Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 20. srpna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Dobrý den, máte naladěn pravidelný rozhovor na aktuální témata v souvislostech, vítá vás u něj Zita Senková. Hostem je Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu, rada vidím, dobrý den.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Jak se změnila četnost a intenzita povodní za posledních 500 let v Evropě. Čekají nás teď spíše vlhčí roky, nejenom na to se budu ptát v následujících minutách, inspirativní poslech. Zažíváme letos, pane Jane Daňhelko, typické středoevropské léto, léto, na jaké jsme si už vlastně odvykli v posledních letech?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Určitě je to léto, které je blíž tomu normálu, které, kterému jsme si právě odvykli v těch posledních letech, protože ta byla výrazně teplá, těch srážek bylo opravdu málo, ale já jsem se zrovna v rozhovoru se svými známými a přáteli říkal, že tohle to je přesně ten typ léta, který si pamatujeme z letních dětských táborů v osmdesátých, devadesátých letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Zítra nás ještě prý podle meteorologů čekají tropy, které by pak snad měla utnout studená fronta, tepleji asi už nějak výrazněji nebude?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Tak vzhledem k tomu, že už vlastně druhá polovina srpna, tak nelze očekávat, že by se nějakým způsobem dál oteplovalo anebo byly, určitě můžou být, zase vrátit kratší periody toho, že teplota kolem třicítky nebo přes třicítku vyšplhá, ono vždycky předpovídat navíc jak na týden dopředu, nese velké nejistoty a trošku je to riziko, že lidé potom se budou na něco těšit anebo se něčeho bát a ono se to nestane, opravdu může samozřejmě ještě přijít několik teplých dnů, protože srpen a začátek září typicky v našich podmínkách takové počasí přinést mou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Necháme se překvapit, každopádně letos pršelo podstatně více. Pomohlo to už vyrovnat třeba i ten roční deficit, máte-li informace?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Přiznám se, že mě velice překvapilo, jak vlastně rychle se doplnily zásoby vody, včetně těch mělkých podzemních zdrojů, pravda na druhou stranu je, že k tomu byl potřeba extrémně deštivý červen, červen, ten byl vlastně nejdeštivější za tu dobu, kdy to nějakým standardním způsobem vyhodnocujeme, to znamená, kdy máme ta data stejná anebo sháníme je stejným způsobem zpracovat, což je od roku 1961, to znamená za 60 let byl nejdeštivější měsíc a opravdu stačil na to, aby nejenom doplnil ty zásoby vody na velké části území, ale přinesl i povodně. Na druhou stranu tam, kde ty srážky nebyly tak velké, hlavně severovýchod České republiky, Ústecko, Lounsko, Litoměřicko, Dolní Pohoří, Teplicko a částečně západní Čechy, tak tam to sucho vlastně přetrvávalo i v průběhu letošního léta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
A přetrvává pořád tedy ještě na jakých územích?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Přetrvává tam, kde jsem řekl v těch, v těch severních Čechách severozápadních Čechách, v podstatě jenom tam, ono jinde se ty srážky nějaké vyskytly a když budeme se, podíváme na stav podzemních vod, které jsou takovým dobrým ukazatelem, protože oni tak vlastně integrují všechno to, co se děje v těch kratších intervalech v podobě srážek a odtoků původní, tak do těch podzemních vod se to vlastně zpomaluje, ale zase je to opravdu taková suma neboli nebo syntéza všech těch dějů, které předcházejí doplňování, tak tam opravdu kromě těch severozápadních Čech momentálně došlo k doplnění a ještě je teda potřeba říct, že do podzemních, do hlubokých podzemních vrtů se samozřejmě ta voda ještě nedostala, ale tam ten oběh je opravdu víceletý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Takže nakročeno je dobrým směrem /souzvuk zvuků/ díky teda té.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Můžeme říct, že ta perioda, ta, ta perioda, která vlastně trvala aspoň na části území, vlastně trvale se přenášela, tak byla tím letošním létem ukončena, nevíme, jestli se v dalších letech vyvine něco podobného, to uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Často se právě nyní v souvislosti i s tím, že letos teda podstatně více zapršelo, spekuluje, jestli nás nyní po těch dlouhých letech sucha a tropického počasí čeká spíše vlhčí období?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
