Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 11. června 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Mým dnešním hostem je profesor Jan Jirák, mediální teoretik. Buďte vítán. Dobrý den.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Dobrý den Vám, i posluchačům Českého rozhlasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Funkce médií v krizových dobách či mezních situacích. Dopady nouzového stavu na komunikační sektor. A současný způsob předávání a získávání znalostí. Nejenom na to se budu ptát. Přeji nerušený poslech. V médiích už čteme a slýcháváme podstatně širší tematickou nabídku - povodně na Moravě, cesta šéfa Senátu na Tchaj-wan, masový hněv v Americe, odchod slovenského expremiéra Pellegriniho z hnutí Smer - sociální demokracie a tak dále. Vracíme se k normálu, pane Jiráku?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
No tak já doufám, že ano, že už ta hlavní část toho krizového nebo nouzového období, je za námi, to období skutečně bylo poznamenané i tím, že média prožívala určitou fascinaci tou situací, a velmi se na ni soustřeďovala, třeba zahraniční zpravodajství, byť se děly nejrůznější věci, třeba na turecko-řecké hranici, tak zůstávala dost v pozadí, takže já si myslím, že to, že se tematická nabídka zpravodajství a publicistiky v médiích rozšiřuje, svým způsobem by se dalo říct vrací do normálu, tak je známkou toho, že celková ta situace, v které žijeme, tak přestává mít ten charakter určité výjimečnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říkáte fascinace, pane Jiráku, byla to fascinace, podle Vás, nebo nutnost? Kdo vlastně určuje agendu? Jaká další témata, kromě, jak jste se zmínil o situaci na turecko-řecké hranici, média, a nejenom u nás, zanedbala, snad z Vašeho pohledu?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Já si netroufám říct, že to bylo skutečně zanedbání, to slovo evokuje nějakou představu, profesního nebo řemeslného selhání, to myslím, že tady nenastalo. Ta situace skutečně jako nesla parametry určité výjimečnosti a jedinečnosti, prostě v takové situaci jsme nebyli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A měla média na výběr tedy?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
A právě chci říct, že myslím, že tam moc jiná možnost nebyla, proto taky se kloním představě, že to, že teď se tématicky záběr zpravodajství rozšiřuje, je známkou, že jsme tu mimořádnou situaci nějakým způsobem překonali a přečkali, a nastávají, řekněme standardní doby, nebo standardnější doby, než bylo to období, já nevím, od března do května. Čili nemyslím si, že bychom to měli charakterizovat jako zanedbání, my všichni, ve svých životech, a ve svých zaměstnáních, a stejně tak novináři v médiích, jsme řešili situaci, která byla svým způsobem jedinečná. Novináři se učili informovat o pandemii, my kantoři jsme se učili učit v pandemii, čili každý se snažil po svém vyrovnat s tím, co se tu dělo, a možná ještě v nějaké podobě děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže jinými slovy, ta mimořádná situace, kterou prožívala, nejenom Česká republika, ta určila tu agendu, ta témata, nebo v tomto případě monotematičnost.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Myslím, že v zásadě ano, o tom, kdo vlastně určuje agendu médií, tedy kdo určuje nebo který faktor určuje, o jakých tématech se bude referovat, o tom se vedou spory, a zkoumání v podstatě 60. let minulého století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
K čemu dospěla ta zkoumání?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Většinou se mluví o tom, nebo se dokládá nejrůznějším způsobem, že důležité je, nebo že velkou roli hraje jednak to, co sama média uznají, média se řídí, i když to tak nevypadá, nějakými svými vnitřními nepsanými pravidly při výběru zpráv, o tom bychom mohli se dlouze dohadovat, ale pak také hraje velkou roli to, co jaksi žije v povědomí veřejnosti, tedy publika, a jistou roli, i když ne tak velkou, zřejmě hraje to, o čem by rádi mluvili politici. A tyhle ty tři zdroje témat, tyhle ty tři agendy, tak ta mediální, ta veřejná a ta politická, ty si nějak navzájem konkurují většinou, ale někdy se stane, že do toho přijde zvenku impuls, kterému se všichni přizpůsobí. Ta pandemie myslím, že byl jeden z těch případů, kdy prostě to byla taková událost, že přebila všechny ostatní karty, které měli ti jednotliví aktéři v rukou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdybychom se podívali zpětně, třeba na politickou reprezentaci, nejenom opět v České republice, tak vlastně veškeré tiskové konference a výstupy, tzv. od politiků, byly právě na téma pandemie.