Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 9. listopadu 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Výběr z událostí, které hýbou společností bude glosovat Ivan Hoffman. Já vám přeji do zlínského studia dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já také přeji hezký den vám i všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Komentátora se zeptám například na to, zda a jak zacelí Joe Biden rozdělené Spojené státy. Jak se naučit žít v době covidové. Neunikne nám ani ohýbání fotbalových zápasů či jedno malé pivo s velkou publicitou. Přeji nerušený poslech. /znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ke smíření a jednotě vyzval demokrat Joe Biden, kterému na základě sčítání hlasů americká média přisoudila vítězství v boji o Bílý dům. Joe Biden se podle všeho tedy stane čtyřicátým šestým prezidentem Spojených států. Zatímco on přijímá gratulace od světových státníků, Donald Trump porážku zatím stále neuznal a hraje golf. Jaká je, Ivane, pro vás ta hlavní zpráva, hlavní sdělení těchto voleb? Už víme, že je provázela historická volební účast i těsné výsledky.

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, tak já bych řekl, že tyto volby byly o Donaldu Trumpovi, ukázaly, že polovina Ameriky si na Donalda Trumpa za celé 4 roky nezvykla, no a ta druhá se ho nemíní vzdát. No a to samo o sobě by asi nepředstavovalo neřešitelný problém. Amerika je na takové situace zvyklá, ale v kombinaci s tím velice komplikovaným volebním systémem, respektive volební procedurou se vlastně už předem vědělo, že ať už vyhraje John Biden, anebo Donald Trump, tak tím psychologickým výsledkem bude pat, protože polovina Ameriky se v obou dvou těch případech s porážkou nesmíří. No a to se zřejmě právě děje, protože v řadě těch států byl rozdíl velmi těsný, a Trump proto zřejmě bude usilovat o přepočítání hlasů, už jsi to zmínila, on výsledek voleb zatím neuznal, neuznal svou prohru, no a to korespondenční hlasování, které má řadu odpůrců, je nepříjemné tím, že právě v důsledku těch korespondenčních hlasů se ten poměr během voleb otočil. To znamená v jedné situaci to vypadalo, že Donald Trump už to má opět navzdory všem předpokladům v kapse, a pak se ukázalo, že ne, ale i to se teda vlastně předpokládalo a vlastně se předpokládala i ta situace, kdy teď nás čeká 11 týdnů zřejmě plných nervozity, nevraživosti a sporů s nejasným koncem, takže pro mě výsledek toho je, že Amerika si to snad ani nezasloužila, takovouto situaci, nicméně ještě bych řekl jednu věc, a to že ta polovina Američanů, která s Donaldem Trumpem 4 roky trpěla, tak doopravdy už si zasloužila vidět jeho porážku, jeho prohru, no a ta otázka samozřejmě stojí, jestli prohrál zaslouženě, platnými hlasy, to se teď ještě bude nějakou dobu řešit, sčítat, ale já bych tady zmínil takovou jednu spravedlnost historickou. Ještě není úplně zapomenuto, jak před časem demokrat Al Gore prohrál s Georgem Bushem juniorem kvůli vadným děrným štítkům na Floridě. To znamená, republikánům se to mělo někdy vrátit. A možná, že právě teď jsme svědky takové situace, kdy se to znovu děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké důsledky bude mít nebo může mít zpochybňování voleb Donalda Trumpa, aniž by předložil důkazy? Totiž na té instituci voleb je založená důvěra Američanů ve funkční stát.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Určitě máte pravdu, všímá si toho více komentátorů, že vlastně Trumpovi se podařilo zpochybnit kdeco, ale jestli se mu podaří ještě zpochybnit vlastně tu instituci nejdůležitější, na které Amerika stojí, a to je důvěra v demokratické hlasování, tak to by doopravdy bylo nepříjemné, už jsem to zmínil. 