No, tak určitě nás čeká vlhčí období se srovnáním s tím, co jsme zažili, ale není to ta kvůli tomu, že by k tomu jsme v tuhle chvíli znali nějakou fyzikální příčinu, je to spíš kvůli tomu, že se vlastně vracíme běžně k tomu, co je normální nebo přibližujeme se k normálu, to je takový typický jeden ze známých těch myšlenkových běsů, odchýlení, kdy lidé, když zažívají nějakou dobu extrémní podmínky, ať už na stranu dobrou nebo negativní, tak vlastně potom ten návrat blíž k normálu vnímají jako odchylku od toho, na co si přivykli v těch posledních letech, takže to, že tady budou nějaká vlhčí léta, je zcela normální, ale je to opravdu jenom návrat k tomu, že se budou kromě extrémních vyskytovat i ty bližší normálu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Je pane Daňhelko, tím normálem v podstatě to, že se střídá to sucho a povodně, respektive teplo a nějaké vlhčí, vlhčí počasí, když se podíváme například do nějakých statistik, tak větší sucha byla v letech. 2000, 2003, 7, 11, 12, 15, velké povodně naopak v letech 2002, 6, 9, 10, 13, prostě se to střídá.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Je to tak no, ono se to střídá, těžko, těžko v tom hledat úplně nějakou, nějakou jednoznačnou pravidelnost, protože prostě někdy se, oni jsou to vlastně jevy, které se svým způsobem vylučují, protože to sucho vzniká po dlouhou dobu a a tím, že je nedostatek vody, tak potom brání i vzniku velkých povodní díky tomu, že ta voda, která potom případně napadne, tak je více zachycena a spotřebována na doplnění toho deficitu předtím, než vlastně odtéká, takže opravdu někdy se stane, že přijde sucho, někdy se přijde, že stane, že přijdou povodně, je to charakteristický vlastně znak tady té střední Evropy, toho mírného klimatu, my jsme vždycky říkali, ležíme v mírném klimatu, což s sebou nese nejenom to, že těch extrémů nemáme 45 stupňů Celsia v létě a -30 v zimě dlouhodobě, ale je to i to, že je velká variabilita právě střídání se těch projevů v běžným, v běžném během běhu vlastně toho počasí nebo klimatických podmínek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
No, nemáme tady naštěstí kalifornské Údolí smrti, kde prý v neděli naměřili 130 °F, což je 54,4 °C, jak o tom informovala média a byla by to nebo nejspíš to bude nejvyšší hodnota naměřená na zemi za posledních více než 100 let, ten rekord ale ještě čeká na potvrzení.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Tak on to oficiální potvrzení ze strany světové meteorologické organizace má svůj nastavený mechanismus, kde opravdu se verifikuje, sejde se k tomu odborná skupina, která prověřuje, zda opravdu to lze uznat jako rekord, takže to nějakou dobu trvá, ale je velice pravděpodobné, že se to opravdu stane potvrzeným rekordem za tu dobu posledních 100 let vlastně za dobu, kdy nějakým způsobem jsme schopni dobře vyhodnotit ten, i tu metodu toho pozorování, protože před těmi 100 lety vím, že se objevují určité pochybnosti o tom, jestli ta hodnota naměřená je natolik věrohodná, abychom jí dokázali srovnávat s dnešním měřením.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
