě jiného neverbální komunikaci, baví vás sledovat, odhadovat nebo hodnotit podle řeči těla ostatní lidi?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Tak samozřejmě, to já myslím, že je taková věc, která je asi zajímavá pro každého, protože z té řeči těla, ale i z věcí jako intonace můžeme odečítat spoustu informací o lidech kolem nás, jejich rozpoložení, nálady, důvěryhodnost. To, jak na sebe koukáme, jak se k sobě dotýkáme, jak se k sobě přibližujeme, jaký postoj těla zaujmeme, to všechno hraje obrovskou roli. Navíc myslím, že v současnosti to nabývá na významu i v rovině, kterou si lidé méně uvědomují, ta řeč těla je v mnoha případech podmíněna kulturně, podle toho z jaké pocházíme kultury, tak se chováme neverbálně a ono to může vést ke spoustě nedorozumění. Vezměme si takový příklad u nás v českém prostředí je typické, že se neusmíváme při pozdravu, prostře Čech ve velké většině nevidí na pozdravu nic veselého, tak se u toho neusměje, zatímco třeba v prostředí Spojených států, zvláště ve velkých městech je úsměv standardní součástí pozdravu, nic se tím nemyslí, prostě to patří k pozdravu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A máte pocit, že třeba globalizace, televize, která obsáhne celý svět mimo jiné, že nějakým způsobem i toto ovlivňuje, že třeba ti mladí, kteří se dnes dívají už ani ne tak na televizi, ale takzvaně sjíždějí různé seriály na internetu, tak se třeba chovají třeba podle těch zaoceánských vzorů?

Čtěte také

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Asi to určitou roli hraje. Myslím, že by se to dalo prokázat, nebo alespoň ilustrovat na tom, jak se mění naše skladba citoslovcí. Moji studenti už klidně řeknou wau a myslí tím jakési překvapení, pro mě to je pořád ještě naprosto cizorodý prvek, já to vnímám jako podivnou křeč nebo divnou stylizaci, ale myslím si, že to je určitý vliv.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když se vrátíme k té neverbální komunikaci nebo té řeči těla, hlídáte vy sám sebe, když máte načteno, třeba když jste přinucen nemluvit pravdu, tak si dáváte pozor, aby jste neudál to, co by vás mohlo prozradit?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Ne, takový profesionál rozhodně nejsem, já se obávám, že jsem vůbec velmi špatný lhář, ale pochopitelně, že si některé věci musím uvědomovat a snažím se korigovat své neverbální chování tak, abych okolí neobtěžoval, nebo nevstupuji lidem do jejich osobní zóny, pokud to nedovolí sami. Uvědomuji si a to je dnes zvlášť citlivé, jak opatrný člověk musí být s dotyky, počínaje podáním ruky, přes nejrůznější ty kontaktové doteky, protože přece jenom vysvětlit si to jako nějakou agresi nebo obtěžování je poměrně snadné a žijeme ve světě, který je citlivý na nejrůznější formy podobných obtěžování toho harašení je poměrně hodně, takže si myslím, že se snažím těch znalostí pokud to jde využívat, ale na druhou stranu člověk se prostě chová spontálně a není stroj, který by hlídal sám sebe, takže to asi úplně nejde.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A má třeba v politice neverbální komunikace svoje zvláštnosti oproti běžnému životu?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Celou řadu zvláštností, některé dokonce pokud vím je potřeba se vyloženě naučit. Vezměme si takový drobný příklad, mluvil jsem o té osobní zóně, to je takový malý prostor kolem nás, kolem našeho těla, který považujeme za svůj a kam bez dovolení nikdo nemá, ale politikům se celkem běžně stává, že do téhle zóny jim ostatní vstupují, ti ostatní v tomhle případě jsou nejčastěji novináři, tedy vy, abych řekl strkáte jim před obličej mikrofony a diktafony a všechno možné. A naše běžná reakce na ten vstup do té osobní zóny je obrana, ustoupit, naštvat se a politik se musí naučit, že ho to nemá naštvat, že to je prostě normální součást jeho existence, stejně tak jsou v politice důležité doteky, zvláště podání ruky hraje roli, jsou popsány stohy textů o tom, jakým způsobem podává ruku třeba současný prezident Spojených států Trump, který má tendenci ještě druhou rukou tu ruku přikrýt nebo položit na rameno nebo něco.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co to signalizuje?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Říká se, že to signalizuje dominanci, že on tím vlastně dává najevo, že má toho druhého v moci, že je ten silný medvěd, který je nad ním a který ho může ovládat a tak se rozebírali třeba způsoby, jakými se pozdravili Trump a Putin při svém setkání, tam se ukázalo to, že ten protihráč Trumpův se snaží stínovat to chování a chová se stejně, aby ten pokus o tu dominanci vyrovnal nějakým způsobem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem teď mě napadá, co tedy vlastně podle výkladu řeči těla znamená takové to skoro až neúnosně dlouhé třesení pravicí, je to tak, že člověk si to neuvědomuje ten druhý, který vás za tu ruku drží a nepustí, anebo to něco znamená?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Může to znamenat mnoho věcí, podle toho, v jakém je to kontextu. Myslím, že asi nejčastější případy by byly ty, kdy to dlouhé neúnosně dlouhé držení a intenzivní pumpování, které s tím bývá spojené, tak že je nějaká snaha o přivlastnění, udržení toho druhého v nějaké pozici loutky, s kterou je možné pracovat a taky to může být prostá nervozita.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A troufáte si odhadnout, kdy třeba politik znejistí nebo přímo lže, když by jste si třeba vypnul zvuk, díval se na televizi a říkal „tak chlapče, tohle už ti nebudu věřit".

