Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 12. května 2021

12. květen 2021

Hostem byl hydrolog Jan Daňhelka. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vítejte u dalšího vydání pravidelného zamyšlení nad děním kolem nás, dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal hydrolog Jan Daňhelka. Ředitel pro hydrologii, vítejte.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Dobré ráno všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme výsledky exkluzivního průzkumu Českého rozhlasu a sociologů ze tří agentur rozdělení klimatem. Na klimatické kalkulačka si vypočítáme naši uhlíkovou stopu a připomeneme i legendárního britského přírodovědce a dokumentaristu, dobrý poslech. Po krátkých dvoudenních tropech v naší kotlině nastává další zlom v počasí z plavek pod deštník. Pokud tedy odolá vichru. Co vede pane Daňhelko k takovým prudkým změnám. Víte, si říkám, vždycky když jste v Jak to vidí, začne pršet.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
to tak vypadá, že vždycky, když přijdu, tak se změní počasí a začne opravdu víc pršet. Ty témata jsme většinu měli k suchu, takže jsme použili náš pořad jako řízení počasí. Ne opravdu počasí se řídí samo, respektive dělá si co chce. Ta situace, která nastala teď, ten prudký přechod, který teda přiznám se, že mně poslední dva, tři dny naladili na, na konečně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Letní vlnu.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Letní, letní vlnu. A může za to /nesrozumitelné/. Moc často v různých extrémech ten /nesrozumitelné/ je nebo se lze ho najít jako pachatele /nesrozumitelné/ jsou velice silné větry, které vanou ve vyšších vrstvách atmosféry. Je to takový ten vítr, který způsobuje to, že do Ameriky odsaď letadlo letí déle, než na druhou stranu, protože mu fouká do zad, když letí zpátky. Nicméně ten /nesrozumitelné/ se vlastně vyskytuje zhruba v těch, v téhle oblasti mírného pásu, ve kterém my jsme. A někdy fouká vlastně velice přímo, a to pak přináší takovou tu jednu frontu za druhou. A někdy se vlní, a to vlnění často právě se lokálně nebo z pohledu jednoho místa pak projevuje v těch extrémech. Takže to, co se stalo teď, bylo, že ten /nesrozumitelné/ vlastně nad Atlantikem velice prudce zahnul, řekněme k jihu nad Španělsko, ale pak zase ještě prudčeji se otočil směrem k severu a vlastně díky tomu mezi námi nad Německem vlastně vedl k severu díky tomu odřízl vlastně ten vliv Atlantiku, který většinou bývá vlhčí a chladnější od nás a k nám mohl od jihu propadnout anebo přijít takový ten teplý vzduch, což byly ty krásné dva, tři dny poslední. No, ale teď se ten /nesrozumitelné/ zase začíná trošku tady rozpadat, vlnit a bohužel to vypadá, že nás zase na nějakou dobu odřízne od toho jihu, od toho přístupu. A ono jak fouká vlastně nahoře, tak on potom ovlivňuje i to, jakým způsobem se pohybují takové ty tlakové níže a fronty, které známe vlastně z projevu a dokážeme je vidět na meteorologických mapách. Tak oni vlastně respektují ten pohyb toho, toho /nesrozumitelné/ do značné míry. Takže, i když vlastně bylo sucho v těch předchozích letech, tak velice často to bylo díky tomu, že právě ten /nesrozumitelné/ dělal dlouhodobou takovou smyčku a nechával nás vlastně vystaven vůči tomu jižnímu proudění, vůči tomu teplu a naopak nás bránil tím, že dělá takovou neviditelnou bariéru vůči propadům právě třeba vlhkého vzduchu ze severního Atlantiku nebo od severu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co pane Daňhelko, přispívá jaksi k temperamentu toho takzvaného /nesrozumitelné/. Proč se tak vlní?