Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 2. června 2022

2. červen 2022

Hostem byl hydrolog Jan Daňhelka. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, naladili jste si pravidelný rozhovor. Mým hostem je Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Dobrý den, vítejte.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Krásné ráno všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeneme například ničivé povodně před 150 lety. Zamyslíme se nad využitím geotermální energie a nabídneme i výsledky studie o tom, jak se proměňují srážky. Přeji nerušený poslech. Před 150 lety došlo k největší přívalové povodni v historii českých zemí. Bylo to 25. a 26. května 1872. Rozsáhlé bouřky tehdy kromě nejvíce postiženého Povodí Berounky a jejich přítoků zasáhly i Blšanku. Tehdy se jí říkalo Zlatý potok. Pane Daňhelko, šlo o jednu z nejvíce extrémních povodní, co jí způsobilo?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to opravdu pro nás pro hydrology a meteorology takový etalon toho, co nejhorší je vlastně asi v podmínkách střední Evropy možné nebo co si dovedeme představit a o čem víme. To, co jí způsobilo, my samozřejmě úplně přesně nevíme, protože z té doby ty informace a data jsou natolik řídká, že úplně přesnou rekonstrukci podobnou, jaké jsme schopni dnes, udělat nedokážeme. Ale rozhodně to byla situace, která vlastně postihla velkou část Evropy. Ono vlastně povodně se v ten den anebo den předtím tak jak postupoval nějaký ten systém, vyskytovaly v takovém pásu někde od Švýcarska přes Německo a pak pokračovaly vlastně dále ještě. U nás byla, bylo postiženo Náchodsko také povodněmi sice méně výraznými a pokračovalo to do Polska. Pravděpodobně to byla nějaká extrémní zvlněná studená fronta, na které se podle těch meteorologických analýz pravděpodobně vytvořila výšková tlaková níže. A ono samozřejmě tyhle ty slova vám nic neřeknou, ale důležité je, že tam vlastně docházelo k tomu, že při zemi proudil vzduch jiným směrem, přesně vlastně opačným směrem než ve vyšších vrstvách. Tak se jakoby uspořádaly ty tlakové hmoty v různých výškách. A ono právě to, když vlastně fouká při zemi a ve výšce někde jinde, tak tomu se říká střih větru. A to je vlastně taková násoska, která vytahuje vlastně ten vzduch nahoru. Ono to působí opravdu jako vývěva a vytahuje to ten vzduch nahoru a podporuje to extrémně silné srážky. Takže vlastně tam byla taková velice zajímavá situace, která se potom projevila tím, že ty srážkové urny, které tam napadly během velice krátké doby. Tam opravdu byly bouřky, pršelo zhruba 12 hodin na tom nejvíc postiženém území, které bylo, řekněme, tady na západ jihozápad od Prahy poměrně velké asi 3 tisíce kilometrů čtverečních. Opravdu bylo postiženo prostě extrémními bouřkami. A ty srážkové úhrny, my úplně nevíme přesně, kolik toho spadlo. Víme, že to musely bejt, být strašné teda na množství. Asi obtížně porovnatelné s tím, co máme. Jediný kvantitativní číselný údaj, který se zachoval, úplně není jasné, on se jako traduje, ale úplně ten jeho původ není stoprocentně jasný. Je, že v Mladoticích spadlo 237 milimetrů za zhruba 1,5 hodiny a celkem asi 290 milimetrů za 12 hodin, což naměřil místní farář a někde v nádobě, které zanechané na volném prostranství, jak se v tom textu píše. Takže ono to bylo 9, 11 palců, odpovídá to zhruba těmhle těm velikostem. Ale to bylo opravdu něco děsivého, protože ta krajina to nebyla schopna pobrat v žádném případě, a tak se extrémně rozvodnily ty malé potůčky a spousta rybníků se protrhlo. A i některé velké právě Mladotický rybník, který to měl několik milionů objem vody zadržované. Takže pak způsobil ohromnou katastrofu v Plasích na střele hlavně. A naopak vzniklo třeba jezero, díky sesuvu, který přehradil Odlezelský potok. Tak tam vzniklo Odlezelské jezero jako jedno z málo přírodních a přirozených jezer v České republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ty strašlivé původně v tom roce 1872 doprovázely ale i další jevy, nejenom v uvozovkách ohromné množství masa teda těch srážek vody, ale krupobití, tornáda, sesuvy půdy, protržení hrází i rybníků.