To extrémní počasí v Kalifornii provázejí také lesní požáry, ty řádily také na Sibiři a tam zase průměrné teploty přesáhly normální červnový stav o až 10 °C a celkově ten teplotní průměr v celé polární Sibiři vzrostl o 5 stupňů, jaké je pro to vysvětlení?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Vysvětlení proto je velice jednoduché, to byla vlastně spojená, můžeme říct, že to byla druhá miska váhy toho našeho deštivého června, když se totiž podíváme na ten červen, to je krásně vidět, zatímco u nás tedy byl extrémně deštivý, v Anglii naměřili nejdelší dobu slunečního svitu, to znamená byl výjimečně vlastně bezoblačný a na Sibiři řádily požáry a extrémní teplota, takže je krásně vidět, že ta tady došlo k takovému efektu, který je spojený s tryskovým prouděním, to je velice rychlé proudění, které směřuje vlastně od západu na východ, ve výšce zhruba okolo 10 kilometrů, je to ten důvod, proč letadla do Ameriky letí dýl než z Ameriky zpátky do Evropy, protože je pohání tohle tryskové proudění a ono vždycky proudí právě v té horizontální nebo řekněme zonální se říká, ne přímo okolo, ale někdy se začnou, začne vlnit takovým způsobem, že pak, když se ocitnete na jedné straně té vlny, tak vám buďto proniká snázeji ten vzduch od jihu teplý, jste v té teplé buňce, což byla, což byl případ Sibiře a Anglie anebo jste vlastně naopak otevřeni tomu proudění ze severu chladnému a podobně a vůbec propadům vzduchu, takže tam tohle to zvlnění často vlastně vede k nějakým setrvalým a dlouhotrvajícím a stabilnímu rázu počasí, právě v podobě buďto horka vedoucího k suchu, nebo naopak často bývá spojeno i s těmi povodňovými obdobími, třeba v roce 2002 u velkých povodní také ten /nesrozumitelné/ byl vlastně rozdvojený a vlnil se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Jaké dopady bude mít fakt, že grónské ledovce roztály prý až na kritickou hranici a že už není cesty zpět?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
No a samozřejmě tání ledovců zvyšuje hladinu oceánů, mění energetickou bilanci, hlavně tady v prostoru severního Atlantiku a ono je ovšem třeba říct, co není cesty zpět, on ten článek trošku vždycky a se dostává pro populizaci do určité mediální zkratky, tam vlastně autoři té studie, na základě které se ty zprávy objevily, tak oni analyzovali historický vlastně průběh jednak tání povrchového, těch ledovců a jednak to, jak rychle se ty ledovce vlastně posouvají do moře a ubývají díky tomu, že se vlastně odtrhávají kry a zjistili, že od roku 2000 dodneška ve srovnání s tou předchozí epizodou se vlastně velice změnila ta bilance, zatímco předtím byla pravděpodobnost toho, že nasněží víc, než se odtrhne z toho ledovce zhruba padesátiprocentní, to znamená každý druhý rok to bylo tak, tak teď jsme se dostali do nějakého stavu, kdy ta pravděpodobnost toho, že vlastně ten úbytek táním a odnosem ledu bude kompenzován nově připadlým sněhem je vlastně 1 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
A bude?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Takže to znamená, že se ty roky, kdy vlastně bude pozitivní bilance, kdy ledovce v Grónsku přibudou, staly velice nepravděpodobný, takže ano, změnil se ten stav toho, z té rovnováhy do, do stavu, kdy vlastně převažuje to ubývání, ale neznamená to, že za 100 let v Grónsku nebude žádný led, sami autoři té studie vlastně končí větou, že to, jak to bude vypadat do budoucna, je velká otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Říká Jan Daňhelka, hydrolog. Mezinárodní tým vědců, mezi nimi byli také odborníci z Masarykovy univerzity Akademie věd České republiky a Českého hydrometeorologického ústavu zkoumal, jak se měnila četnost a intenzita povodní za posledních 500 let v Evropě, z jakých dokumentů, pramenů vlastně jste vycházeli. Na základě čeho se daří rekonstruovat jaksi povodňovou historii?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Tak těch zdrojů je celá řada, vlastně se dělí, řekněme, na jednak instrumentální hydrologii, to je to, kde máme naměřeno, takže víme, ale to je posledních, řekněme, 150 let tady v Evropě a předtím se spoléháme na informace takzvané proxy údaje, mohou to být povodňové značky, které velice dobře ukazují hladinu vody třeba starších povodní a dá se odhadnout, jak velká ta povodeň tedy byla i z hlediska průtokového, potom jsou záznamy v kronikách a potom existují v různých místech i metody, kdy vlastně třeba z pozhřebenných sedimentů, které ta povodeň přinesla, lze identifikovat třeba, kam dosáhl, takže když dokážeme datovat, že nějaká vrstvička usazenin