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No, úplně přesně to nevíme. Neznáme všechny ty, všechny ty důvody. Jedním z důvodů, který je citovaný je, že vlastně to oslabení toho /nesrozumitelné/, protože on když velkou sílu, tak právě fouká rovně. Když se, když to tak úplně není schopný ufouknout, tak, tak se začíná vlnit, ale je to jedině v těch citovaných možných faktorů, který hraje vlastně roli pro tu jeho sílu, je zmenšování rozdílu tepelného kontrastu mezi severem, vyloženě Arktidou. A právě tady tou mírnou oblastí nebo subtropickým pásem, kde vlastně ten menší rozdíl tak je menší ta energie právě pro větry vanoucí v podobě toho /nesrozumitelné/, takže to je jeden z těch faktorů. Ale není úplně jediný, protože víme, že vlastně to vlnění nastává v nějakých periodách. Často docela se objevují teda období, kdy je, řekněme, stabilní v tom, že buďto fouká anebo v tom, že se, že se dlouhodobě vlní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A kdy jsou, promiňte, tato období, kdy je relativně v klidu?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Kdy je relativně v klidu, ono to spíš vidíme v historických datech, ta právě ta nějaká spojitost s těmi příčinami zatím úplně zřejmá a jasná není, takže nedokážeme říct, že by se za nějakých podmínek v září, v říjnu mohl ten /nesrozumitelné/ zase, zase uklidnit nebo podobně. Dokážeme ho předpovídat na několik málo dnů právě v rámci celkových cirkulací atmosféry. Ale jediný opravdu takový známější faktor je to snižování teplotního rozdílu mezi severem a jihem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže pro ty příští dny spíše ona pláštěnka než někde zmrzlina na pláži?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Vypadá to spíš na tu pláštěnku s tím, že budeme prostě v části toho co nebo, respektive ten /nesrozumitelné/ postaví hranici mezi náma a jihem. A naopak otevře tu cestu vlastně k oceánu, což vždycky znamená vlastně přinášení více vlhkosti, více srážek. Je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Těch srážek bylo loni ostatně i letos poměrně hodně. Rozhodně více než v těch předchozích letech. Je ale stále prý ještě hodně sucho.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Sucho ještě stále přetrvává z těch pěti let, které tady byly. Přetrvává hlavně v podzemních vodách, které vždycky jsou tím posledním, které se vlastně zotavují ze sucha. A to hlavně v hlubokých z vodních. A ony mají vlastně takový charakter, že oni, ony ty hluboké zvodně, teď si představte opravdu jsou stovky metrů pod povrchem, které jsou odříznuté od toho povrchu nějakou nepropustnou vrstvou. To znamená, je to voda opravdu stará, která nereaguje na ten roční chod vlastně zimního doplňování a letního. Ale nějaké dlouhodobější cykly, tak tam opravdu zatím pořád to sucho přetrvává. Ale tam je normální, že opravdu ten pokles trvá několik let. A pak třeba vzestup trvá několik let. Takže určitě jsme se přehoupli za ten limit nebo za ten bod, kdy nedocházelo k doplňování, k doplňování teď dochází, ale pořád jsou oblasti hlavně je to tedy ta česká křídová tabule v severních Čechách ty pískovce, kde opravdu a ta voda do toho prostupuje ohromnou masou těch hornin a jsou to velké objemy vody, tak trvá dlouho, než zareagují na, na ty změny toho, co se děje na povrchu v podobě počasí a klimatu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Platí samozřejmě ve velké zkratce, jaký stav planety i naše chování takové počasí?