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Říká se, někteří psychologové říkají, že to je možné z toho odhadnout z nejrůznějších signálů, jakože kdo lže, častěji se dívá doprava nahoru a tak podobně. Ale to musím říct, že to už je expertíza, kterou já neovládám a myslím si, že kdybych si vypnul zvuk politika, tak prostě uvidím pána nebo dámu, která otvírá ústa na plano a nic z toho nepoznám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale mnozí politici procházejí mediálním tréninkem, dokáží vás, anebo vůbec, abych to pořád nesměřoval na vás, nás oblafnout, nebo je můžeme i přesto prokouknout i když jsou na to školeni.

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Myslím, že to je obtížné i když pokud vím, tak většina těch tréninků se soustřeďuje víc na verbální projev, tedy na způsoby jimiž reagovat na nepříjemné otázky, způsoby jimiž bez ohledu na otázku říct svojí pravdu to, co chci říct a tak dále, čili je tam spíš důraz na to, co je verbální, než na to co je neverbální.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak důležitou složkou vůbec je vizuální vjem, teď nemám na mysli jenom televizi, ale vůbec sociální sítě, nejrůznější fotografie a videa?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Tak je asi velmi důležité zvlášť proto, že si vlastně na základě toho vizuálního vjemu si vytváříme ten takzvaný halo efekt, čili ten první dojem z druhého se prostě na něj podíváme a víme, jestli se mu dá věřit, nebo nedá věřit. Často je to naprosto neuvědomované na základě pohledu, na základě reakce dokonce očí a tak dále, a hodně odečítáme z oblečení, ze způsobu jakým se ten dotyčný předvádí, prostě syndrom bílého pláště funguje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě mě napadá, možná jste se s tím také setkal, že jsou lidé politici, kteří v tom osobní kontaktu mají obrovské flojdum, ale z nějakého záhadného důvodu ho neumějí přenést na obrazovky televize, přemýšlel jste v čem to může spočívat?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Ona je tam taková asi i racionální složka, můžeme ji říkat nějaká telegeničnost, protože někdo je fotogenický, někdo je telegenický a často to bývá i spojené s tím jak má uspořádaný obličej, jestli z něj víc vystupuje nos, nevystupuje, jak vypadá z profilu, nakolik dokáže udržet oční kontakt nebo nedokáže, nakolik má hluboký nebo vysoký hlas, čili tam hraje roli spousta věcí a já myslím, že i v běžném životě jsou lidé, kteří jsou oslnivý nebo naopak bezvýrazní v osobním kontaktu jedna ku jedné a ocitnou-li se před větším počtem lidí, tak se to jejich chování najednou změní a ten, který je nevýrazný zaujme anebo naopak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už máme třetího května, ale já bych se ještě vrátil k tomu prvnímu. Jak se podle vás s pojetím svátku práce vypořádali ve svých programech naše televize?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