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No, byla to opravdu boží dopuštění, jak se, jak se objevuje v těch místních kronikách. A dokonce hydrologicky je strašně zajímavé, že tam vlastně přetekl jeden potok do druhého. Aspoň podle některých těch zpráv se zdá, že horní tok Rakovnického potoka v oblasti u Jesenice vystoupala hladina tak, že tam byly takové nízké, nízké rozvodí, kde, kde ten tok teče, že vlastně přes pole se přelil a tekl do té Blešanky jo. Takže to jsou úplně nepředstavitelné věci, které dneska jsou. Ale zajímavé je, že vlastně, když se podíváme na tu událost jako takovou, tak ona se čas od času něco takového se zdá v té Evropě vyskytne. A já už jsem to možná zmiňoval, že vlastně v loňském roce ty extrémní povodně, které zasáhly německou řeku a podobně, tak právě českému hydrologovy nutně naskočí rok 1872 jako nějaká analogie téhle té události. Opravdu se zdá, že, řekněme, jednou za 50 let se něco takového v té Evropě vyskytne. Ne zrovna u nás, ne zrovna v Německu. Může to být Francie kdekoliv dalšího, ale nějaká takováhle událost opravdu na horní hranici toho, co se zdá, že je možné, se prostě, se prostě vyskytne. Druhá věc je, jak bysme na to byli schopni reagovat, a to je možná velice zajímavé, protože ta povodeň se vyskytla vlastně na Berounce. A ta Berounka tam nejsou žádné nádrže, to prostě ta teče, řekněme, přirozeně a doputovaly do Prahy neskutečně rychle. Ono vlastně překročení takových těch povodňových stavů, kdy dneska říkáme, uklidíme lodě do přístavu, aby nebyly žádné škody, vyklidíme náplavky, jo to chce všechno nějaký čas. A právě tohle to je takový příklad té povodně, kde toho času nemáme vůbec dost na to, abysme všechna ta opatření vlastně dělali tím běžným tempem tak, jak jsou naplánována, protože ono od začátku srážek, kdy začalo pršet někdy kolem jedenácté hodiny, tak vlastně už před půlnocí ta povodeň v Praze byla jo. Takže to vlastně to bylo strašně krátké období, než vlastně ta povodeň vznikla, poničila dráhu, než jsme se o tom dozvěděli vůbec a v dnešní době by pravděpodobně, zase musíme říct, že já když jsem koukal právě na to Německo, tak jsem říkal, takhle by to asi povodeň přišla 1872 dvakrát. Možná bysme byli v něčem vytrénovanější, a to díky tomu, že právě už jsme jí tady měli. Protože víme, že je nějaký takovýhle extrém a opravdu možný je. Ty Němci tím byli opravdu hodně zaskočeni. Ale to, že předpovíme, že něco velkého bude, to umíme. Předpověď, na kterém z těch potůčků se ta hladina zvedne, kolik konkrétně. Kdo má teda utíká do bezpečí a který rybník hrozí protržením, to je nad naše možnosti a vždycky bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže ta lokalizace, kde to udeří, je pořád velmi obtížná. Možná můžeme připomenout ostatně i povodně v srpnu 2002, bude to 20 let.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Bude to 20 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V České republice.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Ale ty jsou zase příkladem toho, jak opravdu dokáže ta společnost na ně velice účelně reagovat, protože ony vlastně byly před 20 lety, ale před 25 lety zase máme to výročí čtvrtstoletí od těch povodní 1997 na Moravě a Odře. A tam je mezi těmi dvěmi povodně, když se na ně člověk podívá, tak je krásně vidět vlastně rozdíl v té reakci té společnosti. Ten 97. to bylo vlastně blesk z čistého nebe po strašně dlouhé době. Bylo tam spousta lidí, které, kteří museli být zachraňováni, protože opravdu se nemohli dostat ze svých příbytků. Museli vrtulníky, čluny a zachraňovat je. Celkově se uvádí 60 někde 70 mrtvých. Kdežto v tom roce a v podstatě nikdo se neevakuoval nebo jako velice málo lidí se evakuovalo předběžně. V tom roce 2002 ta reakce byla přesně opačná. To znamená, byly velké evakuace, a to i samoevakuace, že lidi se prostě rozhodli odejít, protože povodeň dopředu před tím než toto. Takže těch lidí, kteří museli být zachraňováni, bylo řádově méně než 5 let předtím. To jsme se prostě naučili jako společnost. A současně tedy ten, ten počet mrtvých byl asi, asi čtvrtinový, což už se zdá, že je takové minimum, kterého jsme schopni dosáhnout, protože prostě vždycky se mezi to započte pár vodáků. Je tam bohužel tedy pár takových srdečních selhání v té stresové situaci. Takže oni při těch povodních potom ty úmrtí nejsou vždycky jenom v podobě těch lidí, kteří jsou zaskočeni vodou v domě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dá se tedy říct, pane Daňhelko, že jsme s každou novou původní, s tou konfrontací, vlastně s tou extrémní situaci čím dál lépe připraveni třeba na tu další?