Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 3. dubna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Mým hostem je profesor Jan Jirák, mediální teoretik. Já Vás vítám. Dobrý den.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Děkuji za pozvání, zdravím Vás a přeji všem, i posluchačům, pevné zdraví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jako odezvu mají u publika zprávy o koronaviru? Nakolik média i politici zvládají komunikaci? Smí se o novém viru vůbec vtipkovat? Tyto a další otázky budeme rozvíjet v následujících minutách. Těší mě, že jste u toho. Celý svět zaplavilo koronavirové zpravodajství. Státy po celém světě denně sčítají nakažené, oběti i uzdravené. A počítají i mediální analytici, kolik zpráv se o koronaviru napíší denně a jakou mají odezvu u publika. Jaká je Vaše zkušenost, pane profesore?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
No tak já myslím, že těch zpráv skutečně je obrovská záplava a myslím, že se postupem času i trošku promění. Ta první fáze u nás, vlastně i ve světě, byla ve znamení co největšího prezentování čísel. Počty identifikovaných, nakažených, počty zemřelých, počty vyléčených, bylo to pořád jenom o číslech, ale my už dlouho víme, že prezentování čísel, číselných údajů samotných, je dlouhodobě pro čtenáře, posluchače a diváky únavné, to už lord Nordcliff, který měl za první světové války na starosti britskou propagandu, tak pochopil, že neustálé zveřejňování počtu padlých vyčerpává a vede k depresi a prosazoval, aby se tyhle údaje, řekněme ředily nebo prokládaly něčím, čeho se lidé mohou chytit, nebo co si mohou počíst, nebo co jim dá nějakou naději.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ostatně, za každým tím číslem, za každou statistikou, je člověk.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Nepochybně, to je potřeba si asi uvědomovat pořád, na druhou stranu, ono to trošku odpovídá tomu, jak jsou masová média nastavena, ona prostě milují údaje, které vypadají, že jsou přesné. Na tom je založený úspěch publikování výzkumu veřejného mínění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čekala jsem, že řeknete hluboký lidský příběh, jak se často v médiích, v naší hantýrce, říká.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Ale tady zrovna musím říct že, alespoň v českém prostředí, se tolik těch hlubokých lidských příběhů, jak vy novináři říkáte HLP-ček se zas tolik nevyskytuje, tady zřetelně převládají informace, kterým se říká institucionální, to jest ty, které poskytují příslušné odpovědné orgány.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americký datový tým Chartbeat mezi 9. a 23. březnem napočítal 1 300 000 textů zveřejněných na internetu, které referovaly o tématu koronavirové pandemie. Mapoval 60 000 médií ze 60 zemí světa a za zmíněné období tato média vydala 26 milionů článků a co je zajímavé, potvrdilo se, že čtenáře takový obsah zajímá. Jak, pane profesore Jiráku, se díváte na to, jak se k informování koronavirové pandemie postaví a staví česká média. To téma, nejenom u nás, v podstatě v nejrůznějších souvislostech, zastínilo všechno.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Tak ono je to asi i pochopitelné, tahle podivná událost je skutečně do té míry na jednu stranu otřásající, na druhou stranu fascinující, a má jednu zvláštnost, dotýká se nás všech, v nějaké podobě, takže ten zájem, ta přitažlivost tohoto tématu, není v nejmenším překvapivá. Pokud jde o česká média, tak já myslím, že až tahle nešťastná fáze pomine a budeme moci v klidu provést nějakou podrobnější analýzu s větším odstupem, tak zjistíme, že na začátku celé té koronavirové krize, česká média měla pocit, nebo alespoň část z nich, měla pocit, že to je prostě další problém, který bude