Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 9. března 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vás vítá u poslechu. Dnes se dozvíme, jak některé události vidí komentátor Ivan Hoffman. Já Vám přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já Vám také hezký den, i našim posluchačům, samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hledání nejmenšího zla. Na řeckých hranicích i třeba ve slovenské politice. Nejenom na to se zaměříme v následujících minutách. Nenechte se u toho rušit. Slováci před týdnem zúčtovali s vládou, která byla kritizována kvůli elitářskému a korupčnímu chování. Novozvolení poslanci Národní rady zítra slavnostně převezmou osvědčení o zvolení. Jednání o podobě nové vládní koalice se podle vítěze voleb z hnutí OĽaNO, Igora Matoviče, výrazně posunula kupředu: Bude to, Ivane, funkční čtyřkoalice?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Všechno tomu nasvědčuje, když člověk čte některé slovenské noviny, slovenské servery, tak tam už se spekuluje o konkrétních jménech ministrů za jednotlivé strany, a vypadá to tak, že kromě toho hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, bude v té koalici i Sme rodina, strana Za ľudí, což je strana, kterou založil bývalý prezident Kiska, no a Svoboda a Spravedlnost Richarda Sulíka, to znamená budou tam i ty dvě skupiny liberálů, kteří se nakonec ve volbách dostali do parlamentu, i ty dvě strany, které jsou těžko zatím zařaditelné, ale spíše komentátoři říkají, že jsou to strany konzervativní, to znamená všichni kromě Roberta Fica a pana Kotleby, ti jsou prostě pro ně nepřijatelní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měl by jít, podle Vás, Andrej Kiska do koalice s Igorem Matovičem, a měl by Igor Matovič tedy vzít do koalice Borise Kollára a jeho stranu Sme rodina? O tom se vedou pořád velké diskuse, minimálně v médiích. Možná pan Matovič už má tedy jasno, ale z Vašeho pohledu, pohledu novináře?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak podstatná je volební matematika, pokud ta vláda má ambici něco změnit na Slovensku, a to je to, co žádají voliči, tak potřebují mít nadpoloviční většinu, a ta je možná, teda ústavní většinu, a ta je možná pouze když se do té vlády zapojí všichni, takže vlastně oni mají i jistou zodpovědnost vůči voličům. Andrej Kiska samozřejmě uvažuje o tom, jestli v té koalici má nebo nemá být, ale je potřeba si uvědomit, že druhá možnost je být v opozici s Robertem Ficem a s Kotlebou, což je asi ještě méně komfortní než být ve vládě, to znamená po té stránce je to myslím rozhodnuto, a neřekl bych, že to úplně rozhodují voliči, teda politici, ale že vlastně ten mandát politikům dali voliči a ti teda z velké většiny chtějí, aby ta vláda vydržela, aby fungovala, aby byla úspěšná. To znamená politické body by asi liberálům moc nepřineslo, kdyby tu politickou situaci sabotovali a spoléhali na nějaké brzké předčasné volby, ve kterých by navíc neměli jisté, že by dopadli lépe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jedna věc je samozřejmě matematika, jak jste řekl, vidíte tam ale případné třecí plochy mezi těmi čtyřmi stranami?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak ty samozřejmě jsou, oni jsou dány i tou velice drsnou volební kampaní, která předcházela těmto volbám, kde si doopravdy politici nebrali rukavičky a vytáhli na sebe úplně všechno, co se dalo, nicméně ta situace se po volbách docela rychle zklidnila a je to možná dáno i tím, že se překvapivě do parlamentu nedostali strany právě tedy z toho liberálního spektra, je potřeba stále si uvědomovat, že na Slovensku téměř pětina hlasů v těchto volbách propadla, to je naprosto rekordní a tím se vlastně doopravdy úplně změnila ta situace. To znamená já bych řekl, že asi ta vláda bude chtít ty řekl bych příkopy velmi rychle zasypat a na něčem konstruktivním se dohodnout, právě proto, že vidí, jaká je situace ve společnosti, jak jsou lidé rozjitřeni, rozděleni, naštvaní, s tím je potřeba něco dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by mělo být, podle Vás, absolutní prioritou nové vlády v prvních dnech? Slováci se shodnou na tom, že země potřebuje zásadní změnu, Igor Matovič hovoří, že chce sestavit funkční vládu, která zásadně zreformuje justici, potrestá korupci.