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Ta každá ta povodeň je impulsem pro to zlepšovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A každá povodeň je jiná, to je jasné.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Každá povodeň je jiná, ale, když se na to člověk podívá, tak ony zase, každý, říkáme každá povodeň je v něčem jiná, ale ve spoustě věcí zase stejná. Takže jako to poučení se tam dá přenášet velice dobře z jedné na druhou. Problém je, že samozřejmě ono to vydrží po té povodně několik, řekněme, let to povědomí o tom o tom nebezpečí a ta schopnost reagovat. Postupem času jakoby vadne. Takže to, že dneska jsme 20 let od povodně 2002 a 2013 bude 11, vlastně 9 let to je teďko. Takže těch 9 let jsme tady žádnou takovouhle velkou katastrofu, katastrofu neměli. Chraň bůh, že bych ji chtěl přivolávat, ale přirozeně to znamená, že s rostoucí vlastně vzdálenosti od té povodně, vlastně ta znalost v té společnosti klesá, a to vždycky tak bylo. Ano v historických záznamech, třeba to je strašně zajímavé, jsou povodně popisovány většinou nějakým slovním spojením, jak, jak byly velké. Používá několik takových formulací. A to je i nejstarší nepamatovali nebo pouze nejstarší kmeti ji pamatovali a také takové povodně nebylo od potopy světa. A podle tohohle toho se vlastně dá odhadnout, jak ta povodeň byla velká opravdu, jak moc byla ta odlehlost toho, co si ty lidi dovedli představit, že hrozí vůbec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co by bylo na místě z vašeho pohledu, pane Daňhelko, co se týče nějaké nevím, kontroly vůbec těch protipovodňových opatření, těch systémů nebo prostě v rámci nějaké, nechci říkat přípravy, no ale.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Ono to je strašně složité, protože opravdu těch akcí, které se musí dělat a které se dělají, aby to nevypadalo tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A osvěta.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
V roce 2013 se skončilo, to vůbec ne. Budují se ochranné hráze, udržují se ochranné hráze. Budují se vlastně nebo pořád se hledají dál prostory pro zachycování retence a tak dále. Existují povodňové plány všechno. Dokonce se dělají i cvičení. Probíhá nějaké školení a podobně. Takže ono to není tak, že bychom spali, ale samozřejmě ta, ta realita, to žádné cvičení na tu realitu nedokáže stoprocentně připravit. Jedna z věcí, která mně připadá, že je, je zajímavá vůbec o těch přírodních katastrofách přemýšlet, o té ochraně na úrovni dětí. Já jsem to už možná několikrát říkal, ale mně přijde, že do dneška já si pamatuju v případě jaderného výbuchu, pytlíky, lehnout nohama k výbuchu směrem na břicho, přikrýt si hlavu. Což jsou věci, které jsme vlastně dostali úplně nechtěně, přitom drilu civilní ochrany v osmdesátých letech. Ale, abych to převedl do pozitivnějšího případu. V Japonsku zemětřesení hrozí pořád. Děti jsou natrénovány, protože to cvičí několikrát ve škole. Že jakmile se začne třást, vlezou pod lavici. Stoupnou si do dveří, které vlastně poskytují takový ten prostor. Vědí, kde je evakuační místo, kam mají teda případně běžet. To jsou věci, které, které pak můžou rozhodnout v té kritické situaci, protože člověk má tendenci koukat, co dělají ty lidi okolo něj a zachovat se podle toho. Takže, když všichni začnou zmatkovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jeden to musí umět.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Jeden to musí umět a pak může strhnout ty další.