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Tak ono to asi, v tomhle případě bych pro to projevil určité pochopení. Ono to skutečně byla událost, na kterou nebylo možné být dostatečně připravený, protože obrazně řečeno, co krok, to premiéra. To bylo všechno poprvé, a v tom řekněme tempu, v kterém se to odehrávalo, asi nebyl prostor na takové ty běžné postupy politické, to jest rozvahy nad možnými důsledky, a tak dále, tak ta rozhodnutí zřejmě musela přicházet dost rázně. U nás myslím, že přicházela, a že nakonec se to na vcelku pozitivní bilanci té pandemie, projevilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak média fungovala, pracovala, asi bych tady řekla, byť jsem teda ve střetu zájmů, tak noviny vycházely, časopisy, něco v omezenějším vydání, nicméně rozhlas, televize fungovali, vysílali jsme, konkrétně Český rozhlas, i v rouškách kolegové z novin vyráběli texty z domova.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Tak já myslím, že je potřeba říct, že těch organizačních změn, které se odehrály za těmi výstupy, že těch bylo asi hodně, pokud jsem správně informován, tak Český rozhlas zavedl režim dvou směn, které se nepotkávaly, aby minimalizoval riziko, že se nakazí celý barák. Takže ta představa, ten základní úkol, zajistit to vysílání nebo zajistit to vydávání, ten řešila média nejrůznějším způsobem. Pochopitelně, že práce z domova, zvlášť u tištěných médií, byla zřejmá, ale když se podíváme zpátky, za tím obdobím, tak je vidět, že se to dalo zvládnout a zvládlo, média vycházela, vysílala, plnila webové stránky, tohle všechno fungovalo. Ovšem je potřeba říct, že zatím se odehrával jeden daleko složitější, a ne příliš veselý proces, a to bylo teda bezprecedentní nebo naprosto nebývalé, téměř bych řekl zhroucení reklamního trhu, tím, že potenciální inzerenti nevyráběli, tak taky nebyl důvod investovat do reklamy a přece jenom ta soukromá média, ta žijí téměř výlučně z příjmu z reklamy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký to může mít dopad pro tento segment. Padly celé kampaně.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Ten dopad může být velmi různý, pro některá média, myslím, že zvláště tištěná, to může znamenat i nějaké existenční ohrožení, snížení periodicity nebo dokonce zánik. Pro soukromá vysílací média to může znamenat nutnost omezit investice, peníze vynaložené do výroby nových pořadů, to znamená více repríz a tak podobně, já myslím, že ten nejzávažnější možný dopad, z hlediska společenského je to, že to, že je a v nejbližší době zřejmě bude určitý nedostatek financí v médiích, tak může oslabit postavení žurnalistiky a zvlášť zpravodajství, protože prostě bude míň peněz na to vyrábění zpráv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dojde třeba ke změně i nějaké dosud zavedené rutiny v médiích? Vidíte případně nějaké další dopady? Možná dodám, podle informací serveru Mediaguru, klesl také v dubnu, kvůli pandemii, prodej tuzemských deníků, meziročně se snížil o více než 20 %, největší propad pocítil asi bohužel logicky, deník Sport, protože žádné sportovní akce se konat nemohly, naopak, nejnižší pokles zaznamenal deník Právo. Obchody s tiskem zůstaly sice otevřené, ale nakupovalo se méně, a taky, jak už jste sám řekl, snížila se periodicita a frekvence vycházení.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Tak myslím, že jak jsem říkal, ta tištěná média to asi zasáhne nejvíc, na druhou stranu, přinejmenším po dobu té pandemie to posílilo postavené médií, kterým se říká média, veřejné služby, zvlášť Českého rozhlasu a České televize, jejich zpravodajství bylo vyhledávané, zase se ukázalo to, co se opakuje pravidelně, při výjimečných situacích, lidé, i když v dobách klidu, věnují pozornost jiným médiím ve chvíli, kdy se děje něco mimořádného, a cítí potřebu spolehlivých informací, tak najdou ztracenou cestu k médiím veřejné služby a drží se jich. V tomhle smyslu myslím, že to potvrzuje správnost rozhodnutí, tahle média zřídit v České republice, a potvrzuje to, že v zásadě v očích veřejnosti mají tu funkci, kterou mají mít, to jest spolehlivého zdroje informací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mediální analytik Jan Jirák. V čem vidíte, pane profesore, funkci médií vůbec obecně, v krizových dobách nebo v mezních situacích? Jako byla třeba pandemie novým typem koronaviru.