Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 4. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům komentátora Ivana Hoffmana. Přeji Vám dobrý den do brněnského studia.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já Vás také zdravím a přeji hezký den i našim posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme například proměny předvolebních kampaní, napětí ve vztazích s Ruskem kvůli kauze Koněv, i novou zpravodajskou stanici v Česku. Inspirativní poslech. Přesně 30 let uplynulo od první kampaně před prvními svobodnými volbami po pádu komunismu. V květnu 1990, 40 dní před hlasováním, zahájily tuzemské politické strany volební kampaň. Vzpomenete si na ni, Ivane? Jaká byla?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No úplně přesně, jako kdybych se vrátil do minulosti. My teď máme takovou zajímavou dobu, kdy těch zpráv je málo a tak se vlastně i média hodně vrací do minulosti s takovými retro příspěvky, ale tohleto si pamatuji, protože vlastně to začínala moje novinářská kariéra, tak vlastně ty první volby byly zajímavé. Ono před tím rokem 1989 vlastně nepředcházel volbám žádný volební boj. Volič měl k hlasování společnou kandidátku Národní fronty, a předpokládalo se, že svým hlasem podpoří stávající politické uspořádání, ke kterému se ostatně nenabízela ani žádná alternativa, takže volební kampaň postrádaly smysl, takže vlastně když najednou se tenkrát objevilo vícero politických stran a hnutí, tak k tomu jejich soupeření o voliče, logicky bylo nutné prostě těch kampaní, které se, jak si tenkrát na to vzpomínám, hodně soustřeďovaly na program. Tehdy se ty strany lišily v názoru na to, jak reponovat společnost, to nadšení po roce 1989, respektive nadšeni z revolucionářů už tak nějak pominulo a ve společnosti se najednou ukázalo hodně různých proudů, které se vlastně ty politické strany svými programy snažily oslovit, tak to bylo zajímavé. Někomu připadala transformace už tehdy příliš drsná, jinému příliš pomalá, někdo volal po jasné orientaci na západ, jiní spíše byli opatrní, upřednostňovali raději neutralitu, a tak se vlastně ta první kampaň, si na to vzpomínám, stala takovou všeobecnou diskusí o dalším směřování republiky, a byla to teda doba, kdy se ty programy četly, a jaksi se předpokládalo, že jsou myšleny smrtelně vážně, tak jsme je všichni studovali, a brali jsme to jako, že se nám nabízí smlouva s voličem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebyly myšleny vážně?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak potom, v tom dalším průběhu, to už jsem vlastně ty kampaně sledoval hodně zblízka i v českém rádiu když jsem vlastně připravoval volební magazíny a tak dál, tak tam už se ta atmosféra začala potom měnit, to se ukázalo, že ty sliby zůstávají na papíře, no a voliči se začali spíše potom už rozhodovat podle sympatií k politickým osobnostem, které prostě pro ně představovaly nějakou jistotu a nějak jim důvěřovali, no a ty kampaně už se tolik vlastně nesoustřeďovaly na prezentaci programu, a spíše se snažily ukázat v co nejlepším světle ty kandidující politiky. To už byla doba, kdy u nás politik nebyl výjimečný, ale stále ještě byl jakousi hvězdou, celebritou, a těšil se neformální autoritě, o které teda ti dnešní politici můžou jenom snít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdy to bylo? V jakém období? Abychom si třeba udělali i časovou představu, kdy došlo, nebo začalo docházet, k nějakým změnám?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No já si přesně pamatuji, jak se jednou Petr Nováček, můj kolega z kanceláře, vrátil z nějakého sjezdu OSN, on byl strašně poctivý, jezdil na všechny sjezdy všech politických stran, vždy se vracel s plnými bloky poznámek, a tak si posteskl, a to se mi tam vrylo do paměti, že už vlastně spíš je to takové show, že tam cosi ukazují, nějaká hesla a tak dál, ale že vlastně ty programy se vyprazdňují a ti politici už si začínají zvykat na to, že je nikdo nečte, no a my, protože jsme je vlastně četli povinně, abychom uměli zprostředkovat posluchačům nějaký dojem z nich, tak pro nás to bylo takové zklamání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je typické pro ty současné kampaně? Kdy tedy došlo k tomu zlomu, kdy, podle Vašeho názoru, už se ty programy nečtou? Asi jak u koho.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si myslím, že se to stalo v okamžiku, kdy se politici, za prvé, zapletli s různými nedůvěryhodnými podnikateli, mafiány, zkompromitovali se účastí na různých skandálech a na něco se jim přišlo, a tak dál, to se všechno promítlo do kampaní.
