Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 31. srpen 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům komentátora Ivana Hoffmana, který usedl ve zlínském studiu, vítejte v našem vysílání.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Přeji hezké ráno vám i našim posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pod lupu si vezmeme tchajwanskou misi šéfa českého senátu i rouškovou politiku vlády a její sliby, nerušený poslech. Předseda českého Senátu Miloš Vystrčil s početnou delegací politiků, podnikatelů i zástupců akademické sféry zahájil návštěvu Tchaj-wanu. Negativně se na jeho cestu dívá například premiér Andrej Babiš, ministr zahraničí Tomáš Petříček, či prezident. Miloše Zeman a také Čína, šéf tamní diplomacie, který je, na návštěvě Německa, měl podle agentury Reuters prohlásit, že Miloš Vystrčil zaplatí vysokou cenu za porušení principu Jedné Číny tím, že oficiálně navštívil Tchaj-wan, jak to vnímáte vy, Ivane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No tak, jak velké dobrodružství je to doopravdy typické, je takový úzus, že když má Čína nějaké, nějaké podobné přání, tak její partneři ve snaze udržet si dobré vztahy, nepokazit byznys, nejít do konfliktu, to přání víceméně respektují, no a teď se našel někdo, kdo vlastně jde proti tomu trendu a vlastně testuje, co se doopravdy stane, je z jedné strany to vyhlášení zní hrozivě, ale když to vezmeme racionálně, tak co takového se může stát panu Vystrčilovi, jak, jak může zaplatit nikdo, nikdo si to neumíme nějak představit, ale to se vlastně ukáže v těch dalších reakcích, ono je samozřejmě možné, že se ty vztahy s tou jednou částí Číny, s tou pevninskou poškodí, ale je potřeba si uvědomit, že to je vlastně do budoucna jistý vklad, je to příležitost pro politiky, který přijdou, aby s velkou slávou potom ty vztahy napravili a aby potom možná byli i lepší, než jsou dnes, to nevíme, ale já bych k tomu hlavně řekl, že, zde je taková věčná otázka, zda v politice má jít o hodnoty anebo jestli je politika o zájmech, o penězích, no a pan předseda Vystrčil tu cestu na Tchaj-wan zdůvodňuje především potřebou prosazovat hodnoty, prosazovat lidská práva, říkal, že se inspiruje Václavem Havlem, ale vidíme, že z druhé strany sebou veze obchodníky, početnou ekonomickou delegaci, která vlastně tam jede s tím, že udělá dobrý byznys, dobré obchody, takže vlastně ani tato návštěva není, řekl bych jenom, jenom ideologická, je to i vlastně byznysové návštěva, ze které vlastně nakonec i může být užitek, protože když se podíváme na tu obchodní bilanci s tou pevninskou Čínou, tak ta je v milionech, zatímco výměna s Tchaj-wanem je v miliardách, prostě to jsou řádově jiné peníze, takže já, já na to nemám nějaký jednoznačný silný názor, zda tam měl jet nebo ne, spíš jsem zvědav, jak to dopadne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle pana Vystrčila jsou tři takové účely té cesty, jednak podpořit naše podnikatele, aby navázali dobré obchodní kontakty, vědeckou technologickou spolupráci, spolupráci v oblasti inovací a také má proběhnout debata o kulturní výměně, co je tedy za tou čínskou rétorikou, mimochodem ministr zahraničí Tomáš Petříček považuje to vyjádření, které jsem citovala v úvodu, vyjádření čínského ministra zahraničí za hranou a zve si čínského velvyslance v Praze, tak říkajíc na koberec.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Tady jsou nějaká diplomatická pravidla, která jsou vlastně naprosto standardní. On vlastně žádnou jinou možnost nemá, nemůže dělat mrtvého brouka, to vyhlášení je silné, tak si ho nechá vysvětlit z druhé strany to, že ta cesta předsedy Senátu nemá podporu ostatních nejvyšších ústavních činitelů a vlastně asi, řekl bych většiny politiků, je, je logická a souvisí možná trochu i s tím, že dnes vsadit na prosazování lidských práv, je, je, řekl bych, no není to up today jeho, s prosazováním lidských práv je vlastně hlavní potíž v tom, že se ve světě v tomto směru postupuje selektivně, že se používá dvojí metr. Někdy nám prostě to porušování lidských práv anebo jejich deficit vadí, jinde to přehlédneme, nevadí nám to a také je problém v tom, že už samotná Charta lidských práv OSN je napsáno tak, že si každý z ní vezme to, co se mu hodí no a to, co se nehodí, prostě ignoruje, tím ale.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Není jasné, co jsou to lidská práva?