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já bych uvedl takový jeden příklad, to je samozřejmě to hlavní, co lidi zajímá v situaci, kdy si lidé nejsou jisti, jak rozhoduje justice, jestli je někým úkolována, mafií, a nebo doopravdy je nezávislá, tak tohleto je samozřejmě velké téma, ale tam těch problémů je samozřejmě víc, je potřeba si uvědomit, že i na Slovensku je obrovský problém s množstvím lidí v exekucích, kteří jsou na tom špatně ekonomicky, je tam obrovský problém se zdravotnictvím, a to je například velké téma, protože Matovič už teď říká, že vezmou to hnutí Obyčejných lidí a nezávislých osobností na svá bedra rezort zdravotnictví, do kterého se nikomu nechce, on sám říká, tam se nedají získat vlastně politické body, ale my se s tím popereme a to, s čím se chtějí poprat je například obrovský vliv společnosti Penta v zdravotnictví, která má lékárny, nemocnice, zdravotní pojišťovnu, laboratoře, to znamená snaha této vlády bude například zakázat křížové vlastnictví, kdy by jedna finanční skupina neměla vlastnit všechno, a to už nám něco připomíná, to je téma i v jiných zemích, kdy vlastně se najednou ta vláda dostává do situace, že musí jít proti velmi silnému vlivnému byznysu, a tam vlastně ten výsledek nikdy není jistý, ale to jsou problémy, jejichž řešení bude občany zajímat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co může, mimochodem, Igor Matovič udělat na Slovensku pro novináře? On totiž přišel s nápadem, aby ministerstva a korupci v nich kontrolovali právě investigativní novináři, a chce jim dát deset milionů eur ročně.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si toto úplně konkrétně představit neumím, ale ono je to, minimálně je to chytrý tah, protože vůči tomuto hnutí se hodně médií vymezovalo, brali tuto stranu jako naprosto neseriózní a neschopnou vládnout a jejího předsedu jako člověka, který je schopen se pohádat i sám se sebou, kdyby nebyl nikdo jiný s kým vejít do sporu, to znamená pokud najednou je vůči novinářům vstřícný, tak tím také se do budoucna možná postará o to, aby byl méně na tapetě, ale to se samozřejmě uvidí, všechno, co se udělá proti korupci je dobře, prostě Slovensko není jediná země, kde prostě ty pokusy zprůhlednit vztahy mezi vládou a ekonomikou, se prostě dlouhodobě nedaří a cokoliv se pro to udělá, je dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, ten jeho nápad seriózní redakce odmítli s tím, že role novinářů, médií, není tedy kontrolovat ministerstva, ale dělat svou práci. Možná bych se ještě vrátila k těm výsledkům voleb, co se týče Smeru - sociální demokracie, získal něco přes 18 %, odchází do opozice, strana ztratila na 210 000 voličů, myslíte, že je to konec? Politický konec Roberta Fica expremiéra a stále tedy ještě předsedy této strany?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak hodně lidí to říká, já bych řekl, že to je takový trochu sen té opozice najít jednoho generálního, klíčového viníka a udělat z něj právě Roberta Fica, ale řekl bych, že ten volební výsledek, těch 18 %, ukazuje, že ta strana, i když teda utrpěla obrovské ztráty, a je potřeba říct, že částečně si to i sama vykoledovala svým počínáním částečně je to logické, protože když je někdo tak dlouho u moci, tak těch problémů se navalí spousta a pak už je doopravdy těžké je řešit jinak než nějakým restartem, to znamená, že prostě hodně ztratí a můžou se pak znovu odrážet ode dna, ale to se v případě Smeru zřejmě stane, protože na Slovensku je potřeba si uvědomit, není žádná relevantní levicová alternativa. O Smeru se vlastně asi nedá moc hovořit v minulém čase jako o straně levicové, byla to strana typická liberální, liberálně-levicová, ale tím, že autentická levice na Slovensku prakticky žádná jiná není, tak ten voličský elektorát, a ta jeho část, která je doleva, tak kromě Smeru nic nemá, to znamená těch 18 % je nakonec pro ně docela i úspěch, protože se předpokládalo, že může mít 15 % a je to startovací pozice, řekl bych docela komfortní, v opozici, kdy budou kontrolovat vládu, kritizovat to, co se jim nebude zdát. No a pokud by ta vláda se rozhodla být radikálně liberální, konzervativní a jít prostě cestou nějakých drsných nepopulárních reforem, tak, což si ale myslím, že se spíše nestane, tak v takovém případě má Smer slušnou perspektivu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Těsně před branami slovenského parlamentu zůstala koalice neparlamentních stran Progresivní Slovensko/SPOLU, z této strany vzešla nynější prezidentka Zuzana Čaputová. Jak si vysvětlujete jednak tedy pozici této strany, to, že se do parlamentu nedostala a znamená to něco případně i pro prezidentku?