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A v jakém roce nebo v jakých letech to tedy bylo?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tohleto už je to období kolem opoziční smlouvy, kdy vlastně začala první taková deziluze s politiky, kdy se spíše už útočilo na konkurenci, než aby se nabízelo vlastní řešení, a ono to také odpovídalo té společenské poptávce voličů, kteří začali hlasovat protestně, to znamená to už je období před tím, než se na scénu začaly objevovat takové ty úspěšné protestní strany, a současně vznikala už taková obava o osud těch stran tradičních, které ztrácely sympatie veřejnosti, tak to byly nejprve Věci veřejné, no a potom přišlo hnutí ANO, které je vlastně úspěšné dodnes, ono už samozřejmě dneska není tím hnutím protestním, ale vlastně ty zdroje jsou někde tam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nakolik, v čem se proměnil volič za těch 30 let?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, začal být opatrný, ze začátku jsme vlastně těm politikům, řekl bych, hodně věřili a fandili, a taky musím říct, že v politice ze začátku bylo velké množství takových kreativních osobností, lidí, kteří uměli  mluvit, kteří měli vlastní nápady, a tak dál, postupně jich ubývalo, možná to bylo tím, že ty politické strany byly nové, i když o nich hovoříme jako o tradičních, tak vlastně u nás tradiční strana je jedině ta komunistická, ta trvá nejdéle, ale projevovalo se to tím, že v té jejich stranické práci, oni neběželi běh na dlouhou trať, strany si nevychovávaly dorost, jakýsi svůj, i když formálně byli mladí sociální demokraté, mladí občanští demokraté, ale většinou tam probíhal vnitřní boj o místa na kandidátkách, každý se snažil v té politice uspět, a nemysleli na to, že je někdo jednou nahradí, a že by je měl někdo nahradit, někdo, kdo tu politiku začne dělat od mládí, a připravovat se na tu kariéru, i s vědomím, že vlastně může udělat v celé té kariéře jenom jednu chybu, na základě které už potom skončí. Tohleto je tradiční politika, která u nás vlastně nepřišla a všechno bylo takové rychlé, politici byli hodně soustředěni sami na sebe, takže vlastně si nevychovali dorost, a na to vlastně potom později doplatili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nyní? Vychovávají si ty současné strany, které jsou v politickém spektru, následovník, nástupce, novou generaci?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Řekl bych, že spíše, než by to dělali, tak si najímají úspěšné marketéry. My vidíme, že dnes teda ty úspěšné kampaně, a není to jenom u nás, je to obecněji trend, jsou výsledkem profesionálního politického marketingu, ta kampaň se opírá o schopnost vyhodnocovat sociální data, cíleně mířit prostřednictvím reklamy a sociálních sítí na přesně definované cílové skupiny, je to takový mikrotargeting, jak se anglicky říká, ten program je redukován na jednotlivé slogany, a ten politik vlastně dnes už je spíše prodavačem politického produktu, než myslitelem. To je základní rozdíl. No a s tím se pochopitelně těm tradičním stranám zkomplikovala situace, protože oni vlastně díky tomu, co bylo kdysi jejich předností, to znamená tradiční hodnotová orientace, tak kvůli tomu oni mají dnes malý manévrovací prostor pro takové to účelové taktizování, a když se k tomu přičte, že jsou okoukané a negenerují teda charismatické lídry, tak pak je jasné, že ta jejich šance na úspěch klesá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký typ politiků, podle Vás, vyhledáváme?