To je docela zajímavá věc. Já myslím, že by bylo dobré obecně začít tím, že televize je významnou součástí našeho života, nějakým způsobem nám ho pořád ještě pomáhá organizovat a zvýznamňovat a máto i takovou rovinu řekněme rituálně slavnostní, prostě určitý typ programů si spojujeme s Vánoci, určitý typ programů si spojujeme s významnými svátky a zrovna, když se ptáte na ten první květen a svátek práce, tak tam myslím bylo vidět, že jaksi ty televize úplně přesně neví, o čem ten svátek je. Umím si představit, že na Vánoce dají Tři oříšky pro popelku, že na osmého května dají nějaký válečný film, že prostě připomenou o čem ten svátek je a tady najednou fakticky nic, co by významně vybočilo z běžné produkce o volném dni se neobjevilo. Česká televize dala sérii pohádek, možná, že trošku významnější byla Pyšná princezna, kde se motiv práce objevuje, vzhledem k tomu, že to je film z padesátých let, ale jinak, že by některá z těch televizí uměla naznačit svým pořadem, jakým způsobem se k tomu svátku staví, to se myslím neprojevilo, Slavnosti sněženek asi nebyl úplně film, který si představíme, ale možná, že kdyby tam byla nějaká hlubší úvaha, tak by šlo zůstat u Hrabala a pustit Skřivánky na niti třeba, v kterých nějakým způsobem rezonuje konfliktnost toho svátku. Já myslím, že on je celkově pro nás složitě uchopitelný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se ale nabízí i jiné téma, třeba toho prvního května, protože teď to bylo 14 let, jestli se nepletu, co jsme vstoupili do Evropské unie, tady jednoznačně se nabízí otázka, přibývá ten euroskepticismus, máte pro to nějaké vysvětlení?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Ono je to asi obtížné najít nějaké jedno vysvětlení, tam se asi schází více věcí. Jednak řečeno velmi nadneseně určitá tendence ke skepticismu je dost příznačná pro něco, co bychom mohli nazvat českou kolektivní mentalitou. My jsme v jádru myslím lidé pochybující, Pavel Eisner, překladatel, spisovatel, ten v jedné své knížce chrám i tvrz, která je o českém jazyce, tak říká, že typickým projevem českého myšlení je něco, co by se dalo shrnout do věty pochybuji, tedy jsem. On má takový hezký příměr říká, že jde hospodyně z trhu, kde koupila husu a ten svůj nákup komentuje slovy, koupila jsem husu, tak nevím a tím tak nevím, myslí bude jim chutnat, nebude jim chutnat, připálím ji, nepřipálím jí, prostě neví, jak se to vyvine a já myslím, že v nás je tohle přítomné, že prostě ty výzkumy toho skepticismu říkají, vypovídají o tom, že my si říkáme, jsme v Evropské unii, tak nevím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom zůstali u toho tak nevím, tak by možná to nebylo tak zlé, teď to nechci hodnotit ze svého pohledu, ale mám pocit, že přibývá hlasů, není nám tady dobře, pojďme jinam.

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
To je myslím otázka, protože my pochopitelně nevidíme do motivace těch odpovědí, které se objevují ve výzkumech, ale je docela možné, ty pochyby, o kterých mluvím dostávají nějaký svůj obsah tím, co se veřejnosti nabízí k úvahám o Evropské unii z médií a já myslím, že ten mediální obraz je možná nechtěně dost výrazně euroskeptický. Přece jenom i třeba z důvodu určité zpravodajské atraktivity ten důraz je kladený na věci, které jsou blízko nějakých pochybení, špatných rozhodnutí, absurdních rozhodnutí a tak vzniká taková představa o tom, že ten Brusel je něco složitého a podivného a vzdáleného.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes máme třetího května, Mezinárodní den svobody tisku. Myslím, že chronicky se opakují takové ty soustředěné útoky zejména na veřejnoprávní Českou televizi a její zpravodajství, pojďme si teď probrat některé pojmy, které jsou pranýřovány často. Jak to chápete vy i jako mediální teoretik, objektivita.

