Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 20. dubna 2022

20. duben 2022

Hostem byl hydrolog Jan Daňhelka. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Naladili jste si pravidelný rozhovor. Mým hostem je Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Buďte vítán, dobrý den.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například to zda a jak vytvořit spolehlivý systém sezónních predikci počasí, jaké mýty nejčastěji kolují mezi veřejností kolem vody a ovzduší a jaké mohou být dopady války na Ukrajině na životní prostředí. Přeji nerušený poslech. Jaro je v plném proudu, zažíváme, pane Daňhelko, typické aprílové počasí?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Určitě ano, aspoň já jsem ho teda na sobě zaznamenal takové, včera bylo krásně vidět ochlazení během vlastně chvilky a o nějaké 3-4 stupně, které bylo, když jste byli venku opravdu cítit. Takže je to klasický apríl. Nicméně, když se podíváme na to, jak to vypadá s tou vodou, tak teď bysme jí měli mít určitě trochu víc a podle toho, co by bylo normální, ale spíš díky těm předchozím měsícům než, než kvůli aprílu. Apríl zatím probíhá tak, jak apríly bývají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono přesně, co se týče toho sucha, tak včera přišla zpráva, že je zemědělské sucho. V České republice s výjimkou Šumavy je zejména v jižních Čechách, ve středním Polabí na Hané a v Poohří to vyplývá z mapy, kterou zveřejnil web intersucho a tam mě zaujalo, je tam k dispozici 120 stránková publikace o vývoji dopadech a adaptaci zemědělského sucha v České republice a uvádí citát. Ve městě se tomu říká krásné počasí, na venkově sucho.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to, je to přesně tak samozřejmě. Ty dopady jsou interpretované různě a my jsme se i vlastně bavili s kolegy 2015-2018, když bylo to velké sucho, že vlastně říct bude krásně, bude, bude horko, jasno beze srážek vlastně v tu chvíli neplatilo, protože to bylo to ošklivé počasí a i lidé z mého okolí mi to říkali, ty říkáš krásně, my bysme potřebovali, aby zapršelo. To by bylo krásně, kdyby zapršelo. Takže opravdu to vnímání se mění a momentálně sucho je. Pro zemědělce možná vlastně ty to vidí vždycky první a vidí to nejvýrazněji, ale není jenom to zemědělské sucho. A ono momentálně vlastně je sucho možná nejvýraznější z těch částí toho sucha. Už jsme se několikrát bavili, že není jedno sucho, ale, ale těch druhů sucha může být vícero podle toho, v které části hydrologického cyklu ta voda chybí nejvíc. Tak momentálně asi nejvíc chybí v podzemních vodách. Oproti tomu, co je v tuto dobu normální, protože ten konec března, řekněme, je takovým vrcholem, kdyby té vody v krajině, v těch zásobárnách podzemních vod, ale i v tocích mělo být víceméně jako nejvíc v průběhu toho roku a potom mírně klesá. Teď už vlastně by ty, to, že by teďko klesaly ty zásoby podzemní vody, množství vody v tocích je, by bylo v pořádku. Začíná takový nebo jsme v tom období, kde má začínat ten pokles. A jenomže my jsme na tom vrcholu vlastně byly velice odchýlení od toho, co je normální. Právě díky suchému v březnu, kdy, kdy vlastně delší dobu nepršelo. Bylo relativně teplo, a tak jsme se vlastně dostali na to, že hlavně v podzemních vodách s výjimkou těch horských oblastí a Západu Čech, kde trošku sprchlo, tak tam je sucho a vlastně jsou to podobné oblasti jako pro ty zemědělce, kteří to na tý půdě, na té půdě vidí. A opravdu když dneska projíždíte krajinou, tak je to vidět, že ta půda, půda je suchá a což na duben nebo polovinu dubna není zas až tak běžný obrázek. To by přece jenom ta vlhkost být měla. A ty dopady na to zemědělství nejsem odborník, ale, ale opravdu v téhle fázi mohou být nebezpečnější než třeba právě v tom létě, protože teď ty rostlinky potřebujou z něčeho vyhnat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zemědělce trápí ale také ranní nebo noční mrazy. Ostatně rostlinám neprospívá ani takovéto střídání teplot, výkyvy, studené, teplé dny.