Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 31. března 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu, já vás vítám, dobrý den.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás například na to, zda nás čeká obrat od sušších let k deštivějšímu období, jak rozpoznat rizika sucha, jaký je význam jedné z nejrušnějších námořních cest na světě a jaká je vůbec cesta plastů až na dno oceánů, nerušený poslech. V posledních letech jsme si docela zvykli na to, že v létě nepršelo, bylo sucho, pořádné horko klidně i 14 dní v kuse. Vracíme se, pan Daňhelko, k normálu, když se ohlédneme za letošní zimou, tak bohatou sněhovou nadílku jsme tady dlouho neměli.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Vracíme se k normálu je potřeba říct ale, že to je přirozený stav. Vždycky po velkém extrému dochází k návratu k normálu. A my to možná vnímáme jako nějakou velkou změnu, jako něco výjimečného to, že začalo pršet, ale opravdu on je to i jeden z takových těch konfirmačních biasů jak se říká, těch myšlenkových odchýlení, kdy lidé často si navyknou na ten extrém a pak jim vlastně návrat k normálu připadá jako zvláštní, něco zvláštního, nějak zvláštní jev, ale ta zima opravdu začala, už musíme říct co s tím, že té vody bylo dost na začátku zimy. Takže to byl první takový dobrý signál. A sněhové srážky tentokrát konečně se dostaly i do nížin, což je, což je výborné z toho důvodu, že ony potom dokáží vlastně lépe nasytit tu půdu, která navíc byla vlhčí. Takže opravdu to doplňování v letošní zimě bylo výrazně lepší než ty, než ty zimy předtím. A byla ta kombinace obou jevů, už ten loňský vlastně deštivý červen a potom říjen pomohly to, že ta zima zase nemusela až tolik snažit, když to tak řeknu, protože přece jenom jsme nebyli v tak špatném stavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Stačilo už jenom nasněžit.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Stačilo už jenom trošku nasněžit. Ale ony i ty srážky, které se vyskytovaly dešťové, tak samozřejmě pomáhají a do té, do té půdy infiltrují. Důležité taky je, že vlastně oproti těm posledním letům ten začátek vegetační sezóny je výrazněji posunutý. Ono, když si vzpomenete loni touhle dobou, tak to už všechno kvetlo, pučilo, teď jsme opravdu teprve na začátku té fáze, takže můžeme říct, že jsme určitě o nějaký týden, 14 dní zpoždění oproti tomu, a to znamená zase i s tím, že teploty zatím nebyly příliš vysoké. Odmyslíme-li si ten poslední den a dnešní den, tak vlastně méně vyčerpává tu vodu, hnedka ze začátku sezóny, takže vegetace zatím tu vodu příliš neodebírá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Byla tedy půda dosycena můžeme říct?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Byla dosycena určitě, ten začátek sezóny nebo ta startovací pozice před jarem a před létem je dobrá. Odpovídá normálu, ačkoliv třeba na podzemních vodách můžeme říct, že už vlastně třeba prameny v nižších polohách hlavně na západě, v západní polovině České republiky jsou podnormální, ale ono to není zas až tak nic výjimečného, vždycky se v nějaké části toho našeho území odchylky od normálu objevují, takže není to úplně tak, že bychom startovali z velmi vlhkého na celém území stavu, někde jsou odchylky a je potřeba říct, že v nížinách, protože tam vždycky to nastupuje ten výpar a nejdříve těch srážek je tam relativně nejméně, protože nejsou vlastně zvyšovány tak jako na, na horách, do niž ta oblaka naráží a vyprší se tam, tak v nížinách i ta půda už vlastně vykazuje známky ubývání té vlhkosti, takže třeba na jižní Moravě, tak tam už ta půda vlastně je vysušená už někde, řekněme na pod polovinou toho množství té vody, které normálně je schopná udržet. Ale je potřeba říct, že v téhle té oblasti vyloženě suché se to nijak zásadně nevymyká od toho, co je pro konec března nebo přelom března dubna a normální. Takže tam je to relativně běžný průběh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže konečně prožíváme po klasické zimě, na jakou jsme si už v podstatě odvykli i klasické jaro a takovéto běžné středoevropské počasí? Ono se v posledních letech právě hovořilo o tom, že zažíváme extrémní sucho, největší sucho, pětisetleté sucho. Co pod tím chápat, jak tomu rozumět?