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No, takhle jednoduchá ta linka určitě není. Takhle zjednodušit to nedokážeme. To poručíme větru dešti, že bychom dokázali nějakým způsobem ovlivnit počasí krátkodobě, je, ty možnosti jsou velice malé, samozřejmě zkoušeli vždycky nějaká opatření, /nesrozumitelné/ stříbrný do oblak, aby, aby více vypršel, aby více pršelo, aby se více vlastně ta, ty kapky srážely, protože kapičky v těch oblacích se mohou srážet pouze, pokud mají na čem. Oni potřebují malinké zrnko prachu nebo něčeho, na čem je nějaký krystalek okolo kterého by se vysráželi. A to dobře vidíme, že vlastně třeba ráno je orosené sklo. To je díky tomu, že tam na něm se mohou ty kapky zachytit. Jinak v okamžiku úplně čisté atmosféry vlastně ta voda nemůže kondenzovat. Je velmi vlhko, ale není, není tam na čem by se uchytila. Takže potřebuje takzvaná kondenzační jádra, tak právě byly takovéhle pokusy. Ale ta jejich úspěšnost nebyla nijak velká. Jiná věc je, že dokážeme určitě ovlivnit tím, jak přeměňujeme krajinou energetické toky v krajině. A opravdu bylo pozorováno, že vlastně existují místa, kde lze pozorovat třeba týdenní chod počasí. A to je i z důvodu toho, jak my se chováme. Jsou to třeba velká města, hlavně v takových aridnějších oblastech, ve Spojených státech, v Číně, kde bylo pozorováno, že opravdu během týdne roste vlastně počet těch kondenzační jader v atmosféře, které jsou produkovány ekonomickou činností, dopravou, vlastně výrobou a podobně. A bohužel to teda vychází zrovna tak, že na ten víkend, ta jejich koncentrace dosáhne takové míry, že vlastně tu kondenzaci podpoří, takže potom typicky opravdu tam mohli si říct, že na víkend se vždycky zkazí počasí, protože to bylo statisticky prokazatelné a i tento mechanismus vlastně sloužil, že najednou teprve o tom víkendu bylo dost těch částeček, na kterých by se kapky dokázaly vytvořit. Zapršelo, tím se vyplavily a nový týden se mohl jet nanovo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jan Daňhelka ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Naprostá většina občanů České republiky bere změnu klimatu vážně. 63 % navrhuje začít s jejím řešením hned. To a mnoho dalšího vyplývá z reprezentativního průzkumu pro Český rozhlas, kterému se budeme věnovat v celodenním vysílání také naší stanice Dvojky. Průzkum připravili sociologové Paulína Tabery, Daniel Prokop Martin Buchtíka. Jejich týmy navazují na projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodou, který před dvěma lety popsal společnost prostřednictvím šesti tříd, tříd. Od nejlépe zajištěných po třídu strádající. 63 %, pane Daňhelko, to je docela vysoké číslo, které bere tu změnu klimatu a oteplování vážně.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No, to je příznivé číslo řekl bych. Za určitě. jsem rád, že, že, že se to číslo postupně zvyšuje, protože opravdu tím, že si uvědomujeme závažnost situace, tak to je vždycky první impuls k tomu, abychom sami začali, začali něco dělat. A hrozně se mi líbilo ta, ten prostřih, který šel před pořadem vlastně s takovými drobnými nápady. Jak začít sám u sebe, čistě zalévat vodu, koho vodu při čištění zubů, zavřít kohoutek a podobně, protože tyhle ty drobnosti vlastně lidi začnou sami u sebe dělat právě ve chvíli, kdy si uvědomí, že dávají smysl, čili začnou brát tu věc vážně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když se podíváme do detailů tohoto průzkumu, tak například 86 % obyvatel věří, že změna klimatu ovlivní svět. 39 % očekává, že změny pocítí přímo. Vidíte i tady nějaký ten posun?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