moci jaksi hodit vládě na krk, tam zřetelně, ne snad, že dokonce nominovalo, ale rozhodně bylo velmi silně preferované téma toho, kdo může za to, že nejsou roušky, že nejsou respirátory, pak zase, kdo může za to, že se špatně distribuují, pokud se špatně distribuují, čili myslím, že média měla převládající pocit, že to může interpretovat jako další průšvih vlády, protože to jaksi je u nás, nebo se stalo u nás do jisté míry zvykem, tímto způsobem přistupovat k politickému zpravodajství. Teprve postupem času se dopracovali k tomu poznání, že tohle je problém, který přesahuje tyhle běžné půtky a tahanice a že bude potřeba ten přístup změnit a být řekněme konstruktivnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A není právě role médií poukazovat na to, co třeba je špatně, v podstatě média tlumočila otázky zdravotníků, pracovníků v sociálních službách, kteří, ti bojují právě, nebo bojovali, s nedostatkem zdravotnického materiálu, roušek, respirátorů a tak dále.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
To nepochybně ano, to zanedbání tady pravděpodobně bylo. Tady jde o celkové naladění, myslím si, že v tomhle byla veřejnost, v chápání věci, podstatně rychlejší, což prokázalo to hnutí, nebo jak bych to nazval, ta vlna výroby rouše, která, podle mého soudu, se dá vyložit jako poznání, že je situace výjimečná a že potřeba se chovat výjimečně. Tam myslím, že média byla trošku pomalejší, ale je to jenom jaksi dojem z mého pozorování, teprve dodatečně to budeme moci prověřit a dokonce možná i spočítat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě před pandemií se uskutečnil výzkum Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity, a ten ukázal, že za zcela či docela důvěryhodná, považuje veřenoprávní média, více než 56 % Čechů, nejvíce lidé věří Českému rozhlasu a České televizi, třetí místo zaujala Česká tisková kancelář. V tom výzkumu odpovídalo 3 251 respondentů vybraných pomocí kvót, tak, aby reprezentovali celou naši společnost. Současná situace zájem o veřejnoprávní zpravodajství ještě zvýšil, jak už víme z různých měření. Připomněla nám, což vidíme, nebo bychom mohli vlastně vycházet i z těchto čísel, to, jakou sílu mají právě veřejnoprávní média.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
No, myslím, že nám to hlavně ukazuje jednu podstatnou věc, která se opakuje, která se vrací, a to je skutečnost, že v okamžiku, kdy dochází k nějaké výjimečné situaci, kdy dochází k nějakému ohrožení, ve kterém mít spolehlivé informace je mimořádně důležité, tak se lidé ve velkém obracejí právě na média veřejné služby. To bylo patrné za povodní, v roce 1998, 2002 a je to podle mého soudu známka toho, že mediální situace v české společnosti je v zásadě zdravá a stabilní. Ta média, veřejné služby, mají v popisu práce poskytovat informace, které jsou spolehlivé, které jsou užitečné, které je možné využít ve volbě, strategie chování a přístupu, a lidé to od nich logicky očekávají a ve chvíli, kdy pocítí zvýšenou urgentní potřebu takových informací, tak se obracejí na Český rozhlas a Českou televizi jako na spolehlivé nebo z definice spolehlivé zdroje informací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje profesor Univerzity Karlovy, Jan Jirák. Jaký dopad by mohla mít, podle Vás, pandemie koronavirus, na mediální trh? Vidíme například, že některá periodika poskytují aktuálně zlevněné předplatné, odemykají se archivy, noviny, časopisy, v podstatě stále vycházejí, tak, jako vysíláme i my, Český rozhlas neustále.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Tak já upřímně přiznám, že se nechci moc pouštět do nějakých prognóz, protože mám pořád na paměti ten výrok Woodyho Allena: "Chcete-li pána boha rozesmát, svěřte se mu se svými plány do budoucna."