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, já mám pocit, že teď vlastně spolu hovoříme v době, kdy se ta situace mění, a to ovlivní, podle mě, i ty kampaně, a konečně to ovlivní i to, jaké politiky budeme volit, jak jim budeme naslouchat, protože po této koronavirové pandemii, a následné ekonomické, a zřejmě, předpokládám, i sociální krizi, se asi bude ta politika vracet více ke kořenům, to znamená k soutěži programů, které budou reagovat různě na ty nové výzvy, ta společnost, sice dneska říkáme, že je rozdělená, ale ona je rozdělená v názorech na jenom řekl bych takovou tu povrchní politickou agendu, ale teď tato krize prohloubí i takové ty sociální rozdíly mezi lidmi, mezi chudými, bohatými, úspěšnými, neúspěšnými, zaměstnanci, podnikateli a tak dále. Každý bude sledovat své zájmy, a v té situaci takového napětí a kdy vlastně přestávají některé věci platit a začnou se hledat nová řešení, tak to politice, podle mě, může prospět, a předpokládám, že se tak i stane, že znovu začneme číst programy, a mezi politiky vybírat ty, kteří jsou důvěryhodní, u kterých máme pocit, že nejen hezky mluví, ale mají čisté zuby, bílé, a pevný stisk ruky, a to jsou takové ty, dneska už ta ruka se podávat nebude, takže to bude něco jiného, ale budeme od nich chtít, aby rozuměli situaci, a aby se jim dalo věřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte, že předtím jsme to nechtěli?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já myslím, že ne, společnost byla rozjitřená, naštvaná a politika se stala takovým řemeslem, které pomalu ani nikdo moc nechtěl dělat, že už chyběli lidi, viděl jsem to tristně jo, prostě takové to zklamání politikou v té společnosti, procházelo skutečně napříč celou tou společností.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komentátor Ivan Hoffman. Podle analytika Pavla Ranochy z agentury Kantar.cz, jsou podle čísel z průzkumu, krátkodobým vítězem koronavirové krize vládní strany, na které je teď upřena maximální pozornost, a opozice se o to hůř prosazuje se svými nápady. Může jít ale například jen o dočasný efekt. Jak se Vy na to díváte? Na tu současnou situaci, ostatně pokračujeme i v našem tématu.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No určitě to tak je, opozice v této chvíli nějaký velký prostor nemá, ona vlastně kritizuje, a je to taková kritika ad hoc, prostě ať vláda udělá cokoli, tak ta kritika se vůči tomu vymezuje, to znamená řekl bych, že to problematické na té opoziční práci dnes je, že mají ve vládě partnera, který prostě jim naslouchá, a oni, když řeknou, že se jim něco nelíbí, oni řeknou, tak v pořádku, tak nelíbí se vám, že nemůžeme cestovat, tak my zrušíme zákaz cestování. Obecně se dobíjí, pokaždé, mám takový pocit, že do otevřených dveří, vláda před nimi pružně ustoupí, a to znamená, že ve chvíli, když řeknu, může se cestovat, tak opozice řekne, no dobře no, ale není to nebezpečné, co když se někdo nakazí, co když to nedopadne dobře, jednou ta opatření jsou příliš přísná, pak se příliš rychle rozvolňují, doopravdy, tady je velmi těžké tu vládu kritizovat, ale ve chvíli, kdy se začne ta situace nějakým způsobem stabilizovat, budou se předkládat účty, co kolik stálo, kdo co objednal nevýhodně, a tak dál, tak tam pochopitelně ten prostor pro kritiku vlády bude, a opozice si prostě přijde na své. Teď má takové špatné období, bych řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komunikuje, podle Vás vláda, co se týče toho postupného rozvolňování březnových restrikcí, srozumitelně?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
My si o tom povídáme stále, já mám z toho takový pocit, že už minule jsme se k tomu dostali, že ta vláda jedná ad hoc, dělá momentální rozhodnutí, podle toho, jak se ta situace vyvíjí, ale ona se k tomu i přiznává, oni ji říkají, že my máme nepřítele, neviditelného, nikdo si s ním zatím ještě na 100 % neporadil, nevíme, co nás čeká, to znamená ona udělá nějaké rozhodnutí, vzápětí ho změní, teď politici sami mezi sebou diskutují co a jak, nahlas, nejsou domluveni na nějaké společné strategii, a toto všechno samozřejmě vypadá jako chaos, ono to v jistém smyslu i je chaos, a teď jde o to, jestli je za to chceme kritizovat a nebo to vezmeme v úvahu, že to je vlastně přirozené a všichni si budeme držet palce, aby to prostě co nejdřív skončilo, to znamená já se nerad přidávám k těm kritikům vlády, protože mám pocit, že oni v té situaci by se chovali úplně stejně, nic jiného by nevymysleli, také by byli nuceni jednat operativně, také by to vypadalo jako chaos, to