11 týdnů, které nás čekají, při pohledu na Američany bude tristních, může se stát samozřejmě, že, a já to příliš nepředpokládám, že se ukáže, že mezi těmi poštou odeslanými hlasy je tolik falzifikátů, které nakonec dají Donaldu Trumpovi zapravdu, ona vlastně ta instituce nějaké zpětné kontroly je také důležitá, protože teď ani vlastně nejde o to, jestli ten, který vyhraje nebo prohraje, ale hlavně, jestli se těm výsledkům dá věřit. To znamená, ten proces té kontroly hlasů asi je důležitý, asi se bez toho Američané neobejdou a doufejme, že většina těch hlasů bude platných, protože já asi ani vůbec neumím představit, co by se stalo, kdyby vyšlo najevo, že volby byly v nějakém obrovském rozsahu falšovány, to by prostě snížilo prestiž Spojených států, ale vůbec i demokracie ve světě naprosto nevídaně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě, jaké důsledky to zanechá nejenom, jak už jsme se teď bavili, pro důvěru Američanů, ale i na postavení Ameriky, Spojených států coby častého kritika nesvobodných, zmanipulovaných voleb v různých režimech ve světě?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, tak jsi se ptala, zda Amerika ustupuje z takové té pozice světového lídra pouze dočasně, protože ji vede už několik let, teď říkám v uvozovkách, neodpovědný chaot, který si necení tradičních spojenců, ale s jeho odchodem se pak všechno vrátí do starých kolejí, anebo zda Amerika ztrácí ty pozice bez ohledu na to, koho má za prezidenta. V tom druhém případě by pak to Trumpovo znovuzvolení ani jeho prohra nic nezměnilo a ukázalo by se, že Trump pouze akceleroval takový trend, kdy si svět pomalu zvyká na to, že se Spojené státy z hegemona mění na jednoho z hráčů, který se o vládu nad světem bude dělit s ostatními. Ale to je otázka, kterou tyto volby nezodpověděly. Jejich paradoxem vlastně bylo, že ve chvíli, kdy měly dva kandidáty, o kterých bych slušně řekl, že nebyli teda nic moc, na jedné straně playboy, chaot, narcis, který myslí jenom sám na sebe, na straně druhé taková ta typická stará struktura, politik, který vlastně za sebou nemá žádné zářné výsledky, který bude v tom náročném úřadu zřejmě i limitován vysokým věkem, nicméně stejně byl zvolen obrovským množstvím hlasů, největším v historii, ono se pak ještě musí zmínit, že druhý nejvyšší počet hlasů v historii získal právě Donald Trump.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To mu dává, Bidenovi, vlastně těch 70, více než 75 milionů hlasů, je to hodně silný mandát?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Je to silný mandát, samozřejmě, ale říkám, je to trochu paradoxní, že Američané nejsou schopni do toho volebního klání, kdy se volí nejmocnější muž světa, delegovat charismatické lídry, politiky v plné síle, s nějakým silným ideovým, řekl bych, backgroundem a že se tam dostanou lidé, kteří jsou spíše prostředníci nějakých zájmových skupin, někdo přirovnává ty americké politické strany spíše k sportovním klubům jako Sparta a Slavie, který mezi sebou soupeří, ale vlastně nejsou až tak moc rozdílné a nedochází vlastně k nějakému střetu důležitých idejí, jak tomu v historii bylo. To znamená, nejvyšší zájem o politiku mají občané ve Spojených státech tehdy, když nemají nic moc na výběr. To mi přijde velký paradox.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Chtělo by to podle vás, Ivane, rozšířit tu americkou politickou ligovou soutěž o další nějaký mančaft?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já si myslím, že by jim nejvíc pomohlo, kdyby prostě do těch voleb nešlo 11 miliard dolarů, kdyby prostě se z toho nestala taková prostě obrovská marketingová záležitost, ve které prostě se vyhodnocuje v každé chvíli týmem expertů na reklamu, co se má říct a nemá říct, prostě vytratila se z toho služba veřejnosti, vytratilo se z toho to, co dělá demokracii vlastně cennou, to znamená, že se může prosadit, a v Americe je to obzvlášť citlivé, ten, kdo je nejlepší, nejšikovnější, kdo má dobré nápady, a nakonec se ukáže, že v této době, v této situaci se prosadí ten, kdo má nejvíc peněz a nejvíce politických sponzorů. Já si myslím, tohle by Americe pomohlo nejvíc, zakázat peníze do kampaně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký způsob vládnutí lze podle vás asi očekávat od Joea Bidena? On v tom prvním proslovu hovořil o tom, že chce obnovit duši Ameriky, že podle něj skončil čas ostrých projevů, je čas Ameriku jaksi zacelit, vyléčit, že