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
O tom by mohla být celá přednáška, celá učebnice, ale velmi stručně a jednoduše řečeno, objektivita je nesmysl. Objektivita vznikl historicky v podstatě kupodivu určitý marketingový trik, když kdysi dávno ve Spojených státech vydavatelé novin zjistili, že narážejí na hranice toho, že už jim dál nemůže stoupat čtenářská obec, protože byli prostě politicky vyprofilované a neuměli přitáhnout čtenáře z druhého tábora, tak přešli ke konstatování, že umí dělat zprávy, které jsou nezatížené názorem, že jsou pro všechny, prostě pojďte číst nás, protože my vám dáme zprávy ať jste konzervativec nebo liberál je to jedno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Napadá mě, že napřed je potřeba ukázat prstem na ty ostatní, že ti to nedělají.

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Ano, a to ta hrálo roli, takže. A teď to bylo v době, kdy se začínalo pracovat s fotografií a ta vypadala, že může být objektivní aspoň zdánlivě, takže vlastně takhle ta objektivita vznikla. Dnes můžeme jednoduše říct, že objektivita je určitá dohoda o tom, jak má vypadat zpráva, aby nebyla příliš názorově zatížená, že tam jsou ty základní údaje, kdo, co, kde, kdy a tak. A není tam přítomný explicitní názor, ale problém je v tom, že v každém sdělení může být nějaký názor obsažen, prostě když vám manželka řekne, že je dnes hezky, tak může konstatovat, že je dobré počasí, ale vy také můžete vědět, že za tím je výčitka, že s ní málo chodíte na procházku nebo neposekal zahradu, že tohle všechno možné a my tím, že žijeme v nějakém kontextu ze dne na den, tak víme, že i neutrálně formulovaná zpráva evokuje, vytváří nějaký hodnotící rámec a to se potom snadno vyčítá těm médiím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vyváženost, jak ji hlídat?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Já myslím, že vyváženost je další taková podivná kategorie. Vyváženost původně byla založená na představě, že zpráva nemá být vychýlená jedním směrem, že v ní má být zastoupen postoj všech aktérů a tak dále. Pak to přešlo trošku silněji na to, že vyváženost má být v nějakém zpravodajském celku, to že je v ní obsaženo dostatek relevantních témat a tak dále, tohle všechno. Já si v zásadě myslím, nechť je mi odpuštěno, že teď mi budou kolegové proklínat, ale že to, o čem se bavíme jsou neměřitelné kategorie, že záleží na kontextu, záleží na zkušenosti novinářů, který to dělají a záleží na jejich vnitřní poctivosti. Kdysi dávno tady byla jedna docela významná teoretička žurnalistiky profesorka Conorová, od začátku devadesátých let a ta nám říkala „podívejte největší skok, který vaši novináři čekají je to, že budou muset změnit myšlení, protože nezávislost není to, že nemají majitele, nezávislost je způsob myšlení, kdy člověk hlídá sám sebe, jestli náhodou někde podvědomě se nepřiklání k něčemu" a já myslím, že tohle důležité tu vnitřní kritičnost k sobě a to hlídání se, jestli jsem sám vnitřně nezávislý.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přesto se zeptám ještě spíš aritmeticky, častým problémem zejména u publicistiky bývá, že některé politické subjekty se soustavně odmítají vyjadřovat, když potřebujete protinázor, co s tím, jak v tuto chvíli dodržet požadavek vyváženosti?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
No to je například jedna z věcí, proč dodržet nejde, prostě můžete stokrát mít debatu, kterou chcete mít vyváženou ze všech sil a když vám tam prostě někdo nepřijde a nechodí, tak to nutně musí být určitým způsobem jednostranné, ale s tím se v zásadě nedá nic dělat, myslím si, že je možné trošku tlačit na ty absentující, na ty nechodící subjekty tím, že se to průběžně zveřejňuje jak jste říkal, zvali jsme toho a toho, nepřišel, tady je po něm prázdné křeslo, nebo přišel místo něj tenhle a vlastně hrát to jako s kartami na stole.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je třeba hájit média veřejné služby?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Určitě, já si myslím, že ano a budu trošku jedovatý, myslím, že někdy je třeba chránit i před "nesrozumitelné" samými. Ta tendence zapouzdřovat se a jako zůstat v té věži ze slonoviny zalezlý a myslím, že je po celé Evropě médií veřejné služby patrna, ale jinak jako politicky a kulturní statek ochrany vyžadují a měly by být chápány jako součást kulturního, politického bohatství dané společnosti určitě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Firma Cambridge Analytica, která získala data desítek milionů uživatelů sociální sítě Facebook a využila je v rámci volebních kampaní několika zemích končí, to je nová zpráva, informoval o tom včera americký list Wall Street Journal, podle něj to souvisí se skandálem v uplynulých měsících, kdy firma ztratila řadu zákazníků, musela také čelit vysokým nákladů na právní služby v souvislosti vyšetřování skandálu. Plyne z toho podle vás nějaké poučení?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Asi je z toho aspoň pro mě jedno takové obecné poučení ale významné, alespoň já si myslím, že významné. Víte, já si myslím, že nás čeká určité vystřízlivění z nadšení z existence sociálních médií a sociálních sítí vůbec. Ono je to prostředí, které má použiji ten módní výraz vysokou hladinu toxicity a myslím si, že zvlášť tradiční média si ho tohle prostředí například Facebook a Instagram příliš pustila k tělu, ale to jsou řečeno velmi jednoduše sociální sítě jsou stroje na vytváření emocí a na eskalování emocí. Vytváření davových psychóz a podobně, možná tak ani nebyly zamýšleny, ale ukazuje se ten provoz v nich tomuhle tomu vede a nás čeká smutný a plíživá návrat zpátky k tomu, že je potřeba být trochu racionální. Teď je to asi dva dny jsem se dostal náznakem k nějakému výzkumu důvěryhodnosti médií, které dělá společnost "nesrozumitelné" a tam se meziročně ukázalo v celosvětovém srovnání, že skokem se zvýšila důvěra v novináře v tradičních médií a snížila důvěra v informace na sociálních sítí, to je myslím, jako posun dobrý směrem a doufám, že to vydrží. Má to jeden nezamyšlený důsledek, ty tradiční novináře to bude muset vést k tomu, aby to jak snadno naskočili na sociální sítě, aby kriticky zhodnotili a zase z nich seskočili a vrátili se k normální práci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale když o tom mluvíme, jak právě třeba a můžeme nechat stranou média, teď se ptám jako běžný uživatel těch sociálních sítí, jak člověk zneužívání těch osobních dat, zvlášť když mnozí uživatelé s nimi sami nakládají dost lehkomyslně.