pochází z povodně z roku přibližně okolo roku 1530 a k tomu máme informaci z kronik, že třeba 1531 byla povodeň, tak víme, že to byla ona a dokážeme vlastně i říct, jak velká ta povodeň byla, právě díky zmapování rozsahu nebo hledání těch zmínek v kronikách, které třeba pro Prahu jsou velice zajímavé, protože ten Bradáč, který je u Karlova mostu, tak byl vlastně jako takové měřítko povodní, velikosti povodní používán už od roku 1471, takže od roku 1471 vždycky napsali, ta povodeň přesáhla Bradáčovi přes čelo 2 stopy a podobně, takže dá se najít spoustu informací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Je to fascinující vůbec historická klimatologie a hydrologie.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Je to báječná věda, protože ono to propojuje historii s tou hydrologii, takovým skvělým způsobem, já jsem tedy. Velice fanoušek historických záležitostí a fascinující třeba je letos na dovolené jsem byl v Mikulčicích, se podívat, ukázat dětem staré slovanské Hradiště a to víte hydrolog tam koukne, říká si proboha, jak mohli postavit zrovna tady, vždyť to tady museli mít zaplavováné, takže to propojování a zkoumání právě jak ty dvě věci spolu souvisí, je velice zajímavé, mimochodem i ta Praha, když se k ní vrátíme, tak se vždycky vlastně vyvíjela velice v kontextu toho, co se dělo s povodněmi někdy ve dvanáctém století se postavily mlýny, k mlýnům se postavily jezy, aby měly vždycky vodu, za jezy se začala usazovat štěrky, čím se zvedlo dno Vltavy asi o 3 metry a ti lidé, kteří se původně usadili na terase, nad tou řeku dostatečně vysoko, aby nebyla zaplavována, tak najednou 1272, 1273 přišly dvě povodně, které je zaplavily a reakcí Prahy tehdy tenkrát bylo, že navýšila ulice vlastně o nějakou výšku tak, aby pokud možno těm velkým povodním unikla, díky tomu dneska máme ty románské sklípky v restauracích v centru, což je díky právě tady té reakci na to, že se snažili naši předci utéct z dosahu velkých povodní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Kolik takových, řekněme, deštivých etap nebo řečeno vaším slovníkem, zvýšené povodňové aktivity náš starý kontinent zažil, tedy když se vrátíme k tomu výzkumu?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
V té studii je identifikováno takových 9 větších epizod, výskytu, výskytu povodní, ne všechny samozřejmě zasáhly celý ten kontinent, oni ani nemůžou, vždycky, jak už jsme říkali, že v Anglii ta situace je jiná než v České republice. V tom samém čase, tak logicky vlastně i ty epizody se odehrávají v nějakém menším prostoru měřítku, z těch největších potom jako asi vůbec ta nejintenzivnější vyšla epizoda druhé poloviny osmnáctého století od roku 1750 zhruba do roku 1800, která zasáhla západní Evropu a střední Evropu, tak ta, co se počtu povodní a jejich rozsahu byla asi, asi největší a a potom co ve střední Evropě tedy ta, ta nedávná epizoda, která možná ještě neskončila, protože je otázka, jestli se velké povodně samozřejmě nevrátí, tak ta byla pro střední Evropu nejspíše druhá nebo srovnatelná, liší se ovšem tyhle ty dvě epizody v tom, že v tom osmnáctém století daleko víc těch povodní bylo zimních, těch, těch opravdu velkých, zatímco díky zvýšení teploty, tak ty zimní povodně momentálně hrozí méně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
A do jaké míry se v těch povodních nebo do nich tedy promítalo kolísání klimatu, změny klimatu?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Tak saamozřejmě klima je určujícím charakterem toho, jak se, jak se povodoně, jak povodně vznikají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Je to společný jmenovatel?