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Myslím, že pro prezidentku ne, ta má myslím docela slušnou reputaci a respekt, takže ji to asi nemá jak oslabit, pro tu stranu je to samozřejmě nepříjemné, je potřeba si uvědomit, že předtím nejen, že jejich místopředsedkyně získala prezidentskou funkci, ale také vyhráli evropské volby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Byla to strana, o které se hodně mluvilo, hodně se od ní očekávalo, ono vlastně to, co na Slovensku se stalo v těch úplně posledních dnech bylo, že se ti liberálové do značné míry politicky vyvraždili sami mezi sebou, když nebyli schopni se na ničem sjednotit, ta strana udělala chybu, že vstoupila do koalice, místo toho, aby bezpečným způsobem udělali společnou kandidátku s tím svým partnerem SPOLU, tam by prostě jim stačilo 5 % a v parlamentu by byli, jako co to znamenalo pro tu stranu je jedna věc, já bych řekl spíš, je otázka, co to znamená pro slovenské voliče, tam je to, řekl bych, docela tristní situace, kdy velká část veřejnosti, která zastává řekl bych takové liberální názory, najednou má velice chabé zastání v parlamentu, a to je vždycky chyba, parlament by měl, podle mě, reprezentovat všechny proudy ve společnosti a asi by i v případě Slovenska bylo dobré, kdyby se uvažovalo o těch hranicích pro vstup do parlamentu, protože tím se samozřejmě ta politika hodně zdeformuje. Samozřejmě, líp se vládne, když je tam šest stran, místo dalších, je potřeba si uvědomit, že voliči odmítli Slovenskou národní stranu, odmítli KDH, odmítli dvě strany zastupující maďarskou menšinu, která poprvé nebude mít v parlamentu zastání, tak tehdy ten, líp se vládne, líp se sestavují koalice, ale ten parlament není dostatečně reprezentativní a nepředstavuje společnost v celé té její názorové pestrosti a šíři. To je vždycky chyba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký to může mít, právě ta překreslená politická mapa, Ivane, praktický dopad pro voliče? Pro ty, kteří, jak říkáte, nebudou mít už zastoupení v parlamentu?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To bych řekl, že v této chvíli nikdo neví, z toho důvodu, že nikdo nemůže vyloučit, že v té zjednodušené situaci se vládě podaří taková opatření, která by při reprezentativní sněmovně možná nebyla. Jinými slovy, ta moc je v rukou méně lidí, kteří jsou schopni spíše se dohodnout, no a je na nich, co za ty čtyři roky udělají. Může se stát, že pro mnoho těch tradičních stran je tohleto definitivní konečná, že už je vlastně nikdo v budoucnu nebude potřebovat. To znamená, že se ukáže, v uvozovkách jejich "zbytečnost". I to je jeden z možných scénářů. Ale samozřejmě, pravděpodobnější je, že se politici opoziční, a i mimoparlamentně opoziční, z toho nějakým způsobem poučí a najdou způsob, jak příště voliče přesvědčit, aby je volil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Ivan Hoffman. O hledání nejmenšího zla se hovoří také v souvislosti s eskalací na řeckých hranicích poté, co turecký prezident Recep Tayyip Erdogan otevřel hranice a poslal k nim několik tisíc běženců. Erdogan bude dnes v Bruselu jednat o situaci s představiteli Evropské unie. Jak Vy, Ivane Hoffmane, vnímáte tu situaci, která eskaluje?