Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 28. června 2017

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu "Jak to vidí" přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal Jan Jirák, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jaká témata se zaměříme? Vliv průzkumů veřejného mínění na rozhodování voličů, slovník politiků i konflikt mezi svobodou a bezpečností. Dobrý poslech. S blížícími se volbami vždy přibývá průzkumů veřejného mínění volebních preferencí. V čem, pane profesore, vidíte jejich význam?

Čtěte také

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Tak ten význam je asi především v tom, že ty průzkumy veřejného mínění, nejenom, že informují o nějakém momentálním rozložení nálad a preferencí a postojů, ale že současně řadě lidí, myslím dost významné řadě lidí, slouží jako návod k dalšímu jednání. Jinými slovy, ty průzkumy nestojí jako zrcadlo mimo naši společnost, ale jsou její součástí a v řadě případů dál ovlivňují to, jak se, jak se lidé budou chovat. To je ostatně taky důvod, proč pak v určitou dobu před, například před volbami je zákaz zveřejňování těch výzkumů. Čili ono je to jako ve škole. Když člověk dostane známku za svůj výkon, tak to není jenom o hodnocení toho výkonu, ale je to i impuls k jeho další strategii. Když jsem dostal čtyřku, tak vím, že se budu muset učit na opravu, když jsem dostal jedničku, můžu se spolehnout víceméně, že budu mít chvíli pokoj a u těch průzkumů je to v jiném měřítku, ale je to v podstatě podobné. Jinými slovy, abych to uzavřel, ty výzkumy jsou součástí dynamiky společnosti, v které žijeme, nejsou jejím zrcadlem, nejsou nějakou výpovědí zvenku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to tedy takový, řekněme, psychologický element?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Velmi silně, je to velmi silně, řekněme, sociálně psychologický element, protože ve veřejném mínění se odehrává celá řada složitých procesů, někteří autoři se kloní k tomu, že například významná část veřejnosti má tendenci se přiklánět k těm názorům, nebo k těm postojům, které vnímá jako převažující. Říká se tomu spirála mlčení a když člověk cítí, že jeho postoj je sdílený větší částí společnosti, tak má tendenci se k němu výrazněji hlásit. Jinými slovy, když zjistím, že politická strana, ke které inklinuju, má větší šanci dostat se do parlamentu, tak to posílí mou představu o tom, že ji budu volit. Naopak, když zjistím, že se blíží nějakému kritickému, nějaké kritické hladině, začnu váhat, jestli ten hlas do ní investuju, protože se stává menšinou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou také významným vodítkem nejenom pro nás, pro voliče, nebo mohou mít tedy ten vliv, ale také pro politické strany. Slyší ony také, možná jsme to nyní sledovali v případě sociální demokracie?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
No, tak nepochybně na to slyší, protože i, i politici jsou součástí té společnosti, ale pokud vím, tak politické strany, podobně jako, jako velké korporace, mají k dispozici daleko přesnější údaje, které se rozebírají nejenom na základě výzkumu veřejného mínění, ale na základě těch takzvaných velkých dat o chováních, preferencích, problémech a podobně. Takže tam je pro politiky, ti, myslím, že mají dostupné daleko strukturovanější údaje o nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezřídka se ale stává, pane profesore, že ty průzkumy vlastně se nenaplní.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