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Myslím, že ta základní funkce je, že média mohou a mají nabízet informace, které lidem pomohou se v situaci, v níž se ocitli, orientovat. Takže ta první, asi nejvýznamnější role nebo funkce, je role informační. Druhá významná funkce je ta, že média mohou a mají lidem pomáhat, nejenom pochopit tu situaci, ale také se v ní určitým, pro ně bezpečným nebo výhodným způsobem, chovat. Jinými slovy, ta média mohou pomoci lidem se organizovat, dělat opatření, která zvýší jejich bezpečí a tak podobně, tahleta role, řekněme koordinační, ta je pro média také důležitá, no a bude to znít okrajové, ale není to okrajové, média, zvlášť v situaci, kdy jsou lidé nuceni být doma zavření víc, než je pro ně obvyklé, tak přispívají také k naplnění volného času. Máme co číst, máme co poslouchat, máme se na co dívat, a mělo nebo mohlo by nás to bavit, čili ta funkce rekreační nebo zábavní, to jest zdroj nějakého rozptýlení, i ta je velmi důležitá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co odkryla pandemie o našem vztahu k sociálním sítím, sociálním médiím. A třeba to porovnání s těmi tzv. klasickými, tradičními.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Tak zdá se, že sociální sítě, tedy toho typu Facebooku, Twitteru, Instagramu, tak ta zřejmě posílila svou roli v našich životech, protože konec konců při tom nuceném omezeném sociálním kontaktu, se stala jedním z klíčových zdrojů dorozumívání s druhými, tak vlastně začala skutečně v daleko větší míře naplňovat to přídavné jméno sociální, tedy společenská, která je s nimi spojována. Jestli je to pro dobro věci nebo není, to myslím, že ukáže teprve budoucnost. Za sebe, mohu-li si dovolit osobní postřeh, musím říct, že ten nucený ústup na sociální sítě, do prostoru e-mailů a jiných typů vzkazů, tak ve mě v podstatě vyvolával pocit určitého deficitu kontaktu s ostatními. Prostě si člověk víc uvědomí, že ono to vlastně na té sociální síti není tak úplně ono. Něco tomu chybí, a mám to potvrzené z nejrůznějších stran, lidé si stěžovali třeba na to, že se těžko, v té podnikatelské rovině, vedou složitá jednání s potenciálními partnery, protože když není ten živý kontakt u stolu, je omezený zdroj informací o neverbálním chování, v pohledech, pocení, všem, tak že se hůř vyjednává. Ten informační deficit tam je. Jestli tenhle ten pocit bude nějakým způsobem sílit, a jestli si budeme víc vážit toho, že se můžeme s lidmi setkávat, jaksi z očí do očí, v přímém fyzickém kontaktu, tak to asi bude ku prospěchu věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ukáže to čas? Já se taky mimochodem těším, až hosté budou sedět naproti ve studiu.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Je tahleta distance, kterou teď prožíváme, je pochopitelně svazující, a jsme ochuzeni o celou řadu informací. Já se snažím být optimista, i když mi to někdy moc nejde, a věřím a doufám, že jedno z poučení z těch měsíců vyhlášené nouze je to, že reálný fyzický přímý kontakt mezi lidmi je nenahraditelný technologií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka spíše na psychologa, jaké možné dopady mají, a teď nehledě na to, co jsme prožili, nouzový stav, mají články, reportáže, rozhovory, prostě ten mediální výstup tzv. na psychiku toho publika, čtenářů, posluchačů, diváků.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
To je otázka, odpovědi na niž se vedou četné spory, a odborníci se různí ve svých postojích k hodnocení toho vlivu na psychiku, od představy, že je v podstatě minimální, až po představu, že je zcela zásadní. Ten, podle mého soudu, dopad, rozhovoru, reportáží, zpráv, na psychiku je ten, že my v zásadě považujeme to, co se na nás z médií valí, za nějakou výpověď o tom světě, co je za těmi médii, o tom jakoby reálném světě, čili děláme si podle médií svou představu o tom, jestli ten svět je zlý, jestli nás ohrožuje, nebo jestli je plný nadějí a výzev, a zapomínáme, že to může být výsledek toho, jak jsou ty zprávy, reportáže, rozhovory udělané. Takže ano, podle mého soudu ten vliv je, a je především v tom, že to je pro nás verze světa, kterou bereme vážně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jsme si, my novináři, podle Vás, Vy vlastně vychováváte tu mladou generaci, vědomi toho dopadu? Co učíte Vaše frekventanty, pane Jiráku? Co jim vštěpujete na tu budoucí dráhu? Aby si byli vědomi i té zodpovědnosti, jak přistupovat ke tvoření toho obsahu.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Tak mohu-li soudit, alespoň ze svých předmětů, tak budoucí žurnalisté se dovídají poměrně dost o tom, jaký možný vliv média mohou mít, a co všechno mohou eventuálně způsobit nepromyšleným, necitlivým, neřkuli nějakým manipulativním jednáním, takže myslím, že informací mají dost. Ale šedivá je teorie a zelený je strom života. A otázka není do té míry, co jim dokážeme vštípit ve škole, otázka je, co je potom čeká v praxi, jaká je ta srážka s reálným, často překotným, někdy dokonce cynickým fungováním médií samotných, která, a to souvisí i s tím, co jsme si předtím říkali o ekonomické situaci, která musí bojovat o své přežití jaksi hospodářské, a tomu podřídit většinu svého chování, opět, s výjimkou médií, veřejné služby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To si myslí mediální teoretik Jan Jirák. Během nouzového stavu jsme v médiích denně vídali nebo slýchali nejrůznější experty, hygieniky, epidemiology, virology, imunology, stali se pravidelnou součástí zpravodajství, publicistiky, mediálně známými. V jistém smyslu, mohli bychom říct, celebritami? Co si pod tím slovem vůbec představit? Také se vedou spory o definici.