se přiznám, že nevím, jaká ta čísla byla, byla v minulosti. Takže jestli dochází k posunu v těch náladách, to netuším. Pravda ovšem je, že těch posledních letech jsme zaznamenali i díky tomu suchu opravdu tak pocitově, ne podpořeno daty, jako to máte vy z průzkumu. Ale zažili jsme opravdu zvýšený zájem o problematiku sucha, co dělat a ono zrovna to sucho s problematikou změny klimatu v našich podmínkách velice úzce souvisí. Takže opravdu to pocítění toho, že nějaké odchylky jsou a že nám nějakým způsobem komplikují život. Byť zatím, řekněme, ne nějakým dramatickým způsobem, protože opravdu napuštění bazénu nebo zalévání a krásný trávník není to, co by ohrožovalo naše životy anebo způsob, jakým se o ty své životy dokážeme postarat, ale přesto je to impuls k tomu, abychom opravdu začali vždycky přemýšlet o tom, jestli nelze dělat něco jinak, s trávníkem nebo s bazény nebo sami se sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Například, omlouvám se, Centrum pro výzkum veřejného mínění se od roku 2003 každoročně ptá, které problémy považují občané této země za naléhavé, a to životní prostředí je na tomto žebříčku vlastně neustále stoupá. Za velmi naléhavé třeba ji označilo loni 41 % respondentů, možná kam se ty debaty posunuly? Když se podíváme na tu vědeckou oblast vědci dosud příliš nepředpokládali, že by to oteplování vedlo k zániku civilizace, ale v poslední době někteří varují před takovým scénářem.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
se přiznám, že patřím k těm, kteří se drží vlastně opravdu závěrů /nesrozumitelné/. To je in International /nesrozumitelné/, což je takové ta, to, to shromáždění Spojených národů, které zabezpečuje odborné vlastně podklady pro agendu, změny klimatu na, na globální úrovni. A ty scénáře všechny, které se dělají i dopadové scénáře, ekonomické samozřejmě nějakým způsobem vyčíslují dopady změny klimatu. Ale z hlediska fungování společnosti jako takové žádný z nich nevede nebo nepředpokládá ani zdaleka vlastně rozvrat nebo klimatu, nebo rozvrat společnosti. Jsou tam určité dopady, třeba ekonomické, snížení HDP, dopady na HDP v budoucnosti a podobně. Ale žádné rozvraty. Něco jiného je vlastně na straně ekosystému, protože opravdu ty ekosystémy, tak jak je známe dnes, tak ty mohou některé z nich být tou klimatickou změnou dotčeny, ale ta znovu je to jeden z faktorů, protože my na ty ekosystémy působíme více stresovými vlastně mechanismy nebo pákami. Bohužel je to třeba tak říct, protože opravdu, když se koukneme na pralesy, jejich rozloha neustále, neustále ubývá, vlastně se zmenšuje. A to vlastně jak v Brazílii, v Amazonii, tak v Africe. Tak třeba vlastně na Nové Guineji a podobně. Takže tam stresujeme hodně ty ekosystémy tím, že my je vlastně ničíme, zabíráme tu půdu, ten prostor pro jiné lidské aktivity. Samozřejmě tímto oslabený ekosystém potom je zranitelnější i vůči výkyvům klimatické změny a naopak. Výkyvy klimatické změny stresovaný ekosystém je potom ještě vlastně zranitelnější vůči jakýmkoliv dalším lidským zásahům v podobě, v podobě třeba kácení nebo zabírání, protože tím jak je snižujeme, tak zmenšujeme rozlohu těch habitatů. Tak to je opravdu asi, asi velký problém, který je potřeba vnímat spíš jako ten závažnější aspoň z mého pohledu soukromého. Než to, že by hrozilo, že vlastně se rozpadne společnost jako taková. Spíš by to bylo kvůli rozpadu ekosystému a ztrátě biodiverzity, ztráty vlastně tohohle toho bohatství přírodního.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budeme se muset, pane Daňhelko, nějak adaptovat na ty probíhající změny?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Budeme, ale lidský druh se vždycky adaptoval. V tom jsme asi ti přeborníci který, to nám pomohlo ovládnout tu planetu, když to takhle řekneme. Vždycky jsme se adaptovali, z hlediska vlastně fungování, zemědělství. To jsou všechno adaptační vlastně procesy nebo, nebo aktivity, které lidský druh udělal. A je zajímavé, že se dokážeme adaptovat nejenom tedy poté, řekněme, technické stránce, kdy vymyslíme, jak tomu přizpůsobit. Krásný příklad je náhorka, že vlastně klimatizace nám umožňuje přežít v místech, kde normálně by to bylo pro člověka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Obtížné.