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Je to společný jmenovatel, ale není tam úplně jednoznačná spojnice, určitě je tam vidět ten efekt v přeměně vlastně z toho režimu zimních, velkých zimních povodní do těch letních, které převládaly v tom nedávném období, na druhou stranu, ono to klima není jenom vlastně jednosměnný, ta hydrologie vznikne povodně je trošku složitější, a právě kombinace toho předchozího nasycení toho, jak ta půda je vlhká a kolik do ní potom připadne nebo přisněží nebo roztaje vlastně ze sněhu při té vlastní povodni, při při vlastní vzniku té povodně, tak ta kombinace je natolik komplikovaná, že nelze úplně říct, že jeden stupeň znamená něco nebo nějakým způsobem se projeví, většinou právě ta vyšší teplota zvyšuje výpar, čímž vlastně trošku protipůsobí proti množství srážek, protože může znamenat, že ta voda padá do méně nasyceného povodí. Další věcí je, co samozřejmě ještě do toho, jakým způsobem do toho zasahuje hospodaření lidí a a využití území a vůbec charakter toho území zalesněnost a podobně, což je další efekt, který hraje velikánskou roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Společnost vám dělá Český rozhlas s hydrologem Janem Daňhelkou, hovoříme o klimatických změnách, o počasí, říká se, že příští války se povedou o vodu, ačkoliv možná se tak už svým způsobem děje, protože známe samozřejmě environmentální migraci, pohyb lidí v důsledku klimatických změn, neúrody, sucha a tak dále, podle mezinárodních úřadů miliony lidí nemají přístup k pitné vodě a více než 2 miliardy lidí pijí vodu ze znečištěných zdrojů, může tedy nedostatek vody ovlivnit a ovlivňuje mezinárodní politiku, pane Daňhelko?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Určitě ovlivňuje, ale já jsem, já jsem optimista za svým založením, takže vidím i ty příznivější aspekty téhle té otázky, jednak to množství lidí, které nemá přístup k vodě, k čisté vodě se v průběhu času zatím snižovalo, což je taková optimistická zpráva z minulosti, druhá je možná překvapivá, vlastně to vymapování konfliktu o vodu a teď nemyslím jenom války, ono těch válek totiž bylo vlastně strašně málo, jediná skutečná válka, která byla opravdu o vodu, tak je vlastně potvrzená mezi městy Lagáž a Uma a ještě za staré Mezopotámii, a to byla opravdu válka o vodu. Jinde samozřejmě ta voda se nějakým způsobem v těch konfliktech projevila, byla třeba jedním z těch faktorů, které přispěly k dlouhodobým sporům, národnostním, politickým a spousta těch konfliktů je na malé úrovni, že jsou to konflikty na úrovni jednotlivců u přístupu vody, třeba farmáři v Latinské Americe a a podobně a můžou to být i ozbrojené konflikty, ale opravdu mezistátní války zatím ta voda nevyvolala a naopak může vlastně být i prostředkem naopak dohody, na spolupráci v oblasti vody, ačkoliv otázka je, jak ten tlak na potřebu vody z hlediska rostoucí populace bude pokračovat spolu vlastně s měnícím se rozložením a disponibilitou těch zdrojů, určitě konflikty o vodu do budoucna je něco, co stojí za to sledovat a případně se snažit jim zamezit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Sledujeme napětí také kolem nové velké etiopské přehrady, kde se to týká nejenom tedy Etiopie, ale také sousedního Súdánu a Egypta.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
No, to je právě jeden z těch konfliktů, který tak trošku doutná, nicméně pořád věřím, že ty náklady na, na válku na agresi v tomhle tom případě jsou tak velké, že myslím si, že z obou stran nakonec může dohoda být vnímána jako daleko vhodnější a lze najít způsob hospodaření, ono ostatně to, že jedna země vybuduje nádrže a ovlivňuje tím průtok zemí pod sebou, to je zcela běžné a zatím se ve světě dokázalo najít vždycky nějaké řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Řeka Nil je po tisíce let zdrojem vody i také národní identity Egypťanů, tam většina populace žije.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