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Není to úplně, je, jsou období, kdy se spíše zdůrazňují taková ta práva sociální, každý má právo na práci, na, na bydlení, střechu nad hlavou a tak dál a pak jsou taková, když se zdůrazňuje právo na, na volbu, náboženství, svobodný, svobodu, svobodu pohybu a tak dál, to znamená ono v různých obdobích lidé chtějí, anebo kladou důraz na něco jiného na nezřídka vidíme, že se celý ten koncept ochrany lidských práv jeví jako takové pokrytectví jako jedna z technik vedení hybridních válek, to znamená z jedné strany lidská práva jsou strašně důležitá, je potřeba na nich trvat, ale každý si je vysvětluje jinak, tak možná někdy je lepší spíš sázet dejme tomu na občanská práva nebo na, na, na dodržování zákonnosti, než na takové ty obecné principy, které si každý vysvětluje jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Někteří komentátoři si kladou otázku, jaký signál tedy touto návštěvou šéfa našeho Senátu česká republika vysílá a zda by mohla být i příkladem jiným demokraciím, mimochodem loni v květnu zavítal na Tchaj-wan předseda belgického senátu.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Jestli my budeme nějakým příkladem nebo ne, to je těžko říct, ale že testujeme teda ten prostor, to se asi říct dá, protože toto je delegace na, na, řekl bych hodně vysoké úrovni. Vlastně to poznáme dobře už z té první čínské reakce. Někde prostě jsem zaregistroval takový názor, že toto bude nepříjemné pro našeho velvyslance v Číně, se kterým se teď nikdo nebude bavit, ale, ta otázka, jestli se tím definitivně nějak pokazí vztahy s Čínou anebo ne, to v této chvíli nevíme, ale tam kde dosud existovaly vztahy dobré, mezi konkrétními partnery, tak tam zřejmě i zůstanou. To znamená to, co dnes vidíme, je taková doopravdy bouře, ale je to bouře v takové té diplomatické sklenici vody, která se vůbec nemusí nakonec promítnout do reálného života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou roli chce vůbec hrát tedy naše diplomacie, diplomacie České republiky?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já myslím, že to neví, že každý dělá si politiku svým způsobem, tady je zahraniční politika, politika vlády, která jí má na starosti, potom je zde politika pana prezidenta, ale svou politiku dělá pražský primátor nebo starosta Řeporyjí, tady si dělá zahraniční politiku každý jak chce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To ale asi není to nejlepší.

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, já si myslím, že to je katastrofa, ale, ale je to takový náš styl prostě, tak asi to tak prostě patří k mentalitě anebo my to tak prostě děláme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S komentátorem Ivanem Hoffmanem se teď zaměříme na jiné téma, premiér Babiš a vicepremiér Hamáček oznámili koncem týdne dva velké kroky, jednorázový příspěvek pro důchodcem, včetně příjemců invalidních a vdovských penzí, tedy celkem 3 miliony lidí dostane před Vánoci pět tisíc korun, dávku politici odůvodňují vyššími životními náklady seniorů, podle opozice je to předvolební korupce, jak vy hodnotíte tento bonus?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Tak já jsem taková obecná shoda, že důchody u nás rozhodně nejsou opulentní, spíše jsou nedůstojně nízké, ale ten jednorázový příspěvek na tom nic nezmění, no a ty argumenty pro rouškovné jsou, ono jich je víc a některé jsou trochu zvláštní. Je potřeba říct, že důchodci v té krizi nebyli postiženými, nepřišli o peníze, důchody stát vyplácel, i když se ekonomika zastavila, no a pak jeden z argumentů, že důchodci utrpěli i psychicky, byli jako ohroženou skupinou, tak nepotvrzují to některé průzkumy veřejného mínění, ty spíše ukazují, že takovou tu nejtěžší psychickou zátěž měly rodiny s malými dětmi, no a potom mladí lidé, pro, pro které teda tam ta epidemie, ta pandemie a ta izolace s ní spojená, byla, byla jako asi, asi úplně nejhorší, není to úplně jasné, co se vlastně nám důchodcům tím rouškovným kompenzuje, my si ty peníze teda vezmeme, ale jestli se předpokládá, že je hned roztočíme a že zvýšíme spotřebu a že, že se začnou, že se ta ekonomika prostě rozhýbe, tak na to málokdo věří, spíše je takový předpoklad, že, že lidé, kteří ty peníze dostanou zničehonic, takže spíše je budou šetřit, že teda vlastně v nějaké spotřebě neskončí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Druhým krokem vlády který je co do objemu peněz větší, je zrušení superhrubé mzdy a s tím spojené snížení daně z příjmů, je to ekonomicky opodstatněné, což ostatně můžeme vztáhnout i na ten krok číslo jedna, tedy to řekněme takzvané rouškovné pro seniory.