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To neprospívá asi nikomu /nesrozumitelné/. Na druhou stranu ono to počasí vždycky bylo rozkolísané. On ten apríl se to, právě to aprílové počasí, to se koluje strašně, strašně dlouho a střídali se vždycky výkyvy teplejší, chladnější. Ostatně zmrzlí muži jsou až v květnu. Takže víme o tom, že ty hlavně jarní, jarní mrazíky mohou přicházet a na vegetaci škodit. Co je problémem je, že takovéto celo, anebo to pozaďové zvyšování teploty, kdy se, kdy se tady teplota zvedla třeba o jeden stupeň, řekněme za posledních 30-40 let a v České republice. Tak to znamená, že ta vegetace ona to vlastně neví, ona reaguje vyloženě na tu teplotu, takže začne pučet, rozvíjet se o něco dřív, a pak je tedy zranitelnější vůči těm mrazíkům, které prostě přicházet vždycky budou. Ale čím dřív vlastně rozkvete, tak tím je častější nebo pravděpodobnější ještě, že k tomu zvratu dojde a ten zvrat to vlastně může potom škodit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A to loni v podstatě více pršelo než v těch předchozích letech.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Loni podstatně více pršelo, ale ono to opravdu v našich podmínkách ten přechod za vlhka do sucha je velice rychlý nebo dokáže být velice rychlý a opravdu, řekněme, loni pršelo hodně docela dost přes léto a pak byl suchý říjen. Myslím, že to byl říjen, který byl velmi suchý. A pak se ty měsíce motaly kolem toho, co je normál a zase březen. Jeden suchý měsíc vlastně s tím dokáže velice rozhodit to co, to co vlastně v té přírodě vidíme anebo jak to s tou vodou vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze už nyní, pane Daňhelko, na základě toho, co víme, respektive co se děje v přírodě, ve vodách, když hovoříme o suchu, o srážkách, vyvodit, jaké bude léto? Jestli bude suché nebo bude horké léto?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No, v zásadě by to bylo možné, kdybychom nebyli v České republice. Teď to nemyslím, že v České republice to nedokážeme z nějakých důvodů schopností lidí, ale vyloženě z geografické pozice. Protože ta střední Evropa bohužel nebo bohudík je situovaná tak, že vlastně tady dochází k velkým těm změnám. A my nedokážeme úplně dopředu říct, jak to je. Ono vlastně existují dvě takové, taková ukazatele, o které se můžete opřít, když děláte dlouhodobý výhled nebo dlouhodobé predikce. Tím prvním je ten aktuální stav toho nasycení, kolik máte vody a podobně. Možná si ještě vzpomenete, že před takovými čtyřmi, pěti lety se vlastně objevovaly zprávy o tom, že Kapské město, že Kapskému městu dojde voda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To byl krásný příklad toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Došla?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Nakonec nedošla, nakonec nedošla, ale, ale byl to krásný příklad toho, že tam vlastně se střídají dvě období. Období sucha a období dešťů. A vlastně na konci období dešťů máte přesnou představu, víte naprosto přesně, kolik té vody máte a dokážete dopočítat, jak dlouho vám vydrží, protože prostě žádná voda vám v období sucha nepřiteče. Je to, je to jasný, je to daný. Takže za, opravdu na základě toho, jak naplníte nádrže, nebo kolik máte vody v podzemních vodách a podobně řeknete tak a teďko můžeme říct, ale za 6 měsíců bude sucho prostě proto, že ta voda nám teď bude ubývat a my víme, kolik jí spotřebujeme a víme, kdy nám dojde. To v České republice není možné, protože my daleko víc a vlastně, když se podíváme z celosvětového hlediska, tak vlastně jako taková nejvíc oblast světa, ta střední Evropa závisející na tom druhém faktoru, a to jsou ty srážky nebo vývoj vlastně meteorologický. Takže kdybychom uměli přesně