chce být prezidentem všech. Jaké jsou jeho šance? Jak to vidíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Řekl bych, že projev to byl perfektní, ale musíme taky hned dodat, že vítězové voleb na sebe ve svých prvních projevech se podobají jako vejce vejci. oni všichni prohlašují, že budou pracovat pro všechny, že si chtějí získat důvěru těch, kteří je nevolili, že je třeba se sjednotit, společně vykročit k těm lepším zítřkům, to je normální, tak má vypadat prezidentský projev těsně po volbách, říkám, tenhleten byl napsaný velice dobře, nicméně co Joe Biden udělat může, to jsou, na tom existuje velká shoda, kroky v zahraniční politice. To znamená, s největší pravidelností vrátí Spojené státy k Pařížské dohodě o ochraně klimatu, také se předpokládá, že zvrátí Trumpovo rozhodnutí o vystoupení ze Světové zdravotnické organizace, no a možná se i vrátí na stůl dohoda s Íránem, kterou Trump zrušil, ale předtím Obama dojednal, takže to jsou takové kroky, které asi se dají očekávat, horší už je předvídat, co se stane v samotné Americe, protože tam republikáni zřejmě budou kontrolovat Kongres a bez Kongresu je ten americký prezident vždy prostě slabý, to znamená, tam asi vlastně se předpokládá, že ho čeká mission impossible a Američané prostě, pokud do něho vkládají nějaké velké naděje, tak kdoví, zda je splní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prospělo by tomu celospolečenskému klimatu rozdělené Ameriky, kdyby Trump tedy uznal porážku, podal Bidenovi ruku, a zmizí vlastně styl politiky Donalda Trumpa?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Určitě by to prospělo, bylo by to elegantní, bylo to noblesní, ale to by nebyl Trump, to znamená, zřejmě všichni předpokládají, že i kdyby Trump prohrál, tak ten styl, s kterým on přišel, tak ten pravděpodobně zůstane, velká část Američanů bude i nadále kritizovat establishment, Washington a budou mít pocit, že ta vláda pro ně dělá málo, a tohleto prostě nezmizí. Tady je potřeba říct, že Donald Trump není příčinou amerických problémů, ale v mnohém je jejich důsledkem. To znamená, že pokud se ta situace nezmění, tak ta potřeba jakéhosi Donalda Trumpa, i když ne třeba tohoto konkrétního, tak ta v Americe zůstane. /znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte rozhovor s komentátorem Ivanem Hoffmanem, otevřeme další téma. Hygienici v Česku včera potvrdili nejméně nově odhalených případů koronaviru za 4 týdny. Brno na výstavišti otevřelo polní nemocnici. Česká lékařská komora minulý týden vyzvala vládu k okamžitému zpřísnění opatření přijatých kvůli covidu-19. Upozorňuje na nárůst počtu zemřelých i nakažených seniorů a zdravotníků. Jak podle vás stát postupuje?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, ono to hlavně vyplývá z té celkové atmosféry ve společnosti, a to nejenom v té naší, asi bych začal tím, že určitě si všichni pamatujeme, jak se na jaře řešilo v době té první vlny, která zdaleka nebyla tak ničivá, nestála tolik lidských životů, jako je to teď, jak se dostat na dovolenou k moři. To byl prostě leitmotiv médií den co den, jestli teda se dostaneme, nebo ne, a jak. No a teď se pro změnu řeší, jak se dostat na vánoční nákupy, a ono to až působí takovým dojmem, že ten virus chceme vytěsnit z mysli, že si nechceme nechat pokazit nějakým covidem výlet k moři anebo Vánoce. To znamená, náš takový plán je udělat s covidem nějaký kompromis. Najít s ním modus vivendi, no a...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že jsme ještě neakceptovali tu realitu?