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já mám pocit, že a tady jsme svědky toho, že vláda cítí, že by měla učinit takový krok, kterým, pokud jde o tu pomoc docílit jakési spravedlnosti, tato otázka spravedlnosti je strašně důležitá, ruce k vládě se po krizi anebo už během krize natahovaly ze všech stran a bylo jasné, že doopravdy spravedlivé by bylo buďto pomoci všem anebo potom nepomoci nikomu, respektive pomoci pouze tomu, kdo nemá co jíst, anebo mu hrozí, že přijde o střechu nad hlavou, protože když se pomůže všem, tak to znamená obrovský a dost možná i nesplatitelné zadlužení a, a to zadlužení potom způsobí přesně ty sociální otřesy, kterým se rozdáváním peněz vláda snaží zabránit, takže je to takový bludný kruh a já si myslím, že to rušení superhrubé mzdy vlastně je snahou, ne dávat lidem peníze, ale, ale docílit toho, aby o některé peníze nepřišli, aby, aby jim zůstali, no a jít prostě plošně naklonit si vlastně, vlastně všechny, kteří, kteří zatím teda vůbec nic nedostali, ale také chtějí mít pocit že,, že na ně vláda nezapomněla, já si myslím, že tam je takový spíše psychologický efekt, pokud jde o ekonomický, tak to je samozřejmě nepříjemnost, protože ty peníze budou někde chybět a a ta představa, že když už jí chybí tolik, tak když bude chybět o trochu víc, takže to je jedno, to si nejsem úplně jist, my nejsme v situaci, kdy prostě škrtneme ty peníze a budeme se tvářit, že, že nejsou, zatím je to stále tak, že co si půjčujeme, budeme muset také jednou vrátit, tak je to takový riskantní krok, ale jak říkám, já ho vnímám spíše jako, jako krok psychologicky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Může se tedy země jaksi dočasně dovolit to vyšší zadlužení?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já si myslím, že dovolit si ho můžeme, ale musíme počítat s nějakými následky. Já bych řekl, že toto není, my my nejsme v takové situaci, kdy vláda může říct lidem, že jim slibuje krev, pot a slzy, jo nejsme, nejsme prostě v takové nějaké přelomové kritické chvíli, v nějaké absolutní krizi, spíše došlo jenom k nějakému zpomalení toho ekonomického cyklu došlo ke, ke komplikacím, ale pokud ten systém se nezřítil, tak vlastně ty ekonomické zákonitosti platí a v takovém případě si to spíše dovolit nemůžeme, kdybych to měl vám upřímně odpovědět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak vláda má tedy plán podle vás, jak přečkat ty měsíce do doby, než bude třeba dostupná vakcína nebo virus prostě zmizí?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já myslím, že ten plán nikdo nemá a všichni budou postupovat ad hoc, už jsme o tom povídali mnohokrát, já myslím si, že to je bezprecedentní situace, ten plán nemá nikdo, to znamená všichni se tak dívají, co dělají druzí, a tak se vzájemně napodobují a čekají, co bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A využila vláda ten půlrok, od vypuknutí nákazy k tomu, aby přišla tedy s nějakým dobrým plánem?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No, v něčem se v tom naučila chodit, tak bych to spíš řekl, že by, že by vlastně vznikl nějaké, nějaké nové, nový nápad, jak, jak tu situaci vyřešit ten, nemá nikdo, to vidíme, že ten plán není, není v Americe, není není v Rusku není v Evropské unii, není kde, bylo divné, kdyby u nás byl, ale už vlastně umějí, umějí s tím nějakým způsobem pracovat a i když teda všichni té vládě nadáváme, že si počíná chaoticky, tak současně z druhé strany cítíme, že je to vláda, která si nedělá úplně co chce, ale nějakým způsobem naslouchá veřejnosti, je, je vnímavá vůči tomu, jak se lidé cítí, že, že ty elity se nakonec jeví ne až tak odtržené od života, jak jsme to v minulosti kritizovali, ale že, že když se ukáže z nějakého průzkumu veřejného mínění, tak vlastně zatáhnout za brzdu, změní rozhodnutí, které bylo, které bylo neakceptované veřejností, samozřejmě opozice tomu řekne, že to je populismus a že, že ta vláda místo aby se chovala racionálně, tak se chová podle průzkumů veřejného mínění, ale já si myslím, že někdy ta schopnost naslouchat lidem a vnímat tu společenskou situaci, je nesmírně důležitá a tato situace, taková je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Měla by v případě pandemie šíření nákazy koronavirem rozhodovat vláda podle nálad v těch průzkumech, podle nálad voličů anebo podle epidemiologických dat?