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je ještě brzy něco predikovat.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Ale asi se dá přemýšlet o tom, že ta situace, tak, jak se vyvíjí z důvodů komunikačních, společenských a i nakonec hygienických, tak asi povede k oslabení médií, jejichž nosičem je papír, z těch médií, jichž se jde fyzicky dotýkat. Nechci tu prognózu přehánět, ale myslím, že zvlášť přesun denního zpravodajství z papíru do internetu, které se tak jako tak děje, takže to urychlí. Neumím si vůbec představit, nakolik se změní nebo nezmění trh časopisecký, protože tam je jedna velká neznámá, kterou musíme mít na paměti, někteří autoři v poslední době uvažují o něčem, čemu říkají únava z internetu. A ta by mohla způsobit, že například časopisy si lidé budou chtít zachovat jako nějaký kontakt s reálným světem. Otázka je, co udělají inzerenti, to je úplně jiná situace. No a pokud jde o vysílací média, tak ta myslím, že se v současné době nedá předpokládat nějaká masivní změna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Návštěvnost, zvýšenou, hlásí globální internetové vyhledávače, internetové portály. Jak víme, nejspíše z vlastní zkušenosti, tak koronavirus přilepil většinu populace nejenom k těm televizním obrazovkám, samozřejmě i rozhlasovým přijímačům, ale také, pokud teď hovoříme o tom online digitálním prostoru, tak k displayům mobilů, tabletům, s těmi elektronickými médii, tak či onak už strávíme několik let, řekněme dlouhé hodiny, ukázal to mimo jiné průzkum agentury Median. Myslíte, že se tedy nějak promění naše tyto online digitální zvyklosti se ještě prohloubí, nyní, jak víceméně všichni sledujeme online, pokud to jde, ačkoli, pochopitelně, ne všichni mají internet nebo mají chytré telefony. Na to nesmíme asi zapomínat.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
No myslím si, že na to trošku zapomínáme, ale bohužel, ale ten přesun na internet, ten vlastně začal už před, dávno před touhle pandemickou krizí a ona ho v podstatě asi může jenom urychlit nebo může neurychlit, to nevíme, který, ale to urychlení je dost pravděpodobné. To, co asi nás čeká je to, že se masivně rozšíří jiné aktivity na internetu než jenom sledování a konzumace médií. Tady ten obrovský experiment s přechodem na tzv. home office, tedy práci z domova, v podstatě v řádu dnů se to překlopilo zásadním způsobem, ten asi poznamená další vývoj, myslím, že až se situace začne nějakým způsobem normalizovat, v nějakém novém uspořádání, tak asi bude tlak na to, aby se v těchto aktivitách pokračovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Koronavirus se stal i jakýmsi testem komunikace pro politiky, vídáme je denně na tiskových konferencích, čteme jejich vyjádření, ať už na sociálních sítích. Jak zvládají, podle Vás, pane Jiráku, svou prezentaci? Kabinet pořádá pravidelné tiskové konference, na které se dívají miliony občanů.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Já myslím, že navzdory celé řadě propadů a navzdory celé řadě zmatků, v zásadě na to, jak ta situace je složitá, a byla nepřehledná ze začátku, tak že to v zásadě, ta vládní garnitura, zvládala, možná, že se tam trošku projevil fakt, že si za to předcházející období zvykli strhávat pozornost na sebe a najednou jim chyběl mezičlánek v podobě profesionálního komunikátora profesionálů, mluvčích a celého toho aparátu, kteří by je vlastně od těch médií odstínili, protože k tomu tam jsou. To setrvačné zdůrazňování, tedy, že to je přímá komunikace mezi politiky a veřejností, a nedostatek času na nějakou koordinaci, dohodu, stanovení komunikační strategie, to myslím, že se v jistých fázích vymstilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nutí nás aktuální pandemie také k tomu, abychom vymysleli i třeba nové způsoby, jak se zabavit?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