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to, je to velice zajímavá otázka. Je to velice obtížně vyhodnotitelné. Nicméně kolegové z brněnské univerzity a z /nesrozumitelné/, tamního ústavu změny klimatu se vlastně podílejí na jedné studii, která se tímto tématem velice úzce zabývá. A sice na základě studia letokruhů stromů a sice toho, jak ten strom, když roste, zachytává, samozřejmě tvoří tu dřevní hmotu, tak využívá vzdušný kyslík a využívá také uhlí. A ty zůstanou potom uzamčeny v tom stromu a dají se použít právě proto, pro analýzu takzvaného izotopové složení. To znamená, ono když je tepleji, tak je jiný poměr molekuly vodíku, kyslíku, ona není jenom jedna, ono je jako 16, 18, jmenuje, liší se počtem neuronů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je alchymie teda.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to alchymie, ale každopádně v teplejším počasí ten vzduch je malinko, malilinko odlišné složení a když se potom takhle zpětně podíváme, tak právě z toho jak se mění tenhle ten poměr těch jednotlivých molekul, tak dokážeme nějakým způsobem se pokusit o rekonstrukci i klimatu. A kolegové se právě o to spolu s německými kolegy pokusili právě pro oblast České republiky a Bavorska, kde se jim podařilo dostat se zhruba skoro 2000 let zpátky z hlediska těch záznamů z dubů. A vypadá to opravdu, že to poslední období bylo z hlediska ukazatele, který se jmenuje Palmrův ukazatel sucha a kombinuje vlastně teplotu a srážky při svém výpočtu, tak se ukázalo, že lze docela dobře odhadnout, že to opravdu bylo jedno z největších epizod such a v podstatě srovnatelná druhá taková epizoda se ukázala být na začátku 16. století, okolo roku 1510. A to srovnání samozřejmě neznamená, že to sucho bylo úplně stejné ve všech ostatních parametrech, co se týče množství vody a podobně mohly být sucha, sucha jiná. Možná by tam to vyhodnocení dopadlo jinak, ale ukazuje to, a to je důležité, že velký podíl na tom, opravdu na tom, extrémitě toho sucha posledního, měla ta vysoká teplota ve srovnání ta, ta vlastně přispívala k tomu, že ty projevy sucha i z hlediska tady toho ukazatele, i z hlediska toho co jsme viděli v přírodě, byly tak extrémní. Takže opravdu ta vysoká teplota velmi výrazně prohlubovala ty dopady, které jsme viděli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nechci vás rozhodně tlačit, pane Daňhelko, do nějaké předpovědi počasí. Nicméně lze už teď odhadnout, jaké by mohlo být to léto, nebo jestli se sucho v nějaké podobě bude vracet? Umíme rozpoznat ta rizika.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No, já jsem si říkal, že se na tohle to určitě zeptáte a co vám na to, co vám na to odpovím. Zvlášť po tom loňském roce, kdy vlastně na začátku jara nebo v průběhu jara na konci dubna byla situace opravdu velice negativní v tom, že jsme měli všechny signály o tom, že to sucho hrozí, protože ten počáteční stav byl velmi nepříznivý a vlastně šance, že se budou vyskytovat takové srážky, které by ho dokázaly zvrátit, byla velice malá. Byly to jednotky procent a nakonec červen nás zaskočil a během několika málo dnů vlastně dokázal to sucho na poměrně významné části území odvrátit a prostě sucho skončilo těma extrémníma srážkáma. Takže já bych se nerad pouštěl do dalších spekulací. Každopádně ta situace je výrazně lepší než v posledních letech a můžeme říct, že tedy v 50 % variant vývoje počasí, které si dovedeme představit, protože už tady v minulosti třeba byli. Tak lze říct, že zhruba v těch 50 % případů se do nějakého sucha, byť možná ne tak extrémního dostat můžeme, v 50 % ne. Je to bohužel takové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