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Ne, myslím, že my se přesvědčujeme, že ten virus už s námi zůstane. Že se s ním musíme naučit žít. No, ale cenou za takový kompromis jsou lidské životy, životy lidí, kteří tento kompromis nepřežijí. To znamená, žít s covidem, já vím, že jsem posel špatných zpráv, ale ono to znamená obětovat několik procent populace, vesměs seniory, aby ti mladší nemuseli měnit svůj životní styl. Já to říkám proto, protože jsou země, hlavně v Asii, ale i některé v Africe, kde se prostě rozhodli s covidem nežít. To znamená nenechat lidi covidu napospas. A ten recept je jednoduchý. Uzavřít vše na tak dlouho, až není ne málo případů, ale žádný nakažený. Necestovat do zemí, kde je nákaza, pokud někdo přijíždí z takové země, kde nákaza je, tak rovnou z letiště ho umístit na 14 do karantény pod dozor, to znamená, žít jako před covidem lze pouze tehdy, když covid nikdo nešíří. Ono je to strašně jednoduché. Dokud se u nás covid, šíří, tak vlastně nic nemůže normálně fungovat. To jsem chtěl říct úvodem, a pokud se ptáte, jak na to reaguje stát, tak já mám dojem, že nemáme dostatečně odvážné politiky, aby řekli, uděláme všechno pro to, abychom ho úplně vymýtili, aby tady vůbec nebyl, protože bez toho prostě se stále budeme motat v bludném kruhu, jakmile se situace trošku uvolní, tak hned budeme chtít z toho mít prostě nějakou větší svobodu a znovu se vrátit k tomu, co máme rádi, co jsme si užili, no, ale pak se bude se ta situace znovu uzavírat a takhle to může trvat donekonečna a mezitím budou umírat lidé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Biochemik Jan Konvalinka v rozhovoru pro Český rozhlas Plus mimo jiné řekl, že pandemie ukazuje, jak u nás nefunguje státní správa. Podle jeho názoru jsou tady nedokonalé systémy fragmentace jak státní správy, tak hygienických stanic, je tady pořád množství papírových žádanek skoro na všechno a podle jeho názoru i elektronizace postupuje zoufale pomalu. Jak tedy vláda, v čem se změnil ten přístup nebo postup od toho jara 2020,

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, já bych řekl, že se nezměnil, že je to stále stejné pokusem omylem, popustit, přitlačit, jako tohleto prostě je motání se v bludném kruhu, je to dáno také tím, že v některých zemích je autorita prostě toho státního aparátu posílena tím, že moc rozhodnout je v méně rukou. Prostě že to není předmětem nějakého demokratického konsensu, nějaké diskuze, ale rozhodne konkrétní člověk, který se opírá o tým epidemiologů a odborníků, kteří mu něco poradí, ale on řekne, jak to bude, a tak to prostě je a dál se o tom nediskutuje. Na to my vůbec nejsme zvyklí. My si chceme o všem popovídat, všechno vyřešit, ze všeho si udělat nějakou legraci ještě navíc, to znamená, důsledkem toho potom je, že na té pandemii nejenže prostě mnoho lidí tím utrpí a podnikatelé zkrachují, děti se nedostanou do škol a tak dál, ale také hodně lidí na tom vydělá, najde si prostě cestičky k tomu, jak vlastně tu situaci nějakým způsobem využít, zužitkovat ve svůj prospěch, to znamená, určitě, když je takováhle situace, tak bylo nejlepší to naprosto zjednodušit a prostě určit autoritu, která když něco řekne, tak to prostě platí a nediskutuje se o tom dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Omlouvám se, Ivane, není to tedy právě... Nebo kdo by to měl být? Je to premiér, nebo je to letos již třetí ministr zdravotnictví, pan Blatný, nebo kdo teda by měl být tím mužem, v případě České republiky?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, neříkám to rád, protože u nás je to naprosto nerealizovatelné, ale podle mě by to měl být prezident. Měl by to být člověk, který má ten nejsilnější mandát z volby občanů, který by prostě řekl, bude to tak a tak. To u nás samozřejmě nelze, protože exekutivní pravomoci má především vláda, prezidentova funkce je, nechci říct úplně dekorativní, ale reprezentativní, to znamená, není to ten, který má to hlavní slovo, to znamená, že v našem případě by to asi měl být premiér, což ale v případě našeho premiéra zřejmě těžko může fungovat, protože je to člověk, který do politiky přišel z byznysu. A takovému člověku vždy bude samozřejmě záležet na tom, aby úplně nezkrachovala ekonomika, stále se bude prostě ohlížet na to, kolik co stojí, jak se prostě ta opatření, tvrdá opatření promítnou do života podnikatelů, do ekonomiky země a tak dál, to znamená, on vlastně to zásadní rozhodnutí, jestli jde o peníze, nebo o život, nikdy neudělá. On bude vždy prostě v té pozici zkoušet, co ještě lze přitvrdit, ale zase ne moc, to znamená, že s tímto premiérem se z té krize nevymotáme, ale tady bych řekl, že jsme na tom úplně stejně jako v sousedním Německu, jako ve Franci, jako ve všech zemích Evropské unie anebo jako v Americe. Tady prostě v tomhletom nejsme na tom ani líp, ani hůř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Není Andrej Babiš už v politice přece jenom docela hodně let?