No, to já se obávám, že jaksi je součást toho, co popisuju, protože lidé se, řada lidé se podívají na ty výzkumy, média jim je ostatně nabízejí dost, řekl bych, vehementně a mohou podle toho korigovat své chování. Čili mohou i poměrně na poslední chvíli změnit svojí preferenci, nebál bych se toho slova, tak trošku se svým hlasem taktizovat a když to dělá hodně lidí, tak to může, tak to může i změnit nějaké výsledky. Nemusí to být jenom to přihlášení se k většině. V českém prostředí je opakovaně popisován je fandění slabšímu. Když mu někdo, když je někdo v situaci, že do něj příliš kopou, nebo je příliš velký otloukánek, tak část voličů se může přiklonit k myšlence, že ho podpoří jaksi natruc těm, kteří ho, kteří ho, řekněme, šikanují, nebo nějakým způsobem upozaďují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty průzkumy, jak už jste sám řekl, jsou nedílnou součástí, nejenom u nás, různých kampaní před volbami. Co byste řekl, jak se vyvíjí, pokud ano, postoj voličů vůči těm průzkumům? Jestli dáváme jim, přikládáme čím dál větší význam, nebo to bereme tak jaksi s rezervou, nebo naopak je to na ústupu, že se ten volič rozhodne nezávisle na tom, co ten daný průzkum říká, předpovídá?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Tak tady musím přiznat, že nemám žádná, žádná data, která, kterými bych to podpořil, takže odpovídám trochu intuitivně, ale rozhodně jsou určité tendence, například ne u nás tedy, ale před prezidentskou volbou ve Spojených státech, jejichž výsledek byl taky trošku překvapivý, zřejmě docházelo i k tomu, že část voličů odpovídala buď nepravdivě k těm rychlým výzkumům, anebo neodpovídala vůbec, z prostého důvodu, protože ty samotné agentury a ty výzkumníky považovali za součást toho nepřátelského tábora: "Zase ty bílé límečky, které nás, které nás otravují." Já myslím, že u nás tohle to není tak silné. Myslím si, že, že průzkumy jsou dělány poctivě a veřejností vnímány jako relativně neutrální, ale pochopitelně, že určitou část veřejnosti mohou ovlivnit. Tam ta pozornost, která je jim věnovaná, je poměrně velká a mají jednu obrovskou výhodu. Výzkumy veřejného mínění bývají zprostředkovány veřejnosti ve velmi srozumitelné formě, protože ty grafy, které vidíme, tak tam snadno odečteme, jaké jsou tam výsledky. Ten sloupec, prostě jeden je velký a druhý je malý a je to jednoduché.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Miloš Zeman v pořadu Týden s prezidentem před několika dny expresivními výrazy kritizoval premiéra Bohuslava Sobotku za odchod Andreje Babiše z vlády. Reagoval pak na to také premiér Bohuslav Sobotka. O čem taková výměna názorů svědčí?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Na té výměně je asi nejzajímavější, aspoň pro mě, a současně nejvíc alarmující to, jak snadno se do, řekněme, veřejného prostoru, který se odehrává v českém jazyce, dostávají výrazy, které v něm podle mého soudu ještě předčasem neměly místo. Nechci se připojovat k těm, kteří jaksi volají, že se vulgarizuje náš veřejný prostor, ale, ale myslím si, že na tom, na tom něco je, že přece jenom kdysi Šalda napsal o Nerudovi, že přinesl do literatury slova nepsaná a nečesaná, tak do literatury to lze, ale myslím si, že do toho politického komunikování by přece jenom měla přicházet slova spíš učesaná a spíš, pokud možno, zbavovaná emocí. Myslím, že problém našeho současného politického komunikování je především v tom, že příliš snadno využívá emocí a potlačuje, řekněme, racionální debatu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A máte pro to nějaké vysvětlení, proč zhrubnul tak slovník politiků některých?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Mám pro to vysvětlení, i když se ho trošku bojím říct, protože bych mohl být podezříván z nějakého příliš úzkého pohledu na svět. Já si kupodivu myslím, že za to do značné míry mohou média.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