50 na 50?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To si můžeme hodit mincí určitě. Ale ono to je, ono to je obtížné předvídat, protože u nás opravdu ten vývoj a ukázalo se to vloni, ukázalo se to ostatně i v těch předchozích letech, závisí především na tom, jestli se vyskytne 1, 2 měsíce naprosto extrémní a teďko období duben až červen tak ty s tím dokážu neskutečným způsobem vlastně zamíchat a totálně to převrátit z jednoho stavu do druhého. Takže a tam nevidíme, zvlášť ty extrémy se vždycky špatně předpovídají, jestli budou extrémní srážky, takže vám nedokážu říct nic jiného, než že jsme v lepší situaci a ta pravděpodobnost, že vznikne sucho, je určitě menší, než byla v posledních pěti letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hydrolog Jan Daňhelka a jeho postřehy mají prostor na vlnách Českého rozhlasu. Doprava v Suezském průplavu, který skoro týden blokovala velká kontejnerová loď, se postupně vrací k normálu. Odtažené plavidlo nyní zkoumají odborníci, vyhodnocují, zda je schopná další plavby. Podle expertů potrvá možná až 10 dní, než proplují všechny lodě, které čekaly na uvolnění této dopravní tepny a mě by zajímal váš pohled, pane Daňhelko, co ukázala ta nehoda v průplavu? Určitě teda mimo jiné na význam, jeho významné ve světové dopravě.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No tak samozřejmě, ona je to klíčová dopravní cesta a úplně nejvytíženější, když to asi vezmeme z celosvětového hlediska. Udává se, že tam pro, vlastně je provezeno zhruba 10-15 % celosvětové námořní dopravy, což je neuvěřitelné číslo. To si nedovedeme představit, tady přenést si to třeba do podmínek České republiky. Nic takového speciálního není, ale možná, kdyby v Praze byl zablokovaný a dlouhodobě uzavřený Barrandovský most, tak si dokážeme v nějaké analogii představit, jak to vypadá, když se takhle důležitá životná, životní tepna vlastně přeruší a ona ta ukazuje ještě spoustu zajímavých dalších věcí. A sice jak zranitelná tahle ta cesta byla. On Suezský průplav byl vybudovaný před 150 lety, ale ten dnešní průplav už není úplně to samé, co před těmi 150 lety vzniklo. On byl několikrát prohlouben, rozšířen. Naposledy vlastně asi před 10 lety došlo k prohloubení na 20 metrů a došlo před pěti lety ještě k jedné věci, a to že se vybudovala paralelní dráha. Takže on ten právě od toho velkého Hořkého jezera, které je zmiňováno, tak směrem na sever, na té severní části průplavu vede po značnou část trasy vlastně paralelní kanál. Právě to bylo, vzniklo kvůli tomu, aby se lodě dokázaly na něm vyhnout, protože dřív to bylo tak, že pluly jedním směrem po jedné cestě, když dopluly, tak teprve mohl konvoj vlastně z druhé strany. Tak dneska vlastně tímhle se navýšila kapacita. Bohužel na obou stranách toho průplavu zůstává kus, který je takhle vlastně jednosměrný, a právě v něm té nehodě došlo. A zajímavé ještě, já budu se strašně dál sledovat to, jak to dopadne z hlediska soudních sporů a vůbec projednávání příčin té nehody, protože to, že ten průplav je takhle důležitý, to samozřejmě každý ví, i ta správa toho průplavu to ví. A proto jsou stanovena pravidla, jaké lodě do toho průplavu mohou najíždět právě proto, aby nedocházelo k takovýmhle situacím. On ten průplav má totiž lichoběžníkový tvar. To není tak, že na těch březích by to šlo kolmo dolů a bylo to 20 metrů do