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka. Proměnami srážek se zabývala jedna mezinárodní studie. Podle vědců jsou rostoucí emise skleníkových plynů spojeny s nárůstem extrémních srážek. To asi není tolik překvapující?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Není to překvapující, naopak mně se na té studii líbí, to udělali vědci z britské meteorologické služby, publikovali, kde se pokusili vlastně udělat dvě věci. Jednak vyhodnotit a to mi přijde vůbec to nejzajímavější. Vyhodnotit vlastně změnu toho srážkového režimu od roku 1901 do roku 2018. To vzali všechny data a teď je, se snažili opravdu porovnat na území celé Evropy. A výsledkem toho a to je zajímavé a zároveň jako je dobré, že to potvrzuje to, co jsme očekávali, a to co jsme modelovali je, že vlastně Evropa je rozdělená na ty dvě části. Určitě jste to slyšeli, že se jako vždycky předpokládá, že s oteplováním na severu bude pršet víc a ve Středomoří hovoří bude pršet míň, protože tam, kde je sucho, tak tam bude sucho větší a tam, kde je vlhko dneska, tak tam bude vlhko větší. Takže tyhle ty trendy se tam opravdu objevu, s jednou takovou malou výjimkou, je potřeba říct, a to je na střední Evropa. Tam vybíhá takový flíček jakoby od toho jihu víc, jinak bysme patřili spíš, jako Německo spíš patří jakoby k té severní části většinově. Ta hranice opravdu toho, kde ty srážky klesají, tak, tak je, řekněme, opravdu v tom vyloženě Středomoří. Ale přes tu střední Evropu hlavně, řekněme, přes Moravu, část Slovenska, částečně do Polska ale i trošku přes Čechy vybíhá taková jako odchylka od toho. Takže takhle my jsme zase v takové zvláštní pozici, že pro nás ta, ten jednoznačný trend tam, tam jakoby chybí. Což se nám často v těch studiích stává, že jako někde můžeme říct, tak tady jste si jistý, proč se to děje a v těch Čechách a tady v střední Evropě většinou signál žádný. Ale to je ještě druhá věc, která k tomu je zajímavá. A co je dobře, že se potvrzuje, potvrzuje to nebo dobře, že fungují ty, ty naše modely. Je to, že v té studii se ukazuje, že opravdu větší ten nárůst těch srážek je v zimním období. Zatímco v tom letním období opravdu tam není. Možná se to může zdát zvláštní, protože ty letní povodně nás třeba zasáhly v poslední době výrazněji. Ale opravdu zvyšování jakoby těch extrémních srážek, to je, to je zimní extrémy. V tom létě to zas až tolik vidět z té studie není. Což je zajímavé, ještě si to nedokážu úplně zpracovat, abych si to přeložil, co s tím dělat s touhle informací. Ale každopádně potěšující je to, že, že tedy ty trendy dlouhodobě vlastně potvrzují to, co jsme předpokládali, to vždycky potěší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Očekává se mimochodem prý hodně teplé léto. Tak jestli bude i suché?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To je, to je těžké, koukal jsem na, koukal jsem na nějaké sezónní predikce. Pravda je, že ona, ony vlastně sezónní predikce, já už si nepamatuju, kdy ukazovali teplotně podprůměrné léto. Protože ono jak se to srovnává k tomu období, teď se teda to srovnávací období vlastně posunulo na roky 91-2020. Ale pořád to srovnáváme s obdobím, které opravdu bylo o něco chladnější. Prostě minimálně o stupeň ty devadesátá léta, jako tady v průměru chladnější byly. Takže jako vůči tomuhle tomu srovnání se vlastně predikuje skoro vždycky. Co se týče těch srážek, tak tam jsem se schválně koukal na to, jaký je ten vývoj, ta konzistence. Protože ta předpověď se dělá třeba každých 10 dní a lítá to. Takže bych zatím jako chvilku tak, chvilku tak, chvilku jako je ten kontinent rozdělen třeba ze severu na západ, chvilku od západu na východ, chvilku ze severu na jih ohledně toho, kde by třeba mělo být vlhčeji a naopak sušeji. Takže tam bych řekl, že zatím v těch srážkách se není k čemu upnout k jaké informaci. Není tam žádný signál o tom, že bysme jako se měli na něco připravovat. No a to, že to léto je teplejší, to ty modely dávají v poslední době vlastně pořád a taky pravda je, že ty, ta léta jsou prostě teplejší, než byly třeba před 20 lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Stává se sucho, pane Daňhelko, významným faktorem při utváření cen? Teď narážím zejména na hodně skloňovanou pšenici. Jenom připomenu, že před dvěma lety byla Ukrajina pátým největším exportérem pšenice na světě, společně vlastně s Ruskem vůbec největším exportérem, obstarávají čtvrtinu globálního vývozu.