A to nikoli tím, že by sama o sobě byla vulgární, to ne, ale tím, že mají tendenci z nejrůznějších důvodů akcentovat emoce oproti rozumu. To, ten důraz na prožívání, na emocionalitu, na city, na sympatie a antipatie a menší důraz na přemýšlení a argument, ten je pro současnou mediální komunikaci dost typický a děje se od reklamy po politické debaty a já mám pocit, že ten důraz na emoce přebírají politici a používání vulgarizmů je hluboce emocionální, je, prostě vzbuzuje, ostatně je to vidět, vzbuzuje bouřlivé reakce a opět potlačuje to, to, co je na našem, nebo co může být na našem komunikování racionální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výrok hlavy státu, který premiéra Sobotku přirovnal, cituji: "Ke svini", kritizovali představitelé politických stran. Označili to za degradaci prezidentského úřadu. Například europoslanec Jiří Pospíšil na twittu uvedl, že není sice Sobotkovým příznivcem, ale výroky pana prezidenta představují dno politické kultury. Jak se od něj odrazit, pane profesore?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Myslím, že se budu opakovat, ale soudím, je-li to dno, to ještě nevíme, ale je-li to dno a je-li se od čeho odrážet, tak skutečně cesta vzhůru je, vede po ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak kultivovat tedy ten veřejný prostor?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Podporou argumentace, tím, že si budeme po sobě nikoli házet prudkými a silnými slovy, ale budeme se snažit upozorňovat na to, kde nějaké tvrzení není podložené argumentem, kde dochází k myšlenkovému zkratu a to, já myslím, že je něco, co by asi bylo úlohou současné žurnalistiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás od pana Radka: "Mělo smysl, že se v europarlamentu debatovalo o Andreji Babišovi a rizicích zneužívání médií v Česku?"

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Nevím, jestli to mělo smysl. Myslím, že to byla trošku, trošku kuriózní, trošku kuriózní situace. Mám pocit, že přenášení ..., takhle, začnu jinak, myslím si, že primárně nešlo o svobodu slova. Primárně šlo o to přenést náš vnitřní konflikt, který byl uvnitř vlády a koalice, přenést ven na evropskou půdu, aby se pak dalo říkat: "Už se o tom mluvilo i v Bruselu." Takže mám pocit, že v tomhle směru byla problematika svobody projevu spíš využita jako politická páka, ale na druhou stranu smysl to mělo v tom, že pro řadu z nás se téma svobody projevu dostalo do veřejného prostoru jako něco, o čem se dá uvažovat. My jsme si až příliš zvykli na to, že svoboda projevu tu jaksi je a nemusí se o ní příliš přemýšlet a najednou se nasvítilo jako něco nesamozřejmého a to, myslím, že bylo dobře. Takže, takže smysl to mělo i nemělo, jak už to tak v životě bývá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Minulý týden dostal Katar ultimátum od Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Bahrajnu a Egypta. Viní jej z podpory teroristických skupin, což Katar odmítá, stejně jako velká část jeho obyvatel. Mezi třinácti požadavky je, kromě například ukončení styků s Íránem a vojenská spolupráce s Tureckem, i uzavření arabskojazyčného zpravodajského kanálu al-Džazíra. Jak to hodnotíte? Co vůbec říkáte této televizi, jejímu vysílání?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Ono to možná trošku souvisí i s tou předchozí otázkou ohledně svobody projevu. Když se na to podíváme ve vývoji, tak al-Džazíra vlastně vznikla poté, co BBC ukončila arabské vysílání, to bylo někdy v polovině 90. let a al-Džazíra od začátku podle mého soudu, a já nejsem odborník na ten prostor, představovala určitý, řekněme, řekněme importovaný prvek do prostoru, v kterém, v kterém platí jiné kulturní a politické, jiný kulturní a politický kontext a pokud teď přichází ten, ta skupina států s těmi požadavky, kde mimo jiné je, je požadavek na zastavení činnosti stanice, která je, řečeno, našimi v uvozovkách "západními" výrazy tedy zpravodajská, tak vlastně přichází s představou, že by tam neměl být nekontrolovaný nebo málo kontrolovaný zdroj informací, který může působit komplikace. Jinými slovy, jedná se, řečeno opět našimi západními nebo liberálně demokratickými slovy, jedná se o požadavek kontroly komunikace ve veřejném prostoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Katar vnímá vůbec i ty požadavky za porušení nebo to ultimátum za porušení suverenity, pokus potlačit svobodná média, svobodu slova. Také se spekuluje o tom, jestli třeba požadavek zastavení činnosti al-Džazíry není to hlavní, o co zejména Saúdské Arábii jde. Jak už jste i sám naznačil, al-Džazíra je už od svého vzniku, což byl rok 1996, pro mnohé země arabského světa trnem v oku.