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Obojí je nutné, já si myslím, že důležité je věřit expertům, ale současně je důležité přihlížet i k společenské atmosféře, k náladě lidí a tak dál a ono s těmi experty vlastně takový hlavní problém je v tom, že kdysi jsme řešili, jestli věřit laikům anebo expertům. Dneska otázkou je, kterým expertům věřit, protože máme experty, kteří říkají protichůdné věci a jedni i druzí jsou na experty, to znamená, tady ta představa, že zde přijde někdo, někdo chytrý a ten řekne je to tak a ostatní řeknou OK, my tomu nerozumíme, ale když on to říká, tak to tak asi bude, taková, v takové situaci nejsme prostě, vidíme, že i v různých zemích jsou za hvězdy experti, epidemiologové, kteří mají úplně jiné, jiné představy o tom, co se má dělat a, a dokonce mají i jiné představy o tom, co se stalo a co hrozí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Radiomostem mezi Zlínem a Prahou jsme ve spojení s novinářem Ivanem Hoffmanem. Už jen 5 týdnů zbývá do krajských voleb, ve kterých se o přízeň voličů utká necelá tisícovka kandidátů, jak pokročily námluvy opozičních stran, už je ruka v rukávu?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Tak z toho co sledujeme, tak se tentokrát už opozice nepokouší o vytvoření nějaké si jednotné antibabišovské fronty a spíše se rýsují údajně dva takové bloky, jeden liberálnější, jeden konzervativnější, no a to je, řekl bych věc, která, která asi především zajímá ty menší strany, které, když se dívají na data o volebních preferencích, tak jim hrozí, že se do toho parlamentu ani nemusí dostat, ty koalice by jim vlastně zachránily politickou budoucnost, nicméně já bych rád řekl, že už řadu let ty průzkumy setrvale ukazují, že opozice jednotlivě, ani v koalicích nemá dostatek hlasů, aby u nás převzala moc. Opozice pak není jenom, jenom slabá, ale také vnímáme, že ty jednotlivé strany jsou nekompatibilní, to znamená to není jednotný blok lidí, kteří mají stejný názor, to znamená, že má-li být Babiš poražen, což si určitě přeje tak třetina národa, tak by se musel asi porazit sám a ten zásadní problém opozice je v tom, ne v tom, jak se mezi sebou domluví, ale že nenabízí alternativní program, který by byl pro voliče atraktivní, současně důvěryhodný, to znamená takový, který by jim k lepšímu změnil život, ta opozice spíše nabízí sebe, coby, coby alternativu, jako, jako osoby jako politické kádry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A to nestačí?

Ivan HOFFMAN, komentátor
To podle mě nestačí, já vím, že politici řeknou, že, že ty strany přece mají podrobné volební programy, ale jako, když si člověk dát práci, je číst, tak zjistí, že, že to jsou vesměs nic neříkající nezávazné fráze takové alibistické ploskule, lidově se tomu říká kecy jo prostě to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Necháme voliče Ivane, ať se sami rozhodnou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Přesně tak já doufám, že ta situace se změní a že, že vlastně opozice přijde na to, že existuje klíč, jak si získat voliče, ale ten není v tom, že nabízím člověka, ale že nabízím to, co toho voliče zajímá a je pro mě překvapení, že to trvá tak dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přípravy na nový školní rok vrcholí, výuku budou provázet přísná hygienická pravidla, školy by se už neměly zavírat plošně, některé nicméně už oznámily, že kvůli karanténě 1. září neotevřou, jak podle vás příslušné úřady využily od jara čas na přípravu distančního vzdělávání, které se nejspíš dostane ke slovu alespoň částečně, protože díky novele zákona, kterou podepsal ve druhé polovině měsíce pan prezident, se stává součástí povinné školní docházky.