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Obtížné nebo přímo vražedné v těch pouštích. Ale dneska tam technicky dokážeme vlastně přežít, ale vlastně i fyziologicky. A to je zase taková zajímavost, která mi vytanula teď na mysl. Je zajímavé, že vlastně my dokážeme žít v nějakém rozsahu teplot, který se velmi odlišuje. Když se podíváte na Kanadu vlastně blízko Arktidě nebo v podstatě v Arktidě. Tak tam lidé žijí v úplně jiném rozsahu teplot než třeba v Thajsku. Ale zajímavé je, že když se kouknete na sledování úmrtnosti a jejich závislosti na teplotě, tak ona vlastně to vždycky takový tvar, že při těch extrémech jak horkých tak studených vždycky roste úmrtnost, protože ten organismus je více stresován, takže přibývají infarkty, kardiovaskulární problémy a další. A to takový vlastně, když byste si vykreslili graf, tak to vypadá jako takové u, které u těch nižších teplot jde nahoru, u těch nejvyšších teplot jde nahoru. A tohle to účko je všude. V každé zemi, kde se to zkoumalo, tak se vlastně najít. Akorát je posunuté vlastně tak, že je natažené přes rozsah těch teplot, která je, který je pro tu zemi normální. To znamená, že v Kanadě jsou připraveni nebo vlastně ta, ten komfortní zóna je třeba od 0 stupňů do 20, když se jim žije dobře a pak začne, pak se začnou pacičky u těch zvedat na krajích a v tom a v tom Thajsku to je posunutý o 20 do 30. Tam jsou naprosto v pohodě, jak klesne pod 20, tak to pro začíná být stresující, jak to vzroste na 30, tak to začne být stresující nebo lze vidět nějaký nárůsty úmrtnosti. Takže vlastně to ukazuje, že ten lidský druh je schopen se těm podmínkám, kterými je od začátku vystavován, velice dobře přizpůsobit ten organismus nějakým zvykem. Samozřejmě, když vezmete Kanaďana a přesunete ho do Thajska, tak to stresující vysoké teploty pro něj budou a naopak si to dovedu představit úplně stejně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
budu Kanaďanka pane Daňhelko, dvacítka ideální. Ne ještě krátce U také jako uhlíková stopa, protože sociologové z těch tří agentur, které vytvořily průzkum spolu s Českým rozhlasem Pick you Research STEM a Centrum pro výzkum veřejného mínění se zaměřily také na uhlíkovou stopu, kterou my všichni vytváříme spotřebou elektřiny, vytápěním, pozemní, leteckou dopravou. Také spotřebou jídla. Může si to mimochodem každý, kdo by měl zájem spočítat na své osobní uhlíkové, respektive klimatické kalkulačce. K dispozici je na webu Českého rozhlasu. Nevím, jestli jste si také změřil osobní uhlíkovou stopu.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Ještě jsem nedoměřil, ale ona letos bude trošku nebo za poslední rok bude trošinku jiná, než byla ty předchozí léta, protože zejména v mém případě tedy odpadlo hodně leteckých cest právních, řekněme, především. Takže tam to určitě s tou uhlíkovou stopou za poslední rok v mém případě zahýbalo směrem dolů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje Jan Daňhelka, hydrolog z Českého hydrometeorologického ústavu. David Attenborough, legendární přírodovědec a dokumentarista oslavil v sobotu 8. května 95. narozeniny. Nevím, jestli také patříte, pane Daňhelko, mezi fanoušky tohoto slavného autora mnoha seriálů a filmů s přírodovědnou tématikou, popularizátora přírody.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