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Je, skutečně je si nutné představit, že je to svým způsobem cizorodý, já jsem použil ten výraz "importovaný" prvek, řekněme, tradiční liberálně demokratické komunikace do prostředí, v kterém nemá zázemí a, a může vlastně narušovat nebo potenciálně narušovat určitou jednolitost, homogeničnost toho prostoru a zejména Saúdská Arábie, pokud si to umím správně představit, se vnímá jako určitý hegemon toho prostoru, tak může chápat tento prvek jako potenciální nebezpečí pro své postavení, čili já myslím, že to je docela, docela, řekněme, standardní, já vím, že je to hrozné slovo v této souvislosti, ale je to docela standardní případ tlaku na to, čemu my říkáme svoboda tisku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy odhadujete další vývoj? Katarská televize se nevyhýbá ožehavým tématům jak pro arabský svět, často i pro Západ. Myslíte, že se stane ta diplomatická krize, konflikt kolem Kataru osudnou pro tuto televizi?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
To si vskutku netroufám, netroufám říct. To je určité rozcestí. V tuhle chvíli pro al-Džazíru platí, že co ji nezničí, to ji posílí, ale jestli to půjde z téhle křižovatky tam či onam, opravdu nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od pana Špirocha přišel e-mail, cituji: "Nemyslíte si, že je už načase, aby politika začala hovořit právě tím jadrným jazykem? Politická korektnost dosáhla již tak obludných rozměrů, že přestává zcela pravdivě popisovat svět kolem nás a předkládá nám svět, který je spíše vysněný. Není načase popisovat věci a děje kolem nás pravými jmény?" Tolik e-mail. Děkuji za něj.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Tak já děkuji taky, ale musím za sebe říct, že si nemyslím, že takový čas nastal, protože vnímám dost zřetelný rozdíl mezi vulgaritou a přesným pojmenováním. Vulgarita je hra s emocemi, mimochodem stejně jako politická korektnost. To jsou věci, které jsou nabyté emocemi, nabyté hodnotami a to, co nám chybí, je skutečně to, čemu asi ne úplně přesně říkám kultura argumentů. My bychom, my bychom se měli snažit v sobě podporovat to, že pro každé tvrzení musí být nějaké, nějaký důvod a ten důvod by měl být poroben racionální kritice a to rácio nám chybí. My prožíváme, my lajkujeme, my hejtujeme a emocionalita s námi cloumá a v té politice to není dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Apropó, politická korektnost, pane profesore, myslíte, že je jí méně, když se stala terčem takové kritiky v posledním období, co jste vypozoroval?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Já myslím, že jako všechno, co se přežene, tak i tahle ten, tenhle ten jev sociálně komunikační se dostal do určité, řekněme, slepé uličky, ale bývá to tak, že po věcech, které nejsou v jádrech špatné, vždycky něco dobrého zbyde a já myslím, že po politické korektnosti, pokud si pod tím představujeme totéž, tak zbyde vědomí, že přeci jenom musíme kultivovat pocit vzájemné rovnosti, ať už ganderové nebo, nebo společenské nebo jiné a trochu nešťastné je, že politická korektnost se omezila pouze na užívání jazyka, že jaksi rozhodující je pojmenování, jak se věci řeknou, aby to někomu neublížilo, ale ne, jak se skutečně vnímají, a to myslím, že ten, tenhle ten rozdíl je nepříjemný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zpravodaj Českého rozhlasu v Británii Jiří Hošek na našem portálu irozhlas.cz glosuje debatu v BBC. Jde o to, že poslankyně Konzervativní strany Leadsomová v rozhovoru pro brexit nebo k brexitu řekla redaktorce, že by bylo úsp ..., promiňte, prospěšné, kdyby se moderátoři, což se má týkat i rozhlasu i televize BBC, pokusili být "patriotičtější". Jak se na to vy díváte? Vyvolalo to v BBC velkou debatu. Třeba legendární zahraniční zpravodaj John Simpson, jak dále píše kolega Jiří Hošek, označil za depresivní, že paní poslankyně, cituji: "Opakuje sovětský pohled na vysílání, tedy, že novinář má za povinnost být vlastenecký, tedy automaticky zastávat stanovisko své vlády." Tolik citace BBC.