hloubky, ale opravdu ten břeh se nebo to dno se mírně svažuje a ta největší hloubka je pouze uprostřed. Takže dokonce je stanoven na maximální šířka lodí. Jsou vlastně a současně hloubka, to znamená, lodě do šířky asi 60 metrů mohou mít až hloubku 2 nebo ponor až 20 metrů. Zatímco ty širší tam sice vplout mohou, ale nesmí mít tak hluboký ponor právě proto, aby, aby nedrhly po stranách. A ještě je tam jedna důležitá věc, a to je počasí. Oni tam vplout sice mohou, ale pouze za předpokladu, že fouká méně než 10 notů, rychlost, rychlost větru, což je asi 18 nebo 19 kilometrů v hodině. Což není nějak moc silný vítr a je tedy zřejmé, že vítr jako problémový faktor v téhle té oblasti a vůbec v provozu toho kanálu nějakým způsobem uvažovaný a zvažovaný byl. A teď bude asi velká bitva o to, jestli opravdu ten vítr byl příčinou nebo nebyl. Egypští meteorologové udali, že byl, tak já jsem se schválně koukal na nějaké meteorologické mapy a to rozložení tlaku nasvědčovalo tomu, že tam foukalo docela dost. Uvádí se, že bylo 40 metrů, 40 km/h, čili víc než dvojnásobek toho povoleného limitu pro lodě. A na to znamená, pokud by to byla pravda, tak najednou je tady otázka, jak kdo povolil té lodi do toho vplout a už jsem zaznamenal, že Suezský kanál nebo ta správa Suezského kanálu se rozhodně postavila proti tomu, že nefoukalo, že jinak by tam tu loď nepustili, takže si myslím, že při vědomí toho, jak důležitá to nějaká je tepna, tak teď budeme sledovat, kdo vlastně za to může, boj o to, jestli to tedy byla lidská chyba nebo opravdu v tom mohlo počasí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Provozovatel této lodi, což je tajwanská společnost Evergreen Marine označila za příčinu incidentu právě silný vítr, jak o tom hovoříte i vy, pane Daňhelko, a na také podle některých expertů by mohla být příčinou toho jaksi zašpunťování Suezského průplavu technická závada, protože v Suezu se kormidluje ručně.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Kormidluje se, kormidluje se ručně ano. Další věc je, že ty proplouvají lodě mají povinnost mít egyptské lodivody. Takže to není tak úplně, že by ten kapitán, když jsme viděli, jak si kreslil a předtím než vjel do, do Suezského průplavu různé obrazce. Tak to není úplně tak, že on by byl ten, kdo zcela jednoznačně má tu ruku, tu loď pod kontrolu, on ta má egyptské lodivody dokonce 4, protože jsou tam 4 úseky a každý je specialista na jiný. Takže určitě tohle to, to, to je jedna z možností nějaká technická závada a je třeba si uvědomit, že ten kanál je vlastně velice úzký a ta loď je na něj opravdu veliká. Ono, oni se využívá ta kapacita do maxima. Představte si, určitě jste byli někde u řeky nebo u nádrže, kde projel tady parník po Vltavě. A vidíte jakou to má vlastně, jaký to má dopad. Jak se změní to proudění, jak opravdu ovlivní to vlnění, jak to dopadne na břehy a teď ta situace vlastně v tom úzkém průplavu je daleko složitější, hydraulicky opravdu dochází k tomu, že ta voda, tak jak proudí podél lodě, tak má tendenci a má i sílu vlastně s tou lodí hýbat naproti tomu, co ta loď chce. Takže opravdu to není jednoduché a proplout takto úzkou vlastně cestou, pro velkou loď přináší řadu nebezpečí samo o sobě. Když do toho foukne nebo se stane závada, tak ty dopady vidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to vlastně fungovalo do otevření Suezského průplavu, což bylo 17. listopadu 1869, vlastně tehdy se musela Afrika obeplout.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Musela se obeplout a ona se obeplouvá stále. Největší tankery, které, které jsou, tak jsou tak velké, že se do Suezského průplavu nevejdou. Přesto je to ekonomicky pro ně výhodnější vlastně obeplout tu Afriku díky tomu, že dokáží naložit mnohem větší množství toho přepravovaného materiálu, takže kolem Afriky ta cesta nadále vede. Ono totiž to proplutí taky není úplně zadarmo. Ta, ty poplatky jsou poměrně vysoké, takže část toho provozu stále obeplouvá, obeplouvá Afriku na úkor času.