předpovídat, kolik bude pršet, tak bychom dokázali předpověď, jestli bude sucho nebo ne. Jenomže my to, my to v těch Čechách neumíme, protože tady je to velice obtížné právě díky blízkosti Atlantského oceánu a současně chybějícímu nějakému dominantnímu jevů, který by ten Atlantský oceán, řekněme, usměrňoval v tom, jak se bude třeba v létě chovat. Podobně jako v Tichém oceánu existuje El Niňo, Le Niňo, to už určitě každý posluchač slyšel. A vlastně, když je El Niňo, což je vlastně rozdíl teploty a povrchové vrstvy oceánu na západě a na východě, řekněme, zjednodušeně. Tak dokážeme říct, že víc bude pršet na té straně u Jižní Ameriky, Severní Ameriky a když je La Niňa, tak víme, že bude víc pršet dál zase v Austrálii a v Indonésii a podobně. A ten dosah tady toho jevu je až do Afriky a podobně. Takže tam vlastně se stačí kouknout, jestli je to El Niňo nebo Le Niňa. Můžeme říct, tak léto bude suché nebo naopak vlhké. U nás nic takového není, takže u nás ty predikce jsou velice obtížné a řekněme, ty výhledy nad jeden měsíc v tuhle chvíli jsou v podstatě, řekněme statisticky odvozené. Nicméně to neznamená, že se o to nepokoušíme a momentálně vlastně se snažíme pracovat na sezónních předpovědích a meteorologických nebo klimatických spíš v rámci jednoho projektu, který řešíme, dlouhodobého projektu, který řešíme, abychom byli schopni přece jenom z těch signálů, které možná nejsou na první pohled tolik vidět, ale v té atmosféře určitě jsou něco vyvodit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Určitě hovoříte o publikaci průvodce pro sezónní hydrologické předpovědi. Vy jste jedním z těch hlavních autorů, je to jakýsi návod pro jednotlivé členské země?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to publikace Světové meteorologické organizace, kterou jsme zpracovávali s kolegy právě proto, jak takovýhle systém vyvinul. Je to možná trošku paradoxní, že u nás ho vlastně vyvinout tak dobře nedokážeme, ale ty principy, pokusy jsou vlastně všude stejné. A těch možností, jak to vyvinout, je omezené množství a fungují lépe nebo hůře. U nás, když jsme je všechny zkoušeli, tak teda fungují hůře z hlediska, z hlediska právě té úspěšnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže je vlastně velmi složité sestavit nebo najít takovýhle spolehlivý systém těch sezónních predikcí?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to tak a v zásadě my bychom mohli říct, že teď, když víme, že je sucho na podzemních vodách a že je sucho teďkon. Takže je větší pravděpodobnost toho, že v létě to sucho bude, ale ona ta korelace tam vlastně vůbec není, nedá se najít právě proto, že často přijdou srážky, které to zcela zvrátí a příkladem může být rok 2020, kdy taky vlastně v dubnu jsme říkali, jak je velké sucho a ono skutečně bylo. Tam ta odchylka od toho, kolik by vody mělo být a kolik jí skutečně bylo, byla extrémní v té době. Ale pak vlastně v červnu najednou začalo ohromně pršet a během dvou týdnů jsme najednou byli spíš v povodních než v suchu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka. Podívejme se, jaké mýty či nejasnosti, ať už o vodě, o počasí nebo o ovzduší nejčastěji panují mezi veřejností. Český hydrometeorologický ústav vydal publikaci, ve které vysvětluje řadu jevů, uvádí je na pravou míru, různé zažité nepřesnosti nebo do konce nesmysly. Když se podíváme třeba na vodu nebo povodně, velké zásoby sněhu na horách znamenají vysoké riziko jarní povodně nebo vody v Česku máme dost i za sucha. Přírodní zásoby stačily, zásobování fungovalo. Za sucho může velké rušení rybníků v minulosti a takhle bych mohla pokračovat.