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
No tak tam je asi první věc prostá osvěta. To čemu se dnes tak hezky říká mediální výchova a zvyšování mediální gramotnosti, to jest to, abychom hodně mluvili o tom, že to je skutečně riskantní, že je riskantní dávat na sociální sítě informace z domácnosti, fotografie dětí, jako ten kdo chce získat třeba představu o tom, kdy nejste doma, tak si ji může poměrně snadno udělat z informací, které tak nejsou zamýšleny. Z fotografií si jde udělat představu a konfigurace bytu, kudy se do něj dostat, kde co vzít a podobně, čili tam jsou velmi přízemní a velmi praktické důvody, proč si hlídat, co o sobě řeknu. Navíc ty informace jsou evidentně nezničitelné, když je vymažete, tak ta stopa zůstává, čili myslím, že to co nás teď čeká je osvěta, která by měla vést k tomu, že budeme z daleko větší opatrností nakládat právě tady ty svými informacemi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě se zeptám, taková osobní otázka, jestli máte nějaké vlastní rituály, když zjišťujete informace, přece jenom člověk nemůže obsáhnout všechno, co by chtěl, jak to vypadá s vámi ráno, co otevíráte jako první třeba?

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
No, tak to vás jistě potěší, já pravidelně začínám den, protože vstávám v 7 hodin zprávami na Radiožurnálu, to je to první, co mě jako vytáhne z postele a u čeho se zpamatovávám. No a pak následuje kouknutí na zpravodajské portály a ještě patřím k těm, kteří si občas koupí papírové noviny.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí byl dnes profesor Jan Jirák, vedoucí katedry mediálních studií Metropolitní Univerzity Praha, já moc děkuji za povídání, těším se zase někdy za mikrofonem Dvojky na shledanou a ať se vám daří, krásné jaro.

JIRÁK Jan, mediální teoretik
--------------------
Vám také, děkuji za pozvání.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů za čtyři a půl minuty uslyšíte zprávy, vám přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.