To myslím, že se zatím ani neděje, že bychom hledali nové způsoby, jak zaplnit volný čas, jak se zabavit. Zatím myslím, že to je tak krátká doba, že lidé mírně překvapeni situací, v níž se ocitli, nebo více než mírně překvapeni situací, v níž se ocitli, tak využívají ty možnosti zabavení, které mají zatím k dispozici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V Německu se rozjela docela zajímavá debata o tom, zda je vhodné odlehčit aktuální situaci vtipem, na adresu koronaviru, zda má nyní a jaké místo humor, legrace, jestli prostě když to řeknu na rovinu, přístupné, vhodné smát se vtipům o koronaviru. Zabývá se tím mimochodem Německý institut pro humor.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Já myslím, že to je jednoznačně dobře, když si dokážeme z něčeho tak, jaksi hrozivého, dělat legraci, konec konců, v našem kulturním prostředí má černý i šibeniční humor svou tradici, a pomáhá a pomáhal překonávat těžké chvíle, dodává člověk pocit, že alespoň v té rovině slovní, alespoň v té rovině žertu, jsme schopni toho nepřítele přemoci, takže já myslím, že to je jednoznačně pozitivní rys, že bychom měli být rádi, že žijeme ve společnosti, která dokáže tímhle způsobem se vlastně posměšně vzepřít téhle hrozbě, pochopitelně, že se tam objevují věci, které by se asi objevovat nemusely, zaznamenali jsme na internetu žerty, které měly xenofobní nebo rasistický podtext a vlastně na půdorysu toho koronaviru si dělají legraci z něčeho jiného, ale to je asi smutný, leč nevyhnutelný doprovod té internetové komunikace, ale jinak já jsem pro a myslím, že máme koronavirus, pokud možno, zesměšňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Humor jako nějaký ventil, řekněme. Co můžeme, podle Vás, třeba udělat pro naši psychohygieniku. Vím, že jste mediální analytik, ale. Co Vám třeba pomáhá v těchto chvílích nebo posledních týdnech?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Já myslím, že je důležité, alespoň mohu říci z vlastní zkušenosti, od první chvíle si zachovat nějakou strukturaci dne. Aby z toho nevznikl takový jako bezbřehý tok času, kdy člověk neví přesně, co má dělat teď a co za chvíli, čili ze začátku jsem se snažil stanovit si nějaký čas, který je věnován škole, studentům, administrativě s tím spojené a podobně, pak něco na vlastní aktivity, něco na odpočinek, ale dělat předěly a myslím, že ta struktura co je důležitá. A pak je asi důležité, že to skutečně je situace, ve které jsme omezeni ve svém pohybu, v kontaktech, a pokud možno se snažit to omezení prožívat jako něco, čím chráníme sebe i své blízké a ne jako nějaké svévolné násilí, které si na nás někdo vymyslel. Ta ochota snášet nepříjemnosti spojené s tímhle stavem, je to, čím každý z nás může přispět k tomu, abychom to nějakým přijatelným způsobem překonali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Doporučuje mediální teoretik Jan Jirák. Pane profesore, Vy, jako pedagog, jak se díváte na změny, které pandemie vnesla do školství? Jsou žáci a učitelé, ostatně i rodiče, připraveni zvládat? A nakolik, tuto nestandardní situaci? Jaké máte zkušenosti nebo informace?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
No tak začnu zkušeností, my jsme tedy přešli na nějakou formu řekněme distanční výuky, to jest prostřednictvím nejrůznějších videopřednášek a on-line konzultací a podobně, se snažíme se studenty mluvit. Moje první, a myslím i trochu překvapivá zkušenost je, že to je podstatně zdlouhavější na přípravu a podstatně časově náročnější, než bych byl očekával, ale možná je to tím, že do toho člověk spadl jaksi bez přípravy a improvizuje za chodu. Rozhodně doufám, a teď se asi projevím jako staromilec, rozhodně doufám, že ten přechod na e-learning nebude tak velký jak by to mohlo svádět při pohledu na tu současnost, já myslím, že kontakt mezi lidmi jaksi fyzicky, naživo, ne zprostředkovaně, je důležitý i ve výchově a vzdělávání, a kromě toho je důležité umět rozdělit svůj čas mezi práci, domov, zábavu, odpočinek. A obávám se, že všechny ty e-learningy a home office, to jest učení po internetu a úřadování nebo práce z domova, takže tohle strukturování, rozdělení času, že kazí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle Vás, spíše, co se tedy týče toho, elektronické výuky, home officu, práce z domova, z Vašeho pohledu jsou to spíše nevýhody?