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to tak. Ono je to možná trošku paradoxní, ale vlastně riziko sucha v Africe, se zhoršilo kvůli válce v Ukrajině. Se to pokusím vysvětlit. Ono totiž riziko je, není to, že tam přijde sucho, ale to, jaké budou jeho dopady. To znamená v okamžiku, kdy teď přijde vlastně sucho do Afriky, kde většinou je ten, ta bilance té, toho dostatku potravin nejnapjatější, řekněme. Tak zde je s daleko větší pravděpodobností, prostě bude mít dopady kvůli tomu, že se, že té pšenice není dost a že je dražší. Takže opravdu ta možnost tam těm lidem pomoct, právě dovozem tak, jak se to děje vlastně i v běžných letech a v těch krizových ještě víc. Tak se, tak se výrazně omezuje. A ono to sucho samozřejmě jako není jediným tím problémem. Ale vždycky je takovým tím dalším stresorem, který přibývá právě tady k těm konfliktům. Takže, když se podíváme třeba před, na to arabské jaro, které bylo zpátky 2011, 12, 13, 14. Tak tam to sucho také hrálo, hrálo roli, protože ono vlastně přišlo do situace společenské nestability v těch, v těch oblastech. Dokonce v té Sýrii vlastně je potřeba říct, že třeba v Sýrii došlo ke zdvojnásobení počtu obyvatel mezi lety 60 a 2010. To znamená, najednou je tam dvakrát víc hladových krků. Rozloha půdy se vlastně nezvětšila a do toho přišlo zdražování, protože stát tam přestal subvencovat hnojiva a ropu takovým způsobem jako, jako do té doby. Což najednou bylo tím stresorem, který vlastně podnítil tu vnitřní mobilitu. Bylo to, že se začali z těch zemědělských oblastí, kde najednou prostě už to nešlo zvládnout, protože do toho ještě přišlo to suchu. Tak vlastně tři věci se takhle nakombinovaly dohromady, a pak to sucho samozřejmě může mít dalekosáhlé dopady. Může být tím posledním vlastně, poslední kapkou, která to spustí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje hydrolog Jan Daňhelka. Tým českých vědců vyvinul webovou aplikaci, která zobrazí potenciál k využití takzvané geotermální energie. Jsou to vědci České geologické služby, Geofyzikálního ústavu a komory obnovitelných zdrojů a zkoumali lokality vhodné právě pro rozvoj tohoto druhu energie. Jaký potenciál má geotermie?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Velký opravdu velký. Samozřejmě my to vidíme už, že na ta tepelná čerpadla se stala vlastně běžným nástrojem, ale to je vlastně takové malé lokální využívání té geotermální energie. A ono opravdu tam, kde to zemské teplo je blíže tomu povrchu, řekněme Island, ale třeba i Maďarsko, kde ty horké prameny v té panenské pánvi jsou vlastně relativně mělce pod povrchem a dá se ta voda, horká voda, velice teplá voda vlastně vyčerpat a využít. Tak tam to využití je prostě přirozené, vytápění skleníků na Islandu, bezvadný způsob využití tepla. Takže ono opravdu to teplo tam je, proč ho nevyužít. Je to, je to skvělé, je ho hodně. Takže je to, je to zdroj, který se dá vlastně využívat v podstatě kdekoliv. Samozřejmě v těch našich podmínkách dosud to nebyla nejlevnější energie, protože jiné byly dostupnější, ale to se může, to se může velice snadno změnit. A je dobře, že tedy ten potenciál máme. U nás, pokud já vím, tak vlastně, a to takové jediné větší využití moderní je v Děčíně, kde je takový hluboký, hluboký vrt. Nicméně jsou zajímavé plány a projekty třeba na Litoměřicku, kde opravdu ty vrty až v hloubce, řekněme, dvou kilometrů jsou navrhovány tak, že by dokázaly vlastně vytápět a produkovat nebo v kombinaci třeba i se solární energii, dávat dohromady poměrně zajímavý přínos v podobě tepla a produkce energií.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A kolik tepla, energie dodá takový tepelný vrt?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
No, to záleží, jak je hluboký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jistě.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