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Tak pravda je, že s tímto nápadem přišli kolegové z Brna a z naší, z naší pobočky. Nevím, jak na to úplně přišli, jestli v diskuzi se svými známými a přáteli se snažili vyvracet nějaké mylné představy. Protože ono spousta těch věcí si zažil, nějakým způsobem uložíme v hlavě a kolikrát vlastně ta realita bývá trošku kontraintuitivní, protože ďábel se skrývá leckdy v detailu. Takže opravdu jsme se pokusili udělat takové krátké, krátké vysvětlení toho jak, jak ta realita často je komplexnější a složitější. Ono některé ty mýty opravdu nelze říct, že nebo nazýváme to mýtem, ale ono to opravdu není tak, že by nikdy neplatil, ale mohou se vyskytnout výjimky a nelze to používat jako stoprocentní pravidlo. Takže těch omylů, na které narážíme, klasický příklad z hydrologie, když bych měl jmenovat, tak je to, že, když je velké sucho, takže hrozí povodně, protože ta vrstvička půdy nahoře ztvrdne a nevsakuje vodu, tak není to pravda. Máme vlastně jednoznačně potvrzeno, že naopak čím větší je sucho, tak potom ty srážky v našich podmínkách vlastně jsou do té půdy zachyceny a odtéká minimální množství v podstatě. Vlastně do toku se žádná voda skoro nedostává. Zaznamenali jsme při některých přívalových povodních, že odteklo třeba jenom 4 procenta té vody, která spadla a zbytek ta žíznivá půda vsála. Protože tohle ta, tenhle ten mýtus je sem vlastně přenesený z jiného prostředí a sice z pouštního prostředí, kde opravdu vzniká krusta velice, velice hutná, velice vlastně tvrdá, nepropustná díky vypařování solí. A i ten charakter srážek, kdy do toho najednou vlastně začne velice prudce pršet a v nějakých těch suchých oblastech, tak vlastně dál utemuje tu vrstvičku, já tomu tak říkám, která pak opravdu může fungovat jako nepropustná, ale v podmínkách, řekněme, střední Evropy tento jev je tak omezený plošně, že opravdu byste museli hledat lupou, abyste ho na tom poli napozorovali. A když se podíváte na nějaké už malý potůček, tak tam ta voda se v podstatě nedostane, protože ta půda při suchu bývá tak žíznivá, že co může, to do sebe nasákne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mýtus tady čtu, suchá půda zvyšuje nebezpečí vzniku povodní, protože obtížně vsakuje vodu nebo další mýtus dříve nebývaly tak často povodně a sucho.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Bývaly, bývaly, zrovna letos si vlastně připomínáme za necelý měsíc nebo za měsíc zhruba si připomínáme velkou povodeň z roku 1872. A zrovna to období, řekněme, od roku 1855 třeba do roku 1898-9 bylo extrémně bohaté na povodně i na sucho. Tam dokonce ta povodeň 1872 vlastně přišla do jinak velmi suchého období na konci, na konci května. Bylo to něco neuvěřitelného, možná bychom to mohli srovnat s tím přívojem a dopady to, co jsme viděli třeba v loňském roce v Německu, v Belgii a v Lucembursku, tak podobná povodeň. Takže ty povodně se někdy prostě nakupí. Dokonce se dokážou nakupit i se suchem jedna, jedna za druhou. A to, že dnes vlastně nám to připadá tak, že, že jich hodně, je svým způsobem pravda, protože opravdu žijeme v povodňově a na sucho bohatším období. Ale na druhou stranu my víme vlastně o mnoho, dozvíme se o každé povodni, která se, která se vyskytne. Takže i to naše vnímání je možná malinko, malinko zkreslené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě jeden mýtus přidám. Vody v Česku máme dost. I za sucha přírodní zásoby stačily a zásobování fungovalo.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Nemáme, nemáme vody dost. Dokonce Česká republika je třetí vlastně nejchudší, nejchudší na vodu v Evropě, když to srovnáme v přepočtu na obyvatele a to proto, že ta voda od nás odtýká. Vlastně k nám žádná nepřiteče. Takže nemůžeme se spolehnout na nic jiného a bohužel tedy právě a i ty extrémní roky 2015 a 2018 ukázaly, že ani relativně zdravé ekosystémy, lesy se nedokáží, a to nejenom ty smrkové, ale, ale i třeba borovice a další věci, se nedokáží vyrovnat s tím dlouhodobým a extrémním stresem ze sucha, který jsme, který jsme viděli. Takže i ty ekosystémy zjevně trpěly a bez vybudovaných vlastně vodovodů a zdrojů vody v podobě nádrží anebo vrtů, hlubokých vrtů na podzemní vody, tak bychom měli asi velké problémy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co nebo kdo z té říše vodní je, pane Daňhelko, indikátorem čisté nekontaminované vody? Podle vaší publikace Rak říční přítomen to není?