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čas jsou peníze.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Čas jsou peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S ředitelem pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu Janem Daňhelkou, se teď pomyslně podíváme na dno oceánu. Kvůli pandemii teď využíváme masivně plastové rukavice sáčky, ovšem už jen 3 měsíce bychom měli, respektive směli používat jednorázové plasty. Evropská unie totiž některé plastové předměty zakázala a od července by neměly přicházet na trh. Má jít například o tyčinky na čištění uší, plastové příbory a nádobí, brčka. Zakázané by měly být kelímky z polystyrenu, produkty z bioplastů nebo oxon neboli biologicky rozložitelných plastů a tak dále. A tím důvodem je masivní nadužívání plastů, které pak končí až na dně oceánu, jak se tam dostávají?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Dostávají se tam nejvíce vlastně transportem řekami, světovými řekami, které unášejí plasty a v oceánu setrvávají velkou dlouhou dobu. Některé potom samozřejmě i sedimentují, takže viděl jsem už záběry i z Mariánského příkopu, kde, kde naděje vlastně vidět nějaký plastový zbytek, takže opravdu problém to je. Otázka zajímavostí je tedy, že, jak se tam ty plasty dostávají při těch povodních, zkoumali kolegové z Evropského centra /nesrozumitelné/ předpověď počasí. Oni mají globální modely a pokusili se vlastně namodelovat, jak to s těmi plasty a řekami a jejich odnosem do moře je a zjistili zajímavou věc a to sice, že vlastně dominantní, ona není překvapivá, ale dominantním zdrojem jsou povodně. A důležité je a to ne velké povodně typu 2002 a podobně, ale vlastně ten největší přírůstek a největší problém je, když se vyskytují povodně, řekněme, takové desetileté, jednou za 10 let, protože ty bohužel zrovna v částech světa, kde ten management odpadu plastů je velmi nerozvinutý, řekněme, mají tendenci vlastně pokrývat velké území, rozlívat se. Ta voda už při těch desetileté povodni na poměrně velké území a dochází k takzvané mobilizaci těch plastů. To znamená, oni seberou ty plasty, které z toho ta řeka, ten plast sebere a nese ho směrem k moři, ne vždycky ho donese až do moře, uloží si ho a sebere ho příště. Ale rozhodně to je tak, že vlastně při téhle té epizodě, když se takováhle povodeň vyskytne, tak v některých státech přinese vlastně až 40× víc plastů, než je, než je normální objem za ten rok. Někde to procento může být i větší. Zajímavé je tedy, že v našich podmínkách Česká, Česká republika ale velká část Evropy taky, tak ten rozdíl je vlastně zanedbatelný. Tam se skoro nepozná ten objem plastů, který přineseme a to díky tomu, že jednak je tady relativně dobré hospodaření s těmi plasty. To znamená, on ten zdroj tady není, že by se /nesrozumitelné/ všude v řece v cestě. Ale druhá záležitost je, že vlastně máme vybudovanou protipovodňovou ochranu a ona teda chrání nejenom nás před vodou, aby nám nezpůsobila nějaké škody, ale zabraňuje i tomu, aby ta řeka, ta proudící voda s sebou vzala právě plasty a další nepořádek, další odpady a odnesla je směrem dolů, takže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze tomu zabránit?