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Tak řekl bych, že u nás ještě ta situace je docela optimistická, protože teď jsem někde zaregistroval, že v Británii uvažují, že by až do konce roku zůstaly školy zavřené, je to tam předmětem velké debaty. Podle mě to vzdělávání na dálku, distanční, není žádný ideál, ono tím sociální distancováním, se nic nepokazí u dospělých, ti už jsou, kdybych to tak měl říct socializovaní, ale u dětí je, je to distančním vzdělávání anebo to vzdělání na dálku hrozbou, že, že z nich nakonec vyrostou asociálové, že budou nespolečenští, protože ta škola nepředstavuje jenom místo, kde je mladý člověk vzdělán, to je hlavně příležitost k interakci, komunikaci a člověk je společenský tvor a v tomto smyslu ta izolaci je nezdravá, já bych spíš řekl, že to, to podstatné na tom distanční vzdělání je, aby bylo součástí celého toho toho systému a a tady se ozývají hlasy, že vlastně krize, a to platí obecně o všech krizích je příležitostí k tomu, aby se některé některé věci změnily. Je to, je to něco co nás má přimět k akci, kterou jsme odkládali, do které se nechtělo a k tomu patří i vlastně použití moderních informačních technologií a a schopnost lépe pracovat s počítači, ale také je zde velká otázka, jestli nemá dojít k přehodnocení způsobu, jak jsou žáci hodnocení a tak dál, to znamená, že já, já myslím, že ono je to jako ve všem, ta krize je samozřejmě něco, co nechceme nikdo, nikdo, po ní netoužil, ale ve chvíli, když nastane, tak se vlastně odbourají některé stereotypy, otevřou se nové možnosti, nové, nová dvířka a je potřeba se prostě najednou zpozornět, uvažovat hledat něco nového, tady těch reforem školství, o které se ministerstva postupně pokoušela a ze kterých nakonec buď nic nebylo anebo z nich byla jenom špatná nálada, bylo mnoho, ale bylo to možná právě proto, že to bylo v situaci, kdy se něco mohlo měnit, ale také nemuselo, teď jsme v situaci, kde jsme pod nějakým tlakem a já si myslím, že to tomu našemu školství mohlo pomoct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A k čemu by ta příležitost tedy měla být?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já už jsem to říkal jeden, jeden z jedné z těch námětů, které zde jsou je, je využití té dnešní technologické možnosti digitalizace a druhá možnost je trochu změnit vlastně poměry v té škole tím, že děti zůstaly dlouho doma, tak si vlastně najednou uvědomily, že se potřebují, že chtějí ty spolužáky vidět, že si, že si mají jaksi více, více rádi, rodiče si uvědomili, co ti učitelé pro ně znamenají co, co dělají, oni vlastně většinou ta, to dítě poslat do školy a dál se nezajímali, teď nakonec vědí, když se sami stali učiteli na nějakou dobu, že to je teda práce obdivuhodná, kterou si mají vážit, takže já si myslím, že celkové klima, to co se má změnit je celkové klima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve společnosti jakou příležitost představuje to, čemu čelíme už několik měsíců, k čemu to využít?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No já nechci být patetický jo, protože to k tomu ty první dny anebo první týdny, když najednou vlastně se všichni začali doslova bát o život a jak říkám, uvědomili si, že jsou smrtelní, do té době je to nenapadlo. Tak byli ve znamení takové velké solidarity, ale my všichni víme, že to je věc, která netrvá dlouho, která, která pomíjí, no a potom přijde prostě ten všední den, no a takže já vlastně si spíše představuji, že by se měly měnit spíš takové ty úplně obyčejné věci, ta krize poukázala na to, že jsme schopni žít střídměji, že vlastně věci, o které jsme měli za samozřejmé, velmi často nepotřebujeme a tady je vlastně víc problémů, které jsou z minula, které zde byly před krizí, je to, je to například ta krize ekologická, nejenom ekonomická ale i ekologická, pak je zde krize hodnot a to se všechno vlastně a takovou tou, tou pauzou, tím, že jsme byli vytržení z toho, z té setrvačnosti, z toho standardu, tak to se vlastně změnilo a otevřelo možnost se znovu nad některými věcmi zamýšlet, já si myslím, že poučením je, že musíme například chránit životní prostředí a my jsme viděli obrázky, na kterých najednou ta planeta vypadalo z vesmíru úplně jinak, když se zastavily továrny. No a to je podle mě příležitost se zamyslet nad tím, jestli potřebujeme výrobu pro výrobu, jestli potřebujeme růst pro růst a to už jsou otázky, které si neklademe sami, protože když si klade jedna země, tak to nemá význam, protože všichni kolem jdou určitým směrem, ten trend prostě jedna země nezmění, ale tyto otázky dnes si klade celý svět, na a to já považuju za zdroj optimismu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká komentátor Ivan Hoffman, děkuji za váš čas, za váš pohled a přeji hezký den, na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Také hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zítra dostanou prostor názory ekonoma Lukáše Kovandy, příjemný poslech Dvojky, přeje Zita Senková.