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Neexistuje asi jediný indikátor a nejsem teda biolog. Takže možná, možná biologové, hydrobiologové by řekli, že na určité organismy existují. Rak říční není stoprocentní indikátorem, ale jsou další mihule a podobně. Ale ony ty, ony ty stanoviště vlastně na těch tocích jsou různě distribuované, ne všude žije všechno. Takže jednu breberku kterou bysme dali a řekli, ta ukazuje, že je čistá voda asi, asi úplně nenajdeme. Ale pravda je, že, že obecně ten život, ty vzácnější druhy jsou dobrým indikátorem toho, že ten stav rozhodně není, není špatný. A ostatně i vlastně hlídání kvality vody ve vodárenských úpravna vody často je řešeno tím, že tam je vlastně nádrž se pstruhy, skrz než ta voda proudí, aby bylo vidět, že jsou zdraví a v pohodě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje hydrolog Jan Daňhelka. Deník N si všímá mimo jiné toho, že kromě obětí na životech a na majetku má válka na Ukrajině vážný dopad i na životní prostředí. Rusové bombardují například zásobníky pohonných hmot, potopen byly válečné lodě i tankery. V pohybu jsou jak vojáci tak uprchlíci. Deník N cituje, odbornici z Vysoké školy chemickotechnologické v Praze na znečištění, podle které cituji destrukce způsobená ruskou invazí, nevyhnutelně povede ke kontaminaci půdy, vody a obydlených oblastí. A přidám ještě zprávu, kterou uvedl server Kyjev Independent s odvoláním na organizaci UNICEF. Podle něj ne přes 4,5 milionu Ukrajinců má kvůli důsledkům války omezený přístup k pitné vodě. Jak pane Daňhelko, jako hydrolog vnímáte toto nebezpečí nebo tuto situaci?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To nebezpečí je samozřejmě velké, ale pochopitelné ze dvou důvodů. Jednak samozřejmě je druhotná ta starost o to, jestli životní prostředí bude, nebo nebude dotčeno v té situaci, která na Ukrajině panuje, je druhotná, nelze se tomu ani, ani trochu podivovat. Samozřejmě ta starost je přežít každý den, nikoliv se snažit chránit životní prostředí. Prostě ty priority tam momentálně směrem k životnímu prostředí jít nemůžou. A ono nám bohužel tohle to ale bude mít asi dlouhodobý efekt, protože se obávám, že i v obnově, protože Ukrajina určitě ekonomicky velice spadne. Ono to životní prostředí, investice, ochrana životního prostředí, celosvětově víme, že je velice úzce navázána na, na vlastně HDP těch jednotlivých zemí, na bohatství těch jednotlivých zemí a na ekonomickou vyspělost těch jednotlivých zemí. Takže bohužel a i při obnově asi ty priority budou směřovat nejdříve směrem vlastně k těm obnovám toho kritického, co je. To znamená infrastruktury, ať už půjde o zásobování pitnou vodou, energií ale i bydlení, nemocnice, zdravotnictví. Všechno, co je vlastně cílem těch útoků, a to je ta druhá věc, která, která vlastně nepřekvapí na tom, sice je to děsivé, ale nepřekvapí to, že se ten útočník se snaží vlastně napadnout tu infrastrukturu, která potom je zranitelná, ale také přispívá k těm škodám nebo vlastně, jestliže jsou napadány a chemické továrny a podobně, což je jeden z těch dalších problémů, které tam jsou. Protože těch vrstev vlastně znečištění nebo dopadu na životní, je prostě celá řada. Už samotná munice samozřejmě obsahuje těžké a další nebezpečné látky. Právě to, že je cílem útoků a třeba chemický průmysl, tak to je akutní nebezpečí i pro to obyvatelstva při únicích. Ale samozřejmě to je velice nebezpečné, protože ty látky potom jsou schopny zamořit relativně velké území na extrémně dlouhou dobu, protože leckdy vlastně