znamená máme tam lidi, kteří vzešli z demokratických voleb, tam jít teď nemůžeme, úplně to nejlepší co můžeme udělat je držet jim palce, aby to co nejlíp zvládli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministerstvo zahraničí se ohradilo proti nótě ruského velvyslanectví, které si stěžovalo na článek týdeníku Respekt. Podle něj do Prahy přicestoval pracovník ruských tajných služeb, údajně vybavený jedem ricin. Článek v Respektu označila ambasáda za nehorázné a lživé pomluvy, a součást diskreditační kampaně v českých médiích, Černínský palác považuje ruskou nótu za nepatřičnou, protože se v ní ambasáda ohrazuje proti svobodě médií. Čeho jsme tady svědky? Řečeno slovy šéfa naší diplomacie, pana Petříčka, vztahy s Moskvou momentálně nevzkvétají.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak je to nesmírně zajímavý fenomén, kdy lokální politici, a některá privátní média, ovlivňují zahraničně politickou agendu státu. No a pro vládu je to nesmírně komplikovaná situace, kdy na jedné straně nechce z vnitropolitických důvodů vstupovat do lokální politiky, a tvrdí, že ji to nepřísluší, a už vůbec nechce kádrovat média, protože to by špatně dopadlo, ale současně nemá zájem ani na eskalaci vztahů se zahraničním partnerem. Já si myslím, že tato aféra, respektive zpravodajská hra, je mráčkem, ze kterého nakonec pršet nebude, určitě nemyslím si, že teda budeme vyhošťovat ruského velvyslance, a také na druhou stranu, určitě nepředpokládám, že nám Rusové zavřou kohoutky s plynem a ropou, to znamená je to, říkám, je to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A o co jde vlastně? Podle Vás?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, tak já mám takový pocit, že jsme svědky toho, že někteří politici lokální, si budují image takových těch rebelů, Davidů, co si dovolí na Goliáše a osmělí se vymezit proti některým velmocím, a myslím si, že to je právě taková ta hra na ty rebely. Mimochodem, oni dostávají teď, pokud jsem to správně slyšel, policejní ochranu, kvůli těm jejich výhružkám, a já na jejich místě teda, bych se docela zlobil, docela bych byl naštvaná, protože s tou policejní ochranou bych si nepřipadal jako ten rebel, kterého všichni obdivují, ale spíš jako bačkora, jako někdo, kdo neumí nést osobní odpovědnost za to, co natropil, to znamená, myslím si, že z té policejní ochrany asi nemají velkou radost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak asi úřady, které tu ochranu přidělily, měly důvody pro to, proč tak postupovaly.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No nevím, jestli k tomu měli důvody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když ji tedy udělili?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
V každém případě teda, když už ji tedy udělovali, tak já když se na to dívám jako daňový poplatník, tak bych upřednostnil takové řešení, kdy by vlastně náklady na tu policejní ochranu nešly ze státního rozpočtu, ale kdyby uhradila příslušná městská část, za kterou jednají politicky, a nejlépe teda strana, za kterou ten který rebel kandidoval, to by se mi jako líbilo, to, že jsou placeni z mých daní se mi nelíbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministr zahraničí, Petříček, řekl, respektive vysvětlil v rozhovoru pro Mladou frontu, proč zrovna nyní procházejí ty vzájemné vztahy tak složitým obdobím. Podle něj je zatím, mimo jiné, snaha Ruska politizovat celou řadu historických témat, což podle něj, cituji dál jeho slova, dokresluje i skutečnost, že poslední schůzka ministrů zahraničí, se konala v roce 2005, tedy před 15 lety.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já jsem to slyšel také, tento jeho názor, tuto jeho interpretaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak hodnotíte vůbec postoj Moskvy k celé záležitosti? Proč vlastně ji právě, odstranění Koněvovy sochy, což je majetek České republiky, byla pořízena za ještě československé peníze, tolik pobuřuje ruské úřady?