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Ono je to složité. Po dlouhou dobu platilo, že novinář je svým způsobem reprezentantem nějakého národního celku. Spojujeme si představu ..., Karel Havlíček Borovský je český novinář, to češství tam je přítomné, takže, řekněme, existuje-li něco, obrazně řečeno, jako genetický kód žurnalistiky, tak určitý vztah k národnímu celku je v tom kódu nějak přítomný, ale žijeme ve fázi, v které ... vývoje společnosti, v které ta identifikace s národním celkem, což je princip patriotismu a nějaká podpora toho, co je národní, je zřetelně slabší, než byla před 50, neřku-li, 100 lety a novináři to pochopitelně také reflektují a nechtějí být těmi, těmi tlampači národa, těmi, těmi syny národa nebo dcerami, abych tedy se vrátil k té korektnosti a tohle je asi velmi složitá situace pro politiky, kteří jsou jedna z posledních veřejných institucí volena ještě na národním principu. Tam v tý Poslanecký sněmovně jsou voleny námi, protože jsme občany České republiky, takže tam se vlastně ten národní princip uplatňuje nejsilněji a tak pro politiky je velmi obtížné, aspoň já si to tak představuju, je velmi obtížné komunikovat s celkem, tedy s národem, který se nechce jako národ cítit, který se cítí jako součást Evropy nebo jako, jako skupina, která se definuje životním stylem, nikoli příslušností k národu třeba a tak politici v určité panice, protože jim uniká ten hlavní adresát, zkoušejí najít způsoby, jak, jak se k tomu národu dostat a já vnímám výrok té poslankyně tímhle způsobem. Ona vlastně říká: "Pomoc, vraťte nám národ, ať máme s kým mluvit," ale situace je jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte a u nás zase, řekla bych, v posledním období rezonuje víc ta debata o národním zájmu, suverénní stát a podobně.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Já myslím, že to prochází napříč celou Evropou, že, že zvlášť tedy ty volené politické elity prožívají velmi intenzivně to, že jim národ jako, jako tedy ten celek, ke kterému se vztahují, utíká mezi prsty a hledají způsoby, jak, jak se k němu vrátit nějakým způsobem. Ta renacionalizace politiky, ta je, myslím, poměrně, poměrně dost silná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hledáme, bádáme po naší identitě, řekl byste, pane profesore?

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Obávám se, že jsme už trošku unaveni z toho, že se nám už dlouho naši identitu nedaří spojit s žádným celkem. To je, já myslím, že náš velký problém, protože ten národ, řekněme, v té, v tom etnickém pojetí, tak jak tady po dlouhou dobu byl, byl chápán, tak k tomu už se nám nějak tolik hlásit nechce, už neprožíváme některé věci tak silně, jako dřív, například vztah k jazyku se výrazným způsobem zjednodušuje, ale nemáme nic, nemáme nic místo toho. Kdyby tu byl filosof na mém místě, řekl by, že nám chybí ten velký příběh, protože náš vztah k národu byl po dlouhou dobu velký, náš velký příběh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje mediální teoretik, profesor Jan Jirák. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den.

Jan JIRÁK, profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mediální analytik
--------------------
Děkuju za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude hostem "Jak to vidí" Břetislav Tureček, zahraničně politický analytik. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.