Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 19. července 2019

Jan Jirák

Hostem byl mediální teoretik Jan Jirák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Mým dnešním hostem je profesor Jan Jirák, mediální teoretik. Dobrý den, vítejte.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Dobrý den vám i posluchačům Českého rozhlasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co si slibovat od agentky 007? Co všechno je dnes masové? Proč lidé jezdí na temná místa historie a proč roste počet predátorů na síti? Inspirativní poslech. – Kybernetická kriminalita byla loni čtyřnásobná oproti roku 2011. Policie na internetu evidovala 6815 trestných činů, o tisíc více než předloni. Největší nárůst zaznamenala právě u mravnostních trestných činů, zneužití dítěte k výrobě pornografie či navazování nedovolených kontaktů s dítětem na internetu. Jak si, pane profesore, vysvětlit tento nárůst? S čím to všechno může souviset?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tam jsou asi dvě možná vysvětlení. To první je, že policie postupem času dokáže víc identifikovat i víc rozkrývat právě nezákonné jednání v internetu, tedy na síti. To asi se částečně podílí na tom čísle nárůstu. A to druhé vysvětlení je, že těch nezákonných jednání na síti přibývá, protože tak jako se i legální činnosti přesouvají z fyzického světa do toho virtuálního, tak se tam přesouvá i trestná činnost, to nezákonné jednání. Internet je navíc historicky nadán, bych asi měl říct, jakousi představou, že se v něm dá dělat víc než v tom fyzickém světě, a to pochopitelně přitahuje celou řadu osob, které se pohybují za hranicí zákona svým jednáním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se vymanit z toho bludného kruhu jak sexuálního nátlaku, tak i vydírání, kterému čelí oběti? To je hodně specifická otázka, spíše pro psychologa.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tohle je hodně těžké a asi pro to můžeme něco dělat jen v omezené míře. Hodně se mluví o tom, že důležitou součástí prevence, čili nějaké předběžné ochrany před tímto jednáním, je to, aby lidé, kteří vstupují do prostředí internetu, byli poučeni o tom, co dělají. Jinými slovy aby nějaká ta (teď je v módě slovo gramotnost) internetová digitální, mediální gramotnost byla, pokud možno, podporovaná a abychom si byli všichni vědomi toho, co se děje, když se v prostředí internetu pohybujeme, do všechno nevíme o lidech, kteří nás oslovují, a co všechno po sobě v tom internetu zanecháváme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je, jak zacházíme s osobními údaji. Aktuálně se rozhořela debata kolem aplikace FaceApp, která umožňuje virtuálně ať už zestárnout, nebo omládnout. Jde o grafickou manipulaci s portréty, s našimi fotografiemi, které dobrovolně dáváme všanc. Experti varují, že s tím použitím dáváme společnosti souhlas s užitím těch fotografií. Takže zdaleka nejsou jen naše.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ono nejde jen o virtuální stárnutí a mládnutí. Prostě v okamžiku, kdy cokoliv na internetu uděláme, řečeno velmi laicky, se to o nás ví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ta stopa tam zůstává.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ta digitální stopa tam zůstává. I když to mažeme sebelépe, tak tvrdí odborníci, že snad všechno už je dohledatelné. Ono to má některé důsledky, které teprve domýšlíme. Nedávno se jeden můj student zabýval otázkou digitálního dědictví, to znamená, komu patří ta data, která jsou v internetu poté, co jejich nositel zemře. Dají se dědit hesla, dají se dědit informace, které tam někde plují...? To jsou věci, které budeme podobně jako tu bezpečnost muset řešit, protože tak jako trvalo dlouho, než se podařilo společnosti zorganizovat ten fyzický svět tak, aby se v něm dalo žít, tak bude potřeba totéž dělat i s tím internetovým. On to není jen náš svět v internetu. Ono to má svoje zákonitosti a svoje specifika, která jsou jiná než fyzický svět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ještě více udělat pro naši bezpečnost na sociálních sítích a pro naši gramotnost? Tolik se o tom hovoří, to není žádný nějaký nový fenomén, který vznikl loni, předloni.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já myslím, že řada států, včetně ČR, se snaží posilovat prvky té gramotnosti mediální, internetové, nevím, jak jí říkat, ve vzdělávacím systému. Podíváme-li se na činnost celé řady dětských a mládežnických organizací, tak se snaží tímto směrem jít. Ten problém, který nás dohonil, je to, že my jako společnost jsme nebyli připraveni na to, že zásadní společenské změny se musí zvládat rychle. Ty velké věci se děly vždycky pomaleji. Dokonce tak pomalu, že si toho ani generace nemusela všimnout. Ale s nástupem digitálních médií, s nástupem celé té nefyzické komunikace se začaly věci dít překotně rychle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Emoce i obrovský zájem podívat se na autentické místo vyvolala pětidílná televizní série Černobyl, která měla českou premiéru na kanálu HBO. Podle tvůrců jde o velmi realistický pohled na dopady jaderné havárie i osudy zasažených lidí. Je to, pane profesore, ten typ pořadu, který si nenecháte ujít?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tak nezbylo mi než se na to aspoň trochu podívat. Já nejsem za sebe moc fanouškem, nemám v oblibě sledování takových těch seriálů, které si zakládají na naturalistickém zobrazení, a radši uteču do fikce, abych to řekl jednoduše. Ale ten seriál jsem zaznamenal, zaznamenal jsem i určité diskuze, které byly kolem jeho autentičnosti. Já myslím, že to je to klíčové slovo. Teď je vlna pořadů televizních, ale i filmů, které si zakládají na tom, že vyvolávají nějakou iluzi autentického sdělení. Tedy jak to bylo doopravdy nebo přinejmenším jak to vidíme, že to bylo doopravdy. Tato autentičnost asi potom vede i k tomu, že se oživuje nebo podněcuje zájem o lokality, do kterých je ten děj situován nebo kde se tehdy něco dělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle médií je v Černobylu takový nával, že autobusy s turisty čekají hodně dlouho na vjezd do té zóny kolem Černobylu. Co přitahuje lidi na taková místa, v podstatě temná místa naší historie? Mimochodem nedávno muzeum v bývalém nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi požádalo návštěvníky, aby nepózovali na kolejích, které vedly do někdejšího vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tohle myslím, že je trochu jiný problém. Udělat si selfie s koncentračním táborem je pochopitelně strašlivá věc, ale to víc souvisí s jakýmsi trendem sebeprezentace, sebevystavování. To, že jezdí lidé se podívat do Černobylu, je, myslím, takový širší jev, který se ani tak netýká míst temných, ale spíš míst opravdových.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je ta autenticita.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
To je ta autenticita. Já bych to přetočil do netemné, nějaké veselejší a příjemnější stránky. Ono je v tom stejný nebo velmi podobný vzorec chování, jako když lidé jezdi do Babiččina údolí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Anebo do Dubrovníku, kde se také natáčela Hra o trůny (seriál) ...