není šance se těch látek zpětně zbavit, pokud se dostanou do půdy a do podzemních vod. A ta sanace toho je extrémně, extrémně drahá a někdy vůbec vlastně neznámé metody, která by to dokázaly úspěšně vlastně vyčistit. Tak jsou další zajímavé věci, které mě teda vůbec nenapadly, že by se mohly stát, ale to je vlastně, řekněme, remobilizace nějakých starých znečištění. Asi klasicky je ten Černobyl, kdy v okamžiku, kdy vlastně začnete kopat do té půdy a podobně, tak ten dávno už sedimentovaný, řekněme, usazení, neškodící radioaktivní prach se vlastně znovu mobilizuje a dostává se vlastně na povrch nebo do ovzduší. Takže těch efektů na to znečištění prostředí nebo na degradaci životního prostředí je celá řada. Některé opravdu budou mít strašně dlouhodobé, dlouhodobé účinky a dopady a je otázka opravdu, jestli budou zdroje a priority pro jejich nápravu, až válka skončí, což doufejme bude co nejdříve.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak jsem zmínila, ještě hrozí vlastně ten nebo už je ten omezený přístup k pitné vodě.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Což je další problém. To je, to není ani tak dopad na životní prostředí, jako spíš na té, na ty obyvatele a je to proto, že prostě infrastruktura, ta kritická infrastruktura, když se právě bavíme o energiích a podobně, je pro toho útočníka jednoznačně vítaným cílem, protože tam dokáže napáchat extrémní škody, dokáže. A vlastně ta infrastruktura my si to možná ani neumí, nebo teď si to uvědomujeme i v souvislosti s tím, co vidíme právě na Ukrajině, možná vlastně poprvé výrazněji, že ta infrastruktura je pro nás opravdu bytostně důležitá. A není to jenom otázka války, ale i třeba další katastrofa přírodních, kdy ta infrastruktura je tím prvkem, který vlastně zmnohonásobuje ty dopady, vytváří vlastně nové často vlastně hazardy v rámci toho dělá, vlastně vzniká takové to řetězení, takové ty kaskádovitě dopady, které se najednou projeví někde úplně jinde relativně nečekaně. Tak to je právě přes tu infrastrukturu, která nás v dobrých časech vlastně velice umožňuje nebo velice zpříjemňuje život, ale na druhou stranu opravdu je tím z nejzranitelnějším a možná pro nás takovou Achillovou patou, právě někde mohla fungovat. A tady je otázka toho, právě ty centrální řešení, centralizované řešení, velké úpravny a podobně vody, tak jsou samozřejmě zranitelnější, protože tam jedním zásahem lze ovlivnit velké, velké množství vody. Takže ta možná decentralizace tady v tomto případě ve smyslu nějakých lokální nebo menších zásobáren může být přínosná. Na druhou stranu je to složitější, dražší řešení a ne tak spolehlivé v těch dobrých a normálních časech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na kolik je infrastruktura v České republice, řekněme, ta kritická infrastruktura, zajištěná, rezistentní, odolná vůči případným útokům, co byste řekl?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Já nejsem na tohle to odborník, takže já se vyhnu té úplné odpovědi. Samozřejmě je zajištěná, zajištěná je. Ale nikdy nemůžete vlastně vybudovat tu odolnost. Ona vlastně slovo odolnost má ještě dva významy. Ta rezistence a rezilience. A za jak ta rezilience znamená rezistence, protože odolá, rezilience, což je možná vhodnější koncept, jak rychle se dokáže vrátit zpátky do té činnosti. Takže spíš bychom se měli zaměřovat tam, že když už se něco stane, tak to dokážeme rychle opravit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pružní.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Být pružní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětlil hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu. Já vám děkuji za vaše, jak už fakta i názory a přeji vám vše dobré. Mějte se hezky, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Krásný den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?