O to, o to to bude složitější, že opravdu Egypt je na, na Nilu životně závislý, on vlastně samotné /nesrozumitelné/ metrologie, mytologie říká, že Egypt byl stvořen jako dar Nilu, takže Egypt a Nil byl vnímán vždycky místními jako jedno, takže tam určitě do toho bude přistupovat řada emocí a bude to vnímáno jako silné strategické, strategický problém, na druhou stranu opravdu ty náklady na případnou válku jsou, jsou velice extrémní a uvidíme, zda se podaří diplomaticky se dohodnout, oni tam mechanismy totiž na spolupráci v rámci toho Povodí už existují, vznikla tam komise pro Nil již před 30, 40 lety, takže platforma pro to, jak by se mohli dohodnout o spolupráci s hospodařením s vodními zdroji existuje, jestli bude funkční, to nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Z průzkumu agentury /nesrozumitelné/ vyplynulo, že Češi nevidí růžově budoucnost naší planety, více než 2/3 dotázaných uvedlo, že bude hůře než nyní. Sucho, nedostatek potravin, znečištění už nyní vlastně se respondenti shodli na tom, že pociťujeme vlastně následky těch ekologických změn. Jste i tady, tady optimistou, pane Daňhelko?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Se já se jsem optimista, takže patřím k té menšině, který, kteří opravdu věří, že, že bude lépe, ale nebude lépe samo od sebe, ono je vždycky potřeba se o to, o to postarat a nejspíše nebo já preferuji tu záležitost začínat u sebe, než se snažit, hledat direktivní řešení, protože ta hlavní právě akceptace direktivních řešení potom naopak může vést k opačné reakci těch lidí, takže v okamžiku, kdy lidi to budou cítit jako vlastní nutnost, se o něco postarat, tak potom se začnou chovat bez ohledu na to, jestli někde bude napsáno, co se dělat má, co se dělat nemá, spíš věřím na tu metodu cukru než, než biče.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Výzkumníci se Čechů respondentů tohoto průzkumu na konci července ptali mimo jiné, jak se bude žít lidem na zemi v roce 2050, co myslíte?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Tak já pevně věřím, že dobře, protože ještě mám ambici v té době žít a kouká se na svá vnoučata, takže pevně doufám, že moje děti a moje vnoučata budou mít život ještě o trošku lepší než máme, to je ostatně podle mě motorem rozvoje lidstva a české a vůbec společnosti lidské, takže doufám, že lépe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
4 % odpověděla lidský život na zemi už nebude. Jenom 4 %.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
To je velmi pesimistický, to je velmi pesimistické, já jsem přesvědčený, že bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
3/4 respondentů uvedly, že změnu klimatu považují za velký problém dneška, naopak za nafouklou bublinu ji považuje jen čtvrtina dotázaných a podobně rozděleni jsou respondenti v otázce, zda je klimatická změna důsledkem lidské činnosti, 72 % souhlasí, 21 %, nikoliv, ostatní váhají. K jaké skupině patříte vy?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Tak změna klimatu probíhá, tam data jsou zcela jednoznačná a vliv člověka na změnu klimatu je zřejmý, je otázka, jestli lze dopredikovat dostatečně přesně do budoucna, tam už jsem trošku pesimističtější z hlediska, z hlediska toho, protože ty nejistoty vnímám jako, jako velice, velice velké, ale ono, já si myslím, že vlastně, co se změny klimatu týče, je to opět na to najít způsob, jak se vypořádat s tím, co nás bude dopadat, oni vždycky nějaké změny klimatu probíhaly v minulosti, zatím jsme se jim dokázali přizpůsobit, jak říkám jsem optimista a věřím, že se dokážeme přizpůsobit i těm, které máme před sebou nebo momentálně probíhají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
A jsou ta opatření, to jak jsi uvědomujeme, jak se chováme, přistupujeme k této problematice, podle vás pane Daňhelko efektivní, mají logiku?

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Mají určitě logiku, my asi víme ty zásadní věci, které, které lze dělat, to znamená opravdu starat se o krajinu, péče o krajinu, hospodaření s vodou v krajině, ale i vlastně spousta těch společenských opatření, i to zásobování vodou funguje, je nutnou, nutnou adaptační strategií, čili víme a je potřeba to pouze realizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu byl hostem dnešního Jak to vidí, děkuji vám za váš čas a názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu 
Krásný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka 
Mým zítřejším hostem bude spisovatel Pavel Kosatík, příjemný poslech Dvojky, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.