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si myslím, že před časem tady, v tomto pořadu to Andor Šándor řekl způsobem velmi přesným, diplomatickým, asi bych k tomu nic nového nedodal, je to pro ně citlivá věc, kdyby to pro Rusko nebyla citlivá věc, tak by se tito politici tím Koněvem ani nezabývali, já mám pocit, že jim právě o tu ostrou reakci Moskvy jde. Je to taková cílená provokace, a řekl bych i úspěšná, protože pochopitelně v Rusku tato témata jsou citlivá, jak už to prostě rozebralo mnoho předřečníků, já teda bych k tomu poznamenal něco, když už teda máme tu svobodu slova, tak by si, i když teda pokud jde o BIS, tak bych si nerad to u tajných služeb rozházel, to jsou mocní lidé, ale nemůžu k tomu neříct, že já tu současnou Bezpečnostní informační službu vnímám jako jakousi filiálku CIA v České republice a tím pádem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou silná slova.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, ano, tak máme tu svobodu slova. Tak rozumím tomu, že nás varují zrovna právě před Rusy, před Číňany, protože to je geopolitická konkurence Američanů, se kterými jsou za dobře, od kterých dostávají vyznamenání Za zásluhy a tak dále. Tady se často říká o tom, že je to spřátelená služba, a tak dál, já si vždycky vzpomenu na de Gaullea, který říkal, že přátelství existuje pouze mezi lidmi a nikoli mezi státy, tam existují jenom zájmy, ale prožíváme tuhletu dobu, kdy jsme orientováni na jednoho partnera, a prostě s tím spojenectvím bereme vlastně i jejich nepřátele. Mě se to moc nelíbí, jsem spíš stoupencem takové té diplomacie korektně vyjít se všemi, neprovokovat druhé, a ani nechtít, aby oni provokovali nás, mít svoji jako hrdost, ale nebýt také prostě tím provokatérem, to znamená tito tři naši lokální politici určitě nejsou teda mí hrdinové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hlavní večerní zprávy byly včera prvním pořadem, který nový zpravodajská stanice na českém trhu CNN Prima News nabídla divákům, ambicí je být vedle veřejnoprávní ČT24, která shodou okolností slaví 15 let existence, stejně životaschopná jako je například v Británii soukromá Sky News, vedle BBC. Jak vidíte její šance? Je u nás prostor pro další zpravodajskou platformu?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak já myslím, že to vůbec nebylo špatné, ti moderátoři včera samozřejmě měli trému, ale myslím, že se s tím docela poprali, nepitvořili se, nepředváděli, ty zprávy trvaly skoro hodinu, ale podařilo se to vyplnit bez bulvární vaty, tak u Primy je vždycky výhoda v tom, že se připravuje dlouho, jsou v ní zajímavé prvky, které nelze potom přinášet každý den, a v té premiéře měli průzkum veřejného mínění, zajímavé vstupy reportérů CNN z Ameriky, z Británie, několik domácích kompetentních hostů v živém vysílání, myslím, že se jim povedl ekonomický blok, a dokonce byl zajímavý i ten sport, což je teda v době, kdy se nesportuje, jako těžké, tak uvidíme, jak to bude pokračovat. Pokud má Prima reálný byznys plán, to nevíme, v té dnešní době, kdy média mají nouzi o peníze z reklamy, musí na sebe nová stanice vydělat, ale na tu Vaši otázku, existuje určitě důvod, proč této nové soukromé stanici držet palce, já ho popíši tak, že soukromá média si prostě na sebe musí vydělat, a klíčem k tomu úspěchu je vysoká sledovanost, no a to nutí soukromníky dělat zpravodajství tak, aby bylo přijatelné pro lidi různých názorů, různé orientace, to znamená, že oni nemají ambici diváka vychovávat, říkat mu, co je správné, co si mají myslet, protože nemůžou riskovat, že tím jakýmsi ideologickým školením způsobí potom u toho potenciálního diváka tzv. "tunaut" faktor, což je moment, kdy se ten divák naštve a přeladí na konkurenci, tak problém soukromých médií obecně je, hlavně to platí teda u soukromých rádií, že bývají vlezlá, no a to u zpravodajské televize by bylo kontraproduktivní, takže to, co jsme zatím viděli, myslím, nebylo nevkusné a říkám, držím jim palce, a ten prostor na trhu oni určitě mají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká na závěr dnešního vydání komentátor Ivan Hoffman. Děkuji za Vaše názory a přeji hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já Vám také. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nenechte si ujít zítřejší vydání v den 75. výročí květnového pražského povstání, budu hovořit s vojenským historikem, plukovníkem Eduardem Stehlíkem. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.