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Tak myslím, že tam je celá řada nevýhod, které nakonec asi převládnou nad těmi výhodami. My už dneska víme, z řady výzkumů, že v povoláních, která se dají provozovat z domova, třeba v otázkách IT technologií, mají ti, kteří to provozují, tendenci si ten domácí prostor rozdělit tak, aby se lišil domov od pracoviště, to jest dělají si nějaký koutek, vyčlení místnost, odchází tam pracovat, jako by odcházeli z domova, snaží se tedy nějakým způsobem si i pro sebe, a pro svoje blízké, rozdělit ten čas práce a ten čas nepráce, volna, odpočinku, rodiny. Já myslím, že z tohoto pohledu je důležité spíš si zachovat tu možnost odejít do práce, do školy, opustit ten domov, konec konců, i firmy, které se už dříve snažily ve velkém na práci z domova přejít, tak pak přišly na to, že čas od času se přece jenom musí s těmi zaměstnanci vidět naživo, musí spolu promluvit. Videokonference to nenahradí, tam nejsme živí, tam se nevidíme, jako trojrozměrné lidské bytosti s emocemi a se vším, to jsou placaté obrázky na monitoru, takže já bych byl rád, abychom tohleto nepřehnali, a abychom si zachovali prostor pro skutečný fyzický kontakt mezi lidmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Také se těším, pane profesore, až usednete naproti přímo ve studiu. Změní možná nová zkušenost, co se týče výuky na dálku, i přístup obou stran, v podstatě tří stran, žáků, pedagogů, a samozřejmě rodičů, kteří nyní suplují jaksi roli toho učitele.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
No tak tu situaci dnešní je asi těžké posuzovat, protože ta skutečně vznikla za výjimečných okolností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná i pohled třeba, rodičů na profesi učitelů a obráceně.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
No zatím se zdá, z těch reakcí, které člověk může zastihnout, že rodiče mají spíš pocit, že školy na ně přenesly část svých odpovědností a jaksi je v tom trošku nechali plavat, což je možná tím, že školy samy nebyly připraveny na přechod na tento e-learningový, na to internetové učení, neměli k tomu dost pomůcek, podkladů, materiálů, to je možné. Obecně řečeno, myslím, že role školy by se neměla přenášet na rodiče, výchova rodičovská je něco jiného než výchova a vzdělávání ve škole, a tyhlety věci by se měly od sebe oddělovat, a tady je výjimečná situace, kdy to asi úplně nejde, ale do budoucna by se to nemělo stát pravidlem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze už nyní říci něco, do jaké míry, nebo jaký obrázek ukázala koronavirová pandemie o stavu českého školství?

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Na to je asi ještě přece jenom brzy, myslím, že české školství, z těch kusých informací, které mám k dispozici, tak značná část těch, kteří v něm působí, tak prokazuje schopnost improvizace a využívání a hledání nových cest, ale já myslím, že to prostě je škola od školy, že někde jsou ochotni experimentovat a hledat nové cesty, a vytvářet si vztah k žákům a studentům, jinde to dělá větší potíže, a pak se to jenom přenese do té nové situace, takže nevnímal bych to jako něco výjimečného nebo zásadně, fatálně nedobrého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor Jan Jirák, mediální teoretik a jeho názory. Děkuji Vám za ně a přeji Vám hezký den.

Jan JIRÁK, mediální teoretik, profesor Univerzity Karlovy:
Děkuji, přeji hezký den i pevné zdraví, hodně sil a nadhled.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se k tomuto přání připojuje a zve k dalšímu poslechu Českého rozhlasu Dvojky. Pěkný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.