jsem jeho velký fanoušek. přiznám se, že co se týče popularizace vědy. Obecně mám dva velké vlastně takovéhle oblíbence, a to je právě David Attenborough a pan Grygar, kteří ovlivnili velice. První teda byl pan Grygar, protože ta dostupnost Davida Attenborougha a jeho dokumentů v době, kdy jsem vyrůstal, zatím taková nebyla. Ale ty dokumenty a hlavně způsob podání, je naprosto fascinující a vlastně na Davida Attenboroguha se velice často odvolávám, protože my, když se zabýváme problematikou sucha, problematikou povodní, problematikou vodního cyklu klimatu všeho dalšího. Tak dřív nebo později přijde na otázku, jak tuhle tu informaci, jak ty, ty informace, ty poznatky, které máme z modelů z dat, předávat dál. V tu chvíli říkáme, ale podívejte se, to lze jedině jako David Attenborough, kde opravdu to je podle mého názoru ideál, kde vidíte toho prezentátora, který leží u mravenečků, kteří jdou někde v hustém pralese a vysvětluje ten jejich život. To je věc, která vlastně dokáže zapsat se lidem do paměti neuvěřitelným způsobem. No a nehledě na to vlastně ten obdivuhodná kariéra, která se přiznám, že sem zhlédl nedávno dokument, který vlastně tak trochu rekapituluje nebo je poselstvím Davida Attenborougha za těch jeho asi 60, 70 let kariéry. Protože on začínal ve 20 letech, kdy porovnává vlastně dostupnost nebo rozsah toho divokého volného života, se kterým se setkával v padesátých a šedesátých letech. S tím co vlastně vidí dnes, a to poselství je strašně silné právě proto, že ukazuje, jak stresujeme jako lidský druh ty, habitaty. Ty, ty místa, kde vlastně může ten divoký život volně prosperovat bez toho, aby my jsme ho nějakým způsobem omezovali. A to je vlastně věc, při které si člověk opravdu uvědomí, že tam to nebezpečí toho, že doslova zplundruje některé významné ekosystémy, jde o oceán, jde o ty deštné pralesy ale i další, tak je velice, velice vážné. Přiznám se, že tady vlastně to v technické, fyzické, ta fyzická likvidace ta děsí možná ještě daleko víc než změny klimatu, které jsou stresujícím faktorem, který k tomu přibývá. Ale myslím si, že to kácení pralesů, je prostě to, co bysme měli zastavit hned, aby nám to i pomohlo vlastně ke změně klimatu a tak dále. Ale je to velice obtížná a složitá otázka. Nicméně David Attenborough v tom dokumentu, který vlastně je k nalezení na nějaké streamovací službě. Vlastně ukazuje i cestu, cestu dopředu. On není pesimistický. On na konci nabízí nebo ukazuje, že máme pořád možnost se zastavit a změnit svůj způsob života a začít každý u sebe. A vracíme se k tomu průzkumu v okamžiku, kdy si uvědomíme, že každý z nás hraje roli. A rozhoduje o tom, jak ten, jak ta naše planeta bude vypadat, tak je to cesta, je to cesta kupředu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano David Attenborough věří, že dokážeme planetu, naší planetu zachránit. Čeho jsme, pane Daňhelko, podle vás ochotni se vzdát nebo v čem nějak skutečně změnit náš postoj k životu?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Ono to je strašně obtížné, protože to čeho jsme schopni se vzdát, je individuální záležitost a vždycky je vázaná i na to, co máte. Takže myslím si, že tady v tom bude velikánský rozdíl mezi právě vyspělým světem, Evropou, Spojenými státy a tím rozvojovým světem, protože to co oni mají, tak je spíš naděje na lepší život. A vzdát se toho, že budou moci se rozvinout, je velice obtížné. Čili nedokážu na tuhle tu otázku bohužel odpovědět. Na druhou stranu myslím si, že takových lidí, kteří odpověď vědí, je minimum, takže mi to, prosím, odpusťte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jan Daňhelka ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu a jeho názory. Děkuji vám za ně, mějte se hezky, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Krásný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.