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, tak on je politice hodně let, ale tady jde spíš o tu mentalitu. To, aby člověk řekl, na 72 dní se nepohne nikdo nikam, dokud nebude prostě žádný nakažený, a pak velmi opatrně začneme znovu žít. Já si neumím představit, tohleto je možné v Číně, to je možné na Tchaj-wanu, tohleto je prostě možné na Novém Zélandu, jsou země, kde prostě se takto prostě ten silný politický vůdce rozhodne, získá pro to podporu veřejnosti, lidé to prostě nějakou dobu vydrží a potom se opět vrátí k ekonomickému růstu, hospody jsou plné, lidi chodí na koncerty, na výstavy a všechno funguje, v těch zemích, jako je naše, to zřejmě nastane až tehdy, když doopravdy se ukáže, že touto metodou se nikam nedopracujeme, že naučit se žít s covidem prostě nelze, že to je prostě takový prevít, který je potřeba vymýtit úplně. Stejně jako je potřeba vymýtit třeba ebolu. Když se uvažuje o tom, proč v Africe je tak málo nakažených, když se předpokládalo, že to bude kontinent, který to vyhubí, tak to je proto, protože oni mají už tu zkušenost s nemocemi, se kterými prostě nelze udělat kompromis. My tu zkušenost zřejmě musíme draze nabýt a doplatí na to spousta lidí životem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Za noční schůzku v uzavřené restauraci kritizoval exministra zdravotnictví, pana Prymulu předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek, nyní sám musel něco podobného vysvětlovat, reportéři Radiožurnálu jej náhodou přes den zastihli v jedné restauraci, 40 minut strávil za zavřenými dveřmi, pan Kalousek se ale brání srovnávání s Romanem Prymulou, nebyl na žádném mejdanu po zavírací hodině, byl pouze u výdejního okénka pro jídlo a při tom čekání si dal pivo. Proč je kolem toho tolik povyku? Pan Kalousek chce poslat 10 000 Kč na charitu, aby svou chybu, kterou uznal, odčinil.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Tak ono se říká, že kdo s čím zachází, s tím také schází, a je vlastně pikantní, že zrovna tento nesporně vtipný politik, který opozičně poplísnil ministra za papalášské manýry, se pak dopustí stejného nebo velice podobného skutku, a když je dopaden, tak úplně stejně kolem toho mlží, dalo by se říct, že když ten pobyt v zavřené restauraci stál pana Prymulu ministerské křeslo a pana Faltýnka funkci místopředsedy strany, tak by i Miroslav Kalousek měl přijít o nějakou židli. No a protože není ničeho ministr ani předsedou, tak pak asi o židli poslaneckou. To by tak asi odpovídalo té logice, nicméně samozřejmě každý má tu tendenci vidět sebe prostě jinak než ty ostatní, měřit jiným metrem a já si vůbec neumím představit, že zrovna Miroslav Kalousek by prostě kajícně se vzdal funkce v Poslanecké sněmovně, já bych dokonce řekl, že by to i byla škoda, že by tam chyběl, on tam vlastně nějakým způsobem je inventář, který tam patří, který tam má být, nicméně také bych řekl, že mi přišlo poněkud zbrklé na základě jednoho pobytu v restauraci, nějaké schůzky, kde zřejmě nemohlo dojít k nějakému rozšíření nákazy, rovnou hned házet ministra zdravotnictví přes palubu, a to ze dne na den. Mám pocit, že to bylo trošku přehnané, nafouknuté, až zas takového zločinu se podle mě nedopustil. Ani jeden, ani druhý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a zda se český fotbal pohne lepším směrem, co jsme zamýšleli, tak to si necháme přesně za týden.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já se omlouvám, moc jsem se rozmluvil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Děkuji komentátoru Ivanu Hoffmanovi za jeho dnešní postřehy a přeji vám do Zlína hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Taky hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.