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Nebo do Dubrovníku... Ale ty návštěvy filmových lokací jsou teď, myslím, docela takové módní. Ale ten zájem o ta místa, kde se něco odehrávalo... Mně připadá to Babiččino údolí jako pozoruhodný příklad, i když z mnoha nejrůznějších rozborů víme, do jak vysoké míry je Babička fiktivní příběh. Přece jenom to, že se odehrávala tady nebo že ji Božena Němcová umístila sem a že se dalo jít od mlýna k Bělidlu, a ještě podporované Kašparovými ilustracemi a pak tedy těmi filmovými zpracováními, která byla, všechna, natočena na těch místech, myslím, že je dokladem toho, že lidi nebo nás (abych se od toho nedistancoval) přitahuje ta možnost být na místě, kde si umíme/umějí představit, že se něco dělo. Pokud jde o tu temnost, o tu temnou stránku, o které jste mluvila, tak to vnímám spíš jako určité zesílení snahy působit na diváky, v podstatě je šokovat a přitáhnout něčím, co je tak otřásající, že se to z hlavy nevypudí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Masová turistika má ale i negativní dopady. Města postupně začínají regulovat počet hostů. Nejenom chorvatský Dubrovník, ale třeba italské Benátky... Amsterodam dokonce kvůli návalu turistů přestal město propagovat v zahraničí. Víme, že ta masovost dopadla i na nejvyšší horu světa... Co se za tím skrývá?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tohle je asi velmi zásadní otázka. Když odhlédneme jenom od té turistiky, tak my se vlastně setkáváme s tím jevem masovosti v nejrůznějších oblastech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co všechno je v současnosti masové?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Je masový automobilismus... Auto má velké množství lidí a je to znát na silnicích. V tom prostředí, kde se pohybuji, tedy ve školství, se mluví o masovém vysokém školství, o tom, že došlo k masovosti vysokoškolského vzdělání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je i slovo masmédia – masová média.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím, že tam je to jediný případ, kdy té masovosti ubývá, že se snižují náklady periodik. Ale to, že se něco děje v obrovské mase, že se například obrovské množství lidí stěhuje na krátkou dobu z jednoho místa do druhého, aby si ho prohlédli, je třeba vzít jako fakt. Ty důsledky jsou podle mého soudu kulturně i fyzicky devastující, zničující. Samotným turistům, což je zajímavý paradoxní jev, vadí, že jsou tam ti ostatní, takže se snaží vyhledávat destinace, kde ještě nikdo není. A tím vlastně turisticky kolonizují další a další oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou takové ty titulky v novinách: Pojďte, to je dosud neobjevená pláž.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Ano, dosud neobjevená pláž je toho typickým důkazem. A pak se všichni nahrnou na tu dosud neobjevenou pláž, a už je objevená a musí se jít dál. Takže ta turistická kolonizace je velmi silná. To, že se na Mount Everest stojí fronta, je toho určitým dokladem. Je to vidět na letištích, a všude, že ty přesuny obrovského množství lidí jsou nápadné. A ten druhý důsledek, který na tom vidím, je to, že, a je to svým způsobem surové, to takhle říct, tím, že něco viděli už všichni, ten zážitek ztrácí na určité jedinečnosti. Když dřív cestovalo méně lidí, a tím nemyslím omezení, která byla v minulém režimu, když nebylo možné, aby tolik lidí cestovalo, z organizačních, finančních a pracovních důvodů, tak něco vidět, co ostatní neviděli, byla určitá hodnota. A ta hodnota se teď vytratila, jelikož Amsterodam jsme viděli všichni, New York viděla většina z nás...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tádž Mahal...