A jak je, já vám nebudu tady schválně říkat megawatty, protože bych se nachytal, protože úplně je z hlavy nemám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak třeba kolik domácností?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Tak domácností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
By to pokrylo.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
To čerpadlo, to čerpadlo, jedno čerpadlo je většinou na jeden, na jednu budovu. Nicméně třeba Český hydrometeorologický ústav, když jsme stavěli budovu v Plzni, což už je 15 nebo možná 20 let zpátky, tak tam vlastně čerpadlo funguje na celou administrativní budovu. Takže opravdu je to o té hloubce. Také velice jako příhodné je, když je tam teplá voda. Ono je to takové historické využití vlastně geotermální energie pochází z Karlových Varů. Já jsem z Karlových Varů. Takže si to pamatuju jako, jako dítě, že vlastně, kde byla teplá voda, i když byly odstávky, tak bylo v blízkosti vřídla. A to prostě z toho důvodu, že ta teplá voda tam byla používáná, nebo je používána na vyhřívání těch nejbližších lázeňských domů a budov. Nejenom, aby tam teda přivedla nějakým způsobem do vany, kde se teda ten rehabilitant v tom koupe. Ale opravdu byla používána i pro vytápění, pro ohřev vody. Takže tam to použití bylo natolik přirozené, že když ta, když ta voda je na povrchu, že, že k němu docházelo odjakživa. Jinde tak přirozené není, a proto je dobře, že vznikla tahle ta mapa, která ukazuje vlastně, kde se dá zavrtat a tu energii využívá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vřídlo už v plné parádě funguje v Karlových Varech?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Já se přiznám, že to máte tak jako Pražák na Staroměstské náměstí taky přijde velice zřídka. Tak já už do těch Karlových Varů se příliš nedostávám. Nicméně vřídlo je tedy přesunuto z takové té kryté budovy brutalistní ze sedmdesátých let a venku. Podle mě to je jako velice příjemná změna. Mně se to teda líbí, že je v tom volném prostranství a je to a funguje, stříká, je to, je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Fenomén. Mimochodem na Slovensku je několik, pokud se nepletu geotermální vytápěných akvaparků.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to tak, protože tak se to vyloženě nabízí. Zvlášť pokud tedy je ještě v tom podzemí voda. Jsou tam vodní zdroje, protože je to, ta voda, ta teplá voda jako médium pro přenos toho tepla, je vlastně ještě daleko efektivnější, než je takové to suché teplo, kdybychom to řekli, které je prostě jenom bráno z těch hodin. Takže opravdu tam, kde se dostává voda nebo jsou ty vody v nějaké rozumné hloubce a jsou, jsou termální, jsou teplé, tak to využití je jednoduché, a proto se vlastně rozvinula. To je stejné jak v tom Maďarsku stejné, vlastně na Slovensku právě na vytápění těhle těch areálu úplně bezvadný zdroj energie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste, pane Daňhelko, zmínil o Islandu, tak tam i jinde, například v Itálii fungují i geotermální elektrárny, s výkonem stovek megawattů, ale má je také nebo existují ve Francii, v Německu, v Rakousku.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Je to, to je další, ono se to, samozřejmě to teplo je jedna věc, ale z tepla dokážeme vyrobit elektřinu. Takže to je, to je výhoda. Ono samozřejmě to není úplně nejefektivnější převod, když to srovnáme třeba s vodní elektrárnou, která vlastně dokáže využívat téměř 100 % nebo blízko k tomu, k tomu maximálnímu potenciálu, který tam je. Tak tadyhle ta účinnost se pohybuje asi v dolních desítkách procent. Nicméně pořád tam zůstává ten odpad v podobě toho tepla, který se dá využít dál na to, na to vytápění. Takže opravdu je to, je to skvělý zdroj energie. Do budoucna si myslím, že na může v lecčems pomoct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Děkuji za váš čas a za vaše informace, přeji vše dobré, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ředitel pro hydrologii, ČHMÚ
Krásný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

3 x Hurvínkovy příhody

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka