Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 31. ledna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Jsem ráda, že jste si naladili pořad o dění kolem nás. V následující půlhodině se dozvíme, jak některé události vidí komentátor Ivan Hoffman. Vítám vás v našem vysílání a přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já vás také zdravím, před chvílí jsem prošel testem, takže díky tomu se slyšíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To je v pořádku já také. Jsme negativní, ale.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Pozitivně naladění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přesně tak. Ivane, probereme například kandidatury na budoucího prezidenta České republiky, ať už potvrzené nebo zatím jen zvažované. Jaké jsou přednosti a negativa jak přímé tak předchozí nepřímé volby. Posílila ta přímá volba pozici hlavy státu? Co od něj vůbec očekávat. Zajímat mě bude také názor na eskalaci situace na východě Evropy, zda jsme skutečně na prahu ozbrojeného konfliktu a co je například za německou zdrženlivostí v ukrajinské krizi. No a probrat bychom chtěli i návrh Evropského parlamentu, jak kultivovat internetové prostředí. Bohatá nabídka, přeji nerušený poslech. Itálie to má za sebou Česká republika před sebou. Mám na mysli samozřejmě volbu nového prezidenta. Italové budou mít toho staronového v paláci. /nesrozumitelné/ zůstává dalších 7 let Sergio Mattarella. U nás půjde o volbu přímou. Druhý a poslední mandát současné hlavy státu Miloše Zemana končí 8. března 2023. Ivane, doufám, že u nás těch kol nebude tolik jako v Itálii. Bylo jich 8, ale tam je jiný systém. Tam jsou volitelé.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Přesně tak, je to jiný systém. My jsme vlastně v minulosti měli podobné zkušenosti s volbou hlavy státu, když se odehrávala na půdě parlamentu. Také vlastně těch kandidátů se střídalo víc a velmi obtížně získávali hlas. A vlastně ty naše vzpomínky na tu nepřímou volbu nejsou příliš dobré. Protože byli jsme svědky toho, nahlíželi jsme do zákulisí toho těch, těch koňský handlů by se až dalo říct. Politici upřednostňovali své stranické zájmy. Uvažovali, který z těch kandidátů je pro ně dobrý. A tak i když vlastně i v té nepřímé volbě se občas objevily úctyhodní kandidáti. Tak se ukázalo, že podporu napříč tím rozhádaným politickým spektrem nezískali. Já bych jako jednoho z nich uvedl Jana Sokola, což byl skvělý prezident. Byl to prostě vzdělanec, člověk uměřený pevných hodnot, morální, mravní. Prostě řekl bych dokonalý, dokonalý prototyp prezidenta. Ale, ale zvolen být nemohl. Nakonec vyhrávali političtí rutinéři na základě komplikovaných zákulisních dohod. To znamená, my teď máme teda volbu přímou a i když vlastně opět nejsme s ní úplně srozuměni. Stále uvažujeme, jestli je to teda krok dobrým směrem, anebo anebo jestli jsme měli doufat, že ty naši politici zmoudří a v té nepříjemné volbě se jim příští zadaří lépe. Tak dnes, dnes máme teda tu volbu přímou. A taky už o ní něco víme no. To dá se říct, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co tedy? Co o ní víme, co ukázala? Jaké má třeba přednosti i negativa už se něco naznačil. Například napadá mě, jestli pozice hlavy států je díky přímé volbě nějaká jiná a je silnější?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Zatím řekl bych, že ne, protože ten volební zákon se teda změnil. Ale, i když má přímo volený prezident pochopitelně větší, řekl bych podporu anebo tak, tak se nedá říct, že by měl i větší kompetence. To se vlastně v tom zákoně příliš neměnilo. Takže kompetence má stejné, i když má silnější mandát. Ale ukázalo se, že když máme teda jít k těm volebním urnám, tak jsou věci, které v té přímé volbě fungují jako taková zákonitost. My jsme vlastně předtím měli prezidenty, kteří měli nějakou za sebou politickou kariéru. Ať už šlo o Václava Klause, který předtím byl premiérem. Prvně i Miloš Zeman z úplně jiného typu volby vzešel jako vítěz a měl za sebou podobnou kariéru. Byl předtím předsedou vlády, předsedou parlamentu. Jinými slovy ukázalo se, že Miloš Zeman ani tak nebyl tím nejsympatičtějším kandidátem. Spíš bych řekl, že voličům tak nějak zbyl. Zatím jeho zvolení já bych teda nehledal, ani výtečný politický styl. Ani nějaký respekt k zásluhám o stát. Ale ukázalo se, že když prostě se předestřela ta široká paleta kandidátů, tak voliči z nich vyloučili ty, kteří neměli politickou kvalifikaci. To se jim prostě zdálo, že takový člověk nemůže být prezidentem. Potom reprezentanty velmi silných směrů názorových. Říka se tomu pražská kavárna, elitáři. Potom vyloučili exoty, prominenty a nakonec vyloučili ženy. Což teda je takový zvláštní český výběr. A kdo jim zbyl? Zbyl jim prostě politický rutinér.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No tomu říkám síto teda.

Ivan HOFFMAN, komentátor
V letech a navíc člověk, který se odvážil říct, tato země je naše. To, to byl klíčový slogan, na který většina lidí v té, v té politické rozjitřené atmosféře slyšela. A tak bych řekl, že toto víme teda o tom, že takto prostě se v minulosti rozhodovalo. A je otázka, jestli když už se vyčerpali ti, řekl bych staří rutinéři, který tou politikou procházeli doopravdy od roku 89. Dalšího takového už nemáme. Máme teda ještě jednoho bývalého premiéra. Ale ten už je, teda řekl bych novějšího data. Takže uvidíme, jak v této situaci, když se už určitý typ kandidátů vyčerpal, jakou šanci budou mít ti, ti noví. A jak, jak budou lidé z nich vybírat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
My už známe některá jména. Samozřejmě ten seznam kandidátů ještě není úplný. Pokud se nepletu, tak před čtyřmi lety se do prezidentského klání pustilo 9 kandidátů. Letos jich už je, mám pocit i více než 9. Někteří kandidovat, kandidaturu na prezidenta teprve zvažují nebo nevylučují. Mezi nimi je i Andrej Babiš. Babiš, expremiér, lídr hnutí ANO. Zatím teda představili jenom obytné auto, se kterým chce od února, od zítra cestovat po České republice. Když jsem se zmínila v úvodu o staronovém prezidentovi, o panu Mattarellovi. On je v Itálii velmi respektovaný. Je to profesor ústavního práva. Je to také bývalý ministr školství a obrany. Typově nebo i charakterově, profesně možná, Ivane, jaký by měl být budoucí prezident nebo prezidentka?

Ivan HOFFMAN, komentátor
No tak úplně, co mně by se líbilo nejvíc je, kdyby doopravdy takový prezident vzešel buďto z volby nepřímé, kdy ovšem by o něm nerozhodovali politici, které, které, kteří u nás vzejdou většinou z voleb. Oni se tradičně vždycky dělili na pravici a levici. Já bych řekl, že dnes aktuálnější je dělení na populisty a elitáře. Jako kdyby něco normálního mezitím chybělo. Ale ideální by bylo, kdyby, kdybychom disponovali jakousi hlavou starších, moudrých, kteří by prostě na základě dlouhý životních zkušeností uměli vytipovat ideální hlavu státu. A to nám nehrozí. To znamená, že víme, že ten, ten prezident vzejde z volby, kterou ovlivní několik hlavních faktorů. První je peníze na kampaň. To se ukazuje ve všech volbách. Dnes je doopravdy důležité, kolik peněz ten kandidát shromáždí. Pardon, jak velkou podporu se mu podaří marketingovou pro sebe získat. Potom je strašně důležité, jakou získá podporu, respektive jaká bude nepřízeň médií v jeho případě. Média prostě sehrávají stále velkou roli. I když už do té volby vstupují i sociální sítě, elektronická média. Která jejichž chování nelze úplně předem jako vystihnout a předjímat. No a potom až řekl bych až to třetí, je to, co je doopravdy důležité. A z mého pohledu teda a to je pověst toho kandidáta. Jestli je to člověk čestný, který spíše spojuje lidi, anebo je to ten, který se profiluje konfliktem a je rozděluje. No a pak je důležité, aby ten kandidát uspěl. Jaké jsou jeho rétorické schopnosti. To znamená jak, jak umí ty své myšlenky prodat. Jak umí prostě v tom těžkém volebním boji, kdy člověka chytí za slovo každý, každý novinář a je schopen ho prostě v krátké chvíli deklasovat. Tak jak, jak to udělat, aby neřekl něco, čím si poškodí, ale současně, aby něco řekl. Protože těch mluvících hlav, které nic neřeknou, těch je mnoho a volič je instinktivně rozezná. Ví, komu, komu se dá nebo nedá věřit. To znamená, řekl bych, toto jsou faktury, které rozhodnou o tom, kdo, kdo, kdo bude prezidentem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co myslíte, co bude ústředním tématem nebo by mělo být té prezidentské volby?

Ivan HOFFMAN, komentátor
V minulosti jsme zjistili, že to je vždy, vždy nějaká politická ad hoc událost, která se stane na poslední chvíli a kolem té se všechno točí. A vlastně takové dlouhodobé postoje, jako kdyby jsou v tom volebním boji, někde, někde na okraji. I když vlastně o ty by mělo jít. To znamená, já myslím, že, že to vlastně nevíme, že to něco co velmi výrazně ovlivní tu volbu, se odehraje až těsně před volbami. Spíš to bude souviset s politikou domácí než v zahraničí, zahraniční a.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A promiňte, že tady jenom se zeptám a měla by být o tom obecně volba hlavy státu, není to spíše třeba tady parketa pro volby do Poslanecké sněmovny, co se témat týče?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já, já mám pocit, že ty volby jsou si hodně podobné, že jedna věc je, jak se člověk na to dívá, jako řekl bych z toho našeho profesního pohledu. A druhá věc je, co bychom si přáli. To taky ovlivňuje hodně to, jak to hodnotím a druhá věc je, co, co reálně pozorujeme a co se kolem té volby vždycky děje. To znamená, já neříkám, že to je tak správně a jenom si vždycky povzdechnu, že, že ty volby nakonec ovlivní faktory, které nejsou z dlouhodobého hlediska důležité. A říkám si vždycky, že to je škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Změnilo se Česko od toho posledního prezidentského souboje o Pražský hrad?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já mám pocit, že moc ne. My samozřejmě vnímáme takové faktory politické, co kdo řekl, co kdo napsal a tak dál. Ale musíme si uvědomit, že strašně důležité je, v jakém stavu je společnost. Jak jsou lidé buďto spokojeni se svojí životní situací, anebo naopak jsou, jsou v napětí, v nejistotě. Tak tyhle ty volby se odehrají v atmosféře vysoké inflace, zdražování. Hodně lidí bude v takovém, řekl bych existenčním diskomfortu. Budou naštvaní. No a to je samozřejmě situace, ve které, která nahrává kandidátům, kteří budou tu atmosféru dál jitřit. A budou právě hrát na, na na tyhle ty nálady. Jsme po velmi těžkém období covidovém. Kdy společnost si hodně vytrpěla. Lidé prostě z toho vzešly určitě nějací změnění. Řekl nalomení, ubolení, bych řekl mnoha. No a pardon, to jsou všechno faktory.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Které se také budou promítat do toho rozhodování. To znamená asi, asi ta společnost není v zásadě nějak jiná, než byla při těch jiných volbách v minulosti. Ale, ale nejsme na tom lépe jo. Není to ta situace, kdybychom šli k těm volbám s nějakou radostí. Půjdeme k nim nervózní. A mnoho lidí naštvaných a do té volby se to promítne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názory komentátora Ivana Hoffmana. Napětí na ukrajinských hranicích nepolevuje. Ukrajina a některé západní země se obávají ruského útoku, což Moskva popírá. Některé země Ukrajině slíbily vojenskou pomoc. Přidalo se k nim i Česko. Naše vláda prosadila zaslání 4000 dělostřeleckých granátů na Ukrajinu. Do Prahy by měl zítra přijet vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj. Ivane, jsme skutečně na prahu ozbrojeného konfliktu? Kam se ta situace vůbec dostala od roku 2004?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Já mám takový pocit, že na prahu ozbrojeného konfliktu nejsme. Že jsme svědky velmi, řekl bych, takové válečnické rétoriky a a, ale že ta válka nakonec zřejmě nevznikne. Určitě vznikne nějaká velká válka, do které by byla zatažená celá Evropa. To je, to je něco, co bych asi nebylo proti mysli velmoci. Jako jsou Spojené státy, ale Evropa si to nemůže vůbec přát. To znamená, že k tomu už určitě nedojde a pokud jde o nějaký mír, místní lokální konflikt. Tak i tam si myslím, že se sice nahromadí na obou stranách zbraně, ale, ale použity nakonec nebudou. Takový důležitý faktor je, že tu válku si nepřejí Ukrajinci. Oni vlastně od počátku mají pocit, že, že to, co se u nich děje, určitě ne všichni teda, ale, ale mnozí. Je to takový, prý i převažující pocit, že to, co se u nich děje, je válka Ruska s Američany do posledního Ukrajince. A to je i docela logické. Lidé mají přirozený mír. Každý chce žít raději v míru. A tady se vlastně jenom vždy lidé rozejdou v tom, jestli si myslí, že k tomu míru lze dospět tím, že sem po zuby ozbrojený anebo tím, že prostě nepoužívám zbraně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, v této souvislosti vlastně, co si obecně myslíte o těch přesunech ruských vojáků směrem na západ, ať už k ukrajinským hranicím nebo do Běloruska? Možná ještě podotázku, proč si myslíte, že Spojené státy by válku uvítaly, pokud jsem vás správně pochopila?

Ivan HOFFMAN, komentátor
A já vycházím z George Friedmana, což je takový analytik ze společnosti Stratfor, který je vlastně respektovanou osobností, která popisuje, jaké jsou americké zájmy, jak se dociluje. Je to člověk, který píše knihy o tom, jak se ta americká politika vyvíjela v minulosti, kam směřuje, co jsou vlastně bezpečnostní zájmy Spojených států a co nejsou. Takovým mottem toho Friedmana je, že Američané rádi šíří nestabilitu. Prostě rozhodí ty své soupeře nepotřebují je vojensky porážet, ale mají rádi, když ve světě lidí potýkají s nějakými vlastními problémy a pak z toho nějakým způsobem těží. Ale to, to bych dlouze citoval. Ale ten George Friedman je skutečně výborný na pochopení. Teď pozor, ne Američanů, ale americké politiky a americké strategie prostě v mezinárodních vztazích. Ale na tu vaši otázku já mám pocit, že to, co na té Ukrajině sledujeme, je skutečně především takový zásadní spor mezi Spojenými státy a Ruskem o tom, jestli je legitimní ten zájem Ruska, aby se NATO nerozšiřoval na východ. To je to, co prostě Rusku vadí. A na druhé straně existuje právo zemí rozhodnout se o vlastním způsobu obrany. To znamená, pokud ty země řeknou, chceme být v NATO, tak ta Severoatlantická aliance i NATO říká, ano je to vaše vůle, tak, tak proč ne. A teď jde o to, jestli se jsou schopni Američané a Rusové prostě s tímto zdánlivě neřešitelným problémem nějak, nějak domluvit a nějak s ním naložit. To je, to je vlastně ten zásadní spor, který se stále řeší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a je tedy v pořádku, nebo jak vy vnímáte to, když Kreml fakticky žádá po západu možnost rozhodovat o tom, na jakém území, respektive na území jakého členského státu a Severoatlantické aliance budou vojáky jakého členského státu NATO?

Ivan HOFFMAN, komentátor
K tomu se pokaždé vždycky všichni komentátoři vracejí, do minulosti, do okamžiku, kdy ministr zahraničí Genscher a s posvěcením kancléře Helmuta Kohla slíbili ústně Gorbačovovi, že pokud nebudou bránit sjednocení Německa, tak se nebude aliance rozšiřovat směrem, směrem k Rusku na východ. A souviselo to ještě i vlastně s takovou představou, kterou měl i Václav Havel, že zánikem Varšavské smlouvy automaticky zanikne i NATO a bude Evropa bez vojenských bloků a tak dál. To se všechno prostě ukázalo jako, jako iluze. Ten svět šel dál jiným směrem. Američané prostě pocítili, cítili prostě, že mají navrch. Byli, byli daleko silnější. A tak i vlastně řekl bych takovým právem silnějšího, se rozhodli prostě tu, to, ten meziprostor mezi, mezi Ruskem a Německem vyplnit s tou Severoatlantickou aliancí. Ale řekl bych, jednali z pozice síly v době, kdy v Rusku byl prezidentem Boris Jelcin. To období těch let 1990-2000 bylo, bylo, bylo tragické. Ta vláda, vláda špatně. Byl to taková /nesrozumitelné/ administrativa. A sám Boris Jelcin měl velké potíže s alkoholem. To všechno vlastně skončilo v roce 2000 a ještě od roku 2000 do 2008, kdy už bylo takové té, to první období, kdy, kdy vládl Vladimír Putin. Tak sice došlo k takovým obnovám, domluvám mezi Natem a Ruskem v té jejich inovované smlouvě, že všechno budou řešit domluvou, že si budou vzájemně povídat. Nicméně oni tenkrát už Putina považovali za politika slabého, na které si můžou prostě došlápnout, a se kterým podle jejich názoru se nedá jednat. No a podle toho ta politika vypadala. A až od roku 2008 se najednou nečekaně Rusko vynořilo jako silný strategický protivník. Jako partner, se kterým už se teda jednak musí. A na to si prostě západ obtížně zvyká, že zde má někoho, kdo má své zájmy. A je o to, jde o to, do jaké míry prostě je schopný uplatit. Ale myslím, že západ stále ještě uvažuje, spojte síly a nejvíc mu vyhovuje takový postup právem silnějšího?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teď je otázka jak, z jaké pozice, nebo jak to vnímá Rusko. Například europoslanec a bývalý polský ministr zahraničí a obrany Radoslav Sikorski v rozhovoru pro slovenský deník Sme mimo jiné řekl, že Rusko nemá důvod cítit se ohroženo. Podle něj prezident Putin přebírá lži starské éry. Ruská nebezpečná jsou podle Sikorského i lživá tvrzení o ozbrojeném převratu na Majdanu. Cituji dál jeho slova. Pokud bychom se všichni chtěli vrátit k hranicím z minulé éry, vedly by všechny evropské státy mezi sebou válku. Tolik slova exministra Polska Radoslava Sikorského. Zajímá mě ještě jedna věc. Samozřejmě je tady celá řada otázek. Ivane, co si myslíte o ostré kritice německé politiky v ukrajinské krizi, která zaznívá přímo z Ukrajiny i z řady postkomunistických zemí. Mělo by se Německo více angažovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor
Mně se ten postoj Německa líbí. Já řeknu, že se mi líbí jak postoj Německa tak i velice realistický postoj Francie. Na, na rozdíl od pusté Británie nebo Spojených států. Doopravdy ta Ukrajina je dnes země, ve které probíhá občanská válka. Je to země ovládaná oligarchy, kde existuje teda výrazný deficit demokracie. Evropa to ví, vidí. Ale těžko s tím může něco udělat. Je to, je to země, je to prostě sud pušeného prachu. Tam podporovat jakékoliv takovéto iniciativy dodáváním zbraní a a podporováním té válečné rétoriky chyba. Německo má prostě svoji zkušenost. Oni vědí, kam to vede. To jejich historické poučení je takové, že jsou zcela logicky nakloněni spíše pacifismu. Navíc jsou tam zelení ve vládě. A zelení to je, to souvisí s tím Greenpeace, zelená a mír jo. Prostě to, mají to prostě v popisu práce. Spíše konfliktům předcházet, nevyhledávat je. Takže já říkám, jejich postoj je mi sympatický. Trochu mě mrzí, že se ta česká politika se nepřiklonila právě k tomu německému postoji. Protože v mnoha jiných věcech s nimi vlastně kooperujeme, a taky to bylo vlastně i docela přirozené. Čímž neříkám, že jsme v nějaké německé sféře vlivu. Ale je to prostě významný soused, jehož názor je, je zajímavý. Říkám také bych byl radši, kdybychom místo dělostřeleckých granátů posílali na Ukrajinu přilby anebo něco užitečného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nelze samozřejmě opomenout, jak silně se Německo od roku 2014 angažuje ve prospěch Ukrajiny. Mimochodem spolkový kancléř Olaf Scholz už v rámci sankcí proti Rusku nevylučuje ukončení projektu Nord stream 2. Ještě poslední otázka. Na Slovensku je to velké téma. Slovensko má bezprostřední hranici přímo teda s Ukrajinou. Otázka je, zda pustí na své území asi tisícovku vojáků aliance. Musel by to schválit slovenský parlament. Co se týče těch postojů skupiny V4, tak vlastně jak už jste řekl, česká ale i polská slovenská vláda vyjadřují podporu Ukrajině, na rozdíl od Maďarska.

Ivan HOFFMAN, komentátor
To je podpora politikům. Jestli ta podpora politikům je i podpora těm lidem, těžko říct. Ten slovenský vývoj je dramatický. Vláda je rozhodnutá, zřejmě jak přijmout nějaké, nějaké americké vojáky a techniku na své území. Taky postavit základny, ale na odpor veřejnosti vůči tomu existuje a je podobný, jako byl u nás odpor proti radaru, proti těmto základnám. A uvidí se, jak to bude dál. Já jsem viděl záběry z takové mírové demonstrace právě proti té smlouvě, na které vystupovali opoziční politici. A bylo tam hodně lidí a ty argumenty byly zrušené. Řekl bych na Slovensku je taková revoluční atmosféra. Zatímco my jsme tady v takovém relativním poklidu a sledujeme, co politici udělají, tak tam ta rozhodnutí politiků jsou pod obrovským veřejným tlakem. Vidíme to i na opatrný postojích slovenské prezidentky. Já myslím, že ještě není úplně rozhodnuto. Je to, je to otázka příštích týdnů, měsíců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Uvidíme, těším se na naše další rozhlasové setkání. Ivan Hoffman, komentátor, přeji vám příjemný den, na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor
Také hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.