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Na Machu Picchu, kde to mimochodem také musejí drasticky omezovat, tu návštěvu, byla spousta lidí... Takže tím, že je to umožněno prakticky každému, a teď to trošku zjednodušuju, se do jisté míry ztrácí hodnota nebo výjimečnost toho samotného zážitku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak si ho tedy lze uchovat?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že nelze. Myslím si, že tím zmasověním jsme prostě o kouzlo objevování světa turistikou přišli. Je to jeden z důsledků té masovosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A na straně druhé mnozí sociologové říkají, že žijeme v době vypjatého individualismu.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Tohle je pozoruhodný jev. Já si trošku myslím, že tady se směšují dvě věci. Na jedné straně je vnitřní pocit prožívání sebe sama – tam jsme vysocí individualisté, a dokonce bych řekl sobci – tedy myslíme na sebe, podíváme se po ostatních lidech a vidíme jako zrcadla sebe sama, a naproti tomu pocitu individuálnímu je způsob jednání a ten je stádní. Lidé mají dojem, že jednají sami za sebe, individuálně, ale jednají ve velkých skupinách stejně, koordinovaně. A tam vzniká ta masovost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Novým tajným agentem s označením 007 bude poprvé v dějinách bondovek žena a černoška 31letá britská herečka Lashana Lynchová. Její výběr někteří fanoušci oslavují jako pokrok, jiní jsou zklamaní a pro novinku nemají pochopení. Jaká je vaše reakce, pane profesore, na změnu nositele kódu 007? Připomínám jenom, že James Bond Bondem zůstane, nicméně to kódové označení 007 přejde na herečku Lynchovou. A Daniel Craig vlastně zůstane Bondem. Nebo Bond zůstane Bondem.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
My pochopitelně v tuto chvíli netušíme, jak se vlastně bude to přepřáhnutí z Craiga na agentku, jejíž jméno zatím neznáme, odehrávat... Jestli to bude nějaké postupné upozaďování Jamese Bonda...? Myslím si, že, velmi kupecky vzato, je to snaha prodloužit komerční úspěch té bondovské série od 60. let v podmínkách, kdy už to původní pojetí toho možného šovinistického, věčně trošku podroušeného dobyvatele dámských srdcí, už je prostě neudržitelné, tak hledají způsob, jak to vyřešit a nepřijít o ty zisky, které to v sobě potenciálně nese. Z hlediska nějakého kulturního vnímání celé věci: Myslím si, že je to konec Jamese Bonda, tak jak ho známe. Umím si představit, že Daniel Craig se tam bude vyskytovat sporadicky a bude sehrávat roli nějakého stárnoucího Doyena... Nebo nevím. Nejsem scénárista. Ale to, co dělalo Bonda Bondem, když to řeknu takhle dramaticky, tj. přece jenom to, že on byl určitým prototypem toho maskulinního šovinismu. Ale současně byl i určitým ztělesněním jistého typu britského humoru. Na Bondovi je zajímavé, že ta postava se na sebe dokázala dívat ironicky. V některých verzích (a to je docela zajímavé) se v českém prostředí na sebe koukala víc ironicky než v tom originálním. V jednom díle... Je to první díl... Po Connerym... Tam vystupuje muž, který hrál jedinkrát Bonda, a myslím si, že čte Lazenby... V jednu chvíli se mu něco nepovede a řekne: To by se Seanovi nestalo. – To je hezká ironická poznámka. A nedávno mě jeden kolega upozornil na to, že v originále není... Že je to dílo překladatele a úpravce dabingu pro českou verzi. Takže to je taková ukázka toho, že čeští tvůrci toho dabingu domýšleli ten originál dál. Ale ta sebeironie v té postavě vždycky byla. Dokonce myslím, že ta série s Craigem se pokusila tohle opustit a jít víc jakoby do prvoplánové realistické roviny. Myslím si, že se to docela vydařilo. Ale ten původní koncept se tím prostě postupně opouští a tohle je toho dalším dokladem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ostatně už ani dávno nejde o zfilmování těch původních knih Iana Fleminga, pokud se nepletu...