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Lze tomu zabránit a ukazuje se, že právě v těch největších zbrojnicích, což jsou tedy Bangladéš, Vietnam, Gambie. To jsou, to jsou vlastně možná, to Turecko je také na tom velice špatně z hlediska toho ukazatele, kolik vlastně plastu se dostane do, do řek při povodních, ale i v normálním, v normálním běhu v Evropě nebo v Evropské unii je na tom nejhůř asi Maďarsko, což je zase dáno tou plochou krajinou, kde ty řeky se mají tendenci daleko více, více rozlívat a je tam i složitější a asi i nákladnější vybudovat protipovodňovou ochranu tak, aby zabránila tomu rozlívání. Na druhou stranu asi je tam i ta, ta zdrojnice větší než, než tady v našich podmínkách, odnáší to. Naopak možná taková zajímavost vlastně trošku proti tady tomu jdoucí, protože to se bavíme hlavně o tom plastovém odpadu, který je viditelný. To jsou takové té větší kousky toho odpadu, který jsou takto odnášeny. Ale oni existují i mikroplasty, které jsou, to už jsou vlastně rozložené na velmi malé částice, které nejsou normálně vidět, ale v přírodě se objevují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Až v Arktidě.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Až v Arktidě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo v arktickém ledu.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Ano, oni totiž dokáží potom být velice snadno transportovány, ať už vzduchem anebo právě vodou, ale v podmínkách Evropy vlastně bylo zjištěno, že povodně v tomhle tom mají, řekněme, trošku pozitivní vliv, protože na té dané lokalitě právě snížili množství těch mikroplastů. Bohužel teda tím způsobem, že je odnesli někam dále po proudu třeba do, do oceánu. Nicméně pro tu lokalitu to je chvilkové uvolnění, protože ono samozřejmě tak jako v oceánu ty plasty způsobují problémy hlavně životu, protože oni se usazují vlastně v tom potravním řetězci. Teď se bavíme o těch mikroplastech, ty velké tak mohou samozřejmě působit škody tím, že je živočichové spolykají a zahynou vlastně z mechanického důvodů těch plastů. Ale oni se akumulují, navíc na sebe vážou některé nebezpečné látky, takže je to opravdu problém, který ale není jenom v oceánu, ale je i v řekách, je i vlastně v běžném prostředí, takže to propláchnutí potom třeba může být vnímáno jako dobrá zpráva pro místní rybáře, protože poté povodni těch mikroplastů v tom ekosystému po nějakou dobu bude trochu méně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem píše se o tom a asi to také není žádné překvapení, že také rybářský průmysl znečišťuje oceán sítěmi, návnadami, dalším vybavením.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to tak, ty sítě, ty velké sítě, hlavně ty vlečné sítě jsou problém z několika pohledů. Jednak devastují dno, protože jsou opravdu taženy po dně a mechanicky to dno narušují, rozrušují. Druhá věc je, že ty ekosystémy ničí tím, že oni vlastně opravdu seberou všechno bez ohledu na to všechno živé. Bez ohledu na to, jestli to je cílem lovení nebo ne a vlastně tam po nich zůstává. Neobydlená pustina. Není to tak, že dřív když rybář byl, tak chytal část, malou část hejna, které se samo zregenerovalo, bohužel tyhle ty velké vlečné sítě, to, to hejno třeba rybí dokážou opravdu zdecimovat. No a posledním faktorem je to, že opravdu ten odpad z těch sítí, které jsou většinou z plastu udělané, protože ten plast je trvanlivý, levný, pro výrobu těch sítí se vyloženě hodí. Tak pokud zůstává v tom moři, tak působí opravdu velikánské problémy, jak z té mechanické části, že opravdu se do nich zachytávají živočichové, kteří v těch velkých chuchvalcích sítí pak vlastně umírají. Ta síť se tam vznáší, tak potom samozřejmě, když se ta síť rozpadá, protože plasty se nakonec rozpadají, tak z hlediska těch /nesrozumitelné/, které zůstanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vám hezký den, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Krásný den, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude hudebník Jiří Hlaváč, příjemný poslech Dvojky, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.