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Vedou se o tom spory, v zásadě za celebritu bývá považován každý, o kom víme, protože je známý. Čili celebrita není osoba, která se nějakým významným činem, nebo není nutně osoba, která si nějakým významným činem zasloužila naši pozornost, ale je to osoba, které si média z nějakého důvodu všímají, a proto o její existenci většina z nás ví. Ale jestli je to virolog, zpěvák nebo propuštěný zločinec, je v definici celebrity jedno. Já bych tady udělal jedno takové významné rozlišení. Měli bychom dělat rozdíl mezi celebritou a osobností. Celebrita je prostě někdo, kdo je známý, ať už jakýmkoliv mechanismem se známým stal, osobnost je někdo, kdo se stal známý, pokud je známý, kdo se stal známým díky nějakému významnému počinu nebo celoživotní činnosti nebo přínosu, který představuje svým jednáním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A vnímají to takto, tento rozdíl, který jste teď popsal, samotné média? Nebo spíše čtenáři?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Já myslím, že média to moc vnímat ani nemohou, protože zase jsme zpátky u toho ekonomického chování, média jsou pro svou budoucnost, a pro svou existenci, nucena udržet naši pozornost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Víte, to je ta otázka, co bylo první, jestli je to ta poptávka?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Ne, myslím, že v tomhle případě to není poptávka. Ta poptávka je velice obecná, řekněme, že my se rádi dovídáme zprávy a informace o lidech, které znají i jiní. Prostě už dlouho platí, že lidi v podzámčí zajímaly novinky ze zámku, od dvora, a média tohle velmi obecné zadání, tuhle velmi obecnou poptávku znají, a naplňují tím, že nám nabízejí nejrůznější osoby, o kterých říkají, že stojí za to o nich něco vědět. Ale to už jsme na té straně nabídky, oni nám fakticky ty celebrity, oni nám je v zásadě vyrábějí. Ta výroba je v podstatě velmi nenápadná, je vedená například tím, že když někdo vykazuje schopnost odpovídat rychle a jednoduše a srozumitelně, a současně je na něco odborník, tak je najednou středem zájmu médií a novinářů, to nějaký čas vydrží, pak se začne po redakci říkat, ale on už je tady moc a už je provařený a už to není ono, a začne se hledat nějaká jiná osoba, která by se dala přetavit nebo překutat do podoby celebrity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A koho by si, tedy podle Vašeho názoru, měla média zvát?

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Já myslím, že tady není v podstatě jiné řešení než to, které média dělají. Zase z toho vyjmu Vás, média veřejné služby, pro Vás platí, že můžete, vzhledem k tomu, že velmi chladně řečeno, máte garantovaný příjem, tak můžete zvát lidi, kteří nejsou známí, můžete daleko víc střídat tváře, skutečně se ptát, kdo má co říct nového, nejenom na koho lidi půjdou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Máme ještě poslední dvě minuty, pane Jiráku, zastavila bych se u nové televizní stanice na českém trhu, má za sebou více než měsíc, je to CNN Prima News. Je to asi příliš krátká doba na nějaké hodnocení nebo už vidíte nějaké obrysy, nějaké linie, kterými se ubírá.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Já se domnívám, že zatím ta stanice se hledá, trochu mě překvapilo, že po vlastně poměrně nápadné zaváděcí reklamě, tak ten samotný výstup je v podstatě nevýrazný, vlastně není ani moc zřejmé, koho ta stanice oslovuje, kdo je ten předpokládaný cílový divák, zprávy, které tam jsou, se tam nabízí, jsou poměrně dlouhé, rozvláčné, takové sousedské, takže zatím myslím, že se hledá, a je ještě brzo na nějaké razantnější hodnocení, ale řekněme, že první dojem není nadšení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, podle slov generálního ředitele, cílí na tzv. přepínače, na tzv. středně zaujatého diváka, který konzumuje informace napříč všemi stanicemi.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
To se docela nabízí, ale otázka je, jestli v téhle podobě CNN Prima News nabízí něco, u čeho by ten přepínající divák chvíli vydržel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uvidíme. Dnešním hostem byl mediální teoretik, profesor Jan Jirák. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory a přeji hezký den. Na slyšenou.

Jan JIRÁK, profesor, mediální teoretik:
Děkuji za pozvání, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková přeje příjemný poslech Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.