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Vlastně ne. I když nejrůznější inspirace se tam dají najít... Nakonec Casino Royale bylo zfilmované dvakrát – kdysi dávno jako televizní inscenace, v 50. letech, a pak vlastně jako první díl té série s Craigem. Takže ty inspirace se tam dají najít. Ale už jsou to úplně jiné příběhy, než vymýšlel Fleming.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže už se to podle vás přežilo?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že trošku už ano... A že tenhle ten pokus nahradit agenta agentkou je pokusem dát tomu nějaký nový, řekněme, současnější, rozměr. Ale uvidíme, jak to bude fungovat. Rozhodně podle mého soudu platí ta původní teze, že to, co byl Bond, tímhle končí. Možná je to dobře, možná je to špatně. A asi bychom měli také připomenout, když už o Bondovi mluvíme, že česká kinematografie se může pyšnit mimořádně zdařilou parodií na Bonda. Film z 60. let Konec agenta W4C je v tomto směru pozoruhodný. Pozoruhodný je i tím, že vlastně většina lidí, kteří ho v té době mohli sledovat, nemohla z politických důvodů znát tu předlohu. Přesto je ten film natolik vypovídající, že se v něm dá poznat, z čeho si dělá legraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázkám novinářů bude dnes v Berlíně čelit spolková kancléřka Angela Merkelová. Půjde o její 14. velkou 90minutovou tiskovou konferenci, kterou každoročně pořádá před odjezdem na letní dovolenou. Někteří němečtí kolegové spekulují o tom, jestli to nebude její poslední letní sólo tohoto druhu. Je jasné, že se nevyhne otázkám ani na svůj zdravotní stav. Třikrát ji na veřejnosti v uplynulých týdnech postihl třes těla. Dvě oficiální poslední přijetí absolvovala vsedě. Média v Německu diskutují o tom, zda je zdravotní stav politiků jejich soukromou záležitostí a zda a kdy mají v případě nějaké indispozice nebo spíše závažné nemoci informovat veřejnost.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Myslím si, že na tuhle otázku se nedá odpovědět jedním univerzálním receptem. Vždycky záleží na konkrétní situaci, na dané době, daném státě a daném politikovi. Americký prezident Roosevelt byl upoután na vozík a ten hendikep nevadil v nejmenším v tom, aby se plnohodnotně podílel na řešení výsledků druhé světové války a jejího průběhu. Takže tohle se opravdu nedá vyřešit univerzálně. Na druhou stranu tady visí ve vzduchu podezření, nebo spíš obava než podezření, že ten třas Angely Merkelové je výsledkem dlouhodobého přetížení a dlouhodobého vypětí (ty úvahy se objevily), což může vypovídat spíš o tom, jak probíhá v současnosti profese vrcholového politika. Asi to zatížení je obrovské. A když k tomu přičteme ještě, a teď musím sáhnout, abych tak řekl, do našich řad, určitou, řekněme, tendenci novinářů hledat ve všem, co vidí, nějaký potenciální problém, o kterém by bylo možné psát, tak vzniká takový mix velmi nepříjemné situace, protože fakticky ten zájem o politikovo zdraví oklikou přispívá k jeho psychickému zatížení. Kromě toho, že musí řešit politické věci, svůj zdravotní stav, tak ještě musí řešit tlak, který to vytváří ze strany médií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je další část té debaty, a nejspíš nejenom v Německu, zda a nakolik politika škodí zdraví. Málo spánku, hodně práce a tak dále. Jaké zátěži jsou vystaveni politici, špičkoví politici?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Já nejsem špičkovým politikem, nikdy jsem nebyl a doufám, že nebudu. Na druhou stranu to zatížení je do jisté míry vyrovnávané tím, že tohle jsou lidé, kteří jsou vystaveni mimořádně intenzivní péči a i mimořádně intenzivnímu dohledu. Lékařskému... A dělají nejrůznější konsilia, která sledují zdravotní stav politiků. Takže je asi ta zátěž nějakým způsobem vyrovnávána pod odborným dohledem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak by měla média přistupovat...? Případ od případu... Asi to nelze paušalizovat... Ale jak o tom informovat?

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Nelze paušalizovat. Můj pohled na věc by byl asi takový, že jsou věci, o kterých se má mluvit, pokud možno, málo a, pokud možno, decentně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor Jan Jirák, mediální teoretik, a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den.

Jan JIRÁK, mediální teoretik:
Děkuji za pozvání. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.