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak je potřeba si uvědomit, že Turecko se v arabském světě ocitá postupně v izolaci, ocitá se v špatné situaci, i v rámci NATO, nevychází dobře se svými sousedy, a toto všechno prostě se do budoucna projeví v mnoha směrech, za prvé, víme, že ta Erdoganova politika naštvala Francii a Německo. Macrona, Merkelovou, kteří na základě jeho jednání, docela zásadně některými výroky mění svůj přístup k migraci, k migrantům, a říkají, že tentokrát ta hranice platí, že je zavřená, že nelegální přechody vlastně nepřipadají v úvahu, všimli jsme si, že už i na to zareagoval turecký prezident tím, že už nepodporuje plavbu migrantů přes Egejské moře, s tím, že to je nebezpečné, protože i tam Řecko prostě přitvrdilo a už další migranty prostě nezvládá a nechce, to znamená, že to, co dnes vidíme je doopravdy teda zásadní věc. Ono je překrytá tím, že všichni hovoříme o velmi nakažlivé chřipce, ale to podstatné, co se děje ve světové politice, se zřejmě právě teď děje na té turecko-řecké hranici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V zemi, v Turecku, je asi čtyřikrát více běženců než ve srovnatelně velkém Německu, které je ovšem mnohem bohatší než Turecko. Evropská unie dosud posílala Ankaře šest miliard eur za pomoc syrskými uprchlíky. Toto financování má ale příští rok skončit. Jaká je migrační politika Evropské unie? Možná bych citovala týdeník Economist, který napsal: "Mnohé své problémy si Erdogan vytvořil sám, zároveň ale na sebe vzal problémy, před kterými se Evropa rozhodla zavřít oči.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To je takové diplomatické vyjádření k celému tomu problému, který tam vznikl, je potřeba si uvědomit, že Turecko podporovalo v Sýrii rebely, mělo snahu svrhnout vládu Bašára Asada, no a ti spojenci turečtí, vlastně to jsou ti militantní bojovníci, kteří nakonec všichni skončili v Idlibu, poté, co byli vytlačeni z celého toho teritoria, kde se bojovalo, no a tam probíhá závěrečná ofenzíva Asada, teda vlastně těch vládních syrských vojsk, za podpory Ruska, a ti nahlížení, prostě tito, řekl bych turecké spojence, jako militantní agresivní teroristy, a teď Turci tím, že tak se angažovali v tom syrském konfliktu, tak docílili toho, že sousední země rozvrácené, zmítané dlouhou válkou, nakonec ti běženci přicházeli k nim, to znamená teď, když jim hrozí, že z toho Idlibu tam přijdou vlastně ti jejich, řekl bych bojovníci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou statisíce lidí.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To je obrovské množství lidí, tak jsou samozřejmě v situaci velmi špatné, ale sotva ji můžou zachránit tím, že vytvoří na území cizího sousedního státu nárazníkovou zónu do které by potom rádi tyto běžence přesunuli zpátky, toto řešení jakoby silové, o které mají zájem i kvůli tomu, aby vytvořili nárazníkovou zónu před Kurdy, ze kterých si taky vytvořili nepřátele na život a na smrt, tak to jsou všechno takové kroky silou, které ovšem provádí země, která až tak silná nakonec není, i když má obrovskou armádu, zavinili si to sami, prostě jak to jinak říct, prostě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak by se ale měla, promiňte, zachovat Evropa? Jak by měla tu situaci řešit, jak by měla jednat s tureckým prezidentem? Co je vlastně v zájmu Evropské unie, Turecka a také uprchlíků, běženců?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak v této chvíli je jasné, že ten hlas z Evropy je nenecháme se vydírat. To je úplně jasné, ve chvíli, kdy Turecko posílá své vojáky, aby pomáhalo migrantům překonat řeckou hranici, hovoří se o tom, že jim rozdávají nůžky, aby stříhali drátěný plot, a tak dál, ty zprávy přicházejí od nezávislých novinářů, od CNN, a tak dál, není důvod tomu nevěřit, tak tehdy to už je podpora jakési invaze a vůči tomu v té Evropské unii samozřejmě zavládne odpor. Tady nelze očekávat, že Evropa Turecku ustoupí, a to i z toho důvodu, že je vlastně zklamána tím, že z jejího pohledu ten turecký přístup je neseriózní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká komentátor Ivan Hoffman. Předseda Senátu Miloš Vystrčil, zřejmě na schůzce nejvyšších ústavních činitelů navrhne, aby Česko požádalo Čínu o výměnu jejího velvyslance. Důvodem je dopis čínské ambasády ke zvažované cestě bývalého šéfa Horní komory, Jaroslava Kubery, na Taiwan. Pan Vystrčil označil dopis za výhružný až vyděračský. Jak Vy rozumíte celé té situaci? Možná ještě pro kontext doplním, že čínská ambasáda předala v lednu Hradu, podle serveru Aktuálně.cz dopis, kde hrozila trestem panu Kuberovi, i českým firmám v Číně, pokud se uskuteční návštěva. Kancelář prezidenta měla podle webu dopis podpořit, přípisem, a panu Kuberovi ho předala v polovině ledna.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak, ta otázka je mě adresována správně, protože já mohu říct, s Janem Werichem, že v naší rodině jsem to já, kdo řeší zásadní věci jako je náš vztah k Taiwanu, zatímco má manželka řeší jenom takové drobnosti jako kam pojedeme na dovolenou a nebo co se koupí za peníze, které vydělám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Máte hezky rozdělené role.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Abych citoval klasika. S tím Taiwanem je to problém, Čína ho považuje za jednu ze svých provincií, hrozí mu vojenským zásahem, v případě vyhlášení nezávislosti ty vztahy jsou takovéto od roku 1949, i když teď jsou daleko lepší, tak ten jejich postoj prostě takovýto je. My s tou politikou jedné Číny nemusíme souhlasit, ale je velmi dobré ji rozumět. No a to, že Čína upozorňuje předem, jak se zachová, když bude mít za to, že s její politikou jedné Číny někdo nesouhlasí, tak já bych řekl, že to je vlastně nadbytečná iniciativa, protože, jaksi z pilnosti, protože jde o postoj dlouhodobý, naprosto konsekventní, přes který prostě nejede vlak. A Čína je pro partnery v tomto směru zcela předvídatelná, dobře čitelná, to znamená i bez toho, že oni pošlou nějaký dopis, tak člověk, který trochu rozumí politice, rozumí Číně, tak ví, že navštívit Taiwan na úrovni takto vysoké, je vlastně zaručený způsob, jak zmrazit vztahy s Čínou, to znamená když chceme zmrazit vztahy s Čínou, tak to je strašně jednoduché, pošleme předsedu Senátu na Taiwan a je to vyřešené. Jiná otázka je, jak říkám, jestli s tím souhlasíme, jestli si myslíme, že Čína by měla tu politiku mít jinou, no ale my to sotva změníme, to znamená asi je dobré vycházet z té situace, jaká je a podle toho se rozhodnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měli bychom třeba, obráceně, my mít nějakou jinou politiku, jenom doplním slova předsedy poslaneckého klubu opoziční ODS, Zbyňka Staňury. Podle něj, cituji: "Musí být jasné, že Česká republika je suverénní a sebevědomá země a bude tak vystupovat i vůči velmocím." Jinými slovy, teď už otázka pro Vás, je Česká republika, chová se jako suverénní, sebevědomá země?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si myslím, že ano a že se tak určitě i zachová, to znamená, že pokud převládne názor, že prostě je potřeba dát Číně za vyučenou a předvést jim, že doopravdy se jich nebojíme, a že je nepotřebujeme, tak v takovém případě, jak říkám, může tam jít i premiér, i s prezidentem, a tím dokážeme celému světu, že prostě jsme suverénní, ale já myslím, že jsme suverénní i bez toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, když byl pan Vystrčil zvolen předsedou Senátu, řekl, že jej chce zviditelnit, že chce zlepšit komunikaci se sněmovnou, Senát označil za skutečného kontrolora kvality legislativy. Jak Vy vnímáte Senát?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak to je takové naše přání od vzniku kdy Senát vznikl, aby vlastně byl tou kontrolou řekl bych kvality ústavodárného celého procesu. A musím říct, že se to asi i mnohokrát podařilo, ale on má Senát ještě druhou funkci, on je vlastně tím, jak je volen postupně, tak je protiváhou Poslanecké sněmovny. Vidíme, že když některé strany mají většinu ve Sněmovně, tak zpravidla opozice ovládne Senát, a to je myslím v politice velmi zdravé, že jsou dvě taková politická centra, která se rozdílně staví často k tomu, co se ve společnosti děje, a já si myslím, že to je úplně v pořádku a že tuhletu funkci ať Senát má i nadále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje komentátor Ivan Hoffman. Já Vám děkuji za Vaše postřehy a přeji do Zlína hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já také. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude světící biskup pražský Václav Malý. Zita Senková přeje příjemný poslech Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.